Vrbu jívu převislou můžete znát pod názvem kočičky nebo Kilmarnock. Roste do velikosti okolo 1,5 m a začátkem jara (březen) rostlinu obsypou krásné žluté květy. Jívy nejsou náročné na pěstování. Sází se do propustné, neutrální půdy na slunečné nebo polostinné stanoviště s dostatkem vláhy. Rostlinu je vhodné seřezávat na jaře.
V naší poradně s názvem VRBA JÍVA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel MVDr. Josef Holejšovský Ph..
Dobrý den, kde je prosím možné zakoupit, případně objednat, sazenice vrby jívy (kočičky). Děkuji předem za vaší odpověď.
S pozdravem
Josef Holejšovský
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Vrba jíva je běžně k dostání v zahradnictví a v hobby marketech (OBI, Hornbach, Bauhaus, Baumax). Zakoupit jde i na internetu. Nabídky internetových obchodů můžete vidět zde: www.heureka.cz/?h%5B…
Vrba jíva se od ostatních druhů vrb liší tím, že ji nelze množit dřevitými řízky, téměř vůbec nezakořeňuje.
Vrba jíva je rozšířená takřka po celém území Evropy (kromě jižní části Pyrenejského a Balkánského poloostrova), zasahuje přes severní Írán či Island až do severní Asie a do Japonska. Toleruje nejrůznější půdy, nesnáší však, na rozdíl od jiných druhů, přemokřená a zrašeliněná stanoviště.
V naší poradně s názvem STŘÍHÁNÍ KLEMATISU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Prosím rady na stříhání klematisu, Zda na zimu až u země, nebo ne, Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Clematis neboli plamének je nejlepší nestříhat vůbec. Stačí jen odstranit mrtvé výhony. Pokud přesto chcete rostlinu zkrátit, tak maximálně jen o 30 až 50 cm na jaře.
Vrba jíva je dvoudomá, kvete v březnu a dubnu před rašením listů. Květy jsou uspořádány v nápadná, stříbřitě lesklá jehnědovitá květenství, 2,5–3,5 cm dlouhá (samičí jehnědy jsou delší a štíhlejší). Samčí květy mají dvě tyčinky, samičí květy mají jednu nektariovou žlázku a černé, dlouze chlupaté listeny. Samčí jsou žluté od prašníků, samičí jsou zelenkavé. Plody jsou tobolky v klasu dlouhém 5 cm, které dozrávají v květnu. Tobolky jsou stříbřitě chloupkaté, krátce stopkaté, do 10 mm veliké s 5–7 základy semen v každé chlopni. Semena jsou drobná a ochmýřená a jsou větrem snadno přenášena na velikou vzdálenost.
Oleandry se doporučuje stříhat po celé vegetační období, to znamená od března do září. Je však zapotřebí si uvědomit, kdy a jak oleandr kvete. Květy se objevují na koncích výhonků v pozdním létě, od července do října. Stříhání by tedy mělo být vhodně načasováno. Brzké stříhání, to znamená stříhání na jaře, obvykle zapříčiní ztrátu nových květů.
V naší poradně s názvem STŘÍHÁNÍ OLEANDRU DKVETLÉ TOBOLKY-STŘÍHAT -NEVÍM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Marková.
Mám po odkvětu vystříhat zbylé výrustky mezi větvičkami, nebo nechat.nevím
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Stříhání odkvetlých výrůstků je čistě záležitost estetická. Pokud vám tyto zbytky po květech vadí, tak je ostříhejte. Rostlině je to jedno. Oleandr bude kvést stejně v obou případech.
Dřevo se využívá většinou jako palivo. Vrba jíva je ovšem ceněna pro své pionýrské kvality, je velmi užitečná při přirozeném zalesňování krajiny. Nepotlačuje ostatní dřeviny, zlepšuje svým opadem lesní půdu, poskytuje potravu zvěři, a jakmile ji hlavní dřeviny začnou přerůstat, sama odumírá a ustupuje.
Důležitá je i ve včelařství, neboť poskytuje bohatou a zároveň první jarní pastvu včelám (pyl i nektar). Pro širokou veřejnost je však nejvíce známá jako jedna z kočičkových vrb – větévky samčích stromů jsou v předjaří řezány pro okrasu. V sadovnictví se občas vysazuje kultivar Pendula s převislými větvemi, tzv. smuteční odrůda jívy.
Kmen vrby má v průměru 50 cm. Borka je zpočátku hladká, matná, světle šedá, s kosočtverečnými lenticelami; s přibývajícím věkem přechází v podélně popraskanou tmavošedou až nahnědlou. Letorosty jsou silné, v mládí šedozelené nebo nažloutlé, řídce chlupaté, později hnědozelené a lysé. Pupeny jsou vejcovité, zelenohnědé a lysé. Tento druh patří mezi širokolisté vrby. Listy jsou eliptické nebo vejčité, nepravidelně pilovité až téměř celokrajné. Jsou střídavé, 6–11 cm dlouhé a 3–5 cm široké, na líci tmavozelené, svraskalé a téměř lysé, na rubu šedobílé chlupaté se zřetelnou žilnatinou. Řapík je dlouhý 1–2 cm, palisty velké, polosrdčité a dlouho vytrvalé. Exempláře s nápadně úzkými listy, s čepelí dvakrát delší než širší, se řadí k variantě angustifolia. Jedince s velmi krátkými prýty s téměř okrouhlými listy označujeme jako formu rotundifolia.
Peckovinám nesvědčí časný jarní řez. Měly by se stříhat v období, kdy už mají listy. Případně po sklizni. Ale zde také platí, že strom by měl mít ještě listy. Při brzkém jarním řezu hrozí nákaza řezných ran houbovitými chorobami.
Pokud stříháte túje na jaře, tak postupujte takto: Nůžky uchopte do jedné ruky (dvouruční do obou rukou) a otevřete je, přiložte k větvičkám v místě, kde chcete stříhat, a nůžky sevřete. Tento úkon opakujte tak dlouho, dokud nejsou všechny stromky ostříhané. Lze stříhat i motorovými či elektrickými nůžkami. Stříhání je obdobné, jen nůžky přiložíte ke stříhaným větvičkám a nůžky spustíte. Musíte je spustit dříve, než se větvičky dostanou mezi žabky nůžek, jinak se nerozběhnou. Tahem nahoru a dolů odstříháváte příslušné větvičky tújí. Termín stříhání je popsán v odborné literatuře. Rovnost střihu můžete držet od oka, podle provázku či podle laseru.
Stříhání venkovního keře ibišku lze provádět na konci podzimu nebo zimy po opadu listů nebo brzy na jaře, než začnou rašit pupeny.
Naučit se, jak a kdy prořezat venkovní ibišek, je jednoduché, jakmile pochopíte metody stříhání. Stříhání provedené později než brzy na jaře může způsobit ztrátu některých květů, ale ty, které nejsou odstraněny, zas budou větší. Mladší keře mohou těžit z lehkého prořezávání, zatímco starší exempláře vyžadují extrémnější odstranění větví.
Když plánujete stříhání venkovního ibišku, ustupte a podívejte se na jeho celkovou podobu. Mladší keře rostou vzhůru a mají vzpřímený tvar, ale starší exempláře mohou mít zajímavě visící větve. Chcete-li zachovat při prořezávání tvar keře, odstraňte jen dřevo do prvního nebo druhého očka. Pokud růst není čistý, prořezávání budete muset provést hlouběji po stonku. Pravidelné roční ořezávání by ale mělo zabránit neuspořádanému vzhledu.