VÝROBA KOMPOSTU je jedno z témat, o kterém bychom vás rádi informovali v tomto článku. Kompost je organický prostředek pro zlepšení kvality půdy, obsahující stabilizované organické látky a rostlinné živiny získané řízeným biologickým rozkladem směsi sestávající zejména z rostlinných zbytků a mající deklarované kvalitativní znaky.
Složení kompostu
Slupky z brambor, zbytky zeleniny, ale také zbytky chleba, občas i nějaký ten zbytek vařené stravy, tráva, zbytky rostlin, na kousky posekané větvičky, shrabané listí, popel ze dřeva – to je pochopitelné. Nemusíte se ale obávat ani věcí s plísní či hnilobou – obojí je jen první známkou počínajícího rozkladu, který pak v kompostu probíhá stejně.
Na kompost ale můžete přidat i filtry s kávovou usazeninou, čajové sáčky, a dokonce i hygienické papírové kapesníčky a papírové kuchyňské utěrky. Potištěný papír ovšem na kompost nepatří. Nedáváme do něj ani kosti a syrové maso. S tuky je třeba opatrně, olej z fritézy určitě do kompostu nevylévejte, ale s mastnou pánví s přepáleným tukem si můžete poradit tak, že ji vytřete papírovým ubrouskem a ten pak už do kompostu dát můžete. I ten olej z fritézy se dá použít, ale je třeba ho nalít na piliny a nechat ho do nich vsáknout – pak teprve přijde do kompostu. Semen plevelů se bát nemusíte – mikroorganismy se o jejich likvidaci postarají. Pozor ale na pelyněk, vratič a větvičky tújí – tyto rostliny obsahují jedy, které zabíjejí mikroorganismy a brzdí tak proces rozkladu. Listí ořešáku tleje pomalu, ale jinak kompostu v ničem nevadí, když je v menším poměru k ostatnímu odpadu.
V naší poradně s názvem SKALNIČKY BUKSUS se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nový lubomir.
Prosím o radu jak se dá rozmnožit buksus. Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Buksus se množí jednoduše řízkováním. Zde je video návod: https://youtu.be/JaW3gt1Js-c
Důležitý je substrát, který má být v poměru 50% písku a 50% vyzrálého kompostu. Množení je vhodné provádět na konci jara a v létě.
Koncentrovaná kyselina sírová (96–98%) je hustá olejnatá kapalina, 1,8krát těžší než voda. Je neomezeně mísitelná s vodou, při ředění se uvolňuje velké množství tepla. Má silné dehydratační účinky, zuhelnaťuje většinu organických látek. Je hygroskopická, pohlcuje vodní páry. Koncentrovaná kyselina sírová je velmi reaktivní a má oxidační účinky. Reaguje téměř se všemi kovy kromě železa (pasivuje jej), olova, zlata, platiny a wolframu. Zředěná kyselina sírová nemá oxidační schopnosti a reaguje s neušlechtilými kovy za vzniku vodíku a síranů, s ušlechtilými kovy nereaguje. Kyselina sírová je silná dvojsytná kyselina, která tvoří dva typy solí – sírany a hydrogensírany.
Kyselina sírová byla známá již od středověku, kdy byla připravována arabskými alchymisty suchou destilací (tepelným rozkladem) zelené skalice. Nebyl o ni příliš velký zájem, proto byla připravována pouze v malých množstvích v lékárnách. Teprve v 17. století se zvýšil zájem o její výrobu, což souviselo s jejím využitím při bělení tkanin a jako rozpouštědla při barvení oblíbeným modrým barvivem indigem. Nejprve se vyráběla ze zelené skalice stejným způsobem, jako ji vyráběli alchymisté, poté se vedle zpracování zelené skalice z důlních vod začaly uplatňovat další postupy, zejména výroba z vitriolových břidlic.
Zpracování vitriolových břidlic se stalo v 2. polovině 18. století základem pro výrobu české dýmavé kyseliny sírové – olea. Provozy, ve kterých tato výroba probíhala, byly nazývány „olejny“. Tuto výrobu ve velkém zavedl Jan Čížek v roce 1778 v chemickém závodě ve Velké Lukavici u Chrudimi a brzy poté následovaly další podniky, ve kterých se česká dýmavá kyselina sírová začala vyrábět. V první polovině 19. století se česká dýmavá kyselina sírová stala celosvětově známým pojmem a na její výrobě byl závislý německý i anglický textilní průmysl. V 70. letech 19. století u nás dosahovala roční produkce kyseliny sírové 6 000 tun. Na konci 19. století tato výroba zanikla.
Podstatou výroby bylo pálení (tepelný rozklad) síranu železitého, který se získával větráním a vyluhováním vitriolových a kyzových břidlic. Vznikající oxid sírový byl pohlcován ve vodě nebo kyselině sírové.
Jiným způsobem výroby kyseliny sírové byla komorová výroba, která byla spuštěna v Anglii v Oxfordu již v roce 1746. U nás byla výroba anglické kyseliny sírové z dovážených surovin (sicilské síry a chilského ledku) poprvé zavedena ve Velké Lukavici v roce 1807. Jednalo se o nitrózní způsob výroby, při němž se k oxidaci oxidu siřičitého používal oxid dusíku. Oxidace probíhala v uzavřených olověných komorách. Ztráty oxidu dusíku při výrobě kyseliny sírové podstatně snížil J. L. Gay-Lu
V naší poradně s názvem BETUNIE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana Maxová.
v posledních dnech se mi na listech betůnií objevil šedobílý povlak a celá rostlina jakoby odumírala. Nevím jestli mohu použít postřik CUPRIKOLEM,. Prosím za radu co mám s betuniemi dělat. Děkuji J.M.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Petunie jsou velmi náchylné k tvorbě plísně na listech. Zde je vidět, jak plíseň vypadá: https//www.google.cz/images?q=mold+petunia+leaves
Jakmile přeženete zálivku v horkých dnech nebo během déle trvajícího letního deště, vytvoří se plíseň, která postupně zdecimuje vše zelené v jejím okolí. Fungicidní postřiky jako je například Kuprikol jsou účiné, ale je potřeba s nimi rostlinu postříkat ještě před nákazou. Nyní, když už máte plíseň na rostlinách, tak nejdříve odstraňte všechny napadené části rostlin a ty pak spalte. Plíseň nesmí přijít do kompostu! Zbylé rostliny bez plísně ihned postříkejte přípravkem Kuprikol 50.
Nejbezpečnější je slepičí trus kompostováním přeměnit na cenné hnojivo, což je proces, který rozkládá organický materiál na živiny využitelné jako hnojivo. Pro výrobu kompostu z kuřinců smíchejte slepičí hnůj s materiály bohatými na uhlík, jako je sláma nebo dřevěné hobliny, zajistěte správnou vlhkost a pravidelným obracením udržujte teplotu kompostu.
Slepičince
Seberte čerstvý slepičí hnůj z kurníku a ujistěte se, že je smíchaný s podestýlkou, jako je sláma nebo dřevěné hobliny nebo piliny.
Zdroj uhlíku
Budete potřebovat materiál bohatý na uhlík, který vyváží hnůj bohatý na dusík. Mezi takové materiály patří sláma, dřevěné hobliny, drcený papír nebo sušené listí. Navlhčete kompostovou směs do konzistence vlhké houby.
Kompostér
Pro zajištění a udržení procesu kompostování je potřeba kompostovací nádoba nebo kompostová hromada.
Vytvořte kompostovací hromadu
Střídavě vrstvěte hnůj a uhlíkové materiály. Pro optimální kompostování se snažte o poměr uhlík vůči dusíku přibližně 25:1 až 30:1. Ujistěte se, že hromada je dobře promíchána a má obsah vlhkosti přibližně 50–60 %.
Kompost otáčejte
Hromadu kompostu pravidelně otáčejte (např. týdně), abyste dovnitř dostali kyslík a podpořili rozklad. To také pomáhá udržovat požadovanou teplotu.
Sledování teploty
Sledujte teplotu kompostu. Měla by dosáhnout termofilní teploty (kolem 54–71 °C) po dobu několika dnů, aby se zničili patogeny a semena plevele.
Ochlazení a vyzrávání
Jakmile hromada dosáhne požadované teploty, nechte ji několik týdnů nebo měsíců vychladnout a vyzrát, než ji použijete jako hnojivo.
Použití kompostu na zahradě
Hotový kompost rovnoměrně rozprostřete po záhonech a lehce jej zapracujte do půdy.
Zabraňte přímému kontaktu
Neumisťujte kompost přímo na stonky rostlin, zejména mladých sazenic, abyste zabránili spálení. Také nikdy na zahradu nepoužívejte čerstvý, nekompostovaný slepičí trus. Může to rostliny spálit a potenciálně šířit patogeny ohrožující zdraví.
V naší poradně s názvem BALKÓNOVÉ ROSTLINY NA SEVER A DO STÍNU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.
prosím jak se množí ze semen bramboříky
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Výsadba semen bramboříku je poměrně snadná, ale trvá to docela dlouho a nedodržují se u toho obvyklá pravidla, na která můžete být zvyklá při klíčení semen. Semena bramboříku dozrávají v červeneci, kdy je také nejlepší doba k jejich výsadbě. Semena můžete sklízet sama ze svých rostlin a nebo si v obchodě koupit zralá semena. Můžete si také koupit sušená semena, ale jejich klíčivost nebude tak dobrá. To můžete obejít namočením sušených semen ve vodě s několika kapkami Jaru na nádobí po dobu 24 hodin před výsadbou. Výsadba semen bramboříku vyžaduje dobře vyzrálý kompost smíchaný s pískem. Do každého květináče s průměrem cca 13 cm zasaďte asi 20 semen a přikryjte je jemnou vrstvou kompostu nebo písku a udržujte mírně vlhké. V přírodě semena bramboříku klíčí na podzim a v zimě, což znamená, že se jim líbí chladno a tmavo. Umístěte květináče na chladné místo, nejlépe okolo 15 °C a zakryjte je něčím, co úplně zablokuje světlo. Po výsadbě semen bramboříku může trvat i několik měsíců, než dojde k vyklíčení. Jakmile semena vzejdou, sejměte kryt a květináče položte pod růstová světla, která koupíte v zahradnictví. Udržujte rostliny stále v chladu - brambořík roste v zimě. Pokud vaše růstová světla vytváří teplo, tak je nutné chladit rostliny ventilátorem. Postupně, jak se rostliny zvětšují, je můžete přesadit do samostatných květináčů. Až přijde léto, přestanou kvést, ale pokud se vám podaří udržet je v chladu po celou dobu i v létě, porostou i v létě a narostou rychleji. To znamená, že v prvním roce pravděpodobně neuvidíte žádné květy.
Proces kompostování vařené zeleniny se mírně liší od kompostování jiných materiálů. Než je přidáte do kompostu, je třeba mít na paměti několik věcí:
Vařená zelenina se rozkládá rychleji. Po uvaření se zelenina rozpadne a začne rychle hnít, což je nehygienické a může to vést k nepříjemnému zápachu. Malé množství hnijících potravin je pro kompost v pořádku, ale příliš velké množství může kompost ohrozit přilákáním škůdců.
Vařená zelenina má obecně vysoký obsah dusíku a vody. Příliš mnoho obou by mohlo zabránit správnému zahřátí kompostu a může také způsobit nežádoucí zápach. Klíčem je vyrovnat kompost přidáním materiálů s vysokým obsahem uhlíku a nízkou vlhkostí, jako je papír, sláma a piliny.
Kompost by měl být umístěn mimo vodní zdroje. Nikdy nepřidávejte vařenou zeleninu do kompostu, pokud je v oblasti, kde je problém s odtokem vody.
Vynechejte zeleninu smíchanou s masem a živočišnými tuky. Typicky jde o zeleninu z vývaru. Abyste se vyhnuli komplikacím při kompostování zeleniny, měli byste její kompostování vynechat, pokud je kombinována s masem nebo mléčnými výrobky. Kromě toho by se zelenina, která je pokryta tuky, oleji, omáčkami nebo přebytečnou solí, neměla kompostovat vůbec.
Ve svém příspěvku JAK SPRÁVNĚ HNOJIT TRÁVNÍK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr.
"Nikdy nepoužívejte hnojiva pro zemědělství, protože podporují rychlý růst rostlin."
Trávník používám jako zdroj biomasy do kompostu, takže rychlý růst je více než žádoucí. Jsou pro hnojení trávníku průmyslovými hnojivy jiné kontraindikace mimo již zmíněného rychlého růstu? Jaké hnojivo používat? Cererit nebo stačí NPK? S kompostem na hnojení trávníků samozřejmně nepočítám. Ten je určený pro zeleninu, ovocné stromky a keře.
Předem děkuji za odpověď a přeji hezký den
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Optimální hodnota pH u čerstvého kompostu se pohybuje v rozmezí 6–8, protože většina mikroorganismů vykazuje nejpříznivější rozvoj a aktivitu právě v tomto rozmezí. U kompostů založených z převážné části z travní biomasy je toto rozmezí udržitelné bez přídavku vápenatých látek.
Vhodnou skladbu zakládky kompostu, přeměňujícího zbytkovou biomasu, lze podle jednotlivých charakteristik materiálů této zakládky optimalizovat těmito kroky:
určení hmotnosti a vlhkosti zbytkové biomasy určené ke kompostování;
V naší poradně s názvem CHOROBY RAJČAT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr.
Opakovaně asi třetím rokem mi zahnívají špičky rajčat jak vidno na fotografii.zkousel jsem jeden rok přihnojovat krystalonem na rajčata a bylo to také.tento rok jsem nehnojil vůbec a také se to objevuje.jestli někdo neporadi
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Zkuste co nejdříve do půdy zapravit hašené vápno. Rodělejte trochu vápna ve vodě a zalijte s ním zeminu. Tyto černé skvrny na rajčatech jsou z důvodu nedostatku vápníku v půdě, což pak způsobuje odumírání tkáně, které se projevuje takovýmto černáním. Příští rok na to pamatujte při přípravě půdy a zapravte do ní dostatek provápněného kompostu.
Kompostovat lze jakýkoli druh zeleniny, ať už vařený nebo syrový. Vaření zeleniny neovlivňuje její kompostovací potenciál. Kompostu uškodí pouze ingredience, které přidáváte do vařené zeleniny. Pro kompostování je nejlepší obyčejná, dušená zelenina.
Zde je seznam oblíbené zeleniny, kterou lze kompostovat:
Brambory: Pečené, vařené, dušené, pečené nebo vařené brambory jsou skvělé pro kompostování.
Cibule: Nakrájená, lisovaná nebo odšťavněná cibule se v kompostu snadněji rozkládá. Kvůli její úrovni kyselosti jsou pro kompost nejlepší pouze malá množství cibule.
Listová zelenina: Zkuste do kompostu přidat vařený špenát, kapustu nebo rukolu.
Tykve: Kompostovat můžete jakýkoli druh tykve, včetně letních a zimních odrůd.
Brukvovitá zelenina: Květák, brokolice, růžičková kapusta, zelí a kedlubny jsou skvělé možnosti pro kompostování.
Pokud vařená zelenina neobsahuje přísady přitahující škůdce – jako je olej, cukr a sůl – neměli byste mít problém s kompostováním.
Ve svém příspěvku DOMÁCÍ VÝROBA SÝRA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Čestmír.
Dobrý den.
Chybu jste udělala v teplotě. Jogurt zraje při teplotě
42 - 45 stupňů celsia, Výroba trvá při této teplotě 6 hodin.
Já používám jogurtovač Bravo (cca 500 Kč). Studené mléko
jakékoliv i z krabice se smíchá se čtvrt kilem jogurtu,
naleje do skleniček a nechá v jogurtovači hodin. Pak se dá do
lednice vychladit. Můžete použít i termosku, do peřin nebo
domácí pekárnu, která má funkci kvašení. Důležité je dodržet
teplotu, delší čas nevadí.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Lenka.
Pokud máte zájem, napíšu vám ten nejjednodušší recept, roky vyzkoušený, hustý a lze ho bez problémů vyrobit bez jogurtovače.Jen se šlehačem, jogurtem a suš. mlékem. Jde ale o jogurt určité značky a to se psát asi nesmí. Já vám to ale ráda sdělím.
Kompost je třeba vzhledově organicky začlenit do celkové zahrady. Kompost však nikdy není součástí rozlehlých parků a botanických zahrad, vzhledem k nutnosti dostatečného prostoru se obvykle umisťuje dostatečně daleko na vyčleněné místo s dalším technickým vybavením, jako jsou například sklady, nářaďovny, pracovny, pařeniště, skleníky a šatny pro zaměstnance, aby nenarušoval návštěvníkům zážitek z parkových kompozic svým zápachem a vzhledem. Kompost plný rozkládajících se odpadků i v malé okrasné zahradě ruší, a proto patří mezi naše hlavní úkoly výběr vhodného a nenápadného místa pro kompost, nejraději někde pod stromy, například pod ořešák královský či jiné stromy s výraznou silicí, která odpuzuje hmyz. Správně založený kompost však nezapáchá, zejména při vhodném složení s odpovídajícím poměrem C : N, cca 15–30 : 1 a promísením se zeminou. Kompost lze maskovat řadou hustých a vysokých rostlin, živým plotem, který zastiňuje zrající kompost a udržuje tak potřebnou vláhu v kompostu. Kompost také nikdy nemá být umístěn centrálně. Ke kompostu musí vést cesta, dobře sjízdná kolečkem anebo větší mechanizací, podle okolností.
Zahradničení bez rytí vám nejen ušetří čas a námahu, ale má i další výhody. Jak jsme již zmiňovali, rytí může narušit půdní rovnováhu, především vyváženost půdních organismů, a přestože je jeho hlavním smyslem půdu provzdušnit, dochází při něm spíše k jejímu udusání a půda se stává příliš kompaktní. Systém však vyžaduje specifický přístup, aby záhony neovládl plevel. Je však potřeba poznamenat, že záhony bez rytí nebudou dobře prosperovat ve velmi těžké, jílovité půdě.
Příprava netradičních záhonů
Nabízíme několik základních pravidel a rad při zakládání záhonů, které není třeba rýt:
Na podzim se záhony určené k zahradničení musí bez rytí zbavit plevelů, tedy ne rýčem, ale například rycími vidlemi. Snazší práce bude v místech, která od jara do podzimu ležela pod černou perforovanou fólií nebo tmavou netkanou textilií.
Záhony je vždy vhodné ohradit prknem nebo řadou cihel či kamenů, aby z nich nevypadávala vrstva mulče, kterou budou posléze pokryty.
Záhony a cestičky mezi nimi si rozvrhněte tak, aby nedocházelo k ušlapávání půdy mimo cesty.
Cestičky musí být dost široké na průjezd kolečkem, abyste mohli bez problémů dovážet mulčovací materiál a podobně.
Mulčování místo rytí
Další variantou, jak pěstovat plodiny bez rytí, je využít mulčování. Vyberete-li si tento způsob, pak postupujte podle těchto doporučení:
Abyste mohli zahradničit bez rytí, musíte mít k dispozici velké množství vyzrálého kompostu.
Záhony se na podzim nezryjí, ale pokladou přibližně 5 cm silnou vrstvou vyzrálého kompostu nebo hnoje. Žížaly se na svou oblíbenou pochoutku vrhnou a postupně ji zatahají do spodních vrstev půdy, čímž zeminu provzdušní a obohatí o množství nezbytných živin.
Mulčovací vrstva půdu v zimě chrání před vysycháním a výkyvy teplot, poskytuje příznivé podmínky pro půdní mikroorganismy. Prudké deště nenaruší její strukturu a živiny se nevyplavují.
Na jaře lze záhon rovnou osít. Semínka můžete překrýt opět vrstvičkou vyzrálého, jemného kompostu.
Vrstvený záhon
Další varianta klasického zahradničení bez rytí je taková, že záhon poté, co jej na podzim vyplejete, pokladete lepenkou nebo nepotištěným papírem, který důkladně pokropíte, aby byl mokrý. Na papír pak můžete vrstvit kompost, posečenou trávu a podrcené listí v několika opakujících se vrstvách do té doby, než bude výška pokrývky na půdě činit přibližně 15 cm. Vše přes zimu zetlí a na jaře bude půda připravená k osetí či osázení. Na podzim je pak vhodné prohrábnout záhon vidlemi a celý postup zopakovat.
Úskalí při pěstování bez rytí půdy
Pokud jste se rozhodli pro zahradničení bez rytí, musíme vedle pozitiv, uvést i možná negativa tohoto způsobu pěstování:
V důsledku vysychání půdy se plodiny stávají více citlivými na nedostatek živin.
Rostliny potřebují více vstupů pro potírání plevele.
Lze konstatovat, že výnosy mají tendenci k nižší stálosti.
Když se podíváme do historie, uvidíme, že podobný způsob zahradničení je starý stovky let. Například v Anglii není pěstování zeleniny na vyvýšených záhonech vůbec ojedinělé. Ve Francii v období středověku dominovaly zvýšené záhony čtvercového typu. Příkladem je zrekonstruovaná středověká zahrada francouzského hradu Carcassonne, kde jsou užitkové záhony lemovány vyplétaným proutím. Lískové či vrbové proutí okolo záhonů se těšilo oblibě u mnoha klášterních zahrad Evropy. I samotní Číňané takto pěstují rostliny po několik staletí a mají k tomu hned několik důvodů.
Zelenina vysazená na zvýšených záhonech lépe prospívá, netrpí tolik škůdci, a především údržba je oproti konvenčnímu způsobu pěstování minimální. Při pěstování ve vyvýšených záhonech se zvyšuje úrodnost půdy, a tím pádem i výnos. Půda zde nezná půdní škraloup, není třeba na ni nikde šlapat jako u běžného užitkového záhonu a drží pěkně nakypřená. Kvalita půdy se jen lehce vylepšuje. Při samotném zakládání záhonů se na dno použije kompost a biologický materiál, z něhož rostliny následně čerpají potřebné živiny.
Na záhoně se díky tlení organického materiálu daří i rostlinám náročnějším na teplo, což je příznivé zejména v chladnějších oblastech naší republiky. Díky sedání vyvýšeného záhonu můžete každý rok doplnit nový kompost, který se postará o potřebné živiny. Takový záhon v létě sice více vysychá, ale tomu lze předejít použitím mulče („peřinka“ na záhon z organického materiálu – sláma, listí, kůra).
Pěstování ideálně vychází na dva tři řádky vedle sebe. Rostliny získávají více světla, vzájemně si nekonkurují a nedochází k oslabení a zmenšení prostředních rostlin. Při tradičním způsobu pěstování totiž bývají tyto rostliny oslabené a více náchylné k chorobám a škůdcům. Mimo jiné je zvýšení záhonů s mulčovanými cestičkami mezi záhony výbornou bariérou před slimáky. Tím, že mohou být rostliny sázeny nahusto, dochází k lepšímu zastínění půdy listy a zabrání se výparu.
Vyvýšený záhon se stane také zajímavým dekorativním prvkem zahrady. Může být vysoký třeba jen 10 cm, ale i 1 metr, vyvýšené záhony mohou být i stupňovité, ovšem široké by neměly být více než metr a půl (v závislosti na výšce – ty metr vysoké budou široké cca jen 1 metr), abychom všude snadno dosáhli.
Na jílovitých a poměrně vlhkých půdách je zvýšení záhonu ideálním řešením. Nedochází k zatopení a tvoření loužiček mezi rostlinami, hlavně v obdobích větších srážek a přívalových dešťů. Vyvýšený záhon můžeme umístit i ve svahu a vyřešit si tak problém, jak kvalitně zúrodnit a zpevnit svah na naší zahradě. Vytvořit jej lze dokonce i na betonu, poku
Nepřehnojujte rostliny, zejména hnojivy s vysokým obsahem dusíku. Nadměrný růst, stimulovaný vysokým obsahem dusíku, zvyšuje produkci listů, což zvyšuje potřebu vody a vápníku pro listy a má za následek nedostatek vlhkosti a vápníku pro plody.
Používejte univerzální zahradní hnojivo, které má nižší obsah dusíku (N) a vyšší obsah draslíku (K) a fosforu (P), jakož i dalších potřebných živin, včetně vápníku.
Zde je jednoduchý recept na přihnojení rajčat:
Když se začnou vyvíjet plody, rozprostřete ½ hrnku hnojiva (NPK) 5-10-5 kolem základny rajčat. Jemně zapracujte hnojivo do horních 4 cm půdy.
Když se sklidí první ovoce, rajčata znovu přihnojte další půlkou hrnku hnojiva (NPK) 5-10-5.
Půda bohatá na kompost nebo rozkládající se organickou hmotu má často všechny živiny, které rostlina potřebuje a nepotřebuje žádné umělé přihnojování. Vysoce kvalitní kompost — materiál, který je dobře rozložitelný, tmavé barvy a drobivý — je nejlepším hnojivem pro rajčata. Nejen, že každoroční aplikace kompostu zvýší živiny dostupné v půdě, ale také zlepší strukturu půdy. Volná, dobře odvodněná půda plná dostupných živin dláždí cestu pro silné a zdravé rostliny.
Kompost je metoda organického hnojení, díky čemuž je zvláště atraktivní pro potravinářské plodiny, jako jsou rajčata. Pokud zrovna začínáte na chudé půdě, začněte ji zlepšovat kompostem tak, že na jaře nebo na podzim rozprostřete 15 cm silnou vrstvu materiálu na oblast výsadby. Pomocí špachtle nebo lopaty důkladně zapracujte kompost do půdy. V dalších letech pak pokračujte v hnojení kompostem tak, že na jaře nebo na podzim rozprostřete na místo výsadby 4 cm silnou vrstvu kompostu. Příliš mnoho kompostu, stejně jako příliš mnoho jakéhokoli hnojiva, může poškodit rostliny. Neaplikujte nadměrné množství.
Kompostování vařené zeleniny je docela snadné, pokud je zelenina čistá bez žádných přísad. Na kompostování by měla být použita velká uzavřená nádoba, která pomůže odradit škůdce.
Vařenou zeleninu můžete kompostovat v několika jednoduchých krocích:
Uvařenou zeleninu důkladně sceďte. To pomůže snížit obsah vlhkosti, což je lepší pro proces kompostování.
Zeleninu nakrájejte na malé kousky. Zelenina se tak v kompostu rychleji rozpadne. Můžete ji nakrájet před nebo po vaření, podle toho, co vám vyhovuje více.
Smíchejte zeleninu s jinými kompostovými materiály. Více než den nebo dva po přidání uvařené zeleniny do kompostu ji smíchejte s ostatními kompostovými materiály. To pomůže urychlit proces kompostování.
Zde se můžete podívat na video, kde je názorně ukázáno, jak si postavit vlastní malý kompostér na kuchyňský odpad.
I když je vaše vařená zelenina lepší na kompostu než na skládce, je dobré se nejprve pokusit ji použít ke snížení plýtvání potravinami. Níže jsou uvedeny některé věci, které můžete udělat s jakoukoli vařenou zeleninou, než ji hodíte do kompostu.
Použijte zbytky uvařené zeleniny v jiném jídle. Zbylou zeleninu můžete přidat do téměř jakéhokoli jídla, jako je polévka nebo salát.
Zmrazte zeleninu na později. Většinu vařené zeleniny lze umístit do mrazáku a uchovávat několik měsíců. Je snadné ji kdykoli vyndat, zamíchat do omáček, polévek nebo ohřát jako přílohu.
Vařte méně jídla. Pokud zjišťujete, že vám častěji zbývá uvařená zelenina, možná bude vhodné změnit množství, které vaříte. To pomůže předejít zbytkům.
Vařená zelenina může být v některých případech pro kompostování lepší. Proces vaření přiměje zeleninu, aby se začala rozpadat, takže hnije rychleji než syrová zelenina. Kromě toho jsou v kompostu k vařené zelenině přitahovány bakterie, které vydávají teplo, což urychluje proces kompostování.
Zatímco vařená zelenina má tendenci kompostovat se rychleji než nevařená, existuje několik věcí, které byste měli udělat, abyste zajistili, že bude kompostována lépe:
Před vhozením zeleniny do kompostovací nádoby z ní sceďte všechnu přebytečnou vlhkost.
Ujistěte se, že v kompostu jsou i jiné druhy materiálů, jako je sláma a papír, aby se vyrovnal poměr dusíku a uhlíku.
Vyhněte se kompostování příliš velkého množství vařené zeleniny najednou.
Pro stavbu kompostéru je potřeba hřebíků, kladiva, skládacího metru, tužky, pevného provázku z umělého vlákna, nůžek a šikovných rukou.
Objem kompostéru závisí na množství kompostovaného materiálu. Doporučuje se minimální objem 1 m3. Kompostér pak může mít následující rozměry: 100 x 100 x 100 cm.
Výroba kompostéru:
Nejdříve vytvořte dvě stěny kompostéru. Vždy na dva hranoly přidělávejte pomocí hřebíků prkna tak, aby byla v zákrytu s hranolem. Mezi prkny dodržujte stejnou mezeru. Ta slouží k přirozenému provzdušňování kompostu.
Vytvořte třetí a čtvrtou stěnu kompostéru. Tentokráte prkna přidělávejte tak, aby překrývala hranol o jeho šířku. Nezapomeňte dodržovat stejnou mezeru mezi prkny.
Nakonec pomocí hřebíků přidělejte k první a druhé stěně kompostéru třetí stěnu. Poslední stěnu pak připevněte ve čtyřech bodech ke kompostéru pomocí pevného provázku tak, aby ji bylo možné odejmout, až budete odebírat z kompostéru hotový kompost.
Ideální je mít na kompostovišti tři kompostéry. Do prvního se dává bio odpad, ve druhém probíhá vlastní proces kompostování a třetí slouží k uskladňování kompostu. Kompostér lze vyrobit ze dřeva či jiných materiálů. K výrobě kompostéru můžete využít staré palety nebo pletivo.
Ve svém příspěvku VÝROBA BUDKY PRO ČMELÁKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vysloužil Zdeněk.
Prosím o zaslání plánku na výrobu budky pro čmeláky.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Karel Rabens.
Rád bych si budku pro čmeláky vyrobil.To by pro mne nebyl problém!Zatím jsem se ale nikde nedočetl kde se dává přikrmování.Před vchodem do včelína,nebo dovnitř?
Díky K.R.
A pokud bych během týdne včelín umístil,je ještě naděje že ho obsadí?
Díky K.R.
Výroba domácí šunky je poměrně jednoduchá záležitost, ke které se používá jako výchozí surovina vepřová kýta doplněná solí, cukrem a trochou vody, nebo různými směsmi koření, jako je směs chilli, sušené cibule, červené papriky, pepře a česneku. Poté, co se šunka provaří ve směsi koření, seřízne se přebytečný tuk včetně kůže a nechá se prohřát ve vodě teplé 40 až 50 stupňů Celsia. Když se maso prohřeje, zavěsí se na hole, nechá se okapat a vloží se do vyhřáté udírny. Šunka se udí do zlatohněda. Můžete použít i stojací přenosnou udírnu, kdy na rošt položíte okapanou šunku a udíte.
Výroba domácích šunek byla rozšířena zejména na venkově, kdy se zužitkovávalo vepřové maso z domácích zabíjaček. Dnes vede lidi k výrobě domácí šunky zejména kvalita průmyslově vyráběných šunek. Po vyuzení se servíruje teplá šunka s chlebem a kyselými okurkami.
První poznatky o pečení pocházejí z doby 10 000 let př. n. l. Kváskový chléb byl vynalezen až 6 000 let př. n. l. v Egyptě. Na proces kvašení přišli zřejmě náhodou, když zapomněli těsto delší dobu na slunci a ono jim vykynulo. Chlebu se pak po celá staletí dostávalo náležitých poct a platil za základní potravinu ve všech koutech světa. Bohatí Řekové ho namáčeli v medu a víně. Ve starém Římě měl dokonce politický význam – Caesar rozdával chléb lidu, aby si zajistil jeho přízeň. V českých zemích hrál důležitou roli při korunovaci králů a jeho význam se stavěl nad zlato.
Na našem území se našla nejstarší pec na pečení chleba v Bylanech u Olomouce a její stáří se odhaduje na 6600 až 6800 let. Pro naše předky byla starost o obilná pole a zajištění zásob mouky od nepaměti prioritní záležitostí, jelikož pouze jejich dostatek byl základní podmínkou přežití. Z obilí se pekly placky na rozžhavených kamenech, později po vynálezu pece, a tím pádem využití vysoké teploty a rovnoměrného propečení, vznikaly první bochníky chleba. Obilí z původních, zřejmě planých trav se postupně šlechtilo a pečení procházelo neustálým vývojem.
Slovo pečení, pec, pekárna v nás asociuje chleba. Chléb má pro nás Slovany historicky vžitou hodnotu, společně se solí je od dob starých Slovanů tradicí a symbolem vítání hostů. Obiloviny jsou základem a nezbytnou součástí našeho jídelníčku, těžko si naši kuchyni dokážeme bez chleba a dalšího pečiva představit. Vůni čerstvě upečeného chleba a pečiva miluje snad každý z nás, ovšem nad některými dnešními výtvory by se naše babičky zřejmě hodně podivovaly.
Až do středověku si lidé v Čechách pekli chléb doma a teprve potom přešel tento úkol zcela do rukou pekařů, kteří se stávali váženými měšťany. Ještě v 18. století podléhalo řemeslo přísným předpisům a v případě jejich nedodržení byl například v Praze pekař potápěn v pytli nebo ve velkém koši do Vltavy. V 19. století se pravidla uvolnila a pečení chleba a pečiva se díky postupujícímu technickému rozvoji začalo měnit ve výrobu průmyslového charakteru. Na začátku 20. století vznikaly ve velkoměstech velké moderní pekárny, zatímco na venkově přetrvávala tradiční výroba. Postupem času se otvíraly hlavně rodinné pekárny, které však byly v 50. letech bohužel postupně znárodňovány. V 70. letech bylo postaveno několik krajských a okresních kombinátů, po roce 1989 přichází privatizace, obnovuje se řemeslná výroba, aplikují se nové technologické postupy a sortiment se rychle rozšiřuje.
V současné době každodenní a dlouhodobá konzumace kupovaného
