Prevence
Tomuto jevu lze předejít vhodnou péčí. Zaměřte se hlavně na přiměřenou zálivku, pravidelné hnojení v době vegetace rostliny a nezapomínejte ani na vzdušnou vlhkost a kvalitní substrát v adekvátním květináči.
Téma
ZAMIOKULKAS ŽLOUTNE
OBSAH
Diskuze
V diskuzi ZAMIOKULKAS PRODEJ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel MUDr Ludmila Burešová.
Prosím, kde mohu objednat zamiokulkas?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel -Miroslava Veselá.
Mám zdravý velký zamiokulkas, který už se mi do panelákového bytu nevejde
a proto bych ho ráda prodala. Bydlím v Praze 10 Malešicích. tel. 777263382
Zdroj: diskuze Zamiokulkas prodej
Příčiny žloutnutí listů
Zamiokulkasu žloutnou listy z důvodu nadbytečné zálivky (přemokření), nedostatečné zálivky (zasychání), někdy i kvůli nedostatečnému přihnojování nebo nedostatečné vzdušné vlhkosti, nevyhovujícímu substrátu a malému květináči. Vesměs se dá konstatovat, že ke žloutnutí listů dochází následkem špatné péče o rostlinu.
Diskuze
V diskuzi MŮŽE SE PĚSTOVAT ZAMIOKULKAS V HYDROPONII se k tomuto tématu vyjádřil uživatel PRÁGER RUDOLF.
mohu pěstovat zamiokulkas v hydroponii
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Eva.
Co to znamená že je zimokulkas trochu jedovatý
Zdroj: diskuze Může se pěstovat zamiokulkas v hydroponii
Záchrana
Pokud rostlině začnou žloutnout listy, je třeba zjistit, proč tomu tak je. Jestli z důvodu přemokření, zaschnutí, nedostatkem hnojení, nízkou vzdušnou vlhkostí, nevhodným substrátem nebo malým květináčem.
Pokud se jedná o přemokření, je třeba rostlinu okamžitě přesadit do nového substrátu. U zasychání postačí obnovit rostlině zálivku. A pokud je to nedostatkem hnojení, začněte přiměřeně přihnojovat. U nedostatečné vzdušné vlhkosti postačí rostlinu začít rosit. U malého květináče nebo nevhodného substrátu je třeba rostlinu přesadit do většího květináče a vhodného substrátu.
Zamiokulkas
Exotická rostlina zamioculcas (česky též zamiokulkas nebo kulkas) svým atraktivním vzhledem a přizpůsobivostí různým podmínkám dobývá české domácnosti. I přesto, že pochází z tropické východní Afriky a Madagaskaru, je péče o zamioculcas překvapivě snadná. Při jeho pěstování dbáme na to, aby rostlinka měla dostatek rozptýleného světla a jednou za týden ji stačí zalít. Je vhodná i pro začátečníky.
Díky tomu, že péče o zamiokulkas nezabere moc času, můžete jej vidět téměř v každém obchodním centru a veřejných prostorech. Při dnešním běžném způsobu života, kdy člověk tráví v práci většinu dne a potýká se s nedostatkem času, představuje zamiokulkas vhodné řešení i pro ty, kteří by si vzhledem ke své zaneprázdněnosti žádnou rostlinu ani netroufli pěstovat.
Když zamiokulkas přinesete domů, vyberte mu vhodné stanoviště. Vyhovuje mu rozptýlené světlo. Je možné, že zvolené místo mu nebude přes zimu, kdy je slunečního světla méně, stačit. V tom případě ho přisuňte blíže k oknu. V létě můžete dát zamiokulkas ven, na zahradě či balkoně mu bude dobře. Zpočátku jen do stínu, kde si postupně zvykne na nové prostředí bez rizika popálení listů sluníčkem.
Rostlinu zalévejte jednou za týden nebo 14 dní mírnou zálivkou, nevadí ji ani krátkodobé přelití nebo sucho. Dlouhodobé přelívání však vede k uhnívání cibulky. Zamiokulkas pěstujte při pokojové teplotě, přes zimu by teplota neměla klesnout pod 12 °C.
Rostlinu hnojte 2x za měsíc od dubna do srpna hnojivem pro kaktusy a sukulenty, případně obyčejným tekutým hnojivem. Rostlinu přesazujte jednou za rok nebo dva na jaře do substrátu složeného ze stejného poměru drnovky, listovky, rašeliny a písku, ideálně do květináče o 5 cm většího.
Ačkoliv vám může připomínat sukulent, bez vody se rozhodně neobejde. Téměř denním zaléváním mu ale také neprospějete, rostlině hrozí riziko vzniku hniloby stonku. Zvykněte si zalévat jej jedenkrát týdně. Počkejte, až substrát vyschne, teprve poté přichází na řadu zálivka. Doporučuje se jej i rosit nebo jednou za čas sprchovat.
Rostlina pěstovaná v květináči časem spotřebuje živiny, které zemina obsahuje. Pak je potřeba přistoupit k jejímu přihnojení. Zatímco v zimě můžete na tuto činnost zapomenout, během sezony je běžný čtrnáctidenní interval.
Pokud se o zamiokulkas budete dobře starat, rozroste se a do květináče se už sotva vejde. Vyrůstá z hlízy, která sice není vidět, ale vězte, že se postupně zvětšuje. Také zemina bude na první pohled zralá na výměnu. Nový květináč vyberte jen o několik centimetrů větší, než je ten původní. Na jeho dno umístěte drenáž ve formě keramzitu nebo kamínků. Tato vrstva poslouží jako ochrana kořenů proti zahnívání, i když rostlinu přelijete, kořínky nebudou stát ve vodě.
V chladnějších měsících roku nezapomínejte, že zamiokulkas je citlivý na nízké teploty. Není proto vhodné pěstovat jej v nevytápěném prostoru nebo jej nechat stát někde, kde táhne. V takových případech často nastydne, což se projevuje černými skvrnami, jež se vytvoří na stoncích.
Diskuze
V diskuzi POSTŘIK NA LIBEČEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Mičkajan.
na libečku se mně tvoří hnědé skvrny jako od nějakého hmyzu a začíná schnout může mně někdo poradit? Děkuji za vaše rady
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Eva Müllerová.
Proč mě žloutne libeček?
Zdroj: diskuze Postřik na libeček
Když česnek žloutne
Žluté listy u česneku jsou běžný jev, který mnozí považují za hrozbu. 6loutnutí česneku může být způsobeno například tuhou zimou, střídání mrazu a tepla v zimě a na jaře. Také mírný nedostatek živin nebo půdní nerovnováha mohou způsobit žluté listy u česneku. Stejně tak i příliš mnoho nebo příliš málo vody. Obvykle se není třeba strachovat, žluté listy u česneku jsou normální. Nicméně, žluté pruhy na listech, skvrny, flíčky, stočené listy, zahuštěné listy, fialové žíly na listech, nebo jiné abnormality ukazují na něco vážnějšího, například: půdní nedostatky, napadení hmyzem, parazitární onemocnění nebo plísně.
Zdroj: Jak pěstovat česnek
Diskuze
V diskuzi LIKVIDACE PLEVELE OCTEM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk Hron.
Psi jak znečistijí Prahu zapachem. Psi moc smrdí hlavně Roundupem, protože psi lezou do postříkaných ploch.
V celé ČR ve městech v supermarketech jsou puštěné dveřní clony, které topí. Je už teplo nemusely by topit už vůbec, nebo topit méně na nižší teplotu. Jde z nich nepříjemný vzduch, který je cítit Roundupem a prachem. Postřik smrdí i na podlaze v prodejně, hlavně u vchodů do budov. Nosí ho sem pravděpodobně lidé, zákazníci na botech z venkovního prostředí parkoviště. Lidé také stříkají Roundup před garáže bytové domy, chodníky domků. Někteří lidé stříkají i městské chodníky Roundupem. Neumí ho ani naředit. Používají silné koncentrace roztoku. Chodník je od toho zalepený, špinavý ještě příští rok. Neměl by se Roundup a přípravky jemu podobné prodávat jen naředěný v poměru 1:10 pro běžné spotřebitele? Účinnost postřiků méně naředěných není vyšší.Do Roundupu lezou i psi. Psi s Roundupem v sobě potom močí na stromy, ty pak často usychají. Žloutne od nich i trávník. Loňský postřik ještě smrdí více než rok..Lepší je ho vůbec neprodávat. Hubit plevel třeba vařící vodou, nebo horkým vzduchem.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: diskuze Likvidace plevele octem
Sklizeň a skladování česneku
Doba sklizně česneku závisí především na podnebí. Nejčastějším obdobím pro sklizeň je konec léta a začátek podzimu, v teplých oblastech se může sklízet dříve. Správný čas sklizně česneku vám napoví samotná rostlina: když jedna třetina listů žloutne, až hnědne, je správný čas začít.
Než rostlinu začnete vytahovat z půdy, uvolněte ji pomocí rýče, lopatky či vidlí a opatrně vytáhněte. Doporučujeme používat rukavice, protože i nať česneku je natolik aromatická, že by z vašich rukou mohla být cítit i několik dní. Při rytí česneku buďte opatrní, protože česnek je náchylný k porušení a pak dochází k jeho zahnívání.
Česnek zbavte hlíny, omyjte a nechte uschnout na dobře větratelném místě několik dní, zabraňte, aby na sklizený česnek znovu pršelo. Neodstraňujte papírovitý vnější obal z česneku, neboť zabraňuje klíčení a chrání stroužky před hnilobou.
Zdroj: Jak pěstovat česnek
Diskuze
V diskuzi OCHRANNÉ PÁSMO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk Hron.
V ochranném vodním pásmu 1. a 2. stupně se nesmí používat Roundup a přípravky s glyfosáty.
Psi znečistijí nejen Prahu zapachem. Psi moc smrdí hlavně Roundupem, protože psi lezou do postříkaných ploch.
V celé ČR ve městech v supermarketech jsou puštěné dveřní clony, které topí. Je už teplo nemusely by topit už vůbec, nebo topit méně na nižší teplotu. Jde z nich nepříjemný vzduch, který je cítit Roundupem a prachem. Postřik smrdí i na podlaze v prodejně, hlavně u vchodů do budov. Nosí ho sem pravděpodobně lidé, zákazníci na botech z venkovního prostředí parkoviště. Lidé také stříkají Roundup před garáže bytové domy, chodníky domků. Někteří lidé stříkají i městské chodníky Roundupem. Neumí ho ani naředit. Používají silné koncentrace roztoku. Chodník je od toho zalepený, špinavý ještě příští rok. Neměl by se Roundup a přípravky jemu podobné prodávat jen naředěný v poměru 1:10 pro běžné spotřebitele? Účinnost postřiků méně naředěných není vyšší.Do Roundupu lezou i psi. Psi s Roundupem v sobě potom močí na stromy, ty pak často usychají. Žloutne od nich i trávník. Loňský postřik ještě smrdí více než rok..Lepší je ho vůbec neprodávat. Hubit plevel třeba vařící vodou, nebo horkým vzduchem.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zdeněk Hron.
Hubení plevele horkým vzduchem.
Plevel se musí ořrat horkým vzduchem, tak aby vypadala jako opatřená vařící vodou.Plevel potom za pár dní uschne.
Zdroj: diskuze Ochranné pásmo
Ostatní stínomilné rostliny
Z ostatních druhů, které vyžadují polostín, jsou asi nejznámější a nejoblíbenější žumen, klívie, fíkus, araukárie, kořenokvětka a zamiokulkas.
Žumen (Cissus)
Tato australská stálezelená popínavá rostlina je blízkou příbuznou révy. Má vejčité zubovité listy a svých opor se drží vidlicovitými úponky. Žumen se bohatě a rychle rozrůstá. Může se pnout po tyčích, po silném provazu zavěšeném od stropu, po zábradlí schodiště, zkrátka všude, kde chcete oživit trochu tmavší zákoutí sytou zelení. Žumen lze pěstovat i v závěsných nádobách, pak se výhony budou spouštět k zemi.
Žumen nesnáší přímé slunce, bujně roste při normální pokojové teplotě, v zimě je však nutné zajistit teplotu minimálně 12 stupňů Celsia. V době vegetace zalévejte mírně a jednou za dva týdny přihnojujte standardním tekutým hnojivem. V zimě zálivku omezte. Rostlině se dobře daří v suchém vzduchu, pěstujete-li ji však v teplém pokoji, bude potřebovat zvýšenou vlhkost.
Na těchto fotografiích si můžete dobře prohlédnout popínavou rostlinu žumen.
Klívie (Clivia)
Tuhé, řemenité listy klívie rostou ve dvou řadách ze ztluštělé báze (podobně jako pórek). Velmi časně zjara je možné vidět bledé květenství schované v záhybu listů, mírně odkloněné od středu, které pomalu roste na tlustém stvolu. Na jeho vrcholku se nachází asi dvacet jasně oranžových trubkovitých květů. Občas se vyskytují variety zbarvené žlutě nebo meruňkově (viz níže odkaz na fotogalerii).
Klívii pěstujte v polostínu, ale bude-li mít málo světla, nepokvete. V době vegetace jí vyhovuje normální pokojová teplota. Koncem podzimu klívii přemístěte na chladnější stanoviště, optimální teplota by se během letního odpočinku měla pohybovat okolo 10 stupňů Celsia. Tento odpočinek je nezbytný, má-li rostlina příštím rokem opět vykvést. Klívie dobře snáší suchý vzduch a nevyžaduje zvláštní zvlhčování. Od okamžiku, kdy se v záhybu listů objeví květenství, až do podzimu rostlinu vydatně zalévejte tak, aby zemina byla stále mírně vlhká. V tomto období také dvakrát měsíčně aplikujte standardní tekuté hnojivo. Na konci podzimu přestaňte zalévat i hnojit a zeminu ponechte zcela suchou až do časného jara, kdy začne klívie nakvétat. Pak zase pozvolna začněte s normální zálivkou. Klívie vytváří četné dužnaté kořeny, které se s jejím růstem začnou vynořovat na povrch zeminy. Pokvete nejlépe, bude-li mít tyto kořeny stlačené, a přesazovat byste ji měli, jen pokud je to nevyhnutelné. Při přesazování odstraňte odnože a zasaďte je odděleně, jestliže již mají viditelné kořeny.
Zde se můžete sami přesvědčit, jak krásná tato pokojová rostlina může být: klívie foto.
Fíkus (Ficus)
Z fíkusů si pro pěstování v polostínu vyberte druh Ficus pumila, jiné druhy vyžadují více světla. Ficus pumila má drobné zvlněné srdcovité listy a bývá popínavý nebo plazivý. Jeho stonky mohou dosáhnout délky několika metrů, častým zaštipováním terminálních výhonů však můžete udržet kompaktní, keřovitý vzhled.
Ficus pumila dobře roste při běžné pokojové teplotě, nesnáší však vysoké teploty a v zimě má raději trochu nižší teplotu (minimálně však 10 stupňů Celsia). Vyžaduje pravidelnou zálivku, neměl by tedy vyschnout ani být přemokřený. Má rád vysokou vzdušnou vlhkost – čím vyšší vlhkost, tím rychleji roste. Od jara do podzimu jej jedenkrát za 14 dní přihnojujte. Ficus pumila se množí na jaře vrcholovými řízky.
Zde si můžete prohlédnout fotografie druhu, který je do tmavších koutů z fíkusů ten nejvhodnější: fíkus foto.
Araukárie/Blahočet (Araucaria)
Araukárie roste pomalu, může však během deseti let dosáhnout výšky 120 cm. Ze všech známých druhů araukárií je pro pěstování v interiéru vhodná pouze Araucaria heterophyla, která má vodorovně postavené větve, jež v pravidelných patrech vytvářejí nezaměnitelný vzhled čeledi araukáriovitých, řadící se mezi jehličnany. Už po staletí se pěstuje jako pokojová rostlina. Pěstuje se také jako okrasná rostlina v parcích a zahradách jižní Evropy, kde dorůstá až do výšky 60 metrů. Listy mají krásně sytě zelenou barvu a strom své hustě listnaté větve rozkládá téměř vodorovně kolem kmene.
Araukárie vyžaduje polostín, dobře se jí daří při teplotě 15 až 21 stupňů Celsia. Zalévejte přiměřeně, s přidáním hnojiva na azalky jednou za tři týdny v době vegetace. Jestliže araukárii budete přelévat, opadá vám. Tato rostlina má ráda vyšší vlhkost vzduchu. Na příliš teplém a suchém stanovišti větve „zplihnou“ a jehlice zasychají. Araukárie přezimuje v chladu a v této době se minimálně zalévá. Přesazujte ji jen zřídka. Množit můžete vrcholovými řízky, které se odebírají pod druhým patrem od vrcholu.
Zde si můžete prohlédnout tento zajímavý jehličnan a přesvědčit se o tom, že opravdu dokáže dorůst až do výšky několika desítek metrů, má-li prostor a čas: araukárie foto.
Kořenokvětka (Aspidistra)
Aspidistra snáší i určité zanedbávání, avšak pokud se o ni budete dobře starat, odmění se vám každý rok několika novými listy. Dorůstá do výšky 75 až 100 cm. Tato odolná, nenáročná a dlouhověká pokojová rostlina získala své české jméno podle červeno-hnědých hvězdičkovitých květů, které vykvétají z oddenků těsně nad zemí. Aspidistra vytváří podlouhlé, tmavě zelené kožovité listy. Někdy můžeme spatřit staré rostliny, které téměř svými kořeny trhají květináč, a to právě kořenokvětce prospívá. Nemá ráda častě přesazování, rostliny musí vždy řádně prokořenit květináč, teprve pak je lze přesadit (obvykle je to jednou za 2 až 3 roky).
Nejideálnějším stanovištěm pro pěstování kořenokvětky je stinné a klidné místo. Lze ji pěstovat i na venkovním stanovišti. Rostlina není náchylná na průvan, ale potřebuje vysokou vlhkost vzduchu (až 85 %), proto ji často roste. Vydatně zalévejte měkkou, odstátou vodou. Pokud nemá rostlina dostatečnou zálivku, listy odspodu žloutnou nebo se na nich objevují skvrny. Kořenokvětce nejvíce vyhovuje normální pokojová teplota okolo 23 °C, ale snese i teplotu až kolem 29 °C. Starší rostliny mají raději chladnější místa, tedy o teplotě okolo 18 °C. V průběhu roku zalévejte mírně. V období vegetace přihnojujte každé dva týdny standardním tekutým hnojivem.
Na těchto fotografiích si můžete prohlédnout zajímavé zbarvení listů kořenokvětky.
Zamiokulkas (Zamioculcas)
Tato rostlina je velice dekorativní pro své lesklé listy, které jsou více než zajímavé. Tyto zpeřené, tmavě zelené listy vyrůstají na silných stvolech, které mohou být až 1 metr dlouhé. V podzemní části je hlíza, která slouží jako zásobárna vody na období sucha. Proto je také zamiokulkas občas řazen k sukulentům. Starší exempláře občas kvetou. Květ však není tak působivý jako lesklé listy.
Zamiokulkas se hodí pro pěstitele začátečníky. Prospívá i na tmavších místech a potřebuje málo vody. Pěstujte jej při běžné pokojové teplotě pohybující se okolo 20 až 25 °C. Teplota přezimování by se měla pohybovat od 16 do 18 °C, nikdy by však neměla klesnout pod 12 °C. Rostlinu zalévejte pravidelně a k zalévání používejte pouze měkkou, odstátou vodu pokojové teploty. Při péči o zamiokulkas se můžete v zásadě dopustit jen jedné chyby: když budete rostlinu zalévat příliš, začnou její dužnaté kořeny zahnívat. Jestliže substrát mezi následnými zálivkami oschne nebo občas úplně vyschne, nic se neděje. Ve své domovině dokáže totiž zamiokulkas přečkat i dlouhá období sucha, byť v bezlistém stavu. Rostlinu přihnojujte jednou za dva týdny, a to v období od března do září speciálními tekutými hnojivy pro kaktusy a sukulenty, případně standardním tekutým hnojivem. Spotřeba živin je u zamiokulkasu velice rychlá. Pokud se na lesklých stálezelených listech časem usadí prach, osprchujte rostlinu vlažnou vodou. Každým rokem vyrůstají z podzemní hlízy jeden až tři nové výhony a zamiokulkas je tak stále hustší a kompaktnější.
Tyto fotografie vás určitě přesvědčí, pokud ještě váháte, zda si máte tuto krásnou a přitom nenáročnou pokojovou rostlinu pořídit: zamiokulkas foto.
Zdroj: Pokojové květiny do stínu
Škůdci a choroby
Kořínkům trávy mnohdy škodí larvy hmyzu, jako jsou chrousti, chroustkové a kovaříci. Horní vrstva trávníku se pak uvolňuje z půdy a žloutne. Přirozenými nepřáteli těchto druhů hmyzu jsou krtci, rejskové, ježci a částečně i kosi, ale zahrádkáře většinou zlobí to, že jim rozrývají půdu. Doporučované chemické prostředky ale představují likvidační riziko pro užitečné žížaly.
Trávník ohrožují i houby. Ty vylučují látky, které jsou schopné zničit celé kusy trávníkového drnu. Plodnice vyrůstají v kruzích, jejich podhoubí (mycelium) zarůstá hluboko do půdy. Objevují se především na jaře.
Jestliže na trávníku dlouho ležela vysoká sněhová pokrývka, může se utvořit plíseň sněžná. Na trávníku pak vyvstávají stříbrošedé a nahnědlé skvrny. Na jaře ošetříme bělavá místa přípravkem Fundazol a včas trávník pohnojíme ledkem nebo močovinou. Pečlivou prevencí proti plísni sněžné je ošetření trávníku na podzim – posečení a vyhrabání stařiny a pravidelné hnojení.
Zdroj: Péče o trávník
Žluté listy oleandru na jaře
Je to jedna z otázek, na kterou se pěstitelé nejvíce ptají. „Mám oleandr a listy zežloutly a začaly opadávat. Co se stalo? Bez prohlédnutí listů není vždy možné dát správnou odpověď, ale pokud je to na jaře, tak není důvod k panice, je to obvyklé. Právě jaro je klíčem k tomu, proč listy oleandru žloutnou a opadávají.
Pokud nejsou na rostlině škůdci, pak je důvod žloutnutí a opadávání listů oleandru jednoduchý: oleandr je trvalka, a když začne růst a produkovat nové květy, rozhodne se některé z nich shodit. Staré listy, zejména ty na spodních větvích. Je to způsob, jak se obnovit, připravit se na růst a zbavit se tkáně, kterou již rostlina nepotřebuje pro fotosyntézu.
Než však dojdete k tomuto závěru, je důležité zjistit, zdali není s rostlinou něco v nepořádku. Možná má nějakou chorobu způsobenou plísněmi, nebo mu nesvědčí změna teplot. Postarat se musíte i o zálivku oleandru. Pokud velká část listů žloutne, může to být způsobeno nadbytkem nebo nedostatkem vody.
Zdroj: Proč žloutnou listy oleandru
Virové choroby
Virová mozaika (Alfalfa mosaic virus)
- příznaky: listům žloutne žilnatina a objevují se na nich světle zelené až žluté skvrny. Pokud jsou keře silně napadené, listy zcela zežloutnou, réva nekvete a po několika letech odumírá
- ochrana: proti virovým onemocněním bohužel neexistuje žádná účinná ochrana. Napadené keře je třeba okamžitě zlikvidovat. Prevencí je důsledně kontrolovat vysazované sazenice. Chorobu přenáší savý hmyz, ale zdravý keř může nakazit i řízek či roub z nemocné révy
- fotografie této choroby najdete mimo jiné tady: virová mozaika foto.
Virová svinutka révy vinné (Grapevine leafroll virus)
- příznaky: svinování a předčasný opad listů, nízká plodnost a celkové chřadnutí révy
- ochrana: chemické prostředky jsou proti této chorobě neúčinné. Důležitá je tedy prevence – zakoupit zdravé sazenice
- fotografie této choroby najdete mimo jiné tady: virová svinutka révy vinné foto.
Obávaná jsou také virová onemocnění, která přenáší savý hmyz.
Zdroj: Choroby a škůdci vinné révy
Tipy pro péči
Péče o orchideje je velmi jednoduchá. Během letních měsíců zalévejte rostlinu jednou týdně, ale vydatně. Nechte nasáknout kořeny a naplňte oblázkový zásobník (to bude poskytovat další vlhkost). Není na škodu, když zálivku provedete krátkodobým ponořením květináče do dřezu s vodou. Nebojte se, rostlina vám nezajde, necháte-li ji dostatečně vyschnout.
Během vegetačního období ji zalévejte jedenkrát týdně slabým roztokem tekutým či práškovým hnojivem. Mnoho pěstitelů používá hnojivo pro orchideje NPK 3-2-5 se sírou. Výhodou tohoto složení je nízký obsah solí pro zdravý růst a bohaté kvetení.
V zimě nechte rostlinu v teple a snižte její zálivku na jednu za měsíc, ale přesvědčte se, že zůstane hydratována. Orchidej nehnojte.
Pokud vidíte, že orchidej žloutne, vrásčí se její listy nebo nekvete, přesuňte rostlinu na jiné místo a zkuste zlepšit její podmínky. Jakmile pro orchidej najdete to správné místo, bude rostlina vyhánět nové kořeny, listy nebo oddenky (v závislosti na typu) a odměnou vám budou krásné květy každý rok.
Zdroj: Jak na pěstování orchidejí
Příznaky nedostatku hořčíku
Nedostatek hořčíku narušuje nejvýznamnější rostlinné procesy, jako je fotosyntéza či biosyntéza bílkovin. Dlouhodobější deficit se projevuje především na starších listech omezením zeleného zbarvení, které se označuje jako chloróza. Listové žilky zůstávají zelené, plocha mezi žilnatinou však žloutne. Při pokračujícím nedostatku hořčíku chlorotické části odumírají. Tyto změny jsou často doprovázeny purpurovým zabarvením listů (jako při nedostatku fosforu). Postupně dochází k opadu starších listů a letorosty ovocných stromů se vyholují. Na výskyt nedostatku hořčíku má vliv kyselost půdy. Značný vliv má i množství srážek v zimním a jarním období, které mohou způsobit splavení hořčíku mimo oblast kořenů.
Předpokladem omezení poruch z nedostatku hořčíku je úprava půdních podmínek. Jedná se především o vápnění kyselých půd pomocí hnojiv s obsahem hořčíku, jako jsou dolomity, dolomitické vápence, případně strusky, které se aplikují na podzim. Zjištěný nedostatek hořčíku během vegetace je možné omezit přihnojením rostlin hnojivem Kieserit nebo hořkou solí. Účinnost tohoto zásahu silně závisí na vlhkosti půdy, proto je vhodná kombinace se závlahou. Nelze však očekávat výrazný efekt na půdách silně kyselých a půdách s vysokým obsahem draslíku.
Proč listy žloutnou a opadávají i u pokojovek
Pokud listy na rostlině opadávají a žloutnou, možnou příčinou může být přelití (nebo naopak přesušení) pěstebního substrátu anebo chladný průvan. Žloutnutí listů může být způsobeno mimo jiné i nedostatkem světla (zejména v zimě), zálivkou tvrdou nebo chlorovanou vodou anebo vysokými pěstebními teplotami během noci.
Pokud je rostlina přemokřená, okamžitě vylijte přebytečnou vodu z květináče i z podmisky. Rostlinu vytáhněte z květináče, odstraňte uhnilé kořeny a rostlinu přesaďte. (Pokud ale zemina s kořeny zapáchá, je už šance na záchranu minimální.) Po přesazení novou zeminu udržujte jen mírně vlhkou. Zato rostlinu hodně roste, abyste zvýšili její příjem vody plochou listů, než vyžene nové kořeny. Problémy způsobuje i nepravidelná zálivka, kdy rostlinu necháme i několik týdnů vyschnout a pak ji vydatně zalijeme. Například oblíbený ibišek na nepravidelnou zálivku reaguje žloutnutím a opadáváním listů.
Náhlé opadávaní listů, které nestačí zežloutnout, je zaviněno šokem rostliny, vyvolaným prudkou změnou životních podmínek (například aklimatizace rostlin po zakoupení, studený průvan, změny teplot, zalévání velmi studenou vodou, špatné světelné podmínky).
Žloutnutí a hnědnutí listů způsobuje zálivka tvrdou nebo chlorovanou vodou. Tmavězelené žilkování na světle zelených listech je zapříčiněno přebytkem železa a dusíku v půdě nebo naopak jejich nedostatkem. Další příčinou může být kyselost zeminy či nedostatek světla. Pokud pestré listy ztrácející barvu, je to způsobeno nedostatkem světla či přebytkem dusíku v zemině. Blednoucí zelená barva listů (listy místy zabarvené do běla, mozaika listů) může být způsobena nedostatkem železa, mědi a síry v pěstebním substrátu.
Proč opadává listí
Každoroční opad listů je součástí životní strategie většiny listnatých stromů rostoucích v našich klimatických podmínkách.
Zima představuje pro většinu živých organismů náročné období. Musí vynakládat mnohem více energie na vlastní přežití (nezmrznutí) i na získání potravy/vody. Rostliny musí zůstat stát na tom svém stanovišti a jsou vystaveny všem povětrnostním vlivům – mrazu, větru, sněhové pokrývce, námraze. A samozřejmě nedostatku klíčového zdroje – vody. Tím, že strom na podzim shodí listy, se tomu všemu snaží čelit. Holé větve také znamenají menší plochu, na které se může držet sníh a námraza, a navíc nekladou tak velký odpor větru. Riziko polámaných větví je tak významně nižší než v olistěném stavu. Tím hlavním důvodem, proč stromům každoročně listí opadává, je však uchování vlhkosti.
Pokud je půda zmrzlá, je voda pro stromy takřka nedostupná. Strom si proto nemůže dovolit ztrácet ani kapku. Možná to není běžně známo, ale v období, kdy má strom listy, dochází k obrovským ztrátám vody právě skrze listy, respektive skrze listové průduchy, jimiž uniká vodní pára do okolního prostředí. Protože ale listy obsahují řadu důležitých látek, hlavně dusík a uhlík, strom, jako řádný hospodář, si je před opadem odčerpá a ve formě bílkovin uloží ve vnitřních pletivech. Na jaře je pak použije na tvorbu nových listů a květů. Naopak do uvadajících listů uloží odpadní látky.
Vlastní mechanismus opadu listů se připravuje už od jara. V místech, kde řapík listu přisedá na větvičku (stonek), se už v době intenzivního růstu začnou vytvářet vrstvičky buněk, které lze od sebe navzájem oddělit. Jejich dočasná soudržnost je dána pouze přítomností růstového hormonu auxinu, který se tvoří v listech a vrcholových částech stonku a putuje rostlinou směrem dolů. Ke konci vegetace, na podzim, produkce auxinu klesá a úměrně tomu se oslabuje i jeho vliv na soudržnost buněk. V okamžiku, kdy síla gravitace překoná sílu auxinu, list upadne.
Sezónní shazování listí je ovládáno kombinací krátkého dne a nízkých teplot. Když poměr denního světla, tmy a chladu dosáhne kritického bodu, odpoví na to typický širokolistý strom vytvořením přehrádky zvláštních korkových buněk v místech, kde je řapík listu připojen k větvi. List pak pomalu odumírá, protože byl izolován od cévních svazků. Spoj se oslabuje, až list ze stromu spadne. Drobnou jizvu, která zůstala po opadu listu, zacelí další vrstva specializovaných buněk – ta chrání strom proti ztrátě vlhkosti a proti vniknutí hub.
Z listnáčů neopadávají pouze listy kožovité či ostnité. Příkladem neopadavého keře je cesmína ostrolistá (Ilex aquifolium), pěstovaná v mnoha parcích.
Přezimování vinné révy
Listopad vinaři považují za měsíc klidu, že? Hrozny jsou sklizené, očekává se příchod zimy...
Vinohradníci možná ano. Vinaři ne. Pro orientaci v pojmech si povězme, že vinař nemusí mít vinohrad, v němž pěstuje révu vinnou, a přesto může být vinařem. Hrozny si totiž může kupovat. Samozřejmě, vinař může být zároveň vinohradníkem a naopak. Takže ten, kdo se zabývá nejen pěstováním révy, ale také výrobou vín, touhle dobou neví, kam skočit dřív. Vinaři, tedy výrobci vín, ještě úplně mít sklizeno nemusí, protože mohou mít ještě hrozny na keřích. To proto, že doufají, že sklidí hrozny pozdních odrůd v takové kvalitě, aby z nich po čase mohla být vína slámová či ledová. Ale v našem vinařském seriálu se zabýváme především vinohradnictvím, tedy pěstováním révy na našich zahrádkách či v malých viničkách. Proto zůstaňme ještě chvíli ve vinicích.
To, že jsme sklidili, zpracovali či zkonzumovali hrozny, a tím jsme jakožto pěstitelé pro letošek se svými pracemi ve vinici skončili, neznamená, že tím pro tento rok končí také aktivita révových keřů. Čeká je přezimování a na to se musí připravit. Ovšem fyziologické přípravy keře na zimní spánek, odborně řešeno na dormanci, nezačínají teprve po sklizni, ale už mnohem dříve. Už v druhé polovině vegetace, někdy koncem července a určitě v srpnu můžeme pozorovat změny ve vzhledu letorostů – zelených výhonů. Přestávají být zelené, jejich pokožka žloutne a rychle hnědne a postupně se mění na borku.
Vyzrávání jednoletého dřeva:
Dochází také k celé řadě změn uvnitř letorostu, kterými se nemusíme podrobně zabývat, stačí, když tento složitý proces označíme jako „vyzrávání dřeva“. Vyzrávání začíná na bázi letorostu a s průběhem času postupuje nahoru. U některých odrůd probíhá vyzrávání dřeva velmi dobře a do příchodu zimy se na ni takto připraví po celé délce letorostů až do jejich vrcholů. Takto dobře vyzrálým letorostům pak zima příliš neublíží (když bereme v potaz normální průběh zimy). Jiné odrůdy jsou v procesu vyzrávání letorostů pomalejší a trvá jim déle, než se na zimu připraví. A pokud to nestihnou včas, tedy pokud je vyzrávání letorostů nedostatečné, mohou v tužších zimách pomrznout. Nevyzrálé části letorostů poznáme podle barvy borky nebo při řezu příčným průřezem, o tom jsme mluvili na začátku roku před řezem. Nejcitlivější na mráz jsou pochopitelně očka, jak jsme si vysvětlili v únoru.
Je možné vyzrávání letorostů nějak ovlivnit?
Jistěže ano. Osečkováním – tedy odstraněním růstových vrcholů v druhé polovině vegetace, jak jsme si vysvětlili v části o zelených pracích, jsme keřům „nařídili“ zastavit prodlužovací růst. A odstranění vrcholů, ve kterých je koncentrován růstový hormon auxin, je zároveň pokynem k vyzrávání letorostů. Proto bychom tento zásah nikdy neměli opomenout. A druhým, velmi důležitým faktorem, který může vyzrávání významně ovlivnit, a to negativně, je hnojení dusíkatými hnojivy během vegetace. Dusík podporuje prodlužovací růst, a proto je lépe s ním raději šetřit, chceme-li, aby letorosty na keřích dobře vyzrály. Jak se říká: všeho s mírou. Naopak prvek, který souvisí se zvyšováním odolnosti vůči zimním mrazům, je draslík, ten je révě ku prospěchu. Samozřejmě odolnost vůči mrazu je dána především geneticky: odrůdy jako např. Müller Thurgau nebo Modrý Portugal mají nízkou mrazuodolnost, což si musíme uvědomit před výsadbou vinice. Za odrůdu nejvíce odolnou vůči mrazu je považován Ryzlink rýnský – pokud mluvíme o klasických evropských odrůdách.
Kdy se barví listí
V pozdním létě, kdy se pomalu zkracují dny a kdy teploty zejména v noci více klesají, začínají opadavé stromy a keře v lesích, parcích i v našich zahradách postupně měnit své zbarvení. Nejprve se v zeleni listoví charakteristické pro letní období začínají objevovat pouze nepatrné záblesky žluté, hnědavé a načervenalé barvy. Barevné změny jsou pak stále nápadnější a intenzivnější a s koncem podzimu získávají celou škálu zbarvení – od různých odstínů žluté, hnědé a rezavé až po nádhernou tmavě červenou barvu. Změny zbarvení jsou úzce spjaty s procesem stárnutí listů, který končí jejich opadem.
Letní zelené zbarvení listů způsobují zelená barviva – chlorofyly, které získaly svůj název z řeckého chloros (zelený). Kromě chlorofylu se v listech vyskytuje i několik druhů žlutých a oranžových barviv, patřících do skupiny označované jako karotenoidy. Zástupci této skupiny barviv jsou obsaženy kromě listů i v četných plodech, například v šípcích, rajčatech, paprikách, ale i v kořenu mrkve. V létě je v listech podstatně méně karotenoidů než chlorofylů, proto je jejich zbarvení chlorofylem překryto a výsledné zbarvení listů je zelené.
Listová barviva (zejména chlorofyly) jsou pro život rostlin nezbytně nutné – zachycují sluneční záření, jehož energie je díky listovým barvivům využívána v procesu zvaném fotosyntéza, při němž vznikají látky tvořící rostlinné tělo. Lze bez nadsázky říci, že bez listových barviv by nemohly existovat rostliny, ale ani živočichové, kteří se rostlinami živí buď přímo, nebo nepřímo. Jako vedlejší produkt fotosyntézy pak vzniká kyslík, který listy rostlin uvolňují do atmosféry.
V pozdním létě, kdy listy začínají stárnout, klesá intenzita fotosyntézy a spolu s tím dochází k postupnému rozkladu zelených chlorofylů. Jejich množství v listech se snižuje, až posléze úplně zmizí. Žluté a oranžové karotenoidy jsou vůči rozkladu odolnější a zůstávají v listech i poté, co se chlorofyly zcela rozložily. Jejich žluté a žlutooranžové zbarvení pak vyniká, protože již není překrýváno chlorofyly. U některých dřevin se v listech v tomto období začínají tvořit ještě další barviva, zvaná antokyany, která mají nejčastěji různé odstíny červené a purpurové. Tvorba antokyanů je výrazná především u těch dřevin, jejichž listy obsahují větší množství rozpustných cukrů. U některých dřevin se antokyany vyskytují v listech i v letním období a způsobují zbarvení listů okrasných červenolistých forem, například buků. Navíc se tato barviva často vyskytují v květech (pelargonie, petúnie, růže) nebo v plodech (černý bez). U některých dřevin se v tomto období ukládá v listech i větší množství tříslovin; jejich přítomnost dodává spolu s karotenoidy listům hnědé zbarvení.
Výsledné zbarvení listů závisí na tom, jaké typy barviv a v jakých vzájemných poměrech se v listech vyskytují; přitom množství možných kombinací je značné a škála barev, které můžeme v tomto období vidět, je velmi pestrá. Zbarvení listů je do určité míry typické pro jednotlivé druhy dřevin. Žluté zbarvení je charakteristické například pro listy bříz, topolů a jinanů, protože na jejich zbarvení se podílejí téměř výhradně karotenoidy. Je-li zbarvení listů výrazně oranžové, červené či purpurové, zcela určitě se na něm podílejí vedle karotenoidů i antokyany. Příkladem mohou být některé javory, duby a jeřáby.
Vybarvení listů je však ovlivněno i počasím pozdního léta a podzimu, proto není krása a intenzita zbarvení každý rok stejná. Nejkrásněji se listy vybarvují, je-li počasí v tomto období slunné a chladné, nikoliv však mrazivé. Předčasné mrazíky narušují především tvorbu antokyanů. Vybarvení listů svědčí také mírné sucho, naopak deštivé počasí je méně příznivé. Příznivý vliv na zbarvení listů můžeme pozorovat i na listech jednoho a téhož stromu či keře. Lépe jsou vždy vybarveny listy, které jsou více exponovány na světle než listy zastíněné.
Změna ve zbarvení není jedinou změnou, která se v listech před příchodem zimy odehrává. Ostatní změny jsou sice na pohled méně nápadné, nicméně jsou pro rostliny životně důležité. V listech se nachází mnoho důležitých látek – cukrů, bílkovin a minerálních látek, které by byly po opadu listů ztraceny. Proto před tím, než list opadne, je alespoň část těchto látek odvedena z listů do vytrvalých částí rostliny, do větví, kmene a kořenů, kde jsou po dobu zimního klidu uloženy. V jarním období, kdy stromy raší, jsou tyto zásoby opětovně využity ke tvorbě nových listů a květů. Poté, co jsou látky z listů odtransportovány, listy opadávají. V tomto období jsou již dřeviny připraveny na přežití nepříznivých podmínek zimního období.