Téma: 

zamiokulkas zaschle spicky


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

ZAMIOKULKAS - ŽLOUTNUTÍ LISTŮ

Prevence

Tomuto jevu lze předejít vhodnou péčí. Zaměřte se hlavně na přiměřenou zálivku, pravidelné hnojení v době vegetace rostliny a nezapomínejte ani na vzdušnou vlhkost a kvalitní substrát v adekvátním květináči.

Zdroj: Zamiokulkas - žloutnutí listů
Zveřejněno: 30.5.2017


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: zamiokulkas prodej

Prosím, kde mohu objednat zamiokulkas?

Zdroj: diskuze Zamiokulkas prodej
Odesláno: 3.7.2018 uživatelem MUDr Ludmila Burešová
Počet odpovědí: 0

MARANTA BĚLOŽILNÁ

Maranta choroby

Mezi nejznámější škůdce, kteří mohou rostlinu napadnout, patří svilušky, třásněnky, mšice a červci. Pokud jsou špičky listů hnědé a zaschlé, je nejspíše vzduch příliš suchý, proto musíme rosit listy. Nedostatečná zálivka rostliny se projeví pokroucenými a skvrnitými listy. Pokud jsou listy popálené a ztrácejí barvu, musíme rostlinu přemístit, jelikož má příliš slunečního záření. Opad listů zase svědčí o příliš suchém vzduchu.

Zdroj: Maranta běložilná
Zveřejněno: 21.1.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: může se pěstovat zamiokulkas v hydroponii

mohu pěstovat zamiokulkas v hydroponii

Zdroj: diskuze Může se pěstovat zamiokulkas v hydroponii
Odesláno: 18.8.2018 uživatelem PRÁGER RUDOLF
Počet odpovědí: 0

ZAMIOKULKAS - ŽLOUTNUTÍ LISTŮ

Příčiny žloutnutí listů

Zamiokulkasu žloutnou listy z důvodu nadbytečné zálivky (přemokření), nedostatečné zálivky (zasychání), někdy i kvůli nedostatečnému přihnojování nebo nedostatečné vzdušné vlhkosti, nevyhovujícímu substrátu a malému květináči. Vesměs se dá konstatovat, že ke žloutnutí listů dochází následkem špatné péče o rostlinu.

Zdroj: Zamiokulkas - žloutnutí listů
Zveřejněno: 30.5.2017


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: pásový opar ve vlasech

Mám pásový opar na obličeji, v oku a ve vlasech. Po 9 dnech na kapačkách v nemocnici jsem byla propuštěna domů a zajímalo by mě, kdy bych si mohla umýt vlasy. Puchýřky ve vlasech i na obličeji mám již zaschlé, ale ještě ne všechny vyloupané. Děkuji

Zdroj: diskuze Pásový opar ve vlasech
Odesláno: 15.7.2018 uživatelem Milena Maršíková
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

TCHÝNIN JAZYK

Tenura choroby

Chorobami ani škůdci tchýnin jazyk příliš netrpí. Ze škůdců se může objevit například štítenka nebo sviluška. Mšice se vyskytují jen vzácně.

Příčinou většiny chorob jsou pěstitelské chyby. Například při podchlazení rostliny začne vodnatět pletivo a odumírají listy. Zaschlé listy a hnědé špičky zase signalizují, že je v místnosti, kde se rostlina nachází, příliš suchý vzduch. Když zpozorujete žloutnutí listů a zároveň hnilobu, bývá nejčastější příčinou příliš mnoho vody, tedy nadměrná zálivka. Pokud však příznaky vadnutí a hniloby chybí, může být žloutnutí listů způsobené podvýživou, to znamená nedostatečným hnojením rostliny.

Zdroj: Tchýnin jazyk
Zveřejněno: 18.7.2014


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: nemoci jazyka

Asi 3 týden mě trápí pobolívání špičky jazyka. Jako bych měla špičku jazyka odřenou a suchou, mám ji trochu červenější a 1 cm od špičky jsou prasklinky. Připadá mě to jako maličkost, ale začíná mě to znepokojovat. Prosím o radu. Těžká

Zdroj: diskuze Nemoci jazyka
Odesláno: 10.8.2016 uživatelem Jitka Těžká
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

ZAMIOKULKAS - ŽLOUTNUTÍ LISTŮ

Záchrana

Pokud rostlině začnou žloutnout listy, je třeba zjistit, proč tomu tak je. Jestli z důvodu přemokření, zaschnutí, nedostatkem hnojení, nízkou vzdušnou vlhkostí, nevhodným substrátem nebo malým květináčem.

Pokud se jedná o přemokření, je třeba rostlinu okamžitě přesadit do nového substrátu. U zasychání postačí obnovit rostlině zálivku. A pokud je to nedostatkem hnojení, začněte přiměřeně přihnojovat. U nedostatečné vzdušné vlhkosti postačí rostlinu začít rosit. U malého květináče nebo nevhodného substrátu je třeba rostlinu přesadit do většího květináče a vhodného substrátu.

Zdroj: Zamiokulkas - žloutnutí listů
Zveřejněno: 30.5.2017


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Uhynutí klíštěte 48 hodin po přisátí je pozdě!

Klíště po přisátí musí do ranky vstřiknout látku, která brání srážlivosti krve. Je údajně bílkovinné povahy a jak u lidí, tak u zvířat způsobuje imunobiologickou reakci - otok a svědění. Zaschlé mrtvé klíště neodpadne a dále svědí. Kočka reaguje tak, že se drápky zdroj svědění snaží odstranit. Přitom si místo poraní a to je novým lákadlem pro klíšťata (zaznamenal jsem na takovém místě 3 kusy). Při současné "úrodě" klíšťat (kocour si jich za 1 noc přinese i 20) je účinek přípravku nedostatečný a cena podle mého názoru neodpovídá účinkům přípravku, které by chovatel na svém zvířeti chtěl dosáhnout. Přisáté mrtvé klíště je pro zvíře stejný diskomfort, jako klíště živé.

Zdroj: diskuze Bravecto pro kočku cena
Odesláno: 5.6.2017 uživatelem Jan Pončík
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

SKLIZEŇ, SUŠENÍ A SKLADOVÁNÍ ČESNEKU

Sklizeň česneku

Správný čas pro sklízení česneku je na přelomu léta a podzimu. Natě česneku bývají už zčásti zaschlé a uvadlé, dokud se ale na nati neobjeví plíseň, nemusíte mít o svůj česnek strach. Česnek sklízejte za pomoci rýče tak, že jeho hlavičku nadzvednete, odlehčíte od země a opatrně vytáhnete. Při vyrývání dávejte pozor, abyste hlavičku česneku neporušili, docházelo by k brzkému uhnívání.

Zdroj: Sklizeň, sušení a skladování česneku
Zveřejněno: 12.7.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: škůdci

Začaly se nám kroutit listy živého plotu z habru. Nejdříve se začne list kroutit od špičky
a pomalu se kroutí a roluje do středu. Objevili jsme na spodní straně listu malinkatého
bílého broučka. Museli jsme použít lupu abychom ho viděli. Nikde se nemohu dočíst
o jakou nemoc habru jde. Děkuji za radu. Přiložený obrázek

Zdroj: diskuze Škůdci
Odesláno: 4.6.2017 uživatelem Jarmila
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

ZAMIOKULKAS - ŽLOUTNUTÍ LISTŮ

Zamiokulkas

Exotická rostlina zamioculcas (česky též zamiokulkas nebo kulkas) svým atraktivním vzhledem a přizpůsobivostí různým podmínkám dobývá české domácnosti. I přesto, že pochází z tropické východní Afriky a Madagaskaru, je péče o zamioculcas překvapivě snadná. Při jeho pěstování dbáme na to, aby rostlinka měla dostatek rozptýleného světla a jednou za týden ji stačí zalít. Je vhodná i pro začátečníky.

Díky tomu, že péče o zamiokulkas nezabere moc času, můžete jej vidět téměř v každém obchodním centru a veřejných prostorech. Při dnešním běžném způsobu života, kdy člověk tráví v práci většinu dne a potýká se s nedostatkem času, představuje zamiokulkas vhodné řešení i pro ty, kteří by si vzhledem ke své zaneprázdněnosti žádnou rostlinu ani netroufli pěstovat.

Když zamiokulkas přinesete domů, vyberte mu vhodné stanoviště. Vyhovuje mu rozptýlené světlo. Je možné, že zvolené místo mu nebude přes zimu, kdy je slunečního světla méně, stačit. V tom případě ho přisuňte blíže k oknu. V létě můžete dát zamiokulkas ven, na zahradě či balkoně mu bude dobře. Zpočátku jen do stínu, kde si postupně zvykne na nové prostředí bez rizika popálení listů sluníčkem.

Rostlinu zalévejte jednou za týden nebo 14 dní mírnou zálivkou, nevadí ji ani krátkodobé přelití nebo sucho. Dlouhodobé přelívání však vede k uhnívání cibulky. Zamiokulkas pěstujte při pokojové teplotě, přes zimu by teplota neměla klesnout pod 12 °C.

Rostlinu hnojte 2x za měsíc od dubna do srpna hnojivem pro kaktusy a sukulenty, případně obyčejným tekutým hnojivem. Rostlinu přesazujte jednou za rok nebo dva na jaře do substrátu složeného ze stejného poměru drnovky, listovky, rašeliny a písku, ideálně do květináče o 5 cm většího.

Ačkoliv vám může připomínat sukulent, bez vody se rozhodně neobejde. Téměř denním zaléváním mu ale také neprospějete, rostlině hrozí riziko vzniku hniloby stonku. Zvykněte si zalévat jej jedenkrát týdně. Počkejte, až substrát vyschne, teprve poté přichází na řadu zálivka. Doporučuje se jej i rosit nebo jednou za čas sprchovat.

Rostlina pěstovaná v květináči časem spotřebuje živiny, které zemina obsahuje. Pak je potřeba přistoupit k jejímu přihnojení. Zatímco v zimě můžete na tuto činnost zapomenout, během sezony je běžný čtrnáctidenní interval.

Pokud se o zamiokulkas budete dobře starat, rozroste se a do květináče se už sotva vejde. Vyrůstá z hlízy, která sice není vidět, ale vězte, že se postupně zvětšuje. Také zemina bude na první pohled zralá na výměnu. Nový květináč vyberte jen o několik centimetrů větší, než je ten původní. Na jeho dno umístěte drenáž ve formě keramzitu nebo kamínků. Tato vrstva poslouží jako ochrana kořenů proti zahnívání, i když rostlinu přelijete, kořínky nebudou stát ve vodě.

V chladnějších měsících roku nezapomínejte, že zamiokulkas je citlivý na nízké teploty. Není proto vhodné pěstovat jej v nevytápěném prostoru nebo jej nechat stát někde, kde táhne. V takových případech často nastydne, což se projevuje černými skvrnami, jež se vytvoří na stoncích.

Zdroj: Zamiokulkas - žloutnutí listů
Zveřejněno: 30.5.2017


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: nemoci podle jazyka

Dobrý den, udělala se mi na pravé straně jazyka "bradavička", která roste. Mám jí tam asi měsíc, myslela jsem, že je to aft, ale bradavička nemizí a naopak roste jakoby do špičky. Můžete mi prosím poradit, o co může jít a jak to vyléčit? Je to nepříjemné a občas to i bolí.
Děkuji Jitka

Zdroj: diskuze Nemoci podle jazyka
Odesláno: 16.7.2014 uživatelem Jitka
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

DRUHY TÚJÍ

Túje Alba

Vlastnosti: Rostlina má kuželovitý tvar, bělavé špičky a dorůstá do výšky 2 až 5 metrů.

Zdroj: Druhy tújí
Zveřejněno: 30.3.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: plíseň nehtů a stříhání

Váš problém je velmi častý. Když nehet roste rovně, jako dříve, tak se dá pomoci tím, že na okrajích nehtu zastřihnou špičky. Tím se vytvoří náběžná hrana, která pomůže protlačit novou rýhu. Preventivně můžete místo zastříknout desinfekcí a také pravidelně promazávat krémem na nohy. Když nehet roste zakřiveně, tak je nutná prohlídka u kožního lékaře, který určí jak dál postupovat.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: diskuze Plíseň nehtů a stříhání
Odesláno: 11.7.2016 uživatelem Cempírek
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

DRUHY TÚJÍ

Túje Columbia

Vlastnosti: Rostlina tvoří štíhlý sloup, v zimě má bílé špičky, dorůstá do výšky 15 metrů.

Zdroj: Druhy tújí
Zveřejněno: 30.3.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: černý nehtový kout

Zřejmě jde o počínající plíseň nehtu. Zkuste opatrně čistit prostor pod nehtem každý den a po každém vyčištění aplikujte pod nehet roztok Clotrimazol, který volně koupíte v lékárně. Také upravte okraj nehtu sestřižením špičky do tupa, aby se nezarývala do nehtového koutu. Léčivý roztok aplikujte vždy na všechny prsty. Pokud problémy ani po této léčbě nepřestanou, tak navštivte ordinaci kožního lékaře, který vám může dát účinnější léky na lékařský předpis.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: diskuze Černý nehtový kout
Odesláno: 3.1.2018 uživatelem Cempírek
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

KAPUSTIČKY

Kapustičky s bramborem

Ingredience: 600 g růžičkové kapusty, 600 g brambor, 4 dl mléka, 200 g anglické slaniny, 30 g hladké mouky, 30 g másla, špetka mletého muškátového květu, sůl

Technologický postup: Kapustičky zbavíme poškozených lístků, odřízneme zaschlé konce růžiček a růžičky podle velikosti rozkrojíme na poloviny nebo čtvrtiny. Brambory oloupeme a nakrájíme na kostičky. V kastrolu přivedeme k varu jeden litr vody, osolíme ji, nasypeme do ní kapustičky a necháme asi 3 minuty vařit. Pak přecedíme tak, abychom zachytili 5 dl vývaru, a kapustičky zchladíme ve studené vodě. V kastrolu rozehřejeme máslo, přisypeme mouku a mícháme tak dlouho, dokud mouka nezapění. Přilijeme vychladlý vývar z kapustiček, rychle rozšleháme a přivedeme k varu. Pak přilijeme mléko, osolíme, přidáme muškátový květ a za stálého míchání vaříme asi 10 minut. Poté přidáme kapustičky a nakrájené brambory a vše zvolna vaříme, dokud není zelenina měkká. Slaninu nakrájíme na kostičky a opečeme na pánvi dokřupava. Kapustičky s brambory rozdělíme na talíře a každou porci posypeme opečenou slaninou.

Zdroj: Kapustičky
Zveřejněno: 3.6.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: Re: Re: Re: krém vitaros lekárna

Vitaros jsem také zkusil. Krém funguje :-) Ne že by se penis úplně postavil, ale po menší stimulaci je erekce silná a přetrvá asi 45 minut. Krém se sice má skladovat v ledničce, ale tlačit ho studeného do penisu moc nefunguje - takže z ledničky vytáhnout s předstihem. Také mi chvíli trvalo, než jsem dosáhl správného rozevření močové trubice, aby krém vjel kousek dál. I tak trochu krému vyjelo zpět ven. Ten jsem rozetřel na špici žaludu, aby se taky vstřebal. Než se Vitaros ze špičky žaludu dostane do topořivých těles, tak to docela trvá (20-25 minut). Ale nakonec funguje pěkně ;-)

Zdroj: diskuze Krém vitaros lekárna
Odesláno: 3.12.2017 uživatelem Karel
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

CO S MUŠKÁTY NA JAŘE

Co s muškáty na jaře

Když se konečně dočkáte očekávaného jara, je na čase začít s muškáty znovu pracovat. Zakraťte jejich výhony, odstraňte všechny zaschlé a nezdravé výhonky a přesaďte rostliny do nového substrátu, protože necháte-li je v tom starém, nemůžete čekat, že se jim bude dařit stejně jako v roce předchozím. Při přesazování použijte buď zakoupenou zeminu určenou pro pěstování muškátů, nebo si zeminu sami připravte. Muškáty potřebují dobře propustnou půdu obohacenou živinami, toho dosáhnete, když smícháte zeminu, kompost a písek, to vše v poměru 2 : 1 : 1. Mějte na paměti, že by zemina neměla být příliš přehnojená, aby vám muškáty nerostly obrovskou rychlostí a nebyly pak řídké, slabé a vytažené, nebo aby naopak neměly výživy málo a zůstaly zakrnělé. Čeho se ale nemusíte bát, je, že by v případě málo prohnojené zeminy nekvetly. Budete-li mít muškáty přesazené, je ještě potřeba počkat, až přestane mrznout, pak je můžete dát ven, ale pozor, jsou choulostivé na každý mráz, takže opravdu až po mrazech.

Zdroj: Co s muškáty na jaře
Zveřejněno: 28.2.2016

AGLAONEMA

Aglaonema

Aglaonema k nám byla dovezena z lesů jihovýchodní Asie, kde byla objevena na konci 19. století. Vytváří květy v podobě toulců, ze kterých vznikají červené bobule, které jsou velmi jedovaté. Rostlině vyhovuje takřka jakékoliv umístění, neměla by však být na přímém slunci. Spokojí se s místem v polostínu. Aglaonemě vyhovuje normální pokojová teplota kolem 20 °C, maximum 25 °C. V zimě by neměla teplota při pěstování rostliny klesnout pod 15 °C.

Aglaonema je velice zajímavá rostlina, jejíž dekorativnost spočívá ve velkých a podlouhlých listech na krátké stopce. Podle příruček dobře snáší zatemnění, to však platí pouze o rostlinách se zelenými listy. Rostliny s pestrými žluto-zelenými nebo bílo-zelenými listy vyžadují více osvětlení. Skutečnost, že může pobývat v temné místnosti, je tedy nejspíš jedinou výhodou této pomalu rostoucí rostliny, a proto je řazena k obtížně pěstovatelným rostlinám v pokojích. Je nutné ji pěstovat v nízkém květináči a chránit před průvanem a dýmem (například z cigaret). V zimě by měla být v teple a vlhku. Aglaonema roste pomalu a je nutné ji často hnojit a málo přesazovat. Mladé rostliny prakticky nemají viditelný stonek, u starších rostlin se tvoří krátký stonek, který nese stopy starých listů. Protože jde o teplomilnou rostlinu, neměly by teploty v zimě klesat pod 18 °C. Aglaonema může být v pološeru nebo na světle, ale chraňte ji před přímými slunečními paprsky. Vyžaduje vysokou vlhkost a stálé postřikování.

V létě se objevuje něžné květenství v podobě bílých nebo žlutých toulců. Když květy odkvetou, mohou z nich vzniknout červené bobule, které jsou jedovaté. Výška rostliny je do 60 cm. Roste v trsech, listy jsou eliptické, měkké, řapíkaté s barvou listu panašovanou, světle zelenou, stříbrnou nebo šedou. Některé rostliny mohou mít barvu sytě tmavou s načervenalým panašováním.

Zálivka je od jara do podzimu velmi hojná, v zimě mírná. K zalévání se používá pouze měkká, odstátá voda pokojové teploty, nejlépe teplá. Aglaonema má ráda vlhko, proto v letních parnech rostlinu jednou týdně roste. Vzdušná vlhkost by se měla pohybovat kolem 85 %.

Od března do září 1x za 14 dní přihnojujte speciálními tekutými hnojivy pro pokojové rostliny, které neobsahují vápno. Protože aglaonema roste pomalu, přesazuje se podle potřeby. Mladé rostliny přesazujte každý rok, starší rostliny zhruba každé 2 až 3 roky. Pěstební substrát by měl obsahovat 2 díly drnovky, 1 díl listovky, 1 díl kompostové zeminy a 1 díl písku. Do zeminy je dobré přidat trochu dřevěného uhlí a antuky. Aglaonema dobře roste a také více kvete v úzkém květináči.

Rostlinu lze množit vrcholovými stonkovými řízky odebranými pozdě na jaře, které jednoduše zakořeňují přímo ve vodě.

Objevíte-li na rostlině hnědé okraje a pokroucené listy, možnou příčinou je to, že jste zvolili špatné stanoviště, kde aglaonemu trápí chlad a průvan. Zaschlé listy a hnědé špičky jsou pak obvykle zapříčiněny příliš suchým vzduchem v místnosti.

Zdroj: Aglaonema
Zveřejněno: 11.7.2016

KAKI CHURMA - TOMEL JAPONSKÝ

Jak se jí kaki churma

Toto exotické ovoce se k nám obvykle dováží z Japonska, Číny, Kalifornie či Španělska. Chutí připomíná broskev nebo meruňku s náznakem mrkve či dýně. Jeho vyzrálé plody jsou velmi sladké a lahodné. Můžete se také setkat s názvy jam, korejské mango, medové jablko anebo shitse. Plody na vývoz se musejí česat ještě nezralé, aby snesly dalších mnoho tisíc kilometrů transportu. Jenže v nedozrálém stavu jsou ještě trpké, nechutné a také nemají žádný přínos pro náš organismus. Proto pokud je zakoupíte ještě nezralé, uložte je při pokojové teplotě na misku či košík a počkejte, až dužina na omak změkne. To trvá asi dva týdny, pak již můžete ovoce s chutí konzumovat. Nejprve plody opatrně omyjte. Odřízněte kališní lístky (obvykle jsou již hnědé, zaschlé), slupku loupat nemusíte, je jedlá. Plody nakrájejte tak, jak potřebujete, jaký tvar vám vyhovuje, podobně jako rajčata. Přezrálé plody můžete rozkrojit napůl a vyjídat lžičkou jako kiwi. Pokud máte šnekový odšťavňovač, udělejte si vynikající šťávu. Pro skvělý puding vám postačí mixér. Kaki oloupejte a rozmixujte spolu s banánem. Kaki můžete konzumovat podobně jako jiné druhy ovoce, tedy čerstvé, přidávat je do ovocných salátů, dělat z něj džemy, kompoty, nebo používat jako doplněk při vaření. Například jej můžete pokapat citronovou šťávou a použít do salátů, kterým dodá zajímavou chuť. Ve Francii je velmi oblíbená marmeláda z kaki. Tepelně zpracované se používá do různých omáček, delikátních dezertů nebo i jednoduše zapečené s cukrem a skořicí. V některých asijských zemích se toto ovoce suší podobně jako fíky.

Zdroj: Kaki churma - tomel japonský
Zveřejněno: 8.12.2014

IMPETIGO – INKUBAČNÍ DOBA

Impetigo mají jen dospělí?

Impetigo je vysoce nakažlivé nezávažné kožní onemocnění. Nejčastěji jsou postiženy děti, ale impetigo se nevyhýbá ani dospělým. Impetigo je povrchové onemocnění kůže způsobené bakteriemi, projevuje se tvorbou drobného puchýřku, který se postupně zvětšuje, na jeho obvodu se vytvářejí další drobné puchýřky. Obsah puchýřku je zpočátku čirý, velmi rychle se však zkalí – někdy praskne sám, někdy ve středu začne zasychat. V místě puchýřků pak vznikají medově žluté, někdy hnědočerné strupy (ze zaschlé krve). U impetiga mohou být bolestivě zduřené mízní uzliny, může se objevit i teplota. Nejčastěji bývá postižen obličej kolem úst a nosu, ale může být zasažena kůže kdekoli na těle. Onemocnění sice není závažné, ale je vysoce nakažlivé, a pokud se nezačne včas léčit, může se rozšířit, a zejména u dětí pak může dojít ke komplikacím. Protože postižené místo někdy svědí, může si dítě škrábáním roznést infekci i na jiná místa.

U impetiga se rozlišují tři formy:

  • Nebulózní forma – má charakter makulovezikulárního výsevu na kůži. Zprvu se vytvoří jen drobné makulky, které se mění na puchýře, v nichž je čirá tekutina. Tato se potom kalí a dochází k prasknutí puchýřku. Z vylité tekutiny se na povrchu pokožky vytváří medová krusta. Původcem tohoto typu impetiga je streptokok.
  • Bulózní forma – je charakteristická vznikem puchýřů až bul (velký puchýř), což je dáno toxiny, které uvolňuje vyvolávající bakterie – v tomto případě stafylokok. Po stržení takových puchýřů mohou zůstávat mělké zarudlé a mokvavé eroze a může docházet k jizvení.
  • Smíšená forma – je stav, kdy je pokožka napadena oběma druhy bakterií, vytvářejí se tedy krusty i puchýře.

Zdroj: Impetigo – inkubační doba
Zveřejněno: 6.12.2016

SVRAB U PSA

Co způsobuje svrab u psů

Svrab je velmi nakažlivý a jeho prvním příznakem je intenzivní škrábání. Život parazita není vázán na roční období, proto je důležité před ním chránit psa po celý rok. Svrab, který způsobuje parazit Sarcoptes canis, se vyskytuje převážně u psů, ale je přenosný i na lidi. Toto parazitární onemocnění se nedoporučuje podceňovat, při pozdní nebo špatné diagnóze se následně léčí o to hůře a zdlouhavěji.

Dospělé zákožky žijí ve spodní vrstvě kůže, kde vrtají chodbičky a kladou vajíčka. Celý vývojový cyklus zákožek trvá 17 až 21 dní. Inkubační doba je velmi variabilní, může trvat několik dní až týdnů a závisí na množství přenesených roztočů. Onemocnění začíná malými, velmi svědivými lézemi, které se v důsledku neustálého drbání a lízání rychle rozšiřují a mění se na hluboký zánět kůže s druhotnou bakteriální infekcí. Kůže může na těchto místech zesílit a skládat se do záhybů. Mezi projevy napadení svrabem patří ztráta srsti a výskyt bezsrstých míst na těle, zarudnutí pokožky. Vlivem škrábání vznikají na kůži takové druhotné změny, jako jsou povrchové krváceniny, prasklá kůže a bakteriální kontaminace; ta může zastřít příznaky samotného svrabu a pes je pak mylně léčen na jiné onemocnění kůže. V pokročilejších stadiích se na kůži mohou vyskytnout zaschlé krusty po prasklinách kůže a srst se nachází pouze na ojedinělých místech. Diagnostika tohoto onemocnění není zrovna jednoduchá, zvláště v počátečním stadiu. Je nutno navštívit veterináře, který provede rozbor z kůže.

U psů se vyskytují dva základní druhy svrabu: sarkoptový (kožní) a otodektový (ten se vyskytuje v uších).

Svrab se přenáší velmi snadno přímým kontaktem, je často považován za nemoc ze špíny, ale mohou jím onemocnět i zvířata ve velmi dobré péči. Rizikem přenosu totiž mohou být veterinární ordinace, salóny a další prostředí, ve kterých se zvířata mohou s ostatními nakaženými potkat. Takže i když chováte svého psa v hygienicky čistém prostředí, může i on chytnout svrab.

Zdroj: Svrab u psa
Zveřejněno: 19.11.2015

GLOXINIE

Pěstování

Ideálním místem je pro ně parapet u okna. Musíme však dát pozor na přímé silné sluneční záření, které by mohlo rostlinu popálit, nejideálnějším místem pro pěstování je tedy parapet okna, které je směrováno na sever. Pokud se rozhodnete rostliny letnit a ozdobit jimi balkón, terasu či zahradu, musí stát raději v polostínu a na chráněném místě. V době vegetace jim svědčí teplota okolo 20 °C.

Substrát by měl být kvalitní, propustný a s přídavkem rašeliny, optimální je do něj přidat pozvolna rozpustné hnojivo. Naprostým základem úspěchu při pěstování gloxinií je mít na paměti, že se jedná o rostlinu hlíznatou, která po odkvětu zatahuje a posléze vyžaduje určité období klidu.

Gloxinie je krásná po celou dobu květu a po několik týdnů se stále rozvíjejí nová poupata. Poté, co dokvetou ta poslední, začne rostlina rychle žloutnout a sesychat. V této době ji přestaňte zalévat. Rostlina se zatahuje do hlízy a další pěstování je už možné jen z těchto hlíz. V průběhu léta odkvetlé květy odstraňujte, zrovna tak zaschlé listy.

Když listy úplně uschnou, hlízu vyjměte z květináče, očistěte ji od zbytků zeminy a uskladněte při poměrně vysoké teplotě (kolem 15 °C, nikdy ovšem ne vyšší).

Hlízy opět vysazujte až na jaře. Podobně jako begónie je vysaďte mělce pod povrch zeminy. Volte přiměřeně velký květináč a vždy vysazujte jen jednu hlízu do středu každého květináče. Pro pěstování gloxinií se nejlépe hodí mělké a široké květináče, v nichž bude hlíza zakryta maximálně jedním centimetrem zeminy a její vršek bude úplně odkrytý.

Je možné rostlinu přezimovat i v květináči, ale za dodržení určitých pravidel. V zimě se gloxinie nesmí zalévat. Květináč s rostlinou se uloží do chladné a temné místnosti o teplotě vzduchu kolem 10 °C. V lednu až únoru se přemístí do teplejší místnosti a začnou se mírně zalévat. Po objevení prvních výhonků se musí hlízy přesadit do nové zeminy. Nejlepším substrátem je směs listovky, rašeliny a písku v poměru 3 : 1 : 5.

Zdroj: Gloxinie
Zveřejněno: 2.9.2016

POKOJOVÉ KVĚTINY DO STÍNU

Ostatní stínomilné rostliny

Z ostatních druhů, které vyžadují polostín, jsou asi nejznámější a nejoblíbenější žumen, klívie, fíkus, araukárie, kořenokvětka a zamiokulkas.

Žumen (Cissus)

Tato australská stálezelená popínavá rostlina je blízkou příbuznou révy. Má vejčité zubovité listy a svých opor se drží vidlicovitými úponky. Žumen se bohatě a rychle rozrůstá. Může se pnout po tyčích, po silném provazu zavěšeném od stropu, po zábradlí schodiště, zkrátka všude, kde chcete oživit trochu tmavší zákoutí sytou zelení. Žumen lze pěstovat i v závěsných nádobách, pak se výhony budou spouštět k zemi.

Žumen nesnáší přímé slunce, bujně roste při normální pokojové teplotě, v zimě je však nutné zajistit teplotu minimálně 12 stupňů Celsia. V době vegetace zalévejte mírně a jednou za dva týdny přihnojujte standardním tekutým hnojivem. V zimě zálivku omezte. Rostlině se dobře daří v suchém vzduchu, pěstujete-li ji však v teplém pokoji, bude potřebovat zvýšenou vlhkost.

Na těchto fotografiích si můžete dobře prohlédnout popínavou rostlinu žumen.

Klívie (Clivia)

Tuhé, řemenité listy klívie rostou ve dvou řadách ze ztluštělé báze (podobně jako pórek). Velmi časně zjara je možné vidět bledé květenství schované v záhybu listů, mírně odkloněné od středu, které pomalu roste na tlustém stvolu. Na jeho vrcholku se nachází asi dvacet jasně oranžových trubkovitých květů. Občas se vyskytují variety zbarvené žlutě nebo meruňkově (viz níže odkaz na fotogalerii).

Klívii pěstujte v polostínu, ale bude-li mít málo světla, nepokvete. V době vegetace jí vyhovuje normální pokojová teplota. Koncem podzimu klívii přemístěte na chladnější stanoviště, optimální teplota by se během letního odpočinku měla pohybovat okolo 10 stupňů Celsia. Tento odpočinek je nezbytný, má-li rostlina příštím rokem opět vykvést. Klívie dobře snáší suchý vzduch a nevyžaduje zvláštní zvlhčování. Od okamžiku, kdy se v záhybu listů objeví květenství, až do podzimu rostlinu vydatně zalévejte tak, aby zemina byla stále mírně vlhká. V tomto období také dvakrát měsíčně aplikujte standardní tekuté hnojivo. Na konci podzimu přestaňte zalévat i hnojit a zeminu ponechte zcela suchou až do časného jara, kdy začne klívie nakvétat. Pak zase pozvolna začněte s normální zálivkou. Klívie vytváří četné dužnaté kořeny, které se s jejím růstem začnou vynořovat na povrch zeminy. Pokvete nejlépe, bude-li mít tyto kořeny stlačené, a přesazovat byste ji měli, jen pokud je to nevyhnutelné. Při přesazování odstraňte odnože a zasaďte je odděleně, jestliže již mají viditelné kořeny.

Zde se můžete sami přesvědčit, jak krásná tato pokojová rostlina může být: klívie foto.

Fíkus (Ficus)

Z fíkusů si pro pěstování v polostínu vyberte druh Ficus pumila, jiné druhy vyžadují více světla. Ficus pumila má drobné zvlněné srdcovité listy a bývá popínavý nebo plazivý. Jeho stonky mohou dosáhnout délky několika metrů, častým zaštipováním terminálních výhonů však můžete udržet kompaktní, keřovitý vzhled.

Ficus pumila dobře roste při běžné pokojové teplotě, nesnáší však vysoké teploty a v zimě má raději trochu nižší teplotu (minimálně však 10 stupňů Celsia). Vyžaduje pravidelnou zálivku, neměl by tedy vyschnout ani být přemokřený. Má rád vysokou vzdušnou vlhkost – čím vyšší vlhkost, tím rychleji roste. Od jara do podzimu jej jedenkrát za 14 dní přihnojujte. Ficus pumila se množí na jaře vrcholovými řízky.

Zde si můžete prohlédnout fotografie druhu, který je do tmavších koutů z fíkusů ten nejvhodnější: fíkus foto.

Araukárie/Blahočet (Araucaria)

Araukárie roste pomalu, může však během deseti let dosáhnout výšky 120 cm. Ze všech známých druhů araukárií je pro pěstování v interiéru vhodná pouze Araucaria heterophyla, která má vodorovně postavené větve, jež v pravidelných patrech vytvářejí nezaměnitelný vzhled čeledi araukáriovitých, řadící se mezi jehličnany. Už po staletí se pěstuje jako pokojová rostlina. Pěstuje se také jako okrasná rostlina v parcích a zahradách jižní Evropy, kde dorůstá až do výšky 60 metrů. Listy mají krásně sytě zelenou barvu a strom své hustě listnaté větve rozkládá téměř vodorovně kolem kmene.

Araukárie vyžaduje polostín, dobře se jí daří při teplotě 15 až 21 stupňů Celsia. Zalévejte přiměřeně, s přidáním hnojiva na azalky jednou za tři týdny v době vegetace. Jestliže araukárii budete přelévat, opadá vám. Tato rostlina má ráda vyšší vlhkost vzduchu. Na příliš teplém a suchém stanovišti větve „zplihnou“ a jehlice zasychají. Araukárie přezimuje v chladu a v této době se minimálně zalévá. Přesazujte ji jen zřídka. Množit můžete vrcholovými řízky, které se odebírají pod druhým patrem od vrcholu.

Zde si můžete prohlédnout tento zajímavý jehličnan a přesvědčit se o tom, že opravdu dokáže dorůst až do výšky několika desítek metrů, má-li prostor a čas: araukárie foto.

Kořenokvětka (Aspidistra)

Aspidistra snáší i určité zanedbávání, avšak pokud se o ni budete dobře starat, odmění se vám každý rok několika novými listy. Dorůstá do výšky 75 až 100 cm. Tato odolná, nenáročná a dlouhověká pokojová rostlina získala své české jméno podle červeno-hnědých hvězdičkovitých květů, které vykvétají z oddenků těsně nad zemí. Aspidistra vytváří podlouhlé, tmavě zelené kožovité listy. Někdy můžeme spatřit staré rostliny, které téměř svými kořeny trhají květináč, a to právě kořenokvětce prospívá. Nemá ráda častě přesazování, rostliny musí vždy řádně prokořenit květináč, teprve pak je lze přesadit (obvykle je to jednou za 2 až 3 roky).

Nejideálnějším stanovištěm pro pěstování kořenokvětky je stinné a klidné místo. Lze ji pěstovat i na venkovním stanovišti. Rostlina není náchylná na průvan, ale potřebuje vysokou vlhkost vzduchu (až 85 %), proto ji často roste. Vydatně zalévejte měkkou, odstátou vodou. Pokud nemá rostlina dostatečnou zálivku, listy odspodu žloutnou nebo se na nich objevují skvrny. Kořenokvětce nejvíce vyhovuje normální pokojová teplota okolo 23 °C, ale snese i teplotu až kolem 29 °C. Starší rostliny mají raději chladnější místa, tedy o teplotě okolo 18 °C. V průběhu roku zalévejte mírně. V období vegetace přihnojujte každé dva týdny standardním tekutým hnojivem.

Na těchto fotografiích si můžete prohlédnout zajímavé zbarvení listů kořenokvětky.

Zamiokulkas (Zamioculcas)

Tato rostlina je velice dekorativní pro své lesklé listy, které jsou více než zajímavé. Tyto zpeřené, tmavě zelené listy vyrůstají na silných stvolech, které mohou být až 1 metr dlouhé. V podzemní části je hlíza, která slouží jako zásobárna vody na období sucha. Proto je také zamiokulkas občas řazen k sukulentům. Starší exempláře občas kvetou. Květ však není tak působivý jako lesklé listy.

Zamiokulkas se hodí pro pěstitele začátečníky. Prospívá i na tmavších místech a potřebuje málo vody. Pěstujte jej při běžné pokojové teplotě pohybující se okolo 20 až 25 °C. Teplota přezimování by se měla pohybovat od 16 do 18 °C, nikdy by však neměla klesnout pod 12 °C. Rostlinu zalévejte pravidelně a k zalévání používejte pouze měkkou, odstátou vodu pokojové teploty. Při péči o zamiokulkas se můžete v zásadě dopustit jen jedné chyby: když budete rostlinu zalévat příliš, začnou její dužnaté kořeny zahnívat. Jestliže substrát mezi následnými zálivkami oschne nebo občas úplně vyschne, nic se neděje. Ve své domovině dokáže totiž zamiokulkas přečkat i dlouhá období sucha, byť v bezlistém stavu. Rostlinu přihnojujte jednou za dva týdny, a to v období od března do září speciálními tekutými hnojivy pro kaktusy a sukulenty, případně standardním tekutým hnojivem. Spotřeba živin je u zamiokulkasu velice rychlá. Pokud se na lesklých stálezelených listech časem usadí prach, osprchujte rostlinu vlažnou vodou. Každým rokem vyrůstají z podzemní hlízy jeden až tři nové výhony a zamiokulkas je tak stále hustší a kompaktnější.

Tyto fotografie vás určitě přesvědčí, pokud ještě váháte, zda si máte tuto krásnou a přitom nenáročnou pokojovou rostlinu pořídit: zamiokulkas foto.

Zdroj: Pokojové květiny do stínu
Zveřejněno: 12.7.2015

SKLIZEŇ, SUŠENÍ A SKLADOVÁNÍ ČESNEKU

Sušení česneku

Chcete-li česnek dlouhodobě skladovat, je potřeba nechat ho pořádně usušit. Řádné vysušení vám zajistí, že si budete moct vychutnat chuť letní sklizně i v mrazivé zimě. Jedna z nejobdivuhodnějších věcí na česneku je, že zůstává čerstvý i dlouho poté, co byl vytažen ze země.

Chcete-li si česnek uskladnit na zimu, je zapotřebí, abyste ho přesunuli na suché, stinné a vzdušné místo. Je jedno, zda to bude na kryté verandě, či v dobře větrané garáži. Položte česnek nejlépe jeden vedle druhého, aby měl dobrou cirkulaci vzduchu. Nikdy nedávejte česnek na přímé sluneční světlo, protože na horkém slunci se česneku zhoršuje chuť, minimalizujte tedy množství přímého slunečního svitu nejen v době sušení.

Z česneku před sušením nemusíte odstraňovat ani nečistoty, ani nať, na všechno přijde správný čas, až česnek vysušíte. Nikdy česnek nemyjte, vaším úkolem teď je řádně ho vysušit.

Česnek můžete svázat do svazků za nať a pověsit je. Pokud jste zruční a troufáte si na to, klidně si natě zapleťte. Při pletení uschlé a odpadající části stonku rovnou odstraňujte a vyhazujte. Využijte toho, že některé části stonku jsou ještě zelené a pružné a upletený cop nechte vyschnout na stinném místě.

V průběhu sušení z česneku neodstraňujte listy, protože česnek je schopen čerpat energii z listů až do té doby, než se vlhkost úplně neodpaří. Listy zároveň zabraňují, aby byl česnek napaden houbami či jinými nečistotami před tím, než bude úplně suchý.

Přeje-li dobré počasí, měl by být česnek asi po měsíci dostatečně vysušený, kořeny by měly být scvrklé a listy úplně hnědé. V tomto stadiu je česnek připravený ke skladování, stačí ho jen pro samotné uskladnění připravit. Je potřeba zakrátit kořeny i suché listy, odstranit nečistoty, můžete oloupat pár vrstev obalu paličky, ale dbejte na to, abyste jich neodstranili příliš mnoho. Takto upravený česnek je čistý a připravený k uskladnění. Pokud jste si dali tu práci a nať česneku spletli do copu, nic nezkracujte, snad jen můžete zakrátit zaschlé kořeny a odstranit přebytečné nečistoty, ale česnek můžete nechat spletený až do samotné spotřeby.

Zdroj: Sklizeň, sušení a skladování česneku
Zveřejněno: 12.7.2015

PRAŠIVINA U KOČEK

Co způsobuje svrab u koček

Svrab je velmi nakažlivý a jeho prvním příznakem je intenzivní škrábání. Život parazita není vázán na roční období, proto je důležité před ním chránit kočky po celý rok. Svrab, který způsobuje parazit Notoedres cati, se vyskytuje především u koček, ale je přenosný i na lidi. Toto parazitární onemocnění se nedoporučuje podceňovat, při pozdní nebo špatné diagnóze se následně léčí o to hůře a zdlouhavěji.

Dospělé zákožky žijí ve spodní vrstvě kůže, kde vrtají chodbičky a kladou vajíčka. Jedná se o roztoče, který je veliký cca 3 mm. Celý vývojový cyklus zákožek trvá zhruba tři týdny. Inkubační doba je velmi variabilní, může trvat několik dní až týdnů, důležitým faktorem je množství přenesených roztočů. Onemocnění začíná malými, velmi svědivými lézemi na ušních boltcích, které se v důsledku neustálého drbání a lízání rychle rozšiřují a mění se na hluboký zánět kůže s druhotnou bakteriální infekcí. Kůže může na těchto místech zesílit a skládat se do záhybů. Mezi projevy napadení svrabem patří ztráta srsti a výskyt bezsrstých míst na těle, zarudnutí pokožky. Vlivem škrábání vznikají na kůži takové druhotné změny, jako jsou povrchové krváceniny, prasklá kůže a bakteriální kontaminace; ta může zastřít příznaky samotného svrabu a kočka je pak mylně léčena na jiné onemocnění kůže. V pokročilejších stadiích se na kůži mohou vyskytnout zaschlé krusty po prasklinách kůže a srst se nachází pouze na ojedinělých místech. Vedle kožních změn trpí kočky kvůli sekundární infekci zánětem kůže, jsou vyčerpané a malátné, málo se pohybují, nemohou přijímat krmivo. Pokud nejsou léčeny, hynou pro celkové vyčerpání a sepsi. Diagnostika tohoto onemocnění není zrovna jednoduchá, zvláště v počátečním stadiu. Je nutno navštívit veterináře, který provede rozbor z kůže.

U koček se vyskytují dva základní druhy svrabu: strupovka kočičí (kožní) – projevuje se na kůži; a strupovka ušní (ušní) – projevuje se v uších.

Svrab se mezi živočichy přenáší velmi snadno přímým kontaktem. Je často považován za nemoc ze špíny, ale mohou jím onemocnět i zvířata ve velmi dobré péči. Rizikem přenosu totiž mohou být veterinární ordinace, salóny a další prostředí, ve kterých se zvířata mohou s ostatními nakaženými potkat, další možností je sdílený kočičí pelech. Takže i když chováte svou kočku v hygienicky čistém prostředí, může i ona chytnout svrab.

Zdroj: Prašivina u koček
Zveřejněno: 20.11.2015

LOUPÁNÍ VARLAT U PSŮ

Příčiny

Loupání varlat může způsobovat kožní problémy u psů nebo kožní nemoci psů. Jednou z možností je, že došlo k nějakému traumatu nebo jinému podráždění oblasti varlat. To může způsobit otoky a bolest a je to v podstatě přirozená reakce psa, který se začne lízat v oblasti, která je podrážděná. Ale toto lízání jen dráždí kůži dále, takže si pes způsobí kožní infekci, která může následně způsobovat mokvání nebo vytváření šupinaté struktury. Kůže poškozená v důsledku infekce nebo zánětu se po několika dnech přirozeně odlupuje. Vnější vrstva se odtrhne, když je natáhnutá a poškozená, takže to může být to, co vidíte – odlupování v důsledku zánětu nebo infekce. Tato infekce může být zatím jen povrchní.

Loupání kůže na varlatech může být způsobeno také infekcí parazity nebo plísněmi. Paraziti mohou být na toto místo zavlečeni při venčení. Tyto infekce způsobují psovi svědění a to ho nutí si varlata stále lízat, ty pak mokvají a dochází k rozšiřování infekce.

Mezi možné příčiny loupání varlat může patřit i napadení trudníkem. Většina psů je nositelem těchto parazitů, kteří nepůsobí obyčejně žádné problémy, ale dráždí mladé psy, jejichž přirozený obranný systém není ještě plně rozvinutý. Vyvolávají tak vznik lupínků a zánět kůže na hlavě a na plecích štěňat, ve výjimečných případech se mohou vyskytnout i na varlatech. Tyto části těla pak trpí zánětem zvaným mladická pyometra. Příznakem výskytu trudníku je typický zápach po myších, vypadávání srsti a odlupování mastné kůže. Onemocnění zpravidla probíhá ve formě šupinaté nebo pupenečkovité. Při šupinaté formě jsou charakteristickým příznakem drobné, různě velké okrsky s prořídlou srstí na kůži hlavy (okolí očí, na čele, na pyscích, na nose), případně i dalších místech těla. Řídnutí srsti se může stupňovat, až se vytvoří lysá místa s šedavě zbarvenou až zarudlou kůží. V případě pupenečkovité formy je možné v místě vylysání pozorovat dobře hmatné uzlíky, které mnohdy hnisají, zduří a praskají. Pak lze nalézt na postižených místech strupy zaschlé krve a hnisu. Postižená ložiska jsou holá, zarudlá a vyskytuje se zde zvýšená tvorba šupin. Generalizovaná (celková) forma onemocnění se může vyskytovat v jakémkoli věku a kdekoliv na těle. Nedoléčená generalizovaná demodikóza často přechází v úporný zánět meziprstí. Pokud léčení nebylo zahájeno do 24 hodin od začátku onemocnění, může nastat opravdové soužení. Veterinář obvykle předepisuje různé léky a antibiotika pro zmírnění příznaků; speciálními šampony se dá odstranit mastnota srsti i charakteristický zápach.

Na varlatech psů se objevuje i dermatitida, která vyvolává podráždění a nutí psa ke škrábání. Důsledkem škrábání je další šíření zánětu, silnější svědění až vypadávání srsti. Zánět může mít mnoho příčin, mezi ty nejpravděpodobnější patří kožní virózy, bakteriální, plísňová i parazitární onemocnění, k dalším patří například poruchy žláz s vnitřní sekrecí, imunitní poruchy a poruchy pigmentace či keratinizace. Příznaky zánětu jsou škrábání, vypadávání srsti, pes se olizuje a kouše se do svědivých míst, má vyrážku, suchou kůži, lupy, kůži citlivou na dotek, mírně zvýšenou teplotu. Léčba vždy závisí na příčině zánětu, je potřeba navštívit veterinárního lékaře.

Zdroj: Loupání varlat u psů
Zveřejněno: 14.8.2017

STŘÍHÁNÍ OLEANDRU

Vhodná doba řezu

Jestli je váš oleandr košatý a v létě bohatě nasazuje do květu, není nutné ho zastřihovat. Stačí ho jen před zimou zbavit uschlých květenství a podle potřeby ho občas přesadit do větší nádoby.

Oleandr stříháme jen tehdy, když potřebujeme rozkošatět jeho korunu. V takovém případě stříháme rostlinu na podzim po odkvětu, a to loňské i starší výhony. Oleandr totiž vykvétá jen na starém dřevě, pokud bychom řezali na jaře, oleandr by nekvetl.

Výhony zkracujeme maximálně o jednu třetinu a řez provedeme těsně nad přeslenem, což je místo, odkud vyrůstají u oleandru vždy tři nebo čtyři listy najednou. Na zkrácené větvi by měly zůstat 1–3 takové přesleny. Z přeslenu pod seříznutím vyraší nové výhony, které už v následujícím roce nasadí květy. Staré přerostlé větve můžeme zkrátit až o polovinu, v každém případě bychom ale neměli seřezávat všechny větve naráz. Je dobré část větví zachovat a seříznout až v následujícím roce. Je také možné výhonům jen zaštípnout špičky, hlavně u mladých větviček. I takovým způsobem oleandr přimějeme, aby obrazil výhony novými a rozkošatěl.

Tvrdí se, že oleandr je plevel, který snese všechno, takže jej lze ostříhat skoro až na kmínek. To se však nemusí vyplatit. Rostlina bude další léto nebo dvě vegetovat, obrůstat, ale nevykvete. Chcete-li, aby oleandr bohatě kvetl, nestříhejte jej razantně, ale s citem.

A pozor – celá rostlina je opravdu silně jedovatá, obsahuje srdeční glykosidy. Šťáva oleandru je příčinou kožních zánětů a pozření rostliny může končit smrtí. Máte-li malé děti, raději oleandr rozdejte! Větší děti je potřeba poučit a hlídat. Pokud by žvýkaly květ nebo listy, je nutno vyvolat zvracení a ihned volat lékaře.

Když se vám podaří vypěstovat trpělivým tvarováním po pár letech oleandr na kmínku, můžete si gratulovat. Jeho efekt na zahradě umocněte kombinací kmínkových oleandrů a stromkových růží.

Zdroj: Stříhání oleandru
Zveřejněno: 29.4.2017