Točité schodiště (stejně tak vřetenové schodiště) patří mezi takzvaná křivočará schodiště, která obvykle zabírají velmi málo místa oproti ostatním typům schodů. Působí velmi elegantně, vzdušně a bývají ozdobou obytných či reprezentativních prostor. Pro svou nenáročnost na prostor se točité schody používají i jako vedlejší či úniková komunikační cesta. Vhodnou kombinací materiálů lze vytvořit jak luxusní schodiště s ambicemi na designový prvek, tak i funkční venkovní bezúdržbový komunikační prostor.
Uvedené schodiště patří mezi oblouková schodiště a podle půdorysného tvaru se jim všeobecně říká křivočará schodiště. Do této skupiny patří točité, kruhové, spirálové nebo vřetenové schody. Rozdíly mezi nimi nejsou příliš velké, někdy se jedná pouze o synonyma. Například vřetenové schody jsou charakteristické tím, že vždy vycházejí ze středového sloupu. Prvky středového sloupu mohou mít rozličný tvar, není nutno se omezit pouze na rotační trubku. Některá oblouková schodiště žádný středový sloup mít nemusí.
Délka kroků ve spirále schodiště by neměla být menší než 80 cm. Šířka stupně ve střední části by neměla být menší než 20–25 cm a v nejširší části ne více než 40 cm.
Pro výpočet schodiště je nutné znát tyto základní údaje: výška schodiště, vnější průměr, vnitřní průměr (těleso, do kterého se budou stupně zapouštět), počet schodů, tloušťka stupnice, úhel natočení.
Pro tento typ schodiště je typický středový sloup, ke kterému jsou připevněny, případně na něj mohou být navlečeny, jednotlivé schodišťové stupně. Jedná se o samonosné, tedy nepodporované schodiště, jehož schodnice obvykle nejsou z vnější strany kryty schodnicí.
Obloukové (točité) schodiště
Vyznačuje se tím, že nemá výše zmiňovaný středový sloup, naopak má z obou stran bočnici. Jak už název napovídá, jeho tvar je obloukový, obvykle půdorys tvoří půlkruh, respektive písmeno „C“. Nicméně může mít i tvar kruhu (kruhové schodiště).
Spirálové schodiště
Jedná se v podstatě o další variaci na křivočaré schody. Svůj název dostalo podle tvaru, tedy spirály. Obvykle je takto nazýváno schodiště, které se kolem své osy obtočí o více než 360 stupňů, nicméně není to pravidlem. Za spirálové schody bývají označovány jak vřetenové schody, tak obloukové schody.
Ve svém příspěvku VÝPOČET SCHODŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel FRANTIŠEK ROZMANIT.
Jak spočítám počet a výšku schodů.Stavební výška je 138 cm a délka je 418 cm.Jedná se o venkovní schodiště.Děkuji F.Rozmanit.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Honza.
Ještě k tomu výpočtu schodů. Na délku schodiště 418cm vychází na 9 schodů délka nášlapu cca 46cm, což je moc. Toto je potřeba řešit nahoře schodiště podestou. Měla by být dlouhá cca 1,5m, potom délka nášlapu bude vycházet kolem 30cm, což je už přijatelné. Toto je opět z důvodu pohodlnější chůze po schodech.
S pozdravem Honza.
Existuje mnoho typů rychlosolí, které jsou často specifické pro určitou zemi nebo region. Hlavní složku vždy představuje kuchyňská sůl (vzorec NaCl), pak dusitan sodný (vzorec NaNO2) a v některých případech dusičnan sodný (vzorec NaNO3) nebo dusičnan draselný (vzorec KNO3).
Nejznámější je rychlosůl Praganda
Obsahuje 6,25% dusitanu sodného a 93,75% kuchyňské soli. Doporučuje se pro maso, které vyžaduje krátkou nakládací procedůru a bude vařeno / uzeno a konzumováno relativně rychle. Dusitan sodný poskytuje charakteristickou chuť a barvu.
Rychlosůl pro masokombináty
Obsahuje 6,25% dusitanu sodného, 4% dusičnanu sodného a 89,75% kuchyňské soli. Dusičnan sodný se časem postupně rozpadá na dusitan sodný a až od té doby je potravina připravena ke konzumaci. V konzumovaném výrobku nesmí zůstat žádný dusičnan sodný. Z tohoto důvodu je tato rychlosůl určena pro maso, které vyžaduje dlouhou dobu nasolovací procedůry (týdny až měsíce), patří sem tvrdý salám a šunka.
Ledek
Ledek je zažitý název pro dusičnan draselný. Ledek je po staletí běžnou složkou některých druhů soleného masa, ale jeho používání bylo většinou zastaveno kvůli nekonzistentním výsledkům ve srovnání s dusitany KNO2, NaNO2, NNaNO2 atd. Přesto se ledek stále používá v některých uzeninách.
Schodiště je vertikální komunikace mezi různými výškovými úrovněmi. Podle umístění jsou schodiště buď uvnitř budovy (schodiště vnitřní), nebo jsou vně budovy a přímo s ní souvisejí (schodiště vnější), popřípadě jsou samostatné v terénu, kde překonávají výškové rozdíly (schodiště terénní).
Schodiště je výrazný prvek staveb, na který je kladen důraz jak z hlediska funkčnosti, tak z hlediska estetiky. A to jsou v mnoha případech požadavky vesměs protichůdné. Zvláště když k nim přičteme i požadavek ekonomický, na co nejnižší náklady na bydlení. Ve většině případů chceme, aby schodiště bylo pevné, odolné vůči mechanickému namáhání a pohodlné, ale zároveň estetické, nezabíralo mnoho cenného prostoru stavby a pokud možno nestálo mnoho peněz. První skupině požadavků odpovídají schodiště betonová s mohutnou nosnou, většinou železobetonovou konstrukcí, popřípadě konstrukcí svařovanou na místě. Druhé skupině požadavků lépe vyhovují lehké konstrukce, často v nezvyklých kombinacích materiálů, tvořená jednotlivými prvky montovanými na místě. Je na každém stavebníkovi, jakou cestou se vydá a kterou kombinaci zvolí.
Při navrhování schodišť se vychází především z funkčních požadavků. Většina rozměrů je ovlivněná typem budovy, provozem, ale i architektonickými požadavky. U novostaveb bývá návrh schodiště mnohem jednodušší než u rekonstrukcí, kde rozhodujícím (limitujícím) prvkem je schodišťový prostor.
Prvním předpokladem pro správný návrh schodiště je promyšlení a nakreslení jeho tvaru.
Optimální výška schodu je od 15 do 18 cm. Pamatujte, že pro dospělého zdravého člověka není problém vysoký schod, ale pro děti a starší nebo hendikepované to již problém může být. Šířka stupňů bývá kolem 30 cm. Běžný sklon schodišťového ramene se pohybuje v rozmezí od 25° do 35° (odpovídá výšce stupně od 15 do 18 cm). Šířka ramene je u rodinných domů minimálně 90 cm, ale vhodnější je 100 cm.
Rozeznáváme několik druhů schodišť: jednoramenné, dvouramenné, točité, lomené, zavěšené, mlynářské. Typů je hodně, ale mezi nejčastější patří dvouramenná schodiště, protože jsou velmi jednoduchá.
Schodiště se vyrábí z různých materiálů: železobeton, vyztužený pórobeton, dřevo, nebo v dřívějších dobách i plné cihly. Povrch schodiště může být například z keramiky, ze dřeva nebo z teraca.
Podle schodišťových ramen rozeznáváme schodiště:
rampové – sklon 10° až 20° s výškou stupňů 80 až 130 mm;
mírné – sklon 20° až 25° s výškou stupňů 130 až 150 mm;
běžné – sklon 25°až 35° s výškou stupňů 150 až 180 mm;
strmé – sklon 35° až 45° s výškou stupňů 180 až 200 mm;
žebříkové – sklon 45° až 58° s výškou stupňů 200 až 250 mm.
Schodišťová ramena a podesty musí mít na volných stranách zábradlí (tato podmínka neplatí třeba u schodišť do 5 stupňů a u sklonu do 25 stupňů). Přímá schodišťová ramena s šířkou do 1 050 mm musí mít madlo na jedné straně, ramena širší musí mít madlo po obou stranách. Rameno širší než 2 750 mm se doporučuje rozdělit mezilehlým zábradlím s madlem.
Osazení zábradlí může být shora nebo z boku a do průchodné šířky může zasahovat maximálně 50 mm, madla maximálně 100 mm. Madlo musí mít průřez vhodný pro uchopení rukou shora, konce dutých madel musí být uzavřeny. Mezery v zábradlí mezi tyčemi, tabulovými prvky a podobně nesmějí být větší než 120 mm, s volným přístupem dětí pak minimálně 80 mm.
Nejmenší výška zábradlí by měla být u rodinných domů 900 mm (tzn. snížená výška, pokud je hloubka volného prostoru nejvýše 3 m), 1 000 mm u bytových domů (pokud je hloubka volného prostoru nejvýše 12 m), 1 100 mm (pokud je hloubka volného prostoru nejvýše 30 m), 1 200 mm – zvláštní výška – u výškových budov, rozhleden (hloubka volného prostoru více než 30 m).
Názvy jednotlivých konstrukčních částí schodů
Schodiště – konstrukce sloužící k vertikálnímu komunikačnímu spojení, skládá se ze schodišťových ramen a z podest.
Schodišťový prostor – komunikační prostor vymezený schodištěm.
Schodišťové rameno – konstrukce s nejméně třemi schodišťovými stupni, která spojuje dvě různé výškové úrovně (nástupní rameno a výstupní rameno).
Schodnice – nosná konstrukce schodišťového ramene, která podporuje nebo do které jsou vetknuty schodišťové stupně.
Schodišťová zeď – stěna ohraničující schodiště, u visutých schodišť tvoří nosnou konstrukci schodišťových ramen.
Vřetenová zeď – nosná stěna, která podporuje nebo do níž jsou vetknuta přiléhající schodišťová ramena.
Vřeteno – nosná konstrukce uprostřed schodišťového prostoru točitých schodišť, která podporuje nebo do níž jsou vetknuta schodišťová ramena.
Schodišťové zrcadlo – volný prostor ohraničený schodišťovými rameny a podestami téhož schodiště.
Hlavní odpočívadlo neboli podesta – plošná vodorovná konstrukce mezi schodišťovými rameny v úrovni podlaží.
Vedlejší odpočívadlo neboli mezipodesta – plošná konstrukce mezi schodišťovými rameny. Součástí konstrukcí podest jsou nejen podestové desky, ale i podestové nosníky, které podpírají konstrukce podest, popřípadě i schodišťová ramena.
Schodišťový stupeň (schod) – prvek sloužící ke stupňovitému překonávání dvou různých výškových úrovní.
Stupnice – horní plocha schodišťového stupně, na kterou se našlapuje.
Podstupnice – přední stěna stupně (u deskového schodiště jsou stupně bez podstupnice).
Čelo stupně – boční stěna stupně.
Nástupní stupeň – první dolní stupeň ve schodišťovém rameni, na úrovni podesty.
Výstupní stupeň – poslední horní stupeň ve schodišťovém rameni se stupnicí v úrovni horní podesty (může mít jinou šířku než ostatní stupně).
Jalový stupeň – stupeň se stupnicí v úrovni dolní podesty, jímž se nepřekonává výškový rozdíl.
Běžný stupeň – stupeň ve schodišťovém rameni mezi stupněm jalovým, popřípadě nástupním a stupněm výstupním.
Výstupní čára – myšlená čára schodiště, na níž mají všechny stupně téhož ramene stejnou šířku, u schodišť s přímými rameny leží v ose ramene, u schodišť se zakřivenými rameny tvoří křivku ležící ve vzdálenosti 300 až 400 mm (podle šířky ramene) od vnějšího okraje ramene.
Požadavky na schodiště
Konstrukce ohraničující schodišťový prostor (včetně zastropení) musí být z nehořlavého materiálu, pokud příslušné projektové normy objektů nestanoví jinak. Schodišťový prostor musí být od půdního a sklepního prostoru oddělen. Schodišťový prostor musí mít větrání a má mít přímé denní osvětlení.
V témže schodišťovém rameni nesmějí schodišťové stupně měnit svoje výšky ani šířky. Průřezové rozměry stupňů na výstupní čáře musí být stejné, nemají se měnit ani v jednotlivých podlažích téže budovy. Rozdílné výšky se vyrovnávají změnou počtu stupňů v ramenech.
V jednom rameni je maximální povolený počet stupňů 16, u pomocných schodišť, schodišť, schodišť v rodinných domcích a schodišť uvnitř bytů 18.
Průchodná výška nesmí být menší než 1 900 mm kromě schodišť do podkroví, kde je 1 900 mm hodnotou doporučenou.
Povrch podest vnitřních schodišť musí být vodorovný beze sklonu v příčném i podélném směru. Povrchová úprava podest má být z materiálů stejných mechanických vlastností jako povrch stupňů. Povrch stupnice při okraji schodišťového stupně bývá skosen a stupnice je na okraji upravena povrchovou úpravou proti skluzu (karborundové pásky u kamenných obkladů).
Ve svém příspěvku VÝŠKA SCHODŮ NORMA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra Daňhelová.
Při opravě vstupních prostor bytového domu o 9 vchodech děláme nové venkovní schody.Vždy jsou 2. Protože dům je dlouhý a je nestejná výška od terénu, jde nám o zjištění, zda mohou u 1 vstupu být schody 20 cm vysoké a jak musí být zabezpečen přesah schodnice.
Děkuji Daňhelová
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Pohodlné schodiště by mělo mít sklon 25–35°. Projektanti a architekti mají s touto činností bohatou zkušenost, schodiště je jedna ze základních věcí v dispozici domu a musí se spočítat velmi přesně. Dodatečné korekce jsou v případě schodiště velice komplikované.
Základní výpočet schodiště
Prostor pro schodiště – v případě návrhu nového domu je výhodou možná změna dispozice tak, aby schodiště bylo ideální i ve vztahu k ostatním místnostem. V rekonstrukcích se někdy dostáváme k hodnotám na hraně pohodlnosti či použitelnosti dle dostupného prostoru.
Určíme si konstrukční výšku – je to výška, kterou musí schodiště překonat od čisté podlahy nástupního podlaží k čisté podlaze výstupního podlaží (zkratka KV).
Prostým matematickým dělením zjistíme, kolik je nutno mít stupňů k překonání výšky (zkratka N) a jak tento stupeň bude vysoký (zkratka V). Všechny stupně na schodišti musí mít stejnou výšku.
Šířka stupně (zkratka Š) se dopočítá ze vztahu Š = 630 – 2 x V mm (možno snížit až na 600, odvozeno od délky lidského kroku) a spočítáme i sklon schodiště.
Délku ramene (zkratka D) vypočítáme (například 8 výšek znamená 7 šířek).
Vzorce pro výpočty schodů:
1) Počet stupňů N = KV : V
2) Výška stupně V = KV : N
3) Šířka stupně Š = 630 – 2 x V
4) Délka schodišťového ramene – jednoramenné L = Š x (N – 1)
5) Délka schodišťového ramene – dvouramenné L = Š x (N : 2 – 1)
6) Sklon schodiště a = arctg V : Š
7) Délka ramene D = Š x N
8) Podchodná výška ramene Hp = 1 500 + (750 : cos a)
9) Průchodná výška ramene Hpr = 750 + (1 500 x cos a) (hodnota musí být vyšší než 1 900 mm)
Podesta neboli odpočívadlo je vodorovný mezistupeň, který odděluje ramena schodiště. Schody jsou tedy rozdělené na dvě části a chůze po nich je tak mnohem pohodlnější, funkčnější a bezpečnější.
Tento typ schodů se převážně používá v bytech s velkým půdorysem a v mezipodlažích, která mají okna a dveře do dalších místností. Podesta se dá využívat i jako odpočívadlo tam, kde je velké převýšení mezi podlažími.
Mlynářské schody jsou schody s nášlapy se střídavou hloubkou stupně. Svou konstrukcí zaberou nejméně místa a jsou tedy vhodné do malých prostor. Skvěle se hodí na chalupy, do podkroví a na terasy.
Vhodná doba pro zazimování bazénu je tehdy, když teplota vody v bazénu klesne pod 10 °C.
Dříve se zazimování bazénu nedoporučuje. Pokud je voda stále nad 10 °C, nechte v provozu veškerou technologii. Když skončí koupací sezona a voda ve vašem bazénu klesne pod 20 °C, je dobré zkrátit provoz technologie v bazénu asi o 2/3 původního nastavení. Nechte funkční i další zařízení jako ionizátory, UV lampy, atd. V případě, že k údržbě vody používáte bazénovou chemii, musíte zhruba každých 14 dnů kontrolovat pH vody a chlór.
Abyste správně zazimovali bazén, musí být voda v bazénu před zazimováním čistá! Je tedy nutné vyluxovat dno a stěny bazénu.
Pomocí funkce „Proplach“ důkladně propláchněte filtr. Samotný „Proplach“ je jedna z poloh (funkcí) šesticestného ventilu, který je nedílnou součástí filtrační nádoby. Pro dosažení důkladného proplachu nechte pro jistotu tuto funkci v provozu delší dobu. Vizuální pohled na vypuštěnou vodu z bazénu vás ujistí o správně provedeném proplachu filtračního media (písku). Bazénová voda by měla být čistá. Pokud jste vše provedli správně a důkladně, zajistili jste si rovnou přípravu i na jaro.
Bazénovou vodu upravte na ideální hodnotu pH: 7,2–7,6.
Připravte si vysavačovou hadici, teleskopickou tyč a mechanický čistič dna. Vyjměte košík na nečistoty ze skimmeru a koncovku hadice vysavače umístěte do dna skimmeru (je možné použít i nástavec). Nástavec i dno skimmeru mají závit. Našroubujte nástavec lehce do dna skimmeru, asi tak na 1–2 závity. Ne všechny bazény mají závit nebo nástavec. V takovém případě musíte vsunout koncovku vysavačové hadice přímo do sání skimmeru. Pomocí funkce šesticestného ventilu „Odpad“ odpusťte další bazénovou vodu. Odpusťte hladinu vody pod namontovanou technologii, asi tak 10–20 cm pod technologické prostupy (skimmer, hlavu protiproudu, trysky...). Pokud máte bazén s plastovým skeletem s vestavěným schodištěm (schody v laguně, přes roh a podobně), musíte upustit hladinu do úrovně 2. schodu.
Pokud máte v bazénu světlo, musíte ho demontovat. Vyndejte středový plastový rámeček, pod kterým je uložen jeden samořezný šroub. Vyšroubujte ho, nahněte tělo světla směrem do bazénu a lehkým tahem směrem nahoru světlo vyjměte. Na zadní straně světla najdete dlouhý připojovací kabel, ten uvolněte a světlo postavte na vrchní okraj bazénu.
Pokud máte v bazénu schůdky, vyndejte je a očistěte.
Po odpuštění bazénové vody musíte také odpustit filtrační nádobu. Ve spodní části vypouštěcí nádoby jsou dva vypouštěcí šrouby. Ten menší povolte – je určen k vypuštění vody. Do odpuštěné filtrační nádoby použijte menší množství dezinfekčního prostředku (například Savo pro bazény).
Odpojte kompletně filtrační čerpadlo a uskladněte ho na suchém a teplém místě.
Jestliže máte v bazénu protiproud, je nutné ho také zazimovat. Musíte vyšroubovat vypouštěcí šroub na těle čerpadla a pak odpojit šroubení (sání a výtlak) ze strany čerpadla. Uzavírací ventily nechte otevřené. Vypouštěcí šroub čerpadla najdete na spodní straně těla protiproudového čerpadla.
Jakmile dokončíte všechny výše uvedené kroky, musíte otevřít všechny uzavírací ventily (sání, výtlak technologie, sání a výtlak protiproudu) a ujistit se, že nikde v technologii nezůstala žádná voda! Vodním vysavačem nebo pomocí stlačeného vzduchu můžete provést kontrolu (max. tlak 1,5 baru). Zda je potrubí opravdu průchozí a volné, se přesvědčte i po čase. Vizuální kontrola bude stačit.
Dalším krokem musíte zamezit zamrznutí vody v bazénu. Nesmí se udělat na hladině vody souvislá vrstva ledu. Můžete použít takzvané dilatační plováky pro dostačující dilataci případné vrstvy ledu. Pomocí dilatačních plováků vytvořte řetěz tak, aby se mohl úhlopříčně položit na hladinu bazénu. Místo dilatačních plováků můžete použít i PET lahve naplněné zčásti pískem. Musí být ze 2/3 ponořeny ve vodě. Svažte je a vytvořte z nich řetěz.
Následuje aplikace zazimovacího prostředku do bazénové vody. Poustupujte dle instrukcí na roztoku, který jste si zakoupili. Zvyšte pozornost při dávkování, často je zde uváděn poměr množství roztoku na 1 m3 vody a je omezena doba ochrany vody.
V poslední fázi přikryjte bazén zazimovací plachtou, kterou zatěžkáte na okraji bazénu. Plachta plave na PET lahvích nebo dilatačních plovákách. V průběhu zimy z ní odstraňujte vodu, která se zde hromadí po sněhu nebo deštích.
Máme připravené plány, víme, jak má naše jezírko vypadat, můžeme tedy začít s jeho budováním. Než vezmete do ruky krumpáč a lopatu, je dobré si samotné jezírko vytyčit. Dobře vám k tomu poslouží jakýkoliv sypký materiál, například písek, nemáte-li nic takového po ruce, zvolte dřevěné kolíky, vyznačte si nejen obvod samotného jezírka dle připraveného nákresu, ale také jednotlivé změny hloubky jezírka. Bude se vám pak lépe pracovat.
Výkopové práce pro zahradní jezírko
Nyní máte před sebou tu nejnáročnější fyzickou práci. Jestliže si na ni netroufáte nebo jste zvolili koupací jezírko větších rozměrů, doporučuji buď techniku, která těžkou práci udělá za vás, nebo pomocnou sílu, záleží na vaší kondici. S výkopovými pracemi postupujte dle svého nákresu. Je lepší dodržovat jednotlivé výšky dna pomocí kaskádovitých schodů, aby pak nedocházelo k sesouvání podkladu či rostlin.
Příprava před položením fólie
Máte-li jezírko vykopané a jste s jeho tvarem, hloubkou i jednotlivými vrstvami spokojeni, můžete pokračovat dále. Celý povrch vykopaného jezírka by měl být bez ostrých předmětů, aby nedocházelo k protrhávání fólie. Dno i jednotlivé úrovně jezírka důkladně vysypte pískem ve vrstvě vysoké tři až pět centimetrů, i to bude bránit protržení fólie. Chcete-li dát jezírku maximální péči a máte-li představu, že jezírko bude zdobit vaši zahradu desítky let, aniž byste museli provádět složité opravy, použijte pod fólii geotextilii. Tu rozprostřete po celé ploše jezírka. Geotextilie nemusí být z jednoho kusu, může se skládat z několika kusů, ale měla by zakrývat celou plochu jezírka.
Nákup jezírkové fólie
Fólie pro zahradní jezírka je vyráběna v různých tloušťkách, u menších zahradních jezírek do pár metrů čtverečních můžete volit fólii o tloušťce 1 mm, u větší jezírek je doporučována fólie silná 1,5 mm. To, zda si vyberete český výrobek nebo zvolíte zahraniční značku, je čistě na vás, nezapomeňte však na to, že fólie by měla být odolná vůči UV záření, mrazuvzdorná a neměla by obsahovat škodlivé látky.
Při nákupu jezírkové fólie myslete na to, že plocha fólie se zvětší o hloubku jezírka a jednotlivá tvarování, abyste až na zahradě nezjistili, že je fólie krátká. Fólie se dají lepit k sobě speciálními lepidly a zároveň je možné opravovat protržená místa, a to i pod vodou.
Pokládání jezírkové fólie
Jezírko máte připravené k pomalému finišování. Vezměte jezírkovou fólii a opatrně ji rozprostřete na geotextilii. Nejlépe se vám s fólií bude pracovat v teplém počasí, bude poddajná a lépe tvarovatelná. Vytvarujte jednotlivé tvary a výškové úrovně jezírka. Fólii nikdy extrémně nenapínejte, mohlo by dojít k jejímu porušení, raději ji nechte volně, zajistíte tak její pružnost a elastičnost.
Dokončení jezírka
Fólie je položena a jezírko je připraveno k zabydlování. Začněte u pokrytí dna, můžete zvolit písek, jemné kamínky či větší valouny, záleží jen a jen na vašich představách, pouze se vyvarujte ostrých předmětů a takových materiálů, které by vám nadměrně znečišťovaly vodu. U fóliového jezírka je dobré, když se vám podaří celou fólii zakrýt materiálem tak, aby nebyla vidět. A pak už zbývá hotové dílo naplnit vodou.
A nyní už jen volba, zda jezírko osázíte rostlinami, vypustíte do něho hejno rybiček nebo ho doplníte fontánou či padajícím vodopádem.
Disperzní lepidla jsou tekuté nebo pastové konzistence a jejich základem je disperze částic polymerů ve vodě. Je to hustá bílá tekutina, která po zaschnutí zprůsvitní. Po jejím vsáknutí do porézního materiálu a následném odpaření a zaschnutí již lepidla vodě velmi dobře odolávají. Neobsahují organická rozpouštědla a jsou ekologická. Používají se k lepení papíru, dřeva, textilu, tapet, kůže, a podobně. Mezi nejznámější patří Herkules, tyčinková lepidla, Disperkol, Patex, Den Braven, Tenyl, Prity, Ponaly, Duvilax, Samson a další.
Disperze je směs dvou nebo více nemísitelných kapalin, materiálů, které tím, že jsou dispergovány (rozmělněny) na velmi malé částečky, jsou schopny existovat pospolu, aniž by se od sebe oddělily, a to díky vzájemným fyzikálním silám (ne chemickým vazbám). U lepidla je to směs vody a organického lepidla, které se používá na lepení savých materiálů, přičemž voda postupně přejde do lepeného materiálu nebo se odpaří a zůstane lepidlo.
Lepidlo se nanáší pomocí štětce, špejle nebo z tuby na jednu ze spojovaných ploch. Spoj je pevný, pružný a odolává vodě. Není vhodné nanášet ho ve větší vrstvě. Pokud lepený spoj nahřejete či napaříte, můžete ho rozebrat. Po nanesení nechejte krátce zavadnout, přiložte k sobě lepené věci a zafixujte alespoň na 12 hodin. Díky možnosti ředění vodou můžete štětec a znečištěná místa od lepidla snadno umýt. Pozor však na zaschnutí lepidla. Pak už se odstraňuje obtížněji.
Pro použití disperzních lepidel platí zásada, že nejméně jedna z lepených stran musí být savá. Vodní složky se potřebují vsáknout do jedné, ale nejlépe obou lepených ploch, a teprve pak dochází k pevnému spojení. Disperzní lepidla nelze používat pro lepení skla, slepování plechů či plastů. Po vytvrdnutí většina z nich zprůhlední, spoje jsou pevné a houževnaté a také pružné.
Disperzní lepidlo Samson patří mezi moderní česká lepidla, která pevně spojí jak dřevo, tak i lamino nebo MDF desky. D2 je vhodný k lepení dřeva, syntetických desek, překližky, lepenky, papíru, kartonu. D3 k lepení dřeva, syntetických desek, parketových a lamino plovoucích podlah. Některá disperzní lepidla lepí i vlhké dřevo, spoje jsou velmi pevné a neporuší je ani mořská voda. Občas se dokonce stane, že dřevo praskne, ale někde dál od spoje, protože ten drží.
Jestli se chystáte lepit větší plochy, vyplatí se vám dát si práci s úpravou podkladu. Příprava materiálu před lepením patří k nejdůležitějším technologickým operacím. A také bývá někdy zdlouhavá a pracná, ale péče věnovaná celému procesu, se vždy vyplatí.
Herkules je nejznámější lepidlo určené pro lepení papíru, korku, kůže, dřeva a dřevovláknitých materiálů. Je vhodné pro domácnost, dílnu i pro modeláře. Je ředitelné vodou a zasychá po 15 minutách.
Dispercoll D2 je vhodný k lepení měkkého i tvrdého dřeva. Používá se pro lepení spárovek, k lepení dřeva na jiné pórovité materiály a univerzální lepení (dýha, překližka, dřevotříska, papír, karton). Lepidlo nemění barevný odstín dřeva, ale kovy obsažené ve dřevu mohou v některých případech způsobit barevné změny slepu.
Dispercoll D3 je vhodný k lepení dřevěného nábytku do vlhkého prostředí, k výrobě venkovních oken a dveří, k lepení plovoucích podlah ve spoji pero-drážka, parket, k lepení tvrdých masivních a exotických dřev. Lepidlem lze lepit od +5 °C. Doba zasychání 7–8 minut. Lepidlo je vodou ředitelné.
Pattex Wood Standard slouží k lepení všech druhů dřeva, kůže, papíru, lepenky, textilu a polystyrenu. Pattex Parket je speciálně určen na lepení pero-drážek u plovoucích parket, laminátových podlah, dřevotřískových desek.
Pattex Wood Super 3 je určen k lepení dřeva a příbuzných materiálů, které jsou vystaveny vyšší vlhkosti nebo krátkodobému působení vody. Vhodné pro montážní lepení oken, dveří a schodů, ale i nábytku. Vhodný pro interiér a exteriér.
Disperzní lepidlo D4-D je s největší pravděpodobností jedno z nejpoužívanějších truhlářských lepidel vůbec. Důvodem je jeho vynikající kompatibilita s jakýmkoliv dřevěným materiálem. Extrémně voděodolné lepidlo pro vnitřní i venkovní použití, navrženo jako speciální lepidlo na dřevo, kterým je možno nahradit používání polyuretanových lepidel.
Disperzní lepidlo je na bázi polyvinylacetátu (PVAC) a je primárně určené pro takzvané mokré lepení. Lepidla s označením D4-D jsou velice odolná vůči trvalému působení vody či proti jakýmkoliv jiným povětrnostním vlivům.
Právě kvůli těmto výhodám jsou disperzní lepidla D4-D hojně využívána pro lepení oken (eurookna i okna špaletová), vchodových dveří, venkovního nábytku a ostatních dřevěných výrobků trvale umístěných v exteriéru.
Lepidlo D4-D je vhodné pro profesionální i hobby využití, pro měkké, tvrdé i exotické dřevo a splňuje veškeré požadavky normy EN 204-D4.
Truhlářské disperzní lepidlo D4 je jednosložkové lepidlo bílé barvy na bázi polyvinylacetátu, které se po zaschnutí stává transparentním. Lepidlo je vhodné na lepení pevného dřeva, spárovkových desek, kompozitních panelů z masivu, dveří, schodů, oken, okenních hranolů, spojovacích elementů.
Lepidlo má kromě vysoké rychlosti vytvrzování výhodu v tom, že je nestékavé (tixotropní) a přilnavé na většinu stavebních materiálů (včetně některých plastů).
Nevýhodou je minimální lepená spára (nevyplňuje větší spáry) a nemožnost dodatečné korekce (posunutí) dílců.
Kyselina fosforečná je bezbarvá látka bez zápachu. Vyskytuje se v kapalném skupenství, pevná krystalická struktura je velmi nestabilní. Vzorec kyseliny fosforečné je H3PO4. Další název je kyselina orthofosforečná. Špatný název je kyselina fosforová. Jde o středně silnou kyselinu. Za normálních podmínek ji tvoří bezbarvé tvrdé kosočtverečné hygroskopické krystalky. Kyselina fosforečná tvoří tři řady solí: fosforečnany, hydrogenfosforečnany a dihydrogenfosforečnany. Na vzduchu je tp rozplývavá látka. Nemá oxidační vlastnosti. Většinu kovů nerozpustí, protože se ve zředěné kyselině fosforečné vytváří na jejich povrchu vrstva nerozpustných fosforečnanů. Zahříváním uvolňuje kyselina trihydrogenfosforečná molekuly vody.
Bordeauxská směs se připraví tak, že se CuSO4 a vápno rozpustí odděleně ve vodě a poté se smíchají. Oxid vápenatý (pálené vápno) a hydroxid vápenatý (hašené vápno) poskytují stejný konečný výsledek, protože se při přípravě používá přebytek vody.
Obvyklým způsobem popisu složení směsi je udávat hmotnost CuS04, hmotnost hydratovaného vápna a objem vody v tomto pořadí.
Procento hmotnosti CuS04 k hmotnosti použité vody určuje koncentraci směsi. Typická 1% Bordeauxská směs by tedy měla vzorec 1:1:100, přičemž první „1“ představuje 1 kg CuSO4 (pentahydratovaná modrá skalice), druhá „1“ představuje 1 kg hydratovaného vápna a „100“ představuje 100 litrů (100 kg) vody. Protože CuSO4 obsahuje 25 % mědi, obsah mědi v 1 % směsi Bordeaux by byl 0,25 %. Množství použitého vápna může být nižší než množství CuS04. Jeden kg CuSO4 ve skutečnosti vyžaduje pouze 0,225 kg chemicky čistého hydratovaného vápna k vysrážení veškeré mědi. Dobré značky hydratovaného vápna jsou nyní volně dostupné, ale protože i ty se skladováním zhoršují (absorpcí oxidu uhličitého ze vzduchu), zřídka se používá poměr menší než 2:1, což odpovídá 1:0,5:100 směsi s méně vápna.
Pro zajištění lepšího smáčecího účinku se přidává povrchově aktivní látka. Lze použít smáčedla na bázi terpenalkoholu (borová pryskyřice) nebo přírodní černé mýdlo, ale to má insekticidní vlastnosti, které mohou být škodlivé pro životní prostředí. Černé mýdlo hubí bez rozdílu vše živé, jak škodlivé blechy, mšice, molice atd., tak i prospěšné berušky a pestřenky, atd.
Průměrná spotřeba elektřiny v domácnosti se 2 až 3 členy, která elektřinou netopí ani neohřívá vodu či nenabíjí elektromobil, činí okolo 2 200 kWh za rok.
Pro zjištění přibližné spotřeby elektrické energie vaší domácnosti je třeba si odpovědět na několik základních otázek:
Kolik osob sdílí domácnost?
Jaká je rozloha vašeho bytu, domu?
Používáte elektřinu k vaření (indukční sporák, spotřeba spotřebičů)?
Používáte elektřinu k vytápění nebo ohřevu vody?
Pokud výše zmíněné údaje shrneme, můžeme předpokládat následující spotřebu elektrické energie...
Použití elektřiny v domácnosti – odhad vaší spotřeby (průměrné údaje):
osvětlení a elektrospotřebiče – přibližně 1 100 kWh za osobu ročně;
vaření – přibližně 200 kWh za osobu ročně;
ohřev vody – přibližně 1 000 kWh za osobu ročně;
vytápění – přibližně 110 kWh za metr čtvereční ročně (nutné přizpůsobit regionu, ve kterém žijete, izolaci, vašim zvykům).
Online kalkulačka provádí výpočet spotřeby a ceny elektrické energie. Stačí zadat příkon nebo spotřebu elektřiny daného přístroje. S její pomocí se dá vypočítat například spotřeba elektřiny lednice.
EU stanoví pro každý včelařský rok částku v eurech, kterou smí členský stát na včelařská opatření vydat. ČR se spolupodílí na financování dotace 50 % vynaložených prostředků. Příspěvek EU pro ČR na včelařské dotace ve výši 50 % v roce 2019 činí 1 250 509 eur.
Částku v Kč určenou na dotace v příslušném včelařském roce zveřejňuje Fond vždy v lednu – www.vcelarstvi.cz v záložce Dotace, případně na www.szif.cz, v záložce SZIF poskytuje > Společná organizace trhů > Živočišná výroba > Včelařství > Eurodotace podle nařízení vlády č. 197/2005 Sb. > Zpravodajství.
Pro včelařský rok 2019 je pro chovatele včel určena částka v celkové výši 64 336 187 Kč. Český svaz včelařů, z.s., je zprostředkovatelem mezi chovateli včel a Fondem a aktivně se podílí na administraci včelařských dotací. V souladu s nařízením vlády je jediným žadatelem o dotace na všechna opatření za všechny chovatele včel bez ohledu na jejich členství v ČSV. ČSV shromažďuje požadavky jednotlivých chovatelů včel. U doručených požadavků provádí evidenci a základní administraci, v případě neúplných požadavků vyzývá chovatele k doplnění povinných údajů, zpracovává přehledy dle pokynů Fondu a provádí další nezbytné úkony související s administrací „eurodotací“.
ČSV jako uznané chovatelské sdružení včely medonosné kraňské plní nezastupitelnou úlohu při vypracování seznamu šlechtitelských chovů včelích matek z uznaného šlechtitelského programu, na které lze poskytnout dotaci podle § 8 nařízení vlády. ČSV zajišťuje předání dílčích dotací jednotlivým chovatelům včel, kteří splnili dotační podmínky. K zajištění řádné administrace „eurodotací“ vydává ČSV každoročně Organizační pokyny ČSV. Tyto pokyny jsou zveřejněny v časopisu Včelařství č. 1/2019 a na www.vcelarstvi.cz. Součástí organizačních pokynů jsou i lhůty pro doručení požadavků a všech dokumentů na ČSV. Tyto lhůty je nutno vzhledem k administrativní náročnosti zpracování dotace dodržet!
Fond na základě požadavků předaných od ČSV provádí jejich administrativní kontrolu a výpočet dotace pro chovatele, kteří splnili podmínky pro její získání. Pokud soubor všech oprávněných nároků přesáhne pro příslušný včelařský rok finanční částku určenou na dotace pro chovatele včel, upravuje u vybraných opatření v souladu s § 10 odst. 6 nařízení vlády výši oprávněných nároků koeficientem krácení. Fond každoročně do 15. října poukazuje celou částku dotace na ČSV, který bezprostředně po přijetí finančních prostředků provádí jejich rozesílání jednotlivým chovatelům včel.
Dotace jsou určeny pro chovatele včel. Chovatelem včel je fyzická nebo právnická osoba, která chová včelstva na území České republiky a která je evidována jako chovatel včel u Českomoravské společnosti chovatelů, a.s., Hradištko (ČMSCH).
Na ČMSCH je nutno se přihlásit bez ohledu na to, zda začínající chovatel včel v okamžiku přihlášení již včelstva vlastní. ČMSCH při registraci přidělí začínajícímu chovateli včel šestimístné registrační číslo. Jedná se o číslo, které chovatel vyplní do formuláře požadavku o dotaci. Bez přiděleného registračního čísla nemůže být dotace chovateli včel poskytnuta!
Dotace je poskytována na pět opatření, ke každému opatření je vydán samostatný formulář pro požadavek o dotaci.
Technická pomoc je rozdělena na 2 podopatření a je určena na:
pořádání vzdělávacích akcí pro chovatele včel a vedení včelařských kroužků pro děti a mládež,
pořízení nového technického vybavení pro chovatele včel.
Boj proti varoáze je rozdělen na 2 podopatření a je určen na:
úhradu nákladů na léčebné a preventivní prostředky,
na aplikaci aerosolu při prevenci nebo léčení varoázy.
V rámci racionalizace kočování včelstev je dotace určena na pořízení nového zařízení pro kočování se včelstvy.
Úhrada nákladů na rozbory medu je určena na úhradu fyzikálně chemických rozborů medu a rozborů na přítomnost spor Paenibacillus larvae.
Dotace na obnovu včelstev je určena na šlechtitelské chovy včelích matek z uznaného šlechtitelského programu na území ČR. Dotaci mohou čerpat pouze chovatelé, kteří na základě rozhodnutí předsednictva Republikového výboru ČSV získali osvědčení o šlechtitelském chovu uznaného šlechtitelského programu včely kraňské.
Dotace jsou chovatelům poskytovány:
Na základě individuálně podaného požadavku o dotaci, tedy u opatření:
technická pomoc na podopatření pořízení nového technického vybavení pro získávání a zpracování medu a dalších včelařských produktů
racionalizace kočování
obnova včelstev – dotace se poskytuje chovateli včel (chovateli včelích matek u opatření obnova včelstev) zpětně po doložení, že byly splněny podmínky pro její získání. Není možné poskytnout dotaci chovateli včel předem, pouze na základě jeho ujištění, že si z poskytnuté dotace teprve zařízení pořídí.
Bez nutnosti, aby chovatel podával individuální požadavek o dotaci, tedy u opatření:
echnická pomoc na podopatření pořádání vzdělávacích akcí pro chovatele včel
boj proti varoáze
úhrada nákladů na rozbory medu
V těchto případech může chovatel včel využít možnosti, že za výrobky i služby zaplatí sníženou cenu a dotace je poskytnuta přímo výrobci, respektive poskytovateli služeb. V případě opatření „Boj proti varoáze“ má chovatel tímto způsobem zajištěn přístup k levnějším léčivům a léčebným prostředkům, neboť dotaci ve formě doplatku skutečné ceny Fond hradí přímo výrobci, respektive distributorovi léčiv.
Obdobně může chovatel využít možnost získat za sníženou cenu provedení fyzikálně chemického a mikrobiologického rozboru medu v rámci opatření „Úhrada nákladů na rozbory medu“. V tomto případě je dotace ve formě doplatku do výše skutečné ceny rozboru poskytnuta akreditované laboratoři, která rozbory provádí. V některých případech podávají za chovatele včel hromadné požadavky organizační složky žadatele – okresní organizace nebo základní organizace ČSV („OO ČSV“ nebo „ZO ČSV“) na úhradu nákladů spojených s aplikací aerosolu v rámci opatření „Boj proti varoáze“ nebo na úhradu nákladů spojených s pořádáním vzdělávacích akcí pro včelařskou veřejnost v rámci opatření „Technická pomoc“.
Kam doručit požadavek o dotaci:
Český svaz včelařů, z.s.
Křemencova 8
115 24 Praha 1
Požadavek je nutno na ČSV doručit do 15. května. Pokud je to možné, předložte k formuláři požadavku zároveň i všechny doklady včetně soupisky dokladů. Nejpozději do 15. července doručte na ČSV zbylé doklady, které jste nemohli doručit ve lhůtě do 15. května. Lhůta pro doručení dokladů stanovená chovatelům na 15. července souvisí s dobou nezbytně nutnou na zpracování a s povinností ČSV všechny doručené doklady předat Fondu do 31. července 2019, kdy končí včelařský rok 2019. Výjimku tvoří doklady o včelích matkách prodaných v období od 1. srpna 2018 do 31. prosince 2018, které je nutno doručit na ČSV spolu s požadavkem nejpozději do 15. května 2019.
Všechny doklady přikládané k požadavkům o dotaci musí pocházet z příslušného včelařského roku, to znamená, že datum na dokladech překládaných v roce 2019 měly být v rozmezí od 1. 8. 2018 do 31. 7. 2019 (respektive do 15. 7. 2019). Pokud chovatel včel doručí prostřednictvím ČSV doklady později než 31. července ve včelařském roce, dotace mu nebude poskytnuta.
Uvedené formuláře požadavků včetně vzorů povinných příloh jsou k dispozici v listinné podobě v časopisu Včelařství 1/2019 nebo ke stažení na webových stránkách ČSV www.vcelarstvi.cz v záložce Dotace > Evropské dotace – nařízení vlády č. 197/2005 Sb.
