VÝZNAM BAREV U INDIANU bylo téma, které nás inspirovalo k vytvoření tohoto článku. Podle severoamerických indiánů lapač snů zachycuje dobré sny a špatné sny odhání. Měl by být zavěšen v místnosti, kde dotyčná osoba spí.
Co je to lapač snů
Podle severoamerických indiánů lapač snů zachycuje dobré sny a špatné sny odhání. Měl by být zavěšen v místnosti, kde dotyčná osoba spí, nejlépe poblíž okna nebo dveří, aby tak zajistil co nejlepší spánek, následně pak i bdělý stav. Lapač snů také slouží jako amulet, který ochraňuje před negativní energií a lze ho nosit pro štěstí.
Kdo chce lapač snů využít jako ochranný symbol, měl by si ho pověsit nad postel. Pro zlepšení proudění energie čchi se doporučuje zavěsit ho na stěnu. Chcete-li zpomalit a rozptýlit škodlivé energetické toky v místnosti, zavěste ho ke stropu ve středu pokoje. Má-li zabránit úniku energie, pak jej umístěte do okna.
Pro indiány jsou sny velice důležité, považují je za vzkazy duchů a značně ovlivňují jejich život. Lapač by měl mít tu vlastnost, že zlé noční můry zachytí v pavučince, kde je první ranní paprsek spálí, zatímco ty dobré nechá sklouznout po peříčku dolů, do duše spáče.
Legenda o vzniku lapačů říká, že za moudrou starou šamankou kdysi dávno přišla žena, které v noci stále plakalo dítě. Stařenka jí poradila, aby pro dítko vyrobila lapač zlých snů, že potom už plakat nebude. A světe div se – mrňous s lapačem nad sebou v noci klidně spal.
Základem tohoto silového amuletu – mandaly snů – je kruh, který se zdobí dále podle účelu, kterému bude sloužit. Je třeba dbát na základní rozdělení kruhu podle indiánské filozofie: východ je symbolem vesmírného ducha. Jih představuje přírodu a živly, jimiž je příroda od prvotního okamžiku utvářena. Západ je prostředníkem pro tělo (hmotu) a sever je prostředníkem pro mysl (vědomí). Jedině skrze tyto přírodní energie nacházíme vzájemnou provázanost a harmonii se vším, co jest od počátku věků. Indiáni dosahují harmonie dodržováním přírodních a kmenových zákonů, nikdy nejdou proti přírodním rytmům ani proti vesmíru. Vědí, kdo jsou, kde jsou a čeho jsou nedílnou součástí. Umí se napojit na tajemný svět barevných snů, na astrální říše přírodních duchů, ale také na inteligentní vědomí rostlin a zvířat.
Během tvorby lapače se soustřeďte pouze na pozitivní mysl! Vše, na co pomyslíte, zůstane zapsáno v talismanu, amuletu nebo dárku v podobě energetické paměti (podle indiánů v jednom z nekonečně mnoha kruhů života). Obvod kruhu symbolizuje pomyslnou hranici, kde začíná vnější svět. Dále mějte na paměti, že střed kruhu představuje vás, vaše vnitřní já. Symbolicky tedy umístěte do středu magického kruhu, vyplněného síťkou s uzlíky, korálek, oblázek nebo mušli. Korálek je sám o sobě mandalou, představuje také Zemi, více korálků dále od středu může představovat planetární soustavu.
Síťka s uzlíky je jakýmsi filtrem, funguje tak, že skrze uzlíky se negativní energie nedost
Ve svém příspěvku UBROUSKY NA POHLCOVÁNÍ BAREV ZKUŠENOSTI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martina.
Ahoj, máte někdo prosím zkušenosti s ubrousky na pohlcování barev do pračky? Slyšela jsem o nich, prý když se tento ubrousek přidá do pračky k prádlu, nasaje do sebe barvu, kterou některé oblečení pouští a tím se neobarví ostatní prádlo, je to pravda? Jsou tyto ubrousky jednorázové nebo se dají použít víckrát? Kde tyto ubrousky kupujete? Moc děkuju za rady. Martina
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Vlasta Fialová.
Mám dobré zkušenosti s ubrousky na pohlcování barev, používám Denk - mit z DM drogerie. Když dávám bílé prádlo a přidám pár kousku barevného, vložím 1 ubrousek. Prádlo se nezabarví a ubrousek se zabarví barvou barevného prádla. nelze použít víckrát, aspoň jsem to nevyzkoušela. Fialová
Rozmarýn lékařský pochází ze Středomoří, ale byl nejspíš známý již ve starém Egyptě. Je to bylinka mnoha možností – hezky voní a vypadá, lze ji tedy využít jako dekorativní rostlinku, ale zároveň má mnoho vlastností, které se uplatní v kuchyni, v bylinkářství i v kosmetice.
Význam rozmarýnu v provensálském koření je, že má dezinfekční a antiseptické účinky, povzbuzuje oběhový systém, zlepšuje prokrvení všech částí těla včetně mozku, čímž posiluje paměť a soustředění, uklidňuje a mírní nervové vyčerpání.
Bazalka
Bazalka pravá je jednoletá bylina, která patří do čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae), přičemž existuje asi 60 druhů. Původně pochází z tropů Afriky a Asie. Dorůstá do výšky 15 až 60 cm, sklízí se v období dubna až října, ale nejlepší je listy sklízet před rozkvětem, neboť po odkvětu jsou listy tuhé a trpké. Kvete v období července až září. Bazalka je velmi aromatická jednoletá bylina, která je díky svému všestrannému použití velmi oblíbená. Můžete ji používat v kuchyni, léčitelství anebo jen tak na okrasu.
Význam bazalky v provensálském koření je ten, že podporuje chuť k jídlu, má zklidňující účinky, snižuje hladinu glykémie. Kromě výborné chuti obsahuje bazalka také vitamíny, minerální látky a ostatní bioaktivní látky.
Tymián
Tymián patří mezi rostliny z čeledi hluchavkovité. Jeho název pochází z řeckého slova thymos, což znamená odvaha, síla, mužnost, případně kouřová oběť, kouření, či lidská duše. Starověcí Egypťané používali silici tymiánu k balzamování svých zesnulých. V Aténách ho pěstovali Řekové, kteří tvrdili, že tymián jim dodává sílu a osvěžení. Zároveň tymián využívali jako obětní bylinu do kadidel, která nepřetržitě hořela na oltářích chrámů. Římští vojáci si z něj připravovali koupel proto, aby získali odvahu a získali sílu. Významný římský básník Vergilius píše o tymiánu jako „o prostředku prodlužující trvanlivost masa“. Ve středověku se připravovali z tymiánu velmi lahodné omáčky, do jednotlivých pokrmů se přidával podrcený spolu se solí. Zároveň ho v tomto období považovali lidé za magickou rostlinu, a tak ji přidávali do kadidel a připravovali z ní posilující a povzbuzující nápoje. Dokonce věřili, že zažene noční můry a pomůže lidem spatřit a poznat skřítky. V tomto období nosili tymián na svých svršcích vysoce postavené ženy, které jím obdarovávali rytíře odcházející na křižácké výpravy.
Význam tymiánu v provensálském koření je ten, že je přírodním antibiotikem.
Majoránka
Majoránka zahradní je vytrvalá keřovitá rostlina až 20 cm vysoká, která kvete od července do září. Vyžaduje lehčí záhřevnou a vápnitou půdu, dostatek ž
Ve svém příspěvku KALA VENKOVNÍ JEJÍ PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena.
Nikde nenachazim, zda chce venkovni kala na slunicko, nebo do stinu, kam nejlepe zasadit. Domaci kaly pestuji již léta, siroke okoli jsem podelila rozmnozenymi, ktere celou zimu krasne kvetou a na léto je necham pod stromem odpočinout. Jak ale s venkovni nevim?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Blanka Tomiczkova.
Dobrý den, chci se zeptat zda se kala dá vypěstovat i za semen.Dostala jsem sáček semen Kaly-mix barev. V případě, že ano, za jak dlouho pokvetou. Stejný dotaz bych měla i u lilií. Díky za odpověď .blanka
Kamínek (korálek) uprostřed síťky znázorňuje vlastní já člověka, které je potřeba chránit zejména před negativní energií.
Kruh lapače snů představuje svět a vesmír, který chrání kamínek (vlastní já člověka). Je to první překážka pro negativní energii – kruh zadržuje negativní vlnění.
Peříčka, která jsou přivázána ke kruhu, zachytávají vesmírnou energii a sny, které filtrují. Špatné sny a negativní energie jsou pohlceny a dobré sny a pozitivní energie jsou přeneseny do síťky.
Pokud se dostane přeci jen nějaká negativní energie do sítě, zde je ještě odchycena. Podle indiánů zde negativní energie, která se v síti zachytí, zabloudí a nenajde cestu ke kamínku uprostřed (tedy k člověku). Symetrie sítě symbolizuje harmonii.
V naší poradně s názvem UBROUSKY NA POHLCOVÁNÍ BAREV ZKUŠENOSTI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martina.
Ahoj, máte někdo prosím zkušenosti s ubrousky na pohlcování barev do pračky? Slyšela jsem o nich, prý když se tento ubrousek přidá do pračky k prádlu, nasaje do sebe barvu, kterou některé oblečení pouští a tím se neobarví ostatní prádlo, je to pravda? Jsou tyto ubrousky jednorázové nebo se dají použít víckrát? Kde tyto ubrousky kupujete? Moc děkuju za rady. Martina
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Nejlepší odbarvovací ubrousky jsou značky Iberia a mají je v drogériích Rossmann, mají nejlepší výsledky při pohlcování barvy z prací vody. Na internetu se dají odbarvovací ubrousky koupit tady: https://www.zbozi.cz/?q=COL… nevím ale jakou mají účinnost.
Plody muchovníku jsou malvičky tmavě fialové až modré barvy o průměru deset milimetrů. Dle druhu dozrávají od poloviny června do konce srpna. Kvůli vyšší šťavnatosti a cukernatosti je můžete nechat klidně týden přezrát. Z plně vzrostlého keře lze sklidit osm až patnáct kilogramů plodů v závislosti na volbě odrůdy. Nevadí-li vám sklízet plody postupně, můžete zvolit i původní formy: muchovník kanadský či Lamarckův.
Plody muchovníku mají své místo i v lidovém léčitelství, protože obsahují velké množství vitamínu C a B12, barviva (antokyany, jimž se přisuzuje účinnost proti rakovinnému bujení) a zdraví prospěšné minerály. Plody celkově podporují odolnost organismu, působí preventivně proti žaludečním chorobám a při onkologických onemocněních je možné plody muchovníku podávat jako podpůrný doplněk stravy. Při žaludečních a střevních potížích může být podáván čaj ze sušených listů.
V Kanadě se plod zvaný saskatoon berry sklízí komerčně. Známé jídlo původních amerických obyvatel (indiánů) pemikan (pemmican) obvykle obsahovalo kromě sušeného masa s tukem právě sušené plody muchovníku. Stonky muchovníku byly pak často používány k výrobě šípů. Některé druhy muchovníků jsou velmi oblíbené okrasné keře pěstované pro květy, kůru a pro krásu podzimního barevného listí.
Doporučení: Využití plodů je podobné jako u ostatního drobného ovoce. Můžete je zpracovat do zavařenin či kompotů, nebo vyrobit šťávu. Karmínové zbarvení dužiny se využívá v potravinářském průmyslu. Odvar z listů pomáhá při žaludečních a střevních potížích.
Ve svém příspěvku LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Hamamelis virginiana je nejdříve kvetoucí vilín. Pochází z jihovýchodu Kanady a východu USA. Vyžaduje vlhkou půdu, proto ho v jeho domovině najdeme především na březích řek a jezer. Do Evropy byl vilín virginský dovezen v roce 1879 a již o rok později ho pěstoval kníže Rohan v zámeckém parku na Sychrově. V našich krajích dorůstá až do 5metrové výšky. Kvete od listopadu do prosince krásnými žlutými, vonnými květy, někdy se květy mohou objevit už v září. Jako jediný z vilínů dobře snáší zásadité půdy. Občas se pro ozdobu pěstuje v parcích, je u nás zcela mrazuvzdorný.
Je to opadavý rozkladitý keř nebo malý strom, listy má krátce řapíkaté, obvejčité, na okraji mělce laločnaté. Květy se objevují na zkrácených postranních dvou- a víceletých větví, jsou čtyřčetné, korunní lístky cca 1 cm dlouhé a 1 mm široké, mírně zvlněné, žluté, vzácně i červené. Plodem je tobolka dozrávající na podzim dalšího roku.
Vilín virginský byl často využíván v domorodé medicíně severoamerických indiánů, kteří jej používali při ošetřování celé řady neduhů. Zjistili, že destilát z tohoto druhu může být užíván k léčbě řezných ran, podlitin, škrábnutí a dalších zranění, dále pak pro ulehčení při nachlazení a ledvinových obtížích. Indiáni považovali keř za kouzelný, protože kvete v chladné roční době a často při sněhu. Medicína znala hojivé účinky vilínu na rány dlouho před 19. stoletím, kdy byl vilín uznán v terapii západní orientace a objevil se v knize léků USA. V Evropě byla poprvé vyrobena mast z vilínu v roce 1864. Dodnes je tato rostlina součástí oficiálních léčiv, droga obsahuje 10% třísloviny hamamelitanu s antiseptickými a stahujícími účinky a užívá se při léčbě povrchových zranění a v kosmetice. Nálev proti průjmu se připravuje z listů, vilín se používá především zevně k ošetření lokálního zánětu, slunečních popálenin, opařené a popraskané kůže, ran, hemoroidů a křečových žil. Zdá se, že vilín pomáhá i při nervovém zánětu kůže. Vilínové masti a krémy lze koupit hotové. Pro obklady lze zředit vilínovou vodu z lékárny, homeopatie používá vilín také při křečových žilách, hemoroidech, při krvácení kůže a sliznic. Také některé kosmetické vody na obličej obsahují vilín.
V naší poradně s názvem STŘÍHÁNÍ MALIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Mila.
Jak teď poznám o jaké maliny se jedná. Chci je ostříhat
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Jak poznat o jaký typ maliny jde kvůli stříhání? Jak před stříháním malin poznat, jestli plodí v létě a nebo až na podzim? Když v zimě rostlina maliníku spí, tak na ní můžete poznat, o jaký typ se jedná, prozkoumáním jejich výhonů.
Malina, která plodí brzy v létě a potřebuje k tomu dvouleté dřevo, tak má dva druhy výhonů odlišených barvou a strukturou kůry. Jedny výhony mají hladkou a hnědou kůru a druhé mají kůru šedou až světle hnědou, hrubou a kůra se u nich také loupe.
Maliny, které plodí až na podzim na letošním dřevu mají všechny výhony stejné šedé s hrubou olupující se kůrou. Jak můžete maliny v zimě ostříhat?
Malinám plodícím v létě uřízněte hned u země VŠECHNY šedé výhony s olupující se kůrou a skovejte si je na podpal letních táboráků. Prostříhejte slabé a neperspektivní výhony s hnědou hladkou kůrou tak, aby vám zůstal vždy nejsilnější výhon s dostatečným prostorem pro skvělé pronikání světla a dobré proudění vzduchu. S ohledem na to začněte odstraňovat všechny tenké, zakrnělé, zkroucené výhony a pokračujte v prostříhávání, dokud se nepořádek nevyčistí. Pokud máte málo místa, můžete výhony zkrátit o 1/3. Pak připevněte výhony k rámu nebo mříži. Použijte biologicky odbouratelný provázek, jako je juta, a přivažte s ním každý výhon volně, ale pevně k rámu / mříži / drátu. Přivázání zabrání jejich ohýbání pod tíhou plodiny. Také to velmi usnadňuje prořezávání v dalších letech – přivázané výhony jsou ty, které příští zimu odstraníte.
U malin, které plodí až na podzim a mají v zimě všechny výhony stejné (šedé a hrubé), tak seřízněte všechny až u země.
Čilimníky (Cytisusy) jsou stálezelené i opadavé keře. Ve volné přírodě rostou ve Středomoří, ve střední a západní Evropě a na Kanárských ostrovech. Botanických druhů známe kolem 70, v zahradách se však spíše setkáváme s různými pestrokvětými kříženci, kterých se vyšlechtilo několik set.
Čilimníky dosahují výšky od cca 20 cm (poléhavé druhy) do více než 250 cm, záleží na druhu keře. Kmínky mají krátké a tenké, bohatě obrostlé úzkými, hustě olistěnými, metlovitými a u většiny druhů hranatými větvemi. U nízkých poléhavých druhů jsou větve mírně převislé, až téměř vodorovně rostoucí. Květy jsou asi 1 cm velké a mají bílou, žlutou, krémovou, růžovou, oranžovou, červenou či tmavě purpurovou barvu, často můžeme vidět dokonce kombinaci více barev. Většina druhů silně voní. Keře kvetou nejčastěji od května do začátku července, některé druhy až do konce srpna. Plody jsou několik centimetrů dlouhé lusky.
Čilimníky milují slunce a sušší stanoviště, proto jim vyhovuje území orientované na jih či západ. Vyžadují dobře prosychající, nejlépe hlinitopísčitou půdu s dobrou drenáží. Na přemokření jsou citlivé, zvláště ve spojení s nízkými teplotami. Janovce jsou sice mrazuvzdorné, ale kombinace nízkých teplot a vlhka, která bývá v zimě v našich podmínkách dosti častá, je může zahubit. Sucho naopak snášejí poměrně dobře. Vzrostlé čilimníky, jež se plně ujaly, se zalévají pouze v době květu nebo při déletrvajícím suchu. Rostliny nesnášejí častější přesazování, protože jejich kořenový systém je málo větvený (to jest bez výraznějšího kořenového vlášení), a při přesazování se tudíž snadno poškodí. Na výživu nejsou náročné, hnojit se nemusí.
Čilimníky vyniknou na zahradě jako solitérní keře, které bohatě kvetou a které v zimě zaujmou zajímavým vzhledem. Ojíněné keře totiž vypadají jako skleněné fontány. Čilimníky se rovněž velmi dobře kombinují s jinými rostlinami, například s jalovci či nízkými formami tmavých jehličnanů. Ve společnosti bříz pak působí velice vzdušně a hezky doplňují také vřesovištní výsadby.
V dobrých podmínkách roste čilimník opravdu rychle, a koupíte-li keř s kořenovým balem, bez problémů se i ujme. Existuje několik druhů tohoto keře, které se od sebe liší vzrůstem a konečnou velikostí, a to dost podstatně. Vybrat si můžete keře rostoucí vzpřímeně či kulovitě, některé čilimníky mají převislé větve, jiné jsou nízké a široce rozložené a najdete i typ poléhavý (téměř plazivý).
Co se týče barev, jednobarevné čilimníky konkurují čilimníkům s květy dvou- i vícebarevnými a věřte, že je opravdu těžké se rozhodnout. Podobně obtížně budete hledat i stejný odstín jedné barvy u různých druhů či
Ve svém příspěvku JAK OLOUPAT DÝŇOVÉ SEMENO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Dobrý den,
U nás doma se dýňová semínka sušila v troubě a suchá se pomocí zubů vylupovala. Upražená semínka musela být růžová. Pražila se pomalu na sucho. Později jsme semínka vylupovala těmito způsoby jak suchá, tak čerstvá (u čerstvých je to větší problém):
1. Přejeďte nehtem středem boční rýhy jádra co nejdále a poté tlakem palce a prsteníčku rozlomte v rýze.
2. Tlakem postupně ulomte u zobáčku obě vyvýšené strany. Zobáček by měl směřovat k vám. Poté jádro vyjměte, příp. nutno ještě trochu někde odlomit kousek slupky.
3. Tlakem na boční hrany pomocí prstů ve špičce semena se vám slupka rozevře a tu ještě trochu odlomte a máte jádro venku.
4. Jádro se slupkou vložit do úst, slupku okousejte, jádro snězte a slupku vyplivněte.
Je jen na Vás jaký postup si vyberete :)
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jiří Šrámek.
Muškáty, které si kupujete v naší republice, k nám původně přicestovaly až z horké Afriky. K pěstování tuzemských muškátů se i dnes často používají řízky, které pocházejí z matečních rostlin z jižní části polokoule. Letité zkušenosti totiž přesvědčily i náruživé „řízkovače“ muškátů, kteří získávali řízky z matečních rostlin zimujících u nás, že to není to pravé ořechové, a že řízky, které k nám přiletí počátkem roku z Keni nebo Izraele, mají neskonale lepší schopnosti růstu.
Muškáty mohou být převislé, vzpřímené, polopřevislé, ty jsou kombinací prvních dvou, a velkokvěté. V obchodech muškáty najdete už od poloviny března. Nabízí se široké spektrum barev od stále nejoblíbenější klasické červené barvy po odstíny temně červené, růžové, bílé, fialové, s okem nebo žíhané.
Řízkováním se množí všechny druhy muškátů, výjimku tvoří pouze některé vzpřímené odrůdy muškátů, které se množí z osiva. Tyto muškáty bývají velmi odolné vůči rozmarům počasí, a tak se používají zejména pro parkové úpravy. Jejich růst je velmi bujný a při jejich pěstování je nutné používat takzvaný retardátor.
Hlavním problémem řízkování matečních rostlin v domácích podmínkách je jejich zdravotní stav. Rostliny, ať je zimujete sebelépe, bývají po zimě bledé a vytáhlé a často i napadené nemocemi. Řízky z takových rostlin většinou nemají nejlepší základ a jejich růst je tímto poznamenaný. Většina zahradnických podniků proto nemá vlastní matečnice a používá právě výhonky, které v obrovském množství přilétají do Evropy z Afriky nebo Blízkého východu. Mateční rostliny v těchto oblastech tak mají stabilně optimální podmínky pro svůj růst a řízky z těchto rostlin jsou vitální a také zdravé, protože výhonky jsou neustále fytosanitárně sledované.
V Evropě se pak výhonky nechají zakořenit při teplotě 15–20 °C a za týden až deset dní už jdou do distribuce. V zahradnictvích se zakořeněné řízky přesadí do kontejnerů příslušných rozměrů a dalších 6–10 týdnů pak trvá dopěstování rostlin do požadované velikosti, obvykle při 15 °C.
Muškáty jsou v současnosti u pěstitelů opět na vzestupu. Nejoblíbenějším druhem jsou stále muškáty převislé (peltatum) s jednoduchým květem, to jsou přesně ty, které utvoří na vašem okně nebo balkoně ten největší a nejbohatší převis. Nejprodávanější barvou u převislých muškátů zůstává červená barva a až daleko za ní jsou další barvy, především růžová a lila. Převislé muškáty lze koupit i jako plnokvěté, ty mají velké květy, ale oproti převislým muškátům s jednoduchým květem nevytvářejí tak bohatá květenství. Muškáty vzpřímené (zonale) jsou oblíbené už od dob našich babiček.
Ve svém příspěvku CHOROBY VYSAZENÝCH RAJČAT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dědík.
Na listech vysazeních rajčat sz od sponích listů objevila na nich bílá vrstva a šíří se nahoru na listech.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Věra Klaudysová.
Rajčata jinak silné,pěkně kvetoucí,ale dnes jsem zjistila u vrcholových výhonků jako zesvětlení původní zelené barvy listú.Jako když např u rododendronů chybí železo.Zatím to je u třech sazenic,není to přemokřené?V tomto počasí dost intensivně zaléváme.Děkuji.
Jedná se o vytrvalé pozemní květiny s hlízami. Jsou to rostliny jednodomé s oboupohlavními květy. Stonky jsou vzpřímené, nevětvené, vzácněji větvené. Listy jsou střídavé, přisedlé, s listovými pochvami. Čepele listů jsou celokrajné, většinou kopinaté, mečovité, rýhované, často trochu ztloustlé, žilnatina je souběžná. Květy jsou oboupohlavné, poměrně velké a nápadné, souměrné, různých barev, jsou v květenstvích, zpravidla ve vějířcích. Květy jsou podepřeny listeny. Okvětí se skládá z 6 okvětních lístků ve 2 přeslenech (3 + 3), které jsou dosti odlišné, spodní bývají větší než horní a vnější jsou často užší než vnitřní. Celé okvětí je dole srostlé v trubce. Tyčinky jsou 3, jsou nahoru zakřivené. Gyneceum je složeno ze 3 plodolistů, je synkarpní, semeník je spodní. Čnělka je 1, ale dělí se do 3 nitkovitých laloků. Plodem je trojpouzdrá tobolka, semena jsou křídlatá.
Mečíky jsou nejkrásnější a nejvděčnější květinou pro řez v letním období. Široký sortiment odrůd nabízí překrásné květy téměř všech barev, a navíc jsou řezané květy mečíků velmi trvanlivé. U mečíku nás však uchvacují nejen krásné barvy, ale u novějších odrůd i krásné tvary květů. Do popředí zájmu se nyní dostávají odrůdy se zvlněnými okvětními lístky a také odrůdy, jejichž květy mají výrazně zbarvená oka. Velký zájem rovněž vzbuzují nové odrůdy miniaturních mečíků, které mají celkově menší květní klasy, takže jsou lépe použitelné i v menších vázách pro výzdobu stolů v domácnostech. Tím se možnost využití řezaných květů mečíku dále rozšiřuje. Pro výzdobu zahrad se mečíky využívají méně, protože květní klasy jsou poměrně dlouhé a těžké, takže se za deště a větru snadno vyvracejí. Tomuto nedostatku lze předejít hlubším zasazením hlíz. U miniaturních mečíků se tato špatná vlastnost tolik neprojevuje, protože jejich květenství je lehčí.
Na trhu je mnoho druhů kamélií a vy se musíte rozhodnout, podle čeho budete svou rostlinu vybírat.
Jedním z hlavních aspektů, jak vybírat kamélii, je již zmiňované umístění. Máte-li vybrané místo, kde by se vám zrovna kamélie líbila, podle toho nakupujte. Většina kamélií má raději polostín než přímé slunce, ale jako u všeho i u kamélií najdeme výjimku, taková sadanguas si bude na slunci pěkně hovět.
Zvažte také, co od kamélie očekáváte. Nejpopulárnější japonské druhy přestavují širokou nabídku barev a velikostí. Druhy kamélií, jako je topiaria, groundcovers nebo espaliers, mohou vytvářet živý plot, zatímco hybridy ze středoevropských zemí vám nabídnou odolnost, a dokonce i vůni.
Dalším faktorem ovlivňujícím vaši volbu kamélie by měla být očekávaná rychlost růstu jednotlivých rostlin. Většina kamélií roste velmi pomalu, jen několik centimetrů za rok.
V neposlední řadě si mezi kaméliemi vybírejte podle barvy a stylu květu. Kamélie jsou k dispozici v různých barvách, od bílé přes růžovou až po temně červené, vzácností ale nejsou ani kombinace těchto barev. Za výjimku však můžeme považovat vzácnější druh kamélie nitidissima, která kvete žlutou barvou. Květy kamélií se neliší jen svou barvou, ale i svou velikostí a bohatostí. Některé kamélie mají květy plnokvěté, jiné jen prosté.
Azalka je jarní kvetoucí keř. Je velmi podobná rododendronu, ale je menšího vzrůstu a má menší květinové trsy než rododendron. Květenství azalky je nápadné zářivými barvami, které se vyskytují v mnoha variantách a velikostech. Květy kontrastují s tmavě zelenou barvou listů keře.
Botanický název: Rhododendron
Doba kvetení: brzy na jaře
Velikost: 40 cm, v závislosti na kultivaru
Květy: bílé, žluté, oranžové a červené
Světlo: polostín
Pěstování: při zasazování je nutné přidat mulčovací substrát ke spodní části keře
Zde je několik fotografií, na kterých je možné vidět azalku.
Jírovec
Jírovec vytváří kouzlo v každé zahradě. Můžete si ho pořídit jako malý strom nebo keř. Není náročný na údržbu, má výrazné listy a nápadné květy.
Botanický název: Jírovec
Doba kvetení: jaro
Velikost: 3 m až 15 m a široký 9 m, v závislosti na kultivaru
Květy: červená, bílá, krémová, růžová nebo zelenožlutá
Světlo: plné slunce i polostín
Pěstování: tento keř je vhodný do větších zahrad, k rozmnožování slouží plody jírovce – kaštany, které se sází 1 až 2 cm hluboko do substrátu po dvou nebo po třech semenech.
Zde je několik fotografií, na nichž můžete vidět jírovec.
Kamélie
Kamélie miluje zimu, v tomto období většina zahradních rostlin odpočívá, ale kamélie se teprve zahřívá. Kamélie je evergreenem podzimního, zimního a brzkého jarního období. Je vhodná pro terénní úpravy okrasných zahrad, kdy vytváří krásné květy ve tvaru růží. Kamélie byly pěstovány několik let na Dálném východě, který je jejich rodným krajem. V současné době existuje více než 3 000 druhů těchto keřů.
Botanický název: Camellia
Doba kvetení: podzim, zima a brzy na jaře, v závislosti na odrůdě
Velikost: 0,8 m až 6 m
Květy: červená, růžová a bílá
Světlo: polostín
Pěstování: keř je nutné chránit před sluncem, studeným a silným větrem. Keř není vhodné vysazovat do úplného stínu, který sníží květenství rostliny.
Lýkovec je keř s intenzivní vůní květů, což je hlavní důvod, proč se vysazuje do okrasných zahrad. Květy vavřínu jsou jemné bílé, růžové a fialové květy a existuje mnoho odrůd keřů. Vavřín je univerzálním keřem, který se v okrasné zahradě používá jako půdopokryvný prvek.
Botanický název: Daphne
Doba kvetení: od jara do podzimu, v závislosti na odrůdě
Velikost: 0,5 m až 12 m
Květy: čtyřlaločnaté trubkovité květy v bílé, růžové nebo lila barvě
Petúnie je oblíbená, voňavá balkonová rostlina. Je velice dekorativní, velmi rychle roste a stále tvoří kvetoucí trsy. Petúnie si můžete vybrat buď převislé, nebo vzpřímené a široká škála barev snad nejde ani vyjmenovat, aby se na nějakou nezapomnělo. Mohou být jednobarevné, dvoubarevné i vícebarevné, pruhované i s bílými okraji. A aby to při výběru nebylo jednoduché, další z možností, kterou musíte zvážit je, zda vybrat petúnie velkokvěté, které budou mít květů méně, ale plné a velké, nebo mnohokvěté, kde budou květy o něco menší, zato v hojném množství. Tvar květů petúnie je trumpetový.
Jak petúnie pěstovat
Petúnii se bude nejvíce dařit na slunném nebo polostinném a teplém místě, ideální volbou je jižní či jihozápadní strana. Petúnie nemusíte pěstovat jen v truhlících a okrasných květináčích, můžete jim najít místo v okrasném záhoně, ale zde nikdy nevyniknou tolik jako právě v závěsných systémech, kde se vám o ně bude i lépe pečovat. Zkuste zajistit, aby tyto rostliny byly co nejvíce chráněny před silným větrem a deštěm, předejdete tak tomu, že byste museli poničené květy ve velkém odstraňovat. Petúnii déšť nezničí definitivně, jen dočasně poničí květy, které když odstraníte, tak brzy vykvetou nové. Velký vítr může pár stonků polámat, ale i ty budou brzy doplněny novými, takže žádná velká tragédie to vlastně nebude. Odstraňování suchých květů a květů poničených deštěm se doporučuje také proto, aby se zbytečně nešířily choroby a plísně, především plíseň šedá.
Plíseň šedá – může napadnout jakoukoliv květinu i zeleninu nebo ovoce na zahradě či balkoně. Stonky a listy jsou pokryty měkkou šedou vatou a tím rostlinám škodí. Chorobě svědčí chladno a vlhko, rychle se šíří. Lze ji zvládnout fungicidy, ale lepší bude, když se postaráte, aby vůbec nepropukla. Proto sbírejte odumřelé listy i květy. Nepodaří-li se vám plísně zbavit, je lepší rostlinu vyrýt a spálit, aby se plíseň nešířila vzduchem dál.
Petúnie vysazujte do dobře propustného substrátu s obsahem hořčíku a vápníku. Vhodný substrát je ideální zakoupit již namíchaný speciálně pro petúnie a seženete ho v jakémkoliv větším zahradnictví nebo hobby marketu. Ideálně zvolenou nádobou pro petúnie je samozavlažovací truhlík, do jednoho truhlíku o délce 50 až 60 cm zasaďte 3 rostliny, moc hezky bude vypadat, když do jednoho truhlíku nakombinujete více barev, květináč pak bude krásně pestrý a zářivý.
Chcete-li petúnie pěstovat ze semen, pak je potřeba, aby místo, na které je chcete vysévat, mělo alespoň 10 °C, čím vyšší teplota bude, tím semena rychleji vyklíčí, zároveň musí mít dostatek světla, ale ne na přímém slunci. Semena vysévejte v b
Jedovatá kuřátka sličná poznáte podle přechodu tří barev, a to od bílé po žlutou. Kuřátka sličná dorůstají do výšky 17 centimetrů a do šířky 12 centimetrů, obvykle ale plodnice měří okolo 8 nebo 10 centimetrů v průměru. Třeň směrem nahoru tmavne z bílé do žluté barvy s růžovým nádechem. Z něj vyrůstají drobné větvičky připomínající mořské korály. Mají žlutavou či okrovou barvu a tupé zakončení se dvěma nebo třemi zoubky. V mládí se dají poznat podle tří barev: třeň u země je bílý, větvičky lososové a jejich špičky žluté. Starší plodnice se ale určují těžko, proto je možné si jednotlivé druhy kuřátek mezi sebou splést. Kuřátka sličná najdete výhradně v listnatých lesích, vyhovuje jim vápenitá půda a okolí buků. Při procházce lesem je spatříte od léta do podzimu.
Pozor při sběru tohoto druhu hub. Na rozdíl od kuřátek žlutých patří kuřátka sličná k jedovatým houbám a po záměně a požití by vám způsobila silné zažívací obtíže.
Petúnie je rovněž velmi oblíbená balkonová rostlina. Je dekorativní, rychle roste a tvoří bohaté trsy, jež stále kvetou. Vybrat si můžete z velkého množství druhů: existují petúnie převislé a vzpřímené; jednobarevné, dvoubarevné či vícebarevné, přičemž škála barev je opravdu široká; dále pruhované a s bílými okraji; petúnie velkokvěté (mají méně květů, ale ty jsou plné a velké) nebo mnohokvěté (květy jsou menší, zato v hojném množství). Tvar květů petúnie je trumpetový.
Petúniím se bude nejvíce dařit na slunném a teplém místě (ideální je jižní či jihozápadní strana). Kromě truhlíků a květináčů je můžete zasadit i do okrasného záhonu, více však vyniknou právě v závěsných systémech, kde o ně budete moci i lépe pečovat. Petúnie se snažte chránit před silným větrem a deštěm, předejdete tak jejich poničení. Jestliže k tomu přesto dojde, bude to pouze dočasné: když poničené květy a polámané stonky odstraníte, brzy vykvetou nové květy a vyrostou nové stonky. Odstraňování suchých květů a květů poničených deštěm se doporučuje také proto, aby se nešířily choroby a plísně.
Petúnie vysazujte do dobře propustného substrátu s obsahem hořčíku a vápníku. Ideální je zakoupit substrát připravený přímo pro petúnie, který najdete ve větším zahradnictví nebo hobby marketu. Nejvhodnější nádobu pro petúnie pak představuje samozavlažovací truhlík. Do jednoho truhlíku o délce 50 až 60 cm zasaďte 3 rostliny. Pakliže do jednoho truhlíku zasadíte petúnie různých barev, bude krásně pestrý a zářivý.
Zálivka a hnojení
Také petúnie potřebují vydatné a časté zalévání, což za vás vyřeší samozavlažovací truhlíky. Hnojit by se měly pravidelně jedenkrát týdně, a to hnojivem určeným pro petúnie.
Přezimování
Petúnie se poměrně složitě připravují na přezimování. Nejjednodušší je rostliny na podzim zlikvidovat a na jaře pořídit nové. Jestliže se přece jen rozhodnete pěstovat rostlinu i přes zimu, seřízněte petúnii na 20 cm, odstraňte všechny suché či poškozené listy a umístěte ji do místnosti, kde bude světlo a teploty se budou pohybovat kolem 10 °C. Ani během zimy nesmíte zapomenout na zálivku, oproti letním měsícům ji však musíte hodně omezit: postačí tak jednou za 3 až 4 týdny (substrát nesmí úplně vyschnout).
Na jaře petúnii vyjměte z truhlíku, odstraňte starou zeminu, dejte nový substrát a rostlinu zaštípněte, aby vyhnala nové postranní výhonky. Truhlík nedávejte ven dříve než po ledových mužích, tedy po polovině května.
Žlutá – hodí se do chladnějších místností, světle žlutá místnost zvětší, tmavě žlutá až okrová ji zútulní. Citronově žlutá je klidnější variantou klasické žluté, takže zahřívá i uklidňuje.
Zelená – zvlášť vhodná je světle zelená. Její teplou, svěží variantu zvolte v případě chladnějšího pokoje, ideálně s nábytkem ze světlého nebo černého dřeva; pistáciovou zelenou nebo mátově zelenou snesou teplejší místnosti s tmavě hnědým nábytkem.
Oranžová – nejlevnější odstín, který seženete všude, je trochu nudný, zkuste použít sofistikovanější oranžovou – buď lehce okrovou, žlutooranžovou, nebo lososovou!
Barvy do ložnice:
Světle modrá – ložnicová klasika, která uklidňuje a rozšiřuje malé prostory. Hodí se k ní bílé nebo dřevěné doplňky.
Světle zelená – pokud se to nepřežene, je zelená uklidňující, přírodní barva. V ložnici působí svěžím dojmem a s dobře zvolenými doplňky je v zelené ložnici velmi útulno.
Světle fialová – modernější varianta světle modré, dobře působí zvlášť v odstínu lila a v kombinaci s dřevěnými nebo bílými doplňky a nábytkem.
Barvy do dětského pokoje:
Modrá – nic s ní nezkazíte – modrá je uklidňující a podporuje snění.
Žlutá – je veselá a živější děti může dráždit. Některé děti mohou mít i v novorozeneckém věku problémy se spaním právě díky nevhodně zvolené barvě stěn.
Trikolora – klasická kombinace barev se bude líbit holkám i klukům.
Modro-oranžová – vyvážená kombinace doplňujících se barev se líbí hlavně chlapcům.
Zelená – spousty odstínů a spousty možností. K tomu koberec à la travička a zamilovaný pokojíček je na světě!
Barvy do kuchyně:
Oranžová – povzbuzuje chuť k jídlu i ke komunikaci
Červená – nabádá k aktivitě, ale cholerické jedince může dráždit
Modrá – chcete zhubnout, modrá barva tlumí chuť k jídlu
Bílá barva – je symbolem čistoty, jasnosti a nevinnosti, ale také perfekcionismu a touhy po dokonalosti. Napomáhá přemýšlení, stabilizuje, posiluje a očišťuje. Umocňuje působení barvy, s níž je používána.
Černá barva – nám pomáhá neuzavírat se do sebe a neztratit se v neklidném světě. Symbolizuje pevnost, stálost, nekonečno.
Červená barva – je teplou stimulující barvou. Oživuje nás a dodává nám odvahu. Symbolizuje krev, pohyb, vitalitu, energii a životní sílu. Dodává velké množství energie, aktivuje, zahřívá, probouzí životní energii. Pro vzletné povahy působí jako pevná půda pod nohama a podporuje zrealizování všech nápadů. Podporuje imunitní systém.
Fialová barva – je symbolem duchovna i srdečnosti. Působí na centrální nervový systém uklidňujícím dojmem a vyvolává spánek. Přináší inspiraci, pokoru a napomáhá meditacím. Zklidňuje hyperaktivní děti.
Hnědá barva – symbolizuje trpělivost a spolehlivost. Je to barva země a pokory. Dodává klidnou, stálou energii. Je barvou zdravého rozumu.
Modrá barva – symbolizuje moře, nebe, ale i povinnosti. Vyjadřuje pocit svobody, napomáhá k inspiraci pocházející z našeho nitra. Představuje opatrnost, rozvážnost a nečinnost. Vyjasňuje a rozšiřuje duši. Pomáhá při problémech v komunikaci a sdělování. Propojuje srdce a rozum. Přináší úspěch při jednání s úřady.
Oranžová barva – je symbolem optimismu, mládí a radosti ze života. Vzbuzuje v nás zvědavost a touhu po dobrodružství. Dodává životní radost a sílu, pohlcuje negativní energie. Pomáhá léčit fobie všech druhů, překonávat depresi a těžké životní okamžiky. Je to barva moudrosti. Má blahodárný vliv na trávení.
Růžová barva – symbol něhy, jemnosti a romantické lásky, zároveň však také nezralosti a naivity. Je označována jako barva srdce. Prozrazuje sentimentalitu a jemnost. Uvolňuje napětí ve svalech a v mysli.
Tyrkysová barva – spojuje blahodárné účinky modré a zelené a tím nás očišťuje a zároveň posiluje. Má uklidňující účinky na tělo i duši. Symbolizuje svobodnou duši. Podporuje sebevědomí, fantazii a spontánnost. Tiší pocit hladu, je proto vhodná při dietách.
Zelená barva – je barvou přírody, rovnováhy, klidu a naděje. Působí uklidňujícím dojmem. Představuje kreativitu, citlivost a ochotu pomáhat jiným lidem prostřednictvím pochopení. Léčí nás a dává nám pocit vyrovnanosti a míru, uklidňuje a harmonizuje nervovou soustavu. Povzbuzuje přátelství, lásku a sounáležitost k okolí. Učí nás umět se odevzdat.
Žlutá barva – je nejjasnější teplou barvou s povzbuzujícím a rozveselujícím účinkem. Je symbolem moudrosti a vysoké inteligence. Podporuje myšlení, povzbuzuje nervy a oživuje pam
Rostlina pochází ze Střední Ameriky, konkrétněji z oblasti Taxco del Alarcon, aztékové ji nazývali „cuetlaxochitl“. Rostlina byla těmito lidmi využívána k výrobě barev používaných v kosmetice a k barvení látek, kromě toho z její mízy vyráběli léky proti horečce. I dnes se tam vánoční hvězdy s bělavými listeny používají k výrobě depilačních krémů, kromě jejich pěstování k tvorbě živých plotů.
Snad od 17. století začala mít rostlina vánoční význam, když ji františkánští bratři v tomto období začali používat v procesí zvaném „Festa de Santa Pesebre“. Červené listeny začaly být svým tvarem symbolicky spojovány s betlémskou hvězdou.
Zelené květy vánoční hvězdy, obklopené červenými listeny. Všimněte si žlázy připojené ke každé květině, je žlutá, když je zralá (uprostřed).
Pěstitelé květin, zejména ti ze Skandinávie a Kalifornie, byli zodpovědní za získání kultivarů více přizpůsobených domácí výzdobě, a to buď velikostí (protože tyto rostliny mohou tvořit rozvětvené keře, které dosahují výšky 3 m, zejména pokud jsou vysazeny venku), barvou a barevnými vzory přítomných v listenech. Existují tedy vánoční hvězdy oranžové, světle zelené, mramorované, skvrnité atd.
Vánoční hvězdě se též někdy říká poinsetie, což je její obvyklé jméno v amerických zemích a pochází ze jména Joela Robertse Poinsetta, který byl prvním velvyslancem Spojených států v Mexiku. Uchvácen barevností listenů poslal Poinsett v roce 1829 některé exempláře do svého domácího skleníku, kde se snadno uchytily. Poinsett nabídl mnoho z těchto rostlin přátelům, kteří se také zajímali o pěstování květin, jako byl John Bartram, který zase daroval některé rostliny Robertu Buistovi, majiteli školky. Ta, která nevěděla o již existujícím vědeckém názvu Euphorbia pulcherrima, který dal této rostlině německý taxonom Klotzsch v roce 1833, se rozhodla prodat ji pod názvem Euphorbia poinsettia. Američané mají vánoční hvězdu opravdu rádi a na důkaz své lásky a obdivu k ní ji uctívají v národním dni věnovaném této rostlině, který připadá na 12. prosince každého roku.
U nás se tato rostlina oficiálně jmenuje pryšec nádherný a jeho dřívější národní jména v češtině byla pryšec sličný, pryšec vznešený. Lidová jména pryšce nádherného pak zahrnují názvy poinsetie, vánoční hvězda a vánoční růže.
