ZAJÍMAVOSTI O KYSELINĚ SÍROVÉ

Bezpečnostní list

Zde se můžete podívat na bezpečnostní list kyseliny sírové.

Zdroj: Kyselina sírová

Příběh

V příběhu SÍROVÉ MÝDLO NA SVRAB 18% SIRY PRIPRAVENO LEKARNOU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Irena Darmova.

Dobry den. Mgr.Svobodova pise, ze nam kazda lekarna namicha sirove mydlo. Staci rict ze musi mit 18%siry. Neni to pravda. Zadna to nedela. Jen jedna byla ochotna, pokud bude napsan presny recept o slozeni. Takze prosim sdelte nam ho. Moc bych to potrebovala. Dekuji

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marie Svobodová.

Dobrý den, je mi líto, že máte takovou zkušenost z lékáren. Nejde o nic složitého jen rozmíchaná prášková síra v lékárenském základním mýdle sapo mollis v poměru 100:18. Prosím přijměte alespoň mojí pomoc s návodem k výrobě sirného mýdla v domácích podmínkách. Návod jsem doplnila do článku a nejdete ho zde: https://www.ceskyprehled.cz…

Zdroj: Příběh Sírové mýdlo na svrab 18% siry pripraveno lekarnou

Cena

Cena 33% kyseliny sírové se pohybuje v rozmezí od 30 do 50 korun za 1 litr.

Tato kyselina se dá koupit pouze v koncentrátu, který je 33% a nižší.

Zdroj: Kyselina sírová

Poradna

V naší poradně s názvem KYSELINA CITRONOVÁ DO BAZÉNU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tomáš Fiala.

Dobrý den,

hledám alternativu k běžné chemii na snižování PH v keramickém bazénu se slanou vodou.

Aktuálně používám https://www.chlorito.cz/ph-… co je pokud se nepletu na bázi kyseliny sírové.

Postupně v průběhu sezóny "cítím" v hlubší části "pachuť" která je pravdě podobně způsobená právě zmíněným PH-.

Můžu skutečně používat kyselinu citrónovou ke snížení pH bez nějakých vedlejších "efektů"? Chápu to tak, že je šetrnější ke kůži než sírová?

Děkuji předem,
TF

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Ano, kyselina citronová je pro pokožku lepší, než ostatní přípravky na snižování pH v bazénu. Kyselina citronová má antioxidační vlastnosti, které pomáhají zvrátit známky stárnutí a zároveň vyhlazuje texturu a tón pleti prostřednictvím exfoliace. Při vyšší koncentraci může být tato exfoliace pro pokožku iritující. Proto je potřeba postupovat s přidáváním kyseliny citronové do bazénu po dávkách a vždy po rozpuštění dávky změřit pH vody.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: Příběh Kyselina citronová do bazénu

Prodej a cena

Sírové mýdlo vám může na požádání namíchat jen ochotná lékárna. Podle zkušeností to ale není moc obvyklé. Potřebné množství výsledného produktu je 30 gramů. Cena bude v každé lékárně jiná, ale neměla by být vyšší než 150 Kč.

Můžete si ale v lékárně koupit práškovou síru a vyrobit si sírové mýdlo doma.

Zdroj: Sírové mýdlo na svrab

Příběh

V příběhu SÍROVÉ MÝDLO NA SVRAB 18% SIRY PRIPRAVENO LEKARNOU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Irena Darmova.

Dobry den. Mgr.Svobodova pise, ze nam kazda lekarna namicha sirove mydlo. Staci rict ze musi mit 18%siry. Neni to pravda. Zadna to nedela. Jen jedna byla ochotna, pokud bude napsan presny recept o slozeni. Takze prosim sdelte nam ho. Moc bych to potrebovala. Dekuji

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Miro.

Možná by šlo i síru prostě rozmíchat do tekutého mýdla. Síru prodává Fichema
- https://fichema.cz/sra-jemn…

nebo do nějakého krému či masti, zhruba v poměru zde popsaném..

taky by šla přidat třeba do Alpy - podobné "pleťové vody" se snad kdysi v lékárnách dělaly - zhruba mix 60 % líh, trocha éteru (osvěžovač) a nějaký ten gram síry
(odhadem 2-3 g na 100 ml "pleťové vody").

Zdroj: Příběh Sírové mýdlo na svrab 18% siry pripraveno lekarnou

Výhody použití sírového mýdla na svrab

U této metody nebyl hlášen žádný případ sírové dermatitidy. Obsah síry v mýdle je 18 procent a pro tři aplikace na dospělé tělo postačí celkem 30 gramů tohoto mýdla. Při jedné aplikaci se využije přibližně 1,8 gramu síry. Tento přípravek je snadno použitelný a nepoškozuje oblečení. Sírové mýdlo může být použito i v jiných dermatologických podmínkách, kdy je indikována sírová mast na velké plochy nebo jako profylaxe proti parazitům.

Zdroj: Sírové mýdlo na svrab

Síra a svrab

Zdá se, že hlavní terapeutický problém u síry tkví ve správném použití pro tělo přijatelné sloučeniny, a ne v samotné sloučenině síry. Sirná mast je obvykle pro pacienta nepohodlná při aplikaci na tělo od krku dolů. Tato skutečnost má tendenci odradit od důkladného použití masti na celé tělo. Navíc při použití sírové masti je zvýšené riziko vzniku dermatitidy. Tato kožní reakce na síru sice není obvyklá, ale když se objeví, tak zjistíte, že jde o něco víc než jen nepříjemný vedlejší účinek.

Zdroj: Sírové mýdlo na svrab

Shrnutí

1. Síra (18 procent) začleněná do sapo mollis je při léčbě svrabu účinnější než masti ze síry, protože mýdlo se snadno aplikuje a to usnadňuje jeho správné použití.
2. Při použití tohoto přípravku se prakticky vůbec nevyskytuje sírová dermatitida.
3. Mýdlo se sírou je užitečné tam, kde je prospěšná síra na velkých plochách těla a jako profylaxe některých parazitů.

Zdroj: Sírové mýdlo na svrab

Kyselina sírová do bazénu

Také kyselina sírová snižuje pH vody v bazénu. Na úpravu stačí (cca do pH 7) 38% kyselina sírová, případně solná (ta je vhodnější pro tvrdou vodu).

Obvykle pro snížení pH bazénové vody platí: 30 ml kyseliny sníží pH 1 m³ vody o 0,1.

Při kontaktu koncentrované kyseliny sírové s pokožkou dochází k závažnému poleptání, vdechnutí jejích výparů může způsobit vážné poruchy dýchání a její požití může být až smrtelné. V množstvích, která se přidávají do potravin, je to však bezpečná látka.

Zdroj: Kyselina solná do bazénu

Zajímavosti

Slovo šlacha má své zajímavosti, tak například:

Skloňování slova šlacha

Slovo šlacha je podstatné jméno, rod ženský

Skloňování:

1. Nominativ: šlacha x šlachy
2. Genitiv: šlachy x šlach
3. Dativ: šlaše x šlachám
4. Akuzativ: šlachu x šlachy
5. Vokativ: šlacho x šlachy
6. Lokál: šlaše x šlachách
7. Instrumentál: šlachou x šlachami

Šlacha anglicky

Latinsky se šlacha nazývá tendo a anglicky tendon nebo sinew.

Šlachová pochva

Na místech, kde se šlachy stýkají s jinými vnitřními strukturami těla, jsou šlachy umístěné ve šlachových pochvách - obalech s dvojitou stěnou vyplněnou tekutinou, v níž kloužou a promazávají se. Při přirozeném stárnutí či dlouhodobém výkonu stejného pohybu mazivová tekutina vysychá a pokud nedojde k jejímu doplnění, vrstvy pochvy se o sebe začnou bolestivě odírat za praskavého zvuku (tzv. krepitace, známé při praskání kloubů prstů).

Zdroj: Oteklá šlacha

Mýdlo se sírou

Toto speciální mýdlo obsahuje 18% síry, která je zapracována do měkkého mýdla (sapo mollis). Tento obsah síry se ukázal jako velmi uspokojivý způsob léčby a profylaxe svrabu. Léčba se aplikuje na noc a začíná jako koupel s mýdlem a teplou vodou, po níž následuje úplné natření těla sirným mýdlem, které se nechá na pokožce zaschnout a působit až do rána. Celé se to opakuje po tři noci. Nedílnou součástí je výměna oblečení a ložního prádla před a po ošetření!

Zdroj: Sírové mýdlo na svrab

Babské rady

Večer si umyjte obličej, vezměte si sírové mýdlo, které trochu pokropte vodou, a namažte si jím tváře, čelo a nos, nechte působit přes noc a ráno si obličej omyjte teplou vodou a pak použijte krém na růžovku Rozex.

Růžovka souvisí i se životním stylem. Změňte stravovací návyky, omezte sůl a koření. Doporučuje se pít čaje na pročištění a úplně vyřadit bílou mouku v jakékoli podobě i sladkosti.

Dále zkuste:

• gel z aloe vera;
• čaje roibos s citronem;
• mýdla se sírou;
• masti s ichtamolem.

Zdroj: Babské rady na červený nos

Metoda

Mytí kyselinou citronovou je nejúčinnější u bazénu, který byl po vypuštění vyčištěn a zbaven všech nečistot. Kyselé mytí se aplikuje z květinové konve. Naplňte konev 1 dílem vody, poté přidejte 1 stejný díl krystalické kyseliny citrónové, vždy v tomto pořadí. Stěny bazénu se nejprve navlhčí vodou z hadice a poté se kyselá směs aplikuje na jednu plochu a nechá se 30 sekund stát, než se umyje kartáčem namočeným v kyselině a opláchne se. Opakujte po částech po celém povrchu bazénu. Zbytky kyseliny na dně bazénu se před likvidací neutralizují jedlou sodou.

Zdroj: Kyselina citronová do bazénu

Výroba

Koncentrovaná kyselina sírová (96–98%) je hustá olejnatá kapalina, 1,8krát těžší než voda. Je neomezeně mísitelná s vodou, při ředění se uvolňuje velké množství tepla. Má silné dehydratační účinky, zuhelnaťuje většinu organických látek. Je hygroskopická, pohlcuje vodní páry. Koncentrovaná kyselina sírová je velmi reaktivní a má oxidační účinky. Reaguje téměř se všemi kovy kromě železa (pasivuje jej), olova, zlata, platiny a wolframu. Zředěná kyselina sírová nemá oxidační schopnosti a reaguje s neušlechtilými kovy za vzniku vodíku a síranů, s ušlechtilými kovy nereaguje. Kyselina sírová je silná dvojsytná kyselina, která tvoří dva typy solí – sírany a hydrogensírany.

Kyselina sírová byla známá již od středověku, kdy byla připravována arabskými alchymisty suchou destilací (tepelným rozkladem) zelené skalice. Nebyl o ni příliš velký zájem, proto byla připravována pouze v malých množstvích v lékárnách. Teprve v 17. století se zvýšil zájem o její výrobu, což souviselo s jejím využitím při bělení tkanin a jako rozpouštědla při barvení oblíbeným modrým barvivem indigem. Nejprve se vyráběla ze zelené skalice stejným způsobem, jako ji vyráběli alchymisté, poté se vedle zpracování zelené skalice z důlních vod začaly uplatňovat další postupy, zejména výroba z vitriolových břidlic.

Zpracování vitriolových břidlic se stalo v 2. polovině 18. století základem pro výrobu české dýmavé kyseliny sírové – olea. Provozy, ve kterých tato výroba probíhala, byly nazývány „olejny“. Tuto výrobu ve velkém zavedl Jan Čížek v roce 1778 v chemickém závodě ve Velké Lukavici u Chrudimi a brzy poté následovaly další podniky, ve kterých se česká dýmavá kyselina sírová začala vyrábět. V první polovině 19. století se česká dýmavá kyselina sírová stala celosvětově známým pojmem a na její výrobě byl závislý německý i anglický textilní průmysl. V 70. letech 19. století u nás dosahovala roční produkce kyseliny sírové 6 000 tun. Na konci 19. století tato výroba zanikla.

Podstatou výroby bylo pálení (tepelný rozklad) síranu železitého, který se získával větráním a vyluhováním vitriolových a kyzových břidlic. Vznikající oxid sírový byl pohlcován ve vodě nebo kyselině sírové.

Jiným způsobem výroby kyseliny sírové byla komorová výroba, která byla spuštěna v Anglii v Oxfordu již v roce 1746. U nás byla výroba anglické kyseliny sírové z dovážených surovin (sicilské síry a chilského ledku) poprvé zavedena ve Velké Lukavici v roce 1807. Jednalo se o nitrózní způsob výroby, při němž se k oxidaci oxidu siřičitého používal oxid dusíku. Oxidace probíhala v uzavřených olověných komorách. Ztráty oxidu dusíku při výrobě kyseliny sírové podstatně snížil J. L. Gay-Lussac v roce 1827, kdy zavedl protiproudou absorpci oxidu dusíku do kyseliny sírové v olověné věži nad komorou – šlo o takzvanou věžovou kyselinu sírovou. Poslední výroba „věžové“ kyseliny sírové u nás zanikla až na konci 80. let 20. století v Lovosicích. Komorovým způsobem výroby se získávala kyselina s koncentrací maximálně 76 %.

V roce 1831 si britský obchodník s octem Peregrine Phillips nechal patentovat kontaktní způsob výroby kyseliny sírové. V roce 1897 byla v Ústí nad Labem poprvé zavedena kontaktní výroba, tehdy s platinovým katalyzátorem. Tento způsob výroby je náročnější než komorový, poskytuje však čistší a koncentrovanější kyselinu sírovou. Kontaktní způsob výroby kyseliny sírové se s určitými úpravami používá dodnes.

Základní surovinou pro přípravu oxidu siřičitého je síra, která se dováží z Polska. Do spalovací pece se vstřikuje síra v roztaveném stavu v podobě drobných kapiček. Hořením vznikající teplo se z pece odvádí chladicím systémem a dá se využít k výrobě elektrárenské (vodní) páry. Vzduch se dodává suchý a předehřátý, k odstranění vody se využije vyráběná koncentrovaná kyselina sírová. V minulosti byl základní surovinou pro přípravu oxidu siřičitého pyrit a další sulfidy, což však dnešní spotřebě nestačí. V celosvětovém měřítku představuje pražení pyritu už jen asi 15 % produkce. V současnosti se stává hlavní surovinou síra získávaná z odsiřovacích procesů (čištění zemního plynu, rafinérie ropy, koksovny, hutě, elektrárny). Ve světě kryjí odsiřovací procesy asi dvě třetiny světové spotřeby síry, v České republice je to jen cca 20 %.

Využití kyseliny sírové je velmi široké. Používá se zejména při výrobě průmyslových hnojiv, pigmentů, plastů, barviv, léčiv, výbušnin. Dále má využití v papírenském, textilním i potravinářském průmyslu, při úpravě rud, zpracování ropy, sušení a odvodňování látek, při úpravě pH vody.

Zdroj: Kyselina sírová

Kyselina fosforečná – názvosloví

Kyselina fosforečná je bezbarvá látka bez zápachu. Vyskytuje se v kapalném skupenství, pevná krystalická struktura je velmi nestabilní. Vzorec kyseliny fosforečné je H3PO4. Další název je kyselina orthofosforečná. Špatný název je kyselina fosforová. Jde o středně silnou kyselinu. Za normálních podmínek ji tvoří bezbarvé tvrdé kosočtverečné hygroskopické krystalky. Kyselina fosforečná tvoří tři řady solí: fosforečnany, hydrogenfosforečnany a dihydrogenfosforečnany. Na vzduchu je tp rozplývavá látka. Nemá oxidační vlastnosti. Většinu kovů nerozpustí, protože se ve zředěné kyselině fosforečné vytváří na jejich povrchu vrstva nerozpustných fosforečnanů. Zahříváním uvolňuje kyselina trihydrogenfosforečná molekuly vody.

Zdroj: Kyselina fosforečná

Zajímavosti o lišce obecné

• Značení teritoria probíhá v nočních hodinách.
• Značí močí a trusem.
• Nástrojem komunikace jsou pachové žlázy při kořeni ocasu.
• Nemoci lišky jsou hlavně prašivina, vzteklina a tasemnice liščí. Vzteklina se v civilizovaných zemích očkuje. Prašivinu a vzteklinu mohou chytit i domácí mazlíčci nebo hospodářská zvířata.
• V mnoha literárních dílech vystupuje jako vychytralé zvíře.
• Pokud se vám zdá o lišce, v mnoha snářích to souvisí s úspěchem nebo sexualitou.
• Pro myslivce je liška obecná přemnoženou zvěří.

Zdroj: Šelma liška obecná

Kyselina solná

Chemické vlastnosti kyseliny: chlorovodík je štiplavý jedovatý plyn. V laboratoři se připravuje reakcí kyseliny sírové s chloridem sodným (kuchyňskou solí), průmyslově se vyrábí buď reakcí chloru s vodíkem, nebo chlorací uhlovodíků. Vodný roztok chlorovodíku se nazývá kyselina chlorovodíková.

Přestože se dá běžně koupit, nedoporučuje se s ní pracovat bez ochranného oděvu, rukavic a zejména brýlí. Je nutné ji uložit mimo dosah dětí a v této pozici ji zabezpečit proti převrhnutí nebo spadnutí. Její výpary také způsobují velmi rychlou korozi kovových předmětů v okolí. Vodný roztok leptá a při zasažení je třeba poraněné místo důkladně několik minut oplachovat tekoucí vodou (případně ještě zneutralizovat uhličitanem sodným – jedlou sodou nebo mýdlem), při zasažení očí je nutné provést velmi důkladný výplach, nejlépe za pomocí druhé osoby, a to tak, že druhá osoba drží té první rozevřená oční víčka (člověk sám má tendence se výplachu bránit a zpravidla jej neprovede dostatečně). Následně je nezbytně nutné co nejrychleji vyhledat lékařskou pomoc. Poleptání očí koncentrovanou kyselinou většinou končí slepotou. Při požití je nutné vypít větší množství vody a nevyvolávat zvracení, žaludek je zvyklý na nízké pH a zvracení by způsobilo jen další poleptání jícnu. Opět musí následovat vyhledání lékařské pomoci. Poleptání kyselinou se v celém svém rozsahu může projevit až po několika dnech, a proto nesmí být nikdy podceňováno.

Průmyslově využívaná koncentrovaná kyselina chlorovodíková je 37% vodný roztok chlorovodíku. V této koncentraci má nejmenší pH, je tedy nejúčinnější a nejnebezpečnější. Kyselina chlorovodíková je po kyselině sírové nejpoužívanější kyselou látkou v průmyslu.

Koncentrovaná v kombinaci s kyselinou dusičnou v poměru 3 : 1 tvoří lučavku královskou, kterou lze užít k rozpouštění zlata.

Kyselina chlorovodíková je aktivátor žaludečního enzymu pepsinu, denaturuje zkonzumované bílkoviny a zabíjí bakterie v potravě. Je vylučována trávicím traktem všech savců, často se vyskytuje i u jiných tvorů. Vnitřní stěna žaludku je na velmi nízké pH stavěna, pokud však dojde k poruše slizového krytu, vznikne žaludeční vřed. Ve dvanáctníku je neutralizována. Přesto se pití kyseliny chlorovodíkové, zvláště na lačno, nedoporučuje ani při nízkých koncentracích.

Kyselinu chlorovodíkovou lze využít jako technickou kyselinu, tedy jako čistidlo spojů při letování klempířských a podobných výrobků, lze ji použít i pro odstraňování vodního kamene, k neutralizaci alkalických odpadů a podobně.

Při práci s kyselinou sodnou je třeba zabránit kontaktu s pokožkou, očima a sliznicemi. Po zasažení chlorovodíkem se mohou projevit následující rizika a potíže: podráždění nosu, dýchacích cest, vznik trhlinek na dýchacích cestách, silné kašlání, krvácení z nosu a bolest na hrudi; dráždění plic, dušnost, tvorba tekutiny v plicích (edém) i nebezpečí udušení; popálení očí a kůže s nevratným poškozením. Opakované expozice mohou nenávratně poškodit plíce a zuby a vyvolat vyrážky.

Zdroj: Kyselina solná

Zajímavosti o včele medonosné

• Po každém vbodnutí do kůže zůstává jedovatý aparát včely medonosné spojen se žihadlem a pumpuje dál jed do rány oběti, i když je již vytržen z těla včely.
• K výrobě 1 kilogramu medu potřebují včely asi 3 kilogramy rostlinného nektaru, což představuje asi šedesát tisíc výletů z úlu.

• Včela medonosná předává informaci o zdroji snůšky (vzdálenost, směr a množství) včelím tanečkem uvnitř úlu na plástech. I když je v úle úplná tma, tak díky vibracím, které vznikají na plástu, ostatní včely dle daného tance dostávají informaci o zdroji. Tuto informaci nám zaslal Jiří Sprostý z Košťálova, tou dobou student SOU VVC Nasavrky.

Zdroj: Včela