Informace od profesionálů

MENU

  

CHOROBY

  

PĚSTOVÁNÍ

  

ŠKŮDCI

  

RECEPTY

  
Téma

VYVÝŠENÝ ZÁHON

OBSAH

Vyvýšený záhon z palet

Palety jsou v současnosti „in“ a často se používají i jako materiál pro výrobu nábytku. Vyrobit vyvýšený záhon z palet je docela jednoduché. Prostě vždy čtyři palety spojíte k sobě (můžete použít běžné vruty nebo jen hřebíky). Vzniklou ohrádku pak vystelte třeba geotextilií nebo kartonem a naplňte hlínou smíchanou s rostlinnými zbytky či kompostem. Pokud se vám záhon zdá vysoký, můžete palety seříznout nad středním trámkem.

Vyvýšený záhon z palet může být praktickým řešením pro pěstování zeleniny. Otázkou však je, jak dlouho tato konstrukce, zvlášť při použití kartonu, vydrží.

Zdroj: Vyvýšené záhony - postup

Diskuze

V diskuzi JAK DALEKO OD HRANICE PLOTU SE SOUSEDEM SE MŮŽE UDĚLAT VYVÝŠENÝ ZÁHO A PĚSTOVAT ZELENINUZASADIT TÚJE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeňka.

Dobrý den, včera jsme v hranici pozemku postavili společně plot, se sousedem, ale je od země 8-12 cm. Trvám, aby byl zespodu něčím vyztužený (roxorem nebo betonem, jelikož mají psa vlčáka, který se může podhrábat a dostane na můj pozemek
Je docela agresivní a já jsem 35 let plně invalidní 3.stupeň a silné astma a alergie.Nechci být zmrzačena, mám obrovský strach ze psů.

Odmítám doplatek nákladů, dokud soused zespodu nedá výztuž nebo jinak nezabezpeči proti vstupu psa na můj pozemek. . Jeho teorie je, že tam udělá vyvý#ený záhon až k samé hranici. Je to přípustné?
Řeší spory se sousedy Magistrát občansko právní odd?

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: diskuze Jak daleko od hranice plotu se sousedem se může udělat vyvýšený záho a pěstovat zeleninuzasadit túje

Vyvýšený záhon z vrbového proutí

Pokud chcete něco estetičtějšího, vyzkoušejte vyvýšený záhon s proutěnými stěnami. Podobné záhony mají dlouhou tradici a dají se prý najít i ve vykopávkách z období římské říše. Jedná se vlastně o takové „haťování“ s tím, že pomocí přírodních materiálů nezpevňujete svahy či břehy rybníků, ale jen vytvoříte stěnu záhonu.

Postup je také jednoduchý – do země v požadovaném tvaru zatlučete kůly, mezi které na střídačku vpletete vrbové pruty. Vznikne struktura stěny podobná jako u košíků. Jediným limitujícím faktorem může být nedostatek vrbového proutí, protože košíkářských vrb a prutníků v krajině ubývá. Pokud nespěcháte, můžete si ořezem upravit nějakou vrbu ve svém okolí. Existují však i dodavatelské firmy, které vám proutí prodají.

Zdroj: Vyvýšené záhony - postup

Poradna

V naší poradně s názvem VENKOVNÍ KALA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Navrátilová.

Dobrý den,můžete mě prosím poradit jak sázet kaly na záhon.mají se cibulky nějak
od sebe oddělit,nebo je nechat tak jak jsem je na podzim vyryla.Děkuji.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.

Když cibule rozdělíte budete mít více hubených kal třeba na různých místech. Když je necháte u sebe, vyroste vám krásný hustý trs silných kal. Je to jen vás.

Zdroj: diskuze Pokojová kala pěstování

Vyvýšený záhon z cihel, betonu, dřeva

Ohradit záhon lze různými způsoby: dřevem, které je však třeba ošetřit impregnací, krátkou palisádou, konstrukcí z kmenů, cihlami, kamennou suchou zídkou, plochými kameny, betonovou skruží nebo tabulí plechu. Jestliže obvodové stěny rovnou nevyzdíte z cihel, zajistěte dostatečnou stabilitu záhonu, k čemuž nejlépe poslouží dobře ukotvené dřevěné kůly. Vyzděné záhony je pak nutné u základu odvodnit, aby kořínky rostlin neuhnívaly v příliš velkém množství vody.

Vnitřní stěny vyložte fólií, která zabrání odpařování vody. Vhodná je například fólie pro zahradní jezírka, kterou seženete v hobby marketech či zahradnických potřebách. Jestliže je záhon navýšený na hlíně, neuzavírejte dno fólií, ale chraňte ho proti hrabošům položením králičího pletiva.

Vysoký záhon je dobré zakládat na podzim nebo časně zjara. Zakládáte-li ho na rostlé půdě, odryjte nejdříve vrstvu zeminy a zkypřete podkladovou plochu. Pak nasypávejte jednotlivé vrstvy v pořadí od nejhrubší po nejjemnější vrstvu zeminy a organických zbytků.

U dostatečně vysokých záhonů může být spodní vrstva tvořena dřevěným odpadem, větvemi a menšími větvičkami. Pak by měly následovat nadrcené či nasekané organické zbytky, vrstva kompostu a nakonec vrstva kvalitní zeminy. Při poklesu substrátu jej každý rok dosypte směsí kompostu a zeminy.

Zdroj: Vyvýšené záhony - postup

Diskuze

V diskuzi AČOKČA NÁVOD NA PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Josef.

Kde seženu tu ačokču.
Děkuji za odpověď.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Sabina.

Zajímám se o pěstování ačokči, chtěla bych vyzkoušet. Na internetu jsem se dočetla, že je možné ji pěstovat i ve skleníku, že sice se doba do prvních dobů nezkrátí, ale je možné ji vysadit dříve. A tak by mě zajímalo, zda s tím má někdo zkušenost a kolik prostoru ačočka ve skleníku zabere. Nebo mám dát předpěstovat do skleníku a pak přesadit na venkovní záhon? Dá se přesazovat? Díky.

Zdroj: diskuze Ačokča návod na pěstování

Doba na výsadbu

Doporučená doba výsadby je od března do listopadu (půda musí být rozmrzlá). Sazenice se dávají do vyhloubené jamky, zalijí se vodou, zasypou hlínou a umačkají. Sází se tak hluboko, aby byl celý kořenový bal pod úrovní země; nad zemí by měly být první výhonky. Vhodné je záhon mulčovat kůrou nebo posečenou trávou ze sekačky (udržuje vlhkost); posečenou trávu ze záhonu na podzim vyberte, drží se v ní hlodavci; kůra nechejte. Záhon udržujte v čistotě a pravidelně keře zalévejte.

Tújím nejlépe vyhovují spíše slunná nebo alespoň pohostinná místa.

Zdroj: Kdy sázet túje

Poradna

V naší poradně s názvem OTEKLÁ ŠLACHA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Meddy.

Dobrý den,
2 dny jsem zakládal nový záhon.
po odrytí drnů jsem hlínu drtil
holýma rukama,protože šla krásně drolit
a plevel šel sám ven.
Ale teď mně bolí šlacha na prostředníku
z venku a kloub mám trochu oteklý.
Mažu si prst Voltarenem,no...nic moc.
Potřebuji na prst teplé,nebo studené mazání?
Poraďte mi,prosím co,abych namusel k doktorovi.
dík

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Nyní potřebujete být trpělivý. Namožená šlacha se bude hojit dlouho, i tři týdny. Snažte se prst (celou ruku) vůbec nenamáhat, urychlí se tím hojení. Voltaren je skvělé řešení, protože tlumí bolest a léčí zánět, ale chce to čas. Můžete použít i ledovou tříšť zabalenou v igelitovém sáčku, kterou pak přikládejte na postižené místo na 5 minut. Postupně se bude dostavovat úleva, ale jen velmi velmi pomalu.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: diskuze Oteklá šlacha

Péče o půdu

Máte-li dostatek času a jste-li schopni si místo pro pěstování zvolit již na podzim, uděláte nejlépe, když si záhon nahrubo připravíte ještě před zimou. Při rytí záhonu na podzim byste měli nechávat větší hroudy, aby byla půda schopna udržet si co nejvíce zimní vláhy. Na podzim zrytou půdu už na jaře nepřerývejte, pouze ji pohnojte kompostem a minerálními hnojivy a povrch urovnejte například kovovými hráběmi. Pokud jste na podzim záhon zrýt nestihli nebo vám to nedovolili jiné okolnosti, je zapotřebí udělat to na jaře, a to co nejdříve, jen co zem rozmrzne. Půdu pak dopřipravíte úplně stejným způsobem, jako by byla rytá na podzim.

Zdroj: Jak připravit půdu pro pěstování zeleniny

Diskuze

V diskuzi PŘEVISLÉ JAHODY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena Auerová.

Mám převislý jahodník v truhlíku, stále ještě plodí. Jak ho mám uchovat přes zimu?

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marie Smola.

Dobrý den. Mám každý rok převislé jahody v truhlících na oknech a tam se jim velice daří.V každém 4 rostliny. Následně nechám růst pouze jeden šlahoun z každé a na něm jenom první odnož a pod ní odstřihnu.V polovině září truhlíky opatrně vyklopím na záhon a protože je to jeden celek,nožem rozkrájím na jednotlivé rostliny,/moc se s tím nemažu / a zasadím klasicky do záhonu.Odnože nestříhám ale sázím poblíž mateř.rostliny a upevním kovovou spojkou do hlíny.Zaliji a průběžně chodím odstraňovat nové květy aby se jahody nevysilovaly a získaly sílu na zimu.Takto stráví zimní období a koncem dubna je vyryji a s novým substrátem vrátím do truhlíků.Mateřské rostliny používám dva až tři roky.Funguje to,žádné nezmrzly a odnože už dostali známí i sousedé .
Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.

Zdroj: diskuze Převislý jahodník-množení

Vysazování dřevitých řízků

Když přijde jaro a půda nebude zmrzlá, můžete dřevité řízky zasadit do květináčů se zeminou nebo je přenést na záhon. Nezapomeňte však sazenice nejprve otužovat, tedy postupně je zvykat na venkovní podmínky. Je také dobré, když se sazenice v prvním období udrží pod tunelem z netkané textilie.

Vysazení na záhon

Na záhonu udělejte do půdy svislé, dosti hluboké jamky a sazenice do nich umístěte tak, aby nad povrch vyčnívaly jen krátké kousky, pouze několikacentimetrové konečky. Nad zemí by měl vyčnívat pouze vrchol řízku s nejvyšším pupenem). Půdu kolem sazenic důkladně udusejte, nejlépe jemně prohněteme rukou. Je důležité, abyste při přesazování sazenic na záhon nepoškodili spodní část kořenových výhonů, protože tam mohou být sotva viditelné kořeny. Nesmíte tedy sazenice do země silně tlačit. Měly by se lehce vsunout do předem připravených otvorů.

Po několika týdnech (asi 10) by se měly objevit první listy, to si pak si můžete být jisti, že sazenice zakořenila a adaptovala se. Zakořeněné dřevité řízky lze vysadit na podzim na své určené stanoviště, například do řady na živý plot.

Zdroj: Množení habru řízky

Poradna

V naší poradně s názvem PIVOŇKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel JAROSLAV ZÁLEŠÁK.

Máme v zahrádce krásnou Pivoňku velkokvětou, po odkvětu zústaly semena anevíme jak se dají využit na rozmnožování, kdy tyto semena vysadit do země, děkuji za radu Jaroslav

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.

Pivoňka se nejlépe množí odkopkem kořenového balu. Tak se může docílit, že pokvete ještě v tom roce, kdy došlo k přesazení. Důležité je označit na rostlině jih v jejím původním stanovišti a při umístění na nové místo ji orientovat zase k jihu. Při množení ze semene se dočkáte prvních květů až za tři roky. Teď co s těmi semeny. Semena nechte dozrát co nejdéle na rostlině. Pak je sesbírejte a dejte je do sucha doschnout. Začátkem října je vysaďte na slunný záhon stejným způsobem jako fazole. Tento způsob venkovní výsadby v časném podzimu dává semenům jejich povinnou průpravu pro vzejití, což je říjnové relativně teplé a vlhké ošetření vystřídané chladem zimy a následované oteplením na jaře. Je to sekvence podmínek, která umožní vyklíčení většiny semen na jaře a v létě příštího roku. Hodně zdaru.

Zdroj: diskuze Pivoňka

Výsadba rajčat

Rajčata vysazujte na pečlivě připravený záhon nebo do připravených nádob. U nádob dáváme kořeny až na dno a zasypáváme je až po dolní část lodyhy. U záhonu dodržujeme to, aby rostlinka byla zasazena dostatečně hluboko, aby nedošlo k jejímu vyvrácení. Při sázení rajčat je důležité, jak daleko od sebe je vysadíme, aby si později rostliny vzájemně nestínily. Minimální spon je 50 cm. Rajčata vysazujte vždy na slunném místě.

Zdroj: Jak připravit půdu pro pěstování rajčat

Pěstování gazánie

Gazániím vyhovuje v zahradě slunné a vzdušné stanoviště s lehčí, dobře propustnou půdou (ideální je hlinitopísčitá). Protože nejsou nijak vysoké a především půdopokryvné, hodí se ke skupinové výsadbě na okraje záhonů. Vyniknou také ve smíšených truhlících na balkónech a terasách.

Semínka gazánií jsou poměrně velká a dobře klíčí. K předpěstování doma je můžete zasadit už koncem února, začátkem března. Vyklíčí vám za týden až 10 dní. Vzrostlé mladé rostlinky přepikýrujte do samostatných květináčků a dbejte na to, aby teplota v místnosti neklesla pod 18 stupňů. Na venkovní záhon je přemístěte až v květnu či červnu. Pokud nejste takoví pěstitelé, můžete již vzrostlé sazenice zakoupit v každém zahradnictví. Rostliny na záhon sázejte do sponu cca 20 x 20 cm. Gazánie nepodléhají teplotním výkyvům. Zálivka se doporučuje po ránu, aby rostlina měla možnost přes den oschnout. Zabráníte tak šíření houbových chorob. Dávejte také pozor na přemokření. Při pravidelném odstraňování odkvetlých květů se vám gazánie odmění neustálým nakvétáním nových poupat. Jakmile květ vadne a kloní se k zemi, odstřihněte ho nůžkami. Pokud se rozhodnete pěstovat gazánie na zahradě pravidelně, je dobré jejich místo na záhonech střídat.

Zdroj: Gazánie

Pěstování jícnovky velkokvěté

Nevýhodou jícnovky je, že její pěstování je poněkud složitější. Vyrůst ze semene jí trvá až pět měsíců. Dobré je vědět, že při pěstování ze semínka mají problémy i vyškolení pěstitelé, protože semena klíčí pouze na slunci. Pokud i přesto chcete eustomu vypěstovat ze semen, tak nejlepším řešením je začít s rostlinami už v zimě ve vytápěném interiéru s dostatkem slunečního svitu. Výsev semen by se měl uskutečnit alespoň tři měsíce před odhadovaným datem posledního mrazu. Pokud začnete se semeny již v lednu, sazenice by měly být připraveny k venkovní výsadbě v květnu. V Česku se udává začátek období bez mrazů na polovinu května.

Pro své sadbovače vyberte místo vystavené plnému slunci a naplňte je s dobře propustnou, neutrální nebo zásaditou půdou. Jícnovce nedělá dobře přemokření a nesnáší kyselou půdu. Mnoho zahradních substrátů je kyselých, proto je třeba dávat na tuto vlastnost zeminy pozor při jejím nákupu.

Optimální teplota pro klíčení je 22 až 25 °C. Semena vyklíčí za 12 až 15 dní po výsevu. Za dalšího půl měsíce z klíčků teprve vyrostou semenáčky, růst semenáčků je velmi pomalý a vyžaduje 120 až 140 dní od výsevu do prvních květů. K prvnímu řezu květin do vázy může dojít až po 150 až 180 dnech.

Na jaře se pak jícnovka vysazuje na plné slunce do neutrální nebo mírně zásadité hlinité humózní půdy, nikoliv písčité. Ideálním prostředím pro pěstování těchto rostlin je vyvýšený zahradní záhon. Můžete ji pěstovat i v květináči, do kterého ji připravte zeminu bohatou na organickou hmotu, jako je kompost a hnůj.

Zdroj: Eustoma, krásná jícnovka, o které si mnoho Čechů myslí, že je

Pěstování

Smil italský má nejraději suchá, slunečná místa s písčitou půdou, která by měla být dobře propustná. Nevadí mu ani kyselejší půdy. Pokud jej budeme vysazovat na záhon nebo do skalky, měla by být vzdálenost mezi jednotlivými rostlinami alespoň 30 cm. Někdy se doporučuje smil pěstovat raději v květináčích, abychom ho mohli na zimu schovat před mrazem. Odolá totiž teplotám jen do -10 °C, poté promrzají i kořeny a rostlina odumírá. Pří mírnější zimě postačí rostlinky na záhoně přikrýt. Zálivku vyžaduje smil pravidelnou, ale mírnou, je totiž velmi háklivý na přemokření, v takovém případě jej napadá plíseň šedá. Jedná se o bylinku (magi).

Zdroj: Smil italský

Jak udělat vyvýšený záhon

Když se podíváme do historie, uvidíme, že podobný způsob zahradničení je starý stovky let. Například v Anglii není pěstování zeleniny na vyvýšených záhonech vůbec ojedinělé. Ve Francii v období středověku dominovaly zvýšené záhony čtvercového typu. Příkladem je zrekonstruovaná středověká zahrada francouzského hradu Carcassonne, kde jsou užitkové záhony lemovány vyplétaným proutím. Lískové či vrbové proutí okolo záhonů se těšilo oblibě u mnoha klášterních zahrad Evropy. I samotní Číňané takto pěstují rostliny po několik staletí a mají k tomu hned několik důvodů.

Zelenina vysazená na zvýšených záhonech lépe prospívá, netrpí tolik škůdci, a především údržba je oproti konvenčnímu způsobu pěstování minimální. Při pěstování ve vyvýšených záhonech se zvyšuje úrodnost půdy, a tím pádem i výnos. Půda zde nezná půdní škraloup, není třeba na ni nikde šlapat jako u běžného užitkového záhonu a drží pěkně nakypřená. Kvalita půdy se jen lehce vylepšuje. Při samotném zakládání záhonů se na dno použije kompost a biologický materiál, z něhož rostliny následně čerpají potřebné živiny.

Na záhoně se díky tlení organického materiálu daří i rostlinám náročnějším na teplo, což je příznivé zejména v chladnějších oblastech naší republiky. Díky sedání vyvýšeného záhonu můžete každý rok doplnit nový kompost, který se postará o potřebné živiny. Takový záhon v létě sice více vysychá, ale tomu lze předejít použitím mulče („peřinka“ na záhon z organického materiálu – sláma, listí, kůra).

Pěstování ideálně vychází na dva tři řádky vedle sebe. Rostliny získávají více světla, vzájemně si nekonkurují a nedochází k oslabení a zmenšení prostředních rostlin. Při tradičním způsobu pěstování totiž bývají tyto rostliny oslabené a více náchylné k chorobám a škůdcům. Mimo jiné je zvýšení záhonů s mulčovanými cestičkami mezi záhony výbornou bariérou před slimáky. Tím, že mohou být rostliny sázeny nahusto, dochází k lepšímu zastínění půdy listy a zabrání se výparu.

Vyvýšený záhon se stane také zajímavým dekorativním prvkem zahrady. Může být vysoký třeba jen 10 cm, ale i 1 metr, vyvýšené záhony mohou být i stupňovité, ovšem široké by neměly být více než metr a půl (v závislosti na výšce – ty metr vysoké budou široké cca jen 1 metr), abychom všude snadno dosáhli.

Na jílovitých a poměrně vlhkých půdách je zvýšení záhonu ideálním řešením. Nedochází k zatopení a tvoření loužiček mezi rostlinami, hlavně v obdobích větších srážek a přívalových dešťů. Vyvýšený záhon můžeme umístit i ve svahu a vyřešit si tak problém, jak kvalitně zúrodnit a zpevnit svah na naší zahradě. Vytvořit jej lze dokonce i na betonu, pokud dodržíme minimální výšku pro růst zeleniny.

Zvýšené záhony mají ovšem i své proti. Pokud budou stavěny ze dřeva, dochází naopak k většímu odpařování vody a potřebě častého zalévání. Druhou nevýhodou bývá počáteční pracnost při zakládání zeleninových záhonů, které musíme nejprve pořádně vybudovat. Ovšem tato námaha se nám v budoucích letech mnohonásobně vyplatí.

Než se pustíme do samotné stavby, je vhodné vytvořit si plán užitkové zahrady. Tak budeme mít připravený koncept, dle kterého můžeme praktičtěji realizovat své dílo. Obruba vyvýšeného záhonu může být klasicky zděná (pokud materiál spojujeme maltou či betonem, nesmíme zapomenout na odvodňovací otvory) z kamene, cihel, ztraceného bednění, může být dřevěná z různých podob dřeva, ale i z prken plastových a dřevoplastových, a z dalších materiálů včetně například betonových, dřevěných či plastových palisád. Například klasickým typem vyvýšených záhonů je jahodová pyramida anebo třeba bylinková spirála. Vyvýšený záhon však může podpírat (i stupňovitě) svah zahrady, kopírovat budovu či opěrnou zeď a plot a podobně.

Ideálním materiálem pro vyvýšené záhony je dřevo, je ale třeba zvolit dřevo tvrdé (například modřín, akát, dub).

Velikost záhonu zvolíme takovou, aby nám byly plodiny bezproblémově přístupné a nemuseli jsme na záhon jakkoli vstupovat. Abychom se nemuseli k záhonu ohýbat a mohli případně i sedět. Tuto vlastnost ocení jistě i vozíčkáři, senioři a lidé se zdravotním omezením. Pro samotnou realizaci si jako příklad uvedeme šířku záhonu 60–180 cm, kdy je důležité zvolit správnou šířku podle toho, zda bude záhon přístupný z jedné či obou stran. Délka záhonu může být různá dle velikosti pozemku a uspořádání ostatních prvků užitkové zahrady, jako jsou keře či ovocné stromy. Ideální postavení dle světových stran je sever–jih.

Postup realizace

Pokud již máme plán, jak budou záhony vysoké, široké a dlouhé, v první etapě připravíme místo, kam je umístíme. Cestičky volíme široké 0,6–0,8 m a ideálně je zamulčujeme, zatravníme či vysypeme štěrkem nebo pískem, abychom na ně mohli pohodlně vstupovat za každého počasí. Postavíme si záhon libovolného tvaru a materiálu, který nám nejvíce vyhovuje. Nejčastěji jsou k vidění formální tvary jako obdélník a čtverec. Na dno záhonu se doporučuje připevnit pletivo s menšími oky, aby se zabránilo prolézání hlodavců. Začneme vrstvit biologický materiál ze zahrady jako je hotový kompost, zbytky zeleniny a ovoce z kuchyně, sláma, listí, tráva. Pokud zakládáme na jaře, můžeme použít na dno i pár větví z prořezaných ovocných stromů. Větve drží v půdě vlhkost. Vše prokládáme zeminou a na závěr vrstvíme jen zeminu. Nepoužíváme kůru, piliny a podobně, odebírají z půdy dusík. Tato kombinace biologického materiálu nám zaručí výživu zeleniny (není třeba hnojit chemickými hnojivy) a bohatou úrodu. Navrch záhonů vrstvíme mulč ve formě slámy, sena či jemné štěpky. Mulč drží vlhkost, brání prorůstání plevele a mnohdy chrání plody proti hnilobě, na niž trpí například jahody.

Na rozdíl od běžných mobilních nádob vyvýšený záhon zahrnuje více specifických vrstev, nejen tu drenážní a zeminu. Navzájem zde působí vrstvy zeminy a kvalitního kompostu, na první vrstvu zeminy je navíc vhodné uložit kvalitní organické hnojivo. Třeba sem našlapeme dobře proleželý koňský hnůj a zakryjeme listím, čímž se nám bude uvolňovat teplo, ovšem tento postup doporučujeme až na jaře – přes zimu by se koňský hnůj rozložil a bylo by po teple (teplo vzniká právě urychleným rozkladem tohoto hnojiva). Pokud zakládáte vyvýšený záhon před zimou, můžete použít třeba chlévský hnůj (chlévskou mrvu), který se rozkládá pomalu, anebo prostě zbytky z domácnosti a zahrady, které se zde postupně rozloží jako v kompostu. Všechny vrstvy na sebe budou navzájem působit a hnilobné procesy vytvoří teplo i v případě, že nesáhneme po koňském hnoji, ale dokonce ani po žádném jiném, jen po kompostu a zemině.

Zdroj: Vyvýšené záhony - postup

Calocephalus brownii pěstování

Krásnohlávek se řadí mezi stálezelené trvalky, ale v našich podmínkách se pěstuje buď jako pokojová rostlina, přenosná rostlina, nebo jako zahradní jednoletá rostlina, protože není mrazuvzdorný. I když vám krásnohlávek na záhonku zmrzne, zůstává pohledově atraktivní, takže se z něj můžete těšit prakticky celou zimu. Kromě nádob a závěsných košů je vhodný do obrub a na skalku. Na konci května již může zdobit váš balkon, terasu či záhon. Calocephalus má rád velmi mírnou zálivku a světlé slunečné stanoviště. Dobře snáší i větrná stanoviště. Vyžaduje dokonale propustnou půdu, takže jej pěstujte nejlépe v písčité půdě. Přihnojujte během vegetace každých 14 dní hnojivem určeným pro balkonové rostliny.

Zdroj: Calocephalus brownii alias krásnohlávek nebo také drátovec

Hvozdík čínský

Charakteristika:

Hvozdík čínský, latinským názvem Dianthus chinensis, si můžete pro představu prohlédnout na fotografiích. Hvozdík čínský je letnička, které se bude líbit na slunci i v polostínu, ale ne na dešti, proto byste ho před ním měli chránit, nevyhovuje ani rostlině, ani květům. Stejně jako déšť nemá tento hvozdík rád ani přílišnou zálivku, měla by být pravidelná, ale střídmá. Společně se zálivkou nezapomínejte jedenkrát až dvakrát v měsíci rostlinu přihnojit. Tato odrůda se vám hodí jak na záhon, tak do truhlíku, sice nejde o převislou rostlinu, ale dorůstá do výšky jen kolem 20 až 30 cm. V době květenství vám budou dělat radost květy bílé, růžové, červené, fialové či vícebarevné květy.

Zvláštnosti:

Hvozdík čínský vás potěší tím, že jeho různobarevné květy jsou vhodné i k řezu, a tím mohou dozdobit různé květinové vazby nebo dozdobit váš prostřený stůl čerstvými květy a co vás zaujme ještě více je příjemná vůně těchto květů.

Zdroj: Dianthus chinensis

Komule Davidova zakrslá

Komule Davidova zakrslá je miniaturní motýlí keř. Pokud máte úzký záhon a nevíte, co s ním, vysaďte na něj několik těchto zakrslých komulí a uvidíte, jak bude krásně vypadat. Stačí jen občas odstřihnout odkvetlé květy, čímž podpoříte další kvetení. Na zimu keře přihrňte listím. Také v nádobách bude komule vypadat krásně. Na zimu však musíte keřík v nádobě postavit na chladné, ale bezmrazé místo. Motýlí keř, tibetský šeřík, letní šeřík, jak je někdy nazývaná komule Davidova, opravdu přitahuje motýly všech druhů. Když keř rozkvete, jsou jimi voňavé květy doslova obaleny. Pokud zakrslou komuli Davidovu (Buddleia davidii) koupíte v kontejneru, můžete ji sázet až do podzimu. Po odkvětu je dobré suché květenství odstřihnout a kořeny a krček komule před zimou přikrýt chvojím. Komule ráda vymrzá, ale pokud ji před zimou zabezpečíte, tak by neměl být problém. Na začátku jara se musí komule ostříhat a poté opět výhony dobře vyraší a keř bude lépe kvést.

Obrázky

Zde jsou obrázky zakrslé komule Davidovy.

Zdroj: Motýlí keř

Volba a umístění záhonu a zjištění pH

Většina zeleniny vyžaduje při pěstování hodně sluníčka, a to jak ke svému růstu, tak především k dozrávání plodu, proto při volbě umístění záhonu volte takové místo, které bude většinu dne na přímém slunci.

Dalším důležitým faktorem pro volbu místa záhonu je kvalita půdy a její odvodňovací schopnosti. V případě, že byste zvolili půdu příliš jílovitou, zadržovala by vám příliš velké množství vody. Malým pomocníkem, jak zjistit, zda je půda schopná správně odvodňovat, je, že si vykopete díru asi 30 cm hlubokou a zalijete ji vodou, pokud se vám voda vsákne do čtyř hodin, vybrali jste správně, pokud ne, musíte hledat dál.

Při výběru místa nesmíte zapomenout na hodnotu pH. Ideální hodnota pH pro pěstování zeleniny je 6,0 až 6,8 pH. Tuto hodnotu zjistíte buď testem provedeným lakmusovým papírkem, nebo případně podrobným zkoumáním půdy v laboratoři. Zjišťovat hodnotu pH byste měli několik měsíců před tím, než zeleninu budete chtít na záhon vysazovat, abyste měli dostatek času v případě potřeby pH snížit, či zvýšit. Potřebujete-li pH zvýšit, použijte vápenec, v opačném případě vám poslouží například síra.

Zdroj: Jak připravit půdu pro pěstování zeleniny

Pieris japonský

Jedná se o středně velký keř o výšce 1–1,8 m a šířce 0,5–1,5 m. Je listnatý, stálezelený, s barvou listů zelenou až červenou. Kvete v dubnu až červnu, květy jsou bílé a nápadné. Pieris japonský je vhodné umístit na slunce nebo do polostínu.

Konvalinkově kvetoucí pierisy zaujímají mezi vřesovištními rostlinami v oblíbenosti horní příčky. Mají velice dekorativní, neopadavé listy a většina druhů brzy zjara kvete. V dnešní době se již málo pěstuje původní druh z Japonska, většinou na zahradách najdete odrůdy odlišného habitu, barvy květů i nově rašících listů.

Pieris nevyžaduje přílišnou péči, ale po odkvětu ostříhejte zavadlá květenství, aby se netvořily plody. Během sezony dvakrát až třikrát zkontrolujte listy, jestli na nich svrchu nejsou vidět světlé tečky. Znamenalo by to, že je napadl hmyz, jehož larvy vyžírají pletiva listů a zalepují spodek listů. V takovém případě stačí pieris postříkat vhodným insekticidem (Mospilan). Pokud v zimě napadá těžký sníh a máte rostlinu na dosah, jemně z ní sníh oklepejte, aby neohýbal a nepřelámal křehké větvičky.

Zatímco vyzrálé výhony pierisů jsou pro naše klimatické podmínky dostatečně mrazuvzdorné, čerstvě vyrašené lístečky jsou na mrazíky velmi náchylné a často namrzají, a to někdy i při teplotě 0 stupňů Celsia. Naštěstí to však pro rostlinu nemívá tragické následky, protože vyzrálé výhony snadno regenerují a opět krásně vyraší. Tuto vysokou regenerační schopnost můžeme snadno využít i v případě, když nové výhony vůbec nenamrznou. Seřízneme-li je včas, snadno přinutíme rostlinu opět k rašení, čím se efekt pestrých nových výhonů může prodloužit o další 2 až 3 týdny. Tímto zásahem také dosáhneme nižšího vzrůstu a kompaktnějšího tvaru rostliny. Kdyby ale tento zákrok přišel příliš pozdě, s největší pravděpodobností se připravíme i o efekt kvetení v příštím roce.

Pierisy jsou vřesovištní rostliny a tak se s nimi musí při výsadbě i zacházet. Zem musí být dobře připravená, propustná a lehká, doporučuje se smíchat rašelinu se zetlelým listím nebo hrabankou, popřípadě jemnou kůrovou drtí s pilinami. V těžké zemi se jim dařit nebude, listy budou žloutnout a opadávat a keř bude trpět na škůdce. Výsadbová jáma se nedělá hluboká, ale široká. Máte-li jílovité podloží, udělejte vyvýšený záhon. Keř je mrazuvzdorný.

Na zahradách lze pierisy využít mnoha způsoby. Hodí se především do vřesovišť, do pozadí skalek, do řídkého podrostu stromů, jako součást smíšených skupin, pro výsadbu atriových zahrádek i pro velmi moderní pojetí zahradní architektury. Díky existenci velmi kompaktních a zakrslých odrůd výborně poslouží pro okrasu i těch nejmenších zahrádek a dvorků.

Zdroj: Pieris japonica


Autoři obsahu

Mgr. Michal Vinš

Nina Vinšová

Mgr. Světluše Vinšová

Mgr. Jiří Dvořák

Mgr. Jana Válková

Ing. Romana Šebková


ČeskéNápady

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP