Kyselina sírová patří mezi nejdůležitější průmyslově vyráběné chemikálie. Její vzorec je H2SO4 a triviální název „vitriol“. Jde o velmi nebezpečnou žíravinu. Při kontaktu koncentrované kyseliny sírové s pokožkou dochází k závažnému poleptání, vdechnutí jejích výparů může způsobit poruchy dýchání a její požití může být až smrtelné.
Výroba
Koncentrovaná kyselina sírová (96–98%) je hustá olejnatá kapalina, 1,8krát těžší než voda. Je neomezeně mísitelná s vodou, při ředění se uvolňuje velké množství tepla. Má silné dehydratační účinky, zuhelnaťuje většinu organických látek. Je hygroskopická, pohlcuje vodní páry. Koncentrovaná kyselina sírová je velmi reaktivní a má oxidační účinky. Reaguje téměř se všemi kovy kromě železa (pasivuje jej), olova, zlata, platiny a wolframu. Zředěná kyselina sírová nemá oxidační schopnosti a reaguje s neušlechtilými kovy za vzniku vodíku a síranů, s ušlechtilými kovy nereaguje. Kyselina sírová je silná dvojsytná kyselina, která tvoří dva typy solí – sírany a hydrogensírany.
Kyselina sírová byla známá již od středověku, kdy byla připravována arabskými alchymisty suchou destilací (tepelným rozkladem) zelené skalice. Nebyl o ni příliš velký zájem, proto byla připravována pouze v malých množstvích v lékárnách. Teprve v 17. století se zvýšil zájem o její výrobu, což souviselo s jejím využitím při bělení tkanin a jako rozpouštědla při barvení oblíbeným modrým barvivem indigem. Nejprve se vyráběla ze zelené skalice stejným způsobem, jako ji vyráběli alchymisté, poté se vedle zpracování zelené skalice z důlních vod začaly uplatňovat další postupy, zejména výroba z vitriolových břidlic.
Zpracování vitriolových břidlic se stalo v 2. polovině 18. století základem pro výrobu české dýmavé kyseliny sírové – olea. Provozy, ve kterých tato výroba probíhala, byly nazývány „olejny“. Tuto výrobu ve velkém zavedl Jan Čížek v roce 1778 v chemickém závodě ve Velké Lukavici u Chrudimi a brzy poté následovaly další podniky, ve kterých se česká dýmavá kyselina sírová začala vyrábět. V první polovině 19. století se česká dýmavá kyselina sírová stala celosvětově známým pojmem a na její výrobě byl závislý německý i anglický textilní průmysl. V 70. letech 19. století u nás dosahovala roční produkce kyseliny sírové 6 000 tun. Na konci 19. století tato výroba zanikla.
Podstatou výroby bylo pálení (tepelný rozklad) síranu železitého, který se získával větráním a vyluhováním vitriolových a kyzových břidlic. Vznikající oxid sírový byl pohlcován ve vodě nebo kyselině sírové.
Jiným způsobem výroby kyseliny sírové byla komorová výroba, která byla spuštěna v Anglii v Oxfordu již v roce 1746. U nás byla výroba anglické kyseliny sírové z dovážených surovin (sicilské síry a chilského ledku) poprvé zavedena ve Velké Lukavici v roce 1807. Jednalo se o nitrózní způsob výroby, při němž se k oxidaci oxidu siřičitého používal oxid dusíku. Oxidace probíhala v uzavřených olověných komorách. Ztráty oxidu dusíku při výrobě kyseliny sírové podstatně snížil J. L. Gay-Lu
Ve svém příspěvku DOMÁCÍ VÝROBA SÝRA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Čestmír.
Dobrý den.
Chybu jste udělala v teplotě. Jogurt zraje při teplotě
42 - 45 stupňů celsia, Výroba trvá při této teplotě 6 hodin.
Já používám jogurtovač Bravo (cca 500 Kč). Studené mléko
jakékoliv i z krabice se smíchá se čtvrt kilem jogurtu,
naleje do skleniček a nechá v jogurtovači hodin. Pak se dá do
lednice vychladit. Můžete použít i termosku, do peřin nebo
domácí pekárnu, která má funkci kvašení. Důležité je dodržet
teplotu, delší čas nevadí.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Lenka.
Pokud máte zájem, napíšu vám ten nejjednodušší recept, roky vyzkoušený, hustý a lze ho bez problémů vyrobit bez jogurtovače.Jen se šlehačem, jogurtem a suš. mlékem. Jde ale o jogurt určité značky a to se psát asi nesmí. Já vám to ale ráda sdělím.
Řada zakysaných nápojů obsahuje probiotické kultury, které jsou důležité pro správnou činnost střev a podporují imunitní systém. Jsou bohaté na vápník, který je zásadní pro prevenci osteoporózy. Jejich pití vám prospěje, pokud užíváte antibiotika, máte problémy s pletí, býváte vystaveni často stresu anebo držíte dietu.
Základem kysaných mléčných výrobků je pasterované mléko, do kterého se přidávají bakterie mléčného kvašení. Liší se druhem použitých mikroorganismů, konzistencí a tučností. Kysané mléko je lépe stravitelné než mléko sladké, obsahuje totiž méně laktózy (mléčného cukru). Je tak vhodnou alternativou pro jedince, kteří trpí alergií na mléko. Obsah vápníku je stejný jako v normálním mléce, ale kyselé prostředí napomáhá jeho lepšímu vstřebávání.
Kyška je nápoj hodně podobný zákysu. Je to druh zakysaného mléčného výrobku vznikajícího pomocí smetanové kultury.
Kefír je kvašený nápoj vznikající z mléka a kefírových zrn. Kefírová zrna obsahují kombinaci specifických mléčných bakterií a kvasinek, které žijí ve vzájemné symbióze. Během prokysávání dochází v malé míře k alkoholovému kvašení a tvorbě vitamínu B. Kefír má svěží a pikantní, lehce nahořklou chuť. Působí příznivě na trávení, podporuje chuť k jídlu a je lehce stravitelný. Skutečnost, že kefír pění, je dána přítomností oxidu uhličitého, proto také lehce perlí. Kefírové mléko se liší tím, že obsahuje méně kvasinek než kefír.
Acidofilní mléko je nápoj, k jehož výrobě se používá kultura Lactobacillus acidophilus. Jedná se o bakterie mléčného kvašení, které výrazně ovlivňují správné složení střevní mikroflóry. Acidofilní mléko rovněž obsahuje vitamín B12. Jeho chuť je výrazně kyselejší. Má podobné účinky jako kefír a vyrábí se s ovocnými příchutěmi.
Zákys vzniká kysáním mléka a smetanové kultury. Má probiotické účinky, čímž pozitivně působí na střevní mikroflóru a zvyšuje obranyschopnost organismu. Pravidelné pití zakysaných mléčných výrobků zlepšuje stav střevní sliznice a celkově upravuje trávení. Vyrábí se bez příchuti, ale i v mnoha ochucených ovocných variantách. Kyška je termín víceméně ekvivalentní zákysu. Je to druh zakysaného mléčného výrobku vznikajícího pomocí smetanové kultury.
Podmáslí je vedlejším produktem vznikajícím při výrobě másla. To se dělá ze sladké nebo zakysané smetany. U nás se téměř veškeré máslo vyrábí ze sladké smetany. Pokud nepochází ze zakysané smetany, musí se do podmáslí zákys přidat. Hrubým složením se podmáslí podobá mléku. V porovnání s mlékem má podmáslí nižší podíl sušiny a vyšší podíl lecitinu. Má mírně nakyslou chuť. Je vhodné i pro lidi s poruchami jater, kvůli nízkému obsahu tuku (maximálně do 1,5 %) se hodí také pro redukční diety.
Do větší mísy, protože těsto pak nakyne, si nasypte 300 g hladké mouky. V kastrolku vedle si ze 2 dl mléka, špetky cukru a poloviny droždí připravte kvásek, který necháte vzejít. Poté kvásek nalijte do osolené mouky a zakápněte kapkou olivového oleje. Začněte vypracovávat vláčné těsto, pokud vám těsto lepí, nebo naopak nedrží, klasicky přidávejte mouku, nebo mléko. Těsto nechte na teplém místě asi 25 minut kynout.
Mezitím si připravte smetanový základ na pizzu. Budete potřebovat 33% smetanu, tu nalijte do misky a k ní přistrouhejte různé sýry. Doporučujeme například tyto 4 druhy sýra: eidam, nivu, parmezán a buď hermelín, nebo balkánský sýr. Ze sýrů a smetany připravte hustou směs, tu osolte a opepřete. Přidejte 2–4 stroužky prolisovaného česneku, záleží na chuti.
Nyní už můžete pracovat s vykynutým těstem. Rozválejte je, vložte na plech a pokapejte olivovým olejem, který pak vetřete do těsta. Olivový olej vám totiž zajistí křehkost a vláčnost pizzy. Nakonec na pizzu vyklopte z misky směs smetany a sýrů a rovnoměrně ji rozetřete po pizze. Bude se vám možná zdát, že je té směsi hodně, ale opak je pravdou. Nebojte se a dejte tam všechno, co jste si připravili. Je to osvědčené a pizza je opravdu naprosto dokonalá. Na vrch pizzy můžete ještě přidat prosciutto cotto, popřípadě libovou slaninu anebo třeba schwarzwaldskou šunku. Pizzu se smetanovým základem ihned po upečení podávejte. Křehké těsto s lahodnou krémovou směsí sýrů chutná dokonale.
Ve svém příspěvku RECEPT UTOPENCI SE ZELÍM A KŘENEM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Inka.
V severních Čechách v hospůdce U vodopádu v zimě podávávali utopence s cibulí, zelím a křenem. Bylo to ohromné s chlebem a 2 dcl svařáku. Má někdo na podobné utopence recept?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ivana.
Dobrý den, naložila jsem špekáčky, asi po týdnu jsme ochutnali a přidali cibuli.
Teď jsou naložené asi čtyři týdny a obsah se trochu zakalil a objevily se bublinky.
Máte s tím někdo zkušenost? Děkuji za odpověď.
Mast z bobkového listu se používá především jako kosmetická a podpůrná péče o pokožku.
Nejčastěji se aplikuje na suchou, namáhanou nebo podrážděnou kůži, kde pomáhá zlepšit komfort a pocit hydratace. Mnoho lidí ji využívá také k jemné masáži svalů a kloubů, protože mast z bobkového listu navozuje pocit prohřátí. Je ale důležité zdůraznit, že nejde o léčivý přípravek, ale o doplněk běžné péče.
Je mast z bobkového listu léčivá, nebo jen kosmetická?
Mast z bobkového listu je považována za kosmetický přípravek, nikoli za lék.
Neobsahuje standardizované léčivé látky v přesně daných koncentracích, a proto se vavřínová mast nemůže brát jako náhrada lékařské léčby. Její přínos spočívá hlavně v podpoře komfortu pokožky, nikoli v řešení zdravotních problémů. Právě realistické očekávání je klíčem k její spokojené používání.
Jak často lze mast z bobkového listu používat?
Mast lze používat denně, obvykle jednou až dvakrát denně.
Záleží na konkrétní potřebě a citlivosti pokožky. Při prvním použití je vhodné nanést malé množství a sledovat reakci kůže. Pokud je vše v pořádku, lze mast z bobkového listu používat dlouhodobě jako součást běžné péče, například po sprše nebo po fyzické zátěži.
Je mast z bobkového listu vhodná i pro děti?
Pro malé děti se obecně domácí bylinné masti nedoporučují.
Dětská pokožka je citlivější a může reagovat podrážděním. Pokud by se mast měla použít u starších dětí, je nutné provést test na malé ploše kůže. Vavřínová mast není primárně určena pro dětské použití a u nejmenších dětí je lepší se jí vyhnout.
Lze mast z bobkového listu používat na obličej?
Na obličej se mast obvykle nedoporučuje.
Mast má hutnější konzistenci a výraznou vůni, která nemusí být pro pleť příjemná. Navíc může ucpávat póry. Mast z bobkového listu je vhodnější pro použití na tělo, ruce nebo nohy, nikoli jako pleťový krém.
Proč se do masti přidává líh?
Líh slouží především jako konzervační složka.
Pomáhá prodloužit trvanlivost domácí masti a omezuje množení mikroorganismů. Přidává se v malém množství, aby neměl dráždivý účinek. Díky tomu domácí mast z bobkového listu vydrží při správném skladování až několik týdnů.
Dá se mast z bobkového listu vyrobit i bez lihu?
Ano, mast lze vyrobit i bez přidání lihu.
Je však nutné počítat s kratší trvanlivostí. Bez lihu je potřeba mast skladovat výhradně v lednici a spotřebovat ji ideálně do několika týdnů. Pokud vyrábíte vavřínovou mast bez konzervace, vyplatí se dělat menší dávky.
V naší poradně s názvem DOMÁCÍ RECEPT NA NALOŽENÉ PLODY SCHIZANDRY V MEDU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ludmila.
Máte,prosím někdo recept s dávkou medu a plodů schizandry,jak dlouho nechat naložené a jak užívat ?Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča .
Domácí pastilky ze schisandry
Ingredience:
- 29 gramů prášku ze schisandry
- 1 lžíce medu
- okvětní lístky z růže nebo jiný rostlinný prášek na stužení pastilky - volitelně
Postup:
V případě že med je příliš tuhý, jemně ho nahřejeme ve vodní lázni, aby se roztekl. Do malé misky dáme prášek ze schisandry a zvolna přidáváme med dokud se nevytvoří těstovitá konzistence. Z těsta vytvarujte kuličky velikosti hrášku a obalíme je v prášku z okvětních lístků, aby se kuličky neslepovaly. Kuličky se uloží do těsného obalu na tmavé místo nebo v chladničce.
Doporučené použití: 3 až 6 g denně.
V naší poradně s názvem PEČENÍ CHLEBA V ELEKTR.PEKÁRNĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladimir Kalina.
Mám problém.Když mě chléb v pekárně krásně vykyne a zahájím pečení,vždy po vypnutí pekárny se chléb ve středu propadne a je z toho neforemný kus upečeného chleba.Dík azdraví Vladimír
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Zkuste jiný recept na pečení. Tady je podrobně vysvětlen netradiční recept z kvásku: https://www.ceskenapady.cz/…
Tato rostlina pochází z deštných pralesů tropické Ameriky. Difenbachie má veliké listy zbarvené žlutě a zeleně. Pěstování v našich domácnostech tak není pro tuto pokojovou rostlinu zcela bez problémů. Difenbachie má vysoké nároky na teplotu a vzdušnou vlhkost. V létě musíme difenbachii chránit před přímým sluncem, v zimě naopak vyhovuje rostlině jasně osvětlené místo. Difenbachie nesnáší průvan, v létě potřebuje vyšší teplotu, maximálně však do 30 °C, v zimě jí vyhovuje teplota kolem 18 až 20 °C, starší rostliny můžeme pěstovat při 16 °C, ale teplota pod 14 °C již může vést k celkovému poškození rostliny.
Diefenbachie, česky také mramornatka, patří přes svou nebezpečnost k oblíbeným pokojovým rostlinám, a to jak pro svou výšku, tak pro nápadné zelenožluté nebo zelenobílé skvrnité listy.
Jedná se o statnou, až 2,5 m vysokou rostlinu s dřevnatým, přímo rostoucím kmínkem. Listy vyrůstají ze silného kmínku, jsou velké, řapíkaté, střídavé, široce eliptické, výrazně žilnaté, skvrnité nebo pruhované. Květy jsou drobné, žluté, uspořádané v palici, v kultuře se však objevují jen ojediněle. Plodem je červená až oranžovočervená bobule.
Odrůdy Dieffenbachia maculata
Candida – žlutě až smetanově zbarvený list se zelenými skvrnami a se zeleným okrajem.
Camilla – barva listu se proměňuje od žluté přes smetanovou k bílé, okraj listu zelený.
Compacta – rostlina hustě olistěná u paty, list nepravidelně zeleně skvrnitý na žlutém až smetanově zbarveném podkladu.
Mars – nepravidelně skvrnité listy s tmavozelenou, světle zelenou a žlutou barvou.
Ve svém příspěvku MILÁNSKÉ ŠPAGETY ORIGINÁLNÍ RECEPT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivka.
Za našich dětských let (tj. v 80. letech minulého století) nám dělali ve školní jídelně milánské špagety, jaké jsem nikde jinde nejedla. Bohužel mě jako dítě nikdy nenapadlo zeptat se na recept... Do dnes cítím v puse tu báječnou chuť. Pokud si ale vzpomínám, tak kečup, sojová omáčka či parmazán u nás snad nebylo možné ani koupit a na ovoce a zeleninu se stály fronty, takže předpokládám, že naše kuchařky ve škole používaly rajčatový protlak. Špagety ale nebyly zalévané omáčkou až na talíři - byly promíchány s omáčkou již v hrnci, takže byly hezky růžové a byly na nich kousky mletého masa, nedorozvařené cibule a mám dojem, že i nějakého rozpuštěného sýra (byly to takové bílé měkké krupičky). Takto byly nandavány na talíř a posypány strouhaným "červeným" (tj. dnešním 30%) eidamem. O boloňských špagetách jsme tenkrát nic neslyšely, ale předpokládám, že rozdíl mezi nimi je hlavně v tom, že do boloňských se dává různá zelenina. Nepamatuji si ani to, že by se špagety dělaly doma. U nás tedy určitě nikdy nebyly a nevybavuji si ani to, jestli se daly v obchodě běžně koupit - těstoviny se dělaly většinou doma a kupovala se jen kolínka (jiný druh tenkrát také snad ani nebyl). A kdo neuměl (nebo nechtěl) dělat domácí nudle, strouhání do polévky a fleky, tak se daly také koupit.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Jak říká Zdeněk Pohlreich, žádná žampionová omáčka nebude dokonalá, pokud do ní nepřidáte víno a parmazán. Díky těmto dvěma ingrediencím získáte žampionovou omáčku, která se vyrovná skvělým omáčkám světa podávaných v luxusních restauracích. Hloubka chuti a pikantnost, které vzniknou jsou famózní. Například je vynikající plněná omeleta dušená v této smetanové žampionové omáčce, nebo je skvělá na steak. Ale úchvatný je pečený batát, vydlabaný a až po okraj plněný žampiony ve smetanové omáčce.
Ve svém příspěvku RECEPT NA BUŘTGULÁŠ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vilém Černík.
Teda zcela mne usadil recept dle Pohlreicha. Jak jsem byl blbej a nevzdělanej než mne poučil tenhle kuchtík. Tak on před vařením brambory umyje, hleďme, a dokonce cibuli oloupe. No, řekl by to někdo ? A jen tak mimochodem, smetana nemá v buřguláši co dělat, to ať si vaří Pohlreich v těch svejch rádoby honosných putykách.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Naděžda.
Pane Černíku, do buřtguláše přidávám na konec šlehačku, aby se zjemnil. Je i pro děti a ne jen pro chlapy, co ho zapijí škopkem piva.
A jsem přesvědčena, že pan Pohlreich o vaření toho ví mnohem víc, než vy, pokud nevaříte v nějaké vyhlášené restauraci.
Lze připravit zapečený květák Kluci v akci pouze z květáku bez romanesca?
Ano, zapečený květák Kluci v akci lze připravit i pouze z klasického květáku, pokud romanesco není k dispozici.
Romanesco má sice o něco pevnější strukturu a lehce oříškovou chuť, ale základ receptu tvoří květák. Pokud použijete pouze květák, výsledné jídlo bude stále chutné. Je však dobré květák nerozvařit, aby si při zapékání zachoval pevnější strukturu. Někteří kuchaři dokonce preferují variantu bez romanesca, protože květák má jemnější chuť a lépe se spojuje s kari houbovou omáčkou.
Čím lze nahradit sýr s modrou plísní v tomto receptu?
Sýr s modrou plísní lze nahradit jinými výraznými sýry, které se dobře rozpouštějí při zapékání.
Pokud někomu nevyhovuje chuť modrého sýra, může použít například gorgonzolu, která je jemnější. Další možností je použít kombinaci smetanového sýra a tvrdého sýra, například čedaru. V některých variantách se používá také parmazán, který dodá pokrmu výraznou chuť. Je však dobré počítat s tím, že modrý sýr vytváří charakteristickou chuť celého receptu.
Lze použít mražený květák na zapečený květák?
Mražený květák lze použít, ale je potřeba ho předem rozmrazit a zbavit přebytečné vody.
Mražený květák při rozmrazování často uvolňuje více tekutiny než čerstvý. Pokud by se použil bez úpravy, mohla by být omáčka při zapékání příliš řídká. Nejlepší postup je květák po rozmrazení krátce povařit a následně ho dobře scedit. Díky tomu si zachová lepší strukturu a pokrm nebude vodnatý.
Jak zahustit omáčku na zapečený květák?
Nejjednodušší způsob, jak zahustit omáčku na zapečený květák, je použití klasické jíšky.
Jíška vzniká opékáním mouky na másle a je velmi stabilní způsob zahuštění omáček. Pokud je omáčka příliš řídká, lze přidat malé množství další jíšky nebo ji nechat déle provařit, aby se část tekutiny odpařila. Někteří kuchaři používají také smetanu, která omáčku zjemní a částečně zahustí.
Jak dlouho péct zapečený květák v troubě?
Zapečený květák se obvykle peče přibližně 15 až 25 minut podle teploty trouby.
Nejčastěji se používá teplota kolem 190 °C. Při této teplotě se sýr krásně rozpustí a lehce zezlátně. Pokud by byla teplota nižší, zapékání by trvalo déle. Naopak při vyšší teplotě může sýr zhnědnout příliš rychle. Nejlepší je sledovat povrch jídla a vyndat pekáč z trouby ve chvíli, kdy sýr vytvoří zlatavou krustu.
Jaký vývar použít do omáčky?
Nejlepší je použít vývar z květáku nebo romanesca, který vznikne při vaření zeleniny.
Tento vývar obsahuje chuť zeleniny a přirozeně doplňuje celý recept. Pokud vývar nemáte, lze použít i zeleninový vývar nebo jemný kuřecí vývar. Důlež
V naší poradně s názvem CIBULOVÁ ŠŤÁVA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Doleželová.
Prosím Vás kde najdu recept na cibulovou šťávu. Měli jste ji na vašem webu. Děkuji D.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Recept na cibulovou šťávu je tady: https://www.ceskenapady.cz/…
V článku je napsáno, jak se používá šťáva z cibule na kašel. Jestli je dobrá cibule s cukrem proti kašli. A také recept na to, jak vymačkat šťávu z cibule.
Proč je tento krůtí guláš označován jako nejchutnější?
Nejchutnější krůtí guláš v tomto receptu stojí na kombinaci silného základu, vývaru a správné techniky.
Rozhodující je dlouhé restování cibule, použití slaniny jako nosiče chuti a přidání papriky mimo přímý plamen. Tyto detaily vytvářejí hlubší a kulatější chuť než běžné rychlé recepty. Pokud dodržíte postup přesně, získáte výrazný a plný guláš, nikoli mdlou variantu.
Mohu použít jen vodu místo vývaru?
Ano, ale krůtí guláš s vodou nebude mít takovou hloubku chuti.
Vývar přináší přirozené aromatické látky, které podporují papriku i maso. Při použití vody bude chuť jemnější a méně komplexní. Pokud nemáte vývar, můžete chuť podpořit delším restováním cibule, ale plného efektu dosáhnete pouze s kvalitním základem.
Je lepší použít stehno nebo prsa?
Pro plnější chuť je vhodnější krůtí stehno, prsa jsou jemnější, ale sušší.
Stehno obsahuje více tuku a je odolnější vůči delšímu dušení. Prsa jsou vhodná pro rychlejší variantu, ale vyžadují pečlivější kontrolu času. Pokud chcete dosáhnout co nejvýraznějšího výsledku, sáhněte po stehně.
Jak zabránit hořkosti papriky v guláši?
Hořkost papriky vzniká při jejím přepálení na vysoké teplotě.
Paprika by nikdy neměla přijít do rozpáleného tuku na plném plameni. V tomto receptu je správný postup jasný – sundat hrnec z ohně, rychle vsypat sladkou papriku a ihned pokračovat dalšími surovinami. Tím se zabrání spálení a zachová se barva i aroma. Kontrola teploty je klíčem k čisté a plné chuti.
Jak dlouho opravdu dusit krůtí guláš?
Doba dušení 60–90 minut je optimální pro krůtí stehno.
Maso by mělo být měkké, ale stále držet tvar. Pokud ho necháte dusit déle bez kontroly tekutiny, může začít vysychat. Nejlepší praxe je ochutnat po 60 minutách a dále vařit podle potřeby. Průběžná kontrola zabrání ztrátě šťavnatosti.
Lze tento recept připravit bez slaniny?
Ano, ale slanina výrazně podporuje chuť výsledného guláše.
Bez slaniny bude základ jemnější a méně aromatický. V takovém případě doporučuji použít kvalitní sádlo a případně přidat malé množství másla na závěr. Tuk je nosičem chuti, a proto je důležité jej zcela nevynechat, pokud chcete dosáhnout plného výsledku.
Jaký je rozdíl mezi domácí a restaurací verzí?
Restaurace často pracují s intenzivnějším základem a delším restováním.
V profesionální kuchyni se cibule restuje až do tmavší barvy a vývar je koncentrovanější. Pokud tyto principy použijete doma, přiblížíte se chuťovému profilu restaurace. Trpělivost a technika jsou hlavní rozdíly, nikoli tajné ingredience.
Mohu guláš zahustit škrobem místo mouky?
Ano, kukuřičný škrob je vhodnou alternativou mouky.
2 polévkové lžíce olivového oleje (panenského Extra Virgin)
3 dl čisté vody
Postup:
Nejprve smíchejte mouku, kvasnice a sůl, poté přidejte olivový olej a následně vodu. Vše lehce zamíchejte vařečkou nebo lžící. Až se těsto začne spojovat, začněte ho velmi lehce hníst a ručně promačkávat (asi 5 minut). Těsto musí být při hnětení stále měkké a vláčné, nesmí se lepit. Pokud se vám bude lepit, přisypte trochu mouky a znovu zlehka prohněťte. Těsto nesmí být v žádném případě tvrdé a nesmí se rozpadat. Jakmile bude hmota spojená a vznikne vláčné těsto, můžete ho trochu poprášit moukou. Nechte takto v míse a přikryjte utěrkou, těsto dejte na 24 hodin zrát do lednice.
Jakmile bude těsto odpočaté, rozdělte je na dva díly a pracujte nejprve s jednou částí. Vytlačte těsto od středu ven pomocí zavřené pěsti a zploštěte do kruhu. Stále pracujte od středu ven. Kruhová placka má být 30 cm velká a její okraje musí být trochu vyvýšené (ale bude-li to pro vás složité, můžete placku vyválet pomocí válečku). Těsto na pizzu jste si tímto připravili k použití pro různé náplně. Pizzu potřete na povrchu olejem a na to klaďte například náplň uvedenou níže. Poté ji rychle a opatrně položte na plech lehce poprášený kukuřičnou krupicí, který nechte předtím v horké troubě rozehřát. Pečte na nejspodnější možné mřížce v rozežhavené troubě. Pravá italská pizza se peče 7–11 minut v kamenné peci nebo horkovzdušné troubě při teplotě 250–300 °C.
Tento recept využívá jednoduché suroviny ze spíže a lednice a příprava celé várky nemůže být jednodušší. Je vyroben z mléka, soli, pepře, česneku a parmazánu. Máslo a mouka slouží k zahuštění omáčky a vytvoření bohaté omáčky Alfredo. Z tohoto receptu vystačíte na 1 1/2 hrnku bílé omáčky, což je dostatek na 4 pizzy (25 cm).
Ingredience
2 lžíce nesoleného másla;
2 lžíce hladké mouky;
1 a 1/4 hrnku mléka ( 2% nebo plnotučné mléko);
1/4 lžičky mořské soli;
1/8 lžičky černého pepře;
2 stroužky česneku, prolisované nebo jemně nastrouhané;
1/4 hrnku strouhaného parmazánu.
Postup
V malém hrnci rozpusťte máslo na středním plameni. Vsypte mouku a pokračujte ve šlehání 1–2 minuty (nenechte ji zhnědnout).
Pomalu přilévejte mléko a neustále šlehejte, dokud směs nezhoustne a nevzniknou bublinky.
Přidejte parmazán a šlehejte dalších 30 sekund. Sejměte z plotny a pokračujte ve šlehání, dokud se sýr nerozpustí a omáčka nebude hladká, poté nechte vychladnout a můžete ji použít na pizzu. Po přidání sýra nevařte, jinak se omáčka může srazit. Po vychladnutí přikryjte a uložte do chladničky, kde vydrží až 5 dní.
Výroba domácí šunky je poměrně jednoduchá záležitost, ke které se používá jako výchozí surovina vepřová kýta doplněná solí, cukrem a trochou vody, nebo různými směsmi koření, jako je směs chilli, sušené cibule, červené papriky, pepře a česneku. Poté, co se šunka provaří ve směsi koření, seřízne se přebytečný tuk včetně kůže a nechá se prohřát ve vodě teplé 40 až 50 stupňů Celsia. Když se maso prohřeje, zavěsí se na hole, nechá se okapat a vloží se do vyhřáté udírny. Šunka se udí do zlatohněda. Můžete použít i stojací přenosnou udírnu, kdy na rošt položíte okapanou šunku a udíte.
Výroba domácích šunek byla rozšířena zejména na venkově, kdy se zužitkovávalo vepřové maso z domácích zabíjaček. Dnes vede lidi k výrobě domácí šunky zejména kvalita průmyslově vyráběných šunek. Po vyuzení se servíruje teplá šunka s chlebem a kyselými okurkami.
První poznatky o pečení pocházejí z doby 10 000 let př. n. l. Kváskový chléb byl vynalezen až 6 000 let př. n. l. v Egyptě. Na proces kvašení přišli zřejmě náhodou, když zapomněli těsto delší dobu na slunci a ono jim vykynulo. Chlebu se pak po celá staletí dostávalo náležitých poct a platil za základní potravinu ve všech koutech světa. Bohatí Řekové ho namáčeli v medu a víně. Ve starém Římě měl dokonce politický význam – Caesar rozdával chléb lidu, aby si zajistil jeho přízeň. V českých zemích hrál důležitou roli při korunovaci králů a jeho význam se stavěl nad zlato.
Na našem území se našla nejstarší pec na pečení chleba v Bylanech u Olomouce a její stáří se odhaduje na 6600 až 6800 let. Pro naše předky byla starost o obilná pole a zajištění zásob mouky od nepaměti prioritní záležitostí, jelikož pouze jejich dostatek byl základní podmínkou přežití. Z obilí se pekly placky na rozžhavených kamenech, později po vynálezu pece, a tím pádem využití vysoké teploty a rovnoměrného propečení, vznikaly první bochníky chleba. Obilí z původních, zřejmě planých trav se postupně šlechtilo a pečení procházelo neustálým vývojem.
Slovo pečení, pec, pekárna v nás asociuje chleba. Chléb má pro nás Slovany historicky vžitou hodnotu, společně se solí je od dob starých Slovanů tradicí a symbolem vítání hostů. Obiloviny jsou základem a nezbytnou součástí našeho jídelníčku, těžko si naši kuchyni dokážeme bez chleba a dalšího pečiva představit. Vůni čerstvě upečeného chleba a pečiva miluje snad každý z nás, ovšem nad některými dnešními výtvory by se naše babičky zřejmě hodně podivovaly.
Až do středověku si lidé v Čechách pekli chléb doma a teprve potom přešel tento úkol zcela do rukou pekařů, kteří se stávali váženými měšťany. Ještě v 18. století podléhalo řemeslo přísným předpisům a v případě jejich nedodržení byl například v Praze pekař potápěn v pytli nebo ve velkém koši do Vltavy. V 19. století se pravidla uvolnila a pečení chleba a pečiva se díky postupujícímu technickému rozvoji začalo měnit ve výrobu průmyslového charakteru. Na začátku 20. století vznikaly ve velkoměstech velké moderní pekárny, zatímco na venkově přetrvávala tradiční výroba. Postupem času se otvíraly hlavně rodinné pekárny, které však byly v 50. letech bohužel postupně znárodňovány. V 70. letech bylo postaveno několik krajských a okresních kombinátů, po roce 1989 přichází privatizace, obnovuje se řemeslná výroba, aplikují se nové technologické postupy a sortiment se rychle rozšiřuje.
V současné době každodenní a dlouhodobá konzumace kupovaného
Domácí výroba dává smysl ve chvíli, kdy chcete přesně vědět, co mast obsahuje, a vyhovuje vám její čerstvost. Výhodou je nízká cena a možnost úpravy konzistence.
Naopak hotová mast se vyplatí, pokud ji potřebujete rychle, nechcete řešit skladování nebo výrobu jen občas. Přehled hotových produktů a jejich ceny najdete například zde: vavřínová mast – ceny a dostupnost.
Sýry je možné připravovat jednak z tvarohu, jednak ze sýřeniny získané enzymatickým působením syřidla.
Varianta I
Ingredience: Na počátku cesty k sýru stojí mléko, musí jít o mléko čerstvé, ne nějaké vysoce trvanlivé, odtučněné a všeho zbavené. Dále potřebujete startovací kulturu, syřidlo, camembertskou kulturu, případně chlorid vápenatý (pro kupovaná homogenizovaná mléka). Dále budete potřebovat hrnec, ve kterém budete dělat sýr, několik lžic a lžiček, metličku, dlouhý nůž, naběračku, teploměr, kus plátna na odkapání sýřeniny.
Postup: Mléko zahřejte ve vodní lázni na 37 °C. Do zahřátého mléka vmíchejte startovací kulturu, třeba jogurt Hollandia, a to 3 lžíce. Nechte ho hodinu až dvě přiklopené bez míchání při 37 °C. Domácí mléko vytvoří vždy krásnou sýřeninu, u kupovaného mléka je lepší vmíchat před syřidlem pár kapek chloridu vápenatého, sýřenina bude pevnější. Syřidlo rozmíchejte v převařené vychladlé vodě. Na 2 litry mléka lžičku syřidla do panáka vody. Panáka nalijte do mléka za stálého míchání metličkou, po minutě začněte míchat v opačném směru, aby se mléko ustálilo, a přiklopte. Sýřenina by měla vzniknout do hodiny, lze počkat i dvě hodiny, déle už to nemá cenu, v případě stálé tekutosti musíte svůj pokus vzdát. Sýřenina se dlouhým nožem nakrájí na čtverečky kolmo a pak i v ostrém úhlu vůči dnu hrnce, aby vznikly zhruba stejné centimetrové kusy, nechá se chvíli ustát, aby vystoupila syrovátka. Sýrové zrno slijte přes lněné plátno, zavažte a nechte odkapat půl hodiny. Výsledkem je základní sýrová hmota, výchozí surovina k výrobě nejrůznějších sýrů.
Varianta II – bez syřidla
Ingredience: 1 kg tvarohu, 1 l mléka, 1 lžička jedlé sody, 1 lžíce másla, kmín, sterilovaná zelenina, čerstvá zelenina, hrášek, paprika, vejce natvrdo – vše dle chuti
Postup: Tvaroh vložíme do hrnce a zalijeme mlékem. Přivedeme téměř k varu, aby se tvaroh v mléce jemně natavil. Netrvá to příliš dlouho. Pak mléko i s tvarohem slijeme, tedy lépe řečeno syrovátku, protože mléko se srazí. V cedníku nám zbyde natavený tvaroh, který vložíme do hrnce, ve kterém již máme lžíci másla. Osolíme, můžeme přidat kmín nebo vlastní koření dle chuti a jedlou sodu. Hmotu v hrnci postupně zahříváme. Tvaroh se začne pomalu tavit. V tuto chvíli už je třeba mít připravenou formičku, nejlépe teflonovou na biskupský chlebíček, či srnčí hřbet, plastovou krabičku, hrníček, cokoli. Pokud chcete zkusit barevný sýr typu rolády, je třeba mít připravený hrášek, kukuřici, kapie na kousky, vejce natvrdo, vše hezky promíchat a přidat k sýru těsně před naléváním do formy. Vše je pak nutné nechat uležet do
Těsto můžete zpracovat ručně nebo v mixéru. Do mixéru nasypte mouku, droždí a krátce společně promixujete. Poté vlijte vodu a olej, jemně osolte. Vše pořádně promixujte a těsto přendejte do mísy. Přikryjte utěrkou a nechte kynout na teplém místě asi 1 hodinu. Vykynuté těsto si položte na vál posypaný polohrubou moukou a ještě jednou ručně prohněťte tak, aby se vám těsto nelepilo. Pokud se lepí, přidávejte po troškách polohrubou mouku. Poté zdobte dle své chuti a fantazie, například promíchejte kečup s nastrouhaným česnekem a trochou oleje a touto směsí těsto potřete. Ozdobit můžete salámem, rajčaty, jarní cibulkou, cibulí a nastrouhaným sýrem. Pečte v horkovzdušné troubě na 200 stupňů přibližně 15–20 minut.
S tímto těstem se skvěle pracuje a dá se z něj vytvořit velmi tenká pizza. Z uvedeného množství ingrediencí vytvoříte asi 3–4 pizzy.
