Facebook Síť X Pinterest email tisk

Téma

ZAVAŘENÍ V MYČCE


ZAVAŘENÍ V MYČCE je jedno z témat, o kterém se můžete dočíst v našem článku. Proč zavařovat hotové jídlo do sklenic, je jasné. Minimálně vám to v budoucnu ušetří čas, který potom můžete věnovat své rodině, koníčkům a podobně. Takto připravené pokrmy vám vydrží opravdu dlouho, proto pokud jezdíte na dovolenou a berete si s sebou jídlo, tak budou zavařené hotové pokrmy pro vás to pravé. Nemusíte kupovat drahé konzervy, které se s domácí stravou nedají srovnat.


Zavařování hotových jídel v myčce

Zavařování hotových jídel v myčce je velice jednoduchý způsob. Zavařovat můžete téměř všechno, polévky, omáčky, ryby, uzeniny nebo maso. Důležité je uvařené jídlo naplnit do předem důkladně umytých sklenic a zavíčkovat nejlépe novými víčky, ne použitými. Pokud máte v jídle maso, jsou lepší víčka s červenou gumou. Takto připravené klasické 0,7 l velké sklenice naskládáme do spodní části myčky, do horní můžete dát menší třeba s džemem nebo přesnídávkou. Myčku nastavíme na program s nejvyšší možnou teplotou, nejlépe 70 °C, a zapneme. Někdo přitom ještě umyje i trochu nádobí. Po ukončení programu sklenice vyndáme a vyskládáme třeba na kuchyňskou linku dnem vzhůru. Je to snadné a tímto zavařováním vlastně zabijeme dvě mouchy jednou ranou, jak se lidově říká.

Zdroj: článek Zavařování hotových jídel do sklenic

Zavařování hrušek v myčce

Sklenice máte připravené, důkladně uzavřené a teď už je jen zavařit. Pokud jste se rozhodli, že budete hrušky zavařovat v myčce, tak je s rozestupem naskládejte do myčky, je potřeba, aby sklenice stály rovně. Zapněte myčku na nejdelší program a nechte ho doběhnout do konce. Až myčka vypne, vyndejte sklenice ven a otočte je dnem vzhůru, nechte asi 5 minut a otočte zpět, pak už jen nechte sklenice vystydnout. Tento způsob zavařování sice bude trvat poměrně dlouho, ale najednou jste schopni zavařit poměrně velké množství sklenic a kromě naskládání a vyskládání sklenic z myčky vás to nebude stát žádné jiné úsilí a nenadělá vám to žádný nepořádek. Vyzkoušejte sami a uvidíte, jak se vám tento způsob osvědčí.

Zdroj: článek Při zavařování hrušek dělá spousta Čechů jednu zásadní chybu a

Zavařování broskví v myčce

Sklenice máte připravené, důkladně uzavřené a teď už jen zavařovat. Pokud jste se rozhodli, že budete broskve zavařovat v myčce, tak je s rozestupem naskládejte do myčky, je potřeba, aby sklenice stály rovně. Zapněte myčku na nejdelší program a nechte ho doběhnout do konce. Až myčka vypne, vyndejte sklenice ven a otočte je dnem vzhůru, nechte asi 5 minut a otočte zpět, pak už jen nechte sklenice vystydnout. Tento způsob zavařování sice bude trvat poměrně dlouho, ale najednou jste schopni zavařit poměrně velké množství sklenic a kromě naskládání a vyskládání sklenic z myčky vás to nebude stát žádné jiné úsilí a nenadělá vám to žádný nepořádek. Vyzkoušejte sami a uvidíte, jak se tento způsob osvědčí.

Zdroj: článek Zavařování broskví

Jak zavařit uzené maso do sklenic

Zavařování uzeného je velice dobrá věc. Maso je vynikající, lze je využít na cesty, dovolenou či velmi rychlou přípravu jídla. Co se samotného zavařování týče, můžete zavařovat do klasických sklenic s narážecím víčkem anebo do šroubovacích sklenic. Víčka si kupte vždy nová! A ať mají červenou gumičku. Právě ty jsou určené na maso. Sklenice důkladně vymyjte, aby byly bez jakýchkoli nečistot. Suché být nemusí, ale čistota je opravdu nutná. Uzené maso, které chcete zavařovat, neuďte do finální podoby. Zavařuje se vždy maso polosyrové. Doporučuje se při teplotě udírny 60-80 stupňů udit maximálně 3 hodiny, při teplotě 80-100 stupňů do dvou hodin. Více ne. Maso naskládejte do sklenic, aby bylo zhruba 2-2,5 cm pod hrdlo sklenice. Hlavně nepřeplňovat. Dejte si pozor, aby mezi masem bylo co nejméně mezer. Když máte sklenici plnou, dolijte do masa vodu. Čistou, studenou, aby dosahovala cca do 1/2 až 2/3 výšky sklenice. Hrdlo sklenice otřete suchým hadrem a poté ještě dosedací plochu vlhkým hadříkem namočeným v Alpě nebo slivovici. Tím plochu odmastíte a dokonale očistíte. A můžete zavařovat.

Možností je mnoho, někdo zavařuje v mikrovlnné troubě, někdo v myčce. Nejčastější je ale zavařování v hrnci, klasické nebo horkovzdušné troubě. U trouby je nutné, aby měla přesnou regulaci teploty, což dnešní moderní jistě mají. Sklenice normálně vyrovnáte na rošt. Není nutné do trouby dávat plech s vodou a podobně. Troubu zapněte cca na 180 stupňů. Až začne voda ve sklenicích vřít (je to vidět), snižte teplotu na 120 stupňů a pak postupně snižujte až na 95 stupňů. Zavařuje se přibližně 1,5 až 2 hodiny od počátku varu ve sklenicích. Někdo pak kvůli strachu z klostridií opakuje zavařování druhý den znova, ale není to nutné. Po zavaření sklenice vytáhněte z trouby a nechte přirozeně vychladit. Prostě jen sklenice vyrovnejte na linku a nechte chladnout. Nehtem ukazováčku můžete poklepat víčka a podle zvuku poznáte, která "chytla" a která ne. Dutý, hluboký tón značí, že nechytla, a vysoký tón, že chytla. Tuto zkoušku provádějte až po zchladnutí sklenic, jinak nic nepoznáte. Zavařování v hrnci je podobné, jen musíte na dno dát vodu. Sklenice můžete vrstvit na sebe, dolní sklenice zaplavíte cca do poloviny, horní jsou na sucho, v páře. Vařte na mírném varu zhruba stejný čas jako v troubě.

Zdroj: článek Zavařování uzeného masa do sklenic

Zavařování jídla v mikrovlnce

O zavařování jídla v mikrovlnce se na internetu vedou dlouhé diskuze ohledně jeho škodlivosti. Mikrovlnná trouba dokáže například vysokou teplotou zničit bílkoviny, pokud se v ní potraviny ohřívají příliš dlouho. Žádná měření však neprokázala škodlivost mikrovln ani jejich únik mimo ohřívací prostor. Ani tím nejcitlivějším dozimetrem či multidetektorem nenaměříte 2 cm od dvířek nic.

Zavařování v mikrovlnné troubě představuje velmi moderní, rychlou a úspornou možnost, navíc je vhodné, když máte k zavaření jen několik sklenic. Pokud máte strach, že by víčka mohla v mikrovlnce jiskřit, použijte klasická víčka i uzávěry twist off. Nejdůležitější je neplnit sklenice až nahoru, nechat mezeru, ale to je stejné jako při zavařování v hrnci.

Postup sterilace je velmi snadný, naplněné sklenice, maximálně čtyři, postavíte na otočný talíř mikrovlnné trouby tak, aby se vzájemně nedotýkaly, a spustíte ohřívání na 700 W. Jedna sklenice o objemu 0,3 l se steriluje 3 minuty, sklenici s objemem 0,7 l je třeba ohřívat 6 minut. Tyto časy vynásobíte počtem sklenic a vyjde nám výsledná doba potřebná k zavaření. Pokud tedy zavařujete například 3 sklenice s obsahem 0,7 l, bude to trvat 18 minut.

V mikrovlnné troubě je možné sterilovat maso, polévky či jiné polotovary. Také zde je nutné nechat prostor mezi obsahem a víčkem alespoň 2,5 cm. Dobu sterilování na jednu sklenici zvýšíme u sklenic 0,7 l na 8–10 minut, u menších sklenic na 5–6 minut. Polotovary však nikdy nezahušťujeme moukou, tu doplníme až před použitím.

Výhodou tohoto zavařování je jeho rychlost, na 10 sklenic spotřebujete jen 1 kWh, můžete společně zavařovat okurky i ovoce a výhodně zavaříte i malé množství. Na otočný talíř lze naskládat 4 až 5 sklenic dokola, ne na střed, pokud máte jen jednu, dejte ji doprostřed. Nebojte se, nic nejiskří.

Výkon a čas pro sklenice o objemu 720 ml

Při zavařování v mikrovlnné troubě platí:

  • výkon 700 W = 6 min/1 ks
  • výkon 750 W = 5 1/2 min/1 ks
  • výkon 800 W = 5 1/4 min/1 ks
  • výkon 850 W = 5 min/1 ks
  • výkon 900 W = 4 1/2 min/1 ks

Tyto časy platí pro sterilizaci 1 sklenice. Pokud jich zavařujete více, čas musíte vynásobit počtem kusů. Například při výkonu mikrovlnky 700 W budete 2 sklenice ohřívat 12 minut (2x 6), 3 sklenice 18 minut a 4 sklenice 24 minut. Víc sklenic se do mikrovlnky nevejde. Sklenice 370 ml sterilizujte poloviční dobu!

Zdroj: článek Zavařování v mikrovlnné troubě

Jak vybrat myčku

Kvalita mytí je na ceně myčky nezávislá. Je proto důležité dobře vybírat, protože tak můžete ušetřit nemalé částky. Rozdíly mezi jednotlivými modely jsou nejen cenové. Některé zvládnou nádobí umýt stejně při použití hlavního i úsporného programu, což lze považovat za výhodu. Jiné zase podávají lepší výkony s takzvaným „ECO“ programem a mohou tedy být dobrou volbou pro ty, kterým nevadí delší čas mytí a raději ušetří na spotřebě vody a elektrické energie. Spotřeba elektrické energie při mytí s úsporným programem je však zpravidla nižší, protože myčky při něm používají vodu o nižší teplotě, většinou 50 °C. Obvykle je však třeba počítat s delší dobou na umytí. Délka mycího programu dělá myčkám stále problémy.

Aby myčka dobře pracovala, musí mít zejména čisté filtry. Důležitým pravidlem správného výběru myčky je proto vyzkoušet si přímo v obchodě, jak snadno se filtr vyjímá a také rozebírá na jednotlivé části. Přitom si vyzkoušejte nebo nechte názorně ukázat, jak se demontují ostřikovací ramena, protože i ta byste měli čas od času zkontrolovat. Jsou totiž klíčová pro správnou cirkulaci vody v myčce, a jestliže v jejich otvorech ulpí nečistoty, stávají se pro vodu překážkou. Zbytky potravin z otvorů se dají snadno odstranit špejlí a poté propláchnutím vodou. Zapomínat by se nemělo ani na přívodní hadici vody, obzvlášť pokud je osazena sítkem. Usazené nečistoty z vodovodních trubek totiž mohou bránit volnému průtoku vody a může se nakonec stát, že myčka místo mytí bude hlásit poruchu.

Předností myčky je, pokud dokáže umýt nádobí stejně dobře v automatickém i úsporném programu.

Nejspolehlivější značkou podle průzkumu dTestu je myčka Bosch. V 93 procentech případů neměli majitelé myček mladších devíti let žádné potíže a nemuseli volat servis. Druhé skončily myčky značky Miele s 92 procenty, což jistě těší jejich majitele, kteří za ně zaplatili nemalé peníze. Třetí nejspolehlivější značkou mezi myčkami je Zanussi (91 procent).

Zdroj: článek Myčka

Silikonové formy na pečení

Silikonové formičky a formy mají nepřilnavý povrch, nemusíte je tedy vymazávat tukem ani vysypávat strouhankou. Jejich používání s sebou nese i úsporu energie, protože vysoká tepelná vodivost silikonové formy zkracuje pečení až o 30 %. Formy jsou praktické na skladování – můžete je složit nebo srolovat a po rozložení získají opět svůj tvar. Jsou odolné vůči teplotě od -40 °C do 280 °C. Můžete je používat v mikrovlnné, elektrické i plynové troubě, a dokonce i v mrazničce. Formy můžete mýt jak ručně, tak v myčce na nádobí. Silikonová forma nepohlcuje žádné pachy a vydrží vám celý život (několik tisíc použití), pokud ji nepoškodíte nesprávnou manipulací. Silikonové formy mají všechny potřebné atesty, zaručují zdravotní nezávadnost a jsou v souladu se všemi mezinárodními normami. Jsou určené na pečení chleba, na pečení dortů, masa, vánočního pečiva, muffin. Na našem trhu existuje několik firem, které tyto formy dodávají. Můžete si vybrat z velkého množství tvarů – na bábovku, muffinky, kulatou dortovou formu, pečicí podložku (místo pečicího papíru), formu na srnčí hřbet, kulaté i hranaté koláčové formy a různé jiné tvary (medvídek, stromeček, srdce). Na trhu je také celá škála barev. Nezbývá tedy nic jiného, než si silikonové formy vyzkoušet. Jejich jedinou nevýhodou je snad jen vyšší pořizovací cena, ale užitné vlastnosti vám tuto investici určitě vrátí.

Praktické rady pro používání silikonových forem

  • Nedávejte formu na přímý oheň.
  • Formu pokládejte na rošt či mřížku. Zajistíte tak rovnoměrné rozvrstvení tepla a pokrm si udrží svůj tvar.
  • Při prvním použití je vhodné formu navlhčit teplou vodou, osušit a vymastit tukem (pouze poprvé).
  • Pokrmy uvnitř formy nekrájejte.
  • Po použití formu omyjte, ale nepoužívejte žádné drsné předměty (drátěnky).

Nejlepší silikonové formy na pečení

Nelze říct, které formy a od jakého výrobce jsou na trhu nejlepší. Dle recenzí uživatelů jsou nejvíce používány silikonové formy od Tescomy nebo formy německé firmy Kaiser, které jsou u našich západních sousedů považovány za špičku ve svém oboru. Výrobci uvádějí jako jejich hlavní výhodu oproti klasickým formám fakt, že není nutné je vymašťovat tukem nebo vykládat pečicím papírem. Tuto vlastnost oceníte obzvláště u složitějších tvarů forem, které se těžko vymašťují a vysypávají moukou celé, včetně všech záhybů. Po dopečení hotový dort z formy snadno vyloupnete a opláchnete ji pod vodou. Pak ji můžete v klidu „zmuchlat“ a uklidit.

Zde můžete vidět varianty silikonových forem na našem trhu.

Zdroj: článek Pečení

Zavařování okurek v myčce

Pokud máte myčku nádobí, můžete okurky zavařit i v ní. Ano opravdu. V tomto případě se okurky ve sklenicích zalijí studeným nálevem, sklenice se důkladně uzavřou a naskládají do myčky dnem vzhůru. Myčku zapnete na nejdelší program a nejvyšší teplotu. Po ukončení mycího – v tomto případě zavařovacího – programu sklenice necháte vychladnout opět postavené na víčku, tedy dnem vzhůru.

Zdroj: článek Zavařování okurek v troubě

Zavařování guláše

Jedete na dovolenou a chcete si s sebou zavařit guláš? Nebo to chcete prostě jen zkusit? Pak vězte, že je to velice jednoduché. Připravte si sklenice, nejlépe se šroubovacím víčkem, a pořádně je umyjte. Ještě teplý uvařený guláš nalejte do připravených sklenic – naplňte zhruba do ¾ výšky sklenice. Důkladně zavíčkujte a můžete začít zavařovat. Je pak již jen na vás, pro jaké zavařování se rozhodnete. Existuje více způsobů, můžete to zkusit v elektrické troubě, mikrovlnné troubě nebo také v myčce. Nejčastější je ale zavařování klasicky v hrnci s vodou. Sklenice vyskládáme do hrnce s vodou a dáme vařit na plotnu. Zavařujeme zhruba hodinu a půl při teplotě 100 stupňů.

Zdroj: článek Zavařování hotových jídel do sklenic

Zavařování v myčce

Ovoce nebo zeleninu vložíme do sklenic, zalijeme studeným lákem (maliny, borůvky a podobně vložíme bez láku, pustí šťávu samy) a uzavřeme. Vše naskládáme do myčky víčkem vzhůru tak, aby byl mezi sklenicemi prostor, a myčku zapneme (klasicky s nádobím, které potřebujeme umýt) na nejdelší program a na nejvyšší teplotu. Po doběhnutí programu je zavařeno, sklenice poklademe na podložku dnem vzhůru jako při klasickém zavařování. Tento postup šetří čas a energii. Lze takto zavařovat okurky, ovoce i marmelády.

Zdroj: článek Jak na zavařování

Zavařování hrušek v myčce

Připravené hrušky vložíme do sklenic bez nálevu (pustí šťávu samy) a uzavřeme. Vše naskládáme do myčky víčkem vzhůru tak, aby byl mezi sklenicemi prostor. Myčku zapneme (klasicky s nádobím, které potřebujeme umýt) na nejdelší program a na nejvyšší teplotu. Po doběhnutí programu je zavařeno, sklenice poklademe na podložku dnem vzhůru jako při klasickém zavařování. Šetří to čas a energii, jen si musíte hlídat teplotu, aby to bylo aspoň 80 °C, většinou jde o program na mytí hrnců. Lze takto zavařovat okurky, ovoce i marmelády.

Zdroj: článek Zavařování hrušek

Zavařování v troubě

Zavařovat můžeme v elektrické nebo také v plynové troubě. Troubu nejprve předehřejeme na 80–90 °C, na horní i spodní topení. Naplněné sklenice postavíme na dno trouby na suchý plech. Sklenice můžeme podložit nepotřebnou mokrou utěrkou. Někdo nestaví sklenice na suchý plech, ale na plech s vodou. Zavařovací sklenice nesmějí být poskládány těsně vedle sebe, ale musejí mít mezi sebou rozestupy, aby těmito mezerami mohl proudit volně vzduch a ohřívání bylo stejnoměrné. Ovoce v dobře uzavřených sklenicích sterilujeme stejnou dobu jako podle receptur na zavařování v klasickém zavařovacím hrnci. Je pravda, že úplně přesnou dobu sterilace v troubě nelze přesně určit. Záleží totiž na elektrickém příkonu, na teplotě zálivky ve sklenicích, na množství a velikosti sklenic a v neposlední řadě na druhu ovoce, které zavařujeme. Měkké a choulostivé ovoce potřebuje samozřejmě k zavaření kratší dobu než tvrdé ovoce. Proto raději nejprve vyzkoušíme jednu sklenici a pak teprve naplníme celou troubu.

Plynové trouby s termostatem, kde lze přesně nastavit teplotu a tu udržovat ve stejné výši, nám umožňují provést konzervaci rychle a spolehlivě. Termostat nastavíme na nejnižší teplotu a sklenice podložíme azbestovou vložkou.

Horkovzdušnou troubu nastavíme na 250 °C, na dno plechu dáme starou plenu nebo utěrku a zalijeme horkou vodou do výšky asi 2–3 cm, na plech pak vyskládáme skleničky a zavařujeme, lze použít jen skleničky s víčky na závit. Na plech se jich vejde 6 až 8 ks, zavařujeme je 8 minut na 250 °C se zapnutým horkým vzduchem, tvrdší ovoce zavařujeme 10–12 minut se zapnutým horkým vzduchem. Dle potřeby doléváme horkou vodu.

Všechny zavařeniny necháme do druhého dne vychladnout dnem vzhůru.

Zdroj: článek Jak na zavařování

Zavařování masa na dovolenou

K zavařování syrového masa jsou mnozí skeptičtí, protože mají obavy z toho, že by maso zůstalo neuvařené. Pokud ale dodržíte postup zavařování masa do sklenic a doporučené doby vaření, maso se dokonale tepelně zpracuje během samotného zavařování.

V první řadě důkladně vymažte očištěnou sklenici sádlem, nasypte lžičku soli a naskládejte do sklenice kousky nakrájeného vepřového nebo kuřecího masa. Maso můžete do sklenic napěchovat a následně zalít vepřovým vývarem, aby zůstala mezera půl centimetu k okraji sklenice. Následuje samotný proces zavařování. Do hrnce napusťte vodu a do ní vložte dobře zavřené sklenice s masem. Postavte na sporák a vařte alespoň hodinu. Obecně platí, že čím vyšší teploty uvnitř produktu docílíte, tím bude sterilita vyšší.

Po hodině vaření rychle zchlaďte, čímž opět snížíte riziko vytváření bakterií. Nechejte zavařené sklenice s masem odpočinout do druhého dne a proces vaření opakujte. Rozhodně nevařte kratší dobu než 1 hodinu a během vaření nestahujte z plotny. Došlo by k poklesu teploty a nedostatečnému zavaření. Opět nechejte vychladnout a skladujte v chladu a temnu. Pokud jste postupovali správně, bez problémů vám maso vydrží 3 měsíce a bude chutnat skvěle i na dovolené.

Pokud si na zavařování syrového masa netroufnete, můžete zavařit maso tepelně upravené. Předem si jej uvařte, poduste nebo upečte a poté postupujte úplně stejným způsobem. Zavařování již tepelně zpracovaného masa vám odpustí i drobné chyby při procesu zavařování a neklade vysoké nároky na dobu tepelné úpravy. Sterilita a pečlivá příprava masa jsou však stěžejní i v tomto případě.

Kromě masa jako takového si v domácích podmínkách můžete zavařit i polévky, tepelně upravené uzeniny, ryby (musí se konzervovat déle), hotová jídla bez mouky, a dokonce i pečivo. Až vyrazíte na chatu nebo na dovolenou k moři, budete mít s sebou dostatečnou zásobu zavařeného masa, na kterém si pochutnáte a dodáte si spoustu energie. Nespoléhejte se jen na rychlé občerstvení v místě dovolené a plnohodnotné stravování v restauracích doplňte i konzumací z vlastních zásob.

Zdroj: článek Zavařování masa do sklenic

Postup výroby šunky ve sklenici

Vepřové maso nakrájíme na kostky 2 x 2 cm. Pokud chceme šunku úplně libovou, pak vykrájíme tučné kousky. Po čase však zjistíte, že menší kousky tuku vůbec v doma vyrobené šunce nevadí.

1/5 masa dáme do mlýnku na maso, nebo nasekáme v mixéru. Tento krok děláme proto, aby se šunka pomocí malých kousků dobře spojila. Všechno maso vložíme do mísy a připravíme si nálev.

Ve 100 ml vody rozpustíme 25 g Pragandy a 4 g moučkového cukru. Váha těchto ingrediencí je klíčová, proto vážíme opravdu přesně. Mícháme, dokud není vše dobře rozpuštěné. Pokud tolik soli nemusíte nebo budete šunku dávat dětem, dejte Pragandy o pětinu méně, tedy 20 g na kilogram masa.

Nyní je třeba maso pořádně míchat. Nejde jen o prosté zamíchání, musí se začít vylučovat bílkovina z masa. To poznáme tak, že maso začíná být mazlavé, lepivé. Nejlepších výsledků můžete dosáhnout s háky na hnětení těsta, dá se použít i domácí pekárna. Po 10 minutách je vše dostatečně promícháno, v ruce to bude trvat asi 2x až 3x déle.

Do sklenic dáváme maso po částech a vždy dobře upěchujeme, aby nám nevznikaly vzduchové kapsy. Sklenice zavíčkujeme a dáme do lednice. Maso necháme uležet 48 hodin. Po této době vložíme sklenice do hrnce a zalijeme vodou tak, aby voda byla všude okolo šunky, ale aby nevnikala přes sklenice.

Zvedáme teplotu na 75 až 85 °C, ne více, ne méně. Klíčový je kvalitní teploměr, který si otestujeme ještě před započetím výroby šunky. Od té chvíle, kdy dosáhneme teplotu 75 °C, začneme odpočítávat 120 minut. Zde opět musíme vyzdvihnout přednosti indukčního vařiče, na němž je vaření šunky hračkou. Většina indukčních vařičů se reguluje skokově 60–80–100 °C, ale když si zkusíme hrnec zahřívat nejdříve bez šunky, správné teploty dosáhneme tím, že hrnec nedáme na prostředek, ale posunujeme ho ke kraji. Tak dosáhneme velmi přesné teploty.

Po uvedené době vyjmeme sklenice a necháme vychladit. Umístíme do chladu a temna, pokud to vydržíme a šunku hned nesníme.

Takto se dá vyrobit vařená domácí šunka i kuřecí. Rozhodně ji nevařte kratší dobu než 1 hodinu a během vaření nestahujte z plotny. Došlo by k poklesu teploty a nedostatečnému zavaření. Opět nechejte vychladnout a skladujte v chladu a temnu. Pokud jste postupovali správně, bez problémů vám maso vydrží 3 měsíce a bude chutnat skvěle.

V 1 kg šunky je maximálně 0,075 g dusitanu sodného. Každý, kdo někdy jedl jakoukoliv uzeninu, již dusitan požil v mnohonásobném množství.

Zdroj: článek Zavařování šunky

Jak dlouho vydrží zavařené maso

Zavařené maso vydrží určitě rok, ale obvykle se dřív sní. Konzervované maso se dá použít jako studená pochoutka, ale je výborné i na vaření do rýže a těstovin. Způsobů pro využití je jistě mnoho. Dodržení dvojího zavaření, jak je uvedeno v mnoha receptech, je zárukou bezpečnosti a trvanlivosti.

Základní doporučení:

  • Konzervované maso nemá být z příliš mladých zvířat, protože obsahuje mnoho vody a po sterilaci změkne a rozpadne se.
  • Maso musí být před konzervací vždy dokonalé vychladlé.
  • Při konzervaci masa dbáme na čistotu a dodržení všech hygienických zásad.
  • Masa konzervujeme syrová nebo je můžeme částečně tepelně upravit pečením, dušením nebo uzením; hotová jídla solíme a kořeníme jen nepatrně, chuť se konzervováním zvýrazní; omáčky a podobné pokrmy nezahušťujeme.
  • Maso zavařujeme v plechovkách nebo ve sklenicích, které uzavíráme víčky Omnia s červenou těsnicí hmotou.
  • Maso nakrájíme na menší kousky, natlačíme je do sklenic až po okraj, na povrch nasypeme lžičku soli a uzavřeme; okraj sklenice vždy pečlivě otřeme (nejlépe utěrkou namočenou v lihu), na mastném povrchu víčka špatně chytají.
  • Sterilujeme při plném varu a sklenice musí být úplně ponořeny; maso a masné výrobky sterilujeme 1–1,5 hodiny; pro delší trvanlivost sterilaci ještě po 24 hodinách opakujeme.

Zdroj: článek Vepřové maso ve vlastní šťávě

Zavařování pečeného masa v troubě

Sklenice důkladně vypláchněte horkou vodou a nechte uschnout na čisté utěrce. Stejným způsobem ošetřete víčka a případně i gumičky. Nepoužívejte saponát, a pokud je to přece jen nezbytné, sklenice poté opravdu důkladně vypláchněte od všech jeho zbytků.

A teď už k samotnému zavařování v troubě. Budete potřebovat vysoký plech se dnem vyloženým utěrkou. Pokud to neuděláte, zvyšujete riziko popraskání sklenic. Nalijte dovnitř vodu asi do výšky 2 cm. Voda musí být stejně teplá jako voda ve sklenicích, jinak opět hrozí riziko prasknutí sklenic.

Sklenice používejte stejně velké i stejně tvarované. Jedině tak bude výsledek vždycky perfektní, bez nepříjemných nedodělků.

Plech vložte do studené trouby. Existují i jiné způsoby. Mřížku zasuňte do nejnižší drážky a nastavte termostat na 180 °C. Jakmile začne nálev uvnitř sklenic vřít (ze spodní části začnou stoupat bublinky), snižte teplotu asi na 80 °C. Maso bude k úplnému zavaření potřebovat asi 15 minut.

Sklenice nechte vychladnout v troubě, teprve poté zkontrolujte obsah. Pokud víčko nedrží nebo je patrné, že někdy během zavařování opustil obsah částečně sklenici, vyřaďte takový produkt a okamžitě jej spotřebujte.

Zdroj: článek Zavařování pečeného masa

Autoři uvedeného obsahu

 Mgr. Světluše Vinšová

 Gabriela Štummerová

 Nina Vinšová


zavařeni uzeniny
<< PŘEDCHOZÍ PŘÍSPĚVEK
zavaření v troubě
NÁSLEDUJÍCÍ PŘÍSPĚVEK >>
novinky a zajímavosti

Chcete odebírat naše novinky?


Dokažte, že jste člověk a napište sem číslicemi číslo dvacetsedm.