Zajímá vás téma VÝROBA DOMÁCÍHO SAMPONU? Tak právě pro vás je určen tento článek. Kyselina sírová patří mezi nejdůležitější průmyslově vyráběné chemikálie. Její vzorec je H2SO4 a triviální název „vitriol“. Jde o velmi nebezpečnou žíravinu. Při kontaktu koncentrované kyseliny sírové s pokožkou dochází k závažnému poleptání, vdechnutí jejích výparů může způsobit poruchy dýchání a její požití může být až smrtelné.
Výroba
Koncentrovaná kyselina sírová (96–98%) je hustá olejnatá kapalina, 1,8krát těžší než voda. Je neomezeně mísitelná s vodou, při ředění se uvolňuje velké množství tepla. Má silné dehydratační účinky, zuhelnaťuje většinu organických látek. Je hygroskopická, pohlcuje vodní páry. Koncentrovaná kyselina sírová je velmi reaktivní a má oxidační účinky. Reaguje téměř se všemi kovy kromě železa (pasivuje jej), olova, zlata, platiny a wolframu. Zředěná kyselina sírová nemá oxidační schopnosti a reaguje s neušlechtilými kovy za vzniku vodíku a síranů, s ušlechtilými kovy nereaguje. Kyselina sírová je silná dvojsytná kyselina, která tvoří dva typy solí – sírany a hydrogensírany.
Kyselina sírová byla známá již od středověku, kdy byla připravována arabskými alchymisty suchou destilací (tepelným rozkladem) zelené skalice. Nebyl o ni příliš velký zájem, proto byla připravována pouze v malých množstvích v lékárnách. Teprve v 17. století se zvýšil zájem o její výrobu, což souviselo s jejím využitím při bělení tkanin a jako rozpouštědla při barvení oblíbeným modrým barvivem indigem. Nejprve se vyráběla ze zelené skalice stejným způsobem, jako ji vyráběli alchymisté, poté se vedle zpracování zelené skalice z důlních vod začaly uplatňovat další postupy, zejména výroba z vitriolových břidlic.
Zpracování vitriolových břidlic se stalo v 2. polovině 18. století základem pro výrobu české dýmavé kyseliny sírové – olea. Provozy, ve kterých tato výroba probíhala, byly nazývány „olejny“. Tuto výrobu ve velkém zavedl Jan Čížek v roce 1778 v chemickém závodě ve Velké Lukavici u Chrudimi a brzy poté následovaly další podniky, ve kterých se česká dýmavá kyselina sírová začala vyrábět. V první polovině 19. století se česká dýmavá kyselina sírová stala celosvětově známým pojmem a na její výrobě byl závislý německý i anglický textilní průmysl. V 70. letech 19. století u nás dosahovala roční produkce kyseliny sírové 6 000 tun. Na konci 19. století tato výroba zanikla.
Podstatou výroby bylo pálení (tepelný rozklad) síranu železitého, který se získával větráním a vyluhováním vitriolových a kyzových břidlic. Vznikající oxid sírový byl pohlcován ve vodě nebo kyselině sírové.
Jiným způsobem výroby kyseliny sírové byla komorová výroba, která byla spuštěna v Anglii v Oxfordu již v roce 1746. U nás byla výroba anglické kyseliny sírové z dovážených surovin (sicilské síry a chilského ledku) poprvé zavedena ve Velké Lukavici v roce 1807. Jednalo se o nitrózní způsob výroby, při němž se k oxidaci oxidu siřičitého používal oxid dusíku. Oxidace probíhala v uzavřených olověných komorách. Ztráty oxidu dusíku při výrobě kyseliny sírové podstatně snížil J. L. Gay-Lu
V naší poradně s názvem JE KALANCHOE JEDOVATA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Katka.
Jak se presne jmenuje tahle kalanchoe a je jedovata?Dekuji Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Vaše kalanchoe se latinsky jmenuje Kalanchoe blossfeldiana. Kalanchoe není pro lidi jedovatá. Větší problém ovšem kalanchoe představuje pro zvířata. Obsahuje totiž srdeční glykosidy, které jsou toxické pro mnoho zvířat. V některých částech světa, kde kalanchoe rostou divoce ve volné přírodě, jsou často hlášeny otravy hospodářských zvířat, přičemž jejich smrt je obecně kvůli vlivu glykosidů na jejich srdce. Květy kalanchoe obsahují mnohem více glykosidů, než kterékoliv jiné části rostlin, takže většina hospodářských zvířat se otraví, když je rostlina v plném květu. V našich podmínkách je kalanchoe pěstována v zahradách nebo v květináčích, spíše než na pastvinách, takže rostlina nepředstavuje významné riziko pro hospodářská zvířata. Domácí zvířata jsou však v ohrožení.
Vzhledem k tomu, že kalanchoe je běžná pokojová rostlina, je třeba chránit domácí zvířata před otravou. Toho se nejlépe dosáhne, když jsou rostliny nepřístupné pro psy, kočky a ptáky, protože dokonce i jen trochu květů může poškodit vašeho domácího mazlíčka. Je prokázáno, že tele zemře po snědení 7 gramů květů na 1 kg tělesné hmotnosti, ale smrtelná dávka pro menší zvířata není přesně známa. Během několika hodin po požití rostliny se u zvířete může spustit slintání průjem a bolesti žaludku. V případě, že zvíře pozřelo značné množství kalanchoe, tak tyto příznaky doplní i zmíněné srdeční účinky. V takovém případě je nejlepším řešením, co nejdříve dostat zvíře k veterináři. Existuje lék na tyto stavy, a veterinář zároveň může poskytnout symptomatickou a podpůrnou pomoc.
Ve svém příspěvku (STEPHANOTIS)VĚNCOVEC KVĚTNATÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martina.
Dobrý den, mohla bych se zeptat, jestli je Věncovec květnatý vhodný do domácího prostředí a jestli má vůni pořád, nebo jen nějakou dobu? Popř. prosím cenu a jaké by bylo nejvhodnější hnojivo.A teda tu cenu jestli byste mi řekl, i toho hnojiva.
Děkuji Raptová Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
V naší poradně s názvem POLÉVKY. se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
Jestli myslíte kuřecí polévku při léčbě Warfarinem, tak samozřejmě můžete. Kuřecí maso obsahuje jen zanedbatelné množství vitamínu K, který ovlivňuje účinky Warfarinu. Ani vývar z kuřecího masa nebude obsahovat vitamín K.
Zdraví Cempírek!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Sylva..
Výroba domácí šunky je poměrně jednoduchá záležitost, ke které se používá jako výchozí surovina vepřová kýta doplněná solí, cukrem a trochou vody, nebo různými směsmi koření, jako je směs chilli, sušené cibule, červené papriky, pepře a česneku. Poté, co se šunka provaří ve směsi koření, seřízne se přebytečný tuk včetně kůže a nechá se prohřát ve vodě teplé 40 až 50 stupňů Celsia. Když se maso prohřeje, zavěsí se na hole, nechá se okapat a vloží se do vyhřáté udírny. Šunka se udí do zlatohněda. Můžete použít i stojací přenosnou udírnu, kdy na rošt položíte okapanou šunku a udíte.
Výroba domácích šunek byla rozšířena zejména na venkově, kdy se zužitkovávalo vepřové maso z domácích zabíjaček. Dnes vede lidi k výrobě domácí šunky zejména kvalita průmyslově vyráběných šunek. Po vyuzení se servíruje teplá šunka s chlebem a kyselými okurkami.
První poznatky o pečení pocházejí z doby 10 000 let př. n. l. Kváskový chléb byl vynalezen až 6 000 let př. n. l. v Egyptě. Na proces kvašení přišli zřejmě náhodou, když zapomněli těsto delší dobu na slunci a ono jim vykynulo. Chlebu se pak po celá staletí dostávalo náležitých poct a platil za základní potravinu ve všech koutech světa. Bohatí Řekové ho namáčeli v medu a víně. Ve starém Římě měl dokonce politický význam – Caesar rozdával chléb lidu, aby si zajistil jeho přízeň. V českých zemích hrál důležitou roli při korunovaci králů a jeho význam se stavěl nad zlato.
Na našem území se našla nejstarší pec na pečení chleba v Bylanech u Olomouce a její stáří se odhaduje na 6600 až 6800 let. Pro naše předky byla starost o obilná pole a zajištění zásob mouky od nepaměti prioritní záležitostí, jelikož pouze jejich dostatek byl základní podmínkou přežití. Z obilí se pekly placky na rozžhavených kamenech, později po vynálezu pece, a tím pádem využití vysoké teploty a rovnoměrného propečení, vznikaly první bochníky chleba. Obilí z původních, zřejmě planých trav se postupně šlechtilo a pečení procházelo neustálým vývojem.
Slovo pečení, pec, pekárna v nás asociuje chleba. Chléb má pro nás Slovany historicky vžitou hodnotu, společně se solí je od dob starých Slovanů tradicí a symbolem vítání hostů. Obiloviny jsou základem a nezbytnou součástí našeho jídelníčku, těžko si naši kuchyni dokážeme bez chleba a dalšího pečiva představit. Vůni čerstvě upečeného chleba a pečiva miluje snad každý z nás, ovšem nad některými dnešními výtvory by se naše babičky zřejmě hodně podivovaly.
Až do středověku si lidé v Čechách pekli chléb doma a teprve potom přešel tento úkol zcela do rukou pekařů, kteří se stávali váženými měšťany. Ještě v 18. století podléhalo řemeslo přísným předpisům a v případě jejich nedodržení byl například v Praze pekař potápěn v pytli nebo ve velkém koši do Vltavy. V 19. století se pravidla uvolnila a pečení chleba a pečiva se díky postupujícímu technickému rozvoji začalo měnit ve výrobu průmyslového charakteru. Na začátku 20. století vznikaly ve velkoměstech velké moderní pekárny, zatímco na venkově přetrvávala tradiční výroba. Postupem času se otvíraly hlavně rodinné pekárny, které však byly v 50. letech bohužel postupně znárodňovány. V 70. letech bylo postaveno několik krajských a okresních kombinátů, po roce 1989 přichází privatizace, obnovuje se řemeslná výroba, aplikují se nové technologické postupy a sortiment se rychle rozšiřuje.
V současné době každodenní a dlouhodobá konzumace kupovaného
Nejlepší je používat čerstvý rostlinný materiál spíše než suchý. Sušené byliny poskytnout také trochu oleje, ale čerstvé ho mají více.
Rostlinný materiál sklízejte ráno, když zaschne rosa. Než začnete s výrobou, tak zlikvidujte všechny odumřelé, nemocné nebo napadené části bylin.
Budete potřebovat alespoň 3-4 kilogramy rostlinného materiálu. Z toho získáte několik mililitrů domácího esenciálního oleje. Při tom rovněž pochopíte, proč jsou esenciální oleje tak drahé.
Rostlinný materiál před vařením nasekejte na drobné kousky, to zvětší povrch zelené hmoty a možní uniknout většímu množství vonných olejů z rostliny.
Destilovaná voda je důležitá, protože voda z kohoutku může obsahovat bakterie nebo jiné nečistoty (chlór), které mohou zkazit vaše úsilí.
Výrobadomácího leča není nic složitého. Spousta lidí přidává do leča klobásu nebo jinou uzeninu. Jelikož zelenina, vejce a bramborová příloha už dělají samy o sobě kompletní a vyvážené jídlo, klobása rozhodně nutná není. Jestliže si bez ní přece jen nedovedete lečo představit, nejprve ji nakrájejte a opečte zvlášť v pánvi. Teprve na samém konci dušení ji přimíchejte do leča, tak zůstane plná chuti, nevydusí se a ani nestačí zvrhnout chuť leča na svou stranu.
Ingredience
1 kg cibule,
0,5 kostky sádla,
1 kg papriky,
1 kg rajčat,
sůl podle chuti.
Postup
Cibuli oloupeme a nakrájíme nadrobno. Rajčata a směs různě barevných paprik očistíme a nakrájíme na kousky. Na sádle osmahneme cibuli, až nám zesklovatí. Přidáme nakrájené papriky a také chvíli smažíme, aby trochu změkly, ale musí křupat. Přidáme rajčata, která necháme jen provařit. Zároveň směs trochu osolíme. Důležité je, aby vše bylo promíchané a horké. Hotovou směs plníme do připravených sklenic, uzavřeme a sterilujeme ještě 20 minut. Až lečo v zimě otevřete, stačí jen přidat osmahnutou cibuli, a pokud se neobejdete i salám nebo klobásu. Dále se postupuje jako při vaření z čerstvých surovin, to znamená, že vše prohřejete, přidáte vejce, zarestujete a podáváte.
Ve velké pánvi rozehřejte olej na střední stupeň a cibuli na něm opékejte asi 7 minut. Přidejte česnek, chorizo, papriku a vařte 5 minut. Přimíchejte rajčata a pokračujte ve vaření asi 4 minuty, dokud nezměknou. Ochuťte solí podle chuti. Horké nalijte do sklenic, které nechte zavařit. Zavaření trvá 5 minut ve vroucí vodě nebo v rozpálené troubě. Při otevření obsah sklenice ohřejte a do vroucího pokrmu vyklepněte 2 vejce a vařte 5 minut. Podávejte s chlebovou kůrkou a ozdobené zakysanou smetanou.
