Muchničky jsou miniaturní příbuzné much. U nás se s krvežíznivými hejny samiček setkáme především na horách, protože larvy muchniček se vyvíjejí v tekoucí vodě potoků, kde žijí přichycené na kamenech či rostlinách.
Bodnutí od muchničky
Muchničky mají podobně jako komáři rády okolí řek, ale vyskytují se i na místech, kde se komáři neobjevují.
Jak je vlastně možné, že se rány od muchniček tak snadno zanítí? Důvodem je fakt, že ranky úporně svědí, a proto si je člověk má tendenci neustále škrábat, čímž hrozí, že si do nich zavleče infekci. Odtud už je k infekčnímu zánětu jen kousek.
Kousnutí přitom často nezačne bolet hned, ale klidně druhý až třetí den. Pokud vám rána otéká, je možné si vzít lék na alergii, protože i tak se dají otoky a svědění zmírnit.
Nejlepší ochranou proti muchničkám jsou účinné repelenty, které je dokážou odpudit. Krom toho samozřejmě pomáhají dlouhé rukávy či nohavice (tvrdí se, že pro muchničky jsou lákavější tmavě oblečení lidé). Pokud vás muchnička bodne a rána nateče, chlaďte ji, přikládejte cibuli nebo mažte mastí proti svědění, někteří lidé si pochvalují i šťávu z netřesku, který roste na skalkách. Přikládá se přímo čerstvá rostlina. Naopak se příliš nedoporučuje octový obklad, protože sliny muchniček rovněž obsahují kyseliny a ocet tak může otok ještě zhoršit.
Především se snažte zabránit tomu, abyste si vy nebo vaše děti ranku rozškrábali. Zanícené místo může mít v průměru i pět centimetrů. U dětí, alergiků či jinak oslabených jedinců je zapotřebí navštívit po kousnutí lékaře. Někdy je totiž nutné podávat i antibiotika, aby zánět ustoupil.
V některých lokalitách ve světě muchničky přenášejí závažné choroby, například parazita vlasovce, který může způsobit trvalé oslepnutí. V Česku ani v okolních zemích však nic takového nehrozí.
Štípnutí muchničky se nesmí škrábat, neboť tak hrozí druhotná infekce. Bolest může začít až za 2 až 3 dny. Otoky a svědění můžete mírnit ochlazením, mastí pro svědění, šťávou z netřesku, léky na alergii. Určitě byste se měli vyvarovat podávání octových obkladů.
V naší poradně s názvem JAK SE ZBAVIT MUCHNIČEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anna.
Jak je možno zbavit se muchniček na zahradě ?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Muchničky jsou svízel, bohužel. Koušou a přenášejí vážná onemocnění. Jejich akční rádius je 40 až 60 km od jejich hnízdiště. Nedá se jich zbavit chemickým postřikem, protože po usmrcení přiletí další a další. K jejich omezení se dají použít žluté lepové desky rozmístěné ve volném prostoru, ale účinné jsou jen trochu, protože neustále přilétavají nové. Proto nejúčinnější ochranou proti muchničkám je repelent a textilní ochrana těla vhodným oděvem. Jaké repelenty poskytují nejlepší ochranu proti kousavým mouchám? Produkty, které obsahují účinnou složku ethyl butylacetylaminopropionate (IR3535), DEET (N , N -diethyl- meta -toluamide), nebo picaridin, tak ty jsou nejúčinnější. Ale i tak neodradí všechny kousavé mouchy. Vzhledem k této omezené účinnosti repelentů vyžaduje ochrana proti kousavým mouchám přijetí dalších opatření, jako je vyhýbání se oblastem obývanými muškami, vyhýbání se dobám nejsilnějšího kousání a nošení lehkého oblečení, včetně košil s dlouhým rukávem, dlouhých kalhot a čepice. Pokud jsou černé mušky četné a není-li možné se před nimi ukrýt, může ochranu poskytnout síť, která zakrývá hlavu, stejně jako „včelí kapuce“ používana včelaři.
Muchničky jsou zástupci dvoukřídlého hmyzu, mají tmavou barvy a mohou dorůstat až do délky 5 mm. Krev sají pouze samičky a jejich bodnutí může vyvolat alergickou reakci. V některých případech může dojít i k otravě krve slinami. Při rozškrábání hrozí infekce, místní záněty a špatné hojení rány. Muchničky útočí ve dne, bodnutí je bolestivé, silně svědí a vzácností nejsou silné alergické reakce.
Muchničky mají poměrně velkou hruď. Larvy se vyvíjejí ve vodě. V některých letech, například po povodních, mají ideální podmínky k vývoji a také toho patřičně využijí. Po vylíhnutí jsou jich potom desetitisíce a začínají napadat savce.
Štípnutí muchničkou může být velmi bolestivé a svědivé – víc než od komára. Krev z ranky může vytékat ještě chvíli po kousnutí muchničkou a svědivost a otok mohou být patrné ještě několik dní po kousnutí.
Larvy muchniček jsou velmi citlivé na čistotu vody, ve které se vyvíjejí – čím čistější vodní zdroj, tím lépe. Svým vývojem jsou vázány na prudce tekoucí vody. Samičky lepí svá vajíčka pod vodní hladinou na kameny i rostliny, kde se larvy po vylíhnutí drží přísavnou destičkou a jemnými vlákny.
V některých částech světa jsou muchničky přenašeči závažných chorob. V Africe nebo Latinské Americe může být muchnička přenašečem vlasovce Onchocerca volvulus, který způsobuje u některých lidí „říční slepotu“ (trvalé oslepnutí). Jsou dokonce popsány případy, kdy zvířata uhynula po útoku muchniček v důsledku alergické reakce na stovky štípanců a následné udušení.
Lze připravit zapečený květák Kluci v akci pouze z květáku bez romanesca?
Ano, zapečený květák Kluci v akci lze připravit i pouze z klasického květáku, pokud romanesco není k dispozici.
Romanesco má sice o něco pevnější strukturu a lehce oříškovou chuť, ale základ receptu tvoří květák. Pokud použijete pouze květák, výsledné jídlo bude stále chutné. Je však dobré květák nerozvařit, aby si při zapékání zachoval pevnější strukturu. Někteří kuchaři dokonce preferují variantu bez romanesca, protože květák má jemnější chuť a lépe se spojuje s kari houbovou omáčkou.
Čím lze nahradit sýr s modrou plísní v tomto receptu?
Sýr s modrou plísní lze nahradit jinými výraznými sýry, které se dobře rozpouštějí při zapékání.
Pokud někomu nevyhovuje chuť modrého sýra, může použít například gorgonzolu, která je jemnější. Další možností je použít kombinaci smetanového sýra a tvrdého sýra, například čedaru. V některých variantách se používá také parmazán, který dodá pokrmu výraznou chuť. Je však dobré počítat s tím, že modrý sýr vytváří charakteristickou chuť celého receptu.
Lze použít mražený květák na zapečený květák?
Mražený květák lze použít, ale je potřeba ho předem rozmrazit a zbavit přebytečné vody.
Mražený květák při rozmrazování často uvolňuje více tekutiny než čerstvý. Pokud by se použil bez úpravy, mohla by být omáčka při zapékání příliš řídká. Nejlepší postup je květák po rozmrazení krátce povařit a následně ho dobře scedit. Díky tomu si zachová lepší strukturu a pokrm nebude vodnatý.
Jak zahustit omáčku na zapečený květák?
Nejjednodušší způsob, jak zahustit omáčku na zapečený květák, je použití klasické jíšky.
Jíška vzniká opékáním mouky na másle a je velmi stabilní způsob zahuštění omáček. Pokud je omáčka příliš řídká, lze přidat malé množství další jíšky nebo ji nechat déle provařit, aby se část tekutiny odpařila. Někteří kuchaři používají také smetanu, která omáčku zjemní a částečně zahustí.
Jak dlouho péct zapečený květák v troubě?
Zapečený květák se obvykle peče přibližně 15 až 25 minut podle teploty trouby.
Nejčastěji se používá teplota kolem 190 °C. Při této teplotě se sýr krásně rozpustí a lehce zezlátně. Pokud by byla teplota nižší, zapékání by trvalo déle. Naopak při vyšší teplotě může sýr zhnědnout příliš rychle. Nejlepší je sledovat povrch jídla a vyndat pekáč z trouby ve chvíli, kdy sýr vytvoří zlatavou krustu.
Jaký vývar použít do omáčky?
Nejlepší je použít vývar z květáku nebo romanesca, který vznikne při vaření zeleniny.
Tento vývar obsahuje chuť zeleniny a přirozeně doplňuje celý recept. Pokud vývar nemáte, lze použít i zeleninový vývar nebo jemný kuřecí vývar.
Ochrana proti muchničkám spočívá v používání repelentů, v oblastech výskytu tohoto hmyzu je pak důležité nosit dlouhé rukávy a nohavice, barva oblečení by měla být světlejší.
Dobré je použít na ranku dezinfekci, abyste předešli hnisavému zánětu. Dříve se na kousnutí muchničkami i umíralo, například v oblasti Dunaje, když byla kalamita, mohlo hejno muchniček člověka ohrozit na životě.
Jak jsme již zmínili, v teplých oblastech muchničky přenášejí řadu nemocí a často jsou i jedovaté, naše druhy naštěstí pouze obtěžují bolestivým bodáním. Pokud se ocitneme v hejnu hladových samiček, nepomůže obvykle ani repelent, pouze ta nejhustší moskytiéra a oděv z hustě tkané, silné látky.
Vlastní zkušenost: proč první mango pomazánka nefungovala
Můj první pokus byl jednoduchý. Rozmixované mango s tvarohem a trochou medu. Výsledek byl jedlý, ale nevýrazný a vodnatý. Chyběla mu hloubka a po dvou soustech přestal bavit.
Zlom nastal ve chvíli, kdy jsem přestal řešit sladkost a začal přemýšlet nad kontrastem. Přidání špetky soli, kyseliny a tuku změnilo celý dojem. Od té doby beru mango pomazánku jako plnohodnotný základ, ne jako nouzové řešení.
Nejlepší je čerstvý, pevný květák bez tmavých skvrn.
Starší květák bývá vodnatý a po tepelné úpravě ztrácí strukturu. U květákových placiček je důležité, aby květák držel tvar a nebyl rozbředlý. Pevné růžice a tuhý střed jsou známkou správné volby.
Musí se květák vždy předem vařit nebo spařovat?
Ne vždy, záleží na konkrétní variantě.
U kari směsi a kuskusových placiček se květák zpracovává nadrobno a krátce se tepelně upravuje při restování. U steaků se květák dopeče v troubě. Důležité je, aby nebyl převařený, jinak placičky ztratí strukturu.
Čím lze nahradit kari koření?
Kari lze nahradit jinou kořenicí směsí.
Dobře funguje kurkuma s římským kmínem, jemná garam masala nebo uzená paprika. Smyslem je dodat květáku hloubku chuti. Květákové placičky bez koření bývají chuťově ploché.
Proč se těsto na košíčky musí nechat odležet?
Odležení umožní nasáknutí tekutiny a zpevnění struktury.
Bez odpočinku se těsto lepí, praská a špatně se tvaruje. Krátké odležení výrazně zlepší práci s těstem i výslednou pevnost košíčků.
Lze placičky připravit bez vajec?
Ano, ale je nutné počítat se změnou struktury.
Vaječná vazba pomáhá směs spojit. Bez vajec je potřeba přidat více suché složky nebo použít alternativní pojivo. Bezvaječné placičky jsou křehčí a vyžadují opatrnější manipulaci.
Jak zabránit tomu, aby se placičky rozpadaly?
Nejčastější příčinou je příliš vlhká směs.
Je potřeba nechat suroviny okapat, směs zahustit a dopřát jí čas na odležení. U smažení pomáhá také vyšší teplota oleje, která placičky rychle zatáhne.
Dají se květákové placičky připravit dopředu?
Ano, ale ideální je částečná příprava.
Směsi lze připravit předem a skladovat v chladu. Samotné pečení nebo smažení je lepší provádět těsně před podáváním, aby placičky zůstaly křupavé.
Jaké přílohy se k placičkám hodí nejlépe?
Nejlépe fungují lehké saláty a svěží omáčky.
Listový salát s klíčky, jogurtový nebo zakysaný dip vyváží kořeněnou chuť kari. Těžké přílohy placičky zbytečně zatíží.
Jsou květákové placičky vhodné pro děti?
Záleží na dochucení.
Pro děti je vhodné ubrat kari a pálivé koření. V jemnější verzi mohou květákové placičky fungovat velmi dobře i pro mladší strávníky.
Lze placičky zamrazit?
Ano, ale lépe snášejí zamrazení pečené varianty.
Smažené placičky po rozmrazení ztrácejí křupavost. Pokud plánujete mrazení, je praktičtější placičky nejprve upéct a po rozmrazení je krátce znovu ohřát v troubě.
I když je to méně častá příčina, než jiné výše uvedené důvody pro povadlá rajčata, bakteriální vadnutí rajčat může také způsobit vadnutí rostliny rajčat. Často nelze toto onemocnění jednoznačně identifikovat, dokud rostliny rajčat neuhynou. Rajčata rychle uvadnou a odumřou a při kontrole stonku bude vnitřek tmavý, vodnatý a dokonce dutý. Jak je uvedeno výše, neexistuje pro to žádná léčba a postižené rostliny rajčat by měly být odstraněny. Pokud máte podezření, že vaše rajčata uhynula na bakteriální vadnutí rajčat, možná budete chtít postižený záhon solarizovat, protože tato choroba může přežívat v mnoha plevelech a je obtížné ji ze záhonů odstranit, i když je ponecháte ladem. Solarizování půdy se provádí umístěním tenkého, průhledného plastu na půdu s okraji zahrabanými do vnějšího příkopu. Velké role plastu lze získat ve většině domácích a zahradních center. Plast využívá sluneční teplo ke zvýšení teploty půdy. Ve skutečnosti, když je to správně provedeno, může půda dosáhnout teploty až 49 °C nebo více. Tyto vysoké teploty snadno zničí mnoho půdních chorob a dalších zahradních škůdců v půdě.
Květákové placičky se v troubě rozpadají nejčastěji kvůli přebytečné vodě v květáku a nedostatečnému pojivu ve směsi. Trouba neodpustí chyby, které se na pánvi ještě „zachrání“.
Květák po uvaření nebo napaření zadržuje hodně tekutiny a pokud ho důkladně nevymačkáte, směs nikdy nebude držet. Druhým problémem bývá příliš nízká teplota pečení, kdy se placičky dusí místo toho, aby se zapekly. Řešením je pevná konzistence už před pečením a dostatečně rozpálená trouba.
Musím květák předem vařit, nebo může být syrový?
Ano, květák je potřeba alespoň krátce tepelně upravit, jinak budou placičky tuhé a chuťově nevyvážené. Syrový květák v troubě nezměkne rovnoměrně.
Nejlépe se osvědčilo krátké povaření nebo napaření, po kterém následuje opravdu důkladné vymačkání. Pokud použijete syrový květák, bude mít směs hrubou strukturu a placičky se budou lámat. Předvařením získáte lepší chuť i soudržnost.
Jak udělat květákové placičky křupavé bez smažení?
Křupavé květákové placičky bez smažení vzniknou kombinací vyšší teploty, správného papíru a nepřeplněného plechu. Nízká teplota křupavost nikdy nevytvoří.
Důležité je, aby kolem placiček mohl proudit horký vzduch a aby spodní strana měla šanci zezlátnout. Pomáhá také lehké potřené olejem a otočení v polovině pečení. Pokud čekáte křupavost jako z pánve, budete zklamaní, ale správně upečené placičky mají pevnou a lehce křupavou krustu.
Čím nahradit strouhanku v květákových placičkách?
Strouhanku lze nahradit ovesnými vločkami, kukuřičnou strouhankou nebo jemně mletými vločkami. Každá varianta ale ovlivní výsledek.
Ovesné vločky nasají víc vody a směs zpevní, ale chuť bude méně neutrální. Bezlepkové varianty fungují, pokud je květák opravdu suchý. Největší chybou je vynechat pojivo úplně – bez něj se květákové placičky v troubě téměř vždy rozpadají.
Jsou květákové placičky do trouby opravdu zdravější?
Ano, květákové placičky do trouby jsou lehčí a méně tučné než smažené varianty, pokud se nepřehání množství sýra a oleje.
Je ale důležité mít realistická očekávání. Nejde o dietní jídlo bez energie, ale o vyváženější alternativu ke smaženým karbanátkům. Výhodou je nižší obsah tuku a lepší stravitelnost, zejména při večeři.
Jak poznám správnou konzistenci směsi?
Správná směs na květákové placičky drží tvar v dlani a neteče ani se nerozpadá. To je základní test ještě před pečením.
Když směs zmáčknete, měla by zůstat pohromadě a jen lehce pružit. Pokud se lepí na prsty, je moc mokrá. Pokud se drolí, chybí pojivo. Tento krok rozhoduje o tom, zda budou placičky pevné, nebo se rozjedou po plechu.
Správně uvařený květák je základ celého receptu. Pokud je květák převařený, při zapékání se rozpadne a výsledkem je kašovitá struktura. Pokud je naopak příliš tvrdý, nestihne se při zapékání dostatečně změkčit.
Ideální postup je květák rozdělit na menší růžičky a vařit ho v osolené vodě přibližně 6 až 8 minut. Cílem není květák zcela uvařit, ale pouze ho změkčit do stavu, kdy zůstává lehce pevný. Taková textura je pro zapékání ideální.
Velmi důležité je květák po uvaření dobře scedit. Pokud na něm zůstane příliš vody, bude se při zapékání uvolňovat do omáčky a pokrm může být vodnatý.
Stejný postup platí i pro romanesco. Tato zelenina má o něco pevnější strukturu než klasický květák, takže někdy potřebuje o minutu delší vaření.
Někteří kuchaři doporučují květák po uvaření krátce zchladit ve studené vodě. Díky tomu se zastaví proces vaření a zelenina si zachová pevnější strukturu.
Tento krok není nutný, ale může pomoci, pokud připravujete větší množství zeleniny nebo pokud chcete mít jistotu, že květák zůstane pevný.
Dobře připravený květák by měl být měkký na skus, ale stále držet tvar.
Právě tato struktura umožní, aby se zelenina při zapékání spojila s omáčkou a vytvořila krémový pokrm.
Fotografie: uvařený květák a romanesco připravené na zapékání.
Nejlepší květákové placičky nejsou ty nejzdravější ani ty s nejmenším množstvím surovin. Nejlepší jsou ty, které drží tvar, chutnají a dají se opakovat bez frustrace. Právě v tom většina internetových receptů selhává.
Květák je vodnatý, chová se nevyzpytatelně a v kombinaci s troubou nebo pánví rychle odhalí každou chybu. Proto dává smysl mluvit o třech různých receptech, ne o jednom univerzálním.
Jaké odrůdy vybrat? A jaké odrůdy jsou nejlepší pro malé pěstitele?
Dostáváme se k tématu, které tvoří náplň části vinohradnictví, zvané Ampelografie, což je obor zabývající se vlastnostmi jednotlivých odrůd. O ampelografii byla napsána řada odborných knih, které kromě popisu toho, jak keře vypadají, také uvádějí jejich požadavky na prostředí a na způsoby pěstování, a také charakteristiky jejich vín.
Kdybychom si chtěli udělat v odrůdách pořádek, mohli bychom je rozdělit např. podle barvy slupky na odrůdy bílé, červené a modré, nebo podle využití na odrůdy moštové a stolní. Ale mnohem zajímavější je podívat se na to, jak dlouho se pěstují na našem území a jak se k nám dostaly. Některé jsou u nás domovem již několik staletí. Patří k nim odrůdy z rodiny Burgundských (dnes podle legislativních dohod správně zvané odrůdy Rulandské), jež k nám opravdu dovezl Karel IV., kterému můžeme děkovat za rozšiřování vinohradnictví v Čechách. Jiné odrůdy se k nám v minulosti spontánně dostaly z dalších území Evropy; připomeňme si např. oblíbené odrůdy Sauvignon či Ryzlink rýnský. Všechno jsou to odrůdy velmi náročné na podmínky pěstování a zároveň jejich vína patří k nejkvalitnějším.
U řady odrůd není přesně znám původ, např. u odrůdy Neuburské. Navíc se v minulých dobách nevedla přehledná evidence popisů odrůd, takže ve starých literárních zdrojích se mohou najít tytéž odrůdy pod několika názvy. U nás byla první přehledná evidence zavedena v roce 1941, což se u odrůd, které zde byly mnohem déle, označuje jakožto rok „povolení odrůd“, přestože nikým jejich pěstování povolováno nebylo – na rozdíl od současných nových odrůd. Nežli se nové odrůdy zapíšou do seznamu povolených odrůd (a smí se z nich vyrábět a prodávat vína nebo hrozny), musí projít tzv. „uznávacím řízením“. To kupodivu není byrokratický akt, ale skutečné vysazení nových odrůd ve zkušebních vinicích a zhruba desetileté pozorování jejich vlastností na stanovišti. A také pochopitelně opakované zkoušení vín vyrobených z jednotlivých ročníků.
Čeští šlechtitelé révy vinné už několik desítek let nejenže udržují nejcennější keře z jednotlivých odrůd, (přemnožených do klonů), ale zabývají se také tzv. „novošlechtěním“, což je kreativní i náročná činnost, při které se vytvářejí nové odrůdy. Asi tak dvacet let trvá, než je nová odrůda povolena. Výsledkem jsou odrůdy, jako např. André, Olšava, Malverina, Veritas, Florianka, Erilon a řada dalších.
Minimální vzdálenost domu od trafostanice vychází z ochranného pásma elektrické stanice, které je obvykle přibližně 20 metrů od zařízení.
V praxi ale záleží na konkrétní situaci. Malé kioskové trafostanice v obytných čtvrtích často stojí relativně blízko rodinných domů. Pokud je projekt domu navržen mimo ochranné pásmo trafostanice a splňuje technické podmínky distributora elektřiny, bývá stavba bez problémů povolena. Přesnou vzdálenost je proto vždy dobré ověřit u projektanta nebo přímo u provozovatele distribuční soustavy.
Kolik metrů je ochranné pásmo trafostanice?
Ochranné pásmo trafostanice je obvykle přibližně 20 metrů od konstrukce zařízení nebo jeho oplocení.
Tato vzdálenost vychází z pravidel pro ochranná pásma energetických zařízení. Jejím cílem je zajistit bezpečný provoz zařízení a přístup servisních techniků. U menších kioskových trafostanic se může v praxi zdát, že domy stojí blíže. Ve skutečnosti však bývají navrženy tak, aby samotná stavba domu byla mimo ochranné pásmo nebo aby byla udělena výjimka v rámci projektové dokumentace.
Může být trafostanice vedle domu?
Ano, trafostanice může stát vedle rodinného domu, pokud jsou dodržena všechna bezpečnostní a technická pravidla.
V nových obytných čtvrtích je běžné, že se malé kioskové trafostanice nacházejí na rohu ulice nebo na samostatném technickém pozemku mezi domy. Tyto stanice jsou navrženy tak, aby splňovaly přísné bezpečnostní normy a aby jejich provoz neovlivňoval běžné bydlení. Pokud je dům navržen mimo ochranné pásmo trafostanice, většinou nepředstavuje blízkost zařízení žádný praktický problém.
Je trafostanice u domu nebezpečná?
Moderní trafostanice u domu jsou konstruovány tak, aby splňovaly přísné bezpečnostní normy.
Elektrické části zařízení jsou uzavřené a nepřístupné veřejnosti. Běžný člověk se proto k elektrickým prvkům vůbec nedostane. Bezpečnost trafostanic je navíc kontrolována pravidelnými revizemi a údržbou. Díky tomu se tyto stanice běžně nacházejí i v obytných čtvrtích nebo v blízkosti rodinných domů. Pokud je dodrženo ochranné pásmo trafostanice, nepředstavuje zařízení žádné riziko pro běžné bydlení.
Může být trafostanice na mém pozemku?
Ano, trafostanice může být umístěna přímo na pozemku, pokud je zde zřízeno věcné břemeno pro provozovatele elektrické sítě.
V takovém případě má energetická společnost právo přístupu k zařízení kvůli údržbě nebo opravám. Toto věcné břemeno trafostanice bývá zapsáno v katastru nemovitostí. Majitel pozemku musí umožnit servisní přístup, ale jinak může pozemek běžně využívat. Před koupí pozemku je proto důležité ověřit, zda se na něm nenachází technická infrastruktura nebo jiné omezení.
Bobkovišeň je hustý keř dorůstající až do 4 m. Na svých dřevitých větvích nese velké vejčité listy, které jsou lesklé a mají tmavě zelenou barvu. Rostlina listy na podzim neshazuje a nese je po celý rok. Na dobrém stanovišti roste tak hustě, že dokáže zakrýt nevzhledný kout zahrady či nabídnout přes plot soukromí. Na přelomu jara a léta vykvétá svícovitými hroznovitými květy bílé barvy.
Bobkovišeň lékařská (Prunus laurocerasus), někdy nazývaná i střemcha vavřínolistá, pochází ze Středozemí, kde tvoří mohutné, až šestimetrové keře. U nás se aklimatizovala dobře, ale dorůstá nanejvýš do výšky dvou metrů. Tento keř každého okouzlí svými až 15 cm dlouhými tmavozelenými oválnými kožovitými listy.
Složená květenství jsou vzpřímená, drobné květy jsou bílé, voní po šeříku a mohou se objevit i na podzim. Po opylení nastupují lákavé plody – bobule, které jsou pochoutkou pro ptactvo, zpočátku mají červenou barvu, později černají. Pro člověka jsou nejedlé a konzumace semen z nezralých plodů může způsobit zažívací obtíže. Starší informace o jedovatosti zralých plodů nebyly správné.
Druhy
Etna je mezi bobkovišněmi tou nejelegantnější královnou. Její tuhé, kožovité listy jsou nápadně bronzové, když raší, a jejich barva přechází do teplého odstínu sytě smaragdově zelené. Mají zvláštní tvar – list je od řapíku vejčitý, ale k vrcholu se rozšiřuje a končí téměř naplocho. Tento konec je navíc zvlněný, takže celý keř působí velmi plasticky. Daleko lépe snáší zimní oslunění než jiné druhy, a tak zůstává sytě zelený. Pokud se objeví složená květenství, jsou vzpřímená, drobné květy jsou bílé, voní po šeříku a mohou se objevit i na podzim. Po opylení se tvoří lesklé černé plody (nejedlé), avšak tato odrůda kvete málo.
Caucasica má podlouhlé, sytě až tmavě zelené lesklé kožovité listy. Větve rostou vzpřímeně, zatímco listy se horizontálně sklánějí. Složená květenství jsou vzpřímená, drobné květy bílé, vonící po šeříku, často se objevují i na podzim. Černé plody vypadají lákavě, jsou však nejedlé a pochoutkou jsou jedině pro ptactvo. V našich podmínkách se pokládá za jednu z nejvzrůstnějších a nejvhodnějších rostlin pro živé ploty, neboť dorůstá až 4 m.
Otto Luyken je jeden z nejotužilejších a nejoblíbenějších keřů. Jako snad jediný zatím přežil -29 °C bez jediného spáleného listu. Lesklé listy jsou podlouhlé, špičaté a kožovité, mají tmavě zelenou barvu. Větve i listy rostou vzpřímeně, přestože se keř rozrůstá hlavně do šířky. Je tak ideální k použití jako půdopokryvný do stinných míst nebo jako podrost pod stromy.
Vysoká cukernatost je příjemná a současně praktická pro uchovávání vína, ale co spotřebitel, to jiné chutě, někdo preferuje kyselinky, tak je asi dobře, že limity jsou dost dobře splnitelné.
Kdo určitě uvítá sladkou chuť, jsou děti, takže od moštových odrůd pro výrobu alkoholických nápojů přejděme k odrůdám stolním.
Ano, jak název napovídá, stolní odrůdy se konzumují jako ovoce; vína se z nich většinou nevyrábějí, i když bychom to klidně udělat mohli. Takováto vína by určitě neměla vysokou kvalitu, protože ta není ani v hroznech, ale byla by lehká a pitelná. Hodila by se na rychlou konzumaci.
Stolní odrůdy mají od moštových odrůd odlišné parametry. Hrozen má být atraktivní, velký, ne příliš hustý, aby se bobule příliš nedotýkaly, a často mívá rozvětvenou třapinu. Bobule jsou také velké, při zralosti všechny dobře vybarvené. Jejich dužnina, na rozdíl od tekuté dužniny u odrůd moštových má být masitá, chruplavá, s malým počtem semen. Kdo stolní hrozny, pochopitelně z dovozu, častěji kupuje, jistě si všiml, že některé odrůdy jsou bezsemenné, zatím tedy jen odrůdy zahraniční. Chuť stolních odrůd má být jemná, příjemně aromatická. U stolních odrůd nikdy nebývá dosaženo tak vysokých cukernatostí, jako u odrůd moštových.
Nejprve projděme odrůdy, zapsané ve Státní odrůdové knize, to znamená, že byly prozkoušeny v Ústředním zkušebním ústavu zemědělském; není jich mnoho, protože, jak jsme si právě řekli, kritéria k jejich povolení jsou přísná. Nejstaršími u nás pěstovanými povolenými odrůdami jsou dvě, které jsou si velmi blízké, proto se zmíním o obou najednou. Jde o odrůdy Chrupka bílá a Chrupka červená.
Chrupka bílá:
Chrupka červená:
Obě jsou součástí velké rodiny Chrupek (syn. Chassellas nebo Gutedel), která je známa již několik tisíciletí. Pěstovaly se již v Egyptě, na území dnešního Jordánska, v Malé Asii a prostřednictvím Féničanů se přes Řecko a Řím rozšířily do mnoha oblastí Evropy, kde se révě mohlo dařit. Z doby, kdy se zaváděla první moderní evidence odrůd u nás, v roce 1941, bylo známo okolo čtyřiceti druhů různých Chrupek, i když samozřejmě byly zaevidovány jen ty nejvýznamnější. Musíme vzít v úvahu, že se tehdy vycházelo z pouhých popisů, a protože dnes používaná genetická kontrola dosud neexistovala, je možné, že v řadě případů mohlo jít o synonyma téže odrůdy. Tyto dvě jmenované odrůdy, jakožto odrůdy stolní, jsou v dnešní době již dávno překonané, protože výše uvedené požadavky, co se týká parametrů hroznů a bobulí, jsou dnes již několikanásobně překonané. Například při srovnávání velikosti bobulí jsou v pořadí dnes povolených odrůd na posledním místě.
