Kyselina sírová patří mezi nejdůležitější průmyslově vyráběné chemikálie. Její vzorec je H2SO4 a triviální název „vitriol“. Jde o velmi nebezpečnou žíravinu. Při kontaktu koncentrované kyseliny sírové s pokožkou dochází k závažnému poleptání, vdechnutí jejích výparů může způsobit poruchy dýchání a její požití může být až smrtelné.
Výroba
Koncentrovaná kyselina sírová (96–98%) je hustá olejnatá kapalina, 1,8krát těžší než voda. Je neomezeně mísitelná s vodou, při ředění se uvolňuje velké množství tepla. Má silné dehydratační účinky, zuhelnaťuje většinu organických látek. Je hygroskopická, pohlcuje vodní páry. Koncentrovaná kyselina sírová je velmi reaktivní a má oxidační účinky. Reaguje téměř se všemi kovy kromě železa (pasivuje jej), olova, zlata, platiny a wolframu. Zředěná kyselina sírová nemá oxidační schopnosti a reaguje s neušlechtilými kovy za vzniku vodíku a síranů, s ušlechtilými kovy nereaguje. Kyselina sírová je silná dvojsytná kyselina, která tvoří dva typy solí – sírany a hydrogensírany.
Kyselina sírová byla známá již od středověku, kdy byla připravována arabskými alchymisty suchou destilací (tepelným rozkladem) zelené skalice. Nebyl o ni příliš velký zájem, proto byla připravována pouze v malých množstvích v lékárnách. Teprve v 17. století se zvýšil zájem o její výrobu, což souviselo s jejím využitím při bělení tkanin a jako rozpouštědla při barvení oblíbeným modrým barvivem indigem. Nejprve se vyráběla ze zelené skalice stejným způsobem, jako ji vyráběli alchymisté, poté se vedle zpracování zelené skalice z důlních vod začaly uplatňovat další postupy, zejména výroba z vitriolových břidlic.
Zpracování vitriolových břidlic se stalo v 2. polovině 18. století základem pro výrobu české dýmavé kyseliny sírové – olea. Provozy, ve kterých tato výroba probíhala, byly nazývány „olejny“. Tuto výrobu ve velkém zavedl Jan Čížek v roce 1778 v chemickém závodě ve Velké Lukavici u Chrudimi a brzy poté následovaly další podniky, ve kterých se česká dýmavá kyselina sírová začala vyrábět. V první polovině 19. století se česká dýmavá kyselina sírová stala celosvětově známým pojmem a na její výrobě byl závislý německý i anglický textilní průmysl. V 70. letech 19. století u nás dosahovala roční produkce kyseliny sírové 6 000 tun. Na konci 19. století tato výroba zanikla.
Podstatou výroby bylo pálení (tepelný rozklad) síranu železitého, který se získával větráním a vyluhováním vitriolových a kyzových břidlic. Vznikající oxid sírový byl pohlcován ve vodě nebo kyselině sírové.
Jiným způsobem výroby kyseliny sírové byla komorová výroba, která byla spuštěna v Anglii v Oxfordu již v roce 1746. U nás byla výroba anglické kyseliny sírové z dovážených surovin (sicilské síry a chilského ledku) poprvé zavedena ve Velké Lukavici v roce 1807. Jednalo se o nitrózní způsob výroby, při němž se k oxidaci oxidu siřičitého používal oxid dusíku. Oxidace probíhala v uzavřených olověných komorách. Ztráty oxidu dusíku při výrobě kyseliny sírové podstatně snížil J. L. Gay-Lu
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Vaše kalanchoe se latinsky jmenuje Kalanchoe blossfeldiana. Kalanchoe není pro lidi jedovatá. Větší problém ovšem kalanchoe představuje pro zvířata. Obsahuje totiž srdeční glykosidy, které jsou toxické pro mnoho zvířat. V některých částech světa, kde kalanchoe rostou divoce ve volné přírodě, jsou často hlášeny otravy hospodářských zvířat, přičemž jejich smrt je obecně kvůli vlivu glykosidů na jejich srdce. Květy kalanchoe obsahují mnohem více glykosidů, než kterékoliv jiné části rostlin, takže většina hospodářských zvířat se otraví, když je rostlina v plném květu. V našich podmínkách je kalanchoe pěstována v zahradách nebo v květináčích, spíše než na pastvinách, takže rostlina nepředstavuje významné riziko pro hospodářská zvířata. Domácí zvířata jsou však v ohrožení.
Vzhledem k tomu, že kalanchoe je běžná pokojová rostlina, je třeba chránit domácí zvířata před otravou. Toho se nejlépe dosáhne, když jsou rostliny nepřístupné pro psy, kočky a ptáky, protože dokonce i jen trochu květů může poškodit vašeho domácího mazlíčka. Je prokázáno, že tele zemře po snědení 7 gramů květů na 1 kg tělesné hmotnosti, ale smrtelná dávka pro menší zvířata není přesně známa. Během několika hodin po požití rostliny se u zvířete může spustit slintání průjem a bolesti žaludku. V případě, že zvíře pozřelo značné množství kalanchoe, tak tyto příznaky doplní i zmíněné srdeční účinky. V takovém případě je nejlepším řešením, co nejdříve dostat zvíře k veterináři. Existuje lék na tyto stavy, a veterinář zároveň může poskytnout symptomatickou a podpůrnou pomoc.
Mast z bobkového listu se používá především jako kosmetická a podpůrná péče o pokožku.
Nejčastěji se aplikuje na suchou, namáhanou nebo podrážděnou kůži, kde pomáhá zlepšit komfort a pocit hydratace. Mnoho lidí ji využívá také k jemné masáži svalů a kloubů, protože mast z bobkového listu navozuje pocit prohřátí. Je ale důležité zdůraznit, že nejde o léčivý přípravek, ale o doplněk běžné péče.
Je mast z bobkového listu léčivá, nebo jen kosmetická?
Mast z bobkového listu je považována za kosmetický přípravek, nikoli za lék.
Neobsahuje standardizované léčivé látky v přesně daných koncentracích, a proto se vavřínová mast nemůže brát jako náhrada lékařské léčby. Její přínos spočívá hlavně v podpoře komfortu pokožky, nikoli v řešení zdravotních problémů. Právě realistické očekávání je klíčem k její spokojené používání.
Jak často lze mast z bobkového listu používat?
Mast lze používat denně, obvykle jednou až dvakrát denně.
Záleží na konkrétní potřebě a citlivosti pokožky. Při prvním použití je vhodné nanést malé množství a sledovat reakci kůže. Pokud je vše v pořádku, lze mast z bobkového listu používat dlouhodobě jako součást běžné péče, například po sprše nebo po fyzické zátěži.
Je mast z bobkového listu vhodná i pro děti?
Pro malé děti se obecně domácí bylinné masti nedoporučují.
Dětská pokožka je citlivější a může reagovat podrážděním. Pokud by se mast měla použít u starších dětí, je nutné provést test na malé ploše kůže. Vavřínová mast není primárně určena pro dětské použití a u nejmenších dětí je lepší se jí vyhnout.
Lze mast z bobkového listu používat na obličej?
Na obličej se mast obvykle nedoporučuje.
Mast má hutnější konzistenci a výraznou vůni, která nemusí být pro pleť příjemná. Navíc může ucpávat póry. Mast z bobkového listu je vhodnější pro použití na tělo, ruce nebo nohy, nikoli jako pleťový krém.
Proč se do masti přidává líh?
Líh slouží především jako konzervační složka.
Pomáhá prodloužit trvanlivost domácí masti a omezuje množení mikroorganismů. Přidává se v malém množství, aby neměl dráždivý účinek. Díky tomu domácí mast z bobkového listu vydrží při správném skladování až několik týdnů.
Dá se mast z bobkového listu vyrobit i bez lihu?
Ano, mast lze vyrobit i bez přidání lihu.
Je však nutné počítat s kratší trvanlivostí. Bez lihu je potřeba mast skladovat výhradně v lednici a spotřebovat ji ideálně do několika týdnů. Pokud vyrábíte vavřínovou mast bez konzervace, vyplatí se dělat menší dávky.
Ve svém příspěvku (STEPHANOTIS)VĚNCOVEC KVĚTNATÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martina.
Dobrý den, mohla bych se zeptat, jestli je Věncovec květnatý vhodný do domácího prostředí a jestli má vůni pořád, nebo jen nějakou dobu? Popř. prosím cenu a jaké by bylo nejvhodnější hnojivo.A teda tu cenu jestli byste mi řekl, i toho hnojiva.
Děkuji Raptová
Ricinový olej proti krtkům může být velmi účinný, pokud se správně aplikuje do aktivních tunelů a okolní půdy. Nejde o jed, ale o přírodní odpuzovač, který změní podmínky v půdě.
Krtci mají velmi citlivý čich a reagují na změny pachů v prostředí. Pokud se ricinový olej dostane do tunelového systému, začne krtek oblast považovat za nepříjemnou. Většinou se proto přesune jinam. Důležité je ale ošetřit větší část zahrady, protože pokud se směs dostane jen do jednoho krtince, krtek využije jinou část tunelů a zůstane v blízkosti.
Za jak dlouho krtek odejde po aplikaci ricinového oleje?
Ve většině případů začne aktivita krtka klesat během několika dnů. Úplné opuštění zahrady ale obvykle trvá jeden až dva týdny.
První dny po aplikaci se mohou objevit ještě nové malé krtince. Krtek totiž hledá cestu, jak se z nepříjemného prostředí dostat pryč. Pokud je směs ricinového oleje aplikována na dostatečně velkou plochu, postupně se tunelový systém stane pro krtka neobyvatelný. Jakmile se nové krtince přestanou objevovat po dobu dvou týdnů, je velmi pravděpodobné, že krtek oblast definitivně opustil.
Kolik ricinového oleje je potřeba na zahradu?
Množství ricinového oleje závisí hlavně na velikosti zahrady a rozsahu tunelů. Pro běžnou zahradu obvykle stačí 100 až 300 ml ricinového oleje.
Důležitější než samotné množství je správná aplikace. Směs by měla být rovnoměrně rozlita do míst, kde je aktivní systém krtčích tunelů. Pokud se použije příliš malé množství nebo se směs nalije jen do jednoho krtince, efekt bude slabý. Naopak při správném ředění a ošetření širší plochy může být ricinový olej velmi účinný odpuzovač.
Může ricinový olej krtka zabít?
Ricinový olej není určen k zabíjení krtků. Jeho hlavním účinkem je změna pachových a chuťových podmínek v půdě.
Krtek reaguje na změnu prostředí velmi citlivě. Pokud se ricinový olej dostane do lovných tunelů, začne pro něj být prostředí nepříjemné. Krtek se proto většinou rozhodne teritorium opustit a přesunout se jinam. Díky tomu jde o relativně šetrnou metodu, která nevyžaduje použití pastí ani jedů. Mnoho zahradníků proto považuje ricinový olej za humánní způsob řešení.
Co když krtek po aplikaci stále dělá krtince?
Pokud se po aplikaci objevují nové krtince, znamená to, že krtek ještě úplně neopustil tunelový systém. Často pouze hledá nové místo.
V takové situaci je vhodné sledovat, kde se nové krtince objevují. Ty obvykle vznikají na okraji ošetřené oblasti. Stačí proto aplikovat směs ricinového oleje i do této části zahrady. Tím se nepříjemné prostředí rozšíří a krtek postupně ztratí možnost pokrač
V naší poradně s názvem POLÉVKY. se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
Jestli myslíte kuřecí polévku při léčbě Warfarinem, tak samozřejmě můžete. Kuřecí maso obsahuje jen zanedbatelné množství vitamínu K, který ovlivňuje účinky Warfarinu. Ani vývar z kuřecího masa nebude obsahovat vitamín K.
Zdraví Cempírek!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Sylva..
Leštěnka na dřevěný nábytek z včelího vosku je bezpečný, přírodní a příjemný krémový produkt. Budete ho s chutí používat, když budete chtít vdechnout nový život svému dřevěnému nábytku, krájecím prkénkům, dekoracím z naplaveného dřeva a neopracovanému dřevu.
Jde o jednoduchý návod na leštěnku nábytku z včelího vosku. S několika organickými ingrediencemi se budete moci jednou provždy zbavit toxických chemikálií.
Pokud máte dřevěné povrchy, které potřebují trochu péče, tato jednoduchá domácí leštěnka na nábytek se snadno vyrábí a zanechá dřevo svěží po dlouhou dobu
Materiál na výrobu
1 díl žlutého včelího vosku.
2 díly ricinového oleje. Organický ricinový olej dodá včelímu vosku krémovou konzistenci a snadno se nanáší na dřevěné povrchy. Je také přírodním zdrojem mastných kyselin, které vyživují a hydratují pokožku hlavy a podporují zdravé vlasy. Zbytky tedy můžete použít pro svou kosmetiku.
1 díl olivového oleje, můžete použít i jojobový.
20 kapek esenciálního oleje z citronely. Můžete použít citronový olej, pokud ho máte doma.
Plechovka od velké svíčky. Měla jsem doma prázdnou plechovku od koření a pro tento recept se perfektně hodila.
Postup
Nalijte olivový a ricinový olej do žáruvzdorného hrnce s dvojitým dnem.
Rozpusťte včelí vosk.
Použil jsem vysoký oheň, protože včelí vosk má teplotu tání těsně pod 65 °C.
Také můžete nalít vodu a přivést ji k varu ve větším hrnci. Jakmile se voda vaří, můžete menší hrnec se směsí oleje a vosku umístit do horké vody. Ale dejte pozor na stříkance vroucí vody – nesmí se dostat k včelímu vosku a ostatním ingrediencím.
Dřevěnou tyčí míchejte směs, dokud nezmizí všechny pevné časti a vše se nerozpustí.
Bude to vypadat, jako by se to vařilo. Je to horké! Buďte opatrní!
Přidejte citronelový nebo citronový esenciální olej.
Promíchejte, aby se vše spojilo.
Nalijte směs do nádoby a umístěte ji na místo, kde se jí nikdo nedotkne. Nechte ji několik hodin vychladnout.
Díky malému množství citronelového nebo citronového esenciálního oleje voní toto leštidlo na nábytek svěže, čistě a jarně. Svěžest jarního úklidu si tak můžete užít v celém domě.
Odpovědi na vaše otázky
Jak aplikovat leštidlo na nábytek z včelího vosku na dřevo?
Očistěte dřevo, abyste se ujistili, že na něm nejsou žádné zbytky oleje a prachu. Pokud používáte leštidlo k oživení nového nábytku, můžete zvážit použití ředidla na barvy. Ujistěte se však, že ředidlo nebo jiné chemikálie používáte v dobře větraném prostoru.
Nejlepší je používat čerstvý rostlinný materiál spíše než suchý. Sušené byliny poskytnout také trochu oleje, ale čerstvé ho mají více.
Rostlinný materiál sklízejte ráno, když zaschne rosa. Než začnete s výrobou, tak zlikvidujte všechny odumřelé, nemocné nebo napadené části bylin.
Budete potřebovat alespoň 3-4 kilogramy rostlinného materiálu. Z toho získáte několik mililitrů domácího esenciálního oleje. Při tom rovněž pochopíte, proč jsou esenciální oleje tak drahé.
Rostlinný materiál před vařením nasekejte na drobné kousky, to zvětší povrch zelené hmoty a možní uniknout většímu množství vonných olejů z rostliny.
Destilovaná voda je důležitá, protože voda z kohoutku může obsahovat bakterie nebo jiné nečistoty (chlór), které mohou zkazit vaše úsilí.
Při použití této metody, můžete extrahovat esenciální oleje z rostlin, které když promnete mezi prsty tak voní. Skvělé jsou například okvětní lístky růže, rozmarýn, jehličí, máta, grapefruit, levandule nebo pačuli. Neočekávejte, že získáte velké množství oleje. V rostlinách ho je opravdu jen malinko a proto budete potřebovat na pár kapek několik kilo rostlinného materiálu. Podívejte se, co budete k domácí výrobě potřebovat.
Bude potřeba:
velký hrnec s pokličkou
destilovaná voda
dostatečné množství čerstvého rostlinného materiálu, aby zaplnil hrnec do poloviny - alespoň 3 až 4 kilogramy, nasekané rostlinné hmoty
čas
Recept na výrobu
Umístěte rostlinný materiál do velkého hrnce a zalijte ho destilovanou vodou. Voda by neměla naplnit více než ¾ objemu celého hrnce, zelená hmota pak ½ hrnce. Hrnec zakryjte obrácenou pokličkou. Když je poklička na hrnci obráceně - vypouknutím dolů, tak to umožní, aby všechna pára, která se tvoří a kondenzuje na pokličce mohla padat zpět do hrnce. Pokud nemáte pokličku, můžete použít nějakou desku. Hrnec postavte na plotnu a zapněte ji na nejvyšší stupeň dokud nebude voda horká. Jakmile je voda teplá, stáhněte výkon plotny dolů na nízkou úroveň a duste při 60°C po dobu 3-4 hodin.
Až bude rostlinný materiál rozvařený a usazený dole, tak to vypněte a nechte vychladnout. Když to trochu vychladne, tak celý hrnec umístěte do chladničky. Pokud je váš hrnec moc velký a do ledničky se nevejde, můžete přelít tekutinu do jiné menší nádoby. V lednici to nechte přes noc.
Na druhý den to vytáhněte z chladničky. Měli byste vidět tenkou vrstvu oleje, která se vytvoří na hladině a bude tuhá po ochlazení. To je éterický olej - vaše domácí silice! Opatrně ho odeberte z vody. Pracujte rychle než to začne rychle tát!
Nasbíraný ztuhlý olej dejte do lahvičky. Asi se vám nepodaří vyjmout jen olej bez vody, takže v lahvičce může být malé množství vody na dně. Když lahvičku jemně zahřejete, tak se voda vypaří a zůstane jen esenciální olej. Nezahřívejte olej příliš dlouho, jinak může ztratit svou účinnost.
Svojí vlastní domácí vonnou silici můžete skladovat v uzavřené barevné skleněné nádobě v temnu a chladu.
Výroba masti z bobkového listu je technicky jednoduchá, ale vyžaduje dodržení správného pořadí kroků a práce s teplotou. Právě v detailech se rozhoduje, zda vznikne hladká, dobře roztíratelná mast, nebo směs, která se odděluje, zapáchá či má nepříjemnou konzistenci.
Příprava surovin a pracovního prostoru
Než začnete, připravte si všechny suroviny i náčiní. Budete potřebovat kokosový olej, drcené vavřínové (bobkové) listy, líh, menší hrnec, jemné sítko nebo plátno a ruční šlehač. Bobkový list je vhodné lehce nadrtit, aby se z něj účinné látky uvolňovaly rovnoměrně. Častou chybou je použití celých listů, které se v tuku louhují výrazně hůř.
Zahřívání kokosového oleje
Kokosový olej dejte do hrnce a zahřívejte na mírném plameni. Olej se musí rozpustit, ale neměl by se přepalovat. Jakmile začne jemně bublat, je připravený na další krok. Pokud olej zahřejete příliš prudce, může se změnit jeho struktura a výsledná mast pak nemusí dobře tuhnout. Správně zahřátý olej je čirý a bez zápachu.
Provaření s bobkovým listem
Do rozehřátého oleje přisypte drcené bobkové listy a nechte je asi tři minuty jemně provařit. Směs by měla jen lehce probublávat, nikdy ne vařit prudce. V této fázi se aromatické látky uvolňují do tuku. Pokud by se listy smažily, získala by mast nepříjemně hořkou vůni. Po třech minutách hrnec odstavte z plotny.
Louhování a přecezení
Odstavenou směs nechte přibližně šest hodin odpočívat při pokojové teplotě. Během této doby se účinné látky dále uvolňují. Po uplynutí doby směs znovu velmi jemně přihřejte, aby byla tekutá, a poté ji přeceďte přes jemné sítko nebo plátno. Důležité je bobkový list opravdu dobře oddělit, jinak by mast měla hrubou strukturu.
Přidání lihu, šlehání a skladování
Do přecezeného oleje přidejte malé množství lihu, který slouží jako konzervační složka. Směs poté krátce prošlehejte ručním šlehačem. Díky tomu vznikne jemnější, krémovější konzistence. Hotovou mast rozdělte do čistých uzavíratelných nádob. Skladujte ji v lednici, kde vydrží až 60 dní. Pro delší uchování je možné mast rozdělit do menších krabiček a uložit do mrazáku.
Výroba domácí šunky je poměrně jednoduchá záležitost, ke které se používá jako výchozí surovina vepřová kýta doplněná solí, cukrem a trochou vody, nebo různými směsmi koření, jako je směs chilli, sušené cibule, červené papriky, pepře a česneku. Poté, co se šunka provaří ve směsi koření, seřízne se přebytečný tuk včetně kůže a nechá se prohřát ve vodě teplé 40 až 50 stupňů Celsia. Když se maso prohřeje, zavěsí se na hole, nechá se okapat a vloží se do vyhřáté udírny. Šunka se udí do zlatohněda. Můžete použít i stojací přenosnou udírnu, kdy na rošt položíte okapanou šunku a udíte.
Výroba domácích šunek byla rozšířena zejména na venkově, kdy se zužitkovávalo vepřové maso z domácích zabíjaček. Dnes vede lidi k výrobě domácí šunky zejména kvalita průmyslově vyráběných šunek. Po vyuzení se servíruje teplá šunka s chlebem a kyselými okurkami.
První poznatky o pečení pocházejí z doby 10 000 let př. n. l. Kváskový chléb byl vynalezen až 6 000 let př. n. l. v Egyptě. Na proces kvašení přišli zřejmě náhodou, když zapomněli těsto delší dobu na slunci a ono jim vykynulo. Chlebu se pak po celá staletí dostávalo náležitých poct a platil za základní potravinu ve všech koutech světa. Bohatí Řekové ho namáčeli v medu a víně. Ve starém Římě měl dokonce politický význam – Caesar rozdával chléb lidu, aby si zajistil jeho přízeň. V českých zemích hrál důležitou roli při korunovaci králů a jeho význam se stavěl nad zlato.
Na našem území se našla nejstarší pec na pečení chleba v Bylanech u Olomouce a její stáří se odhaduje na 6600 až 6800 let. Pro naše předky byla starost o obilná pole a zajištění zásob mouky od nepaměti prioritní záležitostí, jelikož pouze jejich dostatek byl základní podmínkou přežití. Z obilí se pekly placky na rozžhavených kamenech, později po vynálezu pece, a tím pádem využití vysoké teploty a rovnoměrného propečení, vznikaly první bochníky chleba. Obilí z původních, zřejmě planých trav se postupně šlechtilo a pečení procházelo neustálým vývojem.
Slovo pečení, pec, pekárna v nás asociuje chleba. Chléb má pro nás Slovany historicky vžitou hodnotu, společně se solí je od dob starých Slovanů tradicí a symbolem vítání hostů. Obiloviny jsou základem a nezbytnou součástí našeho jídelníčku, těžko si naši kuchyni dokážeme bez chleba a dalšího pečiva představit. Vůni čerstvě upečeného chleba a pečiva miluje snad každý z nás, ovšem nad některými dnešními výtvory by se naše babičky zřejmě hodně podivovaly.
Až do středověku si lidé v Čechách pekli chléb doma a teprve potom přešel tento úkol zcela do rukou pekařů, kteří se stávali váženými měšťany. Ještě v 18. století podléhalo řemeslo přísným předpisům a v případě jejich nedodržení byl například v Praze pekař potápěn v pytli nebo ve velkém koši do Vltavy. V 19. století se pravidla uvolnila a pečení chleba a pečiva se díky postupujícímu technickému rozvoji začalo měnit ve výrobu průmyslového charakteru. Na začátku 20. století vznikaly ve velkoměstech velké moderní pekárny, zatímco na venkově přetrvávala tradiční výroba. Postupem času se otvíraly hlavně rodinné pekárny, které však byly v 50. letech bohužel postupně znárodňovány. V 70. letech bylo postaveno několik krajských a okresních kombinátů, po roce 1989 přichází privatizace, obnovuje se řemeslná výroba, aplikují se nové technologické postupy a sortiment se rychle rozšiřuje.
V současné době každodenní a dlouhodobá konzumace kupovaného
Domácí výroba dává smysl ve chvíli, kdy chcete přesně vědět, co mast obsahuje, a vyhovuje vám její čerstvost. Výhodou je nízká cena a možnost úpravy konzistence.
Naopak hotová mast se vyplatí, pokud ji potřebujete rychle, nechcete řešit skladování nebo výrobu jen občas. Přehled hotových produktů a jejich ceny najdete například zde: vavřínová mast – ceny a dostupnost.
