Facebook Síť X Pinterest email tisk

Téma

VÝSADBA A PĚSTOVÁNÍ VÍNA


Jakostní vína

To je příjemné. A co ty další kategorie?

Třetí velká kategorie (nebo spíše skupina kategorií) je označována jako vína chráněného označení původu a ta se člení na dvě menší skupiny: na vína jakostní (Qualitätswein) a na vína jakostní s přívlastkem (Qualitätswein mit Prädikat).

Obě tyto „podkategorie“ se ještě dál dělí: u vín jakostních rozlišujeme vína jakostní odrůdová (víno se jmenuje podle odrůdy či odrůd, ze kterých bylo vyrobeno) a na vína jakostní známková (ta se naopak podle odrůd jmenovat nesmí), která byla vytvořena smícháním vín z různých odrůd (v téže barvě, buď vína bílá, nebo červená). Takovéto směsi vín také mohou být označovány výrazem cuveé. Předepsaná minimální cukernatost pro vína jakostní je 15 °NM a tato vína už musejí být zatříďována. Protože uvedená cukernatost je stále ještě nedostatečná pro tvorbu takového objemu alkoholu, který by víno spolehlivě stabilizoval (stejně jako u kategorií předchozích), musí se mošty doslazovat, což se dělá řepným cukrem. Dokonce se v těchto kategoriích smí doslazovat i hotová vína, avšak už nikoli řepným cukrem, ale jen zahuštěným moštem. Ten se připravuje ve vakuových odparkách nebo vymrazováním vody.

A zbývá nám skupina vín jakostních s přívlastkem, ve které některé kategorie určitě znají ti, kteří při výběru vín dávají přednost těm kvalitnějším. Nejnižší kategorie z této skupiny se jmenuje: vína kabinetní (kabinettwein). Minimální cukernatost při sklizni hroznů je 19°NM, což je pro produkci dostatečného množství alkoholu stále méně, než vína ke své stabilitě potřebuji. Ale pozor, takovýto mošt, protože je určen pro vína s přívlastkem, už se nesmí doslazovat! A samozřejmě ani hotová vína! Je tedy na umění sklepmistra, jak dokáže, aby i takovéto méně alkoholické víno zůstalo zdravé a nekazilo se. Vína kabinetní bývají lehká, svěží a pitelná, takže jsou vhodná pro delší příjemné posezení.

Dalším přívlastkovým vínem je víno zvané „pozdní sběr“. Z názvu vyplývá, že je nutné déle čekat na dosažení minimální cukernatosti hroznů, která je pro tuto kategorii 21°NM, což dává předpoklad pro vyšší kvalitu vína. Této cukernatosti se běžně dosahuje u pozdnějších odrůd, ale ve vinařsky „pěkných“ letech je možné ochutnat i vína odrůd s kratší vegetační dobou, třeba Sylvánské zelené, Müller Thurgau či Veltlínské zelené. Další následující kategorie má minimální limit cukernatosti 24°NM a nazývá se „výběr z hroznů“. Ta už potřebuje opravdu dostatek sluníčka během vegetace a krásný teplý podzim nejen pro navýšení obsahu sacharidů, ale také pro vývoj aromatických látek. A ne každým rokem se povede tak vysoké cukernatosti dosáhnout. Což stejně tak platí pro všechna zbývající přívlastková vína,

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Kalendář pro vinaře - listopad

Poradna

V naší poradně s názvem VYSADBA LEVANDULE, JAK HLUBOKO ZASADIT SEMENA? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pepa.

Dobry den , chtel jsem se zeptat, jak hluboko mam zasadit semena levandule do pareniste. Dekuji za odpoved.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.

Jeden centimetr.

Zdroj: příběh Vysadba levandule, jak hluboko zasadit semena?

Nejlepší odrůdy pro malé pěstitele

Jaké odrůdy vybrat? A jaké odrůdy jsou nejlepší pro malé pěstitele?

Dostáváme se k tématu, které tvoří náplň části vinohradnictví, zvané Ampelografie, což je obor zabývající se vlastnostmi jednotlivých odrůd. O ampelografii byla napsána řada odborných knih, které kromě popisu toho, jak keře vypadají, také uvádějí jejich požadavky na prostředí a na způsoby pěstování, a také charakteristiky jejich vín.

Kdybychom si chtěli udělat v odrůdách pořádek, mohli bychom je rozdělit např. podle barvy slupky na odrůdy bílé, červené a modré, nebo podle využití na odrůdy moštové a stolní. Ale mnohem zajímavější je podívat se na to, jak dlouho se pěstují na našem území a jak se k nám dostaly. Některé jsou u nás domovem již několik staletí. Patří k nim odrůdy z rodiny Burgundských (dnes podle legislativních dohod správně zvané odrůdy Rulandské), jež k nám opravdu dovezl Karel IV., kterému můžeme děkovat za rozšiřování vinohradnictví v Čechách. Jiné odrůdy se k nám v minulosti spontánně dostaly z dalších území Evropy; připomeňme si např. oblíbené odrůdy Sauvignon či Ryzlink rýnský. Všechno jsou to odrůdy velmi náročné na podmínky pěstování a zároveň jejich vína patří k nejkvalitnějším.

U řady odrůd není přesně znám původ, např. u odrůdy Neuburské. Navíc se v minulých dobách nevedla přehledná evidence popisů odrůd, takže ve starých literárních zdrojích se mohou najít tytéž odrůdy pod několika názvy. U nás byla první přehledná evidence zavedena v roce 1941, což se u odrůd, které zde byly mnohem déle, označuje jakožto rok „povolení odrůd“, přestože nikým jejich pěstování povolováno nebylo – na rozdíl od současných nových odrůd. Nežli se nové odrůdy zapíšou do seznamu povolených odrůd (a smí se z nich vyrábět a prodávat vína nebo hrozny), musí projít tzv. „uznávacím řízením“. To kupodivu není byrokratický akt, ale skutečné vysazení nových odrůd ve zkušebních vinicích a zhruba desetileté pozorování jejich vlastností na stanovišti. A také pochopitelně opakované zkoušení vín vyrobených z jednotlivých ročníků.

Čeští šlechtitelé révy vinné už několik desítek let nejenže udržují nejcennější keře z jednotlivých odrůd, (přemnožených do klonů), ale zabývají se také tzv. „novošlechtěním“, což je kreativní i náročná činnost, při které se vytvářejí nové odrůdy. Asi tak dvacet let trvá, než je nová odrůda povolena. Výsledkem jsou odrůdy, jako např. André, Olšava, Malverina, Veritas, Florianka, Erilon a řada dalších.

V minulém století k nám přicházely odrůdy z jiných zemí cíleně vyšlechtěné a tam registrované, které se vyznačovaly takovými pěstitelskými vlastnostmi a takovou kvalitou vín, že se postupně rozšířil

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Kalendář pro vinaře - září

Modré moštové odrůdy

Odpočiňme si na chvíli od škůdců a pojďme k příjemnějšímu tématu: minule jsme si povídali o bílých moštových odrůdách. Mohli bychom v tom pokračovat?

Ano, ampelografie (= věda zabývající se popisem odrůd) je nedílnou součástí vinohradnictví. Dnes bych se chtěla zmínit o některých odrůdách ze skupiny modrých moštových. Opět jsem vybrala takové, které jsou buď méně známé, anebo nové, ale vždy něčím zajímavé.

První z nich je odrůda zvaná Jakubské. Asi vás bude zajímat, proč se jmenuje Jakubské. Bobule této odrůdy obvykle začínají zaměkat okolo svátku sv. Jakuba, který je v kalendáři zařazen koncem července. Jde o starou francouzskou odrůdu z rodiny Pinot, u nás pojmenovanou Rulandské, dříve Burgundské. Tato modrá moštová odrůda pravděpodobně vznikla přirozenou mutací z odrůdy Pinot noir, kterou u nás známe jako Rulandské modré. Naši předkové ji krásně pojmenovávali Roučí modré. Ale zpět k odrůdě Jakubské – ta tehdy nebyla zapsána v Listině povolených odrůd. Stalo se tak až v roce 2011, i když se pěstovala dávno před tím místně jako okrajová odrůda, dříve označovaná jako Burgundské modré rané. Jak z tohoto názvu vyplývá, patří mezi nejranější odrůdy. Kromě toho, že brzy dozrává, se vyznačuje ještě dalšími významnými vlastnostmi – je poměrně mrazuodolná a nesprchává. Ač má krátkou vegetační dobu, dosahuje dobrých kvalit. Sklízí se začátkem září, a v dobrých polohách dokonce už koncem srpna.

Hrozny odrůdy Jakubské

Hrozny odrůdy Jakubské

Z její ranosti ovšem plyne jedna nepříjemnost – bývá napadána hmyzem, zejména vosami, a také si na ní rádi pochutnají ptáci. Ale to je problém všech raných odrůd. Vína z ní vyrobená bývají jemná, hladká, harmonická, často s ovocnými tóny. Jejím jediným současným nedostatkem je, že se s ní málokdy potkáme na trhu s víny. Spíše bývá na vinařských soutěžích a ochutnávkách.

Jinou odrůdou, kterou považuji za zajímavou, je odrůda Agni.

Jak se to správně čte? Agny?

Ano, je to české slovo, autorem vytvořené z některých písmen v názvu rodičovských odrůd, proto se to čte podle pravidel češtiny – Agny. Je to odrůda českého původu a vyšlechtěna byla na šlechtitelské stanici v Perné, kde začali s křížením v roce 1973, a povolena byla v roce 2001. Šlechtitelé v jednotlivých šlechtitelských stanicích se v poměrně dlouhém období před rokem 1989 specializovali na různé šlechtitelské cíle a právě v Perné se zaměřili na to, aby vyšlechtili něco, co tu ještě nebylo: modré moštové odrůdy, která by vynikaly výrazným aromatem. Proto jako rodičovské páry byly vybrány odrůdy André, což je také modrá moštová odrůda českého původu (kříženec odrůd Frankovka a Sv

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Kalendář pro vinaře - říjen

Příběh

Ve svém příspěvku CO ZPŮSOBUJE SKVRNITOST NA HROZNECH VÍNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Otakar Vaščuk.

Mám na zahrádce pár keříků hroznového vína,
na hroznech jsou černé skvrny.
Je to nějaká nemoc ?

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Reagovat

Zdroj: příběh Co způsobuje skvrnitost na hroznech vína

Historie vinné révy

Kde můžeme najít prvopočátky pěstování vinné révy?

Pravděpodobně v Asii, a to konkrétně v oblasti okolo Kaspického moře, někde na území dnešní Gruzie, Arménie či Ázerbájdžánu. Nejstarší nálezy svědčící o zpracování hroznů na víno pocházejí z Turecka, Libanonu a Sýrie. Stáří jejich vzniku je odhadováno na dobu asi před 7 000 až 10 000 lety. Révu také běžně pěstovali Sumerové, Asyřané, Babyloňané, Egypťané. Často bylo její pěstování pod patronací některého z bohů, například v Egyptě bylo zasvěceno bohu Osirisovi.

Jistě už většina z nás slyšela o bakchanáliích, tedy antických slavnostech Řeků, kterými oslavovali boha Dionýsa čili Bakcha, syna nejvyššího boha Dia. Byly to bouřlivé slavnosti, plné všeobecného hýření, sexuální nevázanosti a bohatýrského popíjení vína; to vše pochopitelně k uctívání onoho boha. Řekové víno popíjeli, ale byli také zkušenými pěstiteli révy a výrobci vín. Kromě běžných vín uměli vyrábět i speciality, jako vína kořeněná, ochucovaná bylinami či medem. Zkušenostmi se dopracovali k vědomostem, které bychom mohli označit jako „vinařskou chemii“. Pro sedimentaci kalů, tedy vyčistění vín od kvasnic a pro zrání vína používali amfory, kde se v úzké dolní části kaly dobře usazovaly a zůstávaly zde zhutnělé gravitací i při vylévání vína. Úzké hrdlo na vrcholu amfory zase zabraňovalo přístupu vzduchu, o kterém se už tehdy vědělo, že vínům škodí. Proto se také amfory uzavíraly korkem či dřevěnými kolíky, které se ještě zalévaly smolou nebo sádrou, aby vína byla chráněna před oxidací a také aby nevysychala. Pro převážení vín po jednotlivých řeckých ostrovech bylo potřebné vína konzervovat – k tomu se používala mořská voda. Bylo tedy tehdy běžné, že tato vína byla slaná.

Pěstování révy a pití vína převzali od Řeků Římané, kteří víno zasvětili svému bohu Jupiterovi. Římané se také brzy stali zkušenými pěstiteli i dobrými výrobci vín. A co víc, nevycházeli jen ze zkušenosti, některé pěstitelské zásady byly přímo nařizovány. Byl například vydán zákaz sázet ve vinohradech zastiňující rostliny, jako lísky, olivy aj. (Uvědomili si totiž, že réva je světlomilná, jak jsme si řekli na začátku našeho besedování o révě a vínech.) Narůstající výhony se vyvazovaly k oporám (první opěrné konstrukce, často ve tvaru pergol). Vinice se oplocovaly a byly ustanoveny přísné tresty za krádeže.

Římané, stejně jako Řekové, vína ředili – pití neředěného vína bylo považováno za barbarství. Pití vín byla společenská záležitost; vína se pila na hostinách, požádaných bohatými, společensky vysoce postavenými osobnostmi v jejich palácích. Je zajímavé, že v té době sice existovaly hospody a putyky, a

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Kalendář pro vinaře - prosinec

Poradna

V naší poradně s názvem CHOROBY A ŠKŮDCI VINNÉ RÉVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ladislav Theimer.

Dobrý den,
mám velký problém s vinnou révou. Zasazena před 4 roky, loni měla bohaté, velké střapce vína, na každé větvi řadu, bohatý nárůst, vynikající chuť. Těšili jsme se na letošní úrodu. Na jaře začala velice narůstat, roztáhla se do tří metrů a byla úplně planá střapců hroznů. Po nějaké době se začaly listy kroutit do sebe. Viz snímek. Ptal jsem se odborníka vinaře a ten mi řekl, že je to nedostatek výživy. Že to chce nadělat dokola hluboké díry a tam nalít rozpuštěné draslo a NPK. Udělal jsem to přesně tak, rozpustil jsem v 10l. konvi draslo a v dalším
NPK. Po dvou dnech jsem to naléval do všech otvorů. Nic se nezměnilo a má réva pomalu odchází. Několik střapečků vína zakrnělo a obávám se, že je to konec. Díval jsem se na stránky, ale nikde jsem neviděl ony pozkrucované listy, jak mám. Pokud může někdo poradit, poraďte, prosím. velmi děkuji

Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.

Listy vinné révy svinuté na okrajích a zkroucené nebo zakrnělé mohou být příznakem náhodné kontaminace hormonálním přípravkem na hubení plevele aminopyralidem. Nejčastěji se k rostlině dostane v kompostu ve kterém je ošetřená biomasa a nebo je v něm hnůj zvířat krmených ošetřenou plodinou.
Aminopyralid se objevuje v koňském, kravském a slepičím hnoji, lejnu/podestýlce pro malá zvířata, kompostu ze zeleného odpadu, slámě, senu, trávě a některých značkových kompostech z obchodů. Je to potenciální problém pro každého pěstitele. Kontaminovaný kompost se začne rozpadat při kontaktu s půdními bakteriemi a šíření herbicidu skončí přibližně po 12 až 15 měsících.

Zdroj: příběh Choroby a škůdci vinné révy

Techniky pěstování

Brambory lze pěstovat různými způsoby, níže uvedené formy pěstovaní se provádějí v oblasti zahrádkaření.

Pěstování brambor ve věžích

Nevýhodou pěstování brambor je jejich nárok na velký prostor. Zemědělci z And však vyvinuli pro vyřešení tohoto problému velmi účinnou techniku. Nejprve malou plochu několika čtverečních metrů obloží kameny a zde vypěstují několik rostlin. Jakmile jejich nať dosáhne výšky asi 15–20 cm, zvýší zídku okolo záhonu a záhon doplní asi o 10 cm půdy. Když nať opět vyroste asi na 15–20 cm, znovu zvýší zídku a doplní záhon půdou. A tak to jde stále dál a dál. Z půdy vždy vyčnívá pouze svrchní svazek natě. Bramborové věže mohou být až 1,2 metru vysoké.

V každé vrstvě půdy vytvářejí brambory nové postranní výhonky s novými hlízami. Nakonec se část zdi obklopující věž zbourá a půda se odstraní. Je až nepředstavitelné, jaké množství hlíz takto naroste. Podobné bramborové věže můžeme vytvořit i v našich podmínkách, například pomocí starých pneumatik, prken.

Pěstování brambor v pytli

Tento způsob pěstování využívá toho, že když brambor klíčí, tak nasazuje výživové a plodné kořeny (části kořenů, na kterých rostou hlízy) postupně po celé délce lodyhy. Výhodou je, že se nemusí plít plevel, je dobrá ochrana před jarními mrazíky, velmi nízká, takřka žádná spotřeba hnojiv. Čím více zpracujete organického odpadu (shrabané listí z podzimu, včetně plevele, papíru, lepenky, trávy, štěpků, dřevěných pilin), tím méně hnojiv.

Naklíčené brambory se zasadí do mělké vrstvy 10 cm uleželého a vlhkého, loňského, shrabaného listí a pokryjí 10cm vrstvou kompostu nebo hlíny a po vyrašení cca 10–15 cm stonku se tento pokryje další vrstvou organických odpadků a navrch hlínou. Nechají se pouze vrcholové listy s přibližně 5cm částí stonku. Brambora vyrazí ze zahrnutých částí stonku nejenom kořeny, ale i plodné kořeny, na nichž jsou hlízy. A tak se pokračuje dále, až se dospěje k hornímu okraji pytle anebo sudu (igelit pytle se postupně, jak přisypáváme hlínu, roluje zespod nahoru). Brambora má na vrcholu vegetace silnou a bohatou korunu ze stonků a listů, vzhledem k dobré výživě (organické odpadky se zároveň postupně rozkládají na humus a živiny) nesrovnatelnou s klasickým pěstováním. Výnos je několikanásobný, na cca 30 cm výšky pytle se počítá s jednonásobkem sklizně. Postupným zahrnováním se dosáhne i toho, že je brambora částečně chráněna před plísní.

Z toho plyne, že pytel o průměru kolem 30 cm a výšky 1 m dá v optimálním případě 3násobnou sklizeň. U pytlů odstřihneme spodní dva rohy. V pytlích se velmi dobře postupně zvyšuje výška

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Pěstování brambor

Příběh

Ve svém příspěvku PĚSTOVÁNÍ STOLNÍCH VÍNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Mira.

Tady jsem se poprve dozvěděl neco o pěstování stolních odrůd za 1

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Reagovat

Zdroj: příběh Pěstování stolních vína

Zákon a právní předpisy

Ještě bych se vrátila k něčemu, co jste zmínila před chvílí. Říkala jste, že vinaři čekají na kvalitu hroznů, aby vyrobili vína slámová a ledová. Jako spotřebitelé jsme se s nimi setkali, ale můžete nám to coby potenciálním pěstitelům vysvětlit podrobněji?

To, na co se ptáte, souvisí s právními předpisy, ale zas až tak nezajímavé to není. A neodpustím si odskok do historie. První písemný materiál, který by odpovídal našemu pojetí legislativy, je nařízení Karla IV. o zakládání vinic – tehdy se jim říkalo „privilegia“. Obsahuje různé přístupy k této záležitosti, včetně, jak bychom řekli dnes, daňových úlev pro vinaře, nebo sankcí pro zloděje ve vinicích. Je to krásné nařízení, jehož moudrosti se lze obdivovat dnes. Teď udělám obrovský skok v historii až do éry zvané socializmus; v této době nebyly právní předpisy pro vinaře žádné, pouze pro výrobu vín platily ČSN (československé státní normy). A když se po sametové revoluci a po vstupu do EU začalo pracovat na tolik potřebné vinařské legislativě, hledaly se možné vzory pro nově vytvářený vinařský zákon. V Evropě existují dva systémy: jeden je ve Francii, Itálii, Španělsku a dalších zemích okolo Středozemního moře, ve kterém se kategorie vín odvíjejí od geografického umístění jednotlivých vinařských poloh. V těchto zemích jsou kategorie určovány podle toho, kde, tedy ve které vinařské oblasti vinice leží, a podle nich se také označují. Rozlišují se vína z Burgundska, z oblasti Champagne, Beaujolais, Anjou apod. Vína jsou pro tyto jednotlivé oblasti typická a jedinečná, v každé z oblastí jsou výrazně jiná.

Druhým systémem je systém kategorizace vín podle obsahu sacharidů obsažených v hroznech bez ohledu na jednotlivé vinařské oblasti. Takto je postaven vinařský zákon např. v Německu nebo v Rakousku. A předkladatelé našeho vinařského zákona si vybrali právě tento druhý systém. Proto jsou v našem vinařském zákoně vyjmenovány tři velké kategorie vín podle získané cukernatosti při sklizni, které se dále patřičně člení, podobně jako ve výše uvedených zemích.

První kategorie je označována velmi prostě, jediným slovem: víno. Chápejme to jakožto právní výraz. Pro produkty zařazené v této kategorii platí, že minimální obsah sacharidů v moštu, tedy „minimální cukernatost“ je 11°NM, což se čte: stupňů normalizovaného moštoměru. (Pozn. - o cukernatosti také v dílu k měsíci září.) Kromě minimální cukernatosti tato kategorie není nijak jinak omezována. Ani státními hranicemi. Takovéto víno může být „mezinárodní“, může být vytvořeno z hroznů z různých států. Proto má být na obalech označováno jako „víno z&nbs

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Kalendář pro vinaře - listopad

Příběh

Ve svém příspěvku VINNÁ RÉVA A JEJÍ PĚSTOVÁNÍ NA PERGOLE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Laštovička.

Dobrý den přátelé vinné révy -- nemohu se nikde dočíst jak stříhat révu na pergole která je vysoká 2 m . Rostliny jsou již na pergole a já nevím kolik výhonů ponechat na jednotlivých výhonech respektive odkud se má rozvětvovat rostlina a kolik by měla mít letorostů . Jsem amatér začátečník a tak prosím o radu jak na to - eventuelně kde bych se toho mohl dopídit .

Děkuji za odpověď a radu .
Petr L.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Miloš Slezák.

Take jsem začátečník pěstování vína na pergole. Dříve jsem pěstoval asi 10 let jednu rostlinu vinné révy ve skleníku a dařilo se jí velmi dobře, dozrávala o měsíc dříve než na Moravě i když jsem 555 m nad mořem. Chtělo to jen vystříhat většinu chudších hroznů z cca 200 na max 40, které byly velké a stačila je rostlina vyživit. Teď jsem zasadil čtyři sazenice ke stěně skleníku aby byly kořeny venku a byly zalévány deštěm a vyhnal jsem je na síť pod strop skleníku za pomoci zavěšeného spirálového drátu na rajčata. Na svislém kmínku révy vylamuji vše a na ležatém ženu nejsilnější letorost pod stropem ven ze skleníku na síť zavěšenou pod pergolou. Ve skleníku nechám na cca deseti vodorovných letorostech pár hroznů, vždy jen jeden na letorostu a dva listy za hroznem letorost zastříhnu. Zbytečně neženu živiny do dalších listů a prodloužení letorostů. Na venkovní sítí pod pergolou vedu dál hlavní vodorovný kmínek. Na jaře vyberu jedn ze tří konečných nejsilnějších letorostů na pokračování rostliny a ostatní za jedním hroznem a druhým listem za ním zastřihnu. Snažím se formovat rostlinu citem.

Zdroj: příběh Vinná réva a její pěstování na pergole

Popis jednotlivých druhů

Azalka

Azalka je jarní kvetoucí keř. Je velmi podobná rododendronu, ale je menšího vzrůstu a má menší květinové trsy než rododendron. Květenství azalky je nápadné zářivými barvami, které se vyskytují v mnoha variantách a velikostech. Květy kontrastují s tmavě zelenou barvou listů keře.

  • Botanický název: Rhododendron
  • Doba kvetení: brzy na jaře
  • Velikost: 40 cm, v závislosti na kultivaru
  • Květy: bílé, žluté, oranžové a červené
  • Světlo: polostín
  • Pěstování: při zasazování je nutné přidat mulčovací substrát ke spodní části keře

Zde je několik fotografií, na kterých je možné vidět azalku.

Jírovec

Jírovec vytváří kouzlo v každé zahradě. Můžete si ho pořídit jako malý strom nebo keř. Není náročný na údržbu, má výrazné listy a nápadné květy.

  • Botanický název: Jírovec
  • Doba kvetení: jaro
  • Velikost: 3 m až 15 m a široký 9 m, v závislosti na kultivaru
  • Květy: červená, bílá, krémová, růžová nebo zelenožlutá
  • Světlo: plné slunce i polostín
  • Pěstování: tento keř je vhodný do větších zahrad, k rozmnožování slouží plody jírovce – kaštany, které se sází 1 až 2 cm hluboko do substrátu po dvou nebo po třech semenech.

Zde je několik fotografií, na nichž můžete vidět jírovec.

Kamélie

Kamélie miluje zimu, v tomto období většina zahradních rostlin odpočívá, ale kamélie se teprve zahřívá. Kamélie je evergreenem podzimního, zimního a brzkého jarního období. Je vhodná pro terénní úpravy okrasných zahrad, kdy vytváří krásné květy ve tvaru růží. Kamélie byly pěstovány několik let na Dálném východě, který je jejich rodným krajem. V současné době existuje více než 3 000 druhů těchto keřů.

  • Botanický název: Camellia
  • Doba kvetení: podzim, zima a brzy na jaře, v závislosti na odrůdě
  • Velikost: 0,8 m až 6 m
  • Květy: červená, růžová a bílá
  • Světlo: polostín
  • Pěstování: keř je nutné chránit před sluncem, studeným a silným větrem. Keř není vhodné vysazovat do úplného stínu, který sníží květenství rostliny.

Zde je několik fotografií zachycujících kamélii.

Lýkovec

Lýkovec je keř s intenzivní vůní květů, což je hlavní důvod, proč se vysazuje do okrasných zahrad. Květy vavřínu jsou jemné bílé, růžové a fialové květy a existuje mnoho odrůd keřů. Vavřín je univerzálním keřem, který se v okrasné zahradě používá jako půdopokryvný prvek.

  • Botanický název: Daphne
  • Doba kvetení: od jara do podzimu, v závislosti na odrůdě
  • Velikost: 0,5 m až 12 m
  • Květy: čtyřlaločnaté trubkovité květy v bílé, růžové nebo lila barvě
  • Světlo: slunné sta

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Nejhezčí kvetoucí keře

Příběh

Ve svém příspěvku DRUHY A ODRŮDY VINNÉ RÉVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Aneta.

Dobrý den, tak tohle je přesně ten článek, který jsem hledala. A celkově jsou celé vaše stránky skvělé a plné informací. Chystám se na pěstování révy, mám možnost od známého odrůdu Solaris, kterou jsem i minulý rok poprvé ochutnala jako burčák na Jižní Moravě. Jinak většinou vína do svého nově zrekonstruovaného sklípku na zahrádce sháním tady http://www.vinigrandi.cz/cs/ Ale pořád doufám, že se podaří proměnit kus zahrady ve vinici a nějaké to dobré víno si zkusím i vyrobit.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Reagovat

Zdroj: příběh Druhy a odrůdy vinné révy

Výsadba vinné révy

A jak vypadá vlastní výsadba?

Na dno jamky je možné dát jemný, dobře proleželý kompost. Nikdy se takto nepoužívá čerstvý hnůj a také se nikdy do jamky nepřidávají průmyslová hnojiva – na začátku rozpouštění je koncentrace jednotlivých živin v jamce příliš vysoká. Jemné, mladé, čerstvě vyrůstající kořínky by se mohly při této koncentraci spálit. Připravené sazenice se umístí do jamky tak, aby výhon se dvěma očky směřoval vzhůru a kořeny byly volně rozprostřené v jamce. Místo srůstu umístíme v případě parafinovaných sazenic asi 2 – 3 cm nad budoucí povrch půdy. Nejsou-li sazenice ošetřené parafínem, umístí se zhruba ve výšce okolního povrchu půdy. Pak se jamka částečně zasype zeminou, která byla původně na povrchu a je tedy vyhnojená. Následuje utužení zeminy mírným přišlápnutím, a pak je potřeba jamku dostatečně zalít.

Výsadba sazenice „v polovině práce“:

Po vsáknutí vody se přihrne zbytek zeminy tak, že zemina, která byla původně dole, se umístí nahoru. A hned se z ní také vytvoří kopeček, aby očka na výhonu byla zakrytá a mohla vyrašit v klidu a bezpečí, bez ohrožení jarními mrazy přicházejícími v květnu. K sazenici hned můžeme umístit tyčku, ke které se vyrůstající letorosty budou za vegetace vyvazovat.

Vytvoření hrobku nad sazenicí:

Můžete upřesnit termín výsadby?

Většinou se sazenice vysazují na jaře, protože na podzim školky většinou nestihnou připravit sadbu k prodeji před zamrznutím půdy. Z hlediska zásobení sazenice vodou je však podzimní výsadba lepší. A ještě něco: je také možné koupit během roku kontejnerovanou sadbu, většinou na různých výstavách či trzích. Pak je dobré vysazovat co nejdříve po nákupu, aby kořeny měly konečně dostatek prostoru, který v kontejneru chybí.

A jak je potřebné se o nově vysazené keře starat?

V krátké době po výsadbě může dojít k utužení povrchu půdy, která tvoří kopeček nad sazenicí. Rašící výhon by pak mohl mít potíže při vyrůstání přes takto utužený půdní škraloup. Proto je nutné občas kopeček jemně a veleopatrně prokypřit. Ale v žádném případě by se pěstitel neměl snažit „pomoci“ rašícímu výhonu tím, že kopeček nechá rozhrnutý! Rašící výhon je pod půdou etiolizovaný (vybělený – neobsahuje chlorofyl) a při prvním setkání s prudkým sluníčkem by se mohl spálit stejně, jako se mnohdy na jaře spálíme my, když včas neodejdeme do stínu.

Jinak většina prací v době vegetace na nově vysazených keřích je v podstatě téměř shodná s pracemi kolem keřů, které už plodí, jak jsme o nich mluvili v předchozích měsících. Proto nám žádná z těchto „zelených prací“ principiálně neb

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Kalendář pro vinaře - srpen

Poradna

V naší poradně s názvem PĚSTOVÁNÍ VINNÉ RÉVY PRO ZAČÁTEČNÍKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel V. Žitek.

Na hroznu bílého vína ve skleníku se objevil šedivý povlak.Předpokládám, že se jedná o nějakou plíseň. Poradí mi někdo, čím bych měl hrozny ošetřit? Děkuji.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.

Šedý povlak bude nejspíše padlí révy vinné. Porovnat to můžete s těmito fotografiemi, na kterých je vidět padlí révy vinné: https://www.google.com/imag…
Je to onemocnění způsobené houbovým patogenem Erysiphe necator a projevuje se jako popelavě šedý až bílý práškový výrůstek na zeleném pletivu révy. Postihuje jak stolní hrozny, tak vinné hrozny. Pokud se nekontroluje, může způsobit vážné ztráty na úrodě a zhoršit kvalitu vína. Efektivní ochrana fungicidy začíná už na jaře. V pozdějších etapách vývoje hroznů je již obrana ztížena dodržováním ochranných lhůt před sklizní. Proti padlí se používají fungicidy Discus, Dynali, Kumulus, Topaz nebo VitiSan.

Zdroj: příběh Plíseň na hroznovém víně

Vinná réva v Čechách

Jak se dostala réva k nám?

Víme z historie, že Římané v zájmu rozšiřování svého území vedli dlouhá desetiletí války s Kelty, Germány a jinými národy. Římští vojáci putovali Evropou, a v dobách, kdy zrovna nevedli urputné boje, mísili s místním obyvatelstvem a předávali jim výdobytky své kultury. S postupujícími vojsky se tak rozšiřovalo pěstování révy po ostatních částech Evropy, na území dnešní Francie, Rakouska, Maďarska, a také k nám. Velký vliv na rozvoj vinařství mělo rozšiřující se křesťanství: víno bylo potřebné pro náboženské obřady. S rozšiřováním křesťanství souvisí příchody různých církevních řádů na naše území (cisterciáci, premonstráti, benediktýni), kteří přinášeli vzdělanost – někteří z mnichů byli v té době téměř jedinými, kteří uměli číst a psát. Uměli také léčit, starat se o půdu, pěstovat různé rostliny a zemědělské plodiny a chovat domácí zvířata. A také pěstovat révu a z hroznů vyrábět víno. Navíc je panovníci často obdarovávali půdou.

V legendách a ve více či méně věrohodně napsaných kronikách se můžeme setkat s příběhem o sv. Ludmile, jak se stala křesťankou a jak vychovávala svého vnuka Václava k získávání praktických zkušeností s různými profesemi. Vypráví se, že sv. Václav okopával vinici a také šlapal hrozny při sklizni. Ať už je to pravda nebo jen legenda, z tohoto příběhu vyplývá, že v této době se réva na našem území běžně pěstovala. První písemné záznamy o existenci vinic v Čechách jsou z roku 1057, kdy se v zakládací listině biskupství v Litoměřicích uvádí, že kníže Spytihněv daroval litoměřické kapitule pozemky pro zřizování vinic v okolí Litoměřic včetně vinařů. První písemná zmínka o vinicích na Moravě pak pochází z roku 1101, a tou je také zakládací listina, tentokrát kláštera v Třebíči.

Jan Neruda píše ve své Baladě o Karlu IV.: „Eh, vezu révu z Burgund sem...“ Jak moc se Karel IV. zasloužil o rozvoj vinařství na našem území?

O Karlu IV. bychom z dnešního pohledu mohli říct, že to byl velmi dobrý ekonom a velmi úspěšný podnikatel. Měl schopnost vidět možnosti ke zlepšování stavu země. A velmi výrazně se zasloužil o rozmach českého vinařství. V roce 1351 nechal dovézt odrůdy, které znal z let výchovy na francouzském dvoře a které měly nahradit doposud pěstované odrůdy. Ty byly sice plodné, ale s malými hrozny a bobulemi a vína z nich byla nekvalitní, řídká a obsahovala málo alkoholu. S novými odrůdami dovezl i vinaře, kteří uměli révu vysázet a pěstovat a také vyrábět kvalitní vína, a měli to naučit i místní obyvatele. A aby byl o tuto zemědě

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Kalendář pro vinaře - prosinec

Výsadba okrasných keřů z růží

Výsadba růží – ideální dobou k výsadbě růží je období od října až do zámrazu, v jarním období dny, kdy se teplota pohybuje delší dobu okolo 10 °C, až do počátku rašení sazenic. Velkou pozornost je potřeba věnovat již výběru stanoviště. Růže mají vysoké nároky na sluneční záření, místa, kde slunce svítí méně než pět hodin denně, jsou nevhodná. Dbáme i na dostatečně otevřené polohy, které umožňují proudění vzduchu. To má velký význam z důvodu prevence houbových chorob. Mikroklima místa je velmi důležité, místa u zdí, od kterých se odráží slunce, jsou rovněž nevhodná. Listy růží jsou poměrně náchylné na spálení. Nejlepší je proto záhon, okolo něhož je buď trávník, nebo nízké půdopokryvné rostliny. V bezprostředním okolí růží však udržujeme půdu bez vegetace (40 cm od keře). Pokud jsou růže vysazovány k různým podpěrným konstrukcím, vždy dbáme na jejich dostatečnou vzdálenost od pevných ploch (zdi, plot). Dodržujeme minimální vzdálenost 30 cm, tím je opět zajištěno proudění vzduchu. Často hraje roli i vhodný nátěr těchto opor, některé mohou uvolňovat pro růže toxické látky. Dalším velmi důležitým činitelem je půda. Ideální je lehká, písčitá až hlinitopísčitá, bohatá na živiny a humus. Dobře propustná s pH 6–7. Na místech s jílovitou zeminou buď vyměníme do hloubky cca 40 cm půdu za jinou, nebo můžeme použít substrát pro pěstování růží. Často však stačí přibližně 1/3 země nahradit říčním pískem, přidat dvacet procent rašeliny, vše dobře promíchat a nechat přes zimu promrznout. Na jaře potom do takto upravené zeminy bez obav sázíme. Dáváme pozor i na zamokření, růžím nesvědčí vysoká spodní voda, tudíž je někdy nutná drenáž.

Zdroj: článek Výsadba okrasných rostlin

Poradna

V naší poradně s názvem PĚSTOVÁNÍ VINNÉ RÉVY PRO ZAČÁTEČNÍKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladimír Neumann.

Vážení, přeji Vám pěkný den.
Prosím o radu, o jakou se jedná chorobu vína ve skleníku. Je- li to způsobeno
letošími extrémně vysokými teplotami, v loňském roce to bylo v naprosté pohodě.
přikládám foto 1 a foto 2 z druhého dne.
Co doporučujete s tím udělat (spálit) ? A jak postupovat pro příští rok.
Děkuji Vám za odpověď.

Zdravím: Vladimír Neumann Olešnice na Moravě

Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.

V polovině léta si pěstitelé vinné révy často všimnou, že s jejich hrozny není něco v pořádku a že některé bobule hnijí. Existuje několik různých chorob, které mohou infikovat ovoce, ale podle vaší fotografie za to může buď sluneční úžeh a nebo černá hniloba.

Černá hniloba se nejprve projevuje jako hnědé skvrny na listech a to nejen na listech vinné révy, příklady výskytu na listech různých rostlin můžete vidět zde: https://www.google.com/imag… Skvrny na listech jsou obecně o průměru několika milimetrů, s tmavými okraji kolem lézí. Tyto léze pak produkují spory, které infikují hrozny.
Infekce hroznů se projevuje asi v době, kdy jsou bobule napůl vyrostlé a nejprve se objevují jako malé světle hnědé skvrny. Příklady můžete vidět tady: https://www.google.com/imag… Jak nemoc postupuje, napadené bobule hnijí a pak se scvrknou do tmavých mumií, které obvykle zůstávají na hroznu.

Černá hniloba přezimuje v lézích dřeva a úponků a také v ovocných mumiích. Obzvláště problematické jsou právě ovocné mumie, protože tvoří druh spor, který může urazit značné vzdálenosti. Proto je nesmírně důležité během zimy, ne-li dříve, z vinice odstranit veškeré napadené ovoce a spálit. Během prořezávání v období vegetačního klidu odstraňte výhony s lézemi a pokud je to praktické, odstraňte i infikované úponky z opory. Černé hnilobě vyhovuje teplé vlhké počasí, zejména během květu. Pokud se na révě objeví pouze několik poškozených listů, odstraňte a spalte jen tyto listy, jakmile je objevíte.

Většina evropských odrůd hroznů nejsou odolných vůči černé hnilobě. Existuje však několik dovozových, které určitou odolnost mají. Například Marquette je plně rezistentní. Valiant má jen mírnou náchylnost, zatímco Frontenac a Brianna jsou středně citlivé a LaCrescent je hodně citlivá odrůda.

Ochranné postřiky proti černé hnilobě by měly začít začátkem června. Není příliš mnoho fungicidů určených k použití na hrozny, které by byly snadno dostupné drobným pěstitelům. Jedním takovým s účinnou látkou myclobutanil je víceúčelový fungicid TALENT. TALENT pomůže omezit černou hnilobu, ale musí být aplikován brzy, když na jaře začínají růst nové výhonky, a poté každé dva týdny, pokud jsou na listech nebo plodech pozorovány příznaky onemocnění. TALENT nemůže být použit do 14 dnů před sklizní a aplikace by měla být do té doby ukončena.

Zdroj: příběh Hroznové víno ve skleníku

Výsadba okrasných rostlin

Okrasné rostliny můžeme pěstovat jak ve volné půdě, tak i v truhlících (kontejnerech). Okrasné rostliny rozdělujeme na keře, stromy jehličnaté a listnaté, květiny.

Jestliže vysazujeme běžné druhy bez zvláštních nároků na pH půdy, je většinou zbytečné přidávat speciální substrát. Pro azalky, rododendrony, vřesy a ostatní druhy vyžadující kyselou reakci použijeme substrát pro azalky a rododendrony nebo smícháme dobře propustnou zem, říční písek a rašelinu v poměru 1 : 1 : 1. Většina vřesovištních rostlin koření poměrně mělce, proto stačí substrát upravit do hloubky přibližně 35 cm. Některé dřeviny (například jedle, borovice, japonské javory), většinou nesnáší těžké, špatně propustné půdy. U nich tedy dbáme na dobrý odvod vody.

Platí nepsané pravidlo, že poměr vysazovaných jehličnanů a listnáčů by měl činit 1 : 3. Častou námitkou proč sázet jen jehličnany, je padající listí u listnatých dřevin a zimní období, kdy stálezelené jehličnany vypadají lépe. Zahrada vysazovaná pouze z neopadavých rostlin však vypadá jednotvárně a smutně (výjimkou mohou být specializované výsadby sbírkového charakteru, většinou sestavené z jedné čeledi, popřípadě rodu). Naopak smíšená výsadba zahradu oživí, každé roční období pak má své kouzlo. Mnoho dřevin kvete i v zimě, suchý list, na kterém je jinovatka nebo sníh, má rovněž neopakovatelnou krásu.

Zdroj: článek Výsadba okrasných rostlin

Poradna

V naší poradně s názvem PĚSTOVÁNÍ KEŘÍČKOVÝCH RAJČAT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk Kubík.

Zakoupil jsem sazenice minirajčat ale s pěstováním na balkoně nemám žádné zkušenosti, to je jak velikou nádobu, kolik je potřeba zeminy, jakou zeminu, kdy jak a čím přihnojovat.
Odrůda je Vilma a Venus. Děkuji za každou radu.
Zdeněk Kubík

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.

Mini rajčátka se dají pěstovat na balkoně s jižní a jihozápadní orientací. Nádobu volte co největší, minimálně 10 litrů na rostlinu. Rajče potřebuje vodu, takže pod nádobu umístěte misku, ve které se bude zadržovat přebytek zálivkové vody. Substrát vyberte pro pěstování zeleniny. Hnojení provádějte 2 krát do měsíce hnojivem z trusu hospodářských zvířat nebo můžete použít Krystalon plod. Vyvarujte se zalévání na listy, vlhčete jen substrát.

Zdroj: příběh Pěstování keříčkových rajčat

Pěstování

Pěstování hortenzií není příliš náročné, musí se však dodržet základní požadavky. Vyhovuje jim přistíněné stanoviště s kyprou humózní a mírně vlhkou půdou. Dlouhodobé sucho jim určitě nesvědčí. O hortenziích se tvrdí, že to jsou rostliny, kterým se nedaří na plném slunci. Tato informace ale není zcela pravdivá. Pokud mají hortenzie dostatek vody, slunce je nijak nepoškozuje. Při výsadbě je nutné půdu obohatit přídavkem rašeliny nebo lehkého zahradnického substrátu, nepohrdnou ale ani kyprou listovkou. S hnojením to nemusíte přehánět až několik let po výsadbě. Pokud chcete hortenziím přece jen dopřát poctivou péči, raději sáhněte po hnojivu určeném přímo pro ně. Většina druhů je v podmínkách České republiky plně mrazuvzdorná, pouze špatně snášejí zimní holomrazy, při kterých mohou částečně namrznout. Ačkoliv není péče o hortenzie nijak specifická, výjimku tvoří jejich každoroční řez. Suchá květenství nás sice lákají již k podzimnímu řezu a tvorbě překrásných dekorací, pokud ale můžete, ponechte je na dřevině do jara. Jakmile začne rostlina rašit a tvořit první listy, vezměte do ruky nůžky. U některých rostlin mohou každoročně namrzat vrcholy, které odstraňte až k prvnímu rašícímu listu. Přerostlé keře vyžadují po několika letech hlubší řez, díky němuž obnoví tvorbu mladých výhonů a tím pádem i bohaté kvetení.

Hortenzie se skvěle doplňují s naprostou většinou zahradních rostlin. Výborně působí v doprovodu kvetoucích trvalek, okrasných trav i vedle jiných dřevin. Stejně tak jim prospívá jednodruhová výsadba ve stylové nádobě na terase, kterou mohutné květy doslova ovládnou. Rozhodně nezklame ani plošná výsadba z různých druhů a odrůd hortenzií na větší ploše. Mohou podrůstat vzrostlé listnaté i jehličnaté stromy nebo propojovat kyselomilné vřesoviště s dalšími částmi zahrady, hortenzie si totiž s kyselým pH dobře poradí.

Zdroj: článek Hortenzie velkolistá - pěstování venku

Poradna

V naší poradně s názvem SATUREJKA A JEJÍ PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Josef Štichauer.

Kde je možné koupit semínky na pěstování saturejky venku do záhonu.... ?
Předem děkuji....

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.

Semínka saturejky se dají koupit zde: https://www.zbozi.cz/dum-by…

Zdroj: příběh Saturejka a její pěstování

Využití hroznů vinné révy

Mluvila jste o odrůdách stolních a moštových. Dají se obecně shrnout všechny možnosti využívání hroznů?

Kromě využití hroznů jako čerstvé nebo kompotované ovoce a jako výchozího materiálu na výrobu vín ještě zbývá několik dalších možností. Především jsou to hrozinky, které se používají do pečiva, a právě teď v prosinci nastává doba jejich nejčastějšího využití. Jde o bezsemenné odrůdy uzrávající v ideálních klimatických podmínkách, jaké jsou v Turecku, v Kalifornii, v Austrálii apod. Nechávají se zcela vysušit buď na slunci, nebo v sušárnách a jsou ošetřené oxidem siřičitým jakožto konzervačním činidlem. Proto se také doporučuje před použitím je propláchnout vodou.

Naše prababičky podle rad tehdejších kuchařských knih přidávaly „vinné listy“ při plnění lahví se sterilovanými okurkami. Dnes už bych to raději nedělala – používáme chemické přípravky na ochranu proti chorobám. Ani tehdy, pokud by listy pocházely z biologických vinic; nevíme, co všechno je v ovzduší a co ulpělo na povrchu listů.

Dalším velmi ušlechtilým využitím hroznů je příprava podobně ušlechtilých nápojů, jako je víno. Je to brandy, pálenka z vína, která se používá k fortifikaci, tedy doalkoholizování některých druhů vín, jako jsou portské, sherry, madeira, či likérová vína vyráběná u nás (i když jich je velmi málo). Brandy se také přidává do nejkvalitnějších druhů šumivých vín. A samozřejmě, brandy samo o sobě bývá špičkovým nápojem, obzvláště když ho ochutnáte například pod označením Cognac či Armanac. O jejich výrobě lze najít řadu knih, a samozřejmě, že i výrobci koňaků mají svá výrobní tajemství, která se dědí z generace na generaci. Takže kromě chutnání vín vřele doporučuji i ochutnávky různých druhů brandy. Má to nevýhodu, v průměru to může vyjít podstatně dráž.

A ještě mě napadá jedno využití, i když se u nás o něm doposud mnoho nemluví. Jde o výrobu oleje ze semen hroznů. Výroba je problematická v tom, že před vlastním lisováním je nutné oddělit semena od zbytku matolin, tedy především od slupek. Avšak dokonce už i u nás existuje firma, která se zabývá touto problematikou.

To je dobře, protože olej ze semen hroznů má antioxidační efekt. V této souvislosti mě napadá často diskutovaná a v prosinci zvlášť frekventovaná otázka: jaký je vztah mezi vínem a naším zdravím?

Tato otázka je opravdu velmi vhodná, zvláště v souvislosti se Silvestrem. Odpověď není jednoduchá, protože velmi záleží na tom, komu ji položíte. Například alkoholika víno zajímá pro obsah alkoholu, kdežto milovníci vín vychutnávají vlastnosti každého vína všemi svými smysly a z různých pohledů. Když tuté

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Kalendář pro vinaře - prosinec

Příběh

Ve svém příspěvku AČOKČA NÁVOD NA PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Josef.

Kde seženu tu ačokču.
Děkuji za odpověď.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Sabina.

Zajímám se o pěstování ačokči, chtěla bych vyzkoušet. Na internetu jsem se dočetla, že je možné ji pěstovat i ve skleníku, že sice se doba do prvních dobů nezkrátí, ale je možné ji vysadit dříve. A tak by mě zajímalo, zda s tím má někdo zkušenost a kolik prostoru ačočka ve skleníku zabere. Nebo mám dát předpěstovat do skleníku a pak přesadit na venkovní záhon? Dá se přesazovat? Díky.

Zdroj: příběh Ačokča návod na pěstování

Recepty na telecí líčka

Jak dělá telecí maso Pohlreich

Ingredience: 800 g telecích líček, 100 ml hovězí vývaru, 50 ml oleje, 1 ½ mrkve (a půl mrkve na ozdobu), 1 ½ celeru (a půl celeru na ozdobu), 1 cibule, 4 stroužky česneku, 4 větvičky majoránky (a pár lístků do hotové omáčky), 8 kusů na osminky nakrájených žampiónů, 300 ml červeného vína, 2 lžíce kvalitního rajského protlaku, 150 ml vína Marsala, 50 g na kostičky nakrájeného másla, 1 lžíce nasekané ploché petrželky, sůl, čerstvý mletý pepř, bramborová kaše jako příloha

Postup: V kastrolu rozpalte olej a zprudka na něm orestujte osolená a opepřená telecí líčka. Jakmile jsou dohněda ze všech stran, vyndejte je ven. Do kastrolu přidejte opět trochu oleje, vložte nakrájenou zeleninu a orestujte ji dotmava. Ke konci přidejte česnek a opečte ho. K základu přidejte protlak, zalijte červeným vínem Marsala a vařte, dokud se většina nevyvaří. Poté přidejte líčka, hovězí vývar a duste doměkka cca 4 hodiny. Jakmile jsou líčka měkká, vyndejte je z hrnce a odložte stranou. Vzniklou omáčku přeceďte a následně ji svařte na požadovanou hustotu. Přidejte chlazené, na kostičky nakrájené máslo, lístky majoránky a dle vlastní chuti dochuťte solí a pepřem. Líčka vraťte zpět do omáčky a prohřejte. Na pánvi opečte žampiony spolu se zbytkem mrkve a celeru. Poté vše promíchejte s nasekanou petrželí. Telecí líčka podávejte s opečenou zeleninou a bramborovou kaší.

Dušená telecí líčka

Ingredience: 4 telecí líčka, 300 g kořenové zeleniny, 100 g cibule, 200 ml červeného vína, 500 ml demi glace, 3 lžíce rajčatového protlaku, nové koření, bobkový list, rozmarýn, tymián, olej, máslo, sůl, pepř

Postup: V přiměřeně velkém kastrolu rozehřejeme olej a osolená a opepřená líčka na něm zprudka opečeme. Poté vyjmeme a na výpeku pozvolna orestujeme kořenovou zeleninu a cibuli. Přidáme rajčatový protlak, koření, opět zarestujeme a zalijeme červeným vínem. Necháme vyvařit, přidáme demi glace a opět přivedeme k varu. Do omáčky přidáme opečená líčka, přiklopíme a pozvolna dusíme asi tři hodiny (podle potřeby, záleží i na kvalitě masa, obecně platí, že telecí budou hotová dřív, hovězí spíš ještě později). Kastrol s ragú můžeme také vložit do trouby vyhřáté na cca 120 stupňů a pomalu péct. Měkká líčka vyndáme a omáčku propasírujeme, podle potřeby svaříme a zatáhneme máslem nebo naopak naředíme vývarem.

Telecí líčka na bílém víně

Ingredience: 1–1,25 kg telecích líček, 2 bobkové listy, 3 celé hřebíčky, 2 stroužky česneku, pár snítek čerstvého tymiánu, 2 lžičky olivového oleje, 8 středních mrkví, 10–12 šalote

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Telecí maso

Příběh

Ve svém příspěvku RAKYTNÍK - JEHO PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Josef.

Mám zájem vysázet a pestovat několik keřů Rakytníku. Přečetl sem dokumentaci, jak se Rakytník pěstuje, není náročný a hlavně obsahuje hodně vitanínu které potřebujem pro naše tělo.
Chci se zeptat jestli nebude vadit, pokud budou v okoli bilinky jako: Levandule, máta, bršlice kozí?
Vím že se rakytník časem rozrůstá jak do šířky i do výšky. Prosim o radu jak to bude nejlepší? Děkuji za odpověď. Josef

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Renata vojtová.

všude je pěstování to už vím ale ráda bych věděla jak ho stříhat aby nebyl vysoký a široký a abych mu neublížila děkuji za odpovědˇ

Zdroj: příběh Rakytník - jeho pěstování

Pěstování ačokči

Podmínky pro pěstování

Ačokča je poměrně náročná na živiny, základem pro její pěstování je humózní, propustný substrát. Nesnáší těžké a udusané půdy. Tato rostlina vyžaduje slunné místo a hodně vody. Ačokča začíná plodit v srpnu a během vegetačního období může být přihnojována hnojivy na zeleninu.

Výsadba a pěstování

Ačokča je teplomilná rostlina. V našich klimatických podmínkách bývá předpěstovávána v květináčích, do kterých se vysévá v březnu. Stejně jako paprice se jí bude líbit ve fóliovníku nebo na okenním parapetu. Dva děložní lístky jsou podobné lístkům okurky, jinak jsou listy ačokči velmi dekorativní. V polovině května by rostlina měla dosahovat výšky 10–15 cm a je potřeba ji přesadit ven, na určené místo, a to přibližně 25 centimetrů od sebe, na jeden metr čtvereční byste měli mít asi čtyři rostlinky. Nechcete-li ačokču předpěstovávat, můžete ji vysévat přímo na záhon začátkem května. Ke každé rostlině si musíte připravit oporu, podobně jako u okurek, a výhony k ní pravidelně vyvazovat.

Květenství a plody

V červnu po zakořenění se vám rostlina začne bohatě rozrůstat. Je doporučováno výhonek zaštípnout, když dosáhne dvou metrů. Rostlina se pak začne rozvětvovat a podpoří se tím tvorba plodů. Ačokča roste velmi rychle a bohatě plodí až do mrazů. Květy má drobné, nažloutlé nebo nazelenalé. Teprve z těchto květů se tvoří plody.

Plod je bobule podobná okurce nebo zelené paprice, na konci zašpičatělá, s bílou, nahořklou dužinou. Vnitřek plodu je po dozrání dutý. Pro konzumaci jsou vhodné plody ve velikosti 3–10 cm, nejlépe v období, dokud jsou semena bílá a měkká. U starších plodů je zapotřebí zbavit se před konzumací starých, zralých, tvrdých semen, kterých bývá v jenom plodu šest až dvanáct. Na jedné rostlině za jeden den uzraje až deset plodů.

Další využití rostlin ačokča

Pokud by vám plody nechutnaly, můžete ačokču použít jako okrasnou, dekorativní rostlinu k plotům, suchým stromům, altánům, pergolám, které za krátký čas bohatě obroste. Její květy jsou pastvou pro včely a obrovskou výhodou je, že tuto rostlinu zatím nenapadají žádné nemoci ani škůdci.

Zdroj: článek Jak se pěstuje ačokča

Pěstování aloe vera

Aloe vera potřebuje ke svému růstu suché a teplé až horké podnebí. Má ráda hodně slunce, nesnáší průvan a postačí jí jen méně častá zálivka. Může být pěstována jako okrasná rostlina na skalce nebo v bytě, ale nejlépe se jí bude dařit ve skleníku. Tato rostlina velmi rychle roste a potřebuje každoročně přesazovat.

Zvolení místa pro pěstování aloe vera

Ať už se rozhodnete pěstovat aloe vera doma nebo venku, myslete na to, že rostlina potřebuje hodně slunce. Pokud bude rostlina umístěna venku, ideálním místem bude takové, kde bude svítit slunce déle jak osm hodin, rozhodně ne méně jak šest. Další důležitou věcí, na kterou venku musíte myslet, je zemina. Je potřeba najít suché místo, rostlině se nebude dařit tam, kde je půda příliš mokrá nebo má tendenci shromažďovat vodu. Jednotlivé rostliny aloe vera mohou být pěstovány relativně blízko sebe, ale ujistěte se, že ponecháte dostatek prostoru pro růst. Zralá rostlina se může rozšířit o dvacet pět a více listů. V případě, že bude rostlinu pěstovat doma, bude nejlepší volbou okenní parapet směrem na jih nebo západ. Při pěstování v květináči není potřeba volit velký a prostorný květináč, protože rostlina preferuje přeplněný kořenový systém. Bude-li mít přebytečný prostor, zpomalí se její růst.

Příprava pro výsadbu aloe vera

Ať už jste se rozhodli pro pěstování aloe vera venku, nebo uvnitř, zvolte suchou, písčitou půdu. Pokud nemáte přírodně písčitou půdu, jednoduše ji smíchejte s pískem nebo malými kamínky. Půda bude dobře zajišťovat odvodňování a nabízet rostlině ty nejlepší podmínky k růstu. Faktor pH zeminy by se měl pohybovat v rozmezí hodnot 6 až 8, hodnotu pH zvýšíte tím, že do půdy přidáte vápno. Pokud si zvolíte, že budete pěstovat aloe vera jako pokojovou rostlinu, můžete substrát pro tuto rostlinu zakoupit v obchodě.

Postup výsadby aloe vera

Žádný zahradník vám nedoporučí pěstovat aloe vera ze semene, i když je to možné. Trvá to příliš dlouho a je zapotřebí přísných skleníkových podmínek, aby semínko vyklíčilo. Zralá rostlina produkuje odnože, které jsou vlastně novými malými rostlinkami a mohou být použity k rozmnožování.

  • Vyberte si odnože ze zralé rostliny. Když jsou vysoké několik centimetrů a listy se začínají rozevírat, můžete začít s rozsazováním.
  • Pomocí ostrého nože oddělte mladou rostlinku a ujistěte se, že jste odnož neporušili.
  • V případě, že se vám nepodařilo odnož oddělit bez porušení, je potřeba nechat ránu zaschnout a teprve poté umístit do půdy. To bude trvat dva až tři dny, ale zabráníte tím napadení rostliny a jejímu odumření.
  • Jakmile se na ráně utvořil strup, můžete rostlinu umístit do půdy. V případě, že jste byli tak opatrní a rostlinu jst

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Pěstování aloe vera

Autoři uvedeného obsahu

 Mgr. Hanka Synková

 Mgr. Michal Vinš

 Mgr. Světluše Vinšová

 Nina Vinšová


výsadba a pěstování tůjí
<< PŘEDCHOZÍ PŘÍSPĚVEK
výsadba ačokča
NÁSLEDUJÍCÍ PŘÍSPĚVEK >>
novinky a zajímavosti

Chcete odebírat naše novinky?


Dokažte, že jste člověk a napište sem číslicemi číslo dvacetsedm.