Exotická rostlina zamioculcas (česky též zamiokulkas nebo kulkas) svým atraktivním vzhledem a přizpůsobivostí různým podmínkám dobývá české domácnosti. I přesto, že pochází z tropické východní Afriky a Madagaskaru, je péče o zamioculcas překvapivě snadná. Při jeho pěstování dbáme na to, aby rostlinka měla dostatek rozptýleného světla a jednou za týden ji stačí zalít. Je vhodná i pro začátečníky.
Díky tomu, že péče o zamiokulkas nezabere moc času, můžete jej vidět téměř v každém obchodním centru a veřejných prostorech. Při dnešním běžném způsobu života, kdy člověk tráví v práci většinu dne a potýká se s nedostatkem času, představuje zamiokulkas vhodné řešení i pro ty, kteří by si vzhledem ke své zaneprázdněnosti žádnou rostlinu ani netroufli pěstovat.
Když zamiokulkas přinesete domů, vyberte mu vhodné stanoviště. Vyhovuje mu rozptýlené světlo. Je možné, že zvolené místo mu nebude přes zimu, kdy je slunečního světla méně, stačit. V tom případě ho přisuňte blíže k oknu. V létě můžete dát zamiokulkas ven, na zahradě či balkoně mu bude dobře. Zpočátku jen do stínu, kde si postupně zvykne na nové prostředí bez rizika popálení listů sluníčkem.
Rostlinu zalévejte jednou za týden nebo 14 dní mírnou zálivkou, nevadí ji ani krátkodobé přelití nebo sucho. Dlouhodobé přelívání však vede k uhnívání cibulky. Zamiokulkas pěstujte při pokojové teplotě, přes zimu by teplota neměla klesnout pod 12 °C.
Rostlinu hnojte 2x za měsíc od dubna do srpna hnojivem pro kaktusy a sukulenty, případně obyčejným tekutým hnojivem. Rostlinu přesazujte jednou za rok nebo dva na jaře do substrátu složeného ze stejného poměru drnovky, listovky, rašeliny a písku, ideálně do květináče o 5 cm většího.
Ačkoliv vám může připomínat sukulent, bez vody se rozhodně neobejde. Téměř denním zaléváním mu ale také neprospějete, rostlině hrozí riziko vzniku hniloby stonku. Zvykněte si zalévat jej jedenkrát týdně. Počkejte, až substrát vyschne, teprve poté přichází na řadu zálivka. Doporučuje se jej i rosit nebo jednou za čas sprchovat.
Rostlina pěstovaná v květináči časem spotřebuje živiny, které zemina obsahuje. Pak je potřeba přistoupit k jejímu přihnojení. Zatímco v zimě můžete na tuto činnost zapomenout, během sezony je běžný čtrnáctidenní interval.
Pokud se o zamiokulkas budete dobře starat, rozroste se a do květináče se už sotva vejde. Vyrůstá z hlízy, která sice není vidět, ale vězte, že se postupně zvětšuje. Také zemina bude na první pohled zralá na výměnu. Nový květináč vyberte jen o několik centimetrů větší, než je ten původní. Na jeho dno umístěte drenáž ve formě keramzitu nebo kamínků. Tato vrstva poslouží jako ochrana kořenů proti zahnívání, i když rostlinu přelijete, kořínky nebudou stát ve vodě.
V chladnějších měsících roku nezapomínejte, že zamiokulkas je citlivý na nízké teploty. Není proto vhodné pěstovat jej v nevytápěném prostoru nebo jej nechat stát někde, kde táhne. V takových případech často nastydne, což se projevuje černými skvrnami, jež se vytvoří na stoncích.
Z ostatních druhů, které vyžadují polostín, jsou asi nejznámější a nejoblíbenější žumen, klívie, fíkus, araukárie, kořenokvětka a zamiokulkas.
Žumen (Cissus)
Tato australská stálezelená popínavá rostlina je blízkou příbuznou révy. Má vejčité zubovité listy a svých opor se drží vidlicovitými úponky. Žumen se bohatě a rychle rozrůstá. Může se pnout po tyčích, po silném provazu zavěšeném od stropu, po zábradlí schodiště, zkrátka všude, kde chcete oživit trochu tmavší zákoutí sytou zelení. Žumen lze pěstovat i v závěsných nádobách, pak se výhony budou spouštět k zemi.
Žumen nesnáší přímé slunce, bujně roste při normální pokojové teplotě, v zimě je však nutné zajistit teplotu minimálně 12 stupňů Celsia. V době vegetace zalévejte mírně a jednou za dva týdny přihnojujte standardním tekutým hnojivem. V zimě zálivku omezte. Rostlině se dobře daří v suchém vzduchu, pěstujete-li ji však v teplém pokoji, bude potřebovat zvýšenou vlhkost.
Tuhé, řemenité listy klívie rostou ve dvou řadách ze ztluštělé báze (podobně jako pórek). Velmi časně zjara je možné vidět bledé květenství schované v záhybu listů, mírně odkloněné od středu, které pomalu roste na tlustém stvolu. Na jeho vrcholku se nachází asi dvacet jasně oranžových trubkovitých květů. Občas se vyskytují variety zbarvené žlutě nebo meruňkově (viz níže odkaz na fotogalerii).
Klívii pěstujte v polostínu, ale bude-li mít málo světla, nepokvete. V době vegetace jí vyhovuje normální pokojová teplota. Koncem podzimu klívii přemístěte na chladnější stanoviště, optimální teplota by se během letního odpočinku měla pohybovat okolo 10 stupňů Celsia. Tento odpočinek je nezbytný, má-li rostlina příštím rokem opět vykvést. Klívie dobře snáší suchý vzduch a nevyžaduje zvláštní zvlhčování. Od okamžiku, kdy se v záhybu listů objeví květenství, až do podzimu rostlinu vydatně zalévejte tak, aby zemina byla stále mírně vlhká. V tomto období také dvakrát měsíčně aplikujte standardní tekuté hnojivo. Na konci podzimu přestaňte zalévat i hnojit a zeminu ponechte zcela suchou až do časného jara, kdy začne klívie nakvétat. Pak zase pozvolna začněte s normální zálivkou. Klívie vytváří četné dužnaté kořeny, které se s jejím růstem začnou vynořovat na povrch zeminy. Pokvete nejlépe, bude-li mít tyto kořeny stlačené, a přesazovat byste ji měli, jen pokud je to nevyhnutelné. Při přesazování odstraňte odnože a zasaďte je odděleně, jestliže již mají viditelné kořeny.
Zde se můžete sami přesvědčit, jak krásná tato pokojová rostlina může být: klívie foto.
Fíkus (Ficus)
Z fíkusů si pro pěstování v polostínu vyberte druh Ficus pumila, jiné druhy vyžadují více světla. Ficus pumila má drobné zvlněné srdcovité listy a bývá popínavý nebo plazivý. Jeho stonky mohou dosáhnout délky několika metrů, častým zaštipováním terminálních výhonů však můžete udržet kompaktní, keřovitý vzhled.
Ficus pumila dobře roste při běžné pokojové teplotě, nesnáší však vysoké teploty a v zimě má raději trochu nižší teplotu (minimálně však 10 stupňů Celsia). Vyžaduje pravidelnou zálivku, neměl by tedy vyschnout ani být přemokřený. Má rád vysokou vzdušnou vlhkost – čím vyšší vlhkost, tím rychleji roste. Od jara do podzimu jej jedenkrát za 14 dní přihnojujte. Ficus pumila se množí na jaře vrcholovými řízky.
Zde si můžete prohlédnout fotografie druhu, který je do tmavších koutů z fíkusů ten nejvhodnější: fíkus foto.
Araukárie/Blahočet (Araucaria)
Araukárie roste pomalu, může však během deseti let dosáhnout výšky 120 cm. Ze všech známých druhů araukárií je pro pěstování v interiéru vhodná pouze Araucaria heterophyla, která má vodorovně postavené větve, jež v pravidelných patrech vytvářejí nezaměnitelný vzhled čeledi araukáriovitých, řadící se mezi jehličnany. Už po staletí se pěstuje jako pokojová rostlina. Pěstuje se také jako okrasná rostlina v parcích a zahradách jižní Evropy, kde dorůstá až do výšky 60 metrů. Listy mají krásně sytě zelenou barvu a strom své hustě listnaté větve rozkládá téměř vodorovně kolem kmene.
Araukárie vyžaduje polostín, dobře se jí daří při teplotě 15 až 21 stupňů Celsia. Zalévejte přiměřeně, s přidáním hnojiva na azalky jednou za tři týdny v době vegetace. Jestliže araukárii budete přelévat, opadá vám. Tato rostlina má ráda vyšší vlhkost vzduchu. Na příliš teplém a suchém stanovišti větve „zplihnou“ a jehlice zasychají. Araukárie přezimuje v chladu a v této době se minimálně zalévá. Přesazujte ji jen zřídka. Množit můžete vrcholovými řízky, které se odebírají pod druhým patrem od vrcholu.
Zde si můžete prohlédnout tento zajímavý jehličnan a přesvědčit se o tom, že opravdu dokáže dorůst až do výšky několika desítek metrů, má-li prostor a čas: araukárie foto.
Kořenokvětka (Aspidistra)
Aspidistra snáší i určité zanedbávání, avšak pokud se o ni budete dobře starat, odmění se vám každý rok několika novými listy. Dorůstá do výšky 75 až 100 cm. Tato odolná, nenáročná a dlouhověká pokojová rostlina získala své české jméno podle červeno-hnědých hvězdičkovitých květů, které vykvétají z oddenků těsně nad zemí. Aspidistra vytváří podlouhlé, tmavě zelené kožovité listy. Někdy můžeme spatřit staré rostliny, které téměř svými kořeny trhají květináč, a to právě kořenokvětce prospívá. Nemá ráda častě přesazování, rostliny musí vždy řádně prokořenit květináč, teprve pak je lze přesadit (obvykle je to jednou za 2 až 3 roky).
Nejideálnějším stanovištěm pro pěstování kořenokvětky je stinné a klidné místo. Lze ji pěstovat i na venkovním stanovišti. Rostlina není náchylná na průvan, ale potřebuje vysokou vlhkost vzduchu (až 85 %), proto ji často roste. Vydatně zalévejte měkkou, odstátou vodou. Pokud nemá rostlina dostatečnou zálivku, listy odspodu žloutnou nebo se na nich objevují skvrny. Kořenokvětce nejvíce vyhovuje normální pokojová teplota okolo 23 °C, ale snese i teplotu až kolem 29 °C. Starší rostliny mají raději chladnější místa, tedy o teplotě okolo 18 °C. V průběhu roku zalévejte mírně. V období vegetace přihnojujte každé dva týdny standardním tekutým hnojivem.
Tato rostlina je velice dekorativní pro své lesklé listy, které jsou více než zajímavé. Tyto zpeřené, tmavě zelené listy vyrůstají na silných stvolech, které mohou být až 1 metr dlouhé. V podzemní části je hlíza, která slouží jako zásobárna vody na období sucha. Proto je také zamiokulkas občas řazen k sukulentům. Starší exempláře občas kvetou. Květ však není tak působivý jako lesklé listy.
Zamiokulkas se hodí pro pěstitele začátečníky. Prospívá i na tmavších místech a potřebuje málo vody. Pěstujte jej při běžné pokojové teplotě pohybující se okolo 20 až 25 °C. Teplota přezimování by se měla pohybovat od 16 do 18 °C, nikdy by však neměla klesnout pod 12 °C. Rostlinu zalévejte pravidelně a k zalévání používejte pouze měkkou, odstátou vodu pokojové teploty. Při péči o zamiokulkas se můžete v zásadě dopustit jen jedné chyby: když budete rostlinu zalévat příliš, začnou její dužnaté kořeny zahnívat. Jestliže substrát mezi následnými zálivkami oschne nebo občas úplně vyschne, nic se neděje. Ve své domovině dokáže totiž zamiokulkas přečkat i dlouhá období sucha, byť v bezlistém stavu. Rostlinu přihnojujte jednou za dva týdny, a to v období od března do září speciálními tekutými hnojivy pro kaktusy a sukulenty, případně standardním tekutým hnojivem. Spotřeba živin je u zamiokulkasu velice rychlá. Pokud se na lesklých stálezelených listech časem usadí prach, osprchujte rostlinu vlažnou vodou. Každým rokem vyrůstají z podzemní hlízy jeden až tři nové výhony a zamiokulkas je tak stále hustší a kompaktnější.
Tyto fotografie vás určitě přesvědčí, pokud ještě váháte, zda si máte tuto krásnou a přitom nenáročnou pokojovou rostlinu pořídit: zamiokulkas foto.
Je zástupcem jednoho z mnoha druhů palem. Tato palma je bezkonkurenční v odstraňování amoniaku z okolního prostředí.
Botanický název – Rhapis excelsa
Lady Palma je vysoká pokojová rostlina, která je nenáročná na pěstování. Jde o keřovitou palmovou odrůdu, jejím charakteristickým rysem jsou hrudkovité listy ve tvaru dlaně, které ji dodávají na atraktivnosti. Tato rostlina se rozmnožuje pomocí podzemních oddenků. Ve volné přírodě roste v keřích, které vytvářejí příjemný stín. Tato odrůda byla kultivována tak dlouho, že její přesný původ je neznámý. Lady Palma je nejčastěji pěstovaným druhem palem v interiéru, vyžaduje polostín až stín a jedná se o elegantní pokojovou rostlinu, která tvoří vynikající ochranu pro svého uživatele. Listy rostliny jsou 30 cm dlouhé a 2,5 cm široké. Palma dorůstá do výšky cca 90 cm.
Rostlina potřebuje místo, které je světlé, ale není vystaveno přímému světlu. Palma roste jako shluk dřevin. Spodní listy opadají a vytváří na kmeni atraktivní bambusový vzhled. Rostlina se přesazuje každé 3–4 roky, má ráda menší obal a výrazně omezenou zálivku. Může být také pěstována i v misce pro bonsaje.
Pochází z jihovýchodní Číny.
Výška činí 3 metry ve venkovním prostředí, v interiéru dorůstá do výšky 90 cm.
Potřebuje jasné nepřímé světlo, příliš světla může rostlině způsobit žloutnutí listů.
Půdu udržujte rovnoměrně vlhkou po celé roční období. Palmy jsou velmi citlivé na chemické látky ve vodě, což se projevuje zhnědnutím hrotů listů.
Vyžaduje střední až vysokou vlhkost.
Vhodné jsou průměrné teploty 16–24 °C v místnosti.
Půda: rašelina a mech v podobě substrátu pro pokojové palmy.
Hnojivo: běžně dostupné hnojivo pro pokojové rostliny; přihnojování jedenkrát za měsíc.
Rozmnožování: rozdělením nebo semeny.
Zde je několik fotografií, kde je pěkně vidět Lady Palma.
Rubber Plant – Fíkus
Jedná se o rostlinu, která je známá spíše pod názvem fíkus. Její předností je odstraňování toxinů, především formaldehydu, ze znečištěného ovzduší.
Botanický název – Ficus elastica
Fíkus je tropická rostlina patřící do skupiny Meraceae, která se vyznačuje velkými, podlouhlými, lesklými, kožovitými listy a v zakrslé podobě je populární pokojovou rostlinou. Tyto rostliny se také nazývají „gumovníkové rostliny“. Ve volné přírodě dosahuje vzrůstu velkého stromu. Jedná se o populární pokojovou rostlinu s 20 cm dlouhými listy. Fíkus je velmi náchylný na plísně, které se vyskytují na listech rostliny, ale lze je jednoduše odstranit otřením napadených listů roztokem vody a mýdla.
Fíkus při pěstování v interiéru vyžaduje vyšší teplotu, velmi dobře se adaptuje na teploty v domácnostech a kancelářích. Vyžaduje dostatečnou vlhkost půdy, ovšem ne přelití půdy! Abychom zabránili přelévání půdy, je dobré používat nádoby, které odvádějí přebytečnou vodu do misek, tak se zabrání i uhnívání kořenů. Správný růst těchto rostlin podpoří prostor, který umožní dostatečné zalévání. Fíkus nemá rád přemisťování a náhlé změny teploty. Přihnojování se používá jednou za dva měsíce běžným hnojivem pro pokojové rostliny. Pokud je rostlina umístěna na přímém světle, měla by se přihnojovat jedenkrát za čtyři měsíce. Při správné péči si fíkus udrží lesklý vzhled listů. Listy by se měly pravidelně otírat vlhkým měkkým hadříkem, který slouží k odstranění prachu. Pro zvýraznění lesku listů se dají použít přípravky, které jsou běžně dostupné v oblíbených zahradních centrech.
Pochází z Indie a Malajsie.
Dosahuje výšky až 3 metry.
Potřebuje jasné světlo, ne přímé slunce.
Půdu udržujte rovnoměrně vlhkou.
Prospívá při relativní vlhkosti vzduchu 40 až 60 %.
Vhodná je pokojová teplota 16 až 24 °C v místnosti.
Půda: rašelina s mechem v podobě substrátu.
Hnojivo: jedenkrát za měsíc použít běžně dostupné hnojivo pro pokojové rostliny.
Rozmnožování: řízkováním v jarních měsících, a to následovně: uříznutou špičku řízku umístěte do nádoby s vodou po dobu 30 min. Řízek vyjměte a pouze povrch řezu ponořte do roztoku zakořeňujícího hormonu, poté vložte takto ošetřený řízek do vlhkého substrátu ke kořeni rostliny.
Boston Ferns vede žebříček rostlin vhodných pro odstraňování toxického formaldehydu, dále dodává vzduchu vlhkost.
Tato rostlina je nejpopulárnějším druhem kapradiny, původem ze Střední Ameriky, který se během viktoriánské éry se rychle stal oblíbeným v salonech a verandách v Severní Americe. Dlouhé, hustě pokryté listy rostliny se velmi dobře vyjímají na podstavcích nebo v závěsných koších. V současné době existuje několik nových kultivarů, které se vyznačují kudrnatými volánky v podobě lístků.
Neumísťujte rostlinu v blízkosti tepelných zdrojů a ventilátorů, jelikož kolísání teploty může způsobit zhnědnutí lístků. Rostlina je původem z tropických deštných pralesů, kde je relativní vlhkost vzduchu cca 70%, tudíž potřebuje vlhké prostředí, čehož můžete docílit například ručním rozprašovačem. Při pěstování používejte nádoby s odvodem přebytečné vody, tak zabráníte uhnívání kořenů rostliny. Při přesazování rostliny použijte nádobu, která je jen o něco větší než původní nádoba, a kořeny rostliny zkraťte o ¼, eventuálně můžete rostlinu rozdělit a přesadit do více nádob.
Kapradí je velmi náchylné na škůdce, převážně na roztoče, pokud škůdce objevíte, setřete je z lístků či napadené části, nebo ji ustřihněte. Použití insekticidů kapradině škodí. V letním období můžete vzít rostlinu ven a umýt ji vlažnou vodou. V domácím prostředí osprchujte taktéž vlažnou vodou. Pravidelným rosením zabráníte invazi svilušky, která miluje sušší podmínky.
Množení: odřízněte nové rostliny, které rostou mimo hlavní kořenový bal, a přesaďte je do jiné nádoby se substrátem, nebo rozdělte velký kořenový bal do menších shluků a přesaďte do jiných nádob.
Zde je několik fotografií, na nichž je vidět kapradina.
Dracena fragrans – dračinec
Dracena fragrans patří do nejvyšší kategorie rostlin, které čistí vzduch, konkrétně jej zbavují formaldehydu.
Dracena fragrans „Massangeana“ je ideální pokojová rostlina, jelikož její pěstování je velmi jednoduché. Rostlina má podobu nerozvětveného kmene, který je na svém vrcholu zastřešen listy. Listy mají tmavozelenou barvu a jsou cca 60 cm dlouhé a 10 cm široké s úzkým žlutým pruhem. Ve volné přírodě má rostlina velmi aromatické květenství, v interiéru kvete zřídka. Jak rostlina roste, spodní listy opadávají, což je normální.
Rostlinu chraňte před průvanem a přímým slunečním světlem, které může spálit listy. Žlutě zbarvené listy mohou svědčit o přelití rostliny, nebo o hnilobě kořenů. Je dobré pro pěstování použít nádobu s odvodem vody, rostlina nikdy nesmí stát ve vodě. Dračinec pravidelně prořezávejte, aby nebyl příliš vysoký. Pokud chcete, můžete použít kmenové řízky pro další rostliny. Přesazování je vhodné pouze tehdy, když rostlina naplní nádobu svými kořeny. Jedná se o pomalu rostoucí pokojovou rostlinu, která se přesazuje jedenkrát za 3 roky. Rostlina vyžaduje menší nádoby a vzhledem k její objemnosti je třeba dbát na bezpečnost v jejím okolí. Jedná se o dlouholetou nenáročnou pokojovou rostlinu.
Pochází z tropické východní Afriky.
Rostlina dorůstá pomalu, může dosáhnout až 1,8 m.
Má ráda jasné světlo, bude tolerovat i polostín až stín.
Od jara do podzimu potřebuje vlhkou, ale ne mokrou půdu. V zimě je důležité dodržovat klidové vegetační období rostliny a zálivku omezit.
Vhodná je průměrná až střední vlhkost prostředí.
Průměrné teploty 16–24 °C v místnosti. Je důležité, aby rostlina nebyla vystavena teplotám nižším než 13 °C.
Stačí jí substrát pro běžné pokojové rostliny.
Jedenkrát za měsíc přidat běžně dostupné hnojivo pro pokojové rostliny.
Množí se řízkováním v jarních a letních měsících; řízek ponechat ve vlhkém substrátu.
Zde je několik fotografií zachycujících tuto dracénu.
Draceana draco – Dračinec obrovský/Dračí strom
Tato rostlina je dynamickým vzduchovým filtrem proti xylenu a trichlorethylenu ve znečištěném ovzduší. Draceana draco neboli Dračí strom je velmi dekorační pokojová rostlina. Vzhled této rostliny připomíná krásný strom s hustým chomáčem špičatých listů na vrcholu kmínku. Spodní listy přirozeně klesají a opadávají. Listy jsou úzké, červeně lemované, o délce 30 až 40 cm. Tato exotická pokojová rostlina je pomalu rostoucí a dosahující výšky 1,8 m v interiéru. Výšku rostliny lze upravit řezem vrcholu. Dracaena je nenáročná rostlina, které se daří v průměrných interiérových podmínkách. Toleruje suchý vnitřní vzduch a nízké osvětlení v místnosti, které je většinou smrtící pro většinu rostlin. Nemá ráda mokrou půdu, ale velmi dobře toleruje změny teplot. Přesazování tohoto dračince je vhodné na jaře s použitím běžného substrátu pro pokojové rostliny. Pokud se na rostlině vyskytnou škůdci, je dobré ji pravidelně rosit vodou.
Původem je z Madagaskaru.
Dosahuje výšky 1,8 m.
Je nenáročná na světlo, nesnáší přímý sluneční svit.
Vyžaduje vlhkou půdu od jara do podzimu, v zimním období snáší mírně sušší půdu. Zemina nikdy nesmí být podmáčená.
Vhodná je průměrná vlhkost v místnosti, ale bude tolerovat i suchý vzduch.
Teplota v místnosti by se měla pohybovat mezi 16–24 °C.
Potřebuje kvalitní univerzální substrát.
Přihnojování jedenkrát za 2 týdny na jaře a v létě. V zimním období přihnojovat poloviční dávkou běžného hnojiva pro pokojové rostliny.
Množení: odříznout v jakékoliv výšce a nechat zakořenit ve vlhkém substrátu.
Zde je několik fotografií, na nichž je vidět dračí strom.
English Ivy – Anglický břečťan
Jedná se o popínavou, velmi invazivní a rychle rostoucí rostlinu, která má velmi dobré absorpční účinky při odstraňování mnoha toxinů, zejména formaldehydu.
Břečťan je popínavá rostlina s laločnatými listy se silnými šlachovitými stonky. Běžně se pěstuje v závěsných květináčích v interiéru. Existují stovky odrůd břečťanu, některé druhy jsou s hladkými zelenými listy, jiné odrůdy mají listy žlutozlaté nebo krémově bílé.
Listy rostliny jsou jedovaté a mohou způsobit i podráždění pokožky, z tohoto důvodu je nevhodné rostlinu umístit v dosahu dětí a domácích mazlíčků! Rostlině vyhovuje vlhký vzduch a rovnoměrně vlhká půda. Rostlina nemá ráda průvan, ale má velmi ráda rosení vodou. Pokud chcete mít rostlinu bohatou a rozvětvenou, provádějte během roku pravidelné prořezávání. Rostlina velmi dobře reaguje na světlo, což se odrazí v barevnosti listů.
Původem je tato rostlina z Evropy.
Rostlina bude růst tak vysoko, jak jí bude dovoleno.
Nevyžaduje přímé slunce, ale dobře osvětlené stanoviště. Této rostlině se dobře daří i pod zářivkovým osvětlením.
Vyžaduje půdu rovnoměrně vlhkou, ale ne přemokřenou. V zimních měsících má raději sušší půdu.
Důležité je pravidelné vlhčení vodou.
Rostlina snáší i nižší pokojové teploty v rozmezí 10 až 21 °C.
Potřebuje běžný substrát, který dobře propouští vodu.
Přihnojování stačí jedenkrát měsíčně od jara do podzimu hnojivem s vysokým obsahem dusíku.
Množení: pravidelně řízkováním a vložením řízků do vody nebo do vlhkého substrátu.
Zde je několik fotografií, na kterých je krásně vidět anglický břečťan.
Pygmy Date Palm – Trpasličí palma
Tato palma je velmi ceněna pro své detoxikační účinky, a to zejména při odstraňování xylenu a toluenu.
Jedná se o trpasličí rostlinu, která dosahuje maximálně výšky maximálně 120 cm po dobu několika let. Je to velmi pomalu rostoucí palma, která má dlouhé vypouklé listy se štíhlými jemnými konečky, což tomuto druhu dodává elegantní vzhled.
Trpasličí palma je velmi nenáročná rostlina, která nevyžaduje velkou pozornost. Nemá ráda vlhkou až přemokřenou zeminu. Vlhkost půdy může vést ke hnilobě kořenů. Přesazování rostliny se doporučuje na jaře po několika letech. Tato rostlina má jemné kořeny, které při přesazování nesmí být porušeny.
Palma pochází z jihovýchodní Asie.
Maximální výška růstu je 1,2 m ve vnitřním prostředí.
Tato palma vyžaduje jasné světlo.
Vlhká půda přes léto, v zimním období minimální zálivka.
Vlhkost by měla být střední až vysoká.
Průměrná pokojová teplota v rozmezí 18 až 29 °C.
Dobře propustný standardní substrát v kombinaci s perlitem nebo pískem.
Přihnojování jedenkrát na jaře a jedenkrát v létě postupně uvolňujícím hnojivem bohatým na hořčík.
Množení: mladé výhonky, které rostou ve spodní části rostliny se samostatnými kořeny, oddělte a zasaďte samostatně do kontejnerů. Rozmnožování je možné pomocí semen, ale tato forma je zdlouhavá a vyžaduje několik let.
Zde je několik fotografií, na nichž uvidíte trpasličí palmu.
Weeping Fig/Ficus benjamina – Fíkus benjamín
Rostlina je asi nejlepší volbou, když potřebujeme vzduch v místnosti zbavit formaldehydu, čpavku, xylenu a toluenu.
Fíkus benjamín je asi nejpopulárnější interiérová rostlina z čeledi Moraceae. Jeho větve padají dolů v podobě zdřevnatělých stonků, které jsou pokryté lesklými, tmavě zelenými listy. Fíkus přináší potěšení v jakékoli jasně osvětlené místnosti. Pěstitelé jej vyhledávají pro jeho dekorativní vzhled. Patří mezi dlouholeté a pomalu rostoucí pokojové květiny.
Fíkus umístěte ve světlé místnosti bez přímého světla. Rostlinu chraňte před průvanem, před výkyvy teplot či prouděním studeného vzduchu od oken a dveří. Při dobré péči budou rostlině růst nové listy na jaře a v létě. Na podzim očekávejte opadávání většího počtu listů. Tento stav je normální. Opadávání můžete zabránit rosením. Fíkus nemá rád přelévání.
Pochází z jihovýchodní Asie a severní Austrálie.
Dorůstá až do výšky 3 metrů.
Vyžaduje jasné světlo.
Vodu v květináči nechte důkladně vyschnout. Udržujte půdu mírně sušší především v zimě, kdy je intenzita světla nižší.
Vlhkost by měla být střední až vysoká.
Teplota v místnosti by se měla pohybovat v rozmezí 16–24 °C.
Fíkusu postačí substrát pro pokojové rostliny.
V letních měsících přihnojujeme jedenkrát za měsíc běžným hnojivem na pokojové rostliny, v zimních měsících přihnojujeme ve stejném intervalu, pouze s poloviční dávkou hnojiva.
Keře jsou na zahradě ideální kulisou, která vytváří pocit stálosti. Nejlépe uděláme, když vybereme rostliny různé výšky a rozličného tvaru a strategicky je rozmístíme. Keře kvetoucí výraznými barvami kombinujeme s těmi, jejichž květy jsou poněkud mdlé.
Keře mohou být dekorativní svým tvarem, nebo květy, které často voní, či barevnými listy, často i svými ozdobnými plody. K celkovému vzhledu přispívají v neposlední řadě také stonky, které mívají často charakteristickou texturu.
Keře jsou rostliny s dřevnatými stonky, které se obvykle rozvětvují od báze a vytvářejí množství postranních stonků přímo ze země nebo kousek nad její úrovní. Tím se liší od stromů, které mají jen jeden kmen, ale do jisté míry se obě skupiny překrývají. Některé z okrasných keřů vypadají zajímavě i několik ročních období, jiné pouze jedno. Většinou jsou snadno dostupné a s jejich pěstováním není velká práce. Všechny však potřebují odpovídající prostor, aby se mohly rozvíjet. Volné místo můžeme do doby, než dorostou, zaplnit přechodnou výsadbou.
Žlutě kvetoucích keřů je velké množství, níže je uvedeno několik druhů pro inspiraci.
Buxus zimostrázový
Jedná se o keř (Buxus sempervirens), který dorůstá do výšky 20 až 30 cm, je listnatý neopadavý, barva listů je zelená, květy žluté. Má rád slunce nebo polostín.
Tento nízký, zakrsle rostoucí neopadavý keř se od ostatních buxusů liší pouze drobnými trny, které nejsou nebezpečné. Květy jsou drobné, žluté. Keř kvete v květnu až červnu.
Snese všechny typy půd. Je vhodný jako skupinová podsada vyšších keřů či stromů, do skalek, venkovních květináčů a do malých zahrádek.
Dřišťál Juliin
Tento keř (Berberis julianae) dorůstá do výšky 2,5 m, je listnatý neopadavý, listy má zelené, květy žluté. Vyhovuje mu slunce nebo polostín.
Dřišťál je stálezelený trnitý keř vzpřímeného tvaru. V květnu až červnu jej zdobí žluté vonné květy, které se na podzim promění v modravé bobule. Tento keř snese všechny typy půd.
Používá se buď jako solitér, nebo v keřových skupinách a pro neprostupné volně rostoucí i tvarované stálezelené živé ploty.
Brslen evropský
Jedná se o listnatý opadavý keř (Euonymus europaeus) dorůstající až do výšky 5 m. Barva listů je zelená, keř vykvétá v září až říjnu nápadnými žlutými květy. Má rád polostín.
Listy tohoto brslenu jsou řapíkaté, jednoduché, podlouhle eliptické až podlouhle kopinaté, na vrcholu zašpičatělé, na bázi klínovité, na okraji drobně pilovité, lysé, pouze na spodní straně na žilkách kratičce chlupaté. Květy jsou drobné, 4četné, korunní lístky úzce vejčité až čárkovité, na okraji často podvinuté a brvité, žluté až žlutozelené. Plodem je 4pouzdrá růžová až karmínově červená tobolka.
Pěstuje se na půdách vlhkých, výživných, spíše vápnitých. Jedná se o jedovatý keř.
Čilimník
Tento keř (Cytisus praecox) dorůstá do výšky 1,5 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté. Má rád přímé slunce.
Zelený metlovitý keřík rozkvétá v květnu až červnu žlutými květy. Po odkvětu je nutný hluboký řez, ale neřežeme do starého dřeva. Čilimník vyžaduje lehčí, písčité půdy na slunci. Ve stínu málo kvete a špatně vyzrávají nové výhony, které pak v zimě namrzají.
Zlatice
Jedná se o keř (Forsythia) rostoucí obvykle do výšky 2 m, je listnatý opadavý, barva listů je zelená, květy nápadné žluté. Má rád přímé slunce.
Zlatice kvete bohatě před rašením listů. Květy jsou žluté, objevují se v březnu až dubnu. Vysazujeme ji jako solitér nebo ve skupinách (volně rostoucí nebo stříhané živé ploty). Řez je nejvhodnější provádět po odkvětu.
Vilín
Jedná se o keř (Hamamelis) dorůstající do výšky 4 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté. Má rád přímé slunce nebo polostín.
Květy mají tvar krátkých třásní, sytou žlutou barvu a vyrůstají na holém dřevě bez listí. Vykvetou ke konci zimy a vydrží na keři až do příchodu teplých dnů. Listy jsou podobné lísce, jen větší a pevnější a na podzim se barví převážně do šarlatově červené a zlaté. Jsou to opadavé keře s otevřenou korunou ve tvaru V, které se svou střední velikostí hodí téměř do každé zahrady.
Vilín má rád vlhkou a kyselou půdu, nesnáší vápno. Nejlépe prospívá na výslunném místě v zahradě či v mírném polostínu. Starší rostliny nestříhejte.
Třezalka kalíškatá
Tento keřík (Hypericum calycinum) dorůstá maximálně do výšky 50 cm, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté. Má rád přímé slunce nebo polostín.
Nízký keř se vzpřímenými hlavními výhony a obloukovitě překloněnými větévkami kvete velkými žlutými květy od léta až do podzimu.
Třezalka kalíškatá je nenáročná, mrazuvzdorná rostlina, které vyhovují dobře propustné, humózní půdy na slunném, či polostinném stanovišti. Pro lepší vzhled a dosažení většího počtu velkých květů se doporučuje každoroční řez několik cm nad zemí.
Zákula japonská
Jedná se o keř (Kerria japonica) dorůstající do výšky 2 m, je listnatý neopadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté. Má rád polostín až stín.
Nejčastěji se pěstuje plnokvětý kultivar s bambulkovitými květy. Hlavním obdobím květu je duben až květen. Častokrát však zákula vykvete i v průběhu léta nebo i na podzim. Větve zůstávají po celý rok svěže zelené, což činí tento keř dekorativním i v zimě.
Silnější mrazy mohou způsobit nevzhledné poškození větví, zákula ale snáší velmi dobře i hluboké seřezání až k zemi. Řez provádíme po odkvětu. Je to nenáročný keř, vyhovují mu nejrůznější půdní typy, jen se mu příliš nedaří na půdách těžkých a málo propustných. Výhodnou vlastností je i to, že snáší stanoviště částečně až plně zastíněná, i na nich bohatě kvete.
Růže pokryvná
Tento keřík (Rosa kordes) dorůstá obvykle do výšky 50 cm, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté květy. Má rád slunce.
Nízká půdopokryvná a slabě vonící růže vytváří husté rozvětvené opadavé keříčky s malými, tmavozelenými a jemně zubatými lesklými listy. Opakovaně a bohatě kvete menšími nápadnými poloplnými květy. Na podzim se okraje listů barví do vínově červené a květy tmavnou do žlutooranžové barvy.
Růže pokryvná je nenáročný mrazuvzdorný a proti chorobám dobře odolný kultivar, vhodný jako keřík do záhonů, skalek i větších nádob. Má ráda slunce, ne úpal (raději mírný polostín), a chráněné vzdušné stanoviště. Zemina má být humózní hluboká a vlhčí, spíše mírně kyselá a propustná zahradní půda. Pravidelně, ale přiměřeně zaléváme ke kořenům. Pro bohatší násadu květů je dobré přihnojit každý rok na jaře a v červenci po prvním odkvětu. Růže nesnáší čerstvý hnůj. Střih není nutný, zmladit můžeme na jaře zakrácením na polovinu. Zvláště v chladnějších oblastech se doporučuje růže na zimu zespodu přihrnout zeminou do výšky přibližně 10 až 15 cm, případně ještě přikrýt chvojím.
Kručinka lydijská
Jedná se o keř (Genista lydia) dorůstající do výšky 50 cm, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté. Má rád slunce.
Tento nízký poléhavý a opadavý půdopokryvný keřík má obloukovitě převislé měkké větvičky a malé čárkovité, sytě zelené listy. Velmi bohatě kvete menšími nápadnými květy. Kručinka je vhodná do větších skalek, zídek a na záhony, jako solitér i do menších skupin. Má ráda plné slunce, světlo, chráněné stanoviště. Půda by měla být velice lehká, chudší a jen mírně vlhká, dobře propustná hlinitopísčitá až štěrkovitá.
Jedná se o mrazuvzdorný keř, ale přes zimu se doporučuje přikrývka, v tuhých zimách může namrzat. Kručinka nemá ráda přesazování.
V naší poradně s názvem ZAVAŘOVÁNÍ KAPUSTY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zuzana Keilová.
Prosím zavařoval jste někdo kapustu??? jak na to ?? díky Zuzana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Nechte kapustu zkvasit podobně jako zelí. Výsledný produkt je bezlepkový, paleo a je vhodný pro vegany i vegetariány. Tady je recept na dva litry kysané kapusty:
Suroviny:
1 velká hlava kapusty
4-5 šálků organického kadeřávku - velké stonky jsou odstraněny a listy nazřezány na tenké proužky
1 malá organická červená cibule - nakrájená na kostičky
4 čajové lžičky himalájské růžové soli
1 lžíce loupané organické bílé buničiny z kůry citronu
3 stroužky oloupaného česneku
4½ šálků teplé čisté vody (40° C)
1 čajová lžička organického kokosového cukru nebo Rapadury
1 balíček bakteriální kultury pro mléčné kvašení https://www.amazon.com/gp/a…
2 čisté skleněné zavařovací sklenice s víčkem
Postup
1. Odstraňte 4 vnější listy z kapusty, opláchněte, osušte a odložte. Odstraňte košťál a nakrájejte zbývající časti kapusty na tenké plátky nebo použijte kuchyňský robot. Umístěte kapustu a nakrájený kadeřávek do velkého sítka a důkladně opláchněte vodou. Možná to budete muset udělat v několika dávkách v závislosti na velikosti sítka.
2. Do velké mísy dejte omytou kapustu s kadeřávkem, přidejte červenou cibuli, posypte dvěma lžičkami růžové soli a promíchejte čistýma rukama, dokud kapusta a kadeřávek nezačne vadnout a neuvolní kapalinu. Pak to nechte stranou a přejděte k přípravě solanky.
3. Do mixéru dejte zbývající 2 lžičky růžové soli, bílou kůru z citronu, rozmačkaný česnek, vodu, cukr a rozmixujte, dokud to nebude hladké. Nakonec ručné přimíchejte mléčné kultury. Nechejte slanou vodu odležet po dobu 10-15 minut, aby se dobrá bakterie probudila a začala se krmít cukrem. Nalejte slanou vodu na nakrájenou zeleninu a dobře promíchejte rukama, dokud nebude veškerá zelenina pokryta solankou.
4. Směs nandejte do čistých skleněných sklenic a důkladně to rukama nebo velkou lžičkou umačkejte, dokud slanina nezakryje všechnu zeleninu. V horní části každé nádoby ponechte nejméně 6 cm místa na zakrytí.
5. Na začátku odložené 4 okrajové listy z kapusty přeložte a umístěte na vrch fermentované zeleniny, zatlačte dolů na listy, aby se zakryly solankou. Opakujte to i pro druhou sklenici. Tímto dalším krokem pomůžete udržet vaši fermentovanou zeleninu pod solankou. Můžete také použít malou čistou sklenici, která se vejde do nádoby a zeleninu přitlačí ke dnu. Ujistěte se, že máte alespoň 3 nebo 6 cm slaného nálevu nad horní částí fermentované zeleniny a složených listů.
6. Sklenice umístěte do lepenkové krabice, abyste je chránili před světlem. Nechte zeleninu kvasit při pokojové teplotě po dobu 5-7 dnů. Ochutnejte malou část po 4 dnech v letních měsících a 5-6 dnech v chladnějších měsících, abyste zjistili, zda se vám líbí chuť. Pokud se vám líbí chuť, odstraňte horní listy zelí a umístěte fermentovanou zeleninu do ledničky. Čím déle zeleninu kvasíte, tím více bude kyselejší. Poté, co dokončíte fermentaci, umístěte zeleninu do chladničky po dobu až 6-8 měsíců.
7. Pokaždé, když ujíte kysanou zeleninu, ujistěte se, že zbylá zelenina je zatlačena pod solanku, abyste si ji ochránili po dlouhou dobu.
Pokud hledáte rostliny pro stinný kout, tedy na východní či severní straně pozemku, můžete si vybrat například keře s bohatým olistěním a dlouhým obdobím kvetení, jako jsou pěnišníky. V místech, kde není příliš velký stín, se bude dařit kalinám, pustorylu či některým druhům tavolníku. Jestliže dáváte předost užitečným keřům před těmi okrasnými, pak budou ideální borůvky či brusinky. Když hledáte zeleň, která by ochránila vaše obydlí nejen před prachem či hlukem ze silnice, ale i před pohledy kolemjdoucích, vybírejte nejlépe mezi neopadavými druhy keřů, jako je tis nebo zimostráz. Pokud potřebujete rostlinu, která by jednak zakryla a zkrášlila holé plochy v místech pod stromy, jednak pomohla udržet vláhu u kořenů stromů, jsou tu půdopokryvné keře jako borůvka černá nebo tolokvěnka alpská. Toužíte-li po celoroční pestré barevné paletě, kombinujte keře s různými barvami listů (viz níže podkapitolka keře s červenými listy). Potřebujete-li osázet větší plochy, pak sáhněte po třezalce rozkladité, tavolníku nízkém či dřišťálu Thumbergově.
O některých keřích si něco víc povíme dále v našem příspěvku. Jestli vám však místo dlouhého povídání více vyhovuje stručný a jasný výčet, pak doporučujeme například bezvadnou přehlednou tabulku stínomilných keřů, z níž se dozvíte, které keře jsou okrasné listem, které květem či plodem; jestli jde o keř opadavý, stálezelený, nebo o jehličnan; jak moc vám vyroste; a v neposlední řadě, jaká půda je pro něj vyhovující. A kdo má raději to „povídání“, nechť se pustí do čtení následujících řádků, kde se blíže seznámíme s těmi nejoblíbenějšími keři.
Hlohyně šarlatová (Pyracantha coccinea)
Krásný neopadavý keř, který bude vaši zahradu zdobit celý rok. Hodí se zejména k tvorbě živých plotů a bývá vedena po stěnách budov, neboť může vyrůst až do výšky 5 metrů, přičemž jde o kompaktní hustý keř dobře tvarovatelný řezem. Hlohyni však lze využít také jako dekorativní solitér. Na jaře kvete bílými květy, na podzim ji zdobí oranžové až červené plody, které zůstávají na keřích tak dlouho, dokud je nesezobou ptáci. Listy jsou leskle zelené.
Hlohyni vyhovuje polostín, na půdu je nenáročná, jen nesmí být příliš kyselá. Dobře zvládá sucho.
Jde asi o jednu z nejčastěji využívaných stálezelených rostlin v našich zahradách, neboť je vhodná jak do živých plotů, tak i jako solitér. Velmi dobře se tvaruje a můžete ji nechat růst i v nejrůznějších drátěných šablonách. Zimostráz neboli buxus má hned několik druhů a čeledí, všechny jsou však charakteristické svými tmavě zelenými listy. Vyšlechtěny jdou však už i formy, které mohou mít listy žluté, načervenalé či žlutozelené.
Zimostráz potřebuje dostatek živin, vyhovuje mu vápenitá půda. Dobře roste ve stínu i polostínu, jestliže má dostatek vlhkosti.
Zde naleznete spoustu fotografií zachycující buxus v mnoha jeho podobách.
Pěnišník (Rhododendron)
Rhododendrony zcela jistě patří mezi ty nejoblíbenější okrasné keře na našich zahradách či v parcích – jsou skromné, nenáročné na péči, otužilé a přitom stálezelené a nádherně kvetoucí. Existuje nepřeberné množství kultivarů tohoto druhu, takže záleží jen na vašem výběru. Při nákupu si zjistěte, do jaké výšky daný typ vyroste, co potřebuje ke svému růstu, jakou bude mít barvu (nejlépe kupujte již rozkvetlé sazenice, ať potom nejste zklamaní).
Pěnišníky pocházejí z vlhkých oblastí, dobře se jim tedy bude dařit v propustné, vzdušné, zásadité, humózní půdě, ideálně se doporučuje rašelina. Keř zasaďte nejlépe na severní nebo západní stranu pod vzrostlé stromy, které budou rododendron chránit před průvanem i slunečními paprsky. Zalévejte přiměřeně, zemina by měla být neustále mírně vlhká, nesmí však být trvale zamokřená. Jak jsme již zmínili, rhododendron nesnáší přímé slunce a umístění v průvanu, ale nevyhovuje mu ani celodenní stín. Pokud na listech objevíte zelené povlaky řas, jde o příliš tmavé stanoviště.
Ve stínu i mezi stromy se bude dařit také pustorylu. Tento půvabný keř je znám také pod názvem nepravý jasmín. Kvete v létě velkým množstvím bílých květů, které takřka pokryjí celý keř a omamně voní zejména za teplých letních večerů. Listy jsou vejčité a více nebo méně zubaté. Existuje mnoho druhů pustorylu, které se od sebe liší především vzrůstem (nízké, střední, vysoké nebo vzpřímeně rostoucí).
Pustoryl patří také mezi nenáročné keře. Zvládne půdu kyselou i vápenitou, nevyžaduje pravidelnou zálivku. Množí se jednoduše zelenými řízky pod sklem nebo dřevitými řízky na venkovním stanovišti.
Tato odrůda borůvky představuje 15 až 40 cm vysoký keřík, hustě větvený s plazivým oddenkem a vzpřímenými listy, které na podzim opadávají. Kvete od dubna do června drobnými bílými až narůžovělými kvítky. Plody jsou černomodré kulaté šťavnaté bobule, mají sladce nakyslou chuť a jejich dužina barví.
Vyžaduje kyselou, na živiny chudou, humózní půdu, která nevysychá.
Brusinka je stálezelený půdopokryvný keřík. Hustě se větví a dorůstá pouze do výšky 10 až 20 cm. Má plazivé, až 70 cm dlouhé výhonky, z nichž vyrůstají vzpřímené olistěné stonky. Kožovité listy jsou tmavě zelené barvy, spodní strana je matná, s hnědavými tečkami, horní strana lesklá. Květy se objevují od konce května do července a rostou v hustých převislých hroznech, mají bílou nebo narůžovělou barvy a slabě voní. Plody jsou jasně červené bobule. Jejich dužnina je moučnatá, nahořklá a obsahuje drobná semena.
Brusince se daří na kyselých půdách, chudých na minerály. Stačí jí mírná zálivka.
Mahony jsou nízké až středně vysoké stálezelené keře, které dorůstají do výšky 60 až 150 cm a šířky 100 až 180 cm). Listy mají lichozpeřené, na okrajích pichlavé až ostnitě zubaté. Na podzim se zbarvují do červena až téměř dohněda, přičemž si zachovávají svůj tvar. Květy jsou výrazně žluté. Plody – modré bobule – jsou na rozdíl od ostatních částí rostliny jen mírně jedovaté.
Mahónii svědčí stín či polostín, na slunečním úpalu neprospívá. Vyžaduje propustnou, na živiny bohatou a neustále přiměřeně vlhkou půdu. Jestliže je půda dostatečně výživná, hnojení není nutné, jinak přihnojujte v sezoně asi jednou za tři týdny, a to hnojivy určenými pro okrasné listnaté dřeviny. Lze ji snadno tvarovat pravidelným řezem. Množí se nejčastěji řízkováním či hřížením, ale nové sazenice můžete získat i z odkopků od rozrostlejších keřů. Mahónie je odolná vůči mrazu, ale doporučuje se při oblevě občas zalít.
V naší poradně s názvem POHROMA NA ZAHRÁDCE, NEMOC RODODENDRONU A PLAMÉNKU. se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ladislav Galus.
Dobrý den,
na jaře jsem zasadil rododendron, který krásně obrazil, ale během 14 dnů se na něm začaly objevovat hnědé skvrny a listy začínají schnout. Zároveň jsem zaznamenal špatnou kondici plaménku, objevuje se na horních listech podivné žilkování. Tmavé žilky a světlý list.
Děkuji za případné odpovědi. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Hnědé listy, které má váš Rhododendron jsou nejspíše následky chladného jara. Vlivem mrazů byly listy poničeny a teď se to projevilo jejich zasicháním a hnědnutím. Podle obrázku jsou nové listy zdravé a rostlina prospívá.
Co se týče klematisu, tak zde nejspíše půjde o chlorózu. Chloróza se objevuje při výsadbě na nevhodných stanovištích, kde dochází často ke žloutnutí listů ve vrcholových částech
výhonů, přičemž žilnatina zůstává dlouho zelená. Postupně zežloutnou a zhnědnou celé listy, zkrucují se a předčasně opadávají. Příčinou mohou být jak celkový nedostatek živin, tak například jen nedostatek železa, ale mohou ji způsobit i abiotické faktory, například přemokření substrátu. Nedostatek železa může být vyvolán nadbytkem vápníku či fosforu v půdě, utužením či nadměrnou vlhkostí půdy, chladným počasím, poškozením kořenů. Ochrana se provádí na základě stanovení příčiny, v případě nedostatku železa lze opakovaně aplikovat listová hnojiva s Fe v chelátové formě již od prvních příznaků.
Pokud rostlině začnou žloutnout listy, je třeba zjistit, proč tomu tak je. Jestli z důvodu přemokření, zaschnutí, nedostatkem hnojení, nízkou vzdušnou vlhkostí, nevhodným substrátem nebo malým květináčem.
Pokud se jedná o přemokření, je třeba rostlinu okamžitě přesadit do nového substrátu. U zasychání postačí obnovit rostlině zálivku. A pokud je to nedostatkem hnojení, začněte přiměřeně přihnojovat. U nedostatečné vzdušné vlhkosti postačí rostlinu začít rosit. U malého květináče nebo nevhodného substrátu je třeba rostlinu přesadit do většího květináče a vhodného substrátu.
V naší poradně s názvem KATALPA? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sylva.
Dobrý den nejsem si jista jestli mám na zahradě katalpu. Stromeček malí cca 30cm jsem si přinesla z jedné zanedbané zahrady, kde se volně samy rozmnožily pod velikou "maminou". Loni vyrostl cca do výšky 50 cm, 4 lístky opadly. Letos vyrost do možná už více jak 2m výšky. Nekvetl, a listy jsou skoro 50 cm široké. Prosím jedná se o Katalpu? Děkuji Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Na vaší fotografii je rostlina s názvem pavlovnie protáhlá (Paulownia elongata). Tento druh pavlovnie je velmi bujně rostoucí strom pěstovaný pro ozdobu v zahradách a parcích. Tato pavlovnie je oblíbená pro své překrásné fialové květy a řadí se mezi nejrychleji rostoucí stromy na světě. Roste dobře v písčitých půdách, nesnáší přemokření. Zcela mrazuvzdorná se stane až po 4 letech. V osmi až deseti letech doroste do výšky 15 metrů a vytvoří obrovský strom.
Katalpa a pavlovnie jsou často zaměňovány pro svůj podobný vzhled. Ale jde o dva různé zástupce. Katalpa pochází z USA, kdežto pavlonvnie z Číny. Katalpy jsou vzácné, ale pavlovnie jsou běžné. Listy Katalpy jsou velké, ale listy Pavlovnie jsou větší, často mnohem větší. Listy katalpy vyrůstají po třech třech, ale pavlovnie má listy jen v párech. Květy katalpy jsou bílé, ale květy pavlovnie jsou levandulové až fialové. Plody katalpy jsou dlouhé úzké lusky, ale plodem pavlovnie je zaoblená dřevěná kapsle.
Pavlovnie je u nás dostatečně odolná a pokud vysadíte jednoletou sazenici zjara, tak do podzimu zesílí natolik, že zpravidla přežije zimu bez poškození. Někdy během zimy omrzne nevyzrálý vegetační vrcholek rostliny, ale další roky se už zvýší její šance na další přežití. Vyžaduje plně osluněné stanoviště, ale snese i lehký polostín. Obvykle se vyrovná s běžnou výsadbu kdekoli na zahradě, bez úpravy zeminy, ale v humózních výživných půdách poroste asi o třetinu rychleji. První roky je dobré rostlině přilepšit občasnou závlahou a přihnojením.
Paulownie prvním rokem po vysetí vyroste zpravidla do metrové výšky a následující rok se běžně stává, že nadzemní část, nikoli kvůli mrazu, zcela odumře do výšky 5 - 30 cm nad zem. Není to vůbec na závadu, naopak, rostlina nad zemí vyraší a pokud je ve volné půdě s dostatkem vláhy a živin, je schopná v této druhé vegetační sezoně vyrůst do výšky i přes 3 metry. Následující rok může Paulownie přirůst další 3-4 metry, pakliže si zachová zřetelný terminál, a je přihnojována dusíkatými hnojivy. Pokud rostlina při suchém počasí není vůbec zalévána ani hnojena, pak jsou její přírůstky jen poloviční.
Zamiokulkasu žloutnou listy z důvodu nadbytečné zálivky (přemokření), nedostatečné zálivky (zasychání), někdy i kvůli nedostatečnému přihnojování nebo nedostatečné vzdušné vlhkosti, nevyhovujícímu substrátu a malému květináči. Vesměs se dá konstatovat, že ke žloutnutí listů dochází následkem špatné péče o rostlinu.
V naší poradně s názvem PĚSTOVÁNÍ VINNÉ RÉVY PRO ZAČÁTEČNÍKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel DRAHOSLAVA.
Dobrý den,na chatě máme vysazené dvě vinné révy - Mladen a Vlasta.Vše vypadalo skvěle,rostlinám se dařilo,zaléváme je pravidelně 3x - 4x týdně(víkendové dny).Začaly se tvořit a pěkně růst bobule,ale najednou skoro všechny dostaly šedý povlak,jakoby prach.Jak se příští rok tady tomu bránit?Děkuji za Vaší radu. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Moc zaléváte. Vinná réva je suchomilná rostlina. Vodu získává přes listy ze vzdušné vlhkosti. Proto jsou listy révy tak velké. Když ji soustavně zaléváte, udržujete rostlinu i její okolí příliš vlhké a to nahrává plísním. Pak stačí krátké deštivé období a plíseň zachvátí plody i listy. Ptáte-li se jak se tomu bránit, tak určitě omezit zálivku. Rostlinu zalévat jen ke kořenům a ne na listy. Také pomůže, když umožníte lepší proudění vzduchu, prořízkou okolní vegetace. S chemickou ochranou vám pomůže kalendář pro pěstitele vinné révy, najdete ho tady: https://www.vinna-reva-pest…
Žluté listy u česneku jsou běžný jev, který mnozí považují za hrozbu. 6loutnutí česneku může být způsobeno například tuhou zimou, střídání mrazu a tepla v zimě a na jaře. Také mírný nedostatek živin nebo půdní nerovnováha mohou způsobit žluté listy u česneku. Stejně tak i příliš mnoho nebo příliš málo vody. Obvykle se není třeba strachovat, žluté listy u česneku jsou normální. Nicméně, žluté pruhy na listech, skvrny, flíčky, stočené listy, zahuštěné listy, fialové žíly na listech, nebo jiné abnormality ukazují na něco vážnějšího, například: půdní nedostatky, napadení hmyzem, parazitární onemocnění nebo plísně.
V naší poradně s názvem CHOROBY RAJČAT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Jelínek.
Prosím o radu Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Jde o rannou plíseň na rajčatech. Silně napadené listy žloutnou a opadávají. Starší listy jsou náchylnější než mladší, takže tato choroba často začíná ve spodní části rostliny a postupuje nahoru.
Co s tím? Musíte se vyvarovat vody na listech. Rostlinu zalévejte jen do substrátu. U větších rostlin pomůže mulčování, umístění do klecí nebo vytyčování, které udrží rostliny nad zemí, takže jsou méně zranitelné. Lepší cirkulace vzduchu umožňuje, aby listy schly rychleji. Mulčování pomáhá zabránit rozstřikování vody při zálivce a přenášení spor chorob na rostliny.
Chemicky můžete rostliny ošetřit pomocí kontaktního fungicidu CHAMPION 50WG. Postupujte podle návodu a ošetřete celou rostlinu a listy zhora i zdola. Po každém dešti pak opalujte, až do sklizně.
Žlutě kvetoucí okrasné keře kvetou od jara do podzimu (vždy záleží na druhu). Nejsou náročné na pěstování, některé snáší i přímé slunce. Některé keře (opět podle druhu) musíme zastřihávat.
Zde můžete vidět okrasné keře, které mají žluté květy.
Buxus zimostrázový
Nízký, zakrsle rostoucí neopadavý keř, který se od ostatních dřišťálů liší pouze drobnými trny, jež nejsou nebezpečné. Výška keře je 20 až 30 cm a šířka 50 cm. Drobné květy mají žlutou barvu. Buxus snese všechny typy půd. Lze ho využít jako skupinovou podsadu vyšších keřů či stromů, hodí se též na skalky, malé zahrádky a do venkovních květináčů. Vynikne rovněž jako solitéra.
Čimišník stromovitý
Převážně vzpřímený keř se žlutými květy motýlkového tvaru, jenž dorůstá do výšky 4 m. Na povrchu mladých větví se nacházejí chloupky. Listy čimišníku mají pravidelný eliptický tvar a zelenou barvu. Plodem je zelený lusk. Na půdu není náročný, snese i přímé slunce. Je vhodné jej pěstovat jako solitérní keř.
Líska obecná
Líska je opadavý listnatý keř rozkladitého tvaru, který dosahuje výšky 5 m. Zelené listy jsou střídavé, vejčité, srdčité. Květenství se označuje jako jehněda, která je nažloutlá. Plody jsou oříšky. Tento keř není náročný na půdu a snese i přímé slunce. Taktéž líska vynikne jako solitéra.
Zlatice prostřední
Jedná se o keř dorůstající do výšky 3 m. Listy jsou vejčité a mají zelenou barvu, květ je žlutý. Rovněž zlatice je nenáročná na půdu a má ráda přímé slunce. Je vhodná do skupinových výsadeb a do živých plotů i jako solitérní rostlina.
Třezalka bobulovitá
Třezalka bobulovitá dorůstá do výšky 50 až 100 cm. Má krásné žluté květy, na jejichž místě se následně objevují dekorativní plody černé barvy, které na keři vydrží až do podzimu. Listy jsou vejčité a mají zelenou barvu. Třezalce svědčí slunná stanoviště či polostín. Na půdu není náročná.
Jasmín nahokvětý
Vyznačuje se nádhernými žlutými květy, které zahradu rozsvítí v zimě, jelikož jasmín kvete od ledna do dubna. Jedná se o popínavý opadavý keř rozložitého tvaru, jenž dosahuje výšky 3 m. Má zelené listy, které jsou vejčité a 3četné. Jasmín nahokvětý vyžaduje humózní a vlhou půdu. Snáší přímé slunce. Tímto keřem lze pokrýt pergoly nebo treláže.
Ve svém příspěvku KROUCENÍ LISTŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bohumil Klíma.
Dobrý den, na podzim jsme zasadili planou meruňku, na jaře ji ale krátce po rašení listů se listy začaly kroutit a přestaly růst. Nevíme proč a zda se to dá ještě napravit. Děkuji za radu, Klíma, Kolín.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Neumann.
Dobrý den.
Mám jakousi blůmu (žluté koule,které se zráním červenají až do temné fialové(nějaká slivoň)
Roub jsem získal v pohraničí (po němcích). Strom je střední velikosti a každý rok cca 20let neuvěřitelně plodil. Jen byl nutný postřik při odkvétání proti červivosti. Jenže v loňském létě se mu začaly kroutit listy a strom začal chřadnout. Listy jsem prohlížel,někde byly drobná dvě, tři mikrozrnka (trus?). Od počátku jsem dělal postřiky , ale postupně to ztrácelo smysl, když listy se srolovaly do utěsněné roličky (postřik proti mšicím - myslím Mospilan, nebo tak něco. Na podzim jsem si mayslel, že strom uschne. Na jaře jsem jej silněnji oriřezal, zatím se má k světu, mnoho výhonkú i ze staršího dřeva. Zdá se zachráněn ale svinuté trubičky nyní nachcházím na jabloni a růžích. ˇŽivočicha nevidím? Není to nějaká nemoc? Máte radu có s tím?O jediný exemplář stromu se bojím.
Děkuji
Tomuto jevu lze předejít vhodnou péčí. Zaměřte se hlavně na přiměřenou zálivku, pravidelné hnojení v době vegetace rostliny a nezapomínejte ani na vzdušnou vlhkost a kvalitní substrát v adekvátním květináči.
Rudodřev koka neboli kokainovník pravý je keř nebo strom vysoký až 3 m. Má červenavě hnědou borku (odtud název), prutovité větve jsou porostlé střídavými, podlouhle vejčitými celokrajnými listy s krátkým řapíkem. Listy jsou světle zelené, květy jsou drobné bílé. Plodem je vejčitá peckovice, dlouhá až 8 mm, když je zralá, má oranžově červenou barvu, obsahuje pouze jedno semeno.
Rudodřev pochází z tropické až subtropické Jižní Ameriky. Semenáčky se ve školkách pěstují asi rok, jakmile dosáhnou výšky 30 až 50 cm, vysazují se na pole. První sklizeň listů se provádí u rostlin starých asi rok a půl. U tříletých stromků je možné listy sklízet již třikrát až pětkrát ročně, aniž by se rostliny poškodily. Čerstvě sklízené listy se opatrně suší, nesmí přeschnout. Delším skladováním ztrácejí listy nejen vůni, ale i účinnost. Životnost plantáže je asi 20 let, potom se musí obnovit. Rostlina se může množit řízky, ale obvykle se pěstuje přímo výsevem do školek. Kokainovník pravý má rád slunce i polostín, vlhko, je teplomilný. Vyhovuje mu propustná půda, vyžaduje vysokou vzdušnou vlhkost.
Listy této rostliny obsahují asi 1% alkaloidu kokainu. Kokain je narkotikum, které se v medicíně používá od roku 1884 jako místní anestetikum v zubním a očním lékařství, pro zažívací a nervovou soustavu má účinky tonizující. Je to návyková a nebezpečná droga. V pěstitelských oblastech domorodé obyvatelstvo čerstvé listy žvýká. Pro zvýšení palčivosti k nim někdy přidávají pálené vápno nebo rostlinný popel.
Z kapradin je to například parožnatka, srpovice, křídelnice, sleziník či ledviník. Tyto rostliny všeobecně nemají rády horké letní slunce a je pro ně nezbytná vysoká vzdušná vlhkost. Kapradiny vyžadují také vydatnou zálivku. Zemina musí být dobře propustná, ale nikdy nedopusťte, aby vyschla.
Parožnatka (Platycerium)
Tato neobvykle vypadající kapradina (viz odkaz níže) vytváří dvojí olistění. Jednak jsou to výrazné dekorativní listy, kterým se říká fertilní (plodivé), ty mají tvar jeleních parohů a na svém rubu nesou výtrusy. Druhé listy jsou ploché, sterilní a přidržují kapradinu na opoře.
Parožnatka vyžaduje rozptýlené světlo, vyhovuje jí normální pokojová teplota, ale potřebuje vysokou vzdušnou vlhkost. V době vegetace má tato kapradina ráda, když ji mezi dvěma zálivkami necháte „téměř“ vyschnout a pak ji vydatně zalijete (nejlépe ponořením do mísy s vodou). Během léta jí dvakrát nebo třikrát do vody v míse přidejte standardní tekuté hnojivo. V zimě parožnatku takto namáčejte jen krátce a nehnojte.
Křídelnice je malá kapradina s dělenými listy, které mohou mít až devět dlouze čárkovitých úkrojků. Existuje mnoho zajímavých variet, některé s vlnitými nebo zkadeřenými úkrojky, jiné s bílými proužky (viz odkaz na fotogalerii níže). Rostlina vytváří trsy z oddenku vedoucího těsně pod povrchem zeminy.
Křídelnice vyžaduje polostín a normální pokojovou teplotu, která však nesmí v zimě klesnout pod 12 stupňů Celsia. Jako kapradina vyžaduje vysokou vzdušnou vlhkost. Květináč tedy nejlépe postavte do misky s vlhkými oblázky a křídelnici často roste. Zalévejte ji hojně a ve vegetačním období přihnojujte jednou měsíčně. Při nižší teplotě zálivku mírně omezte.
Jestli nevíte, jak tato kapradina vypadá, podívejte se na uvedené fotografie: Křídelnice foto.
Sleziník (Asplenium)
Sleziník patří mezi nenáročné pokojové rostliny. Jeho zářivé, nedělené listy tvoří růžici. Struktura listů působí dojmem kůže, jejich barva pak připomíná barvu čerstvého zeleného jablíčka (viz níže odkaz na fotografie této rostliny). Sleziník může dosahovat výšky až jednoho metru, ale běžná délka činí 35 až 50 cm. Nové, nerozvinuté listy jsou dost křehké, neměli byste se jich tedy během několika dnů vůbec dotýkat.
Po celý rok pěstujte sleziník v polostínu, tedy na rozptýleném světle, v žádném případě jej nevystavujte slunečním paprskům. Dobře roste při normální pokojové teplotě, v zimě však teplota nemá klesnout pod 15 stupňů, aby listy zůstaly zdravé. Vydatně zalévejte a v době vegetace dvakrát měsíčně přihnojujte standardním tekutým hnojivem. V zimě zálivku omezte. Abyste předešli hnědnutí špiček a okrajů listů, dopřejte sleziníku vysokou vzdušnou vlhkost. Nejlépe jej umístěte do velké mísy naplněné vlhkými kamínky. Také jej často mlžte, abyste smyli prach z listů. Dospělé listy občas utírejte vlhkým hadříkem.
Tato kapradina nevytváří odnože, ale jednoduše se rozrůstá – jak roste, vytváří zvláštní houbovitou kořenovou masu, která se pomalu rozšiřuje na povrch zeminy. Podle toho poznáte, že sleziník potřebuje přesadit do většího květináče. Rostlinu přesazujte na jaře do kvalitní propustné zeminy, nejlépe s příměsí listovky nebo hrubé rašeliny.
Vějířovité listy této kapradiny rostou ve dvou řadách po stranách tenkého středového žebra. Mohou být zvlněné, se zkadeřenými okraji, a mohou dorůstat až do délky 90 až 150 cm.
Celoročně můžete ledviník pěstovat v polostínu, vyhovuje mu normální pokojová teplota. Hojně zalévejte a jednou za dva týdny přihnojujte standardním tekutým hnojivem. V zimě zalévejte jen mírně a nepřihnojujte. Se stupající teplotou je potřeba zvyšovat i vlhkost vzduchu, jinak špičky listů a úkrojky zhnědnou. Květináč postavte do misky s vlhkými oblázky a často roste.
I když ledviník asi dobře znáte, můžete si prohlédnout tuto fotogalerii: ledviník foto.
Nedostatek slunce může za to, že listy oleandru jsou malé a nerostou. Pokud oleandr umístíme do rohu, kde na něj velkou část dne nesvítí přímé slunce, rostlina může trpět a nakonec uhyne. To může být další důvod, proč listy oleandru žloutnou a opadávají. V takovém případě oleandr okamžitě se přesuňte.
Jako středomořská rostlina oleandr miluje slunce a nemá zimní odolnost. Díky tomu může opulentně kvetoucí keř dělat parádu na balkoně a terase od jara do podzimu. Pokud mu přidělená lokalita nevyhovuje, rostlina zareaguje žlutými listy, které dříve či později opadnou. Vzhledem k tomu, že rostlina je citlivá na mráz je závislá na pěstování v nádobě, díky tomu můžete v případě pochybností umístění snadno optimalizovat. Po splnění následujících podmínek se projevy poškození rychle obnoví:
Přesuňte oleandr na slunné a teplé místo.
Doporučuje se ochrana proti větru a dešti.
Umístění na jižní straně domu.
Po rychlém přesunutí oleandru na exponované místo by se spálil a vytvořily by se žlutě skvrnité listy. Jako jistý znak této příčiny je, že se žluté skvrny dále nešíří. Rostlinu je třeba na přesun aklimatizovat na polostinném stanovišti po dobu 1 až 2 týdnů. To pomůže zabránit poškození listů oleandru. Postižené listy by se neměly odstraňovat, protože zbývající zelená tkáň se nadále účastní životně důležité fotosyntézy.
Tyto okrasné keře, které nejsou náročné na údržbu, kvetou většinou velmi bohatě od konce dubna do konce května. Listy mají drobné, oválné, mírně lesklé a středně zelené.
Překrásná stálezelená dřevina kulovitého tvaru s nepřehlédnutelnými květy, které každé jaro ohromují svou nádhernou barvou, stavbou květu a velikostí. Listy jsou neopadavé, tmavě zelené. Rododendron kvete od května do června a jeho květy mají různé bravy podle druhu. Výška keře je 1,8 až 2,5 m, šířka 1,8 až 2,5 m. Vyžaduje mírně kyselou a živnou půdu. Dobře snáší zastínění, potřebuje alespoň polostín (nejlépe dopolední z východní strany). V zimě je citlivý především na dopolední slunce, jež může silně popálit jeho listy. Nemají-li tedy zvláště mladé keře přirozený dopolední stín, je třeba je chránit (například chvojím). Rododendron má široké spektrum využití: jako nepřehlédnutelná solitéra, do skupinové výsadby či na vřesoviště.
Azalka japonská
Tyto na údržbu nenáročné keře kvetou většinou velmi bohatě od konce dubna až do konce května a jejich květy mají oranžovou barvu. Listy jsou drobné, oválné, mírně lesklé a mají středně zelenou barvu. Výška keře je 30 až 60 cm, šířka 1,8 až 2,5 m. V polostínu a stínu téměř neopadávají, naproti tomu na slunných plochách může více než polovina listů přes zimu opadat. Na jejich místě pak na jaře po odkvětu vyrostou listy nové. Azalka potřebuje lehkou, kyselou, velmi propustnou a nejlépe neustále vlhkou půdu bohatou na železo a fosfor. Ideální je do skupinové výsadby a na vřesoviště.
Azalka japonská zakrslá
Jedná se o plnokvětou odrůdu. Keř má sněhově bílé květy a kvete většinou velmi bohatě od konce dubna do konce května. Ostatní vlastnosti a potřeby jsou stejné jako u azalky japonské (viz výše).
Dřín obecný
Dřín je opadavý, široce rozložitý a vzdušný keř se sytě zeleným olistěním. Drobné žluté kvítky vykvétají ještě na holých větvích již v březnu. V srpnu dozrávají plody, které mají červenou barvu a jsou velmi chutné a zdravé (obsahují velké množství vitaminu C). Keř může dorůst až do výšky 5 m. Na půdu a umístění je dřín naprosto nenáročný. Dříny se hodí do skupin nebo se z nich může vytvořit stříhaný či volně rostoucí živý plot.
Kdoulovec lahvicovitý
Rozložitý až vystoupavý opadavý keř, jehož výška je až 1,6 m. Před olistěním se na něm objevuje záplava tmavě růžových květů. Po odkvětu pak kdoulovec zdobí velké žlutavé nebo žlutozelené jablkovité plody, a to až do pozdního podzimu, mnohdy dokonce až do jara. Plody jsou jedlé, ale kvůli poněkud kyselé a svíravé chuti se obvykle nepojídají samostatně, ale spíše se používají jako dochucovadlo. Listy jsou zelené. Kdoulovec není náročný na půdu, ideální je slunné stanoviště s běžnou zahradní půdou. Je to krásný solitérní keř, který se uplatní nejen ve skupinách, ale též jako předsadba keřových skupin či jako součást nižších živých plotů.
Mezi nejznámější keře s červenými listy patří javor, dřišťál, tavola či blýskavka. Na následujících řádcích se o nich něco málo dozvíte.
Javor dlanitolistý
Jde o velmi dekorativní, široce rozložitý keř, který je obdivován kvůli svým hluboce členěným listům, jež se na podzim nádherně vybarvují do různých odstínů červené až oranžové. V dnešní době se tento kultivar pěstuje na různých velikostech kmínků. Doporučuje se jako solitér do předzahrádek nebo na vřesoviště.
Vyžaduje kyselou, humózní a dobře propustnou půdu. Vhodným stanovištěm je polostín, nejlépe takový, aby byla rostlina chráněna před poledním a odpoledním úpalem. Snese vlhké, ale v žádném případě podmáčené stanoviště. Mladé rostliny chraňte před zimními mrazy.
Dřišťál je 1,5 až 2 metry vysoký červenolistý keř, který se na podzim obvykle obsype spoustou červených plodů, které nejsou jedovaté. Hodí se do živých plotů a plůtků, je možné jej vysazovat do skupin či jednotlivě, poroste i na suchých stráních či okrajích zahrad a skalek. Lze jej formovat řezem.
Je opadavý keř, který dorůstá do výšky kolem 2 metrů. Výšku lze omezit řezem. Tavola je ozdobná právě výrazným zabarvením listů. Vyjímá se zvláště v kombinaci s rostlinami se zelenými nebo žlutými listy. Květy tavoly jsou drobné, narůžovělé a objevují se v červnu. Tento keř prospívá na slunci nebo v polostínu v živné půdě (nesnáší silně vápenitou půdu). Ve stínu nebude vybarvení listů tak intenzivní.
Tento stálezelený keř dorůstá do výšky 3 až 4 m a vytváří hustý keř. Jeho listy jsou nejkrásnější asi v období rašení, kdy má tato odrůda rašící listy sytě vínově červené a barva postupně přechází přes bronzový odstín až do tmavě zelené. Rostlině přirůstají nové listy v nepravidelných intervalech až do podzimu, takže je keř zajímavý neustále. Drobné bílé vonné květy jsou uspořádané v latách a vykvétají v průběhu května.
Blýskavce vyhovuje vlhká, živná a humózní půda, ideálním stanovištěm je polostín. Vyžaduje dostatečnou zálivku, a to i v zimě, pokud nemrzne. Chraňte ji před zimními mrazy, ale když omrzne, není problém ji na jaře výrazně sestříhat, bohatě vám zase obrazí. Blýskavka je vhodná do skupinové výsadby, ale hodí se i do živých plotů. Roste poměrně rychle a kompaktně, a jak jsme již zmínili, po případném namrznutí i řezu dobře regeneruje.
Zvadlé listy lze často přisoudit k chybám v péči, přičemž se ukázalo, že příčinou toho je zejména hnojení. Při nadměrném hnojení rostlin může docházet k přebytku živin a tím k vadnutí listů. V těchto případech je vhodné přijmout protiopatření a podle toho změnit hnojení.
Nedostatek hořčíku
Při nedostatku hořčíku se listové plochy mezi žilnatinou listů zesvětlují a listy žloutnou. Listy časem zhnědnou a uschnou. Je nápadné, že hlavní žíly zůstávají nedotčeny a zachovávají si zelenou barvu. Nedostatku hořčíku lze čelit jednoduchými kroky:
Aplikujte hnojivo s obsahem hořčíku jako je Epsomská sůl.
Zvyšte pH půdy - k tomu jsou vhodné dolomitické vápence.
Nedostatek draslíku
Draslík je pro rajčata základní živinou, protože nejen podporuje tkáň, ale má také pozitivní vliv na vodní rovnováhu. Když rajčata mají příliš málo draslíku, listy odpařují více vody, což způsobí, že rychleji vadnou a opadávají. V důsledku toho listy hnědnou a usychají. V tomto případě je třeba rostliny přihnojit hnojivem obsahujícím draslík, přičemž k tomuto účelu jsou nejvhodnější následující hnojiva:
Dřevěný popel.
Potaš.
Koňský hnůj.
Draselné hnojivo si můžete rychle a snadno vyrobit sami rozpuštěním potaše ve vodě. Obecně se asi jeden litr vody smíchá se 120 gramů potaše.
