Pro výpočet schodů je potřeba znát několik důležitých parametrů – konstrukční výšku podlaží, výšku stupně a typ schodiště.
Schodiště polopatě
Schodiště je vertikální komunikace mezi různými výškovými úrovněmi. Podle umístění jsou schodiště buď uvnitř budovy (schodiště vnitřní), nebo jsou vně budovy a přímo s ní souvisejí (schodiště vnější), popřípadě jsou samostatné v terénu, kde překonávají výškové rozdíly (schodiště terénní).
Schodiště je výrazný prvek staveb, na který je kladen důraz jak z hlediska funkčnosti, tak z hlediska estetiky. A to jsou v mnoha případech požadavky vesměs protichůdné. Zvláště když k nim přičteme i požadavek ekonomický, na co nejnižší náklady na bydlení. Ve většině případů chceme, aby schodiště bylo pevné, odolné vůči mechanickému namáhání a pohodlné, ale zároveň estetické, nezabíralo mnoho cenného prostoru stavby a pokud možno nestálo mnoho peněz. První skupině požadavků odpovídají schodiště betonová s mohutnou nosnou, většinou železobetonovou konstrukcí, popřípadě konstrukcí svařovanou na místě. Druhé skupině požadavků lépe vyhovují lehké konstrukce, často v nezvyklých kombinacích materiálů, tvořená jednotlivými prvky montovanými na místě. Je na každém stavebníkovi, jakou cestou se vydá a kterou kombinaci zvolí.
Při navrhování schodišť se vychází především z funkčních požadavků. Většina rozměrů je ovlivněná typem budovy, provozem, ale i architektonickými požadavky. U novostaveb bývá návrh schodiště mnohem jednodušší než u rekonstrukcí, kde rozhodujícím (limitujícím) prvkem je schodišťový prostor.
Prvním předpokladem pro správný návrh schodiště je promyšlení a nakreslení jeho tvaru.
Optimální výška schodu je od 15 do 18 cm. Pamatujte, že pro dospělého zdravého člověka není problém vysoký schod, ale pro děti a starší nebo hendikepované to již problém může být. Šířka stupňů bývá kolem 30 cm. Běžný sklon schodišťového ramene se pohybuje v rozmezí od 25° do 35° (odpovídá výšce stupně od 15 do 18 cm). Šířka ramene je u rodinných domů minimálně 90 cm, ale vhodnější je 100 cm.
Rozeznáváme několik druhů schodišť: jednoramenné, dvouramenné, točité, lomené, zavěšené, mlynářské. Typů je hodně, ale mezi nejčastější patří dvouramenná schodiště, protože jsou velmi jednoduchá.
Schodiště se vyrábí z různých materiálů: železobeton, vyztužený pórobeton, dřevo, nebo v dřívějších dobách i plné cihly. Povrch schodiště může být například z keramiky, ze dřeva nebo z teraca.
Ve svém příspěvku VÝPOČET SCHODŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel FRANTIŠEK ROZMANIT.
Jak spočítám počet a výšku schodů.Stavební výška je 138 cm a délka je 418 cm.Jedná se o venkovní schodiště.Děkuji F.Rozmanit.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Honza.
Vážený pane. Záleží na tom, jak chcete mít jednotlivý schod vysoký. Většinou se dělá od 13 do 17cm. Stavební výšku máte 138cm tzn. 138 děleno výškou schodu. V případě výšky schodu 15cm je počet 138 děleno 15 to je 9,2. 9,2 schodu je samozřejmě nesmysl, musí vyjít na celé číslo, v tomto případě 9. Z tohoto se zpětně spočítá výška. Tj. 138 děleno 9 a to je 15,33cm. Pochopitelně je možno si rozměry určit jinak,ale potom budou schody na chůzi nepříjemné.
S pozdravem Honza.
Pohodlné schodiště by mělo mít sklon 25–35°. Projektanti a architekti mají s touto činností bohatou zkušenost, schodiště je jedna ze základních věcí v dispozici domu a musí se spočítat velmi přesně. Dodatečné korekce jsou v případě schodiště velice komplikované.
Základní výpočet schodiště
Prostor pro schodiště – v případě návrhu nového domu je výhodou možná změna dispozice tak, aby schodiště bylo ideální i ve vztahu k ostatním místnostem. V rekonstrukcích se někdy dostáváme k hodnotám na hraně pohodlnosti či použitelnosti dle dostupného prostoru.
Určíme si konstrukční výšku – je to výška, kterou musí schodiště překonat od čisté podlahy nástupního podlaží k čisté podlaze výstupního podlaží (zkratka KV).
Prostým matematickým dělením zjistíme, kolik je nutno mít stupňů k překonání výšky (zkratka N) a jak tento stupeň bude vysoký (zkratka V). Všechny stupně na schodišti musí mít stejnou výšku.
Šířka stupně (zkratka Š) se dopočítá ze vztahu Š = 630 – 2 x V mm (možno snížit až na 600, odvozeno od délky lidského kroku) a spočítáme i sklon schodiště.
Délku ramene (zkratka D) vypočítáme (například 8 výšek znamená 7 šířek).
Vzorce pro výpočty schodů:
1) Počet stupňů N = KV : V
2) Výška stupně V = KV : N
3) Šířka stupně Š = 630 – 2 x V
4) Délka schodišťového ramene – jednoramenné L = Š x (N – 1)
5) Délka schodišťového ramene – dvouramenné L = Š x (N : 2 – 1)
6) Sklon schodiště a = arctg V : Š
7) Délka ramene D = Š x N
8) Podchodná výška ramene Hp = 1 500 + (750 : cos a)
9) Průchodná výška ramene Hpr = 750 + (1 500 x cos a) (hodnota musí být vyšší než 1 900 mm)
Ve svém příspěvku VÝPOČET SCHODŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel FRANTIŠEK ROZMANIT.
Jak spočítám počet a výšku schodů.Stavební výška je 138 cm a délka je 418 cm.Jedná se o venkovní schodiště.Děkuji F.Rozmanit.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Honza.
Ještě k tomu výpočtu schodů. Na délku schodiště 418cm vychází na 9 schodů délka nášlapu cca 46cm, což je moc. Toto je potřeba řešit nahoře schodiště podestou. Měla by být dlouhá cca 1,5m, potom délka nášlapu bude vycházet kolem 30cm, což je už přijatelné. Toto je opět z důvodu pohodlnější chůze po schodech.
S pozdravem Honza.
Jeden bílek z vejce M váží průměrně 30–33 gramů. Nejčastěji se při výpočtech používá orientační hodnota 30 g.
Reálná hmotnost se ale může pohybovat přibližně mezi 28 a 35 gramy podle konkrétního kusu. Pokud pečete běžné těsto, tento rozdíl většinou nevadí. U citlivých dezertů je však lepší bílek zvážit. Přesnost je důležitá hlavně u makronek nebo pusinek, kde malá odchylka změní konzistenci. Pravidlo 30 gramů je dobrý základ, ale ne absolutní hodnota.
Kolik bílků je 50 gramů?
50 gramů bílků odpovídá přibližně dvěma menším bílkům nebo jednomu většímu a části druhého.
Při použití vajec velikosti M počítejte s tím, že jeden bílek má kolem 30 g. Dva bílky tedy dají asi 60 g, což je o něco více, než požadovaných 50 g. Pokud potřebujete přesnost, oddělte dva bílky a část odeberte. Při práci bez váhy je lepší mírně podhodnotit než přidat příliš mnoho. Přesné vážení je jistější řešení.
Kolik bílků je 200 gramů?
200 gramů bílků představuje přibližně 6 až 7 bílků velikosti M.
Pokud použijete vejce L, může stačit 6 kusů. Při výpočtu můžete použít jednoduchý vzorec: 200 ÷ 30 = 6,6. To znamená 6 celých bílků a část sedmého. U většího množství se vždy vyplatí vážit, protože rozdíly mezi kusy se sčítají. Přesnost je klíčová zejména při větším pečení nebo výrobě dezertů ve větším objemu.
Kolik váží jeden bílek velikosti L?
Bílek z vejce velikosti L váží obvykle 33–36 gramů, někdy i více.
Rozdíl oproti velikosti M může být několik gramů. Pokud recept počítá s přesným množstvím, například 100 g bílků, může použití tří bílků L znamenat mírné překročení. Větší vejce obsahují více tekutiny, což ovlivní hustotu směsi. Přizpůsobení podle velikosti vejce je proto důležité zejména u precizních receptů.
Kolik bílků je 100 ml?
100 ml bílků odpovídá přibližně 3 bílkům velikosti M.
Protože hustota bílku je velmi blízká vodě, lze použít přepočet 1 ml ≈ 1 g. 100 ml tedy znamená asi 100 gramů. Pokud pracujete s odměrkou, počítejte s drobnou odchylkou způsobenou pěnou nebo nerovností hladiny. Odměrka je orientační nástroj, zatímco digitální váha poskytuje přesnější výsledek.
Kolik kalorií má jeden bílek?
Jeden bílek obsahuje přibližně 15–17 kcal a kolem 3–4 gramů bílkovin.
Bílek je téměř bez tuku a obsahuje minimum sacharidů. Proto je oblíbený v dietních a fitness jídelníčcích. Pokud oddělujete žloutek, výrazně snižujete kalorickou hodnotu vejce. Bílek je zdroj kvalitní bílkoviny bez přidaného tuku, což z něj dělá vhodnou surovinu při redukční dietě. Nutriční hodnota zůstává stabilní bez ohledu na velikost vejce.
Existuje mnoho typů rychlosolí, které jsou často specifické pro určitou zemi nebo region. Hlavní složku vždy představuje kuchyňská sůl (vzorec NaCl), pak dusitan sodný (vzorec NaNO2) a v některých případech dusičnan sodný (vzorec NaNO3) nebo dusičnan draselný (vzorec KNO3).
Nejznámější je rychlosůl Praganda
Obsahuje 6,25% dusitanu sodného a 93,75% kuchyňské soli. Doporučuje se pro maso, které vyžaduje krátkou nakládací procedůru a bude vařeno / uzeno a konzumováno relativně rychle. Dusitan sodný poskytuje charakteristickou chuť a barvu.
Rychlosůl pro masokombináty
Obsahuje 6,25% dusitanu sodného, 4% dusičnanu sodného a 89,75% kuchyňské soli. Dusičnan sodný se časem postupně rozpadá na dusitan sodný a až od té doby je potravina připravena ke konzumaci. V konzumovaném výrobku nesmí zůstat žádný dusičnan sodný. Z tohoto důvodu je tato rychlosůl určena pro maso, které vyžaduje dlouhou dobu nasolovací procedůry (týdny až měsíce), patří sem tvrdý salám a šunka.
Ledek
Ledek je zažitý název pro dusičnan draselný. Ledek je po staletí běžnou složkou některých druhů soleného masa, ale jeho používání bylo většinou zastaveno kvůli nekonzistentním výsledkům ve srovnání s dusitany KNO2, NaNO2, NNaNO2 atd. Přesto se ledek stále používá v některých uzeninách.
Ve svém příspěvku LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Točité schodiště (stejně tak vřetenové schodiště) patří mezi takzvaná křivočará schodiště, která obvykle zabírají velmi málo místa oproti ostatním typům schodů. Působí velmi elegantně, vzdušně a bývají ozdobou obytných či reprezentativních prostor. Pro svou nenáročnost na prostor se točité schody používají i jako vedlejší či úniková komunikační cesta. Vhodnou kombinací materiálů lze vytvořit jak luxusní schodiště s ambicemi na designový prvek, tak i funkční venkovní bezúdržbový komunikační prostor.
Uvedené schodiště patří mezi oblouková schodiště a podle půdorysného tvaru se jim všeobecně říká křivočará schodiště. Do této skupiny patří točité, kruhové, spirálové nebo vřetenové schody. Rozdíly mezi nimi nejsou příliš velké, někdy se jedná pouze o synonyma. Například vřetenové schody jsou charakteristické tím, že vždy vycházejí ze středového sloupu. Prvky středového sloupu mohou mít rozličný tvar, není nutno se omezit pouze na rotační trubku. Některá oblouková schodiště žádný středový sloup mít nemusí.
Délka kroků ve spirále schodiště by neměla být menší než 80 cm. Šířka stupně ve střední části by neměla být menší než 20–25 cm a v nejširší části ne více než 40 cm.
Pro výpočet schodiště je nutné znát tyto základní údaje: výška schodiště, vnější průměr, vnitřní průměr (těleso, do kterého se budou stupně zapouštět), počet schodů, tloušťka stupnice, úhel natočení.
Pro tento typ schodiště je typický středový sloup, ke kterému jsou připevněny, případně na něj mohou být navlečeny, jednotlivé schodišťové stupně. Jedná se o samonosné, tedy nepodporované schodiště, jehož schodnice obvykle nejsou z vnější strany kryty schodnicí.
Obloukové (točité) schodiště
Vyznačuje se tím, že nemá výše zmiňovaný středový sloup, naopak má z obou stran bočnici. Jak už název napovídá, jeho tvar je obloukový, obvykle půdorys tvoří půlkruh, respektive písmeno „C“. Nicméně může mít i tvar kruhu (kruhové schodiště).
Spirálové schodiště
Jedná se v podstatě o další variaci na křivočaré schody. Svůj název dostalo podle tvaru, tedy spirály. Obvykle je takto nazýváno schodiště, které se kolem své osy obtočí o více než 360 stupňů, nicméně není to pravidlem. Za spirálové schody bývají označovány jak vřetenové schody, tak obloukové schody.
V naší poradně s názvem JAK ZAZIMOVAT AZALKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Suchánková.
Dobrý den. Ptám se, jestli mohu azalku na zimu dát do pokoje, kde je nižší teplota nebo ji ponechat na balkoně? Moc děkuji ( Teprve začínám s pěstováním, to pro omluvu.) Suchánková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Když máte azalku v květináči na balkoně, tak tam může zůstat celou zimu. Jen ve dnech, kdy mají teploty klesnout pod mínus 3 stupně ji přechodně uložte do chladné místnosti. Nezapomeňte na zálivku, která má být minimální na začátku zimy a postupně silnější s blížícím se jarem. Zjara používejte i hnojivo na květ.
Ve svém příspěvku OCHRANNÉ PÁSMO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk Hron.
V ochranném vodním pásmu 1. a 2. stupně se nesmí používat Roundup a přípravky s glyfosáty.
Psi znečistijí nejen Prahu zapachem. Psi moc smrdí hlavně Roundupem, protože psi lezou do postříkaných ploch.
V celé ČR ve městech v supermarketech jsou puštěné dveřní clony, které topí. Je už teplo nemusely by topit už vůbec, nebo topit méně na nižší teplotu. Jde z nich nepříjemný vzduch, který je cítit Roundupem a prachem. Postřik smrdí i na podlaze v prodejně, hlavně u vchodů do budov. Nosí ho sem pravděpodobně lidé, zákazníci na botech z venkovního prostředí parkoviště. Lidé také stříkají Roundup před garáže bytové domy, chodníky domků. Někteří lidé stříkají i městské chodníky Roundupem. Neumí ho ani naředit. Používají silné koncentrace roztoku. Chodník je od toho zalepený, špinavý ještě příští rok. Neměl by se Roundup a přípravky jemu podobné prodávat jen naředěný v poměru 1:10 pro běžné spotřebitele? Účinnost postřiků méně naředěných není vyšší.Do Roundupu lezou i psi. Psi s Roundupem v sobě potom močí na stromy, ty pak často usychají. Žloutne od nich i trávník. Loňský postřik ještě smrdí více než rok..Lepší je ho vůbec neprodávat. Hubit plevel třeba vařící vodou, nebo horkým vzduchem.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zdeněk Hron.
Hubení plevele horkým vzduchem.
Plevel se musí ořrat horkým vzduchem, tak aby vypadala jako opatřená vařící vodou.Plevel potom za pár dní uschne.
Hovězí, který se připravuje rychle v pánvi jako steak, se nazývá biftek. Od anglického beef steak, tedy hovězí steak. I když se pod označením biftek někdy rozumí pouze steak z hovězí svíčkové, toho nejjemnějšího a nejdražšího masa, lze ho použít v rozšířeném smyslu na všechno hovězí, které lze zprudka a krátce opéct na pánvi.
Na kvalitní steak potřebujete vyzrálé maso. Po porážce se v mase začnou odehrávat enzymatické rozkladné procesy. Ty mají za následek mnoho věcí, ale především to, že se maso nepřemění na odolnou žvýkačku, až do něj poprvé kousnete, naopak bude perfektně křehké a měkké. U kuřecího nebo třeba vepřového masa tento proces zrání trvá jen jeden nebo dva dny, ale hovězí potřebuje mnohem víc času, aspoň tři týdny. Po celou tu dobu musí ležet v kontrolovaném prostředí s teplotou mezi 0-2 stupni Celsia a zrát. Maso nejen zkřehne, ale také se mu změní barva, přestane být zářivě červené, ztmavne a zhnědne. Toto zbarvení poskytne snadnou vizuální kontrolu při nákupu. Když do vyzrálého masa šťouchnete prstem, bude měkké a tvárné jako máslo a důlek v něm po nějakou dobu zůstane. Na rozdíl od něj červené a nevyzrálé kousky pod tlakem prstu pruží, takže na minutkovou úpravu nejsou vhodné. Jestli se takové maso na něco hodí, tak na delší dušení nebo pečení.
I když v obchodě objevíte správné maso, ještě nemáte vyhráno. Podívejte se také, jak je maso vysoké, tedy silné. Z půlcentimetrového plátku masa nic kromě stupně well done neuděláte. Jestliže toužíte po růžovém prostředku, nebo dokonce po krvavém, logicky musíte pracovat s plátkem o výšce aspoň dva centimetry, aby se nestačil propéct hned v první minutě.
Propečenost můžete otestovat dotykem prstu. Tím, jak se maso postupně propéká směrem dovnitř, začíná tuhnout. Čím je propečenější, tím je tužší.
Návod na test prstem: Spojte bříška palce a ukazováčku levé ruky, vůbec přitom jimi nemusíte tlačit proti sobě. Ukazováčkem pravé ruky se dotkněte toho vybouleného místa pod palcem, které už patří k dlani. Trochu do tohoto svalu šťouchněte - přesně takovou tuhost vykazuje biftek propečený na stupeň rare. Nyní spojte palec a prostředníček a znovu si zatlačte do té baculaté části pod palcem: takto bude steak medium. A konečně spojení prsteníčku a palce nám napoví, jak je tuhý stupeň well done. Zkuste vystřídat prsty rychle za sebou, ať cítíte rozdíl.
Hovězí steak ve třech krocích
Prudké opečení masa v pánvi po obou stranách: Takto vytvoříte na povrchu masa tmavě hnědou, částečně křupavou kůrku. Tím se značně zesílí a zlepší chuť i barva steaku.
V naší poradně s názvem VYHLÁŠKA 50 se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Roman Lankaš.
Co dnes musím splnit abych mohl pracovat s elektrickými zařízeními
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Aby bylo dnes možné legálně a bezpečně pracovat s elektrickými zařízeními, je nutné splnit několik jasně daných podmínek. Od roku 2022 již neplatí dřívější „vyhláška 50“, ale nový právní rámec.
Základ tvoří:
– zákon č. 250/2021 Sb. o bezpečnosti práce v souvislosti s provozem vyhrazených technických zařízení
– nařízení vlády č. 194/2022 Sb., které upravuje odbornou způsobilost v elektrotechnice
Konkrétně musíte splnit:
1) Odbornou kvalifikaci
Musíte mít odpovídající elektrotechnické vzdělání (učební obor, SOŠ, VOŠ nebo VŠ podle rozsahu vykonávané práce).
2) Odborné školení
Absolvujete školení odborné způsobilosti dle NV 194/2022 Sb., kde se ověřují znalosti:
– elektrotechnických předpisů
– bezpečnosti práce
– první pomoci při úrazu elektrickým proudem
– praktických pracovních postupů
3) Ověření znalostí (zkoušku)
Zkouška probíhá před oprávněnou osobou (interně u zaměstnavatele nebo u externí organizace).
Výsledkem je přiznání stupně odborné způsobilosti (např. osoba seznámená, poučená, znalá, znalá pro samostatnou činnost apod.).
4) Zdravotní způsobilost
Musíte mít platnou lékařskou prohlídku potvrzující zdravotní způsobilost k práci v elektrotechnice.
5) Pravidelné přezkoušení
Odborná způsobilost se musí pravidelně obnovovat (nejčastěji každé 3 roky, případně dle interních předpisů zaměstnavatele).
Shrnutí:
Bez odpovídajícího vzdělání, školení, zkoušky a zdravotní způsobilosti dnes nelze legálně pracovat s elektrickými zařízeními. U zaměstnanců odpovídá za splnění podmínek zaměstnavatel, u OSVČ si vše zajišťujete sám.
Pokud potřebujete stručnou odpověď: 1 bílek z vejce velikosti M váží průměrně 30–33 gramů. U velikosti L je to obvykle 33–36 gramů. Objemově odpovídá jeden bílek přibližně 30 ml.
Praktický výpočet:
Počet bílků = požadované gramy ÷ 30 (pro vejce M).
Například 150 g bílků = 150 ÷ 30 = 5 bílků.
Tento vzorec používám při pečení, když recept uvádí pouze gramy a nechce se mi rozbíjet vejce „naslepo“.
Připravit správně steak je opravdu umění. Když se to ale podaří, chuťové pohárky se rozplývají blahem.
U steaku můžete udělat chybu hned při nákupu masa. Pokud si nejste stoprocentně jistí, vždy si raději zajděte do svého oblíbeného řeznictví a nechte si poradit. Řezník vám rád maso naporcuje na stejně velké dílky a vy si tak ušetříte práci při samotné přípravě.
Jak udělat steak z hovězí kýty
Steak je možné připravovat na mnoho způsobů. Někdo ho má rád z grilu nebo z grilovací pánve, jiný ho osmaží na obyčejné pánvičce, elegantní je k jeho dopečení použít troubu.
Nejjednodušší způsob je opéct maso na pánvi s tlustým dnem (nepřilnavý povrch není na škodu). Potřebujete totiž, aby se pečící plocha rovnoměrně rozpálila a steak se zároveň nepřipálil. Je jedno, zda použijete grilovací, nebo obyčejnou pánev, důležitá je tloušťka dna.
Pak už vám postačí jen obracečka (kleštičky nebo plastový podběrák), olej, pepř a sůl. Jestliže má maso na straně blánu, tak ji buďto odřízněte ostrým nožem, nebo alespoň na několika místech nařízněte. Maso by se vám jinak zkroutilo.
Maso nechte před samotnou tepelnou úpravou alespoň hodinu v pokojové teplotě. Olej nikdy nedávejte přímo na pánvičku, ale pouze jím maso potřete. Při pečení může steak opepřený, ale solení si nechte až nakonec (maso by pustilo zbytečně vodu). Po sundání z pánvičky položte steak na prkénko, zakryjte ho poklopem a nechte pár minut odpočívat. Šťávy tak zůstanou uvnitř masa i po rozkrojení. Tuhé maso můžete vždy zachránit tím, že ho necháte dusit v omáčce, dokud nezměkne.
Dalším, o nic složitějším postupem, je použít k dopečení steaku troubu. Troubu je ideální předehřát asi na 160 °C, mezitím opéct maso na rozpáleném oleji tak, aby se zatáhlo, tedy 1 až 3 minutky. Potom vložte maso do trouby a nechte 4 až 11 minut dopéct. Délka pečení záleží na výšce masa a také samozřejmě na tom, jak chcete mít maso propečené.
Dělení steaků podle stupně dopečení (doba pečení u 1,5 cm silného plátku):
rare je krvavý, hodně měkký – cca 2 minuty z obou stran;
medium rare je středně krvavý, měkký – cca 3 minuty z obou stran;
medium je středně propečený, pružný – cca 4 minuty z obou stran;
medium well je téměř propečený, pevný – cca 4,5 minuty z obou stran;
well done je propečený, hodně pevný – cca 5 minut z obou stran.
Pro jednotlivé stupně upečení steaků se používá dotykový test – maso na pánvičce zmáčkněte, nikdy do něj během pečení neřežte ani nepíchejte. Dotykový test samozřejmě vyžaduje cvik, a tak bude chvíli trvat, než stav masa takto odhadnete.
Roastbeef se doma nevaří do prázdna. Vždy existuje kontext – děti, partner, návštěva, očekávání. Právě tady se technika střetává s realitou a je potřeba dělat vědomé kompromisy.
Jak servírovat růžové maso bez konfliktu
Pokud víte, že u stolu budou lidé, kteří se bojí růžového masa, je lepší je na výsledek připravit dopředu. Vysvětlení, že růžová barva je záměr, uklidní víc než obhajování na poslední chvíli.
Plátky krájejte tenčí a podávejte je rozprostřené. Vizuálně působí méně „syrově“ a chuť vynikne jemněji.
Různé stupně propečení z jednoho kusu
Jeden kus roastbeefu nabízí přirozeně různé stupně propečení. Konce jsou vždy propečenější než střed. To je výhoda, ne problém.
Díky tomu můžete uspokojit různé preference bez dalšího vaření.
Den předem vs. v den D
Roastbeef se dá připravit i den předem. Po vychladnutí se krájí velmi dobře a chutná výborně i studený. Druhý den má chuť plnější a struktura je stabilnější.
Pokud vaříte ve stresu, příprava den předem je často lepší volba.
Ingredience: 2 vyzrálé roštěnky, každá vysoká cca 2 cm, tedy kolem 230 g kus, sůl, čerstvě mletý pepř, 1 lžíce rostlinného oleje
Postup: Z masa odřežte vnější blány, má-li nějaké. Tence po obou stranách potřete olejem, osolte a opepřete. Odložte bokem na talíř, třeba až na půl hodiny. Maso se tak trochu vzpamatuje po pobytu v lednici, což mu výrazně prospěje. Osolené maso lépe zlátne a dělá lepší, křupavější a chutnější kůrku. Sůl se snoubí s masem a vytvoří při opékání novou chuť, zatímco maso osolené až po opékání už zůstane pouze masem a solí bez přidané hodnoty. Zde se postupy různí: někdo solí, někdo nesolí.
Troubu rozehřejte na 180 stupňů. Pánev, pokud možno se silným dnem a rozhodně ne teflonovou, zahřejte zprudka a nasucho. Zmírněte žár plotýnky na středně silný, digestoř spusťte na plný výkon a vložte do pánve maso. Mělo by začít prudce syčet, prskat a krásně vonět. Pokud ucítíte hořce spálené a uvidíte divný šedý kouř vycházející zpod masa, pánev i s masem chvíli odstavte a nechte trochu vychladnout, než ji vrátíte na plotýnku. Příště snižte rozehřívání pánve.
Maso opékejte 2-3 minuty z každé strany, po uvedené době by se mělo celkem snadno odlepit z pánve a být na spodní straně krásně zbarvené do živě hnědé, zlatavé barvy. Nyní je biftek propečený někde kolem stupně rare. Jestliže vám to tak stačí, máte hotovo. Jinak pokračujte.
Maso přendejte do malého pekáčku a vložte do trouby. Stupně medium tam dosáhne zhruba za 5-8 minut, well done za 12-15 minut. Nebojte se troubu otevírat a šťouchat do masa a nebojte se ani toho, že se napoprvé úplně netrefíte s propečením. Pokud si jste hodně nejistí, obětujte krásný vzhled jedné roštěnky, vyndejte ji na prkénko a zhruba centimetr odkrojte, tak hned uvidíte, kde si na stupni propečenosti zrovna stojíte. Nedopečené nakrojené maso klidně vraťte do trouby na dodělání.
Opečené a upečené maso musí ještě chvíli odpočívat, než ho rozkrojíte a naservírujete. Dopřejte mu 5-10 minut v teple pod alobalem - jednoduše zakryjte pekáček a nechte stát bez další pozornosti na prkénku. Mezitím si dokončete omáčky a přílohy a zbavte se špinavého nádobí.
Odpočaté maso můžete ostrým nožem nakrájet na několik kousků, nebo dokonce na tenké plátky, to aby vynikla vnitřní barva a kontrast s opečením. Stejně tak ho ale můžete nechat v celku, aby první zakrojení patřilo vašim strávníkům - v takovém případě jim zároveň dopřejte steakové nože, které jsou ostřejší, zubatější a lépe se jimi tento typ masa krájí. Ihned podávejte, přelité omáčkou a v doprovodu přílohy a zeleniny dle vaší volby.
Prudké opečení masa v pánvi po obou stranách: Vytvoříte na povrchu masa tmavě hnědou, částečně křupavou kůrku. Tím se značně zesílí a zlepší chuť i barva steaku. Cílem však není maso dostat do správného stupně vnitřního propečení. Zde opravdu řešíte jen „vnější kabátek“.
Dopečení masa v troubě: Prudce opečené maso přendáte do malého pekáčku a vložíte do trouby vyhřáté na 180 stupňů Celsia. Necháte ho tam být tak dlouho, dokud nebude na dotek pružit tak, jak potřebujete. Předpokládá se, že budete do trouby každou chvíli nahlížet a do masa šťouchat.
Odpočinek masa po pečení: Kdybyste hned maso podávali a zakrojili do něj, tak z něj vyteče spousta šťávy. Pokud budete trpěliví a vydržíte ještě pět minut, maso se uleží, odpočine si a tekutina, která se uvnitř uvolnila, se spojí s masem. Při zakrojení skoro nic z masa nevytéká, nekazí se kompozice na talíři a pochopitelně je díky tomu maso šťavnatější.
TIP: Během pěti minut maso ještě trochu dojde a dopeče se. Zhruba o půl stupně propečení. Takže když cílíte na medium, je dobré vyjmout maso z trouby, když při dotyku prstu působí jako medium rare. A když chcete medium well, vyjměte ho z trouby už jako medium.
Krvavý biftek – rare: má vnitřní teplotu nejvýše 55 stupňů Celsia, takže je pouze prohřátý a vypadá téměř jako původní syrové maso s tmavě červenou barvou. Od tmavě červené uprostřed přechází k růžové směrem k okrajům a pak k hnědé zcela na kraji. Tento stupeň si velmi rádi objednávají v restauraci hosté, kteří chtějí světu ukázat, že si umí maso užít trochu víc než jiní.
Biftek medium: při 60 °C představuje nejbezpečnější a nejčastější volbu. Vnitřek je růžový, ale nikoli syrový. Maso je dostatečně tepelně zpracované, jen se tváří, že není, a vypouští červenou šťávu.
Biftek medium well: má pouze světle růžový vnitřek s šedým nádechem směrem ke stranám. Začíná na 65 °C.
Biftek well done: se dosahuje při vnitřní teplotě 70 °C a výš, přičemž o jakémkoli náznaku růžové barvy na řezu nebo vytékající, lehce krvavě zbarvené šťávě nemůže být vůbec řeč. Je to druhý nejčastější požadavek, jak maso propéct. Na talíři neuvidíte ani kousek narůžovělého masa, ale zaplatíte za to obětováním části šťavnatosti, měkkosti a křehkosti. Pokud by se maso propeklo ještě víc a tepelná úprava neskončila ani u 71 °C, výsledek bude téměř nepoživatelný, tvrdý, tuhý, tmavě hnědý v celém svém objemu.
Abyste určili teplotu masa, nemusíte vlastnit teploměr do masa a ani nemusíte mít strach, že nebudete schopni připravit hovězí steak s vnitřní barvou odpovídající vašim představám. Pokud ovšem do teploměru chcete investovat, klidně to udělejte, naučíte se tím nejrychleji, v jaké fázi biftek vyndat z pánve nebo z trouby.
Stejně tak ale můžete investovat do několika plátků masa a naučit se odhadnout správný stupeň propečení přímo na nich. Pak si s biftekem poradíte kdykoli a kdekoli, nejen v kuchyni s teploměrem. A navíc jednotlivé stupně mají i další rozlišovací znaky, nejen teplotu.
Například jinak reagují na dotek prstu. Určitě jste už někoho zahlédli, jak šťouchá do masa v pánvi – tak teď už víte, proč to dělal. Tím, jak se maso postupně propéká směrem dovnitř, začíná tuhnout. A s vyšší teplotou tuhne stále víc.
Abyste získali představu, nakolik se mění tuhost masa, zkuste následující test, ke kterému budete potřebovat jen své ruce a onen biftek.
Rare: Spojte bříška palce a ukazováčku levé ruky, nemusíte jimi tlačit proti sobě. Ukazováčkem pravé ruky se dotkněte vybouleného místa pod palcem, které už patří k dlani. Trochu do tohoto svalu šťouchněte – tak přesně takovou tuhost vykazuje biftek propečený na stupeň rare.
Medium: Spojte palec a prostředníček a zatlačte si do baculaté části pod palcem a máte biftek medium.
Well done: Spojte prsteníček a palec a znovu si zatlačte do baculaté části pod palcem, tak získáte představu, jak tuhý je stupeň well done.
TIP: Zkuste vystřídat prsty rychle za sebou, ať cítíte rozdíl.
Mlynářské schody jsou schody s nášlapy se střídavou hloubkou stupně. Svou konstrukcí zaberou nejméně místa a jsou tedy vhodné do malých prostor. Skvěle se hodí na chalupy, do podkroví a na terasy.
Průměrná spotřeba elektřiny v domácnosti se 2 až 3 členy, která elektřinou netopí ani neohřívá vodu či nenabíjí elektromobil, činí okolo 2 200 kWh za rok.
Pro zjištění přibližné spotřeby elektrické energie vaší domácnosti je třeba si odpovědět na několik základních otázek:
Kolik osob sdílí domácnost?
Jaká je rozloha vašeho bytu, domu?
Používáte elektřinu k vaření (indukční sporák, spotřeba spotřebičů)?
Používáte elektřinu k vytápění nebo ohřevu vody?
Pokud výše zmíněné údaje shrneme, můžeme předpokládat následující spotřebu elektrické energie...
Použití elektřiny v domácnosti – odhad vaší spotřeby (průměrné údaje):
osvětlení a elektrospotřebiče – přibližně 1 100 kWh za osobu ročně;
vaření – přibližně 200 kWh za osobu ročně;
ohřev vody – přibližně 1 000 kWh za osobu ročně;
vytápění – přibližně 110 kWh za metr čtvereční ročně (nutné přizpůsobit regionu, ve kterém žijete, izolaci, vašim zvykům).
Online kalkulačka provádí výpočet spotřeby a ceny elektrické energie. Stačí zadat příkon nebo spotřebu elektřiny daného přístroje. S její pomocí se dá vypočítat například spotřeba elektřiny lednice.
Bordeauxská směs se připraví tak, že se CuSO4 a vápno rozpustí odděleně ve vodě a poté se smíchají. Oxid vápenatý (pálené vápno) a hydroxid vápenatý (hašené vápno) poskytují stejný konečný výsledek, protože se při přípravě používá přebytek vody.
Obvyklým způsobem popisu složení směsi je udávat hmotnost CuS04, hmotnost hydratovaného vápna a objem vody v tomto pořadí.
Procento hmotnosti CuS04 k hmotnosti použité vody určuje koncentraci směsi. Typická 1% Bordeauxská směs by tedy měla vzorec 1:1:100, přičemž první „1“ představuje 1 kg CuSO4 (pentahydratovaná modrá skalice), druhá „1“ představuje 1 kg hydratovaného vápna a „100“ představuje 100 litrů (100 kg) vody. Protože CuSO4 obsahuje 25 % mědi, obsah mědi v 1 % směsi Bordeaux by byl 0,25 %. Množství použitého vápna může být nižší než množství CuS04. Jeden kg CuSO4 ve skutečnosti vyžaduje pouze 0,225 kg chemicky čistého hydratovaného vápna k vysrážení veškeré mědi. Dobré značky hydratovaného vápna jsou nyní volně dostupné, ale protože i ty se skladováním zhoršují (absorpcí oxidu uhličitého ze vzduchu), zřídka se používá poměr menší než 2:1, což odpovídá 1:0,5:100 směsi s méně vápna.
Pro zajištění lepšího smáčecího účinku se přidává povrchově aktivní látka. Lze použít smáčedla na bázi terpenalkoholu (borová pryskyřice) nebo přírodní černé mýdlo, ale to má insekticidní vlastnosti, které mohou být škodlivé pro životní prostředí. Černé mýdlo hubí bez rozdílu vše živé, jak škodlivé blechy, mšice, molice atd., tak i prospěšné berušky a pestřenky, atd.
