Téma: 

zahrada


Facebook Twitter Pinterest email tisk

ČAROVĚNÍK

Skalky a čarověník

V Ostravě-Hrabové se nachází zahrada plná čarověníků. O tuto zahradu se pečlivě stará její majitel pan Jan Sláma. Tento básník, někdejší dramaturg a rozhlasový redaktor je v hledání čarověníků natolik úspěšný (vyšplhal se kvůli nim až do pětatřiceti metrů!), že jej navštěvují i dendrologové z celého světa, jeho zahrada se objevila v pořadu Toulavá kamera, Zahrada je hra, poskytuje rozhovory pro různé časopisy. Není se čemu divit – okrasným stromům se věnuje už od sedmdesátých let. Specializuje se ale především právě na čarověníky, přestože tvrdí, že jejich sběr je skutečně náročná záležitost.

Detail odstavce: Skalky a čarověník
Zdroj: Čarověník
Zveřejněno: 14.12.2014


Facebook Twitter Pinterest email tisk

Diskuze: zahrada bazalka na uskladnění používá se i květ

bazalka na uskladnění - úpoužívá se i květ?

Ukládám do krabičky a mrazničky.Děkuji za odpověď.

Zdroj: diskuze Zahrada bazalka na uskladnění používá se i květ
Odesláno: 19.11.2017 uživatelem Manka
Počet odpovědí: 0

BUDUJEME FÓLIOVÉ ZAHRADNÍ JEZÍRKO

Přípravy před budováním

Důležité je vše důkladně předem zvážit, protože fóliové zahradní jezírko se nedá koupit v obchodě a s vybudovaným jezírkem už nemůžete hýbat, neposunete ho třeba o pět metrů jinam. Až si rozmyslíte, zda jezírko bude jen okrasné nebo bude osázeno rostlinami a umožní život rybám, případně jestli vám nabídne osvěžení v horkých letních dnech, přijde na řadu samotná příprava a realizace. Pokud máte k dispozici plánek zahrady, bude určitě dobré ho využít. Načrtněte si na něj, kam přesně jezírko umístíte, naznačte si i jednotlivé hloubky, aby pak samotná realizace byla snazší. Nezapomeňte přihlédnout k tomu, jak je vaše zahrada zastíněna, sami ji znáte nejlépe.

Detail odstavce: Přípravy před budováním
Zdroj: Budujeme fóliové zahradní jezírko
Zveřejněno: 1.8.2013


Facebook Twitter Pinterest email tisk

Diskuze: OBI,puklice a jini skudci.

Koupila jsem si v OBI nadhernou metrovou Dracenu,ktera byla v akci kolem 300Kc.Pravda mela nektere listy viditelne odstranene ze stredu ruzice a jine zase meli nevzhledne ustrizene spicky,dokonce i celou polovinu listu.Coz jsem tolik nevnimala,nebot radost z toho,ze si muzu splnit muj sen mi vyradila z provozu rozum.Podvedomi se mi,ale asi na sekundu restartovalo,protoze jsem si to i s Dracenou namirila k prodavaci s otazkou,jest-li mi Dracena neuhyne a vzpamatuje se.Odpovedel ze ano a pridal dalsi rady ohledne pece.Asi po 3 tydnech se zacala moje "botanicka zahrada" menit na ..... ani nemam slov.Zpozornela jsem...aaaa do prdele puklice....hlavou mi letel rozhovor s prodavacem....vzapeti si nadavam do "bububu" ....jasne,ze se vzpamatuje...psychologie prodeje,na co jsem ji studovala?....proc rikam dceri: nez si neco koupis dobre si to prohlidni... kam jsem cumela ja?....na ten silnej kmen a jak je krasne vysoka....blbo uzavrela debatu sama se sebou.Co slo jsem ostrihala,celej zarostlej strop vodenkou strhla a kdyz jsem zkoncila rozbrecela se.Tolik let piplani a radost z kazdeho noveho listecku a ted holy klacky :-( Rady z internetu nepomahali,za to prazdne kvetinace se mi mnozili.Az jsem nasla navod na vetsinu skudcu.Obycejny slupky z cibule,cim.vic tim lip a 2 dny je louhovar ve srudeny vode,pak vsechny kytky postrikat.Dalsi dny plne nadeje a ocekavani....HURAAA...JASAM A MAM SNAD JESTE VETSI RADOST,NEZ KDYZ JSEM SI "SPLNILA MUJ SEN".ZADNE DALSI NOVE NAPADENE LISTY A TO NA ZADNY KYTCE.PRO JISTOTU PO TYDNU OPACKO S POSTRIKEM.. .KYTKY SE ROZRUSTAJI A "MOJE BOTANICKA" NA KTEROU SE CHODIL KOUKAT CELEJ BARAK VCETNE NAVSTEV NAJEMNIKU BUDE BRZY JAKO DRIV A V OBI UZ NEKOUPIM NIKDY NIC!!!

Zdroj: diskuze Dendrobium nobile přesazování
Odesláno: 1.6.2017 uživatelem Dana
Počet odpovědí: 4 Zobrazit odpovědi

BYLINKOVÁ ZAHRÁDKA

Bylinková zahrádka Valtice

Unikátní bylinková zahrada leží v těsné blízkosti zámku Valtice na místě bývalého zámeckého zahradnictví. Bylinková zahrada zde začala vznikat v roce 2004. Hlavními iniciátory projektu, kteří dlouhodobě podporovali a propagovali Lednicko-valtický areál ve světě a kteří také zajistili podporu zahrady ze strany amerických nadací, byli manželé Tiree a Lubomír Chmelar z USA. Paní Tiree Chmelar se bohužel otevření zahrady nedožila a zahrada je tak věnována její památce.

Jedná se o jedinečnou zahradu s různými druhy bylin v samotném centru Lednicko-valtického areálu zapsaného v UNESCO. Jedná se o první ukázkovou zahradu využívající přírodní principy péče v České republice. V tematických záhonech najdete na 300 druhů bylin sloužících nejen k léčení, ale třeba také k barvení tkanin či k dochucení pokrmů. Seznámíte se s rostlinami, které byly odedávna považovány za magické, a zjistíte, které rostliny jsou neodolatelným lákadlem pro pestrobarevné motýly. Pro děti je v zahradě připraveno pískoviště s hračkami a množství malých konviček, kterými mohou v parných letních dnech zalévat záhony. V zahradě objevíte rovněž okrasné záhony, u nichž jistě oceníte inspiraci pro vlastní zahrádku. Pro odpočinek můžete využít posezení s židlemi a stolečky nebo můžete dát přednost lehátkům v malém třešňovém sadu. V obchůdku ve skleníku jsou pro vás připraveny sazenice bylin, bylinné čaje a upomínkové předměty. V zahradě bývají pořádány výtvarné kurzy a kurzy o pěstování, sběru a zpracování léčivých bylin. Naučné záhony vám představí zejména léčivé rostliny, najdete zde také byliny afrodiziakální, bylinky mýtů a legend, barvířské rostliny i ty, které můžete využít v aromaterapii či v kuchyni. Jedná se tedy o výborný tip na příjemný i přínosný výlet.

Detail odstavce: Bylinková zahrádka Valtice
Zdroj: Bylinková zahrádka
Zveřejněno: 31.8.2016

KRMÍTKA PRO PTÁKY

Krmítko pro ptáčky ve stylu okrasná zahrada

Krmítko pro ptáčky ve stylu okrasná zahrada si můžete už hotové pořídit v obchodě, ale kdo má šikovné ruce a nějaké ty zbytky dřeva, zvládne si vyrobit originál. Krásný dřevěný kousek, který bude zahradě slušet. Nikdy krmítko nedávejte na místa, kam se snadno dostane kočka. Ideální místo je asi 1,5 m nad zemí, nejlépe na kůlu.

Detail odstavce: Krmítko pro ptáčky ve stylu okrasná zahrada
Zdroj: Krmítka pro ptáky
Zveřejněno: 26.9.2018

ROZMARÝN

Zazimování rozmarýnu venku

Pokud i přes varování necháte rozmarýn venku, zkuste jej alespoň zakrýt velkou vrstvou chvojí. Ani tak ovšem nebudete mít jistotu, že vám rozmarýn přezimuje.

Pro přezimování v nádobách je vhodný sklep i zimní zahrada. Můžete jej ale klidně ponechat i na okenním parapetu. Rozmarýn je schopen dobře přezimovat při teplotách okolo 10 °C. Může být uskladněn přes zimu jako muškáty a společně s nimi také přezimovat. V zimním období je nutné zálivku omezit na minimum. Zalévejte jen tak, aby nevyschl kořenový bal. Přes zimu se doporučuje dopřát rostlinám vegetační klid. Rozmarýn ponechaný v bytě na okenním parapetu poslouží jako bylina, kterou lze kdykoli využít v čerstvé formě pro přípravu nejrůznějších pokrmů. V teplých panelákových bytech si poradí i s teplotami okolo 22 °C, bude ale potřebovat větrání. V případě potřeby přidejte i na zálivce. Tu musíte vždy uzpůsobit teplotním podmínkám na daném místě.

Detail odstavce: Zazimování rozmarýnu venku
Zdroj: Rozmarýn
Zveřejněno: 5.2.2019

VÝSADBA OKRASNÝCH ROSTLIN

Výsadba okrasných rostlin

Okrasné rostliny můžeme pěstovat jak ve volné půdě, tak i v truhlících (kontejnerech). Okrasné rostliny rozdělujeme na keře, stromy jehličnaté a listnaté, květiny.

Jestliže vysazujeme běžné druhy bez zvláštních nároků na pH půdy, je většinou zbytečné přidávat speciální substrát. Pro azalky, rododendrony, vřesy a ostatní druhy vyžadující kyselou reakci použijeme substrát pro azalky a rododendrony nebo smícháme dobře propustnou zem, říční písek a rašelinu v poměru 1 : 1 : 1. Většina vřesovištních rostlin koření poměrně mělce, proto stačí substrát upravit do hloubky přibližně 35 cm. Některé dřeviny (například jedle, borovice, japonské javory), většinou nesnáší těžké, špatně propustné půdy. U nich tedy dbáme na dobrý odvod vody.

Platí nepsané pravidlo, že poměr vysazovaných jehličnanů a listnáčů by měl činit 1 : 3. Častou námitkou proč sázet jen jehličnany, je padající listí u listnatých dřevin a zimní období, kdy stálezelené jehličnany vypadají lépe. Zahrada vysazovaná pouze z neopadavých rostlin však vypadá jednotvárně a smutně (výjimkou mohou být specializované výsadby sbírkového charakteru, většinou sestavené z jedné čeledi, popřípadě rodu). Naopak smíšená výsadba zahradu oživí, každé roční období pak má své kouzlo. Mnoho dřevin kvete i v zimě, suchý list, na kterém je jinovatka nebo sníh, má rovněž neopakovatelnou krásu.

Detail odstavce: Výsadba okrasných rostlin
Zdroj: Výsadba okrasných rostlin
Zveřejněno: 14.6.2017

JUKA - ŽLOUTNUTÍ LISTŮ

Juka

Juky se botanicky řadí do čeledi agávovitých (Agavaceae). Jejich prapůvodní vlastí jsou horké oblasti Severní a Střední Ameriky a také Indie. Rod čítá okolo čtyřiceti druhů keřů a stromů. Odborníci znají juky i pod označením Hesperoyucca.

Juku seženete téměř v každém květinářství. Jedná se o menší stromek, z jehož kmínku vyrůstá jedna či více růžic s asi šedesát centimetrů dlouhými, tmavě zelenými listy. Jako mladá roste ve formě růžic, později u ní dochází k zasychání spodních listů, což má za následek postupně se vytvářející, poměrně silný kmen. Pro kultivar Variegata jsou typické bílé okraje listů.

Teplomilné juky mají rády rozptýlené i přímé sluneční světlo a pravidelnou, avšak mírnou zálivku. Substrát by měl zůstávat stále mírně vlhký. Jednou za tři týdny rostliny přihnojujte tekutým hnojivem pro palmy a v suchých panelákových bytech roste listy.

V letních měsících jukám dopřejte pobyt na balkoně, případně na terase. Zvolte pro ně chráněné umístění, kde neohrozí přímé sluneční záření, průvan ani bičování deštěm.

V zimním období juku přeneste na místo s nižšími teplotami. Jako nejvhodnější se jeví zimní zahrada, případně prosklená lodžie. Nezapomeňte na omezení zálivky, hnojit v tuto dobu přestaňte úplně.

V případě přelití začnou rostliny velmi rychle chřadnout – kromě žloutnutí listů tento stav bezpečně poznáte podle změknutí kmínku. Záchrana musí být okamžitá, spočívá v přesazení do nového substrátu, jinak exempláře uhynou.

Juky přesaďte každé jaro do květináčů, jejichž průměr je oproti těm původním větší minimálně o pět centimetrů. Kupte substrát pro palmy, přidejte k němu kvalitní zahradní zeminu a trochu písku. Do spodní části nádoby nasypte keramzit, který poslouží jako drenáž.

Detail odstavce: Juka
Zdroj: Juka - žloutnutí listů
Zveřejněno: 30.5.2017

ZAHRADNÍ JEZÍRKO

Co je potřeba zvážit před realizací jezírka

Než se do samostatného budování jezírka pustíte, je zapotřebí si vše pořádně promyslet, zvážit jednotlivé varianty, které by přicházely v úvahu, a začít tvořit tehdy, až budete mít jasnou představu o výsledku a najdete odpovědi všechny své otázky. Na některé důležité věci byste ale neměli zapomenout.

K čemu má jezírko sloužit

Jak už bylo řečeno, nejdůležitější je rozhodnutí, k čemu má jezírko sloužit, protože od toho se bude odvíjet spousta dalších faktorů. Na výběr máte ony tři styly, které jsme již uvedli: jezírko plné rostlinek, jezírko s rybami anebo koupací jezírko. U koupacího jezírka se očekává, že budete kombinovat několik stylů současně, že tedy v koupacím jezírku také porostou rostliny, popřípadě že vodní plochu určenou k osvěžení nabídnete k životu i různým druhům ryb. Samozřejmě někoho může napadnout, že jezírko může být bez rostlin i bez ryb, určené jen pro osvěžení. Takové jezírko ale na zahradě pravděpodobně nebude plnit ten správný účel, bude bez života, smutné a jednotvárné. Asi by pak bylo lepším řešením pořídit zahradní bazén. První velké rozhodnutí, které musíte udělat, tedy znáte.

Rozloha zahradního jezírka

Rozloha zahradního jezírka musí být samozřejmě v souladu s rozlohou zahrady. S velikostí jezírka souvisí vaše první rozhodnutí, protože okrasné zahradní jezírko s rostlinami bude mělčí a menší než koupací jezírko. O doporučených parametrech se ještě dozvíte, zatím jsme stále u plánování.

Tvar zahradního jezírka

Všechny tvary v zahradě by měly být totožné nebo alespoň podobné. Pokud jste rozhodli, že záhony v zahradě budou mít obdélníkový tvar, a pozemek je v pravidelném tvaru, i vaše jezírko by mělo mít pravidelné, klidně i ostré rysy. Má-li ale zahrada volný obloukovitý styl, i jezírko může být nepravidelné. V podstatě ale vše záleží jen na vašem vkusu a fantazii, důležité je mít jasnou představu o tom, co chcete, abyste byli nakonec se svým dílem spokojení.

Umístění zahradního jezírka

Umístění zahradního jezírka je velice důležité. Jako většina faktorů se odvíjí od toho, k čemu nám jezírko bude sloužit. Obecně ale můžeme říci, že by nemělo být na přímém celodenním slunci ani v celodenním stínu, protože voda by se buď přehřívala a nadměrně by nám v ní rostly řasy, anebo by byla příliš studená a rostlinám ani rybám by nevyhovovala. Určitě bychom se měli vyvarovat umístění jezírka pod vzrostlé stromy, padající listí by nám přidělalo zbytečné starosti, hlavně se znečištěnou vodou.

Zvolené materiály

Předtím, než začneme jezírko budovat, musíme zvolit vhodný materiál, se kterým budeme pracovat. Můžeme se rozhodnout pro již hotové plastové jezírko, lze si také jezírko vybetonovat, ale můžeme vybudovat jezírko rovněž pomocí fólie na jezírka. Měli bychom si promyslet, co naše jezírko bude obsahovat, zda ho obohatíme fontánou, koloběhem vody stékající po kaskádách a podobně. Jak začít stavět, jaké rozměry a hloubku dodržet, se dozvíte ve článcích Jak vybudovat plastové zahradní jezírkoBudujeme fóliové zahradní jezírko.

A ještě jedna rada na závěr. Až budete mít zvolené místo, kde chcete jezírko budovat, přesvědčte se, že tímto místem neprochází žádné vodovodní, elektrické nebo jiné podobné přípojky a že nehodláte budovat na skalnatém terénu.

Detail odstavce: Co je potřeba zvážit před realizací jezírka
Zdroj: Zahradní jezírko
Zveřejněno: 1.8.2013

PĚSTOVÁNÍ ORCHIDEJÍ PODLE JANY

Výběr orchideje

Při nákupu orchideje věnujte pozornost několika faktorům:

  • název orchideje – pokud není uveden, měli byste se zeptat, o jaký druh se jedná
  • stav listů – zkontrolujte, aby listy nebyly poškozené, zvadlé, případně zda nejsou nemocné i kořeny
  • mokrý substrát – nekupujte rostlinu s přemokřeným substrátem, mohla by již začít zahnívat
  • umístění orchideje v obchodě – pokud si všimnete, že orchidej stojí v průvanu, raději ji nekupujte, mohou jí začít opadávat poupata
  • zvážit dobu nákupu – orchideje by se neměly nakupovat v extrémních teplotách, ať už ve velkých mrazech, nebo ve velkých vedrech

Pro začínající pěstitele orchidejí, amatéry, se doporučují například tyto druhy: Paphiopedilum (střevíčník), jehož některé variety lze pěstovat v pokoji; dále Pleione, která roste jako pozemní orchidej, vyskytuje se však i jako epifyt; Odontoglossum, kterému se říká vonoklas a je k dostání v mnoha květinářstvích. Také druhy Bifrenaria, Cattleya, Lycaste a Cymbidium by měly i začátečníkům přinést radost z květů i snadného pěstování.

Snad nejznámější a nejodolnější je Phalaenopsis, nádherně kvetoucí orchidej, která vydrží za okny bytů i několik let. V celoročně vytápěných bytech se bude na okenním parapetu dařit i druhu Vanda a některým zástupcům rodu Dendrobium. Tyto orchideje se cítí nejlépe při stálé teplotě kolem 20 °C, která na noc poklesne jen velmi mírně. Ani v jejich domovině se totiž teplota příliš nemění. Snesou samozřejmě i vyšší teplotu, ale jejich tropický původ rozhodně neznamená, že by jim svědčila výheň, protože rostou a kvetou ve stínu tropických pralesů, chráněné před spalujícím sluncem a při vyšší vzdušné vlhkosti. Potřebují sice dostatek světla, ale ne přímé slunce. Podle toho vybírejte jejich stanoviště. Nebude jim svědčit ani průvan u netěsnícího okna.

Phalaenopsis, Vanda a Dendrobium patří mezi druhy epifytické, to znamená, že v přírodě rostou na větvích stromů a živiny i vláhu přijímají vzdušnými kořeny, které volně splývají v prostoru. Takže jestli máte dostatek prostoru, můžete je i epifyticky pěstovat. Nejvhodnějším místem je terárium, do něhož položíte orchidej na větvi. Rostlina se přichytne jednoduchým způsobem pomocí neviditelného silonu ke kůře obalené mechem. Pak už jen stačí orchideji dopřát trochu času a sami uvidíte, že se pevně přivine. Důležitá je dostatečná vlhkost, nic tedy nezkazíte, když rostlinu budete alespoň dvakrát denně rosit rozprašovačem. Typ Vanda se ani jiným způsobem pěstovat nedá. Phalaenopsis můžete pěstovat v klasickém květináči.

Druhy pocházející z míst, kde jsou větší teplotní výkyvy (blíže k subtropickému pásu či ve vyšších nadmořských výškách), mají trochu jiné požadavky. Od jara do podzimu jim vyhovují podobné podmínky jako teplomilným druhům, ale v zimě potřebují odpočinek při nižší teplotě, aby i nadále prospívaly a kvetly. O kolik by tato teplota měla být nižší, záleží na konkrétním druhu. Druhy, kterým v zimě vyhovuje teplota mezi 16–18 °C, stačí na podzim přemístit na okenní parapet v ložnici nebo na světlou chodbu. Pro druhy, které potřebují ještě nižší teplotu, je ideální například chladná zimní zahrada. Zimní pokles teploty vyžadují například: Oncidium, které má drobné, ale bohaté květy; Cambria, která má raději chladno než vedro; Cattleya s velkými a rozmanitými květy; nebo Cymbidium s velmi trvanlivými a bohatými květy, které v zimě snese i teploty kolem 10 °C.

Detail odstavce: Výběr orchideje
Zdroj: Pěstování orchidejí podle Jany
Zveřejněno: 2.2.2015

PLAŠIČ KRTKŮ

Plašič na krtky

Snem mnoha zahrádkářů a zemědělců je mít rozkvetlou a upravenou zahradu nebo úhledné záhonky se zeleninou. Je radost, když se daří a zahrada vzkvétá. Občas se však najde nemilé překvapení v podobě krtků, kteří ničí vaši zahradu a vaše práce tak přijde nazmar. Pokud si pořídíte na zahradu odpuzovače či plašiče krtků, vaše zahrada může vzkvétat a vy už se nemusíte trápit rozvrtanou zahradou a krtinci, které krtek po sobě zanechá.

Pokud vás krásné počasí vylákalo do zahrady, jistě budete chtít svou zahrádku upravit podle svých představ. Snažíte se zahradu zvelebit, pracujete do setmění a následující den po probuzení spatříte hromady krtinců... Nejjednodušší a nejúčinnější možností je použít akustický odpuzovač krtků. Plašiče krtků se zakopou do záhonku do úrovně horního víka a nechají se působit. Plašič krtků působí až na ploše 1 000 m2.

Plašiče krtků jsou určeny k odpuzování škůdců žijících v půdě (zemině). Jak jasně vyplývá z názvu „plašič krtků“, je hlavním škůdcem, proti kterému je tento produkt určen, krtek obecný. Nicméně tento typ plašiče je určen i k odpuzování dalších škůdců, v tomto případě hlodavců, jako je hryzec, hraboš, rejsek, potkan, myš a podobně. V podstatě lze plašič krtků použít kromě krtka také proti všem druhům hlodavců žijících pod zemí.

Plašič krtků působí proti škůdcům pomocí nízkofrekvenčních signálů nebo i vibrací. Tyto signály jsou vlastně velmi hluboké zvuky, které se dobře šíří zeminou a pronikají tak do chodeb a nor, které pod zemí vytvořil krtek či hlodavci. Zvuky, které vytváří plašič krtků, jsou přerušovány jednak proto, aby se docílilo vyšší účinnosti plašiče, a jednak z toho důvodu, aby si krtek nebo hlodavci nezvykli na monotónní zvuk plašiče. Stále se opakující hluk, který samozřejmě krtek a hlodavci dobře slyší, škůdce trvale znervózňuje a znepříjemňuje jim pobyt v prostoru chráněném plašičem do té míry, že jej zpravidla po několika dnech opouštějí a stěhují se do míst, kam signál, který vytváří plašič krtků, již nedosáhne.

Plašiče krtků můžeme rozdělit na elektronické (síťový, bateriový, solární) a mechanické (většinou doma vyráběné).

Použití plašiče krtků je velmi jednoduché. Přístroj je nutné umístit do půdy. Některé typy plašičů se umisťují do půdy celé, to znamená, že se v zemině vyhloubí otvor, do kterého se vloží elektronický plašič krtků, a následně se plašič zasype a hlína kolem i nad ním se dobře udusá. Jiný typ plašiče krtků, se umisťuje do půdy pouze zčásti – opět se vyhloubí díra do země, ale jen tak hluboká, aby se do ní plašič krtků umístil ve správné výšce, zbytek otvoru kolem plašiče se opět zasype hlínou a udusá, ale horní část plašiče zůstane nad zemí (zpravidla jen několik centimetrů nad úrovní terénu). Zvukové signály, které vytváří plašič krtků, se šíří v kruhu kolem přístroje. Dosah různých typů plašičů je velmi rozdílný, chráněnou plochu zpravidla tvoří kruh o průměru 10 až 35 metrů kolem přístroje.

Elektronický plašič krtků je zpravidla napájen buď z běžných baterií, nebo ze síťového zdroje. Levný solární plašič krtků, který byl svého času velmi populární a který má mizivou účinnost, již nemá ani význam používat. Co se týče bateriové verze plašiče krtků, jedna sada baterií by měla udržet přístroj v chodu minimálně půl roku. Současně je ale samozřejmě nutné si ověřit účinnou plochu plašiče, aby se vám nestalo, že si vítězoslavně přinesete domů plašič krtků, ve kterém baterie sice vydrží 2 roky, ale nebude mít žádnou účinnost.

Odpuzovače pracují zpravidla na kmitočtu 300–500 Hz, neboť zemí se dobře šíří signály nízkých kmitočtů a vibrace. V podstatě se dá říci, že čím vyšší kmitočet, tím horší je jeho „pronikání“ půdou. Samotný fakt, že odpuzovač produkuje velmi hlasitý zvuk, ještě neznamená, že bude škůdce skutečně odpuzovat, neboť jak již bylo řečeno, hodně záleží na kmitočtu výsledného zvukového signálu. Někteří výrobci produkují odpuzovače krtků, které pracují na vyšších kmitočtech, s odůvodněním, že se signál jejich přístroje šíří pouze tunely, které škůdci používají. Toto tvrzení je podivné, neboť hlodavci si hloubí i nové chodby a staré mohou být již zasypané, nebo prostě nepoužívané, a tudíž je velmi problematické umístění takového přístroje. Pokud odpuzovač škůdců žijících pod zemí kromě zvuku samotného vytváří také vibrace prostřednictvím pouzdra přístroje, je to vhodná kombinace, která maximálně využívá možností tohoto typu odpuzovače. Zvuk, který přístroj vytváří, případně také vibrace, je u těchto přístrojů v naprosté většině přerušovaný, a to jak z důvodu možného návyku hlodavců na monotónní zvukový signál, tak z důvodu úspory energie a prodloužení intervalu pro výměnu baterií.

Obecně ke všem druhům přístrojů lze říci, že nejvhodnější umístění je do středu chráněné plochy. Je třeba si uvědomit, že zvukové vlny se šíří v kruhu kolem odpuzovače hlodavců. Pokud váš pozemek tvoří například dlouhý a úzký obdélník, tedy jakousi „nudli“, pak odpuzovač krtků ochrání dle rozsahu účinnosti například pouze jeho část, i když je celková výměra chráněné plochy menší než prodejcem udávaná plocha účinnosti. Nejvhodnější umístění podle rad výrobců a podle zkušeností zákazníků je přímo do průsečíku chodby vytvořené hlodavcem. Půdu kolem je vhodné dobře udusat. Rozsah účinnosti odpuzovače krtků je přímo závislý na typu půdy, ve které je umístěn, a také na její vlhkosti. V podstatě se dá říci, že nejvhodnější je těžká, hutná půda, která je vlhčí. S kyprostí půdy se účinnost odpuzovačů krtků poněkud snižuje, a to z toho důvodu, že kypřejší půda snáze pohlcuje zvuk. V případě nedostatečných výsledků po prvotní instalaci přístroje se doporučuje přístroj přemístit na jiné místo nebo používat přístroj na dvou místech a jeden přístroj mezi nimi například každý týden přemisťovat. Signál z elektronického odpuzovače krtků není schopen překonat některé překážky, jedná se především o základy staveb a vyšší zahradní terasy. Stejně tak mohou způsobovat problémy objemné kameny či skála pod povrchem.

Zahradní odpuzovač hlodavců je přístroj, který pokud je vhodně zkonstruován, vyroben a umístěn na zahradě, dokáže skutečně výrazně pomoci v boji se zahradními škůdci.

Detail odstavce: Plašič na krtky
Zdroj: Plašič krtků
Zveřejněno: 11.7.2016

PĚSTOVÁNÍ CELERU

Pěstování

Celer má dlouhou vegetační dobu, proto je potřeba sazenice předpěstovat včas. Únorový či nejpozději březnový výsev platí pro celer bulvový, listový i řapíkatý. Drobná semena celeru klíčí dva až tři týdny při teplotě mezi patnácti až dvaceti stupni. Semena si udržují klíčivost tři až pět let, můžete si jich proto bez obav naset jen takové množství, jaké potřebujete. Zbytek si uschovejte pro příští sezonu.

Po vzejití nenechte celer přeschnout, semenáčky jsou velice drobné, a tím pádem i jemné a choulostivé. Zahuštěný porost je potřeba přepíchat a rozsázet sazenice poprvé do sponu asi třikrát dva centimetry a nechat je zesílit. Silnější sazenice s pěknými pravými listy postupně přesazujte do kelímků nebo sadbovačů. Kořínky zkraťte sazeničkám asi o třetinu, vytvoří si pak bohatší kořenový systém.

Dlouhou vegetační dobu, která je cca 140 dnů, zkracujete celeru předpěstováním, sazenice ale nemusíte nutně pěstovat ve vytápěném pokoji. Pro předpěstování až do doby výsadby je vhodný skleník či zimní zahrada, kde je dostatek světla (sazenice zůstanou nižší a silnější) a kde teploty neklesnou pod deset stupňů.

Nachladnou-li sazenice celeru, vyběhnou po výsadbě do květu a nevytvoří bulvy, projdou totiž obdobím takzvané jarovizace, která urychlí jejich vývoj. Dvouletá rostlina, která kvete a vytváří semena v druhém roce po výsevu, se v tomto případě chová jako jednoletá a kvete v roce výsevu. Tomu věnuje veškerou energii, takže se nedočkáte sklizně.

Celer na venkovní záhony nevysazujte dříve než po polovině května. Máte-li koncem dubna uvolněné pařeniště, kde je zem prohřátá, můžete pod sklo vysazovat. Celer by měl být před výsadbou otužilý větráním a opět s kořínky asi o třetinu zkrácenými. Má-li sazenice více než tři listy, můžete vnější přebytečné odstranit. Sazenice celeru sázejte pečlivě, tak aby srdéčko nebylo v zemi. Celer se pak deformuje a místo bulvy tvoří jen množství dužnatých kořenů. Spon pro výsadbu se u jednotlivých druhů příliš neliší.

U bulvového celeru je vhodná vzdálenost v řádku i mezi řádky padesát centimetrů, listový celer má mít spon třicet pět krát čtyřicet centimetrů. O něco menší vzdálenost pak nechte řapíkatým celerům, které se sázejí do brázd hlubokých kolem dvaceti centimetrů. Zjednoduší se pak práce s přihrnováním řapíků k bělení a nepoškozuje se kořenový systém rostlin. Po výsadbě musí přijít vydatná zálivka a nic nezkazíte, pokud záhon přikryjete netkanou textilií.

Celer je náročný na živiny a obsah vápna v půdě. Během vegetace je potřeba ho přihnojovat vícesložkovým hnojivem. Například hnojivo na kořenovou zeleninu je vyhovující. Bulvový celer vyžaduje dostatek vláhy a prospívá v hlinitých, humózních půdách. Listový a řapíkatý potřebují spíš hlinitopísčitou půdu. Vhodnou předplodinou pro celery jsou luskoviny, po kořenových zeleninách se mu nedaří.

Trpí-li na zahrádce celer septoriózou, nepěstujte ho na stejném místě alespoň tři roky. Preventivní postřik proti tomuto je přípravek Kuprikol 50, případně Champion WP. Proti septorióze, což je septoriová skvrnitost listů, postačí přípravek aplikovat dvakrát v intervalu dvou týdnů.

Menší bulvy celeru můžete sklízet už v červenci, listy celeru pochopitelně také, ale jen probírkou, aby zůstávala dostatečná listová plocha. Také listový celer se začíná sklízet postupně od července a teprve koncem září přijde jednorázová sklizeň.

Celerová nať se dá dobře sušit, ale počítejte s tím, že časem ztrácí aroma, po zmrazení si svou výraznou vůni uchová. Pozdní bulvový celer se sklízí před příchodem mrazů. Sklizené a očištěné bulvy se zkrácenými kořeny uchováte buď v písku ve sklepě, nebo je můžete založit do země ve skleníku, kde nemrzne. Ponechte jen listové srdíčko, ostatní listy odstraňte, postupně tak bude přirůstat nová nať.

Detail odstavce: Pěstování
Zdroj: Pěstování celeru
Zveřejněno: 4.5.2017

ARBORISTIKA

Činnosti v arboristice

Při práci v koruně stromů se používá obvykle profesionální vybavení od firem Singing Rock, Petzl, Stihl, Silki a speciální arboristické vybavení od předních zahraničních firem.

Výsadba stromů

Představuje vlastně začátek arboristické práce, a proto jí je třeba věnovat velkou pozornost, neboť na jejím odborném provedení bude záviset v budoucnu celý život stromu, a potažmo i zalesňovaného okolí.

Výsadba stromů spočívá nejen ve vlastní výsadbě stromů, ale je třeba dbát i na další aspekty pro ideální budoucí podmínky pro vysazené stromy:

  • výběr vhodných stromů pro konkrétní stanoviště;
  • hodnocení podmínek stanoviště;
  • zabezpečení příznivých podmínek pro výsadbu stromů a zeleně;
  • péče o stromky v prvních letech po výsadbě.

Vysazují se jak malé stromky ze zahradní školky, tak i větší stromy až po ty největší. V závislosti na tvaru koruny, rozměrech daného stromu a půdních poměrech stanoviště se poté volí technologie výsadby a ukotvení stromu (park, zahrada, hřbitov, volná příroda, ...). Při samotné výsadbě stromu se většinou jedná o úplnou či částečnou výměnu substrátu na stanovišti, instalaci závlahových sond, statické zajištění stromu pomocí dřevěných kůlů, přihnojení, zamulčování kůrou proti výparu vody, zalití a provedení komparativního řezu. U větších stromů se pak kotví bal ještě speciálním podzemním systémem.

Kácení stromů

Patří mezi velmi časté činnosti. Provádí se rizikové kácení nebezpečných stromů v městské zástavbě, v blízkosti budov, nad objekty, ale i v lese a v blízkosti zástavby, hřbitovů, elektrického vedení a podobně.

Při kácení stromů je samozřejmostí pojištění proti způsobeným škodám a profesionální přístup. Cílem je postupné odřezání a bezpečná doprava částí stromu na zem tak, aby byla zachována maximální bezpečnost pro všechny zúčastněné pracovníky a nedošlo k žádnému poškození majetku zákazníka.

Kácení stromů a jejich prořezy se provádí za pomocí speciálních lanových technik a použitím arboristického vybavení od různých firem, které se dobře osvědčily (Singing Rock, Petzl, ...).

Ořezy stromů

Pravidelné ošetřování stromů je kompromisem mezi jejich přirozeným růstem a potřebami lidí. Vhodnými zásahy, jako jsou především různě rozsáhlé ořezy, se prodlužuje životnost stromů a zlepšuje se jejich zdraví.

Všechny druhy řezu a ořezu stromů:

  • Výchovný řez – provádí se u mladých stromků v prvních letech po výsadbě na trvalé stanoviště. Cílem je dosažení druhově charakteristického tvaru koruny a její přizpůsobení funkčním požadavkům stanoviště (například úprava podchozí a podjezdové výšky).
  • Zdravotní řez – jeho cílem je zabezpečení dlouhodobě vysoké funkčnosti stromu při udržení pokud možno co nejlepšího zdravotního stavu, vitality a provozní bezpečnosti. Je opakován v několikaletých intervalech. Odstraňují se při něm větve suché, mechanicky poškozené, odumírající, napadené chorobami, pahýly a další.
  • Bezpečnostní řez – jedná se o minimální variantu zdravotního řezu, účelově zaměřenou na splnění požadavků provozní bezpečnosti stromu. Odstraňují se větve silné suché a mechanicky poškozené, které hrozí odlomením a pádem.
  • Redukční řez – slouží k prosvětlení koruny, uvolnění koruny od překážky (budova, dráty elektrického vedení a podobně), symetrizaci koruny, výškovému sesazení koruny, zvýšení stabilizace stromu.

Ochrana stromů a dřevin

Je důležitou součástí arboristiky pro dlouhou životnost stromů a dřevin, spočívá zejména v těchto bodech:

  • kotvení kmenů stromů ke kůlům nebo kolíkům;
  • ochrana řezů stromovým balzámem;
  • ochrana kmene proti ohryzu;
  • mulčování stromů;
  • instalace sond, ventilační a závlahový systém;
  • zálivka a doplňková výživa;
  • dynamické a statické zajištění koruny (bezpečnostní vazby ARCO, COBRA);
  • zastřešování dutin ručně štípaným šindelem.

Hodnocení stromů

Hodnocení stromů znamená posouzení zdravotního stavu stromů a jejich statických poměrů za použití nedestruktivních metod, tedy především metodami vizuálního hodnocení.

Posuzování stromu probíhá komplexně – hodnotí se jak samotný strom, tak i jeho okolí. Důkaz se klade především na všechny významné defekty v nadzemní části stromů, především na provozní bezpečnost. Nedílnou součástí je však i zhodnocení zdravotního stavu stromu, jeho funkční setrvání na daném místě a mnoha dalších faktorů.

Výsledkem hodnocení je rozhodnutí, zda strom odpovídá požadavkům na ponechání na daném stanovišti. Součástí zhodnocení je i návrh konkrétního ošetření.

Detail odstavce: Činnosti v arboristice
Zdroj: Arboristika
Zveřejněno: 11.7.2016

VÝSADBA OKRASNÝCH ROSTLIN

Výsadba

Rostliny prostokořenné a se zemním balem potom vysazujeme od podzimu, kdy denní teploty klesnou přibližně pod 18 °C, až do počátku rašení na jaře; bez obav i v zimě, jestliže to počasí dovolí. Stejná odpověď je i na otázku, kdy sázet jehličnaté stromy.

Půdu určenou pro výsadbu ve volné půdě můžeme vylepšit kompostem nebo odleželým hnojem (kravský po třech letech, koňský po jednom roce uskladnění), nebo rašelinou a zahradnickým substrátem do 20 % objemu. Substrát, hnůj nebo kompost vždy promícháme s původní zeminou.

Jehličnaté stromy sázíme do propustné půdy. K jehličnanům je lepší vždy přimíchat kompost, rašelinu či substrát do 20 % objemu. Při výsadbě nedáváme do jámy umělá hnojiva, kromě dlouhodobě působících. Toto hnojivo je obaleno do žlutě okrových povoskovaných kuliček, které jej postupně uvolňují po dobu 3 až 6 měsíců podle typu hnojiva a požadavku rostlin. Nepřidáváme vápno.

Mulčovací kůra má jednak funkci při potlačení růstu plevelů do doby, než dřeviny vyplní osázený prostor, a dále funkci dekorativní. Při jejím použití musí vrstva dosahovat minimálně výše 5 cm. Pozor, zabraňuje i odpařování vody, takže může způsobit přemokření čerstvě nasázených a citlivých dřevin.

Vysazujeme na čisté plochy. Větší zaplevelení předem odstraníme pomocí totálních herbicidů. Místo, kam chceme dřevinu zasadit, je třeba nejprve předem zrýt. Všechny drny zlikvidujeme. Pokračujeme vyhloubením jámy a nakypřením jejího dna. Jáma musí být dostatečně velká, řídíme se obecným pravidlem, že by měla být cca 1,5krát větší než kořenový bal rostliny. Zda má dřevina dostatek prostoru, zkontrolujeme jednoduše – když vložíme rostlinu do jámy, nesmí být její kořeny ohnuté či jinak pokroucené.

U jehličnanů se zemním balem rozřízneme jutový pytel ve vrchní části tak, aby kmen nebyl obalený jutovým pytlem, a zasadíme jehličnan i s pytlem. Dbejte na co nejmenší narušení zemního balu. Zemní bal musí být velikostí přiměřený, pevný, soudržný. Jestliže je zemní bal nepevný a prakticky nesoudržný, je ujmutí takovéhoto jehličnanu velmi problematické. Prostokořenné jehličnany (bez zemního balu) se neujmou nikdy. U rostlin s kontejnerem vyjmeme rostlinu z kontejneru a zasadíme ji.

Při sázení je velmi důležité myslet na to, jak vzrůstné dané druhy jsou, tedy uvědomit si výšku a šířku rostlin za 10–20 let. Zejména cenným dřevinám ponecháme již od začátku dostatek prostoru. Aby zahrada nepůsobila první roky po výsadbě příliš prázdně, volná místa vyplníme obyčejnými druhy dřevin a trvalek, které později v průběhu let odstraníme.

Listnaté keře zasadíme do normální půdy. Nemusíme, ale můžeme půdu vylepšit kompostem, substrátem, rašelinou.

Vřesovištní rostliny (kanadské borůvky, rododendrony, azalky, vřesy, pierisy, hebe) zasadíme do země pouze s přidáním rašeliny nebo speciální zeminy.

Skalničky mají většinou rády půdy propustné, tudíž můžeme přidat štěrk až do 30 % objemu.

Většina jehličnanů i keřů je dlouhověkých a jestliže je chceme udržet v určité velikosti, nevyhneme se řezu nebo stříhání. Nůžkami je stříháme na požadovanou výšku nejlépe jednou nebo několikrát ročně. Na termínu řezu v podstatě nezáleží. Je vždy lepší řezat méně a častěji než radikálně jednou za několikaleté období. Převislé vrby se musí řezat vždy každoročně po odkvětu na krátké čípky. U minirůží se vždy musí uřezat výhon, který značně převyšuje ostatní výhony. Tento výhon by omezoval kvetení.

Stále oblíbenější a dříve pouze vzácně vysazovanou dřevinou je cedr. Jedná se o výraznou dřevinu, která zahradě dodá nádech luxusu. Cedry se člení do čtyř druhů: Cedrus deodara, Cedrus atlantica, Cedrus libani a Cedrus brevifolia. Nejchoulostivější, ale nejrychleji rostoucí je Cedrus deodara. Vysazovat ho lze pouze do nejteplejších klimatických poloh, pokud možno do zástavby, kde je chráněn před studeným východním a severním větrem. Ostatní druhy jsou odolnější, s menšími přírůstky a kratšími jehlicemi. Cedrům nejvíce škodí sluneční záření na konci zimy, kdy jsou velké výkyvy mezi nočními a denními teplotami. Pokud se rozhodneme chránit cedr na zimu, obalíme ho v případě menších rostlin netkanou bílou textilií, u větších stromů umělou stínící pytlovinou, která snižuje propustnost světla zhruba o 40 %. Pokud půda není zamrzlá, cedrům prospěje i přiměřená zálivka. Choulostivější na namrzání jsou i žlutopestré kultivary, kterým většinou namrzají konce výhonů.

Detail odstavce: Výsadba
Zdroj: Výsadba okrasných rostlin
Zveřejněno: 14.6.2017

VYVÝŠENÉ ZÁHONY - POSTUP

Jak udělat vyvýšený záhon

Když se podíváme do historie, uvidíme, že podobný způsob zahradničení je starý stovky let. Například v Anglii není pěstování zeleniny na vyvýšených záhonech vůbec ojedinělé. Ve Francii v období středověku dominovaly zvýšené záhony čtvercového typu. Příkladem je zrekonstruovaná středověká zahrada francouzského hradu Carcassonne, kde jsou užitkové záhony lemovány vyplétaným proutím. Lískové či vrbové proutí okolo záhonů se těšilo oblibě u mnoha klášterních zahrad Evropy. I samotní Číňané takto pěstují rostliny po několik staletí a mají k tomu hned několik důvodů.

Zelenina vysazená na zvýšených záhonech lépe prospívá, netrpí tolik škůdci, a především údržba je oproti konvenčnímu způsobu pěstování minimální. Při pěstování ve vyvýšených záhonech se zvyšuje úrodnost půdy, a tím pádem i výnos. Půda zde nezná půdní škraloup, není třeba na ni nikde šlapat jako u běžného užitkového záhonu a drží pěkně nakypřená. Kvalita půdy se jen lehce vylepšuje. Při samotném zakládání záhonů se na dno použije kompost a biologický materiál, z něhož rostliny následně čerpají potřebné živiny.

Na záhoně se díky tlení organického materiálu daří i rostlinám náročnějším na teplo, což je příznivé zejména v chladnějších oblastech naší republiky. Díky sedání vyvýšeného záhonu můžete každý rok doplnit nový kompost, který se postará o potřebné živiny. Takový záhon v létě sice více vysychá, ale tomu lze předejít použitím mulče („peřinka“ na záhon z organického materiálu – sláma, listí, kůra).

Pěstování ideálně vychází na dva tři řádky vedle sebe. Rostliny získávají více světla, vzájemně si nekonkurují a nedochází k oslabení a zmenšení prostředních rostlin. Při tradičním způsobu pěstování totiž bývají tyto rostliny oslabené a více náchylné k chorobám a škůdcům. Mimo jiné je zvýšení záhonů s mulčovanými cestičkami mezi záhony výbornou bariérou před slimáky. Tím, že mohou být rostliny sázeny nahusto, dochází k lepšímu zastínění půdy listy a zabrání se výparu.

Vyvýšený záhon se stane také zajímavým dekorativním prvkem zahrady. Může být vysoký třeba jen 10 cm, ale i 1 metr, vyvýšené záhony mohou být i stupňovité, ovšem široké by neměly být více než metr a půl (v závislosti na výšce – ty metr vysoké budou široké cca jen 1 metr), abychom všude snadno dosáhli.

Na jílovitých a poměrně vlhkých půdách je zvýšení záhonu ideálním řešením. Nedochází k zatopení a tvoření loužiček mezi rostlinami, hlavně v obdobích větších srážek a přívalových dešťů. Vyvýšený záhon můžeme umístit i ve svahu a vyřešit si tak problém, jak kvalitně zúrodnit a zpevnit svah na naší zahradě. Vytvořit jej lze dokonce i na betonu, pokud dodržíme minimální výšku pro růst zeleniny.

Zvýšené záhony mají ovšem i své proti. Pokud budou stavěny ze dřeva, dochází naopak k většímu odpařování vody a potřebě častého zalévání. Druhou nevýhodou bývá počáteční pracnost při zakládání zeleninových záhonů, které musíme nejprve pořádně vybudovat. Ovšem tato námaha se nám v budoucích letech mnohonásobně vyplatí.

Než se pustíme do samotné stavby, je vhodné vytvořit si plán užitkové zahrady. Tak budeme mít připravený koncept, dle kterého můžeme praktičtěji realizovat své dílo. Obruba vyvýšeného záhonu může být klasicky zděná (pokud materiál spojujeme maltou či betonem, nesmíme zapomenout na odvodňovací otvory) z kamene, cihel, ztraceného bednění, může být dřevěná z různých podob dřeva, ale i z prken plastových a dřevoplastových, a z dalších materiálů včetně například betonových, dřevěných či plastových palisád. Například klasickým typem vyvýšených záhonů je jahodová pyramida anebo třeba bylinková spirála. Vyvýšený záhon však může podpírat (i stupňovitě) svah zahrady, kopírovat budovu či opěrnou zeď a plot a podobně.

Ideálním materiálem pro vyvýšené záhony je dřevo, je ale třeba zvolit dřevo tvrdé (například modřín, akát, dub).

Velikost záhonu zvolíme takovou, aby nám byly plodiny bezproblémově přístupné a nemuseli jsme na záhon jakkoli vstupovat. Abychom se nemuseli k záhonu ohýbat a mohli případně i sedět. Tuto vlastnost ocení jistě i vozíčkáři, senioři a lidé se zdravotním omezením. Pro samotnou realizaci si jako příklad uvedeme šířku záhonu 60–180 cm, kdy je důležité zvolit správnou šířku podle toho, zda bude záhon přístupný z jedné či obou stran. Délka záhonu může být různá dle velikosti pozemku a uspořádání ostatních prvků užitkové zahrady, jako jsou keře či ovocné stromy. Ideální postavení dle světových stran je sever–jih.

Postup realizace

Pokud již máme plán, jak budou záhony vysoké, široké a dlouhé, v první etapě připravíme místo, kam je umístíme. Cestičky volíme široké 0,6–0,8 m a ideálně je zamulčujeme, zatravníme či vysypeme štěrkem nebo pískem, abychom na ně mohli pohodlně vstupovat za každého počasí. Postavíme si záhon libovolného tvaru a materiálu, který nám nejvíce vyhovuje. Nejčastěji jsou k vidění formální tvary jako obdélník a čtverec. Na dno záhonu se doporučuje připevnit pletivo s menšími oky, aby se zabránilo prolézání hlodavců. Začneme vrstvit biologický materiál ze zahrady jako je hotový kompost, zbytky zeleniny a ovoce z kuchyně, sláma, listí, tráva. Pokud zakládáme na jaře, můžeme použít na dno i pár větví z prořezaných ovocných stromů. Větve drží v půdě vlhkost. Vše prokládáme zeminou a na závěr vrstvíme jen zeminu. Nepoužíváme kůru, piliny a podobně, odebírají z půdy dusík. Tato kombinace biologického materiálu nám zaručí výživu zeleniny (není třeba hnojit chemickými hnojivy) a bohatou úrodu. Navrch záhonů vrstvíme mulč ve formě slámy, sena či jemné štěpky. Mulč drží vlhkost, brání prorůstání plevele a mnohdy chrání plody proti hnilobě, na niž trpí například jahody.

Na rozdíl od běžných mobilních nádob vyvýšený záhon zahrnuje více specifických vrstev, nejen tu drenážní a zeminu. Navzájem zde působí vrstvy zeminy a kvalitního kompostu, na první vrstvu zeminy je navíc vhodné uložit kvalitní organické hnojivo. Třeba sem našlapeme dobře proleželý koňský hnůj a zakryjeme listím, čímž se nám bude uvolňovat teplo, ovšem tento postup doporučujeme až na jaře – přes zimu by se koňský hnůj rozložil a bylo by po teple (teplo vzniká právě urychleným rozkladem tohoto hnojiva). Pokud zakládáte vyvýšený záhon před zimou, můžete použít třeba chlévský hnůj (chlévskou mrvu), který se rozkládá pomalu, anebo prostě zbytky z domácnosti a zahrady, které se zde postupně rozloží jako v kompostu. Všechny vrstvy na sebe budou navzájem působit a hnilobné procesy vytvoří teplo i v případě, že nesáhneme po koňském hnoji, ale dokonce ani po žádném jiném, jen po kompostu a zemině.

Detail odstavce: Jak udělat vyvýšený záhon
Zdroj: Vyvýšené záhony - postup
Zveřejněno: 14.12.2016

ČILIMNÍK

Janovec alias čilimník

Čilimníky (Cytisusy) jsou stálezelené i opadavé keře. Ve volné přírodě rostou ve Středomoří, ve střední a západní Evropě a na Kanárských ostrovech. Botanických druhů známe kolem 70, v zahradách se však spíše setkáváme s různými pestrokvětými kříženci, kterých se vyšlechtilo několik set.

Čilimníky dosahují výšky od cca 20 cm (poléhavé druhy) do více než 250 cm, záleží na druhu keře. Kmínky mají krátké a tenké, bohatě obrostlé úzkými, hustě olistěnými, metlovitými a u většiny druhů hranatými větvemi. U nízkých poléhavých druhů jsou větve mírně převislé, až téměř vodorovně rostoucí. Květy jsou asi 1 cm velké a mají bílou, žlutou, krémovou, růžovou, oranžovou, červenou či tmavě purpurovou barvu, často můžeme vidět dokonce kombinaci více barev. Většina druhů silně voní. Keře kvetou nejčastěji od května do začátku července, některé druhy až do konce srpna. Plody jsou několik centimetrů dlouhé lusky.

Čilimníky milují slunce a sušší stanoviště, proto jim vyhovuje území orientované na jih či západ. Vyžadují dobře prosychající, nejlépe hlinitopísčitou půdu s dobrou drenáží. Na přemokření jsou citlivé, zvláště ve spojení s nízkými teplotami. Janovce jsou sice mrazuvzdorné, ale kombinace nízkých teplot a vlhka, která bývá v zimě v našich podmínkách dosti častá, je může zahubit. Sucho naopak snášejí poměrně dobře. Vzrostlé čilimníky, jež se plně ujaly, se zalévají pouze v době květu nebo při déletrvajícím suchu. Rostliny nesnášejí častější přesazování, protože jejich kořenový systém je málo větvený (to jest bez výraznějšího kořenového vlášení), a při přesazování se tudíž snadno poškodí. Na výživu nejsou náročné, hnojit se nemusí.

Čilimníky vyniknou na zahradě jako solitérní keře, které bohatě kvetou a které v zimě zaujmou zajímavým vzhledem. Ojíněné keře totiž vypadají jako skleněné fontány. Čilimníky se rovněž velmi dobře kombinují s jinými rostlinami, například s jalovci či nízkými formami tmavých jehličnanů. Ve společnosti bříz pak působí velice vzdušně a hezky doplňují také vřesovištní výsadby.

V dobrých podmínkách roste čilimník opravdu rychle, a koupíte-li keř s kořenovým balem, bez problémů se i ujme. Existuje několik druhů tohoto keře, které se od sebe liší vzrůstem a konečnou velikostí, a to dost podstatně. Vybrat si můžete keře rostoucí vzpřímeně či kulovitě, některé čilimníky mají převislé větve, jiné jsou nízké a široce rozložené a najdete i typ poléhavý (téměř plazivý).

Co se týče barev, jednobarevné čilimníky konkurují čilimníkům s květy dvou- i vícebarevnými a věřte, že je opravdu těžké se rozhodnout. Podobně obtížně budete hledat i stejný odstín jedné barvy u různých druhů čilimníku. Většina barevných variací byla vyšlechtěna u čilimníku raného a metlatého, ostatní typy mají květy žluté (různé odstíny), případně dvoubarevné (pavéza květu a křídla mají odlišné odstíny).

Nejdříve rozkvétá čilimník raný (duben až červen), těsně následuje čilimník metlatý. Poté keře kulovité a poléhavé spolu s plazivými, z nichž některé kvetou od června do srpna (čilimník rakouský). Pokud tedy budete mít na zahradě zástupce uvedených druhů, máte zaručeno, že vaše zahrada pokvete hodně dlouho.

Jak již bylo řečeno, čilimníkům vyhovují slunná místa, to je pro ně to pravé. Stínění nesnášejí. Ve stínu keře sice rostou, ale vytahují se a rozklesávají, v důsledku čehož jsou choulostivé na vítr. Bydlíte-li na větrném místě, mladé keře vyvažte (připevněte k opoře), než zesílí. Čilimníkům svědčí lehčí, písčitější půdy, křížence a kultivary pak pěstujte v normální, ale živnější půdě. Jestliže použijete při výsadbě trochu rašeliny, uděláte dobře. Keřům vadí vápno, jedná se tedy o rostliny vápnostřežné. Dobře snášejí sucho, naopak dlouhodobé přemokření vede téměř vždy k úhynu rostliny. Mladé čilimníky budou vděčné za zimní přikrytí chvojím. Na jaře odstraňte proschlé a namrzlé konce větví. Po odkvětu keř každoročně seřízněte, aby neztratil tvar. Na neoplocených pozemcích můžete mít problémy s vysokou zvěří, která si v zimním období při nedostatku potravy na čilimnících ráda pochutnává.

Pakliže chcete udržet čilimníky v dobré kondici a zajistit tak v dalším roce bohatou násadu květů, je nutný pravidelný řez, při němž se zkracují odkvetlé výhony asi o třetinu až polovinu. Nikdy však neřežte do starého dřeva, které již nedokáže zregenerovat.

Pokud chcete spíše stromek než keř, čilimníky vám to umožní. Stromkové čilimníky roubované na štědřenci koupíte v každém větším zahradním centru. Stromek lze pěstovat ve větší nádobě v dobré půdě a na slunném místě. Na zimu ho pak raději ukliďte do místnosti, ve které nemrzne. U kupovaných stromků je korunka už vytvarovaná, tudíž postačí probrat na jaře poškozené a proschlé konce větviček. Do nádob můžete vysadit i některé keřové čilimníky menšího a úspornějšího vzrůstu.

Chcete-li si čilimník naroubovat sami, použijte jako podnož zmíněný štědřenec, na nějž v požadované výšce roubujete na kozí nožku. K roubování se nejvíce hodí čilimník purpurový nebo jeho odrůdy.

Namnožit si čilimník výsevem je jednoduché: semena přezimovaná v suchu vysejte buď v březnu do misek, nebo v květnu přímo na záhony. Když si semena z lusků neposbíráte, časem se stejně několika semenáčků dočkáte.

Čilimníky lze rozdělit například podle tvaru do několika skupin (skupiny pochopitelně zahrnují více druhů, než se zde uvádí). Každý ze zmíněných čilimníků má obvykle několik barevných kultivarů.

  • MÍRNĚ PŘEVISAJÍCÍ – čilimník raný (Cytisus praecox) má polokulový tvar a husté metlovité větve, jejichž konce převisají. Dorůstá obvykle do výšky kolem 1,5 m. Čilimník raný kvete od konce dubna do června žlutě. Krásný, jasně žlutý je kultivar Lena, zlatožluté květy má kultivar Allgold. Bílou barvu najdete u kultivaru Albus s poněkud vzpřímenějším růstem. Pro ty, kteří dávají přednost červené barvě, je ideální kultivar Hollandia. Zde můžete vidět čilimník raný.
  • VYSTOUPAVÝ, VZPŘÍMENĚ ROSTOUCÍ – čilimník metlatý (Cytisus scoparius) má méně listů a je vysoký cca 2 m, avšak některé kultivary mohou být i o polovinu nižší. Čilimník metlatý je jedovatý. Krémově žlutou barvu má kultivar Moonlight, zatímco kultivar Daisy Hill má květy dvoubarevné, a sice žlutočervené. Existují i čilimníky kvetoucí růžově, například kultivar Gloria. Zde můžete vidět čilimník metlatý.
  • KULOVITÝ, VZPŘÍMENÝ – čilimník štírokvětý (Cytisus emeriflorus) bohatě větvený i olistěný keř. Tento druh čilimníku je o něco nižší, většinou nepřesáhne 1 m výšky. Zde můžete vidět čilimník štírokvětý.
  • PLAZIVÝ, ŠIROCE ROSTOUCÍ – čilimník chlupatý (Cytisus hirsutus) dorůstá do výšky 0,5 m a šířky přes 2 m. Zde můžete vidět čilimník chlupatý.
  • PŘITISKLÝ, AŽ PLAZIVÝ – čilimník poléhavý (Cytisus decumbens) tento keř měří maximálně 20 cm. Hodí se na skalky, zídky a lze ho využít i jako půdokryvnou rostlinu, neboť dorůstá do šířky až 2 m, a to na každou stranu. Zde můžete vidět čilimník poléhavý.

Čilimník na kmínku

Cytisus Windlesham Ruby

Jedná se o stromkovou variantu keře. Čilimník na kmínku má zpravidla 1 m vysoký kmínek (může být i vyšší), na kterém se nachází koruna. Je to poměrně nenáročný keř, jejž na jaře zdobí záplava nápadných růžovopurpurových květů. Čilimník roste vzpřímeně a bohatě a dosahuje výšky cca 1,2–2 m. Nemá zvláštní nároky na půdu, spokojí se s běžnou, dostatečně propustnou zahradní zeminou. Pro bohatý růst a květ je dobré čilimník po odkvětu zastřihnout. Nemá však rád řez do starého dřeva. Rovněž nesnáší přemokření, jedná se spíše o suchomilnou rostlinu.

Zde můžete vidět čilimník na kmínku.

Čilimník černající

Keř je vysoký 30–200 centimetrů. Větví se u země a jeho větve jsou oblé, přitiskle chlupaté či olysalé. Listy má 3četné, přitiskle chlupaté a řapíkaté, lístky pak krátce řapíčkaté, eliptické nebo obvejčité, při sušení černající. Hrozen je 10–30 cm dlouhý, s nejméně 15 květy, které měří asi 1 cm a mají žlutou barvu. Čilimník černající kvete od května do srpna.

Vyskytuje se na okrajích lesů a křovin, dále ho najdeme ve světlých a suchých lesích, na skalnatých, kamenitých či málo zarostlých svazích, v lomech, podél cest, v půdách kamenitých nebo písčitých, mělkých, sušších, až svěžích, nedusíkatých.

Čilimník černající představuje zřejmě mírně toxickou rostlinu, jež obsahuje řadu alkaloidů (kalykotomin, trigonellin, cytisin, anagyrin, spartein) a alkaloidní aminy (epinin).

Zde můžete vidět čilimník černající.

Čilimník lena

Čilimník lena má fantastické zbarvení. Zvenčí je barva měkce červená, vnitřek květu je zlatožlutý. Barevná kombinace působí výrazně a díky teplým tónům i příjemně. Keř kvete od první poloviny května přibližně jeden měsíc. Listy jsou sytě zelené, opadavé, drobné a měří do 2 cm. Větvičky jsou zelené po celý rok.

Čilimník lena vytváří hustý keř dosahující výšky i šířky cca 1,2 m. Aby každý rok bohatě kvetl a měl hezký tvar, doporučuje se jej po odkvětu zastřihnout. Na začátku června zakraťte odkvetlé výhony o 1 až 2 třetiny. Čilimník nemá rád silný řez do staršího dřeva, takže pokud budete chtít zachovat kompaktní keř, střihejte ho každoročně pouze do loňských výhonů. Nestříhané rostliny vyholují spodní větve a hodí se do přírodně laděných zahrad.

Lena nesnáší přílišné množství vody, jedná se spíše o suchomilnou rostlinu. Jeho květy mají pestré zbarvení, hodí se proto mezi celozelené keře a jehličnany, které na přibližně měsíc nápadně oživí. Potřebuje plné slunce a mírně kyselou, živnou zem. Keř je plně mrazuvzdorný do cca –27 °C.

Zde můžete vidět čilimník lena.

Čilimník řezenský

Čilimník řezenský má podobu keře bez trnů, jenž dorůstá do výšky 0,1–1,5 m. Větve jsou poléhavé nebo vzpřímené nebo metlovité, v mládí přitiskle ochlupené. Listy jsou 3četné, řapíky ochlupené a dlouhé 1 cm. Vlastní lístky mají obvejčitý, až kopinatý tvar, délku 0,7–2,5 (i 3,5) cm a šířku 3–6 (i 9) mm. Kvete oboupohlavními žlutými dvoucentimetrovými květy ve skupinách 1–3 (i 6) kusů v období od dubna do června. Plodem je plochý podlouhlý hnědý přitiskle ochlupený lusk, který měří 2–3,5 cm a má mnoho hnědých lesklých semen. Tento čilimník patří mezi vzácnější druhy.

Vyhovují mu travnaté nebo kamenité suché křovité stráně, louky nebo řídké okraje lesů.

Zde můžete vidět čilimník řezenský.

Čilimník bílý

Také čilimník bílý je beztrnný keř, který dosahuje výšky 20–60 cm. Větve má poléhavé nebo vystoupavé a přitiskle ochlupené. Listy jsou ochlupené a 3četné, vlastní lístky pak dlouze obvejčité, eliptické, až kopinaté, dlouhé 1–3 cm a široké 0,5–1,2 cm. Spodní strana je šedozelená. Má 1–2 cm dlouhé, přitiskle ochlupené řapíky. Kvete v období června a července bílými nebo nažloutlými květy, jež jsou uspořádány v 3–8květých (i 12) strboulech.

Plodem je čárkovitě kopinatý lusk o délce 2–3 cm a šířce 5–6 mm, který obsahuje hnědá lesklá semena. Tento čilimník patří mezi ohrožené druhy.

Čilimníku bílému vyhovuje teplo, plné slunce a sušší hlinité či jílovité půdy bohaté na živiny. Roste na křovinatých stráních, okrajích lesů nebo světlinách (prosvětlenější místo v lesním porostu). Je odolný vůči suchu.

Zde můžete vidět čilimník bílý.

Detail odstavce: Janovec alias čilimník
Zdroj: Čilimník
Zveřejněno: 27.2.2016