VYSÉVACÍ STROJ NA TRÁVU, nejen o tom se dočtete v tomto článku. Motorové sekačky se obvykle používají k sečení trávy na větších zahradách. Jsou vybaveny motorovým pohonem a žacím ústrojím. Sekačkám lze nastavit výši sečení.
Co je to motorová sekačka
Motorové sekačky jsou ideální volbou pro údržbu středně velkých trávníků, třeba i s členitějším terénem. Umožňují efektivně sekat i vyšší a hustší travní porosty. Benzínová sekačka je výborným pomocníkem tam, kde není v dosahu přívod elektrické energie anebo tam, kde se při práci nechcete omezovat přívodním elektrickým kabelem. Moderní čtyřtaktní motory se vyznačují dlouhou životností a snadnou obslužností. Jsou šetrné k životnímu prostředí a splňují náročné hlukové normy stanovené Evropskou unií.
Motorová sekačka bez problémů zvládne posekat i vyšší a hustší travní porost a posekanou trávu posbírá do koše. Pokud nebudete chtít trávu sbírat a někde na zahradě skladovat, můžete mulčovat – dovnitř sekačky je totiž možné vsunout mulčovací vložku. Kombinovaně lze střídat mulčovaní a sběr do koše nebo výhoz dozadu.
Sekačka se dá nastartovat buď pomocí navíjecího startéru, který je připevněn k horní části sekačky (startuje se zatažením za lano). Nebo jsou některé sekačky vybaveny elektrickým startováním, které funguje tak, že jednoduše zmáčknete tlačítko start.
Nastavení výšky sečení se ovládá pomocí páčky, která pohybuje výškou nastavení koleček od země. Rozmezí je různé od 2 cm do 9 cm výšky, záleží na výrobci. Šíře sečení je závislá na modelu a šíři žacího nože.
Motorová sekačka funguje na benzínový motor, do kterého se doplňuje benzín Natural 95 a do motoru olej určený pro zahradní techniku, například Garden 4T 10W-30. Pravidelně kontrolujte stav oleje. Na víčku s měrkou je vyznačena maximální a minimální hladina oleje (platí při zašroubovaném víčku). Sekačka musí být při zjišťování hladiny oleje na vodorovné ploše a minimálně 30 minut po provozu.
Spouštění žacího nože se provádí pomocí vrchní páky, která se přitiskne k rukojeti.
Některé sekačky mají vlastní pohon, který se ovládá pákou před držadlem zepředu. Některé modely jsou vybaveny ještě rychlostí pohonu – zpravidla mají dvě rychlosti (pomalá a rychlá).
Sběrný koš je součástí každé sekačky a liší se pouze objemem. Sběrný koš se vyprázdní tak, že uchopíte sběrný koš za rukojeť a zvednete jej přímo nahoru. Zadní kryt se otočí kolem tyče zadního krytu mimo sběrný koš a sejmete sběrný koš z adaptéru na koš na sekačce. Zatímco budete držet rukojeť, zvednete nahoru zadní část sběrného koše a vysunete koš směrem dozadu. Při nasazování sběrného koše na sekačku zpět, se ujistěte, zda horní část sběrného koše dosedá na opěrnou tyč mezi rukojeťmi.
V motoru je nutné kontrolovat předepsané množství motorového oleje dle návodu. Pečlivě si přečtěte a dodržujte uvedené pokyny. V normálních podmínkách provádějte údržbu vzduchov
Ve svém příspěvku ZPRÁVA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milan.
Já mám na zahrádce několik hlav révy a mám je obsypané štěrkem. Oštepky nebo kůra - souhrnně mulč můžou působit moc kysele a zároveň to slouží jako úkryt mnoha škůdců. Já bych doporučil kamínky.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Petr.
Dávám jako mulč posekanou trávu a nemám s tím problém ... Až tráva dostatečně zmenší svůj objem (zahnije), tak ji zaryji kolem hlavy a dám novou posekanou trávu ...
Dokonalého trávníku bez vertikutátoru stěží dosáhneme. Práce s ním je jednoduchá, zejména je-li vertikutátor motorový. Vertikutaci provádíme alespoň jednou do roka, vždy na jaře. Optimální je provzdušnění dvakrát za sezonu. Trávník musí být posekaný, aby stroj mohl bez problémů pracovat. Po ošetření vertikutací je dobré trávník hodně zalít, popřípadě pohnojit.
Jde v podstatě o vertikální prořezání travního drnu do hloubky 3 cm, tímto úkonem se travní koberec provzdušňuje a zbavuje plsti, která omezuje cirkulaci vody a vzduchu a vytváří vhodné prostředí pro rozvoj různých chorob. Řez rovněž ničí dvouděložné plevele a podpoří odnožování trav, trávník se tak celkově zmladí.
Jak jsme již zmínili, ideální je trávník provzdušnit dvakrát ročně – na jaře a na podzim. U více namáhaných ploch lze vertikutaci provádět i častěji, vždy podle momentálního stavu ošetřované plochy. Ideální jarní dobou na provzdušnění je duben až polovina května, v případě brzkého jara můžeme začít už na konci března. Podzimní vertikutace se pak obvykle provádí od konce srpna až do závěru září, opět podle aktuálního počasí a stavu trávníku.
Při samotné vertikutaci je potřeba vždy brát v potaz aktuální stav travního koberce. Chybou by bylo pustit se do úprav přemokřené nebo namrzlé plochy. Vhodnou dobou je stav, kdy tráva začíná rašit. Pokud byste se pro vertikutaci rozhodli později, je potřeba trávník nejdříve pokosit na výšku 3 až 4 centimetrů. Samotná hloubka provzdušnění by měla být maximálně do 4 mm. Jinak hrozí, že byste trávníku spíš ublížili, než prospěli. Pokud máte před sebou velmi zanedbanou plochu plnou mechu a travní plsti, doporučuje se vertikutovat ještě jednou, a to do kříže. Teprve takto očištěný a ozdravený trávník by se měl pohnojit a případně dosít.
Při nastavení je klíčové zvolit správnou hloubku. Příliš hluboká vertikutace poškodí kořeny trávníku a napáchá více škody než užitku. Správně nastavený vertikutátor by měl zanechávat jen mělké stopy, žádné hluboké brázdy. I když po vertikutaci může trávník vypadat nepěkně, zdravý pažit se rychle zase vzpamatuje.
Při vertikutaci rozhodně nezatáčejte a nezkoušejte couvat. To může být problém na nerovném povrchu, proto pokud máte nerovný terén, volte raději modely s jednou nápravou a válcem v její ose.
Provzdušňovat můžete ručním, elektrickým nebo benzínovým vertikutátorem. Ruční vertikutátory se používají na zahradách do 200 m2, elektrické do 500 m2 a benzínové nad 500 m2.
Ruční kypřič trávníku Gardena combisystem má nože vyrobené ze speciálně kalené a pozinkované nerezové oceli. Při pohybu s kypřičem pronikají tyto nože do&n
Ve svém příspěvku RAKYTNÍK - JEHO PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk Boráň.
Já už sbírám plody rakytníku asi čtvrtým rokem. Původně jem zasadil dvě samice a jednoho samce. Loni jsem sklidil 28 l malviček. Protože byly rostliny dost vysoké a husté, tak jsem je radikálně ostříhal( kvůli sklizni). Letos jsem sklidil opět 28l. Pokud budete pod rakytníkem pravidelně křoviňákem sekat trávu, tak se vám nerozroste. Kořeny sice narostou dál, ale křoviňákem nové rostlinky pohodlně useknete.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jirka.
Jde o to kolik plodů chcete sklízet a kolik máte placu na zahradě. Strýček má 7 leté stromky 2+1 3 m od sebe a nestříhá zatím ale už maj 4 m výšku. A je z nich tak 15 litrů plodů a to je podle mne to podstatné . Když jsem vyděl na netu obrázky zemědělské velkovýroby tak to bylo pole asi tak stejně velkých stromků. Tam to ale zbíraj nějakýmy kombajny. Ale určitě i mi budem asi omlazovat a prořezávat. Víc neporadím. J
Travní hmotu sebranou do koše, kterou nevyužijeme na mulčování, bychom měli zkompostovat. Živiny se pak navrátí do zahrady.
Trávu je před kompostováním vhodné smísit s jiným hrubějším rostlinným materiálem, například s naštěpkovanými větvemi z prostřihu ovocných stromů, s pilinami nebo se vzdušnou zeminou. Samotná posečená tráva v kompostu totiž po čase vytvoří kompaktní hnijící vrstvu, ve které se nedaří organismům schopným trávu rozložit na kompost.
Před kompostováním je vhodné trávu nechat mírně naschnout.
Kompostování zefektivníme a zrychlíme, když do směsi přidáme takzvané urychlovače kompostu, které jsou k dostání v obchodech, nebo i rostlinné výluhy či výluhy z hnoje. V případě nouze je možné k urychlení rozkladu použít i některé z dalších dusíkatých hnojiv (močovinu, rohovku).
V naší poradně s názvem SULKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela Pánková.
Dobrý den,
od druhého dne po postřiku stromů přípravkem Sulka - K má náš pejsek střevní problémy (průjem). Protože postřik si samožřejmě nevybírá jen větve stromů, ale ve velkém množství padá na trávník, kde se pes pohybuje a často trávu olizuje, mohou tím být vyvolány jeho problémy?
Děkuji za odpověď.
Marcela Pánková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Sulka - K obsahuje síru a ta může způsobit zažívací potíže psům, kteří ji spolknou. Nabízí se zde řešení ve formě dodatečného postřiku trávy čistou vodou z hadice, aby se z ní rychle spláchly ještě nezaschnuté zbytky přípravku Sulka - K.
Pejskovi na několik dní dopřejte dietu a krmte jen kuře s rýží, než se jeho hovínko vrátí do normálu.
Jako optimální termín pro setí je uváděn v našich klimatických podmínkách přelom dubna a května a pak konec srpna a začátek září, protože v tomto období bývá větší množství srážek, ale při zajištění pravidelné závlahy lze sít trávník během celé doby vegetace. V posledních letech se díky teplým zimám osvědčily i zimní výsevy. Ty mají výhodu v lepším odnožování trav přes zimu a menším riziku zaplevelení. Výsev provádíme většinou ručně rozhozem osiva, u větších pozemků je vhodné jeho rozdělení na menší části s oddělením potřebného osiva – může se snadno stát, že se nám ho v závěru bude nedostávat. Výsevní množství se pohybuje od 12–25 g/m2, jen pro rychlejší zapojení porostu se doporučuje dávka vyšší. V každém případě je výsevné množství závislé na travních druzích obsažených v použité směsi. Měli bychom se přidržet doporučení výrobce osiva. Při rozdělení množství osiva počítejte s přídavkem na okraje trávníkové plochy, aby hned z počátku byly hustší. Pro rovnoměrný výsev lze použít i vysévací nádobu (s otvory ve dně), ta nám slouží zároveň jako odměrka pro správné osetí stanovené plochy. Vyseté osivo je nutné zapravit do půdy nejvýše do hloubky 1–2 cm. Nejčastěji sekavým pohybem pomocí hrábí nebo opatrným přehrabáním povrchové vrstvy, na větších plochách ježkovými válci. Po zapravení je nutné povrch utužit těžším válcem nebo nášlapnými prkénky připevněnými na obuv, jinak osivo pomalu a nepravidelně klíčí a snadněji jej vyzobou ptáci. U sestavovaných směsí můžeme využít dvoufázového setí, kdy sejeme nejprve hrubosemenné trávy, které zapravíme do půdy a pak na povrch dosejeme jemnosemenné trávy, ty již nezapravujeme, a povrch utužíme. Po výsevu by, pokud je to technicky možné, měla následovat zálivka, ta dokončí utužení povrchové vrstvy a značně urychlí klíčení. Zálivka nesmí být příliš intenzivní, aby se osivo nesplavilo, vzniknou tak snadno lysé a naopak příliš husté ostrůvky porostu. Vyschne-li povrchová vrstva půdy v průběhu klíčení, dojde zpravidla k úplnému zničení porostu a je nutné sít znovu. Pro rychlejší klíčení a udržení vlhkosti můžeme na menších plochách povrch pokrýt porofólií, jež chrání i před ptactvem.
V rozdělení a pojmenování technických pomocníků na kypření a kultivaci půdy způsobili jak výrobci, tak prodejci techniky nemilý zmatek. Jeden a týž stroj nazývají jedni rotavátor, druzí kultivátor. Bez ohledu na to, zda je pohání elektrický, nebo benzinový motor, oba sice kypří a kultivují půdu, jenže každý jiným způsobem.
Levnější a jednodušší jsou rotavátory, jejichž rotující hvězdicové nože půdu prokypřují do hloubky kolem 15 cm a zároveň stroj táhnou pomalu vpřed. Dobře rozmělní povrchovou vrstvu půdy, zvládnou i drny a zvlášť dobře poslouží k zapravení hnojiva, rašeliny nebo mulče do záhonů. Zorat půdu do hloubky a obrátit ji ale nedokážou. Plevel obvykle nerozemelou, ale spíše vytáhnou na povrch, odkud ho musíme stáhnout hráběmi.
Naproti tomu kultivátory svými poháněnými ocelovými nebo i pneumatikami opatřenými koly v podobě dvoukolového traktůrku táhnou sestavu radliček, kterými kypří půdu do větší hloubky, nakypřují meziřádky, umí vyorávat plodiny a výborně zvládnou předseťovou přípravu.
Výkonnější (a pochopitelně třikrát i vícekrát dražší) typy vybavené pohonnými hřídeli poslouží v roli multifunkčních kultivátorů i na větších zahradách s přídavnými adaptéry nejen jako rotavátor a pluh, ale i k tažení smyků, bran, hrobkovacích radlic a válců. V létě pomohou v roli bubnové sekačky a obracečky sena při senoseči, v zimě s přídavnou radlicí nebo dokonce sněhovou frézou zvládnou odstraňování sněhu z cest a dvorů. S přívěsným vozíkem pak poslouží hospodářům a zahradníkům po celý rok.
Podzimní péče o trávník je druhé nejdůležitější roční období v jeho údržbě. Hned po jaru, kdy jsme trávník nastartovali, obnovili, opravili, případně založili nový. Přečkali jsme léto za stálého sečení, hnojení a závlahy. A na podzim si vše musíme zopakovat, abychom připravili trávník na zimu, a na jaře jsme jej mohli opět nastartovat. Na podzim je možné založit i nový trávník. Operací, agrotechnickými zásahy, je toho velmi mnoho. Začneme novým trávníkem a následně se podíváme na regeneraci stávajících. Pusťme se do toho a připravme je na dobré přezimování.
V září lze velmi úspěšně likvidovat plevele v trávníku. Je ještě dostatečná teplota pro účinnost přípravků proti plevelům a můžeme bezpečně provést i dosev trávníku. Pro postřik proti plevelům použijeme selektivní přípravky. Nejčastěji se používají Bofix, Dicotex, Travin. Je také možné použít Agrofit-kombi, Starane nebo Lontrel. Aplikujeme vždy na suchý trávník. Postřik provádíme postřikovači, dbáme na přesné dávkování. Po postřiku, aby se nesnížila účinnost, by nemělo alespoň čtyři hodiny pršet. Účinek je patrný většinou do 5–7 dní.
Na podzim je důležitá výživa trávníku. Abychom jej dostali do výborné kondice před zimou, od září až do poloviny listopadu (dle vývoje počasí) aplikujeme speciální podzimní trávníková hnojiva, jež mají upravený poměr živin pro jeho podzimní výživu. Na podzim již nepotřebujeme, aby se trávník táhl do výšky, ale zaměřujeme se na posílení kořenového systému rostliny a její odolnosti proti stresovým situacím. Podzimní trávníková hnojiva mají snížený obsah dusíku (N) a naopak zvýšený obsah draslíku (K2O) a minimum fosforu. Draslík je prvek podporující odolnost trávníku vůči stresovým situacím, jako je sucho, vymrzání či choroby, řídí a posiluje buněčnou stavbu rostlin. Podzimní trávníková hnojiva mají tyto výhody – zaručují dobré přezimování trávníku, odolnost proti vymrzání, prevenci proti houbovým chorobám, schopnost trávníku lépe čelit nepříznivým povětrnostním vlivům.
Trávu i na podzim sečeme v pravidelných intervalech, a to až do listopadu s ohledem na vývoj počasí. Před zimou nenecháváme trávník příliš vysoký. Vysoká tráva přitahuje plíseň sněžnou. Posečenou trávu odstraňujeme, jelikož její zbytky přitahují choroby. Průběžně odstraňujeme spadané listí. Důležitá je prevence, proto, jak již bylo uvedeno výše, trávník na podzim vertikutujeme, zbavíme biologických zbytků a spadaného listí. A přihnojíme podzimním trávníkovým hnojivem. Jako prevenci zejména proti plísni sněžné je vhodné trávník před zámrazem postříkat přípravky proti chorobám. Velmi účinná a v odborné literatuře doporučená je účinná látka azoxystrobin. Obsahuje ji například přípravek Ortiva. Vhodné jsou i účinné látky benomyl, iprodion, mancozeb, thiophanat-methyl aj. Jako prevenci lze úspěšně použít postřik přípravkem Polyversum. Plíseň sněžnou přímo nehubí, jelikož ta se objevuje při nižších teplotách a Polyversum lze použít pouze při teplotách nad 10 °C. Při opakované podzimní aplikaci preventivně likviduje původce této choroby a tím výrazně snižuje a omezuje napadení trávníku plísní sněžnou.
Po zimě musíme být trpěliví – dokud zcela neroztaje poslední sníh a trávník nerozmrzne, uděláme nejlíp, když se k němu ani nepřiblížíme. Vstupování na zamrzlý trávník má často na svědomí holá místa. V rozbředlé půdě zase zůstanou hluboké rozměklé stopy, které jen obtížně srovnáváme. Jakmile je půda suchá, nastal ten správný čas se trávníkem začít vážně zabývat. S regenerací začneme tím, že ho zcela vyčistíme – to znamená, že shrabeme listí, větvičky a suchou trávu. Pokud jsme trávu dostatečně nezkrátili na podzim, měli bychom ji před další rekultivací posekat přibližně na výšku tří centimetrů. Abychom se zbavili travní plsti, již v podstatě tvoří mech, odumřelá stébla trávy a rozkládající se listí a větvičky, budeme muset sáhnout po vertikutátoru. Vetrikutátor (vertical cut znamená svislý řez) je elektrický nebo motorový přístroj vybavený ostrými noži, které rotují kolem vodorovné osy v hloubce 3–7 cm, čímž travní plochu provzdušňují. Nemáme-li ho k dispozici, budeme si muset vystačit se speciálními hráběmi k provzdušňování trávníku. Na větší plochy si raději přístroj půjčíme v půjčovně nářadí. Tímto provzdušněním trávník zbavíme kompaktní plstnaté vrstvy, jež v půdě zadržuje nežádoucí vlhkost a brání mu v dýchání. Pokud bychom to neudělali, můžeme se dočkat různých chorob a o zeleném pažitu si můžeme nechat zdát. Po vertikutaci trávník znovu pečlivě shrabeme a odstraníme z něj všechny rostlinné zbytky.
Jestliže jsme na trávníku objevili zažloutlé skvrny o průměru 15–20 cm, které se neustále zvětšují, můžeme si být jisti, že jde o sněžnou plíseň. Za slunečného počasí mají stébla narůžovělý odstín, za vlhka se kolem skvrn objevuje bílé podhoubí, jež stébla trávy slepuje. Tato choroba trávník zachvátila buď proto, že krusta sněhu, která na něm ležela, nepropouštěla žádný vzduch, nebo jsme to na podzim poněkud přehnali s dusíkatými hnojivy, případně jsme jej před zimou důkladně neshrabali. V přírodě se běžně na loukách objevují holá zažloutlá místa. Nejde ale o náš dokonalý trávník a navíc si s nimi příroda časem poradí, což se v případě šlechtěných rostlin téměř nestává. Co tedy dělat? Boj se sněžnou plísní je poměrně obtížný. Podaří-li se nám ji zachytit v počátečním stadiu, je dost možné, že ji zlikvidujeme fungicidem ve spreji. Zasáhla-li ale větší část plochy, raději ji celou zryjeme a začneme s pěstováním trávníku od začátku. Pokud se nám plíseň podařilo zlikvidovat bez nutnosti odstranění celého trávníku, stačí, když pak prázdná místa zkypříme, osejeme novým travním semenem, udusáme do roviny a zalijeme.
Hnojiva nám při správném použití zajistí potřebné živiny pro růst a zdraví trávníku.
Chemická hnojiva
Chemická hnojiva uvolňují živiny do trávníku příliš rychle, mají vysoký obsah dusíku, který sice zaručí rychlý růst trávníku, ale dostatečně nepodpoří rozvoj kořenů. Takový trávník pak kvůli nadměrnému růstu musíte častěji sekat. Častým sekáním ztrácí trávník živiny, je pak rychle náchylný k různým nemocem, plevelům nebo má problémy s hmyzem.
Velkou nevýhodou chemických hnojiv je, že během deště se spousta hnojiva odplaví a finance vložené do hnojiv tak uplavou s nimi.
Organická hnojiva
Organická hnojiva jsou výhodnější a levnější než chemická hnojiva. Organickým hnojivem bývá kompost, hnůj nebo tráva a listí. Organická hnojiva dodávají trávníku mikroživiny i makroživiny bez poškození důležitých půdních organismů, uvolňují živiny postupně a pomalu a zabezpečují potřebné zadržování vody v půdě i cirkulaci vzduchu.
Užívání organických hnojiv má řadu dalších výhod. Když si na zahradě založíte kompost, nemusíte odpad nikam odvážet, vždy ho na podzim použijete pro pohnojení trávníku. Pokud byste chtěli používat hnůj od vlastních zvířat, je potřeba jej nechat alespoň půl roku odležet, protože použitím čerstvého hnoje byste trávník spálili.
Hnojit trávník můžete i v průběhu sekání, sice tento způsob není doporučován při každém sekání, ale jednou za čas tak můžete vykonat dvě práce současně a přitom spotřebovat přebytečný odpad. Posekanou trávu nechte na trávníku rozložit, nesbírejte ji do koše ani nehrabejte, poskytne trávníku živiny. Tráva zmizí po několika dnech, problém by mohl nastat jen tehdy, pokud jste sekali příliš vysokou trávu. V takovém případě není hnojení tímto způsobem doporučováno, raději si počkejte na příští sekání a začněte sekat o něco dříve.
Rajčata jsou poměrně náročné rostliny, vyžadují pro svůj růst speciální půdu, která je dobře zásobená živinami. Půda by měla mít pH mezi 6,0 až 6,5. Hodnotu pH na vámi připravovaném záhonu či v nádobě určené k pěstování zjistíte použitím lakmusového papírku. Jste-li si jisti, že vám v předchozím období v této půdě rostla zelenina bez problému, nechyběly jí žádné živiny a úroda byla solidní, pak je velice pravděpodobné, že hodnota pH spadá do správného rozsahu a vy se tím dále nemusíte zabývat. Zjišťovat pH půdy byste měli asi dva až tři měsíce pře samotnou výsadbou rajčat, abyste byli schopni odstranit možné nedostatky. Potřebujete-li zvýšit pH, je zapotřebí použít mletý vápenec, zatímco použitím sodíku pH snížíte.
Příprava záhonu
Před přesazováním sazeniček rajčat do zvoleného záhonu je zapotřebí půdu přerýt a obohatit živinami, a to buď z dobře rozleželého kompostu, nebo použitím proleželého chlévského hnoje. Půdu pečlivě upravte, větší hroudy hlíny rozmělněte, zbavte plevele, aby zbytečně neoslaboval rostliny tím, že bude odčerpávat potřebné živiny. Teprve takto pečlivě připravený záhon je nachystaný k sázení.
Příprava nádoby pro pěstování
Chystáte-li se pěstovat rajčata v nádobě, můžete použít klasický zahradní substrát, který zakoupíte v každém zahradnictví. Opět nejlépe použijte rozleželý kompost a se substrátem promíchejte jedna ku jedné. V nádobě je dobré na dno použít chlévský hnůj nebo rozsekanou trávu, obojí se při svém rozkladu zahřívá, čímž pak bude podporován růst rostliny. Hnůj či trávu zasypte připraveným speciálním substrátem – a máte hotovo.
Pokud se rozhodnete pěstovat citrónovou trávu, máte v zásadě dvě možnosti, jak si ji pořídit. Buď najdete specializované zahradnictví, kde prodávají již vzrostlou rostlinu (většinou západoindický druh) nebo si ji můžete vypěstovat sami přímo ze semen (východoindický druh). Cena jednoho sáčku semínek se běžně pohybuje okolo 30 korun (můžete se ale setkat i s cenou okolo 100 korun). Bohužel musíte počítat s tím, že vám všechna semena nevyklíčí (pouze 20 – 30 %).
Řada lidí se rozhodne, že si svou šatní místnost nechá sestavit od odborníka přesně na míru. Výhodou je zajištěná kvalita práce a zkušenost odborníků s uspořádáním šatny. Odborník je schopný sestavit šatnu tím nejefektivnějším způsobem, který ušetří spoustu prostoru. Dnes existuje řada firem ale i řemeslníků, kteří se stavbou takovýchto šaten zabývají. Někdy se může majitel rozhodnout, že si nechá postavit třeba jen část šatny na míru, někdy bude chtít vybavit třeba celou místnost. Někteří lidé si třeba nechají zhotovit jen skříň na míru, protože v komerčním prodeji nesehnali žádnou, která by odpovídala jejich požadavkům, nebo prostorovým dispozicím, což znamená, že jim vyšel v šatně buď příliš velký, nebo naopak příliš malý prostor a žádná běžně prodávaná skříň ho vhodně nevyplňuje. V takovém případě je právě ideální obrátit se na odborníky, kteří jsou schopni sestavit skříň podle jasně daných požadavků zákazníků. Pokud ale majitelé domu, nebo bytu nebaví objíždět nákupní střediska a hledat vhodný nábytek, tak je možné nechat stavbu celé místnosti právě na odbornících. Stavba takovéto místnosti obvykle začíná tím, že si návrhář prohlédne místnost, kde se má šatna nacházet, případně si prohlédne dům nebo byt a navrhne, kam by se šatna nejvíce hodila. V dnešní době jsou odborníci schopni vytvořit otevřenou šatnu, která je například součástí jiné místnosti, ale klidně i šatnu rohovou, šatnu samostatnou, nebo i šatnu průchozí, která spojuje více místností. Základem je znát prostorové dispozice objektu, kde bude šatna vybudována. Dalším krokem je zjištění požadavků majitele na šatnu, nejde ale jen o zjištění toho, jakou částku je do stavby šatny ochoten investovat, spíše se jedná o zjištění jeho očekávání, co by podle něj měla šatna obsahovat a jak by měla vypadat. Někteří majitelé si třeba budou přát šatnu vytvořenou hlavně z tyčových závěsných systémů, jiným naopak půjde o to, aby šatna měla co nejvíce poliček a dalších úložných prostor. V rámci těchto návrhů šaten také designér zjišťuje, co vše hodlá majitel v šatně uschovávat, jestli jen oblečení, nebo i boty a jiné doplňky, případně i jiné předměty (například vysavač, další peřiny atd.). Podle svých zkušeností a přání klienta je pak schopen sestavit návrh úložného prostoru. Někdy může být řešení ještě jednodušší a klient si vybere svou vysněnou šatnu z návrhů daného návrháře, pokud ho ale žádný jeho plán nezaujme, správný návrhář by měl být schopen sestavit šatnu opravdu i podle jednotlivých požadavků klienta. Obvykle spolu řeší kolik polic je potřeba, jakými a kolika závěsnými systémy šatnu vybavit, jestli využívat skříňky s dvířky, nebo jen čisté police, každý jednotlivý detail je na uvážení klienta. S interiérovým designérem je opravdu potřeba
Některé rašící výhony jsou tedy zbytečné. Budeme se jimi „pracovně“ zabývat?
Ovšem. Jakmile výhony trochu poporostou, aby bylo možné je vzít do ruky, budeme ty z rašících výhonů, které nepotřebujeme, odstraňovat vylomením. Této práci se odborně říká: podlom. Je radno jej provádět v době, kdy jsou rašící výhony ještě v bylinném stádiu, tedy měkké, abychom je mohli odstranit rukou. Na kmeni se letorosty ze spících oček odstraňují vždy, s výjimkou toho, když z nich potřebujeme zapěstovat nový kmen, třeba proto, že ten původní je starý, pokroucený a lze na něm nařezat jen minimum oček. Takovýto letorost se pak během roku vyvazuje, a naroste-li dostatečně dlouhý a silný, v následujícím roce se nařeže na výšku požadovaného nového kmene. Starý, nevyužitelný kmen je pak možné vyříznout.
Jinde nežli na kmeni se letorosty neodstraňují?
Záleží na množství času, který k provedení této práce máme. Profesionální pěstitelé obvykle odstraňují letorosty jen na kmíncích, dokonce na to mají speciální stroj, který se příhodně jmenuje ometač kmínků. Tato pozornost se kmínkům věnuje jednak proto, aby výhony z kmene keře nezahušťovaly a také proto, aby bylo možné bezpečně provádět ošetření půdy pod keři s použitím herbicidních přípravků.
A když má někdo vinici spíše pro radost a má na ni dostatek času?
Pak se podlomu může věnovat podrobněji. Především by si měl prohlédnout, kolik letorostů vyrůstá ze zásobního čípku. Pokud byl zimní řez proveden pečlivě, měly by tam být dva. Pokud byl zásobní čípek nařezán na více než dvě očka, měl by se také zde provést podlom. A měly by být ponechány dva spodní výhony. U zásobních čípků je dobré mít na mysli jejich význam: jsou zásobou letorostů pro řez v následujícím roce. Proto by mladé výhony měly být dostatečně dlouhé a přiměřeně silné, aby za rok mohly být k tomuto účelu využity. Pokud by se na čípcích ponechaly tři nebo čtyři výhony, už se zde uplatňuje apikální dominance, čili růstová převaha vrcholu, a nejintenzivněji poroste výhon horní. A my pro uplatnění zásobního čípku pro princip Guyotova řezu potřebujeme, aby i bazální výhony byly dostatečně silné. Jinak by se keře zmlazovaly jen obtížně.
Dále je možné pro lepší provzdušnění keřů odstraňovat i výhony z podoček, pokud jsou jalové. Opět, podobně jako při řezu, však zdůrazňuji, že se má ke každému keři přistupovat individuálně a před odstraněním čehokoli vzít v potaz vitalitu, čili sílu růstu keře.
Říkala jste, že se má vylamovat v době, kdy jsou výhony v bylinném stavu, tedy aby to šlo pouhou rukou...
Ano, to proto, bychom nepoškodili buňky borky, zvláště u starého dřeva. Také z praktick
V podstatě lze rotavátory rozdělit do čtyř základních skupin: ruční, motorové, traktorové a elektrické.
Při výběru stroje volte z nabídky osvědčených výrobců. Nelitujte vyšší částky, kterou za rotavátor zavedené značky dáte – bude vám sloužit dobře a v případě potřeby se snadno dovoláte reklamace a můžete k němu dokoupit i další komponenty. Rotavátor využijete na malé i velké zahradě, jen musíte vybrat ten správný typ.
Při výběru vždy zvažte výkonovou kategorii, zvolte podle četnosti používání kultivátoru a velikosti obdělávané plochy.
Každý rotační nožový rotavátor má zvláštní okopávací nože, které dokonale rozmělní a nakypří i těžší půdy. Podle konstrukce se kultivátory rozdělují do následujících tří skupin:
Mini rotavátory – nejčastěji jsou vybaveny malými čtyřdobými motory s obsahem válce do padesáti kubických centimetrů. Pro převod pohonu mezi motorem a okopávacími noži slouží odstředivá spojka a spolehlivá šneková převodovka. S minikultivátorem se můžete pustit do údržby malé zahrádky (například v kolonii). Malý čtyřdobý OHC motor zajišťuje stroji dostatek síly ve velkém spektru otáček. Výhodou takového provedení jsou nízké pořizovací náklady a velká obratnost stroje.
Hobby řemenové rotavátory – k pohonu slouží středně velké (například sekačkové) motory s obsahem do dvou set kubických centimetrů horizontální i vertikální konstrukce. Převody jsou řešeny u vertikální konstrukce klínovým řemenem a šnekovým převodem v oleji; u horizontálních strojů pak klínovými řemeny a zapouzdřeným řetězem. Hobby řemenové a profi nožové rotavátory jsou vhodnými pomocníky pro okopávání větších ploch. U hobby provedení však mějte na paměti, že se jedná o stroj pro občasné používání, nikoliv na každodenní tvrdou práci. Řemenový převod by to dlouhodobě nemusel vydržet.
Profi rotavátory – stejně tak jako u hobby kategorie slouží k pohonu sekačkové dvou- nebo čtyřtaktní motory, ale vybavené odstředivou spojkou a rychloupínacím zařízením. Vícerychlostní převodovky se zpátečkou přenášejí krouticí moment z motoru na okopávací nože. Převody jsou ozubené, se šnekem a koly v olejové lázni. Profesionální nožový rotavátor snese tvrdou práci bez újmy, protože je právě na ni konstruován: většina dílců včetně motoru je několikrát předimenzována pro odvedení těch nejnáročnějších úkolů.
Okopávací nože můžete vybírat buď úhlové pro lehčí půdy, nebo kopinaté pro těžké půdy s příměsí jílovité složky. Tyto nože díky jednoduchému systému vyměníte za dvanáctipalcová kola a lze s nimi provádět další různorodé práce.
Většina rotavátorů má možnost volby šíře pracovního záběru podle vaší potřeby. U nejmenších strojů se pracov
NanoPěna auto-moto je ideální čisticí a konzervační prostředek především pro starší autolaky, kterým navrací hluboký lesk a zároveň ve velké míře zabraňuje jejich postupné degradaci. Impregnační efekt této nanopěny má životnost zhruba čtvrt roku, v závislosti na způsobu užívání vozidla.
NanoPěna auto-moto zcela nahrazuje dřívější namáhavé mytí auta a následné voskování, které když má k něčemu být, je velmi náročné i nákladné. Místo toho všeho času, vody a námahy stačí jednoduše bez kapky vody nastříkat nanopěnu na lak, nechat ji několik okamžiků aktivně pěnit a poté setřít suchým hadříkem. V tu chvíli uvidíte lak svého vozu v lepším stavu, než když byl nový. A díky následné ochraně nanoimpregnací udržíte lak auta i chromové a lesklé plastové doplňky čisté snadným otřením vlhkým hadříkem. Vaše auto bude vypadat i o řadu let mladší.
Pro vyčištění auta pomocí nanopěny nepotřebujete ani kýbl s vodou, stačí samotná pěna a suchý hadr. Nanopěna po nanesení aktivně uvolní nečistoty z laku i skel. Jejím rozleštěním vytvoříte na povrchu auta neviditelnou superhladkou ochrannou nanovrstvu, ke které se nemohou nečistoty pevně přichytit. Díky tomu vám v příštím čtvrt roce bude pro udržování efektního lesklého povrchu auta stačit jen ráno si doma namočit hadřík, kterým jednoduše přejedete veškerý lak i skla. Nečistoty se nemají na nanopovrchu čeho držet, a proto jdou snadno setřít, aniž byste poškrábali lak. Za nedlouho vyjíždíte s nádherně se lesknoucím autem.
Pomocí nanopěny také dokonale vyčistíte svůj motocykl, obnovíte jeho lesk a ochráníte lak i chromování. Opravdu stačí stroj vyčistit jednou dvakrát za sezónu a po zbytek času jen ošetřené plochy občas otřít nebo opláchnout slabým proudem vody a budou dokonale vyleštěné. Nezáleží na tom, jaký máte typ motocyklu – na každém je celá řada hladkých povrchů, které je potřeba udržovat, nebo kde přijde vhod efekt snadného čištění – i hrubou nečistotu stačí z povrchu ošetřeného nanopěnou opláchnout vodou. Dokonce i mušky posbírané za jízdy stačí při zastávce jen otřít a motorka je jako nová. Velkou výhodou je, že pro kompletní vyčištění i hrubě ušpiněné motorky stačí jen nanopěna a hadřík. Není třeba platit za další čističe, dokonce není potřeba ani voda! Nanočástice obnoví barvu i lesk, a navíc po samotném vyčištění zformují ochrannou vrstvu, která přináší efekt snadného čištění – ošetřenou plochu stačí po dobu několika měsíců, v závislosti na opotřebení, lehce otírat jen vlhkým hadříkem pro dokonalé vyleštění.
Na trhu lze vybírat mezi třemi základními typy vertikutátorů – jedná se o benzínové, elektrické a mechanické. Mechanické jsou sice nejlevnější, ale práce, kterou odvedou, není v porovnání s motorovými výrobky tak kvalitní.
Strojové vertikutátory (ať už na benzín, nebo na elektřinu) s vyšším počtem otáček a větším záběrem vykonají více práce s lepším efektem, což se odráží i na jejich ceně. Zatímco za mechanický vertikutátor dáte kolem pěti set korun, elektrický pořídíte od dvou do osmi tisíc a benzinový od sedmi do dvaceti tisíc korun.
U každého vertikutátoru naleznete jeho technické údaje. Zajímejte se o šíři záběru, výkon motoru, nastavitelnost hloubky vertikutace, počet výměnných válců (pokud to stroj nabízí), počet nožů na válci, sběrný koš, plošný výkon a v neposlední řadě o hmotnost stroje.
Práce s motorovým vertikutátorem není fyzicky ani časově náročná. O něco hůř se pracuje s mechanickým provzdušňovačem. Je tedy nutné se před nákupem rozmyslet, co od stroje očekáváte, a podle toho do něj investovat.
Jednoznačně oblíbené jsou vertikutátory elektrické, které mohou být jednonápravové nebo dvounápravové, to záleží na typu zahrady.
Elektrocentrála je svým výkonem, stabilizací napětí a příznivou cenou určená především jako zdroj elektrické energie pro rekreační účely (na chatách, zahradách). Stroj je osazený asynchronním bezuhlíkovým (bezúdržbovým) alternátorem se zvětšeným nebo širším jádrem. Tato konstrukce umožňuje srovnávat výkyvy napětí na stejnou úroveň, jako je tomu u synchronních alternátorů s použitím AVR. Proto je možné použít elektrocentrálu na napájení spotřebičů s elektronikou za podmínky dodržení správného postupu používání. Centrály jsou vyráběny v benzinovém, dieselovém a LPG provedení a mohou být i třífázové.
