Halloween je svátek, který se slaví 31. října a většina z nás ho považuje za čistě americký svátek. Mnohé z našich dětí by ho chtěly slavit také, protože je to vlastně takový velký karneval v maskách, při kterých naše ratolesti navštěvují sousedy a koledují sladkosti.
Halloween vychází původně z pohanského (keltského) svátku Samhain, což je pohanský Nový rok (konec pohanského léta). Užívá se také označení předvečer svátku Všech svatých. Pravděpodobně má i návaznost na křesťanský svátek Všech svatých.
Kořeny svátku sahají až do dob před naším letopočtem, kdy Keltové slavili v tento den konec léta a příchod nového roku. Magické noci na přelomu října a listopadu, v níž se prolínal svět živých a mrtvých, se říkalo Samhain. Při bujarém veselí všude hořely obrovské ohně a lidé se odívali do převleků, aby se chránili před zlými duchy.
V době, kdy se katolická církev snažila vymýtit pohanské zvyky, byl Samhain, jeden z nejoblíbenějších svátků, nově nahrazen křesťanským svátkem Všech svatých (All Hallows' Day), který připadá na 1. listopad.
Halloweenská tradice se díky přistěhovalcům z Irska dostala kolem poloviny 19. století do Ameriky. Irové vyřezávali děsivé obličeje do vydlabané řepy, tu dávali posledního října se zapálenou svíčkou do oken, což mělo od domu vyhnat duše zemřelých. V Americe potom začali používat dýně.
Děti se v předvečer svátku Všech svatých vydávaly ve strašidelných maskách na koledu, kdy za odměnu získávaly sladkosti a ovoce. Tato podoba slavení Halloweenu se uchovala dodnes.
K dýním, které svátek duchů symbolizují, se váže stará irská legenda o opileckém pobudovi Jackovi. O Halloweenu byl Jack tak opilý, že jeho duše začala opouštět tělo. Na to už čekal ďábel, který si pro něj přišel. Jack ho požádal, aby mu povolil poslední drink. Na ten ale Jack neměl peníze, a proto ďáblovi navrhl, zda by se nepřeměnil v minci, Jack by s ní zaplatil a ďábel by se zase proměnil zpět. Jack však minci ihned popadl a mazaně ji schoval do peněženky, čímž démona uvěznil. Poté si vynutil, že ďábla pustí, když mu dá rok svobody. Po roce se čert pochopitelně vrátil. Tentokráte ho Jack přelstil nalákáním na lahodná jablka. Jakmile byl ďábel na jabloni, filuta Jack nožem vyryl do kmene stromu kříž, a ďábel tak nemohl dolů. Jack mu nabídl pomoc, pokud mu ďábel slíbí, že ho nikdy nevezme do pekla. Když se pak Jack jednoho dne upil k smrti, v nebi ho nechtěli, protože měl na bedrech příliš mnoho hříchů, a slib od ďábla mu zase zaručoval, že do pekla také nemůže. Od té doby Jackova duše bloudí po světě a temnotu si ozařuje žhavým uhlíkem, který mu ďábel věnoval. Aby uhlík vydržel déle, vložil ho Jack do vydlabané řepy. Lidé proto o Halloweenu dávají na okenní římsy vyřezanou dýni se svíčkou, neboť věří, že si Jack vezme na cestu ono světýlko a je za to na oplátku ochrání.
Tradiční výzdobou jsou tak svítící lucerničky umísťované v blízkosti obydlí, nejčastěji na oknech, které měly uvítat zemřelé předky a ochránit dům před zlými duchy.
Původně uvnitř dýní opravdu zářily kousky řeřavého uhlí (což mohlo vypadat díky temnějšímu tónu a červenější záři ještě o něco strašidelněji), teprve později svíčky. Pro bezpečné osvětlení do dýní vkládejte svíčky ve skleněných ochranných kelímcích, nebo takzvané hřbitovní.
V naší poradně s názvem JAK NAHLÍŽET DO KATASTRU NEMOVITOSTÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Beluš.
Dobrý den.Chtěl bych vědět zda po mé zesnulé matce nebyly nějaké pozemky.
Jméno mé matky bylo .Anděla Kreislová-Belušová.Narozena 18.9.1934.Vrbice okr.
Rakovník.
Děkuji.Beluš.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Zda-li zesnulý člověk vlastní nějaké nemovitosti včetně pozemků, se s jistotou dozvíte v dědickém řízení u notáře. Notář je odměněn procenty z veškerého majetku zesnulého a má tedy motivaci dohledat všechen majetek. Notář může nahlížet do všech úředních majetkových registrů, jako jsou banky, evidence vozidel a katastr nemovitostí. Pokud se v dědickém řízení neobjevily žádné pozemky, tak s jistotou nikde zesnulý člověk nefiguruje jako vlastník.
Katastrální úřad může reagovat i na vaši žádost o výpis všech nemovitostí, u kterých eviduje vlastnictví dotazovaného člověka. Ovšem k jejich převodu na dědice může dojít opět jen na základě dědického řízení u notáře.
Ingredience: 800 g hovězí líčka, 100 ml hovězí vývar, 50 ml oleje, 1 cibule, 1 mrkev, 300 g celeru, 4 stroužky česneku, 8 žampionů, 2 lžíce rajčatového protlaku, 300 ml červeného vína, 150 ml bílého vína, 50 g másla, sůl, pepř mletý
Technologický postup: Maso nejprve očistíme – zbavíme všech blanek a šlach, abychom nakonec získali hezké, čisté plátky masa. Odřezky dáme hned vařit na vývar. Cibuli a česnek oloupeme, mrkve a celer oškrábeme. Vše nakrájíme na větší kostičky. Maso osolíme a opepříme. Opečeme ze všech stran v silnostěnném kastrolu na rozehřátém oleji. Maso po opečení vyjmeme a do kastrolu dáme připravenou zeleninu. Dobře promícháme a osmažíme ze všech stran. Přidáme rajský protlak. Do základu vlijeme oba druhy vína, zvýšíme plamen a necháme alkohol odpařit, dokud nezačne výpek na dně kastrolu karamelizovat. Tím vytvoříme základ báječné, krásně voňavé omáčky. Do kastrolu vrátíme maso i se šťávou, kterou během stání pustilo. Podlijeme trochou vývaru, kastrol přikryjeme a na mírném plameni pomalu dusíme maso doměkka, což bude trvat nejméně hodinu. Ujistíme se, že je v kastrolu dost šťávy, případně přiléváme vývar. Až bude maso měkké, znovu jej vyndáme a všechnu zeleninu důkladně propasírujeme. Omáčku svaříme na potřebnou hustotu a nakonec do ní vmícháme kostičky studeného másla – to ji krásně zahustí. Necháme i s masem stranou chvíli odpočívat a mezitím si pravíme přílohu.
V naší poradně s názvem NEMOC OSTRUŽIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Růžena.
Prosím o radu,
pěstuji ostružiny vedle malin a v posledních letech plody ostružin
nedozrají. Plod je napůl červený a kyselý. Ptala jsem se v zahradnictví a říkali, že to dělá roztočík malinový. Stříkala jsem na jaře calypsem, ale nic nepomohlo. Mám ostružinu vyhodit nebo přesadit dále od malin ?
Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník .
Když na plodech ostružin vznikají červená místa, která nedozrávají a plody mají více či méně kyselou chuť, tak škůdcem je skutečně roztočík malinový. Roztočík malinový ve velkém množství saje šťávu z dužiny plodů a tím brání jejich dozrávání. Roztočík cestuje po ostružinových výhonech a až do doby květu jej můžeme likvidovat insekticidy. V zahraničí je povolen přípravek Decis EW 50 v koncentraci 0,01 %. U nás je povolený přípravek Sumithion super, který je určen na podobného roztočíka jahodníkového, ale na malinového působí taky. První postřik se provádí již při délce výhonů 20 cm a v případě potřeby se opakuje ve 14-ti denních intervalech. Je velmi důležité důkladné postříkání výhonů ze všech stran, aby byly úplně celé pokryty roztokem.
Plody napadené roztočíkem nekonzumujte, ale oplodí odstřihněte a spalte. Jako preventivní opatření doporučuji vytvořit dostatečnou vzdálenost mezi jednotlivými rostlinami, aby roztočík nemohl přelézat z jedné na druhou. Také je vhodné zjara provést postřik rostlin i okolí sirnatými prostředky například Sulka.
Ingredience: 800 g telecích líček, 100 ml hovězí vývaru, 50 ml oleje, 1 ½ mrkve (a půl mrkve na ozdobu), 1 ½ celeru (a půl celeru na ozdobu), 1 cibule, 4 stroužky česneku, 4 větvičky majoránky (a pár lístků do hotové omáčky), 8 kusů na osminky nakrájených žampiónů, 300 ml červeného vína, 2 lžíce kvalitního rajského protlaku, 150 ml vína Marsala, 50 g na kostičky nakrájeného másla, 1 lžíce nasekané ploché petrželky, sůl, čerstvý mletý pepř, bramborová kaše jako příloha
Postup: V kastrolu rozpalte olej a zprudka na něm orestujte osolená a opepřená telecí líčka. Jakmile jsou dohněda ze všech stran, vyndejte je ven. Do kastrolu přidejte opět trochu oleje, vložte nakrájenou zeleninu a orestujte ji dotmava. Ke konci přidejte česnek a opečte ho. K základu přidejte protlak, zalijte červeným vínem Marsala a vařte, dokud se většina nevyvaří. Poté přidejte líčka, hovězí vývar a duste doměkka cca 4 hodiny. Jakmile jsou líčka měkká, vyndejte je z hrnce a odložte stranou. Vzniklou omáčku přeceďte a následně ji svařte na požadovanou hustotu. Přidejte chlazené, na kostičky nakrájené máslo, lístky majoránky a dle vlastní chuti dochuťte solí a pepřem. Líčka vraťte zpět do omáčky a prohřejte. Na pánvi opečte žampiony spolu se zbytkem mrkve a celeru. Poté vše promíchejte s nasekanou petrželí. Telecí líčka podávejte s opečenou zeleninou a bramborovou kaší.
Dušená telecí líčka
Ingredience: 4 telecí líčka, 300 g kořenové zeleniny, 100 g cibule, 200 ml červeného vína, 500 ml demi glace, 3 lžíce rajčatového protlaku, nové koření, bobkový list, rozmarýn, tymián, olej, máslo, sůl, pepř
Postup: V přiměřeně velkém kastrolu rozehřejeme olej a osolená a opepřená líčka na něm zprudka opečeme. Poté vyjmeme a na výpeku pozvolna orestujeme kořenovou zeleninu a cibuli. Přidáme rajčatový protlak, koření, opět zarestujeme a zalijeme červeným vínem. Necháme vyvařit, přidáme demi glace a opět přivedeme k varu. Do omáčky přidáme opečená líčka, přiklopíme a pozvolna dusíme asi tři hodiny (podle potřeby, záleží i na kvalitě masa, obecně platí, že telecí budou hotová dřív, hovězí spíš ještě později). Kastrol s ragú můžeme také vložit do trouby vyhřáté na cca 120 stupňů a pomalu péct. Měkká líčka vyndáme a omáčku propasírujeme, podle potřeby svaříme a zatáhneme máslem nebo naopak naředíme vývarem.
Telecí líčka na bílém víně
Ingredience: 1–1,25 kg telecích líček, 2 bobkové listy, 3 celé hřebíčky, 2 stroužky česneku, pár snítek čerstvého tymiánu, 2 lžičky olivového oleje, 8 středních mrkví, 10–12 šalotek, 4 lžíce másla, 150 g anglické slaniny, 3 lžíce balzamikového octa, 250 ml suchého bílého vína, čerstvě mletý pepř, mořská sůl
Postup: Líčka omyjte a odstraňte z jejich povrchu tučnou vrstvu, popřípadě chrupavky. Středem líček prostupuje také bílá část, ale tu neodstraňujte, tepelnou úpravou se úplně rozpustí. Líčka osušte, lehce osolte, potřete najemno nasekaným česnekem a vložte do vakuovacích sáčků v jedné vrstvě. Můžete je zabalit po dvou, do více sáčků nebo do jednoho většího. Přidejte bobkový list, hřebíček, tymián a olivový olej. Zavakuujte je a dejte do lázně o teplotě 85 °C na 8 hodin. Když jsou líčka hotová, můžete je prudce zchladit v ledové lázni a odložit do lednice na několik dní, do doby, kdy je budete chtít servírovat. Nebo pouze vyndat a pokračovat v postupu. Oloupejte si šalotky a mrkve. Do jednoho sáčku dejte celé šalotky, lehce je osolte, zakápněte olivovým olejem, zavakuujte. Do druhého sáčku dejte mrkve spolu se dvěma lžícemi másla, osolte je a zavakuujte. Dejte oba sáčky do lázně, ve které jste připravovali líčka, a udržujte stálou teplotu, šalotky po 30 minutách vyjměte, mrkve po jedné hodině. Když jsou šalotky hotové, můžete začít zahřívat spolu s mrkví i líčka, pokud byla odložená v lednici. Ve velké pánvi si rozpusťte zbylé máslo, přidejte slaninu nakrájenou na malé kostičky a osmažte ji. Přidejte šalotky a restujte dozlatova. Přidejte víno, balzamikový ocet a nechte pár minut redukovat, dokud se omáčka nezačne táhnout. Přidejte líčka včetně všeho, co je s nimi v sáčku. Přiklopte částečně poklicí a nechte táhnout cca 20 minut. Líčka se tak prohřejí a šťáva se trochu zredukuje. Vznikne krásně táhlá omáčka. Ochutnejte ji, jestli je potřeba dochutit, a můžete servírovat. Na talíř dejte přílohu, pár šalotek, líčka, mrkvičku a podlijte zbylou omáčkou, kterou jste přecedili a zbavili tak celých kusů koření. Takto připravená líčka jsou výborná s noky nebo těstovinami.
Postup: Rozehřejeme troubu na 200 °C. Omytou pečeni osolíme, opepříme a opečeme na oleji. Posypeme pokrájenou cibulí, podlijeme 250 ml vody a přikryté pečeme asi hodinu. Podle potřeby maso podléváme. Maso vyjmeme z vypečené šťávy. Do omáčky vmícháme bylinkovou sůl, papriku, hořčici a ocet. Krátce prohřejeme. Pečeni nakrájíme na plátky, potřeme bylinkovou omáčkou a necháme alespoň hodinu odležet. Vejce uvaříme natvrdo, oloupeme a nakrájíme na kostičky. Petrželku s pažitkou nasekáme. Talíř obložíme salátem a kolečky rajčat. Vyrovnáme pečeni, ozdobíme sekanými bylinkami s vejcem.
Telecí roláda
Ingredience: 800 g masa z telecí kýty, 150 g šunky, 5 lžic másla, tuk na opékání rolády, 4 vejce, 2 sladkokyselé okurky, 250 ml vývaru na podlití, 1 lžíce hladké mouky na zahuštění, sůl a čerstvě mletý pepř, 1 kg brambor k podávání, provázek
Postup: Maso z kýty rozřízněte napříč tak, abyste získali plochý plát. Maso nesmíte rozkrojit úplně, ale tak, aby se dalo rozevřít jako kniha – snáze se vám bude s masem pracovat. Poté ho důkladně naklepejte, bude křehčí a zvětší se jeho plocha. Jemné telecí je dobré naklepávat přes fólii, aby se nepotrhalo. Maso poprašte solí a pepřem, nejlépe čerstvě mletým, a poklaďte plátky uzeniny. Chcete-li roládu ještě bohatší, můžete zkombinovat třeba šunku a anglickou slaninu. Připravte náplň, s níž se dá dobře manipulovat. Rozehřejte dvě až tři lžíce másla. Vyklepněte vejce, rychle je rozmíchejte, vsypte okurky pokrájené na krátké nudličky a lehce osolte. Jakmile vejce začnou být krémovitá, sejměte pánev z plamene. Pikantní směs z vajec a okurky lehce rozestřete na šunku tak, aby okraj masa zůstal volný, závin se bude lépe balit. Vejce můžete ještě poprášit čerstvě mletým pepřem. Plát masa s náplní opatrně stočte jako roládu. Místo okurky můžete použít směs bylinek a cibulku. Silným kuchyňským provázkem roládu pevně svažte tak, aby se na hřbetě křížil – protahujte jej v podélném směru a křižte se smyčkami. Konce masa zasuňte dovnitř, náplň pak nemůže vytékat. Troubu předehřejte na 180, horkovzdušnou na 160 stupňů. Pečlivě omyjte brambory. Pánev potřete tukem a roládu ze všech stran opečte. Přesuňte do pekáče, podlijte vývarem a pečte hodinu a čtvrt, občas roládu polijte šťávou. Po čtvrthodině přidejte do pekáče brambory. Upečené maso a brambory vyjměte, šťávu zahustěte zbylým máslem rozetřeným s moukou, rozšlehejte a chvíli povařte. Šunku můžete doplnit anglickou slaninou.
Telecí medailonky
Ingredience: 20 g hlívy ústřičné, 4 telecí medailonky (po 150 g), sůl, pepř, 2 lžíce másla, 4 cl vinné pálenky, 125 ml silného telecího vývaru, 400 g zelených fazolek, 4 plátky prorostlé slaniny, 100 ml smetany ke šlehání
Postup: Houby uvaříme ve vodě, dokud nezměknou. Potom je přecedíme a vývar zachytíme. Maso opepříme a z obou stran ho opečeme na lžíci másla. Maso osolíme, vyjmeme a uchováme ho horké. Výpek rozředíme pálenkou, telecím vývarem a 100 ml zachyceného houbového výluhu. Přidáme nabobtnalé houby a prudce vaříme, dokud se tekutina z poloviny neodpaří. Mezitím očistíme fazolky, omyjeme je a předvaříme 5 minut ve vroucí osolené vodě. Přecedíme je a zchladíme. Rozdělíme je do čtyř svazků a každý ovážeme plátkem slaniny. Svazky opečeme na zbývající lžíci rozehřátého másla. Omáčku zahustíme smetanou a osolíme ji. Medailonky i fazolky naservírujeme na talíře.
Recept na telecí kýtu
Ingredience: 500 g telecí kýty, 40 g másla, 20 g slaniny, 1 dl bílého vína, 1 stroužek česneku, 1 lžička hladké mouky, půl celeru, 1 cibule, 1 mrkev, mletá paprika, sůl
Postup: Telecí kýtu jemně naklepeme, protáhneme klínky slaniny, česneku a mrkve. Osolíme a opečeme na rozpáleném másle po všech stranách. Kýtu vyndáme, na másle osmažíme nadrobno nakrájenou cibuli, mrkev, celer, zaprášíme hladkou moukou, osmažíme ji a vmícháme mletou papriku a sůl. Vše zalijeme vínem, krátce podusíme, přidáme opečenou kýtu, malé množství vody a dusíme pod pokličkou doměkka. Měkké maso vyndáme, nakrájíme na plátky a šťávu se zeleninou prolisujeme. Jako přílohu podáváme bramborové krokety nebo smažené bramborové hranolky a zeleninový salát.
Postup: Na oleji nechte zesklovatět nakrájenou šalotku a nakrájený česnek. Zaprašte paprikou. Maso nakrájejte na kostky, přidejte k šalotce a orestujte. Dále přidejte bobkový list, rajčatový protlak, nasekaný česnek, osolte a opepřete. Zalijte vínem a vodou. Přikryté duste doměkka. Před koncem dušení zaprašte moukou. Podávejte s těstovinami.
V naší poradně s názvem ANTURIE - DOTAZ K PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladimíra Tancíková.
Prosím o radu,
mám 3 anturie, 1 velkokvětou /asi 3 roky/ a 2 s menšími květy /2 a 1 rok/ krásně mi pořád kvetou, ale problém je v tom, že u všech nových přirůstků se listy i květy - nějak nemohou dostat ven ze "svého obalu", tím pádem jsou zakrnělejší. Musím jej buďto ručně - naříznout a roztrhnout, nebo se list třeba i vůbec nedostane ven až dojde k jeho zlomení. Poradí mi někdo, co jim chybí , nebo v čem je problém.
Děkuji za radu a odpověď.
Tancíková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník .
Příčina tkví v nedostatku světla. Když má rostlina krátké dny, například když je umístěna na východním nebo severním okně nebo je daleko od okna, tak nestačí vyvinout listy/květy do takové míry, aby pukly jejich přirozené obaly. Změnou místa by se měly tyto problémy vyřešit.
Ingredience: 1 kg skopové kýty, 250 g másla, 4 stroužky česneku, hrst čerstvé majoránky, 300 ml vývaru, 200 ml vody, sůl, olivový olej
Technologický postup: Troubu předehřejeme na 150 °C. Skopové maso očistíme (zbavíme všech blan), důkladně ho osolíme ze všech stran a potřeme prolisovaným česnekem a čerstvou majoránkou. V pánvi rozehřejeme máslo s trochou olivového oleje a ze všech stran maso prudce zatáhneme. Poté kýtu přendáme do pekáče, přidáme k ní i všechen tuk z pánve, na kterém jsme maso opekli, a přilijeme část vývaru a vodu. Pekáč zakryjeme a dáme péct do trouby na 3 hodiny. Po třech hodinách maso obrátíme, zvýšíme teplotu na 180 °C a pečeme ještě 1 hodinu. Podle potřeby můžeme maso podlévat vývarem. Po této době by mělo být maso úplně měkké a mělo by jít krásně od kosti. Před servírováním maso vykostíme a nakrájíme na plátky. Podáváme horké.
Ve svém příspěvku NEMOCI RYNGLÍ - ČERVENÉ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Stanislav Šmíd, Uh. Brod.
Při sklízení rynglí, které byly napohled pěkně vyzrálé a zdravé, po rozpůlení - skoro na všech
plodech jsme našli od pecky tmavé ložisko škůdce.
Plody ce nedaly konzumovat. Bylo to poprve při sklizni letos 2015.
Děkuji za radu. Šmíd
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marta Radková.
Mám ten samý problém. Poradil Vám někdo, co to vlastně je a jak strom ošetřit? Díky M.R.
A co je potřeba vědět o pozemku, na němž bychom chtěli založit vinici?
Obecně lze říci, že réva se hodí do mírného a subtropického pásma. Více na sever je pro ni zima, v tropech nevyhovují dlouhé (půlroční) intervaly sucha a srážek. Také nadmořská výška je omezující faktor. Kvůli vhodným teplotním podmínkám v našich zeměpisných šířkách bychom měli vybrat pozemky do výšky 300 – 350 m nad mořem, pokud chceme dosáhnout přiměřené kvality sklizně. Určitě se dají najít vhodná místa pro pěstování révy i ve vyšší nadmořské výšce, je však nutno počítat s nižší dosažitelnou cukernatostí i s vyšším obsahem kyselin v hroznech.
Vinné révě se nejlépe daří na jižním svahu...
Určitě. Svahy orientované na jih jsou na naší polokouli těmi nejvýhřevnějšími polohami. Keře vysazené na západních svazích zůstávají dlouho orosené nebo mokré po srážkách, což vytváří vhodné podmínky pro rozvoj houbových chorob. Na východních svazích hrozí nebezpečí, že mladé letorosty budou poškozeny jarními mrazy, protože zde bývá velký rozdíl mezi denními a nočními teplotami. A svahy obrácené na sever bývají studené a pro pěstování révy se nehodí.
Stejně tak je potřebné uvědomit si rozdíly na jednotlivých částech svahu. Nahoře na kopci často povívá větřík, čímž se teploty snižují. Proto se na vrcholy svahů hodí odrůdy s kratší vegetační dobou. Dolní části svahu mívají hluboké, hlinitější půdy (vlivem dlouhodobé eroze), proto se hodí pro odrůdy s vysokou plodností, které mívají větší nároky na vodu. Někde se však na dolních svazích mohou občas vyskytovat přízemní mrazíky – tam je nutné vybírat odolnější odrůdy.
Která odrůda se osvědčila jako nejodolnější vůči mrazům?
Ryzlink rýnský.
Nejlepším místem na svahu je tedy jeho střední část...
Ano, zvláště pak, když je otočená k jihu. To jsou polohy ideální pro nejnáročnější odrůdy, jako je například Rulandské bílé, Rulandské šedé, Chardonnay, Tramín červený a další.
Říkáte, že hlinitější půdy se hodí pro vysoce plodné odrůdy. Jaké druhy půd vlastně révě vyhovují?
Z hlediska nároků na druhy a kvalitu půd je réva nenáročná; obecně je možné říci, že roste ve všech druzích půd s jedinou výjimkou – nedaří se jí v půdách přemokřených, které jsou studené a uhnívají v nich kořeny. Réva zkrátka nemá ráda „mokré nohy“. I když samozřejmě některé skupiny odrůd se trochu specializují na „své“ půdy. Jak jsem již uvedla, hlinitější půdy se hodí pro odrůdy, které přinášejí vysoké výnosy, ale zvláštní kvalita vín se od nich očekávat nedá.
Pro kvalitní odrůdy jsou nejvhodnější půdy kamenité nebo štěrkovité, které se během dne dobře prohřívají a ještě po západu slunce uvolňují nahromaděné teplo. Ideální je, je-li pod touto kamenitou nebo štěrkovitou horní vrstvou ještě vrstva obsahující dostatek jílu, která zadržuje vodu. Pokud tomu tak není, vinice bude trpět suchem, pokud není zavlažována. Písčité půdy jsou půdy stále trochu „hladové“. Tím, že mají málo jílu, neumí si po delší čas uchovat zásobu živin, a proto musí být častěji přihnojovány.
A jak správně půdu ve vinici obdělávat?
V minulosti dlouho platilo, že každý pořádný vinař se ve vinici nadře s motykou v ruce, protože vinice má být stále v bezplevelném stavu. Tak tento názor je již dávno překonán. Takzvaný černý úhor, tedy bezplevelný stav povrchu půdy ve vinici, má řadu nevýhod. Především musí být stále udržován, ať již okopávkou, plečkováním či jinou mechanizovanou prací s půdou. Opakovaným projížděním strojů v řádcích se půda utužuje, v podorničí se vytváří zhutnělá vrstva půdy, která nepropouští vodu. V malých viničkách, bez používání mechanizace, černý úhor znamená stále se opakující okopávku. V půdě se také časem vytvářejí křivolaké kapiláry, kterými dochází k nežádoucímu odparu vody. Při výsadbách na svazích se s každým deštěm odplaví část jemných jílovitých částic půdy.
Aby nedocházelo k půdní erozi, proto se teď mnohem častěji pod keři něco pěstuje. Odborně se tomu říká ozeleňování vinic. Vinice tedy mohou být zatravněné (což je ta nejméně vhodná forma), nebo může být udržován porost přirozeně se vyskytujících plevelných rostlin (přirozené ozelenění) nebo se pěstují rostliny z výsevu směsek na ozeleňování (dnes je to považováno za nejvhodnější způsob ozeleňování). Směsku tvoří rostliny z různých čeledí, které mají různě dlouhé kořeny; po čase vytvoří společenství, které vytlačuje plevelné rostliny. Květy rostlin z vysévaných směsek dobře poslouží jako pastva pro včely. Při všech způsobech ozeleňování se samozřejmě porosty musí sekat a je nutné počítat s tím, že i ony budou spotřebovávat živiny z půdy a vodu.
V naší poradně s názvem KAMÉLIE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Čejková.
Pořídila jsem si minulou zimu na výstavě první malou kamélii. Přes celé léto byla venku na zahradě ve stínu a výborně prospívala. Na zimu před příchodem mrazů jsem ji dala na nevytápěné schodiště. Nasadila 5 poupat, když první začalo rozkvétat, najednou opadaly všechny listy a připadá mi, že i květ se již dále nerozvíjí. Zalévám stále stejně dešťovou vodou, přihnojuji Krystalonem na borůvky. Co jsem, prosím, udělala špatně?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Příčin může být několik. První z nich je hnojení v době krátkých dnů a slabého světla. Když je krátký den, tak rostlina nestačí spotřebovat všechny látky, které dostává v zálivce a ty se pak hromadí v substrátu a mění jeho vlastnosti, které rostlina neustojí. Další běžnou příčinou, která se projevuje u letněných rostlin, jsou škůdci, kteří během léta nalezou do subsrátu, zakuklí se zde a pak v příhodných podmínkách se probudí a začnou rostlině užírat kořeny nebo listy. Proto doporučuji všechny letněné rostliny několik dní před zazimováním opatřit postřikem přípravkem Actara. Actara je jed, který "naleze" do všech částí rostliny a zůstává v ní po dobu dvou měsíců. Když si pak některý škůdce kousne do takové rostliny, tak hned umírá. Ale nevěšte hlavu, kupte si novou kamélii a tešte se z ní.
Tato sušička ovoce má plynulou regulaci teploty sušení od 35 do 70 °C, dále ventilátor pro rovnoměrné sušení, 9 sít o velikosti 31,3 x 25 cm, součástí je i pojistka proti přehřátí.
Toto zařízení disponuje plynulým regulátorem teploty sušení v rozmezí 35–70 °C. Vestavěný ventilátor zaručí rovnoměrné sušení všech surovin ve všech patrech sušičky. Sušička Concept SO-1060 je v základu vybavena 9 kusy sít o velikosti 31,3 x 25,5 centimetrů a tato síta je dále možno rozšířit až na 10 kusů, které hravě vystačí pro vysušení vašich surovin.
Hlučnost celého zařízení je 46 dB, tím pádem vás nebude příliš rušit, ani když ho budete mít umístěné například na kuchyňské lince. Samozřejmostí je pojistka proti přehřátí. Sušička pracuje s příkonem 245 W a napětím 220–240 V. Další možnosti pak přináší digitální časovač pro nastavení doby sušení.
Sušičku ocení nejen nadšení houbaři pro sušení svých úlovků, ale i ostatní lidé, kteří se zajímají například o v poslední době moderní způsob stravování – vitariánství. Navíc se svým hranatým tvarem hodí do různých koutů a nezabere tak příliš mnoho místa.
V naší poradně s názvem HNOJENÍ KAKI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela Šuhajdová.
Mám již druhým rokem stromek kaki roubovaný,zimu přežil,ale všude čtu,že se má hnojit,ale nedočetla jsem se čím.Můžete mi někdo poradit,kdo s ním má zkušenost?
děkuji Marcela
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Použijte kombinované hnojivo Cererit podle návodu na obalu. Cererit je nejlepší mix všech potřebných látek, které rostlina potřebuje. Tady k tomu jsou bližší informace: http://www.ceskenapady.cz/c…
První poznatky o pečení pocházejí z doby 10 000 let př. n. l. Kváskový chléb byl vynalezen až 6 000 let př. n. l. v Egyptě. Na proces kvašení přišli zřejmě náhodou, když zapomněli těsto delší dobu na slunci a ono jim vykynulo. Chlebu se pak po celá staletí dostávalo náležitých poct a platil za základní potravinu ve všech koutech světa. Bohatí Řekové ho namáčeli v medu a víně. Ve starém Římě měl dokonce politický význam – Caesar rozdával chléb lidu, aby si zajistil jeho přízeň. V českých zemích hrál důležitou roli při korunovaci králů a jeho význam se stavěl nad zlato.
Na našem území se našla nejstarší pec na pečení chleba v Bylanech u Olomouce a její stáří se odhaduje na 6600 až 6800 let. Pro naše předky byla starost o obilná pole a zajištění zásob mouky od nepaměti prioritní záležitostí, jelikož pouze jejich dostatek byl základní podmínkou přežití. Z obilí se pekly placky na rozžhavených kamenech, později po vynálezu pece, a tím pádem využití vysoké teploty a rovnoměrného propečení, vznikaly první bochníky chleba. Obilí z původních, zřejmě planých trav se postupně šlechtilo a pečení procházelo neustálým vývojem.
Slovo pečení, pec, pekárna v nás asociuje chleba. Chléb má pro nás Slovany historicky vžitou hodnotu, společně se solí je od dob starých Slovanů tradicí a symbolem vítání hostů. Obiloviny jsou základem a nezbytnou součástí našeho jídelníčku, těžko si naši kuchyni dokážeme bez chleba a dalšího pečiva představit. Vůni čerstvě upečeného chleba a pečiva miluje snad každý z nás, ovšem nad některými dnešními výtvory by se naše babičky zřejmě hodně podivovaly.
Až do středověku si lidé v Čechách pekli chléb doma a teprve potom přešel tento úkol zcela do rukou pekařů, kteří se stávali váženými měšťany. Ještě v 18. století podléhalo řemeslo přísným předpisům a v případě jejich nedodržení byl například v Praze pekař potápěn v pytli nebo ve velkém koši do Vltavy. V 19. století se pravidla uvolnila a pečení chleba a pečiva se díky postupujícímu technickému rozvoji začalo měnit ve výrobu průmyslového charakteru. Na začátku 20. století vznikaly ve velkoměstech velké moderní pekárny, zatímco na venkově přetrvávala tradiční výroba. Postupem času se otvíraly hlavně rodinné pekárny, které však byly v 50. letech bohužel postupně znárodňovány. V 70. letech bylo postaveno několik krajských a okresních kombinátů, po roce 1989 přichází privatizace, obnovuje se řemeslná výroba, aplikují se nové technologické postupy a sortiment se rychle rozšiřuje.
V současné době každodenní a dlouhodobá konzumace kupovaného pečiva z bílé pšeničné mouky, které bylo kynuté droždím a nikoli kváskem, může mít nepříznivý vliv na zdraví člověka. První problém tkví v nerozloženém, a tedy nestravitelném lepku. V droždí totiž není na rozdíl od kvásku obsažena kyselina mléčná, která pšeničný lepek rozkládá a činí tak chléb stravitelným a bezpečným.
Nerozložený pšeničný lepek zejména při časté konzumaci doslova zalepuje sliznici tenkého střeva a tím nepřímo způsobuje zácpu, nadýmání, akné, zahlenění a záněty, narušuje látkovou výměnu, zanáší krev a vede k rozvoji civilizačních chorob, například k vysokému cholesterolu, cukrovce a obezitě. Druhým důvodem, proč omezovat bílé pšeničné pečivo, je jeho nízká výživová hodnota. S každou bílou houskou polykáte jen prázdné kalorie, které vám nic nepřinesou – tedy kromě přibývání na váze. Bílá necelozrnná mouka totiž obsahuje jen lepek a škrob. Oproti tomu v celozrnné mouce zůstává zachována vláknina, enzymy a malé množství velmi kvalitního rostlinného tuku. Ideální je konzumovat pečivo vyrobené z co nejčerstvější celozrnné mouky, protože jedině v ní najdete maximální obsah všech výživných látek, které se jinak skladováním postupně ztrácejí. Třetí problém spočívá v tom, že se výroba pečiva ze supermarketu už neobejde bez urychlovacích a dalších nevhodných procesů a s tím spojených chemických přísad. Jejich úkolem je kompenzovat přeskočení tradičních postupů, především dlouhé kynutí pomocí kvásku. Žádné pomocné látky nemohou tradiční kroky plnohodnotně nahradit. Bílé pšeničné pečivo s droždím a chemií by však samo o sobě nepředstavovalo zas tak velký problém, pokud bychom ho nekonzumovali každý den. Jenže většina z nás se pečiva nehodlá vzdát. Chléb je často základní součástí naší snídaně, dáváme ho dětem ke svačině a někdy ho máme i k večeři.
Vlastní kvásek postup:
Založení kvásku vám zabere 5 dní. Připravte si větší sklenici (0,7 l) a jakoukoli mouku, nejlépe žitnou (celozrnnou nebo chlebovou). V případě, že máte bezlepkovou dietu, použijte kukuřičnou, pohankovou, případně jáhlovou mouku.
1. den: Do sklenice dejte 60 g mouky a přimíchejte 75 ml vlažné vody. Přikryjte utěrkou nebo volně položeným suchým víčkem a nechte při pokojové teplotě stát do druhého dne. Lepší variantou je vložit sklenici s kváskem do pekárny a nastavit kvašení na 24 hodin při teplotě 26–28 °C.
2. den: Zamíchejte, přidejte 30 g mouky a 75 ml vlažné vody. Opět zamíchejte. Vznikne řidší těstíčko.
3. a 4. den: Zamíchejte, přidejte 30 g mouky a 35 ml vody. Před zakrytím znovu pořádně zamíchejte.
5. den: Kvásek je hotový, můžete péct chléb.
Změny ve sklenici zpozorujete až druhý den, objeví se bublinky a jemně nakyslé aroma podobné vůni šampaňského (pokud je cítit po octu nebo acetonu, tento kvásek vyhoďte a začněte znovu). Teprve třetí den začne nabírat na objemu. Nelekejte se, až začne kvásek klesat, jde o přirozený průběh.
V naší poradně s názvem PURINY A CIZRNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana Pořízová.
Dobrý den,nezjistila jsem nikde,jak je na tom cizrna s puriny.Je to stejné jako hrách nebo čočka?Děkuji.Poř
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Cizrna má nejméně purinů ze všech luštěnin, ale stále patří mezi potraviny s mírně vyšším obsahem purinů. V případě purinové diety doporučuji omezit spotřebu luštěnin na maximálně jeden šálek denně a konzumaci masa, drůbeže a ryb na maximálně 120 až 170 gramů na den. Pro doplnění potřebného množství proteinů využijte nízkotučné mléčné výrobky, ořechy, arašídové máslo a vajíčka, všechny uvedené patří mezi potraviny s nízkým obsahem purinů.
Ingredience na červené zelí: 4 šalotky, 2 lžíce másla, 3 lžíce třtinového cukru, 2 sterilovaná zelí, kmín, 100 ml červeného vína, sůl
Technologický postup: Husu důkladně ze všech stran osolte – sůl se snažte do všech záhybů vetřít – a okmínujte. Do břišní dutiny dejte jedno na dílky pokrájené jablko, dejte do pekáče a nechte přes noc uležet – sůl prostoupí masem, které tak bude po upečení rovnoměrně slané. Druhý den husu dejte péct na 5 hodin do trouby předehřáté na 170 °C. Během pečení podlévejte. Když je maso poloměkké, husu obložte zbylými jablky bez jádřinců. Na posledních 20 minut přidejte hrušky a švestky. Porce husy podávejte se zelím a knedlíkem, přelité výpekem. Na zelí nasekejte šalotky najemno a asi 5 minut je opékejte na rozpáleném másle. Vsypte cukr a nechte jej zkaramelizovat. Teprve pak do hrnce dejte scezené, okapané, pokrájené zelí (lák uschovejte), kmín a víno. Dolijte uschovaným lákem a případně vodou, aby bylo zelí ponořené. Vařte doměkka, dochucujte cukrem, aby se vždy varem rozpustil. Měkké zelí osolte a chuť dotáhněte cukrem.
V naší poradně s názvem JE TO NEMOC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hanka.
Prosím poraďte - anturie mi začaly "brečet" = všude okolo rostliny je na okně i parapetu lepkavá, mazlavá hmota. Zdá se mi, že rostliny přijímá mnohem méně vody než dřív, kvete normálně. Vzala jsem ji tedy ven, osprchovala vodou, očistila listy a po jejich oschnutí jsou již zase lepkavé. Co mám dělat, poraďte. Moc děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Vaši anturii napadly škůdci a rostlina se pokouší bránit a vypouští tak zvanou medovici. Medovice je lepkavá látka, která stéká z listů. Nejčastěji jde o škůdce žijící na spodní straně listů nebo na kmínku. Jsou to puklice, červci a podobně. Nejjistější způsob jak je zlikvidovat je chemický postřik pomocí přípravku Actara. Ten se nanáší na na rostlinu, ta ho vstřebá do všech svých částí a nechá si ho v sobě dva měsíce. Po tuto dobu je skvěle chráněná. Jakýkoliv škůdce, který si nasaje její mízu rychle hyne a to i velmi odolné puklice. Zkuste si ho koupit a zachraňte tak svoji rostlinku. Actaru můžete použít i preventivně, když rostliny dáváte na léto ven. Jeden postřik se udělá na začátku léta a druhý pak v září. Budete překvapená jak okrasné rostliny prospívají při letnění, jsou-li ošetřeny Actarou.
Ingredience: 1,5 kg hovězí kýty, 1 lžíce olivového oleje, 100 g slaniny (nadrobno nakrájené), 2 cibule, sůl, mletý pepř, 1 červená chilli paprička, 2 stroužky česneku, 500 ml černého piva, 250 ml passaty, 4 snítky rozmarýnu, 2 bobkové listy, 2 lžičky třtinového cukru, svazek karotky, voda
Technologický postup: Troubu předehřejte na 160 °C a maso ze všech stran důkladně osolte a opepřete. Olej rozpalte v hrnci se silným dnem a pak na něm ze všech stran maso opečte, aby zhnědlo a zatáhlo se. Vyjměte ho z pánve a na oleji opečte slaninu. V momentě, kdy začne prskat, přidejte cibuli a česnek a opékejte 3 minuty. Do hrnce vraťte maso, vlijte pivo, přimíchejte passatu, 125 ml vody, rozmarýn, bobkové listy a cukr. Přiveďte k varu, sejměte z ohně a přiklopené dejte do trouby. Pečte 3 hodiny. Maso dvakrát otočte. Pak do hrnce přidejte i mrkve a hodinu dopečte, aby bylo maso měkké. Před servírováním nechte 15 minut odpočinout, nakrájejte na plátky.
Ve svém příspěvku CHOROBY VYSAZENÝCH RAJČAT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dědík.
Na listech vysazeních rajčat sz od sponích listů objevila na nich bílá vrstva a šíří se nahoru na listech.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Dobešová Vlasta.
Mám na zahradě rajčata, která mají červené plody, ale špatně se trhají a jsou uvnitř bílé. Není to odrůdou, protože se jedná o jednotlivé rostliny z druhu. Mám několik druhů a je to napříč u všech.
Předradlička zlepšuje zaklápění skývy a rostlinných zbytků. Moderní radličkové kypřiče pracují velmi efektivně, dokážou v plné míře nahradit základní zpracování půdy nejen před setím ozimů, ale i jařin. Pro jarní plodiny je důležité zachycení zimních srážek, a tedy hřebenitá struktura půdy. Pluh ji zabezpečuje jako samozřejmost, ale radličkové kypřiče s opěrnými válci v různém provedení zanechávají půdu v urovnaném stavu. Působením větru pak zůstává přes zimní období na povrchu jen malé množství sněhu jako zdroje vláhy a také vliv mrazu na obnovu struktury je omezený.
V bezorebné technologii je třeba provést kypření půdy do větší hloubky. Tato operace se provádí běžně do hloubky 18–20 cm, nejvýše však 25 cm. Při mísení půdy dochází k tomu, že se vlhkost ze spodních půdních vrstev dostane k povrchu. Díky tomu, že moderní radličkové kypřiče za sebou zanechávají povrch půdy již vhodný k setí, mělo by založení porostu následovat co nejdříve po tomto hlubším zpracování půdy. Přínosem je to, že pak mohou vzcházející rostlinky využít mobilizovanou půdní vlhkost, což je důležité zejména v období sucha. Vhodně zvolené orební ústrojí, tedy orební tělesa, předradličky a krojidla, zaručují ve všech půdách splnění všech požadovaných agrotechnických požadavků, to znamená dobré drobení skývy a kvalitní zaklopení organických zbytků.
Mleté maso připravujeme ze všech druhů jatečných mas (hovězí, vepřové, kuřecí, skopové), zvěřiny, ryb. Vždy se používá maso horší kvality a ořez. Některá masa můžeme mísit (hovězí a vepřové). Mletím masa narušíme konzistenci, objem a maso se stává stravitelnější. Díky mletí je tepelná úprava rychlejší a hodí se k dietnímu stravování. Umleté maso z hygienických důvodů uchováváme nejdéle tři hodiny.
Maso si připravíme tak, že odstraníme zbytky kostí a šlach, nakrájíme na kousky, které těsně před zpracováním umeleme, zvýrazníme kořením, přidáme ingredience ke zvýraznění chuti (cibule, česnek, kečup). Konzistenci upravíme přidáním vejce, případně žemle, zjemnit můžeme mlékem či smetanou.
Pokrmy lze připravovat ze syrového masa (sekaná pečeně, karbanátky, čevapčiči, holandský řízek) nebo z tepelně zpracovaného masa (masové haše, krokety, paštiky).
Mletá masa můžeme tvarovat na šišky, placky, řízky, kuličky, šištičky či krokety. Některá masa můžeme plnit do forem (paštiky). Mleté maso se velmi dobře doplňuje, k tomu používáme zeleninu, sýr, houby, sóju. Při doplňování nám v mase vznikne mozaika. Při míchání však musíme dbát na zachování, „nerozbití“ vložených surovin.
K dochucování můžeme použít většinu druhů koření, ale většinou se snažíme pouze zachovat původní charakter masa, které jsme na mletí použili. Slaninu používáme hlavně u mas s malým obsahem tuku (kuřecí). Při dochucování je důležité správné promíchání všech surovin, je vhodné si udělat tepelnou zkoušku připraveného masa, někteří kuchaři ochutnávají mletá masa při jeho promíchávání, ale toto se nedoporučuje z hygienických důvodů.
Složení nejčastěji užívaných mas ve 100 g je u hovězího masa (53 kcal, 0,2 g cukrů, 2,4 g tuku, 1,2 g nasycených mastných kyselin a 0,5 g sodíku), vepřové maso (247 kcal, 0 g cukrů, 20 g tuků, 6,8 g nasycených mastných kyselin a 1,18 g sodíku), míchané hovězí a vepřové maso (262 kcal, 0,2 g cukrů, 24 g tuků, 8 g nasycených mastných kyselin a 1,68 g sodíku), skopové maso (192 kcal, 14,6 g tuků, 17,2 g bílkovin a 0 g sacharidů) a kuřecí maso (117 kcal, 1,4 g tuků, 24,3 g bílkovin a 0,5 g sacharidů).
Ingredience: 350 až 400 gramů hovězí kližky, 1 větší cibule, 1 větší mrkev, čtvrtka celeru, sůl, mletý pepř, případně mleté nové koření, olej, cca ½ litru stolního červeného vína
Postup: Hovězí kližku opláchneme a do sucha otřeme. Zeleninu nakrájíme na hrubší kousky. Zapneme troubu na nejvyšší stupeň. Vybereme hrnec, který je jen o něco málo větší než kus masa. Rozpálíme v něm asi 60 gramů oleje a maso po všech stranách zprudka opečeme, aby se na povrchu zatáhlo. Obracíme tupým nástrojem, abychom do masa nepíchali. Když je maso opečené, vyjmeme je na pracovní talíř. Do tuku po mase dáme cibuli, chvíli restujeme, pak přidáme kořenovou zeleninu a společně s cibulí chvíli opékáme. Případné jemně připálené kousky nejsou na škodu. Zeleninu odstavíme. Maso posolíme, posypeme mletým černým pepřem a vložíme k zelenině tak, aby bylo ze všech stran obklopené. Pak zalijeme až povrch červeným vínem. Hrnec přikryjeme poklicí, vložíme do trouby a teplotu snížíme na 90 až 100 stupňů Celsia. Zahájili jsme proces konfitování. Konfitování je technologický postup, při kterém se maso zcela ponořené v tuku nebo ve vlastní šťávě, v silném vývaru nebo ve víně po dlouhou dobu tepelně upravuje při nízké teplotě. O maso se teď nemusíme alespoň tři hodiny vůbec starat. Servírujeme s těstovinami.
Jak již bylo řečeno, Slovenská republika má k dispozici portál CICA, který umožnuje rychlé zobrazení údajů z listů vlastnictví. Pro vyhledání toho, co daná osoba vlastní je třeba znát její jméno a název katastrálního území. Nelze tedy zjistit naráz všechny nemovitosti, které daná osoba vlastní na celém území Slovenské republiky, ale jen postupně po jednotlivých katastrálních územích.
Adresa, na které je dostupný portál CICA, je https://cica.vugk.sk/. Na této stránce najdete několik ikon, přičemž pro vyhledání podle jména je nutné použít ikonu vlastník / správca.
Po kliku na ikonu vlastník / správca se zobrazí stránka, kde budete muset zvolit okres, ve kterém se mají nacházet nemovitosti dané osoby. Slovenská republika má celkem 79 okresů, ale neděste se, výběr probíhá pomocí abecedně řazeného seznamu s uvedením jmen všech těchto okresů. Po zvolení okresu bude třeba upřesnit katastrální území. Výběr katastrálního území probíhá pouze z míst, která zvolený okres má. Pokud jste zvolili oba tyto údaje, můžete přejít k zadání jména dané osoby. Nejdříve se vybírá pouze počáteční písmeno příjmení. Po zvolení prvního písmene příjmení bude zpřístupněn výběr ze všech příjmeních osob registrovaných k nějaké nemovitosti ve vybraném katastrálním území, jejichž příjmení začíná zvoleným písmenem. Po zvolení konkrétního příjmení se zobrazí celé jméno, příjmení a adresa. Pokud tyto údaje souhlasí s údaji vyhledávané osoby, můžete vytvořit náhled listu vlastnictví.
Kovolitectví je asi nejnáročnější řemeslo využívané v sochařství. Základem výroby sošky je forma, ať už dlabaná, hliněná, nebo z formovací hmoty. Tyto sochy je možné vyrobit ze stříbra, bronzu, zlata, mědi nebo hliníku. Odlité formy je většinou třeba ještě dále opracovat broušením a rytím. Některé materiály je třeba ještě před umístěním na zahradu opatřit povrchovým nátěrem a ten udržovat. Podoba sošek bývá různorodá (surikata stojící na zadních nohách, ležící, stojící na všech čtyřech, a pak také na různých předmětech).
To se ve vinicích také běžně používá. Vhodné jsou speciální směsky rostlin na zelené hnojení (určitě v nich nechybí rostliny z čeledi Bobovitých, jako například vikev, jetel nebo vičenec, protože na jejich kořenech žijí hlízkové bakterie, které umí vázat a dále zpracovávat vzdušný dusík). Obvykle se vysévají v druhé polovině vegetace, sekají se a ve druhém roce se zapravují do půdy tak, aby nebyly ve vinici v době, kdy už réva potřebuje dostatek vody, to znamená v době kvetení.
A co takové zahrádkářské využívání každého centimetru půdy, třeba tím, že pod keři révy se pěstuje zelenina, jahody nebo letničky? Je to možné?
Samozřejmě ano. Záleží na vlastním uvážení. Koneckonců každý správný zahrádkář dbá jak na hnojení, tak na zálivku, takže révě taková konkurence nebude vadit.
Zmiňovala jste se o polohách pro révu nevhodných, protože umožňují rozvoj houbových chorob. Co dál révě hrozí?
Kromě houbových chorob, jejichž výskyt se řeší buď preventivními opatřeními, nebo používáním prostředků na ochranu před nimi, můžeme rozpoznat také virové či bakteriální choroby. Virózám, houbovým chorobám a škůdcům se budeme věnovat později, až budou aktuální jejich příznaky.
Teď si povíme o dvou bakteriálních onemocněních révy, které se navenek projevují pomalu, protože v napadených rostlinách mohou přežívat v tzv. latentním stavu. Původci mohou být v rostlinách přítomni celé roky, ale onemocnění se projeví až tehdy, kdy jsou keře nějakým způsobem oslabené. Například po předchozích suchých letech, po mrazivých zimách, při poškozování částí keřů kroupami nebo jen při opakovaném přetěžování nadbytkem oček při řezu.
Prvním z těchto „nepřátel“ révy je Bakteriální nádorovitost, kterou způsobují dva druhy baterií: Agrobacterium tumefaciens a Agrobacterum vitis. Projevy obou druhů jsou stejné – na napadených keřích se při jejich oslabení mohou vytvářet nádory. Většinou se vyskytují na starém dřevě, tedy na kmenech a ramenech, ale také se mohou objevit na místě srůstu podnoží a roubů, a to i u nově vysazených sazenic. Nádory vypadají tak, jako kdyby se z vnitřku dřeva tlačilo na venek něco, co vypadá jako pukancová kukuřice nebo kousky polystyrenu. Malé nádory, zpočátku bílé, měkké, do konce vegetace zhnědnou a zdřevnatí. Keře postupně slábnou a mohou i uhynout. Prvotní nákaza se dostává do vinice s nákupem infikované sadby. Do dalších rostlin se dostává z půdy prostřednictvím řezných ran a dál se šíří cévními svazky. Napadené části keřů je proto nutné odřezat a ihned spálit mimo vinici, aby nedocházelo k dalšímu šíření půdou. Samozřejmě, že je lepší prevence než likvidace. Prevence spočívá v nákupu zdravé sadby u renomovaných školek. Zde se můžete podívat na odřezaný kmínek napadený Bakteriální nádorovitostí:
Druhým podobným „nepřítelem“ je tzv. Fytoplazmové žloutnutí nebo červenání listů révy, způsobované stejným původcem, který u brambor způsobuje stolbur – registrované karanténní onemocnění. U révy se tato fytoplazmóza projevuje komplexem příznaků: celé listy nebo části listů ztrácejí chlorofyl a zbarvují se do žluta (bílé odrůdy) nebo do tmavě červena (modré odrůdy). Pokud se toto onemocnění projevuje na částech listů, je hranice odbarvení dána nervaturou. Také může dojít ke ztrátě barviva u všech listů či u několika keřů. Mladé hrozny mohou zasychat, zaměkající hrozny často uvadají, keře slábnou a také mohou uhynout. Toto onemocnění se šíří s napadenou sadbou, ale také má přenašeče: tím je Žilnatka vironosná, případně další křísi, kteří sají na napadených rostlinách např. svlačce rolního, kopřivy dvoudomé a na rostlinách čeledi Lilkovitých. Podobně jako u předchozí nemoci je prevencí nákup zdravé sadby a dále odstraňování těchto plevelů. U takto nemocných keřů se doporučuje odstranění napadených částí. U mladých rostlin nebo u silně napadených keřů se dokonce doporučuje úplná likvidace. Toto onemocnění je rozšířeno především na Moravě, ale i v Čechách se mohou vyskytnout takto napadené keře.
V dubnu si povíme třeba to, jak se bránit proti svilušce, hálčivci a vlnovníku, a jak révu hnojit.
Během vegetačního období má Dendrobium rád vysokou vlhkost a spoustu vody. Stejně jako u všech orchidejí záleží četnost zalévání na podmínkách pěstování, ale nejméně jednou týdně by v létě měla být tato rostlina zalita. Po vegetačním období je potřeba snížit četnost zálivky přibližně na jednou za deset dní, ale nesmíte rostlinu přestat zalévat úplně.
