Informace od profesionálů

HLAVNÍ STRÁNKA

  

CHOROBY

  

PĚSTOVÁNÍ

  

ŠKŮDCI

  

RECEPTY

  
Téma

VYVÝŠENÝ ZÁHON OBI

Vyvýšený záhon z palet

Palety jsou v současnosti „in“ a často se používají i jako materiál pro výrobu nábytku. Vyrobit vyvýšený záhon z palet je docela jednoduché. Prostě vždy čtyři palety spojíte k sobě (můžete použít běžné vruty nebo jen hřebíky). Vzniklou ohrádku pak vystelte třeba geotextilií nebo kartonem a naplňte hlínou smíchanou s rostlinnými zbytky či kompostem. Pokud se vám záhon zdá vysoký, můžete palety seříznout nad středním trámkem.

Vyvýšený záhon z palet může být praktickým řešením pro pěstování zeleniny. Otázkou však je, jak dlouho tato konstrukce, zvlášť při použití kartonu, vydrží.

Zdroj: Vyvýšené záhony - postup

Diskuze: Re: Re: rýmovník pěstování

Rymovnik jsem koupila v OBI Ruzyne

Zdroj: diskuze Rýmovník pěstování
Počet odpovědí: 10

Sádrokarton OBI

Sádrokartony a jejich komponenty jsou v hobbymarketech OBI většinou prodávány od značky Knauf a Rigips.

Zdroj: Sádrokarton

Diskuze: Re: rýmovník

Dobrý den, zkuste se poptat v OBI nebo Hornbachu. Bývá v mixech mezi bylinkami

Zdroj: diskuze Rýmovník pěstování
Počet odpovědí: 10

Koza na řezání dřeva OBI

Zde můžete vidět kozu na řezání dřeva OBI.

Zdroj: Koza na řezání dřeva

Diskuze: venkovní kala

Dobrý den,můžete mě prosím poradit jak sázet kaly na záhon.mají se cibulky nějak
od sebe oddělit,nebo je nechat tak jak jsem je na podzim vyryla.Děkuji.

Zdroj: diskuze Pokojová kala pěstování
Počet odpovědí: 10

Vyvýšený záhon z vrbového proutí

Pokud chcete něco estetičtějšího, vyzkoušejte vyvýšený záhon s proutěnými stěnami. Podobné záhony mají dlouhou tradici a dají se prý najít i ve vykopávkách z období římské říše. Jedná se vlastně o takové „haťování“ s tím, že pomocí přírodních materiálů nezpevňujete svahy či břehy rybníků, ale jen vytvoříte stěnu záhonu.

Postup je také jednoduchý – do země v požadovaném tvaru zatlučete kůly, mezi které na střídačku vpletete vrbové pruty. Vznikne struktura stěny podobná jako u košíků. Jediným limitujícím faktorem může být nedostatek vrbového proutí, protože košíkářských vrb a prutníků v krajině ubývá. Pokud nespěcháte, můžete si ořezem upravit nějakou vrbu ve svém okolí. Existují však i dodavatelské firmy, které vám proutí prodají.

Zdroj: Vyvýšené záhony - postup

Diskuze: Pěstování Ačokči

Zajímám se o pěstování ačokči, chtěla bych vyzkoušet. Na internetu jsem se dočetla, že je možné ji pěstovat i ve skleníku, že sice se doba do prvních dobů nezkrátí, ale je možné ji vysadit dříve. A tak by mě zajímalo, zda s tím má někdo zkušenost a kolik prostoru ačočka ve skleníku zabere. Nebo mám dát předpěstovat do skleníku a pak přesadit na venkovní záhon? Dá se přesazovat? Díky.

Zdroj: diskuze Ačokča návod na pěstování
Počet odpovědí: 3

Vyvýšený záhon z cihel, betonu, dřeva

Ohradit záhon lze různými způsoby: dřevem, které je však třeba ošetřit impregnací, krátkou palisádou, konstrukcí z kmenů, cihlami, kamennou suchou zídkou, plochými kameny, betonovou skruží nebo tabulí plechu. Jestliže obvodové stěny rovnou nevyzdíte z cihel, zajistěte dostatečnou stabilitu záhonu, k čemuž nejlépe poslouží dobře ukotvené dřevěné kůly. Vyzděné záhony je pak nutné u základu odvodnit, aby kořínky rostlin neuhnívaly v příliš velkém množství vody.

Vnitřní stěny vyložte fólií, která zabrání odpařování vody. Vhodná je například fólie pro zahradní jezírka, kterou seženete v hobby marketech či zahradnických potřebách. Jestliže je záhon navýšený na hlíně, neuzavírejte dno fólií, ale chraňte ho proti hrabošům položením králičího pletiva.

Vysoký záhon je dobré zakládat na podzim nebo časně zjara. Zakládáte-li ho na rostlé půdě, odryjte nejdříve vrstvu zeminy a zkypřete podkladovou plochu. Pak nasypávejte jednotlivé vrstvy v pořadí od nejhrubší po nejjemnější vrstvu zeminy a organických zbytků.

U dostatečně vysokých záhonů může být spodní vrstva tvořena dřevěným odpadem, větvemi a menšími větvičkami. Pak by měly následovat nadrcené či nasekané organické zbytky, vrstva kompostu a nakonec vrstva kvalitní zeminy. Při poklesu substrátu jej každý rok dosypte směsí kompostu a zeminy.

Zdroj: Vyvýšené záhony - postup

Diskuze: Re: Pivoňka

Pivoňka se nejlépe množí odkopkem kořenového balu. Tak se může docílit, že pokvete ještě v tom roce, kdy došlo k přesazení. Důležité je označit na rostlině jih v jejím původním stanovišti a při umístění na nové místo ji orientovat zase k jihu. Při množení ze semene se dočkáte prvních květů až za tři roky. Teď co s těmi semeny. Semena nechte dozrát co nejdéle na rostlině. Pak je sesbírejte a dejte je do sucha doschnout. Začátkem října je vysaďte na slunný záhon stejným způsobem jako fazole. Tento způsob venkovní výsadby v časném podzimu dává semenům jejich povinnou průpravu pro vzejití, což je říjnové relativně teplé a vlhké ošetření vystřídané chladem zimy a následované oteplením na jaře. Je to sekvence podmínek, která umožní vyklíčení většiny semen na jaře a v létě příštího roku. Hodně zdaru.

Zdroj: diskuze Pivoňka
Počet odpovědí: 1

Vysavač na popel z OBI

Vysavač popela AS-18 je velice praktický pomocník k úklidu kotle a kotelny. Má dostatečný sací výkon. Je lehký a přitom výkonný. Vysavač je vybaven 18litrovou plechovou nádobou, motorem o výkonu 1 000 W a sací hadicí vyztuženou kovem. Nevýhodou je hlučnost a nepoddajná sací hadice. Cena vysavače se pohybuje kolem 490 korun.

Zdroj: Jaký vysavač na popel si vybrat

Diskuze: OBI,puklice a jini skudci.

Koupila jsem si v OBI nadhernou metrovou Dracenu,ktera byla v akci kolem 300Kc.Pravda mela nektere listy viditelne odstranene ze stredu ruzice a jine zase meli nevzhledne ustrizene spicky,dokonce i celou polovinu listu.Coz jsem tolik nevnimala,nebot radost z toho,ze si muzu splnit muj sen mi vyradila z provozu rozum.Podvedomi se mi,ale asi na sekundu restartovalo,protoze jsem si to i s Dracenou namirila k prodavaci s otazkou,jest-li mi Dracena neuhyne a vzpamatuje se.Odpovedel ze ano a pridal dalsi rady ohledne pece.Asi po 3 tydnech se zacala moje "botanicka zahrada" menit na ..... ani nemam slov.Zpozornela jsem...aaaa do prdele puklice....hlavou mi letel rozhovor s prodavacem....vzapeti si nadavam do "bububu" ....jasne,ze se vzpamatuje...psychologie prodeje,na co jsem ji studovala?....proc rikam dceri: nez si neco koupis dobre si to prohlidni... kam jsem cumela ja?....na ten silnej kmen a jak je krasne vysoka....blbo uzavrela debatu sama se sebou.Co slo jsem ostrihala,celej zarostlej strop vodenkou strhla a kdyz jsem zkoncila rozbrecela se.Tolik let piplani a radost z kazdeho noveho listecku a ted holy klacky :-( Rady z internetu nepomahali,za to prazdne kvetinace se mi mnozili.Az jsem nasla navod na vetsinu skudcu.Obycejny slupky z cibule,cim.vic tim lip a 2 dny je louhovar ve srudeny vode,pak vsechny kytky postrikat.Dalsi dny plne nadeje a ocekavani....HURAAA...JASAM A MAM SNAD JESTE VETSI RADOST,NEZ KDYZ JSEM SI "SPLNILA MUJ SEN".ZADNE DALSI NOVE NAPADENE LISTY A TO NA ZADNY KYTCE.PRO JISTOTU PO TYDNU OPACKO S POSTRIKEM.. .KYTKY SE ROZRUSTAJI A "MOJE BOTANICKA" NA KTEROU SE CHODIL KOUKAT CELEJ BARAK VCETNE NAVSTEV NAJEMNIKU BUDE BRZY JAKO DRIV A V OBI UZ NEKOUPIM NIKDY NIC!!!

Zdroj: diskuze Dendrobium nobile přesazování
Počet odpovědí: 4

Doba na výsadbu

Doporučená doba výsadby je od března do listopadu (půda musí být rozmrzlá). Sazenice se dávají do vyhloubené jamky, zalijí se vodou, zasypou hlínou a umačkají. Sází se tak hluboko, aby byl celý kořenový bal pod úrovní země; nad zemí by měly být první výhonky. Vhodné je záhon mulčovat kůrou nebo posečenou trávou ze sekačky (udržuje vlhkost); posečenou trávu ze záhonu na podzim vyberte, drží se v ní hlodavci; kůra nechejte. Záhon udržujte v čistotě a pravidelně keře zalévejte.

Tújím nejlépe vyhovují spíše slunná nebo alespoň pohostinná místa.

Zdroj: Kdy sázet túje

Péče o půdu

Máte-li dostatek času a jste-li schopni si místo pro pěstování zvolit již na podzim, uděláte nejlépe, když si záhon nahrubo připravíte ještě před zimou. Při rytí záhonu na podzim byste měli nechávat větší hroudy, aby byla půda schopna udržet si co nejvíce zimní vláhy. Na podzim zrytou půdu už na jaře nepřerývejte, pouze ji pohnojte kompostem a minerálními hnojivy a povrch urovnejte například kovovými hráběmi. Pokud jste na podzim záhon zrýt nestihli nebo vám to nedovolili jiné okolnosti, je zapotřebí udělat to na jaře, a to co nejdříve, jen co zem rozmrzne. Půdu pak dopřipravíte úplně stejným způsobem, jako by byla rytá na podzim.

Zdroj: Jak připravit půdu pro pěstování zeleniny

Výsadba rajčat

Rajčata vysazujte na pečlivě připravený záhon nebo do připravených nádob. U nádob dáváme kořeny až na dno a zasypáváme je až po dolní část lodyhy. U záhonu dodržujeme to, aby rostlinka byla zasazena dostatečně hluboko, aby nedošlo k jejímu vyvrácení. Při sázení rajčat je důležité, jak daleko od sebe je vysadíme, aby si později rostliny vzájemně nestínily. Minimální spon je 50 cm. Rajčata vysazujte vždy na slunném místě.

Zdroj: Jak připravit půdu pro pěstování rajčat

Pěstování gazánie

Gazániím vyhovuje v zahradě slunné a vzdušné stanoviště s lehčí, dobře propustnou půdou (ideální je hlinitopísčitá). Protože nejsou nijak vysoké a především půdopokryvné, hodí se ke skupinové výsadbě na okraje záhonů. Vyniknou také ve smíšených truhlících na balkónech a terasách.

Semínka gazánií jsou poměrně velká a dobře klíčí. K předpěstování doma je můžete zasadit už koncem února, začátkem března. Vyklíčí vám za týden až 10 dní. Vzrostlé mladé rostlinky přepikýrujte do samostatných květináčků a dbejte na to, aby teplota v místnosti neklesla pod 18 stupňů. Na venkovní záhon je přemístěte až v květnu či červnu. Pokud nejste takoví pěstitelé, můžete již vzrostlé sazenice zakoupit v každém zahradnictví. Rostliny na záhon sázejte do sponu cca 20 x 20 cm. Gazánie nepodléhají teplotním výkyvům. Zálivka se doporučuje po ránu, aby rostlina měla možnost přes den oschnout. Zabráníte tak šíření houbových chorob. Dávejte také pozor na přemokření. Při pravidelném odstraňování odkvetlých květů se vám gazánie odmění neustálým nakvétáním nových poupat. Jakmile květ vadne a kloní se k zemi, odstřihněte ho nůžkami. Pokud se rozhodnete pěstovat gazánie na zahradě pravidelně, je dobré jejich místo na záhonech střídat.

Zdroj: Gazánie

Pěstování

Smil italský má nejraději suchá, slunečná místa s písčitou půdou, která by měla být dobře propustná. Nevadí mu ani kyselejší půdy. Pokud jej budeme vysazovat na záhon nebo do skalky, měla by být vzdálenost mezi jednotlivými rostlinami alespoň 30 cm. Někdy se doporučuje smil pěstovat raději v květináčích, abychom ho mohli na zimu schovat před mrazem. Odolá totiž teplotám jen do -10 °C, poté promrzají i kořeny a rostlina odumírá. Pří mírnější zimě postačí rostlinky na záhoně přikrýt. Zálivku vyžaduje smil pravidelnou, ale mírnou, je totiž velmi háklivý na přemokření, v takovém případě jej napadá plíseň šedá. Jedná se o bylinku (magi).

Zdroj: Smil italský

Calocephalus brownii pěstování

Krásnohlávek se řadí mezi stálezelené trvalky, ale v našich podmínkách se pěstuje buď jako pokojová rostlina, přenosná rostlina, nebo jako zahradní jednoletá rostlina, protože není mrazuvzdorný. I když vám krásnohlávek na záhonku zmrzne, zůstává pohledově atraktivní, takže se z něj můžete těšit prakticky celou zimu. Kromě nádob a závěsných košů je vhodný do obrub a na skalku. Na konci května již může zdobit váš balkon, terasu či záhon. Calocephalus má rád velmi mírnou zálivku a světlé slunečné stanoviště. Dobře snáší i větrná stanoviště. Vyžaduje dokonale propustnou půdu, takže jej pěstujte nejlépe v písčité půdě. Přihnojujte během vegetace každých 14 dní hnojivem určeným pro balkonové rostliny.

Zdroj: Calocephalus brownii

Jak udělat vyvýšený záhon

Když se podíváme do historie, uvidíme, že podobný způsob zahradničení je starý stovky let. Například v Anglii není pěstování zeleniny na vyvýšených záhonech vůbec ojedinělé. Ve Francii v období středověku dominovaly zvýšené záhony čtvercového typu. Příkladem je zrekonstruovaná středověká zahrada francouzského hradu Carcassonne, kde jsou užitkové záhony lemovány vyplétaným proutím. Lískové či vrbové proutí okolo záhonů se těšilo oblibě u mnoha klášterních zahrad Evropy. I samotní Číňané takto pěstují rostliny po několik staletí a mají k tomu hned několik důvodů.

Zelenina vysazená na zvýšených záhonech lépe prospívá, netrpí tolik škůdci, a především údržba je oproti konvenčnímu způsobu pěstování minimální. Při pěstování ve vyvýšených záhonech se zvyšuje úrodnost půdy, a tím pádem i výnos. Půda zde nezná půdní škraloup, není třeba na ni nikde šlapat jako u běžného užitkového záhonu a drží pěkně nakypřená. Kvalita půdy se jen lehce vylepšuje. Při samotném zakládání záhonů se na dno použije kompost a biologický materiál, z něhož rostliny následně čerpají potřebné živiny.

Na záhoně se díky tlení organického materiálu daří i rostlinám náročnějším na teplo, což je příznivé zejména v chladnějších oblastech naší republiky. Díky sedání vyvýšeného záhonu můžete každý rok doplnit nový kompost, který se postará o potřebné živiny. Takový záhon v létě sice více vysychá, ale tomu lze předejít použitím mulče („peřinka“ na záhon z organického materiálu – sláma, listí, kůra).

Pěstování ideálně vychází na dva tři řádky vedle sebe. Rostliny získávají více světla, vzájemně si nekonkurují a nedochází k oslabení a zmenšení prostředních rostlin. Při tradičním způsobu pěstování totiž bývají tyto rostliny oslabené a více náchylné k chorobám a škůdcům. Mimo jiné je zvýšení záhonů s mulčovanými cestičkami mezi záhony výbornou bariérou před slimáky. Tím, že mohou být rostliny sázeny nahusto, dochází k lepšímu zastínění půdy listy a zabrání se výparu.

Vyvýšený záhon se stane také zajímavým dekorativním prvkem zahrady. Může být vysoký třeba jen 10 cm, ale i 1 metr, vyvýšené záhony mohou být i stupňovité, ovšem široké by neměly být více než metr a půl (v závislosti na výšce – ty metr vysoké budou široké cca jen 1 metr), abychom všude snadno dosáhli.

Na jílovitých a poměrně vlhkých půdách je zvýšení záhonu ideálním řešením. Nedochází k zatopení a tvoření loužiček mezi rostlinami, hlavně v obdobích větších srážek a přívalových dešťů. Vyvýšený záhon můžeme umístit i ve svahu a vyřešit si tak problém, jak kvalitně zúrodnit a zpevnit svah na naší zahradě. Vytvořit jej lze dokonce i na betonu, pokud dodržíme minimální výšku pro růst zeleniny.

Zvýšené záhony mají ovšem i své proti. Pokud budou stavěny ze dřeva, dochází naopak k většímu odpařování vody a potřebě častého zalévání. Druhou nevýhodou bývá počáteční pracnost při zakládání zeleninových záhonů, které musíme nejprve pořádně vybudovat. Ovšem tato námaha se nám v budoucích letech mnohonásobně vyplatí.

Než se pustíme do samotné stavby, je vhodné vytvořit si plán užitkové zahrady. Tak budeme mít připravený koncept, dle kterého můžeme praktičtěji realizovat své dílo. Obruba vyvýšeného záhonu může být klasicky zděná (pokud materiál spojujeme maltou či betonem, nesmíme zapomenout na odvodňovací otvory) z kamene, cihel, ztraceného bednění, může být dřevěná z různých podob dřeva, ale i z prken plastových a dřevoplastových, a z dalších materiálů včetně například betonových, dřevěných či plastových palisád. Například klasickým typem vyvýšených záhonů je jahodová pyramida anebo třeba bylinková spirála. Vyvýšený záhon však může podpírat (i stupňovitě) svah zahrady, kopírovat budovu či opěrnou zeď a plot a podobně.

Ideálním materiálem pro vyvýšené záhony je dřevo, je ale třeba zvolit dřevo tvrdé (například modřín, akát, dub).

Velikost záhonu zvolíme takovou, aby nám byly plodiny bezproblémově přístupné a nemuseli jsme na záhon jakkoli vstupovat. Abychom se nemuseli k záhonu ohýbat a mohli případně i sedět. Tuto vlastnost ocení jistě i vozíčkáři, senioři a lidé se zdravotním omezením. Pro samotnou realizaci si jako příklad uvedeme šířku záhonu 60–180 cm, kdy je důležité zvolit správnou šířku podle toho, zda bude záhon přístupný z jedné či obou stran. Délka záhonu může být různá dle velikosti pozemku a uspořádání ostatních prvků užitkové zahrady, jako jsou keře či ovocné stromy. Ideální postavení dle světových stran je sever–jih.

Postup realizace

Pokud již máme plán, jak budou záhony vysoké, široké a dlouhé, v první etapě připravíme místo, kam je umístíme. Cestičky volíme široké 0,6–0,8 m a ideálně je zamulčujeme, zatravníme či vysypeme štěrkem nebo pískem, abychom na ně mohli pohodlně vstupovat za každého počasí. Postavíme si záhon libovolného tvaru a materiálu, který nám nejvíce vyhovuje. Nejčastěji jsou k vidění formální tvary jako obdélník a čtverec. Na dno záhonu se doporučuje připevnit pletivo s menšími oky, aby se zabránilo prolézání hlodavců. Začneme vrstvit biologický materiál ze zahrady jako je hotový kompost, zbytky zeleniny a ovoce z kuchyně, sláma, listí, tráva. Pokud zakládáme na jaře, můžeme použít na dno i pár větví z prořezaných ovocných stromů. Větve drží v půdě vlhkost. Vše prokládáme zeminou a na závěr vrstvíme jen zeminu. Nepoužíváme kůru, piliny a podobně, odebírají z půdy dusík. Tato kombinace biologického materiálu nám zaručí výživu zeleniny (není třeba hnojit chemickými hnojivy) a bohatou úrodu. Navrch záhonů vrstvíme mulč ve formě slámy, sena či jemné štěpky. Mulč drží vlhkost, brání prorůstání plevele a mnohdy chrání plody proti hnilobě, na niž trpí například jahody.

Na rozdíl od běžných mobilních nádob vyvýšený záhon zahrnuje více specifických vrstev, nejen tu drenážní a zeminu. Navzájem zde působí vrstvy zeminy a kvalitního kompostu, na první vrstvu zeminy je navíc vhodné uložit kvalitní organické hnojivo. Třeba sem našlapeme dobře proleželý koňský hnůj a zakryjeme listím, čímž se nám bude uvolňovat teplo, ovšem tento postup doporučujeme až na jaře – přes zimu by se koňský hnůj rozložil a bylo by po teple (teplo vzniká právě urychleným rozkladem tohoto hnojiva). Pokud zakládáte vyvýšený záhon před zimou, můžete použít třeba chlévský hnůj (chlévskou mrvu), který se rozkládá pomalu, anebo prostě zbytky z domácnosti a zahrady, které se zde postupně rozloží jako v kompostu. Všechny vrstvy na sebe budou navzájem působit a hnilobné procesy vytvoří teplo i v případě, že nesáhneme po koňském hnoji, ale dokonce ani po žádném jiném, jen po kompostu a zemině.

Zdroj: Vyvýšené záhony - postup

Komule Davidova zakrslá

Komule Davidova zakrslá je miniaturní motýlí keř. Pokud máte úzký záhon a nevíte, co s ním, vysaďte na něj několik těchto zakrslých komulí a uvidíte, jak bude krásně vypadat. Stačí jen občas odstřihnout odkvetlé květy, čímž podpoříte další kvetení. Na zimu keře přihrňte listím. Také v nádobách bude komule vypadat krásně. Na zimu však musíte keřík v nádobě postavit na chladné, ale bezmrazé místo. Motýlí keř, tibetský šeřík, letní šeřík, jak je někdy nazývaná komule Davidova, opravdu přitahuje motýly všech druhů. Když keř rozkvete, jsou jimi voňavé květy doslova obaleny. Pokud zakrslou komuli Davidovu (Buddleia davidii) koupíte v kontejneru, můžete ji sázet až do podzimu. Po odkvětu je dobré suché květenství odstřihnout a kořeny a krček komule před zimou přikrýt chvojím. Komule ráda vymrzá, ale pokud ji před zimou zabezpečíte, tak by neměl být problém. Na začátku jara se musí komule ostříhat a poté opět výhony dobře vyraší a keř bude lépe kvést.

Obrázky

Zde jsou obrázky zakrslé komule Davidovy.

Zdroj: Motýlí keř

Pieris japonský

Jedná se o středně velký keř o výšce 1–1,8 m a šířce 0,5–1,5 m. Je listnatý, stálezelený, s barvou listů zelenou až červenou. Kvete v dubnu až červnu, květy jsou bílé a nápadné. Pieris japonský je vhodné umístit na slunce nebo do polostínu.

Konvalinkově kvetoucí pierisy zaujímají mezi vřesovištními rostlinami v oblíbenosti horní příčky. Mají velice dekorativní, neopadavé listy a většina druhů brzy zjara kvete. V dnešní době se již málo pěstuje původní druh z Japonska, většinou na zahradách najdete odrůdy odlišného habitu, barvy květů i nově rašících listů.

Pieris nevyžaduje přílišnou péči, ale po odkvětu ostříhejte zavadlá květenství, aby se netvořily plody. Během sezony dvakrát až třikrát zkontrolujte listy, jestli na nich svrchu nejsou vidět světlé tečky. Znamenalo by to, že je napadl hmyz, jehož larvy vyžírají pletiva listů a zalepují spodek listů. V takovém případě stačí pieris postříkat vhodným insekticidem (Mospilan). Pokud v zimě napadá těžký sníh a máte rostlinu na dosah, jemně z ní sníh oklepejte, aby neohýbal a nepřelámal křehké větvičky.

Zatímco vyzrálé výhony pierisů jsou pro naše klimatické podmínky dostatečně mrazuvzdorné, čerstvě vyrašené lístečky jsou na mrazíky velmi náchylné a často namrzají, a to někdy i při teplotě 0 stupňů Celsia. Naštěstí to však pro rostlinu nemívá tragické následky, protože vyzrálé výhony snadno regenerují a opět krásně vyraší. Tuto vysokou regenerační schopnost můžeme snadno využít i v případě, když nové výhony vůbec nenamrznou. Seřízneme-li je včas, snadno přinutíme rostlinu opět k rašení, čím se efekt pestrých nových výhonů může prodloužit o další 2 až 3 týdny. Tímto zásahem také dosáhneme nižšího vzrůstu a kompaktnějšího tvaru rostliny. Kdyby ale tento zákrok přišel příliš pozdě, s největší pravděpodobností se připravíme i o efekt kvetení v příštím roce.

Pierisy jsou vřesovištní rostliny a tak se s nimi musí při výsadbě i zacházet. Zem musí být dobře připravená, propustná a lehká, doporučuje se smíchat rašelinu se zetlelým listím nebo hrabankou, popřípadě jemnou kůrovou drtí s pilinami. V těžké zemi se jim dařit nebude, listy budou žloutnout a opadávat a keř bude trpět na škůdce. Výsadbová jáma se nedělá hluboká, ale široká. Máte-li jílovité podloží, udělejte vyvýšený záhon. Keř je mrazuvzdorný.

Na zahradách lze pierisy využít mnoha způsoby. Hodí se především do vřesovišť, do pozadí skalek, do řídkého podrostu stromů, jako součást smíšených skupin, pro výsadbu atriových zahrádek i pro velmi moderní pojetí zahradní architektury. Díky existenci velmi kompaktních a zakrslých odrůd výborně poslouží pro okrasu i těch nejmenších zahrádek a dvorků.

Zdroj: Pieris japonica

Volba a umístění záhonu a zjištění pH

Většina zeleniny vyžaduje při pěstování hodně sluníčka, a to jak ke svému růstu, tak především k dozrávání plodu, proto při volbě umístění záhonu volte takové místo, které bude většinu dne na přímém slunci.

Dalším důležitým faktorem pro volbu místa záhonu je kvalita půdy a její odvodňovací schopnosti. V případě, že byste zvolili půdu příliš jílovitou, zadržovala by vám příliš velké množství vody. Malým pomocníkem, jak zjistit, zda je půda schopná správně odvodňovat, je, že si vykopete díru asi 30 cm hlubokou a zalijete ji vodou, pokud se vám voda vsákne do čtyř hodin, vybrali jste správně, pokud ne, musíte hledat dál.

Při výběru místa nesmíte zapomenout na hodnotu pH. Ideální hodnota pH pro pěstování zeleniny je 6,0 až 6,8 pH. Tuto hodnotu zjistíte buď testem provedeným lakmusovým papírkem, nebo případně podrobným zkoumáním půdy v laboratoři. Zjišťovat hodnotu pH byste měli několik měsíců před tím, než zeleninu budete chtít na záhon vysazovat, abyste měli dostatek času v případě potřeby pH snížit, či zvýšit. Potřebujete-li pH zvýšit, použijte vápenec, v opačném případě vám poslouží například síra.

Zdroj: Jak připravit půdu pro pěstování zeleniny

Pěstování

Semena osteosperma vyséváme v únoru až březnu do lehkého substrátu s přídavkem perlitu. Při teplotě 20 °C klíčí 14–21 dní. Do venkovních prostor vysazujeme sazenice v polovině května. Najdeme pro ně záhon s jižní expozicí nebo osluněný balkon. V polostínu jsou rostliny vyšší, ale méně kvetou. Osteospermum lze pěstovat i v truhlíku, zde bude rostlina nižší, ale pokud bude umístěna na slunném místě, bohatě pokvete.

Při pěstování osteosperma v nádobách je zásadním předpokladem úspěchu lehčí a propustný substrát. Rostlina totiž nesnáší dlouhodobé přemokření substrátu v pěstební nádobě, kořeny rostlin bez vzduchu uhnívají. Proto také této letničce nesvědčí deštivé léto. Zeminu však musíme udržovat vlhkou.

Abychom zajistili trvalou násadu květů, rostlinu včas zbavujeme odkvetlých květenství, čímž zabráníme tvorbě semenných váčků. Počítáme také s tím, že některé starší odrůdy kvetou v létě s přestávkou.

V teplých podmínkách přezimování v místnosti nebo skleníku se může objevit molice skleníková, kterou likvidujeme Mospilanem v opakovaných postřicích podle návodu výrobce. Pokud se vyskytnou na jaře mšice, používáme osvědčený Pirimor, na svilušky, vyskytující se v příliš suchém a teplém vzduchu, nasadíme přípravek Omite. Častým škůdcem jsou i třásněnky, které likvidujeme některým z insekticidů.

Zdroj: Pěstování osteospermum

Půda pro pěstování rajčat a její složení

Rajčata jsou poměrně náročné rostliny, vyžadují pro svůj růst speciální půdu, která je dobře zásobená živinami. Půda by měla mít pH mezi 6,0 až 6,5. Hodnotu pH na vámi připravovaném záhonu či v nádobě určené k pěstování zjistíte použitím lakmusového papírku. Jste-li si jisti, že vám v předchozím období v této půdě rostla zelenina bez problému, nechyběly jí žádné živiny a úroda byla solidní, pak je velice pravděpodobné, že hodnota pH spadá do správného rozsahu a vy se tím dále nemusíte zabývat. Zjišťovat pH půdy byste měli asi dva až tři měsíce pře samotnou výsadbou rajčat, abyste byli schopni odstranit možné nedostatky. Potřebujete-li zvýšit pH, je zapotřebí použít mletý vápenec, zatímco použitím sodíku pH snížíte.

Příprava záhonu

Před přesazováním sazeniček rajčat do zvoleného záhonu je zapotřebí půdu přerýt a obohatit živinami, a to buď z dobře rozleželého kompostu, nebo použitím proleželého chlévského hnoje. Půdu pečlivě upravte, větší hroudy hlíny rozmělněte, zbavte plevele, aby zbytečně neoslaboval rostliny tím, že bude odčerpávat potřebné živiny. Teprve takto pečlivě připravený záhon je nachystaný k sázení.

Příprava nádoby pro pěstování

Chystáte-li se pěstovat rajčata v nádobě, můžete použít klasický zahradní substrát, který zakoupíte v každém zahradnictví. Opět nejlépe použijte rozleželý kompost a se substrátem promíchejte jedna ku jedné. V nádobě je dobré na dno použít chlévský hnůj nebo rozsekanou trávu, obojí se při svém rozkladu zahřívá, čímž pak bude podporován růst rostliny. Hnůj či trávu zasypte připraveným speciálním substrátem – a máte hotovo.

Zdroj: Jak připravit půdu pro pěstování rajčat

Pěstování okurek

Okurky původně pocházejí ze severní Indie, z oblasti Íránu okurky skleníkové, oblast Afganistánu byla podle odborníků místem původu dnešních nakládaček. Jako kulturní rostlinu ji lidé znají již pět tisíciletí. Okurkám se nejlépe daří na záhonech se středně těžkou půdou, bohatou na živiny a humus, která se dobře zahřívá. Půdy těžké a vlhké jsou pro okurky nevhodné, protože jsou studené, okurky na nich špatně rostou a málo plodí.

Chceme-li urychlit vývoj rostlin a docílit dřívější sklizně, vykopeme středem záhonu příkop široký 40 a hluboký 30 centimetrů. Do něj našlapeme zapařený hnůj. Velmi vhodná je i tráva, kterou jsme nechali několik dní po posečení zapařit na hromadě nebo v jutových pytlích. Při šlapání do příkopu ji posypeme menším množstvím Cereritu, aby rostliny měly zásobu živin. Na hnůj nebo trávu přihrneme zem vykopanou z příkopu a upravíme ji do podélného, mírně prohloubeného „hrobečku“. Jeho středem vysejeme do hloubky dva až tři centimetry v jedné řadě na vzdálenost 20 centimetrů od sebe po dvou až třech mírně naklíčených semenech. Pak budete mít okurky nakládačky jedna báseň. Na větrném místě je vhodné vysadit na návětrné straně záhonu kulisu z kukuřice, slunečnice, rajčat nebo vyšších květin – trvalek, tímto také zmírníte dopad případné choroby okurek.

Výsev okurek nakladaček

Zahradníci radí, že nejlepší je tři čtyři roky staré osivo hybridních odrůd odolnějších proti plísni okurkové (například Regina F1, Nora F1, Anuschka F1 a jiné).

Doporučení

Pro lepší vzcházení a počáteční růst se doporučuje přikrýt záhon bílou netkanou textilií, kterou při krajích záhonu přichytíme k zemi háčky vyrobenými z drátu, nebo zatížíme kameny, tyčemi.

Jakmile rostlinky vzejdou a vytvoří první pravý lístek, sundáme přikrývku a rostlinky vyjednotíme, aby v každé skupince zůstala jen ta nejsilnější. Při chladném počasí záhon opět přikryjeme netkaným textilem, který sundáme až po trvalém oteplení.

Záhon můžeme též pokrýt černou netkanou textilií nebo fólií a do otvorů, udělaných do nich ve vzdálenosti 20 centimetrů ve tvaru kříže, čtverce nebo kruhu, nasejeme semena nebo vysadíme předpěstované sazenice okurek. V tomto případě můžeme nechat na záhonu přikrývku, která brání růstu plevelů pod ní, po celou dobu vegetace.

Na záhonech, kde je přikrývka půdy jen v počátečním chladnějším období, půdu po jejím sundání mělce kypříme. Děláme to opatrně, protože okurky mají kořeny blízko pod půdním povrchem. Přitom zem přihrneme ke kořenovým krčkům rostlin, čímž je chráníme před hnilobou. Současně odstraňujeme plevel a podle potřeby zavlažujeme a přihnojujeme 0,1% roztokem vícesložkového hnojiva.

Zálivka okurek

Zavlažujeme zásadně konví bez růžice ke kořenům rostlin. To je preventivní ochrana proti plísni okurkové, která napadá zejména rostliny s dlouhodobě ovlhčenými listy. Aby rychleji po dešti nebo rose osychaly, vyvazujeme výhony okurek do svislé polohy k provazu nebo drátu napnutému nad středem záhonu.

Sklizeň okurek

Plody sklízíme při jejich optimální velikosti 2–3x do týdne. Při nebezpečí plísně okurkové stříkáme porost Kuprikolem nebo jiným z řady povolených přípravků. Vždy však musíme respektovat počet povolených postřiků a ochrannou lhůtu, které jsou uvedeny na etiketě přípravku. Za deštivého počasí je vhodné umístit nad záhonem okurek tunelový fóliový kryt bez bočních stěn, aby včely mohly létat dovnitř a opylovat květy.

Zdraví

Kromě kuchyňského využití se okurky uplatňují i v lidovém lékařství, mají mírně projímavé účinky a čistí pleť. To dokazovaly krasavice již ve starověku, když se koupaly v okurkové šťávě. Také u nás se první slupky z okurek přikládají na obličej. Je ovšem pravdou, že okurky obsahují velké množství vody a jen nepatrně dalších látek. Mají i velmi malou kalorickou hodnotu, což je výhodné při snižování nadváhy.

Zdroj: Nemoci okurek

Stavba dřevěné pergoly krok za krokem

Jednoduchou pergolu zvládne šikovný laik postavit za několik dnů. Hotové pergoly lze také zakoupit v obchodních sítích Baumax, Bauhaus, OBI, na zahradních veletrzích a výstavách. Nebo si můžete pergolu nechat postavit odbornou firmou (případně si od ní nechat zhotovit jednotlivé díly a stavbu smontovat sami).

Když už víte, kam pergolu umístíte, jaký bude mít tvar, máte přichystaný všechen potřebný materiál, nařezané hranoly na požadovanou délku a vše natřené, můžete začít se samotnou stavbou.

Nejprve si upevněte a vyrovnejte kovové patky. Kovových patek je více druhů. Některé se šroubují přímo do hlíny, jiné se upevňují do připravených betonových základů. Na místech, kde budou sloupky stát, vyhlubte cca 50 cm hluboké základové jámy o šířce 25–35 cm a napěchujte do nich beton. V případě, že chcete použít sloupky dřevěné, nezapomeňte do betonu zapustit dvojici plochých želez, ke kterým trámky ukotvíte. Vždy nosné sloupy oddělte od základu hydroizolační vrstvou. Když máte patky usazené, vložte do nich stojny a prošroubujte je závitovými tyčemi nebo silnými vruty. Stojny v horní části spojte pomocí tesařského kování s obvodovými hranoly nebo čepováním. Následně stojnu a horní hranol zavětrujte kratšími hranoly seřezanými pod úhlem. Tímto se celá konstrukce zpevní. Nyní na horní obvodový rám dávejte krokve a připevňujte je tesařským kováním.

Nyní máte základní tvar vaší nové pergoly. Pergolu můžete dále opláštit nebo zastřešit, aby vás při odpočinku v ní neobtěžoval vítr nebo déšť.

Jelikož se jako ideální jeví zastřešené pergoly, je třeba v následujícím kroku přišroubovat střešní latě k příčníkům. Odstupy latí musí být pravidelné a jako ideální rozteč se jeví délka 60 centimetrů. Celá konstrukce se tak stane mnohem stabilnější. Při práci je ideální využít aku šroubovák. Jestliže se použijí kratší střešní latě, než je samotná pergola, je třeba je pořádně provázat stejně, jako když se staví zeď z cihel.

Zajímavým materiálem na střechu pergoly je například polykarbonát Makrolon. Zastřešení může být složeno ze dvou dílů, přičemž budete ještě potřebovat jeden profil ve tvaru H a krajové profily. Musíte mít také vruty. Makrolon lze sehnat v několika různých variacích. Pořídit se dá jak čirý, kouřový, tak i ve variantě opál. Pokud je terén pod pergolou nerovný, je možné tento nedostatek později upravit v odstupňování zábradlí. Kvůli bezpečnosti je potřebné rohy zábradlí zakulatit.

Pak zbývá opatřit konstrukci ještě pergolovými mřížemi. Na ně použijte běžné laťovky. Velikost polí mříže zvolte podle toho, jestli chcete jen vytvořit pohledovou stěnu, nebo necháte pergolu obrůst popínavými rostlinami. V prvním případě zvolte velikost polí 15–25 cm, v druhém případě větší, tedy 30–45 cm.

Důležitou součástí pergoly je podlaha. Nejčastěji se používá dlažba, daleko atraktivněji však působí podlaha dřevěná. V takovém případě ovšem nezapomeňte na štěrkovou drenáž, která bude odvádět vodu.

Zdroj: Stavba pergoly

Pěstování ačokči

Podmínky pro pěstování

Ačokča je poměrně náročná na živiny, základem pro její pěstování je humózní, propustný substrát. Nesnáší těžké a udusané půdy. Tato rostlina vyžaduje slunné místo a hodně vody. Ačokča začíná plodit v srpnu a během vegetačního období může být přihnojována hnojivy na zeleninu.

Výsadba a pěstování

Ačokča je teplomilná rostlina. V našich klimatických podmínkách bývá předpěstovávána v květináčích, do kterých se vysévá v březnu. Stejně jako paprice se jí bude líbit ve fóliovníku nebo na okenním parapetu. Dva děložní lístky jsou podobné lístkům okurky, jinak jsou listy ačokči velmi dekorativní. V polovině května by rostlina měla dosahovat výšky 10–15 cm a je potřeba ji přesadit ven, na určené místo, a to přibližně 25 centimetrů od sebe, na jeden metr čtvereční byste měli mít asi čtyři rostlinky. Nechcete-li ačokču předpěstovávat, můžete ji vysévat přímo na záhon začátkem května. Ke každé rostlině si musíte připravit oporu, podobně jako u okurek, a výhony k ní pravidelně vyvazovat.

Květenství a plody

V červnu po zakořenění se vám rostlina začne bohatě rozrůstat. Je doporučováno výhonek zaštípnout, když dosáhne dvou metrů. Rostlina se pak začne rozvětvovat a podpoří se tím tvorba plodů. Ačokča roste velmi rychle a bohatě plodí až do mrazů. Květy má drobné, nažloutlé nebo nazelenalé. Teprve z těchto květů se tvoří plody.

Plod je bobule podobná okurce nebo zelené paprice, na konci zašpičatělá, s bílou, nahořklou dužinou. Vnitřek plodu je po dozrání dutý. Pro konzumaci jsou vhodné plody ve velikosti 3–10 cm, nejlépe v období, dokud jsou semena bílá a měkká. U starších plodů je zapotřebí zbavit se před konzumací starých, zralých, tvrdých semen, kterých bývá v jenom plodu šest až dvanáct. Na jedné rostlině za jeden den uzraje až deset plodů.

Další využití rostlin ačokča

Pokud by vám plody nechutnaly, můžete ačokču použít jako okrasnou, dekorativní rostlinu k plotům, suchým stromům, altánům, pergolám, které za krátký čas bohatě obroste. Její květy jsou pastvou pro včely a obrovskou výhodou je, že tuto rostlinu zatím nenapadají žádné nemoci ani škůdci.

Zdroj: Jak se pěstuje ačokča

Autoři obsahu

Mgr. Michal Vinš

Nina Vinšová

Mgr. Světluše Vinšová

Mgr. Jana Válková

Ing. Romana Šebková


ČeskéNápady

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

SiteMAP

RSS

NABÍDKA OBCHODU