Téma: 

vzdálenost

OCHRANNÉ PÁSMO

Ochranné pásmo elektrické přípojky

Elektrická přípojka je zařízení, které začíná odbočením mimo elektrickou stanici od vedení distribuční soustavy nebo přenosové soustavy, případně odbočením od spínacích prvků nebo přípojnic v elektrické stanici.

Ochranné pásmo podzemního vedení tvoří souvislý prostor vymezený dvěma svislými rovinami vedenými po obou stranách podzemního vedení ve vodorovné vzdálenosti. Vodorovná vzdálenost se měří kolmo na podzemní vedení. Do 110 kV je ochranné pásmo 1 m a nad 110 kV je ochranné pásmo 3 m.

V ochranném pásmu podzemního vedení nelze přejíždět mechanismy o celkové hmotnosti větší než 6 tun. Dále v něm není možné vysazovat trvalé porosty.

Zdroj: Ochranné pásmo
Zveřejněno dne: 2.7.2017

HABR OBECNÝ – CARPINUS BETULAS

Jak sázet habr na živý plot

Živý plot z habru obecného sázíme většinou tak, že vzdálenost sazenic zvolíme zhruba 30 cm od sebe. Takže nám vyjdou asi 3 sazenice do 1 m. Pokud chceme živý plot širší, hustší nebo masivnější, můžeme ho sázet ve dvou, třech a více řadách. Řady od sebe budou vzdáleny 30–40 cm. První řadu budeme sázet tak, že sazenice dáme od sebe asi 50 cm, druhá řada bude sázena mezi první a druhou sazenici a pokračujeme takto dále (vždy to bude takzvaně „mezi“).

Zdroj: Habr obecný – carpinus betulas
Zveřejněno dne: 9.11.2014

Diskuze: Re: kořeny túje

Vaše obavy jsou neoopodstatněné. 75 cm je pro túje dostatečná vzdálenost od plotu a základy vzdálené 5 metrů od túje jsou také bez ohrožení. Túje není v tomto směru agresivní. Problém by mohl nastat, když byste chtěl na své zahrádce pěstovat hrušeň. Ta totiž nemá ráda v blízkosti žádné túje. Hrušeň v blízkosti tújí neprospívá a trpí skvrnitostí listů.

Zdroj: diskuze Kořeny túje
Odesláno dne: 22.4.2015 uživatelem Kamča
Počet odpovědí: 2 Zobrazit odpovědi

VRBA JÍVA

Vrba jíva květenství

Vrba jíva je dvoudomá, kvete v březnu a dubnu před rašením listů. Květy jsou uspořádány v nápadná, stříbřitě lesklá jehnědovitá květenství, 2,5–3,5 cm dlouhá (samičí jehnědy jsou delší a štíhlejší). Samčí květy mají dvě tyčinky, samičí květy mají jednu nektariovou žlázku a černé, dlouze chlupaté listeny. Samčí jsou žluté od prašníků, samičí jsou zelenkavé. Plody jsou tobolky v klasu dlouhém 5 cm, které dozrávají v květnu. Tobolky jsou stříbřitě chloupkaté, krátce stopkaté, do 10 mm veliké s 5–7 základy semen v každé chlopni. Semena jsou drobná a ochmýřená a jsou větrem snadno přenášena na velikou vzdálenost.

Zdroj: Vrba jíva
Zveřejněno dne: 18.6.2014

Diskuze: Re: nemoc ostružin

Když na plodech ostružin vznikají červená místa, která nedozrávají a plody mají více či méně kyselou chuť, tak škůdcem je skutečně roztočík malinový. Roztočík malinový ve velkém množství saje šťávu z dužiny plodů a tím brání jejich dozrávání. Roztočík cestuje po ostružinových výhonech a až do doby květu jej můžeme likvidovat insekticidy. V zahraničí je povolen přípravek Decis EW 50 v koncentraci 0,01 %. U nás je povolený přípravek Sumithion super, který je určen na podobného roztočíka jahodníkového, ale na malinového působí taky. První postřik se provádí již při délce výhonů 20 cm a v případě potřeby se opakuje ve 14-ti denních intervalech. Je velmi důležité důkladné postříkání výhonů ze všech stran, aby byly úplně celé pokryty roztokem.
Plody napadené roztočíkem nekonzumujte, ale oplodí odstřihněte a spalte. Jako preventivní opatření doporučuji vytvořit dostatečnou vzdálenost mezi jednotlivými rostlinami, aby roztočík nemohl přelézat z jedné na druhou. Také je vhodné zjara provést postřik rostlin i okolí sirnatými prostředky například Sulka.

Zdroj: diskuze Nemoc ostružin
Odesláno dne: 24.8.2015 uživatelem Zahradník
Počet odpovědí: 2 Zobrazit odpovědi

OCHRANA OČÍ

Při jízdě

Rada pro bezpečné řízení je jednoduchá, ujistěte se, zda dokážete přečíst SPZ na vzdálenost 20 metrů. Pokud nosíte brýle a řídíte v noci, zeptejte se svého očního lékaře na antireflexní vrstvu na brýle. Tato vrstva snižuje odrazy z přední a zadní části brýlových čoček, takže je vaše jízda v noci příjemnější a bezpečnější.

Zdroj: Ochrana očí
Zveřejněno dne: 6.12.2012

ŘEBŘÍČEK OBECNÝ

Řebříček tužebníkovitý

Řebříček tužebníkovitý (Achillea filipendulina) je druh rostliny patřící do čeledi hvězdnicovité (Asteraceae). Pochází z oblasti Kavkazu. Celá rostlina výrazně hořce voní, je vysoká až 1,50 m. Kvete v červenci až srpnu. Je to hezká a vděčná trvalka pro smíšená rabata a volné skupiny, nejlépe přírodního charakteru. Hodí se do drobných zahradních úprav i do parků, stejně tak k řezu, květy dlouho vydrží ve váze. Sušené květy se používají i komerčně k aranžování. Sází se na vzdálenost 50–60 cm.

Zdroj: Řebříček obecný
Zveřejněno dne: 2.6.2014

KERATOKONUS

Keratokonus stupně

Rohovková topografie díky svému přesnému zobrazení umožňuje stanovení již počátečních stadií keratokonu. První znaky počínajícího onemocnění se projevují deformací placidových kruhů na rohovce, kdy dochází k elipsovité deformaci kruhů. Ve strmější oblasti jsou kruhy blíže, naopak v oblasti plošší je jejich vzdálenost větší. S rozvojem onemocnění dochází k migraci apexu keratokonu. Toto je I. a II. stupeň poškození. Pokročilá stadia keratokonu, tedy stupeň III. a IV. již bývají lokalizovány v oblasti centra rohovky nebo mírně pod jejím středem.

Zdroj: Keratokonus
Zveřejněno dne: 19.12.2014

NÁVOD, JAK UDĚLAT DRDOL

Francouzský drdol

Levou rukou uchopte vlasy těsně nad krkem (nesvazujte je gumičkou). Pravou rukou chyťte culík a točte jím směrem doprava. Pusťte culík levou rukou a dotočte ho tak, aby vlasy přilehly k hlavě. Upevněte drdol pinetkami – horizontálně je vsaďte přímo do záhybu. Dělejte to směrem odspodu nahoru a mezi pinetkami nechte asi centimetrovou vzdálenost. Konec culíku schovejte (zatočte) pod vlnu, která se vám na temeni hlavy točením vlasů vytvořila, a upevněte ho pinetkou. Nakonec celý účes nalakujte. Pokud ho chcete hodně uhlazený, použijte silně tužící lak. Můžete však zvolit i variantu s volnými pramínky vlasů.

Zdroj: Návod, jak udělat drdol
Zveřejněno dne: 24.3.2015

JAK SPRÁVNĚ BĚHAT

Jak začít běhat?

Začínáme s malými dávkami a postupně prodlužujeme délku úseků, zvyšujeme i intenzitu běhu. To vše jen do té míry, abychom druhý den byli schopni vstát z postele. Není důležitý ohromující výkon, ale pravidelnost. Znám mnoho lidí v okolí, kteří si vzali předsevzetí, že začnou běhat. Druhý den se vydali na dlouhou vzdálenost a na počátku navíc zvolili vražedné tempo. Samozřejmě, že skončili zničeni po pár metrech a již se k běhu nevrátili. To je však špatný začátek a je to škoda. Běh je záležitost dlouhodobá a krátkodobý trénink má jen krátkodobý efekt, tudíž nemůžeme čekat zázraky. Vše, co jsme dlouhá léta ztráceli, musíme budovat postupně – od základů. Začneme-li jednou s běháním, nikdy nesmíme říci „stačí“. Když přestaneme, půjdeme zpět. Musíme neustále pokračovat v budování vytrvalosti a systematickém zatěžování organismu, trénovat pravidelně a často. Je lepší nepovolovat si výjimky, po přerušení je vždy obtížné začít znovu. V záloze na vás číhá nebezpečí, že již nezačnete. Hlavní účinek běhu se dostaví asi po půl roce.

Objem a intenzita musí být přiměřené. Nikdy nestupňujeme oba komponenty najednou. Buď prodlužujeme vzdálenost, nebo zvyšujeme tempo. Zpočátku se zaměřujeme na vzdálenost v mírném tempu a rozvíjíme spíše vytrvalost – základní pilíř běhu na dlouhé vzdálenosti, tzv. fartlek – souvislý běh ve volné přírodě. Postupem času se samozřejmě věnujeme i zvyšování tempa, aby organismus, jak se říká, neusnul na vavřínech. Poté by byl efekt nedostatečný a jednalo by se spíše o ustrnutí na mrtvém bodě nežli o rozvoj dynamické vytrvalosti.

Zdroj: Jak správně běhat
Zveřejněno dne: 1.5.2014

STŘÍHÁNÍ OSTRUŽIN

Množení ostružin

K vysazování ostružiníku je třeba se odhodlat optimálně na podzim. Malinoostružiník a ostružiník bez trnů je určitě vhodnější vysazovat na jaře v době, kdy už nehrozí mrazy. Je třeba jej vysazovat s oporou. Optimálně bychom jej měli drátem připevnit v různých výškách. Opěrná konstrukce za pomocí drátěnky je naprosto ideální. Sazenice by od sebe měly mít odstup zhruba okolo 1 metru. U bujně rostoucích kultivarů se doporučuje až trojnásobná vzdálenost.

Ostružiník se může množit i pomocí semen. Semena ostružiníku se nejdříve namočí na dva dny do vody, aby změkla. Poté jsou semena ostružiníku připravena na výsev. Semena ostružiníku se zasadí do substrátu pro ovocné stromy, klíčení se urychlí igelitem.

Na zahradě vysazujeme jednoleté výhony ostružiníku se dvěma až třemi adventivními pupeny, umístěnými na podzemní části oddenku. Ostružiník vysazujeme zhruba na vzdálenost 50 cm od sebe, v řádcích alespoň 2 metry od sebe. Velmi důležitý je u ostružin i jejich řez. Řešit bychom jej měli v předjaří a redukovat je zapotřebí počet výhonů na 3 až 5. Zkrátit bychom je měli podle jejich síly klidně i celou jednu třetinu délky. Zkracovat musíme v době, kdy je keř své spodní části dřevnatý. Hlavní letorosty během vegetačního období v žádném případě nezkracujte. Při jarním řezu by měla být výsledná délka rostliny mezi 2 až 4 metry.

Zdroj: Stříhání ostružin
Zveřejněno dne: 29.4.2017

PLATYCODON

Pěstování

Rostlinu vysazujeme na květinové záhony, ale také do skalek. Je nenáročná. Vzdálenost jednotlivých sazenic by měla být zhruba 25–30 cm. Je to rostlina, která miluje slunce, snad i polostín, ale rozhodně ne stín, to byste se z květů moc neradovali. Jakmile ji jednou zasadíte, tak ji nepřesazujte, neokopávejte, pak vám bude krásně růst a kvést. Zeminu má ráda propustnou, výživnou, písčitou, která by neměla ale úplně vyschnout.

Rostlina raší pozdě na jaře, proto se doporučuje k ní umístit nějakou značku (kámen, popisku a podobně), abyste ji na jaře omylem nevykopli, když už všechny ostatní rostliny budou narašené. Boubelík je vhodný do skalek nebo na kraje záhonů. Nedoporučuje se u něj dělení trsů.

Platycodon je plně mrazuvzdorná rostlina, snese mrazy až hluboko k -30 °C, což je v našich podmínkách přímo skvělé. Na zimu je vhodná přikrývka, aby nedošlo k přemokření zeminy.

Zdroj: Platycodon
Zveřejněno dne: 6.12.2016

JAK SE PĚSTUJE SATUREJKA

Vysévání a přesazování

Semena saturejky se obvykle vysévají na jaře do pařeniště a v druhé polovině května se rostliny přesazují ven do záhonů.

Chcete-li saturejky vysévat přímo do venkovního záhonu, je to možné jen v těch nejteplejších oblastech naší republiky. Přímá výsadba se provádí do mělkých, vlhkých řádků asi třicet až třicet pět centimetrů od sebe. Semena by měla vyklíčit do čtrnácti dnů. V případě, že nám vyroste rostlinek mnoho, je potřeba je vyjednotit, a to tak, že vybereme ty nejsilnější a necháme je od sebe na vzdálenost asi deseti centimetrů.

V případě, že nemáte takové podmínky, abyste mohli saturejky vysévat přímo do záhonu, nebo jste se rozhodli předpěstovat si rostliny například ve fóliovníku, přichází v polovině května ten správný čas vysadit rostliny ven. V tomto případě se rostliny vysazují do takzvaných hnízd po třech až čtyřech sazenicích v asi třiceticentimetrové vzdálenosti od sebe. Před výsadbou je vhodné obohatit půdu vícesložkovým průmyslovým hnojivem. Stejně budete postupovat, pokud budete saturejky sázet do květináče či truhlíku.

Zdroj: Jak se pěstuje saturejka
Zveřejněno dne: 13.5.2013

PŘÍPRAVA NA PĚSTOVÁNÍ VINNÉ RÉVY PRO ZAČÁTEČNÍKY

Opora

Druhy opory musíte volit podle toho, kde chcete vinnou révu pěstovat, zda ji chcete nechat pnout po pergole, domu, nebo růst u kamenné zdi, či ve volném prostoru. Jestliže se chystáte vysazovat skleníkovou odrůdu, vybírejte ve skleníku místo v rohu, aby rostlina nebránila dalšímu pěstování jiných plodin. Dále je vhodné připravit jednoduchou konstrukci na podporu bujně rostoucích šlahounů tak, aby réva rostla u stropu a nebránila volnému pohybu po skleníku. Pokud se rozhodnete vysazovat sazenici ven, vybírejte nejlépe kryté místo, kde vytvoříte opěrnou konstrukci, nebo můžete nechat vinnou révu růst a plazit se po pergole. Při pěstování u zdi formou takzvané palmety, kdy se réva rozrůstá podél zdi do šířky, dodržte vzdálenost mezi jednotlivými sazenicemi čtyři až pět metrů. Rostlinu zasaďte ke zděné stěně a oporu zakotvěte do ní. Pokud chcete mít úrodu hroznů, nenechávejte révu příliš rozrůst; a pozor, nesázejte révu poblíž studny, táhne se za vodou a její kořeny by vám mohly prorůst i pod nejnižší skruží do studny.

Pro pergoly a loubí, po nichž se sazenice mají pnout do výšky i šířky, bude vzdálenost záviset na tom, zda je povedete více do výšky nebo do šířky. V případě, že chcete révu pěstovat na volném prostranství, například na jižním svahu pozemku, musíte pro ni vytvořit opory. Vzdálenost mezi sazenicemi pak bývá jeden metr. Protože musíte v prvních letech vypěstovat rovný kmínek, použijte opěrný kůl, který může být z nejrůznějších materiálů: dřeva, kovu nebo plastu. Podle způsobu vedení révy (nízké, střední, vysoké) se pak pro rostliny vytvářejí podpůrné konstrukce, po kterých se od třetího roku začnou pnout. Jsou to různé typy pergol či drátěnek. Mezi nosné sloupky a případně trámky se pak napíná nosný a vodicí drát. Různé způsoby vedení a opor najdete podrobně popsané například na těchto stránkách: způsoby vedení a opor.

Zkušení pěstitelé například postupují takto: Na dvě až tři rostlinky vinné révy postačí dvě staré železné trubky (3/4" nebo 1") z vyřazeného ústředního topení, nebo železné pozinkované trubky ze starého vodovodu, a to v délce 1,8 až 2 metry. Tyto trubky se zatlučou 3 až 4 metry od sebe cca půl metru do země, aby je nevyvrátil ani vítr. Mezi tyto trubky se pak vodorovně natáhnou vodicí dráty – několik řad vzdálených od sebe asi 40 cm. Někteří používají drát z PVC a letorosty vážou provázkem, jiní betonářské pletivo koupené ve stavebninách a mezi trubky natáhnou velmi pevný drát, který přichytí objímkami, aby po trubce nesklouzl. Nedoporučují dřevěnou konstrukci, protože mnoho let nevydrží.

Ve vinařských prodejnách lze zakoupit na vyvazování letorostů speciální drátky, sloupky například nakoupíte zde: potřeby na vyvazování.

Zdroj: Příprava na pěstování vinné révy pro začátečníky
Zveřejněno dne: 12.1.2015

CHLOROFORM VE VETERINÁRNÍ PRAXI

Chloroform otrava

Chloroform je znám pod chemickým vzorcem CHCI3. Akutní otrava je v současnosti vzácná, protože použití chloroformu do spotřebních výrobků bylo zakázáno roku 1975. K otravě chloroformem dochází nejčastěji při jeho výrobě (pracovní prostředí nesmí obsahovat více než 10 ppm chloroformu) nebo z drogové závislosti. Následující řádky popisují, jak identifikovat a léčit případ otravy chloroformu.

Chloroform byl kdysi používán k celkové anestezii, tudíž nejvíce zřetelným příznakem je utlumení centrálního nervového systému. Již malé množství může způsobit ztrátu vědomí, po velké expozici může dojít během několika minut k srdeční nebo respirační zástavě. Nutné je vyhledat odbornou lékařskou pomoc. Kontaminovaný oděv musí být odstraněn. Pokud je k dispozici, nanáší se disperzní činidlo. Nechráněné osoby by měly udržovat od kontaminovaného jedince bezpečnou vzdálenost. Při nadýchání je potřeba pro podpůrnou léčbu monitorovat srdeční a dýchací funkce. Často je zapotřebí respirační podpora a srdeční defibrilace. Žaludeční dekontaminace není užitečná, protože se chloroform rychle vstřebává. Při těžké otravě dochází k selhání ledvin nebo jater (nutná dialýza a nahrazení tekutiny podle potřeby). Pacienti mohou vykazovat poškození nervů, což se projevuje formou otřesů nebo třepání v končetinách. Tento jev často zmizí po několika dnech bez jakékoliv léčby.

Zdroj: Chloroform ve veterinární praxi
Zveřejněno dne: 17.12.2015

DRASELNÉ MÝDLO JAKO POSTŘIK NA ŠKŮDCE

Domácí výroba draselného mýdla jako postřiku

Potřebné ingredience: kokosový olej, destilovaná voda, hydroxid draselný.

Postup: Hydroxid draselný je nebezpečná chemická látka a je třeba postupovat opatrně při jeho používání. První věcí při manipulaci s hydroxidem draselným jsou ochranné pracovní pomůcky. Pokud dojde ke kontaminaci hydroxidem draselným, je třeba postižené místo omýt velkým množstvím vody a poté místo neutralizovat octem (ocet je totiž kyselina, která se používá právě k neutralizaci hydroxidu draselného). Nezbytnou součástí při manipulaci s hydroxidem draselným jsou brýle a rukavice. Prostor, ve kterém budete manipulovat s hydroxidem draselným, musí být dobře větratelný, v daném prostoru by se neměly pohybovat děti a domácí zvířata. Nejlepším prostředím pro manipulaci je tedy venkovní prostor.

Nyní budeme potřebovat váhu, na které budeme odměřovat dávku hydroxidu draselného. Váha by z bezpečnostních důvodů měla být chráněna před chemikálií. Připravíme si větší nádobu, do které odměříme množství chemikálie a zředíme vodou. Okamžitě vznikne exotermní reakce. Z důvodu vdechnutí výparů chemické látky dodržujte bezpečnou vzdálenost od vzniklého roztoku. Pro použití rozmíchání roztoku je dobrá míchačka na vrtačku.

Po dobrém rozmíchání roztoku hydroxidu draselného a vody můžeme do směsi přidávat palmový olej. Je dobré, aby olej měl stejnou teplotu jako připravená směs roztoku. Při přimíchávání palmového oleje do roztoku dochází ke změně konzistence a roztok se mění v gel.

Na postřik proti škůdcům použijeme přibližně dvě stě gramů připraveného draselného mýdla, které nastrouháme do jednoho litru teplé vody a rozmícháme. Po vychladnutí opatrně stříkáme na napadená místa.

Zdroj: Draselné mýdlo jako postřik na škůdce
Zveřejněno dne: 30.7.2014

STŘÍHÁNÍ VŘESU A VŘESOVCE

Výsadba vřesů a vřesovců

Jednotlivé sazenice by se měly vysazovat v rozestupech kolem 25 cm. Lépe vypadá, pokud vysadíme vždy skupinku několika sazenice stejného druhu a odrůdy společně. Nežli se rozrostou, což u vřesů a vřesovců trvá delší čas, volné plochy mezi nimi je ideální pokrýt mulčovací kůrou. Právě pro kyselomilné rostliny je tato kůra nejvhodnější.

Vřesy a vřesovce nerostou příliš rychle, lze je však poměrně snadno množit hřížením (nejlépe na konci léta a na podzim) i řízkováním (v létě).

Půda by měla být kyselá, lehčí a dobře propustná. Vápník tyto rostliny vyloženě nesnášejí. Vhodný substrát sestává z rašeliny, písku, menšího podílu kyselé či neutrální zahradní zeminy a případně kůrového humusu. K dostání je i speciální zemina pro vřesovištní rostliny, a zrovna tak hnojivo, které také nesmí obsahovat vápník. Dále je třeba zalévat měkkou, nejlépe dešťovou vodou (tvrdá vřesům nesvědčí právě kvůli obsahu vápníku). Vřesy příliš zálivky nepotřebují, ovšem s výjimkou mladých, ujímajících se sazenic a dlouhodobých období sucha a horka.

Vysazujeme na jaře (od března do května) nebo na podzim (od října do listopadu). Keříky vysazujte kvetoucí, abyste mohli daný kultivar ve vřesovišti správně barevně umístit a sladit s jinými rostlinami. Vzdálenost mezi rostlinami při výsadbě by měla odpovídat jejich výšce. V případě nižších druhů to může být dvacet centimetrů, u vyšších druhů od třiceti do padesáti centimetrů.

Kořeny těchto rostlin nemají příliš v lásce okopávání, na což byste neměli zapomínat. I proto se doporučuje důkladně odstranit veškerý plevel již při zakládání vřesoviště.

Zdroj: Stříhání vřesu a vřesovce
Zveřejněno dne: 20.5.2017

JAK SPRÁVNĚ BĚHAT

Běhání pro začátečníky

Člověk byl již v pravěku odkázán na chůzi a běh v přírodě. Ať již z důvodu obstarávání potravy, nebo útěkem před nepřítelem. Člověk prostě trvale využíval tento přirozený lokomoční pohyb. Jak čas plynul, začali ho lidé omezovat. Rádi si užijeme pohodlí v křesle před televizí, dobře se najíme a napijeme. Mnohdy i krátké vzdálenosti překonáváme pomocí automobilu nebo jiného motorizovaného prostředku. Máme více nebo méně pod běžnou váhu. Žijeme v neustálém napětí a stresu, máme zvýšený krevní tlak, trpíme různými zdravotními problémy. Neseme důsledky moderní civilizace. Jsme nervózní, podráždění a málo se hýbeme. Přitom stačí tak málo – obléct si teplákovou soupravu, vhodnou obuv a vyběhnout do přírody. Utéct všem těmto negativním vlivům pohodlného života. Cesta bez překážek mnohdy nevede nikam. Nebojme se, že nám pohyb uškodí. Spíše naopak, určitě nám uškodí jeho nedostatek.

Jako optimální se uvádí 30 minut intenzivní tělesné činnosti denně. Myslím si, že tak malý časový úsek se tomu dá věnovat. Možností máme mnoho, ale chůze a běh se jeví jako jednoduchá a velice účinná pohybová aktivita – navíc časově rentabilní. Existují tabulky, které porovnávají náročnost jednotlivých aktivit, co se týká energetické spotřeby a spalování tuků. Zde jednoznačně vítězí vytrvalostní běh. Každý z nás je jiný a každý potřebuje individuální přístup. Je třeba mít na paměti důležitou poznámku, a sice postupné, přiměřené zatěžování organismu. Ten, kdo léta užíval danajských darů a holdoval pohodlnému způsobu života, se nemůže ze dne na den stát vrcholovým sportovcem nebo maratoncem. Mějme na paměti, že musíme organismus na zátěž připravit. Pokud má člověk nadváhu, je potřeba zpočátku snížit hmotnost chůzí. Jako výborný pohybový prvek je na začátek vhodný nordic walking – severská chůze s hůlkami. Tato chůze je indikována lidem v každé věkové kategorii i bez kondice. Nezapomínejme, že zátěž musíme zvyšovat postupně. Zprvu je to volná chůze, kde volíme i adekvátní vzdálenost vzhledem k našemu zdravotnímu stavu a trénovanosti. Důležitá je pravidelnost tohoto pohybu. Například denně 30 minut volné chůze. Po každé tělesné aktivitě se musíme cítit dobře a nesmíme být extrémně unaveni. Pro tento případ je vhodné pořídit si sporttester a kontrolovat si vhodnou tepovou frekvenci (TF), kterou má každý z nás jinou. Je potřeba se pohybovat v optimální zóně zatížení TF. Zde je počítáno s věkem, váhou, výškou a klidovou TF. Tyto hodnoty zavedete do paměti testeru a při chůzi sledujete na hodinkách potřebné údaje. Pamatujte si, že je nutné zatěžovat, ale nepřetěžovat se. Pokud zvládneme tyto první důležité kroky, můžeme postoupit dále. Postupně je nutné prodlužovat vzdálenost chůze a její intenzitu. Tělo by si zvyklo a efekt by nebyl takový, jaký potřebujeme, pokud bychom zátěž úměrně nezvyšovali. Postupem času je možné vkládat do chůze prvky klusu, zpočátku tzv. indiánskou chůzi, tzn. chůze, klus, chůze. Jak postupně stoupá trénovanost, prodlužujeme fázi klusu a zkracujeme chůzi. Opět je nutné hlídat TF s ohledem na zdravotní stav jedince. Pokud již máme za sebou částečnou redukci váhy chůzí a jsme schopni klusem zdolat vzdálenost (1– 2 kilometry), jsme na správné cestě k běhu pro zdraví. Již v tomto počátku každý sám pozná kladné důsledky pohybu. Úžasné na běhu je, že se dá provozovat opravdu kdykoliv a kdekoliv.

Zdroj: Jak správně běhat
Zveřejněno dne: 1.5.2014

JSOU KONTAKTNÍ ČOČKY LEPŠÍ NEŽ BRÝLE?

Proč zvolit kontaktní čočky

  • U brýlí může vzdálenost mezi okem a čočkou vytvářet zkreslení.
    Kontaktní čočky jsou přímo na oku a je s nimi lepší přirozené vidění.
  • U brýlí jsou špatně vidět periferie, které se často schovávají za obroučky nebo nožičky brýlí anebo jsou úplně mimo čočku.
    U kontaktních čoček je celé zorné pole v centru pozornosti, což je důležité zejména v oblasti sportu a při jízdě, kdy je potřeba vidět kolem sebe.
  • U brýlí máme neustále před očima obroučky a hrany čočky, stejně tak jako odrazy od zadní části čočky.
    Při nošení kontaktních čoček nejsou před očima žádné takové překážky.
  • S brýlemi můžeme často vnímat nepohodlnost a jejich hmotnost na obličeji, na nose a uších. Brýle potřebují také pravidelné úpravy, aby dobře seděly.
    Kontaktní čočky nemají prakticky žádnou hmotnost, a proto se u nich neobjevují potíže, jako u brýlí, například klouzání z nosu dolů.
  • Brýle se mohou se změnami teplot často mlžit.
    Kontaktní čočky se nemohou zamlžit.
  • Brýle mohou rozptylovat během her či sportu.
    Kontaktní čočky nerozptylují, a proto jsou u sportovců oblíbené.
  • Nosíte-li brýle, tak mnoho módních a levných slunečních brýlí, které nejsou dioptrické, nejsou pro vás správnou volbou.
    Máte li na očích kontaktní čočky, tak můžete libovolně vybírat z celé řady módních, funkčních a cenově dostupných slunečních brýlí, které jsou vám bez omezení k dispozici.
  • K brýlím musíte přizpůsobit své oblečení, protože rámy nemusí vždy svým tvarem a barvou vyhovovat oblečení.
    Kontaktní čočky nemusíte sladit s oblečením, protože kontaktní čočky vůbec nejsou vidět.
  • Brýle jsou nepříjemné, pokud je deštivo, nebo když je sníh.
    Kontaktním čočkám nevadí nepřízeň počasí.
  • Brýle jsou nepříjemné a jsou rozptylující bariéra mezi očima a okolním světem.
    Kontaktní čočky neodvádějí pozornost od vašeho přirozeného vzhledu.

 

Zdroj: Jsou kontaktní čočky lepší než brýle?
Zveřejněno dne: 22.10.2012

HELIOTROPIUM

Pěstování

Pěstujeme jako letničku do nádob, květináčů, truhlíků nebo do záhonů. Doporučuje se umístit na terasu, kde večer sedáváme. Důležité je odstraňovat odkvetlé květy. Nezapomínejte na hnojivo na kvetení a kvalitní substrát při výsadbě. Vanilkový keřík umístěte na slunečné stanoviště, které je chráněné před větrem.

Rostlina vyžaduje mírnou zálivku a každé 2 týdny přihnojovat. Odkvetlé květy odstraňujte, abyste podpořili další kvetení. Bal musí být mírně vlhký, nesmí nikdy úplně vyschnout. Listy, které kvůli nedostatku vláhy uvadnou, se jen těžko vzpamatovávají, většinou na nich zůstanou hnědé skvrny.

Zakoupené nebo vypěstované mladé rostliny se vysazují na vzdálenost 25 cm. Rostliny zakoupené na podzim nebo v zimě chraňte před přílišnou vlhkostí.

Otočník je citlivý na chlad, proto je nezbytné přenést ho k přezimování do světlé místnosti s teplotou 12 až 15 °C a málo zalévat. Na jaře rostlinu přesaďte. Otočník může přezimovat, ale u malých rostlin se to nevyplatí. Můžete jej však pěstovat jako malý keřík, který zimování vyžaduje. Po několika letech nás pak potěší krásnou barvou a vůní, která je příjemná nejenom nám, ale i motýlům, kteří za horkých dnů květy přímo obalí. Otočník je možné pěstovat i jako stromek, jestliže se hlavní stonek včas vyváže k opěrné tyčce. Zapěstování takového stromku trvá až pět let.

Heliotropium lze množit pomocí semen, která klíčí při teplotě 20 °C, nebo i řízků, které se odebírají z přezimovaných rostlin. Vhodným termínem na množení je leden. V létě se doporučuje množení bylinnými řízky – rostlina snadno zakořeňuje vrcholovým řízkem se třemi páry listů. Podzimní řízkování se provádí z polovyzrálých řízku, výsev ze semen je vhodný v březnu.

Otočník můžete pěstovat i na světlém místě v bytě, ale bude vám vděčný za letnění. V bytě může trpět mšicemi a molicemi, jejichž počet se omezí právě při letnění. Při napadení mšicemi se doporučuje postřik Pirimor a molice likvidujte postřikem Mospilan.

Zdroj: Heliotropium
Zveřejněno dne: 2.9.2016

KOMPAKTNÍ TEPELNÁ ČERPADLA

Výhody

Mezi hlavní výhody kompaktního čerpadla patří jeho malá velikost a flexibilita k prostoru vytápění nebo chlazení jednotlivých místností. Mnoho modelů může mít až čtyři vnitřní klimatizační jednotky (pro čtyři zóny nebo místnosti) připojené k jedné venkovní jednotce. Počet závisí na tom, zda jsou požadavky na vytápění nebo chlazení pro celou budovu, nebo každou zónu zvlášť (což je ovlivněno tím, jak dobře je budova izolována a vzduchově uzavřená). Každá ze zón má svůj vlastní termostat, takže je možná individuální redukce teploty v každé zóně. Tím se ušetří energie i náklady.

U bezpotrubních systémů je jednodušší instalace, než u jiných klimatizačních systémů. Například přípojka mezi venkovní a vnitřní jednotkou vyžaduje pouze pěticentimetrový otvor ve zdi, pro potrubí. Většina výrobců tohoto druhu systému poskytuje různé délky spojovacího potrubí, a je-li to nutné, může být vzdálenost až 12,5 metru od vnitřního výparníku. Díky tomu je možné, aby kompresor byl umístěn na zadní straně domu a ne na straně pohledové.

Při využití tohoto systému není potřeba budovat žádné kanály, takže se vyhnete energetickým ztrátám. V potrubí je zajištěna nucená cirkulace vzduchu. Potrubní ztráty v kanálech mohou činit více než 30% spotřeby energie, než ji dopraví do požadovaného místa, a to zejména v případě, že kanály jsou v reflexním prostoru, jako je například podkroví.

Ve srovnání s jinými přídavnými systémy, kompaktní tepelná čerpadla nabízejí větší flexibilitu dizajnu interiéru. V místnostech mohou být komponenty zavěšeny na stropě nebo v podhledu, a nebo zavěšeny na zdi. V nabídkách jsou k dispozici i stojací modely. Většina jednotek je o velikosti 60x25x7 cm a jsou velmi elegantní a mají vysokou kvalitu sladění jednotlivých prvků. Mnoho z nich nabízí i dálkové ovládání, pro zajištění komfortu, aby bylo jednoduší ovládání, když je systém umístěn vysoko na zdi, nebo zavěšen na stropě.

Tento systém může pomoci udržet váš domov bezpečnější, protože je zde jen malý otvor ve zdi.

Zdroj: Kompaktní tepelná čerpadla
Zveřejněno dne: 28.3.2013

IZOPIR

Nadkrokevní izolace Izopir – montáž

Před zahájením montáže se ujistěte, že konstrukce krovu nevykazuje nepřiměřené odchylky rovinnosti. V případě zjištěných nerovností, je třeba tyto vyrovnat. Zjistěte případné odchylky od pravoúhlosti střechy, abyste mohli kladení panelů Izopir přizpůsobit konkrétnímu tvaru střechy. Proveďte montáž bednění. Je možno použít dřevěné palubky tam, kde bednění bude tvořit pohledovou část, nebo OSB desky či prkna tam, kde bednění bude kryto podhledem. Dbejte na správné ukotvení jednotlivých prvků a na zachování rovinnosti bednění. Čelní napojení prvků bednění na sraz se provádí zásadně na krokvi. Montáž Izopir panelů bez bednění je možná jen v případě, že je vzdálenost nosného systému krovu navržena tak, aby nedošlo k prošlápnutí panelů při dalších etapách montáže.

Na bednění instalujte parotěsnou vrstvu. Dbejte na správnou instalaci v souladu s doporučeními dodavatele. V případě instalace bez bednění se bude parotěsná vrstva instalovat dodatečně zespod v rámci montáže podhledových konstrukcí.

Instalujte zakládací hranol nebo fošnu. Tento prvek zajistí stabilitu Izopir panelů. Může být instalován na okapové hraně, nebo v případě nezatepleného přesahu střechy tak, aby bylo zajištěno navázání izolace fasády na izolaci střechy. Jeho výška musí přesně odpovídat výšce panelů. Pokud je tento prvek instalován na okapové hraně, je překryt plechovou okapnicí, na které bude ukončena doplňková hydroizolační vrstva. Zakládací hranol nebo fošnu ukotvěte do nosné konstrukce krovu vruty odpovídajících rozměrů.

Montáž Izopir panelů začněte od okapové hrany střechy zleva nebo zprava, delší hranou ve směru okapu. U panelů opatřených drážkou tuto v místě dotyku se zakládacím hranolem odřízněte. Osaďte celou spodní řadu panelů a zajistěte je proti posunu vždy jedním vrutem do každé krokve u okapové hrany. Následující řadu přesaďte a klaďte na vazbu. Jednotlivé panely pečlivě zasunujte do vyfrézovaných drážek a dbejte, aby se drážky při montáži nepoškodily. Jen tak bude dosaženo optimálních tepelně-technických parametrů. V případě potřeby je možné panely dělit ruční pilkou na dřevo. Spoje panelů přelepte páskou SP-AL.

Po osazení druhé řady panelů instalujte doplňkovou hydroizolační vrstvu DHV (například SATJAMFOL WI 135, nebo 170). Doplňkovou hydroizolační vrstvu je možno při instalaci zajistit proti posunu oboustrannou spojovací páskou SP-DS. Doplňkovou hydroizolační vrstvu ukončete na okapnici.

Osaďte kontralať odpovídající výšky a Izopir panely přikotvěte k nosné konstrukci krovu systémovými šrouby SDI odpovídající délky přes kontralať. Postup opakujte po celé ploše střechy. V hřebeni, nárožích a úžlabích je nutno panely seříznout tak, aby k sobě přesně dosedaly. V případě potřeby je možné styk panelů vypěnit nízkoexpanzní polyuretanovou pěnou. V případě instalace panelů bez vyfrézované drážky se doporučuje instalovat dvě vrstvy panelů na sebe tak, aby vždy byly překryty spoje. Panely musí být kladeny na vazbu a spoje prostřídány.

Jakmile jsou instalovány Izopir panely, doplňková hydroizolační vrstva a kontralatě, můžete nainstalovat laťování. Dbejte pokynů uvedených v montážních návodech dle jednotlivých typů krytin. Jediným rozdílem bude kotvení latí pomocí vrutů odpovídající délky pouze do kontralatě. Kotvení latí až do nosné konstrukce krovu v tomto případě není možné.

Zdroj: Izopir
Zveřejněno dne: 13.9.2016

OLIGOFRUKTÓZA

V čem je obsažena

Inulin obsažený v potravinách je syntetizován na oligofruktózu. Inulin je jemný bílý prášek, chuťově působí sladce, ale neštěpí se amylázou, takže lidský organismus ho neumí využít. Ve střevě se tedy chová jako rozpustná vláknina. Enzymová hydrolýza inulinu přirozenými endoglykosidázami rostlin, takzvanou inulasou neboli β-1,2-fruktan fruktanohydrolázou, poskytuje oligofruktany.

Oligofruktóza je obsažena v níže uvedených potravinách.

Topinambur

Topinambur se především pěstuje pro využití hlíz jako suroviny na výrobu fruktózového sirobu. Kvůli příznivému poměru fruktózy a glukózy po hydrolýze inulinu se doporučuje zpracovávat hlízy od října do prosince. Chuť syrových hlíz je nevýrazná. Po přechodu prvních mrazíků se chuť dotváří a hlíza se stává specificky nasládlou. Syrové hlízy se využívají jako součást zeleninových salátů, lze je používat do polévek a dušených jídel. Hlízy se například mohou nastrouhané přidat v podílu cca 10 % ke strouhaným bramborům při přípravě bramboráků nebo brynzových halušek. Sušené plátky lze přidávat do přesnídávkových směsí se zvýšeným obsahem vlákniny nebo do výrobků typu müsli. Dále je možné topinambury využít na výrobu dřeně, která se používá v pekařství a cukrářství.

Zde můžete vidět cenu topinamburu.

Čekanka

Čekanka obecná je vytrvalá bylina s přímou lodyhou dosahující výšky až 120 cm, tuhou, obvykle větvenou, lysou nebo krátce štětinatě chlupatou. Přízemní listy tvoří růžici kracovitě peřenoklaných zubatých listů, lodyžní lístky jsou podlouhle kopinaté a slabě zubaté. Úbory mají 3 až 4 cm v průměru a jsou barvy modré, vzácněji růžové až bílé. Květní úbory mají jazykovitý tvar. Květy čekanky byly v minulosti přirovnávány ke smutným očím dívky, která očekává návrat milého z vojny. Odtud také zřejmě vznikl český název rostliny. Kořen je válcovitě vřetenovitý, tuhý, jindy řepovitě ztlustlý a dužnatý. Plody jsou obvejcovité nažky bez chmýru s korunkou štětinek na horním konci. Pro pěstování čekanky se doporučují půdy výhřevnější s dobrou zásobou živin, ne však půdy těžké a kamenité. V těžké půdě se kořen při sklizni láme, protože je křehký. V zemi tak zůstává 15–20 % hmoty kořene, a to má dva negativní důsledky. Kořen roní šťávu, což jednak zhoršuje jeho technologickou jakost a jednak ulomené kousky kořene obrážejí a zaplevelují pozemek v příštím roce. Čekanka je nenáročná na předplodinu. Optimální jsou obiloviny a brambory, ale není vhodné sít čekanku po kukuřici, slunečnici, hořčici a řepce. Výsev se doporučuje na konci dubna, kdy teplota půdy dosahuje asi 10 °C. Rostlina je citlivá na mrazíky. Výsevová vzdálenost se doporučuje 60–80 mm s následným jednocením do hloubky 5–10 mm. Vzdálenost mezi řádky pak 450 mm. Vzhledem k pomalému počátečnímu vývoji čekanky, citlivosti na půdní škraloup a nedostatečnému sortimentu účinných herbicidů během vegetace se doporučuje minimálně dvakrát plečkovat. Optimální doba sklizně by měla být daná maximální výtěžností inulinu, obvykle se doporučuje druhá polovina října. Čekanka se používá hlavně na výrobu cikorky.

Zde můžete vidět cenu čekanky.

Černý kořen

Černý kořen, botanicky správně hadí mord španělský, pochází ze Středozemí. Až v 16. století vznikly v jižní Evropě první prošlechtěné formy. Dnes je pěstování této rostliny rozšířeno zejména na jihu Ruska, v Itálii, ve Švýcarsku a v Německu. Také u nás má poměrně dlouhou tradici, i když omezený rozsah pěstování. Jedná se o rostlinu vytrvalou a mrazuvzdornou. V prvním roce vytváří růžici celokrajných, dlouze kopinatých tuhých listů. Kořen je válcovitý, štíhlý, asi 40 cm dlouhý, který v podmínkách dostatečně hluboké půdy nevětví. Povrch kořene má popelavě hnědočernou barvu, dužina je čistě bílá, s vynikající jemnou mandlovou chutí. Druhým rokem a v dalších letech vytvoří rostlina metr vysoký rozvětvený stonek se žlutými květními úbory příjemné čokoládové vůně. Černý kořen lze konzumovat syrový, kdy jej oškrábeme a očištěný vložíme do okyselené vody, aby nezhnědl. Syrový kořen se používá nejčastěji do salátů, pomazánek, nákypů a předkrmů. Častěji se však zpracovává vařením, v tomto případě se jen očistí a loupe se až po 25 minutách vaření ve vodě se solí a citronem. Používá se do polévek a omáček. Může se také smažit jako řízky nebo v těstíčku, přidávat k pečenému masu a zapékat s jinou zeleninou. Lze jej také nakládat do sladkokyselého nálevu.

Zde můžete vidět cenu černého kořene.

Artyčok

Artyčok pochází ze severní Afriky a do jižní Evropy, kde se dnes zejména pěstuje, se dostal pravděpodobně prostřednictvím Arabů již v 8. století. Artyčoky mají rozvětvenou lodyhu, až 180 cm vysokou. Na konci květních stonků mají mohutné dekorativní úbory modrofialových květů, kvetoucích v červenci a srpnu. Artyčoky vyžadují hlubokou lehčí humózní půdu s vysokým obsahem živin, slunné a teplé stanoviště. Pěstují se ze sadby nebo dělením oddenku. Sadba se může vypěstovat výsevem semen v únoru nebo březnu. Dobře vyvinuté, ještě nerozvinuté květní úbory se sklízejí od června. Zákrovní listy mohou být tmavozelené. Na zimu k rostlinám je dobré přihrnout půdu, odstřihnout květy i listy těsně u povrchu a přikrýt artyčoky slámou nebo chvojím. Mohou se také vykopat i s kořeny a uložit na zimu do sklepa, pařeniště nebo fóliovníku. Artyčoky jsou oblíbenou pochutinovou zeleninou v zemích kolem Středozemního moře. Používají se části květních úborů, konkrétně dužnaté zákrovní listeny a květní lůžka. Očištěné se upravují různým způsobem, ponejvíce jako salát s octem, citronem nebo olejem. Výborně chutnají i dušené, grilované, smažené i pečené. Hojně se také nakládají.

Zde můžete vidět cenu artyčoku.

Zdroj: Oligofruktóza
Zveřejněno dne: 6.9.2015