Již jsme se zmiňovali, že římský kmín údajně v nejstarších dobách užívali studenti k vyvolání bledosti, aby předstírali přílišné přetížení. Římský kmín však bývá označován za nejlepší přírodní lék proti nadýmání, plynatosti a zažívacím problémům vůbec. Nadto podporuje chuť k jídlu. Podobné účinky má i kmín klasický. Proto se také doporučuje přidávat jej k vařenému masu, aby pomohl trávení. Pomoci může při potížích kardiovaskulárního původu a zmírňuje i úporný kašel.
Římský kmín obsahuje množství zdraví prospěšných látek: minerály (vápník, železo, zinek), vitamín B, cuminaldehyd, ftalidy, polyacetylény, silice a proteiny. Koření se získává ze semen rostliny Cuminum cyminum (šabrej kmínovitý).
Římský kmín snižuje hladinu škodlivých tuků v krvi (triglyceridů a cholesterolu), omezuje riziko srdečních onemocnění a obezity. A naopak podporuje metabolismus tím, že obsahuje velké množství fytosterolů, které mohou inhibovat absorpci cholesterolu v lidském těle, jak tvrdí odborníci. Dále ulevuje od zažívacích problémů, protože obsahuje esenciální oleje, hořčík a sodík. Tyto sloučeniny podporují trávení a zmírňují bolesti břicha. Lidé používající toto tak koření bojují proti řadě nemocí, aniž by o tom tušili uvádí se například nespavost, poruchy dýchání, anémie, a dokonce i kožní onemocnění.
Kmín obsahuje rovněž velké množství železa a vitamínu C. Podporuje imunitu a nově je zjištěno, že i paměť. Má navíc antimikrobiální vlastnosti. Mohou se používat celá semena, ale doporučuje se mlít. Kmín můžete přidat téměř do každého pokrmu: polévky, dušeného masa, chilli, rýže, fazolí nebo čočky. Hodí se i do brambor naslano i nasladko, mrkve, dýně a květáku. Dá se přidat do marinád, salátových dresinků a majonéz. Skvěle chutná, když se opraží s ořechy nebo cizrnou. Tak teď vidíte, že se kmín nemusí přidávat jen do sekané a karbanátků. Vařit s kmínem je velmi zdravé.
Jedná se o koření ze semen rostliny Cuminum cyminum, česky šabrej kmínovitý. Patří do čeledi miříkovitých. Rostlina má prastarý původ – byla používána už ve starém Egyptě či Řecku. Jako perličku lze uvést informaci, že ve starém Římě koření užívali studenti, aby měli bledé tváře, a pak kvůli tomu, že vypadali vyčerpaně a nemocně se mohli „ulít“ z výuky. Římský kmín má svůj původ ve východním Středomoří, v severní Africe a Pákistánu.
Římský kmín pochází tedy z šabreje kmínovitého, který vyrůstá do výšky 25 cm. Malá semínka připomínají běžný kmín, ale mají světlejší barvu a jsou více hořká. Semínka bývají rovná a spíše šestihranná než hladká. Rostlina má bílé či růžové květy, které vyrůstají na začátku léta. Listy jsou tmavě zelené.
V současnosti se vyskytuje v celé oblasti Středozemního moře, kde je hodně rozšířen (dává se do uzenin italského typu). Můžeme na něj narazit i v bývalých zemích Sovětského svazu pod názvem zira. Je součástí jídla známého u nás jako pilaf. Je běžnou součástí i indické kuchyně (zde se kombinuje s koriandrem). Je v podstatě rozšířen po celém světě – v Indonésii se mu například říká djintan.
Tento druh bývá označován za velmi dobrý přírodní prostředek proti zažívacím problémům, jako je nadýmání či plynatost a jiné. Proto se stejně jako náš kmín přidává k masům, aby napomáhal lepšímu trávení. Také povzbuzuje chuť k jídlu a zlepšuje prokrvení. Pomáhá mírnit úporný kašel.
Má ostrou, hořkou a pronikavou chuť, která podtrhne chuť ostatních koření. Pokud to s ním ovšem přeženeme, tak přehluší chuť celého pokrmu. Ne nadarmo je součástí kari koření. Zde platí dvojnásob: dobrého pomálu. A konečně za třetí, má výrazně světlejší zabarvení než kmín klasický.
Římský kmín má v kuchyni mnoho využití. Často je součástí zeleninových, rýžových a luštěninových pokrmů. Dále se s ním mohou, ale opravdu přiměřeně, ochucovat polévky a dušená jídla. Římský kmín se používá při nakládání zeleniny, uzenin a sýrů. Užitečný je i jako součást kysaného zelí. Vůně římského kmínu se zvýrazní, pokud se koření nejdříve opraží a následně rozdrtí.
Vepřovou plec očistěte, opláchněte, osolte a opečte na oleji. Opečené maso vyjměte, na tuku osmahněte cibulku nakrájenou na plátky, přidejte mletou papriku a zalijte asi 400 ml vody. Vraťte maso a za občasného obracení a přelévání duste do měkka, poté ho vyjměte. Z másla a mouky připravte světlou jíšku, kterou vmíchejte do omáčky, přidejte ještě asi 400 ml vody a mléko a vařte za občasného míchání alespoň 20 minut. Ke konci přidejte do omáčky smetanu pro zjemnění a dochuťte solí a pepřem. Maso nakrájejte přes vlákno na plátky, naservírujte na talíř a přelévejte omáčkou. Jako příloha se k vepřové pleci na paprice hodí rýže, těstoviny nebo houskové knedlíky.
Vepřová plec pečená
Ingredience:
1 kg vepřové plece bez kosti s kůží
15 g hladké mouky
kmín
sůl
Postup:
Vepřovou plec omyjte, osolte a okmínujte, vložte do pekáče kůží dolů, podlijte trochou vody a vložte do trouby vyhřáté na 200 °C. Maso pečte asi 60 minut, občas ho přelijte vzniklým výpekem, v případě potřeby podlijte trochou vody. Maso by mělo být upečeno dozlatova. Po hodině pečení plec otočte kůží nahoru, tu pokrájejte na proužky a vložte zpět do trouby, aby byla křupavá. Předtím než vložíte pekáč zpět do trouby, slijte část výpeku pro vytvoření šťávy. Výpek dejte na pánev, zaprašte trochou mouky a osmahněte, zalijte trochou vody a vařte asi 20 minut. Na konci šťávu dochuťte solí. Dopečené maso pokrájejte na plátky, podávejte přelité šťávou. Vhodnou přílohou k tomuto pokrmu budou různě upravené brambory či bramborové, chlupaté nebo houskové knedlíky, doplněné dušeným zelím, špenátem či kapustou.
Vepřová plec na smetaně
Ingredience:
1 kg vepřové plece bez kosti
3 cibule
500 ml smetany
150 ml oleje
100 g hladké mouky
kmín mletý
paprika sladká mletá
pepř mletý
sůl
Postup:
Cibuli nakrájejte na kostičky a společně s kmínem nechte zesklovatět na oleji. Přidejte omytou a na kostky pokrájenou vepřovou plec. Maso osolte, opepřete a zprudka osmahněte, aby se zatáhlo, přidejte sladkou papriku, promíchejte a zalijte asi 1 litrem vody. Přiklopte pokličkou a nechte alespoň 30 minut dusit, do poloměkka. V nádobě si rozmíchejte smetanu s moukou a za stálého míchání ji p
Oba kmíny se liší jak místem výskytu, tak způsobem pěstování. Kmín římský (cuminum cyminum) se pěstuje hlavně v Asii, kde má nejlepší podmínky. Roste na jednoleté okolíkaté bylině tam, kde je slunce, ale musí i občas zapršet. Semena římského kmínu poznáte podle viditelně světlejšího odstínu, než jaký má kmín klasický. Ten se pěstuje hodně v Německu, Nizozemsku a Rusku. Rostlina kmínu kořenného (Carum carvi), jak zní správný název, je dvouletá. Semena dozrávají v červenci a srpnu, kdy získávají typickou hnědou barvu. Čím jsou ale tmavší, tím je kmín jako koření méně hodnotný.
Technologický postup: Na grilu necháme orestovat římský kmín a chilli papričky, aby se koření hezky rozvonělo. Mezitím k mletému masu přidáme sůl, pepř, mletý kmín, nasekanou šalotku a koriandr. Římský kmín a chilli papričky vložíme do hmoždíře a rozmělníme, pak přisypeme k masu. Směs promícháme a dáme na kovové jehly. Špízy vložíme na rozpálený gril a opékáme ze všech stran zhruba 10 minut. Teď si připravíme jogurtovou omáčku: do bílého jogurtu vmícháme citronovou šťávu, utřený česnek, sůl, nasekaný koriandr a mátu. Jehněčí kebab naservírujeme na talíř a podáváme spolu s jogurtovou omáčkou.
Římský kmín je aromatičtější a úplně jinak chutná, to je třeba si před vařením uvědomit. Má ostrou, hořkou a velmi pronikavou chuť, která je natolik výrazná, že dokáže přehlušit nejen aroma ostatních koření, ale mnohdy i celého pokrmu. Je třeba s ním proto zacházet opatrně. Klasický kmín má typickou trpkou, aromatickou chuť i vůni.
Římský kmín nelze nahradit jiným kořením, pouze se lze částečně přiblížit podobné chuti náhradou s jinými druhy koření (kmín a anýz).
Římský kmín je v kuchyni velice oblíbený. Nejvíce jej uznává indická a mexická kuchyně, kde je přísadou snad všech pokrmů a přidává se i do směsi kari koření. Stejně tak je součástí směsi koření zvané garam masala (v ní je ještě koriandr, kardamom, černý pepř, hřebíček, skořice, muškátový květ a bobkový list). Často se přidává do zeleninových, rýžových a luštěninových pokrmů. Mohou se s ním ochucovat polévky a různá dušená jídla. Používá se i při nakládání zeleniny, uzenin a sýrů. Stejně jako kmín klasický je vhodný k přidání do kysaného zelí.
Nejlepší je používat celá semena. Pokud potřebujete přesto kmín nadrtit, doporučujeme provést to až těsně před vařením – silice totiž na vzduchu rychle vyprchávají. Chuť kmínu římského lze zvýraznit krátkým opražením na oleji a až potom jej rozdrtit. Klasický kmín je nenahraditelný při pečení nejen žitného, ale většiny druhů chleba i jiného pečiva. Každá hospodyňka jej pak zná jako přísadu pro vaření brambor. Koření se jím bylinkové sýry, saláty nebo pomazánky z tvarohu. Používá se při pečení a dušení masa. Je tak například nezbytnou součástí grilovaného vepřového kolene.
Proč u kapusty zmiňujeme právě tento lék? Problematika Warfarinu je poměrně složitá. Jedná se o často používaný lék s velkým významem. Při nevhodném užívání však může pacienta poškodit a ohrozit i na životě. Warfarin patří mezi léky proti srážení krve. Blokuje koagulační kaskádu, tedy, jednoduše řečeno, zabraňuje krvi, aby se srážela. A to tím, že snižuje množství aktivního vitaminu K, který je potřeba pro tvorbu řady srážecích faktorů. Warfarin tedy působí proti vitaminu K, ale stejně tak vitamin K působí proti Warfarinu. Pokud pacient užívající Warfarin přijímá velké množství vitaminu K v potravě, může to vést ke snížení účinků Warfarinu. A nyní se dostáváme k tomu, proč zmiňujeme tento léčivý přípravek u kapusty: hodně vitaminu K je obsaženo nejen v brokolici, tuřínu, zelí, špenátu, salátu, ale právě v kapustě. Užíváte-li tedy Warfarin, omezte konzumaci uvedených potravin, abyste nepůsobily proti jeho léčivým účinkům.
Sýry je možné připravovat jednak z tvarohu, jednak ze sýřeniny získané enzymatickým působením syřidla.
Varianta I
Ingredience: Na počátku cesty k sýru stojí mléko, musí jít o mléko čerstvé, ne nějaké vysoce trvanlivé, odtučněné a všeho zbavené. Dále potřebujete startovací kulturu, syřidlo, camembertskou kulturu, případně chlorid vápenatý (pro kupovaná homogenizovaná mléka). Dále budete potřebovat hrnec, ve kterém budete dělat sýr, několik lžic a lžiček, metličku, dlouhý nůž, naběračku, teploměr, kus plátna na odkapání sýřeniny.
Postup: Mléko zahřejte ve vodní lázni na 37 °C. Do zahřátého mléka vmíchejte startovací kulturu, třeba jogurt Hollandia, a to 3 lžíce. Nechte ho hodinu až dvě přiklopené bez míchání při 37 °C. Domácí mléko vytvoří vždy krásnou sýřeninu, u kupovaného mléka je lepší vmíchat před syřidlem pár kapek chloridu vápenatého, sýřenina bude pevnější. Syřidlo rozmíchejte v převařené vychladlé vodě. Na 2 litry mléka lžičku syřidla do panáka vody. Panáka nalijte do mléka za stálého míchání metličkou, po minutě začněte míchat v opačném směru, aby se mléko ustálilo, a přiklopte. Sýřenina by měla vzniknout do hodiny, lze počkat i dvě hodiny, déle už to nemá cenu, v případě stálé tekutosti musíte svůj pokus vzdát. Sýřenina se dlouhým nožem nakrájí na čtverečky kolmo a pak i v ostrém úhlu vůči dnu hrnce, aby vznikly zhruba stejné centimetrové kusy, nechá se chvíli ustát, aby vystoupila syrovátka. Sýrové zrno slijte přes lněné plátno, zavažte a nechte odkapat půl hodiny. Výsledkem je základní sýrová hmota, výchozí surovina k výrobě nejrůznějších sýrů.
Varianta II – bez syřidla
Ingredience: 1 kg tvarohu, 1 l mléka, 1 lžička jedlé sody, 1 lžíce másla, kmín, sterilovaná zelenina, čerstvá zelenina, hrášek, paprika, vejce natvrdo – vše dle chuti
Postup: Tvaroh vložíme do hrnce a zalijeme mlékem. Přivedeme téměř k varu, aby se tvaroh v mléce jemně natavil. Netrvá to příliš dlouho. Pak mléko i s tvarohem slijeme, tedy lépe řečeno syrovátku, protože mléko se srazí. V cedníku nám zbyde natavený tvaroh, který vložíme do hrnce, ve kterém již máme lžíci másla. Osolíme, můžeme přidat kmín nebo vlastní koření dle chuti a jedlou sodu. Hmotu v hrnci postupně zahříváme. Tvaroh se začne pomalu tavit. V tuto chvíli už je třeba mít připravenou formičku, nejlépe teflonovou na biskupský chlebíček, či srnčí hřbet, plastovou krabičku, hrníček, cokoli. Pokud chcete zkusit barevný sýr typu rolády, je třeba mít připravený hrášek, kukuřici, kapie na kousky, vejce natvrdo, vše hezky promíchat a přidat k sýru těsně před naléváním do formy. Vše je pak nutné nechat uležet do
