Téma: 

vlnovník ostružinový


Facebook Twitter Pinterest email tisk

CHOROBY OSTRUŽIN

Rez ostružinová

Rez ostružinová byla popsána výše, ale listy maliníku i ostružiníku jsou často poškozovány i různými druhy roztočů, jako je sviluška ovocná, hlávčivec višňový, vlnovník maliníkový a vlnovník ostružiníkový.

Jak se pozná

Popsaní škůdci způsobují různé skvrny a deformace listů. Pouze vlnovník ostružiníkový způsobuje částečné nevyzrávání plodů, přičemž některé peckovičky zůstávají červené.

Zde můžete vidět napadení ostružiníku škůdci.

Postřik

Jako ochranu je možné použít přípravky proti přezimujícím škůdcům: Oleoekol a Talstar 10 EC nebo za vegetace Omite 570 EW či Talstar 10 EC.

Detail odstavce: Rez ostružinová
Zdroj: Choroby ostružin
Zveřejněno: 4.9.2017

CHOROBY OSTRUŽIN

Vlnovník ostružiníkový

Škůdci tohoto typu si pochutnávají vedle ostružin i na angreštu a podobných plodinách. K parazitování vlnovníka dochází výhradně v oblasti pupenů. Napadení se pozná hlavně před olistěním, kdy pupeny nápadně zduří. Deformují se a jejich tvar připomíná kouli. Následně usychají a keřík všeobecně chřadne.

Jak se pozná

Vlnovník ostružiníkový je typický bělavý roztoč, v současnosti bohužel značně rozšířený. Vzhledově se jedná o doběla zabarveného roztoče o velikosti přibližně 0,5 mm. Řadí se do čeledi vlnovníkovitých.

Zde můžete vidět, jak vypadá vlnovník ostružiníkový.

Postřik

Vyplatí se vždy nakoupit rezistentní druhy keříků nebo stromků. Dále je nutné keříky a stromky pravidelně kontrolovat. Když se vlnovník objeví, musíte volit kvalitní postřik proti živočišným škůdcům. Mechanické odstranění větévek je nutné řešit v době, kdy teplota přesáhne 5 stupňů Celsia. Právě v takovémto prostředí začínají vlnovníci fungovat.

Detail odstavce: Vlnovník ostružiníkový
Zdroj: Choroby ostružin
Zveřejněno: 4.9.2017

JAK PĚSTOVAT VINNOU RÉVU

Choroby vinné révy

Mezi nejnebezpečnější škůdce patří mšička révokaz, která saje na kořenech révy a způsobuje jejich uhnívání, v důsledku čehož dochází k úhynu celé rostliny. Tato mšice na přelomu 19. a 20. století zdecimovala vinice v celé Evropě. Později se révokaz rozšířil po celém kontinentu, na Moravě se objevil poprvé v roce 1890 v Šatově. Dalšími častými škůdci jsou vlnovník révový způsobující plstnatost listů, sviluška ovocná a sviluška chmelová sající na listech a housenky obaleče jednopásého a obaleče mramorovaného poškozující rostliny žírem poupat a bobulí. Částečná poškození působí i zobonoska révová a hálčivec révový. Samice zobonosek vykusují pruhy v listech a následně je stáčejí do kornoutků. Takto zničené listy opadávají. Hálčivec naopak saje na mladých listech, což může při silném napadení vést k oslabení rostliny. Mezi nejčastější choroby révy vinné patří virový roncet, houbové choroby padlí révové a šedá plesnivost čili plíseň šedá.

Detail odstavce: Choroby vinné révy
Zdroj: Jak pěstovat vinnou révu
Zveřejněno: 1.9.2014

POSTŘIKY NA VINNOU RÉVU

Plstnatost révy vinné

Plstnatost révy vinné (erinózu) způsobuje roztoč vlnovník révový (Colomerus vitis). Na horní straně čepelí listů se tvoří nápadně vypouklé, různě velké, zeleně nebo červeně zbarvené puchýře, na rubu vyplněné hustou plstí (erineum), v níž roztoči žijí. Škodlivost vlnovníka révového je malá, jde spíš o estetickou vadu. Vlnovník (vlnovníkovec) je velice drobný roztoč (jen 0,16 mm) patrný jen pod mikroskopem. Přezimuje ve stadiu dospělců v puklinách kůry nebo pod šupinami pupenů. Postřik se provádí jen v místech, kde byly v předcházejícím vegetačním období zaznamenány příznaky onemocnění. Sirnaté přípravky, jako je například Kumulus WG, případně i akaricidy, například Magus 200 SC, Omite 570 EW, Sanmite 20 WP a další, se aplikují na jaře při rašení a po vyrašení révy (jsou plně účinné při teplotách nad 15 °C). Postřik se opakuje podle potřeby ještě dvakrát ve dvoutýdenních intervalech. Postřik omezí i případné napadení sviluškou chmelovou a ovocnou.

Detail odstavce: Plstnatost révy vinné
Zdroj: Postřiky na vinnou révu
Zveřejněno: 20.2.2019

POSTŘIKY NA VINNOU RÉVU

Houbové choroby révy vinné

Mezi houbové choroby vinné révy patří...

Plstnatost a kadeřavost: Již při rašení se můžeme setkat s takzvanou plstnatostí či kadeřavostí vinné révy. Tu první způsobuje roztoč vlnovník révový. Když se na listech vytvoří puchýře ze spodní strany vyplněné plstí, může už být pozdě. Druhou zákeřnou chorobu způsobuje roztoč hálčivec révový – zasažené listy se kroutí, keř pomaleji raší a méně plodí. Proti oběma chorobám je nutné zasáhnout včas: při rašení stříkáme přípravkem Omite 570 EW či Sulkou nebo Sulikolem. Postřik zopakujeme v druhé dekádě srpna.

Padlí a peronospora: K nejvážnějším chorobám patří padlí a plíseň révová (peronospora). Padlí se projevuje typickým povlakem na horní straně listů či bobulí a napadené bobule praskají. Plíseň révová se zpočátku projevuje žlutozelenými olejovými skvrnami na listech, vzhledem k bělavým povlakům na spodní straně listů hrozny hnědnou a zasychají. Proti těmto chorobám se stříká těsně po odkvětu a za čtrnáct dnů opakovaně. Pokud prší a je teplo, přidáme další postřiky, dokud nezačnou bobule měknout. Vhodnými přípravky jsou pro tyto zákeřné choroby Quadris Max či Optikombi vinná réva.

Botrytida: Česky se tato nemoc jmenuje plíseň šedá. Rostlinu napadá v srpnu. Na zrajících bobulích vnikají hnilobné skvrny, jejich pokožka praská a odlupuje se. Za vlhkého počasí se vytváří na napadených místech šedý povlak. Proti tomuto onemocnění provedeme v době zaměkání bobulí postřik přípravkem Teldor 500 SC.

Rozhodně se nevyplácí nemoci vinné révy podcenit. A nejde přitom jen o pravidelnou prohlídku vinice, ale o to, mít preventivní zákroky zapsané v kalendáři, protože když se příznaky objeví, může už být pozdě.

Detail odstavce: Houbové choroby révy vinné
Zdroj: Postřiky na vinnou révu
Zveřejněno: 20.2.2019

CHOROBY A ŠKŮDCI VINNÉ RÉVY

Škůdci

Hálčivec révový (Calepitrimerus vitis)

  • popis: žlutobíle až béžově zbarvený roztoč o velikosti 0,15 mm, samičky přezimují ukryté v prasklinách kůry, rozvíjející se populace poškozují rašící očka a mladé letorosty, nejčastěji se vyskytují 3–4 generace, šíří se více za střídavého počasí a za průměrných teplot
  • příznaky: čepele mladých listů jsou skvrnité, kadeřavé, zasychají postižené listy i květenství, růst letorostů se zpomaluje, silně postižené keře postupně metlovatí, slábnou a hynou
  • ochrana: prostředky biologické a biotechnické ochrany: introdukce dravého roztoče Typhlodromus pyri, zásah selektivním akaricidem, postřik sirnými přípravky
  • fotografie tohoto škůdce najdete mimo jiné tady: hálčivec révový foto.

Vlnovník révový (Colomerus vitis)

  • popis: žlutobíle až světle růžově zbarvený roztoč, samičky přezimují za šupinami pupenů, na jaře opouštějí úkryt a sají na mladých letorostech, po rozvinutí listů sají téměř výhradně na spodní straně listů
  • příznaky: napadeny bývají jen ojedinělé listy, silné napadení vyvolá zmenšení a svinování čepelí listů, na spodní straně puchýřů je typický plsťovitý porost bělavé, později béžové až hnědé barvy
  • ochrana: použít akaricidní postřik v kombinaci s organosilikonovým smáčedlem, například postřikový přípravek k ochraně rostlin proti fytofágním roztočům OMITE 570E W. Lze ho zakoupit v balení od 100 ml do 5 l, postřik se opakuje po 14 a 28 dnech
  • fotografie tohoto škůdce najdete mimo jiné tady: vlnovník révový foto.

Svilušky (Tetranychidae)

  • popis: nejčastěji škodí sviluška ovocná a chmelová, k přemnožení dochází za teplého a suchého počasí; škodlivé výskyty souvisí s intenzivní chemickou ochranou (zničení přirozených predátorů) a intenzivním hnojením
  • ochrana: použít akaricidní postřik v kombinaci s organosilikonovým smáčedlem, například postřikový přípravek k ochraně rostlin proti fytofágním roztočům OMITE 570E W. Lze ho zakoupit v balení od 100 ml do 5 l, postřik se opakuje po 14 a 28 dnech
  • fotografie tohoto škůdce najdete mimo jiné tady: sviluška foto.

Obaleč mramorový (Lobesia botrana)

  • popis: housenky obaleče jednopásého jsou až 10 mm dlouhé, hnědočervené s hnědočernou hlavou. Housenky obaleče mramorovaného jsou zelenohnědé se světlejší, žlutozelenou hlavou. Motýli mají délku těla asi 5–6 mm, rozpětí křídel 10–12 mm, zbarvení pestře mramorované (obaleč mramorovaný), respektiva žluté s širokým černým pruhem napříč křídel (obaleč jednopásý). Housenka je velmi pohyblivá; 1. generace vyžírají kvítky, starší sežírají květenství, housenky 2. a 3. generace vyžírají bobule. Dospívají po 3 týdnech, přezimuje kukla v kokonu
  • příznaky: poškozené bobule jsou napadány plísní šedou, skupiny květů v květenství, respektive několik bobulí v hroznu, je spředeno hustou „pavučinkou“. V zámotku nebo uvnitř vyžraných bobulí je jedna nebo i několik housenek
  • ochrana: používání feromonů metodou matení samců obalečů nebo využití mikrobiálního insekticidu
  • fotografie tohoto škůdce najdete mimo jiné tady: obaleč mramorový foto.

Zobonoska révová (Bystiscus betulae)

  • popis: v době rašení se na révě objevují 5–7 mm dlouzí, kovově zeleně nebo modře zbarvení brouci podobní nosatcům
  • příznaky: brouci na jaře poškozují rašící očka a mladé letorosty, samičky nakusují řapíky a pak vadnoucí listy svinují v doutníkové útvary, do nichž kladou vajíčka
  • ochrana: vhodné ošetření přípravkem na bázi bakterie Bacillus thuringiensis tenebrionis, nebo přírodním insekticidem na bázi Azadirachta indica. Na menších plochách je možné výskyt další generace omezit i sběrem smotků s larvami
  • fotografie tohoto škůdce najdete mimo jiné tady: zobonoska révová foto.

Dalšími nepřáteli vinné révy jsou například ploštice, třásněnka révová, drtník ovocný, háďátka, červci, štítenky, puklice, ostnohřbetka ovocná, křís, bejlomorka a v neposlední řadě také ptáci a hlodavci.

Detail odstavce: Škůdci
Zdroj: Choroby a škůdci vinné révy
Zveřejněno: 16.1.2015

KALENDÁŘ PRO VINAŘE - DUBEN

Škůdci vinné révy

Kdy vytáhnout do boje s nepřáteli révy?

Houbové choroby si ještě chvíli počkají na větší teplo, ale někteří škůdci již záškodnictví zahajují, ale objektivně řečeno, jde o přirozené projevy jejich života. Tito nepřátelé révy jsou tak malí, že je téměř nevidíme. Patří do řádu roztočů a jedním z nich je hálčivec révový (Calepitrimerus vitis), který způsobuje na listech změny, a my pak mluvíme o kadeřavosti. Roztoči nabodnou listovou plochu a sají. V nabodnutém místě dojde k nekrotizaci napadených buněk, což poznáme při prohlížení listů proti světlu, kdy jsou rozpoznatelné černé tečky – místa vpichů. Tato mnohočetná poškození mají za následek deformaci listů, které vypadají jako roztrhané – proto označení kadeřavost. Protože je hálčivec tak malý, musí přezimovat tak, aby to měl blízko ke zdroji potravy – na borce v okolí pupenů či pod jejich šupinami. A protože pouze saje, neumí si ukousnout, nejlépe mu vyhovují měkká, mlaďounká potrava, tedy listy na vrcholu vyrůstajícího letorostu. Pokud se více rozmnoží, může způsobit zpomalení nebo dokonce zastavení růstu. Tím se omezí listová plocha a v ní probíhající fotosyntéza, a slabé keře dokonce mohou odumřít. Zde je vidět poškození listu hálčivcem révovým:

Poškození listu hálčivcem révovým

Do téže skupiny patří další škůdce, zvaný vlnovník révový (Colomerus vitis), který na listech svým sáním způsobuje tzv. plstnatost, což vypadá ještě hůře než kadeřavost. Vystouplé hrbolky na lícové straně listů mohou být zpočátku zbarvené do žluta nebo do červena (podle toho, zda jde o bílou či modrou odrůdu). Ze spodní strany je k vidění zvláštní plstnatý porost, který by někdo mohl považovat za plíseň. Jde však o vychlípeniny pokožkových buněk, zvané erineum, kterými buňky listů reagují na dráždivé sání tohoto roztoče. V erineu se vlnovník dále rozmnožuje, a pokud je jeho výskyt silný, listy se mohou úplně svinout, a tím pochopitelně přestávají plnit svou funkci. Na rozdíl od škůdce předchozího se tento většinou vyskytuje sporadicky. Dobrou zprávou je, že oběma škůdcům jejich vitalita dlouho nevydrží a už v srpnu zalézají k zimnímu spánku. Zde je vidět poškození vlnovníkem révovým na lícové straně listu:

Poškození vlnovníkem révovým na lícové straně listu

A zde je vidět poškození vlnovníkem révovým na rubu listu:

Poškození vlnovníkem révovým na rubu listu

Třetím záškodníkem z této skupiny na jaře se vyskytujících škůdců jsou svilušky, přesněji sviluška ovocná (Panonychus ulmi), případně sviluška chmelová (Tetranychus urticae). Svilušky, jak jinak, také sají na listech. (Ty pak bývají načervenalé, miskovitě se svinují nahoru, a zoubky na listech černají. Později celé listy žloutnou a usychají.) A také se jim líbí na květenstvích, která se pak dále nevyvíjejí a mohou zasychat. Svilušky jdou navození škůdci, to znamená, že se intenzivně množí tam, kde člověk intenzivní zemědělskou činností při neuváženém používání prostředků na ochranu proti chorobám a škůdcům a také masívním hnojením postupně vyhubil jejich přirozené nepřátele, a proto se svilušky mohou tak množit. Takže šetrné chování pěstitele k životnímu prostředí může být jednou z metod tzv. „nepřímé“ ochrany.

Metod ochrany před roztoči a podobnými škůdci je tedy několik. Které jsou další?

Kromě „ekologického“ chování k podpoře rozvoje přirozených predátorů můžeme proti těmto škůdcům bojovat také „přímo“. O tom jsme už mluvili v únoru v souvislosti s předjarními postřiky. A také jsme představili introdukovaného dravého roztoče jménem Typhlodromus pyri. Samozřejmě lze také při značném výskytu použít vhodný akaricid (= pesticid k hubení roztočů), např. Omite 30W. Ten se nejčastěji aplikuje až před srpnovým „zazimováním“ škůdců. Je však nezbytně nutné brát ohled na výše uvedeného dravého roztoče, což lze nalézt na každém obalu přípravku.

Detail odstavce: Škůdci vinné révy
Zdroj: Kalendář pro vinaře - duben
Zveřejněno: 27.9.2018

PĚSTOVÁNÍ OSTRUŽIN

Recepty s ostružinami

Ostružiny můžeme zpracovávat a konzervovat opravdu mnohými způsoby. Čerstvé jsou výborné buď samotné, nebo jako ozdoba lehkých jogurtových a tvarohových dezertů. Oblíbené jsou také rozmačkané s cukrem a smetanou, takto upravené obzvlášť výtečně chutnají na palačinkách nebo s kopečkem vanilkové zmrzliny. Můžeme je mrazit a pak přidávat do koláčů, rozmixovat do ovocných koktejlů nebo dření. Výborný je také ostružinový sirup, který nám po krátké konzervaci vydrží i celý rok a je chutnou prevencí a lékem respiračních onemocnění. Skvělé jsou rovněž ostružinové džemy, marmelády a želé, a to jak ze samotných ostružin, tak s přidáním jiného ovoce.

Ostružinová marmeláda

Ingredience: 1 000 g ostružin, 600 g cukru, 40 g pektinu, 2 g kyseliny citronové

Postup: Ostružiny opereme a vaříme, dokud nám nezměknou. Prolisování provádíme buď přes lis na ovoce, nebo můžeme ovoce rozmixovat a následně vše propasírovat přes síto. Protlak pak zahustíme tak, že ho 15 minut zprudka vaříme a postupně přidáváme cukr. Do poslední dávky cukru přidáme rozmíchaný pektin. Vaříme ještě 5 minut a ke konci varu přidáme kyselinu citronovou. Hotovou marmeládu naplníme do jednotlivých skleniček a dobře uzavřené necháme vychladnout dnem vzhůru.

Džem z ostružin

Ingredience: 1 lžička kyseliny citronové, 1 balíček Želírfixu 2:1, 1,5 kg ostružin, 2 lžíce rumu, 600 g cukru krystal

Postup: Ostružiny opláchneme vodou a dáme do kastrolu. Dáme je vařit. Ze začátku pozvolna zahříváme za občasného zamíchání. Asi po 10 minutách ostružiny přivedeme k varu a šťouchadlem na brambory je trochu pomačkáme. Ve 2 lžících cukru rozmícháme Želírfix 2:1, přidáme do ostružin a 5 minut povaříme. Přidáme zbývající cukr a od bodu varu povaříme 2 minuty. Do odstaveného džemu vmícháme kyselinu citronovou a rum. Naplníme do skleniček a dáme sterilovat na 15 minut při 85 °C. Takto získáme cca 9 skleniček od dětské výživy.

Detail odstavce: Recepty s ostružinami
Zdroj: Pěstování ostružin
Zveřejněno: 27.11.2014