ŽEHLIČKA GOLDEN MIRACLE PRO EDITION

Žehlicí deska

Měla by být dostatečně dlouhá a široká, aby se na ní daly pohodlně žehlit i velké kusy, aniž by se musela neustále odkládat žehlička při nutném posunování prádla.

Zdroj: článek Žehlicí prkno

Příběh

Ve svém příspěvku PYRACANTHA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel S.Kosová.

Děkuji Vám za doplnění.
Ale stále nevím, jestli to znamená, že po zpracování lze použít pouze Golden Charmer a Red Column a další dvě nelze?
Mohu požádat znovu o zdroj, kde je uvedena možnost plody z těchto dvou odrůd po zpracování jíst?
Děkuji, S.Kosová

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Nina Vinšová.

Mám osobní zkušenost jen s Golden Charmer a Red Column. Ale domnívám se, že se vařením neutralizují jedovaté kyanogenní glykosidy ve všech rostlinách, které je obsahují.

Zdroj: příběh Pyracantha

Pyracantha coccinea golden charmer

Golden Charmer je hlohyně se sytě zlatožlutými, středně velkými plody, které dozrávají do barvy od poloviny do konce září. Listy jsou oválně podlouhlé, lesklé, tmavě zelené, měkké, ale většinou neopadavé. Větve nesou trny. Plody nejsou jedlé, ale nejsou jedovaté.

Bez stříhání dorůstá až cca do 3 m, ale běžnější je upravovaná do plotů, k zídkám nebo do různých jiných tvarů dle libosti. Není popínavá, takže nepotřebuje oporu. Je však běžné mladé rostliny vyztužit bambusovou hůlkou, aby nejdelší výhon směřoval vzhůru a keř rychleji rostl přednostně do výšky. Kvete v červnu a plodí na dvouletém (loňském) dřevě, takže si zjara dejte pozor, ať si neostříháte všechny loňské výhony, které by kvetly a nesly plody. Proto se ploty z hlohyní stříhají až v létě.

Snáší téměř jakoukoli půdu a pro zachování všech listů v zimě se uvádí chráněná poloha, ale není nutná. Každopádně bude vděčná za dobrou zem – bude hustší a bohatěji pokvete. Hlohyně se v Česku pěstují s úspěchem téměř všude a díky faktu, že výborně snáší znečištěné ovzduší, jsou to oblíbené keře podél dálnic a v průmyslových zónách měst. Plně mrazuvzdorné jsou do -27 °C.

Rostliny se dobře tvarují řezem. Na půdy jsou nenáročné – jen musí být propustné a živné, stanoviště může být slunné i polostinné. Nesnáší mrazové kotliny. Při extrémních mrazech namrzají, po seříznutí většinou dobře obrážejí. Mladé rostliny jsou na silné mrazy citlivější.

Hodí se pro tvarované živé ploty, veřejné výsadby či jako solitéra. Plody se dají zpracovat na kompoty nebo džemy.

Zdroj: článek Pyracantha neboli hlohyně je velmi oblíbený keř, ale mnoho Čechů neví,

Tenura trojžilná

Tenura trojžilná (Sansevieria trifasciata) je u nás nejčastěji pěstovaným druhem Sansevierií. Její dlouhé a špičaté masité listy tvoří trsy a bývají zbarveny do žluta, zelena a bíla. Mohou měřit až 80 cm na výšku, někdy dorůstají až do výšky jednoho metru. Původní druh má 40–150 cm dlouhé a 3–7 cm široké listy s šedobílou kresbou. Kultivary Laurentii a Craigii mají žluté okraje listů, jsou dosti vysoké. Nízký, růžicovitý habitus má kultivar Hahnii a Golden Hahnii, který má navíc žluté pruhy podél okraje listů. K novinkám na českém trhu patří Sansevieria cylindrica, která má na průřezu válcovité listy.

Tenura trojžilná nevyžaduje žádnou speciální péči, dobře prospívá na slunci na okenním parapetu nebo i v polostínu. Stačí jí jen mírná zálivka, ale o tom více dále v podkapitole o pěstování. Nejde jen o velmi dekorativní rostlinu, tenura dokáže zlepšit ovzduší v interiéru, umí totiž pohlcovat trichloretylen, benzen, toluen, xylen a formaldehyd. Účinnost můžete zvýšit větším počtem těchto rostlin v místnosti. Můžete je v bytě umístit kamkoliv, na tmavší místa, nejlépe pak ve skupinkách po třech rostlinách. Pěstované v úzkých ozdobných květináčích vypadají velmi dobře.

Zdroj: článek Tchýnin jazyk

Odrůdy ryngle

Vyšlechtěna byla řada velkoplodých odrůd a kříženců se švestkou. Dle zabarvení plodů se dělí na dvě základní skupiny:

• Zelené a žluté odrůdy
• Zelená renklóda – odrůda známá také jako zelená ryngle či zelinka preferuje chráněné polohy a vlhké, živné půdy, má zelené plody, dužninu pevnou a šťavnatou; odlučitelnost od pecky je dobrá; plody dozrávají v září, vhodné do kompotů; pozor, jde o cizosprašnou odrůdu
• Denniston´s superb – pochází z USA, má středně velké plody
• Golden Transparent – velkoplodá odrůda, žluté plody
• Jefferson – pozdní odrůda
• Ontario – odrůda vyšlechtěná v 19. století v Severní Americe, dobrá odlučitelnost od pecky
• Oullinská – odrůda vyšlechtěná v polovině 19. století ve Francii, střední odlučitelnost od pecky (více viz v další podkapitole)
• Reine Claude de Bavay – kříženec renklódy a švestky
• Transparent Gage – zlatožluté plody s červenými skvrnami
• Wazonova – stará, samosprašná odrůda pocházející pravděpodobně z Německa, má středně velké plody, odlučitelnost od pecky je dobrá, dužnina pevná a šťavnatá; zelenožluté plody dozrávají v září, vhodné do kompotů; odrůda je odolná proti mrazu, středně proti šarce;
• Červené a fialové odrůdy
• Althanova renklóda – velkoplodá, barva plodů bývá obvykle načervenalá, dobrá odlučitelnost od pecky (více viz v další podkapitole)
• Denbigh – velkoplodá odrůda, s nepravidelným zlatavým tečkováním
• Elephants Heart – velkoplodá odrůda, červená až temně fialová, má tvar srdce a červenou dužinu
• Victoria – velkoplodá odrůda, žluto-červeno-fialové plody
• Meruňkovitá renklóda

Zdroj: článek Ryngle

Bylinky na karpální tunel

Mimo jídla (tedy 30 minut před jídlem, nebo 2 hodiny po něm)

1–2 lžičky bylinného extraktu z bezu černého a 2 lžičky bylinného extraktu z kopřivy dejte do 2–3 dl vody a pijte dlouhodobě mimo jídla 3–4x denně.

1 lžičku bylinného extraktu ze šípku dejte do 1–2 dl teplé vody a pijte mimo jídla 3x denně.

1 lžíci bylinného extraktu z hrušky GH, v níž může být rozpuštěna špetka práškového vitaminu C, dejte do 4–5 dl vody a pijte podle chuti mimo jídla 1–3x denně. Můžete případně přidat 1–2 lžičky bylinného extraktu z borůvky .

Užívejte 2x denně 1 lžíci tekutého kolagenu.

Pravidelně a dlouhodobě užívejte 4x denně přípravek Golden Yacca. Dávky zvyšujte postupně. Začněte 2 týdny 1x denně večer, 2 týdny 2x denně, 2 týdny 3x denně atd.

Popíjejte (upíjejte) rozmrzlou vodu: dopoledne 1 až 3 dl, odpoledne 1 až 4 dl, navečer 0,2 až 1 l.

S jídlem

1 lžičku bylinného extraktu z ostropestřce dejte do 1–2 dl teplé vody a pijte po jídle 3x denně.

Užívejte 3x denně 1–2 lžičky pupalkového oleje.

Zevně

Asi 3 ml bylinného oleje z měsíčku nalijte na tenkou dámskou vložku a přiložte na noc na vnitřní stranu dlaně, zápěstí a předloktí. 1–4x denně olejem mažte ruku jemně a pomalu ve směru k srdci. Později při rehabilitaci je vhodné před olejem z měsíčku mazat asi 5 minut zevním bylinným extraktem z kostivalu a teprve potom 5–15 minut olejem z měsíčku. Pokožku nakonec utřít starým hadříkem.

Recept

Ingredience: 20 tablet acylpyrinu, 5 listů aloe vera, francovku (Herba či Lesana)

Postup: Do půllitru francovky dejte luhovat 20 tablet acylpyrinu a 5 listů aloe a občas protřepte. Po necelém týdnu si můžete ruce mazat před spaním, v případě potřeby i v noci.

Zdroj: článek Babské rady na karpály

Žehlicí prkno Leifheit

Žehlicí plocha prkna Leifheit je 120 x 38 cm. Žehlicí plocha je vyrobena ze speciálních syntetických materiálů. Má o 33 % rychlejší a snazší žehlení díky „thermo-reflect“ technologii, kde se pára a teplo odráží a prádlo je současně žehleno jak seshora, tak i zespodu. Je zde plynule nastavitelná výška od 75 do 88 cm, tedy pro každou tělesnou výšku. Má pevnou odkládací plochu pro žehličku a bavlněný potah „Feathers M“. Konstrukce prkna je vyrobena z ultralehkých materiálů pro snadnou montáž, demontáž a snadnou přepravu. Velkou výhodou je funkce vyrovnávání, při nerovnostech podlahy stačí na žehlicí prkno mírně zatlačit a prkno se samo vyrovná. Váží cca 4 kg. Dle recenzí uživatelů je nevýhodou potah, který je obyčejný, špatně se po něm posunuje prádlo, drhne. Ale žehlička po něm klouže dobře.

Zde můžete vidět žehlicí prkno Leifheit.

Zdroj: článek Žehlicí prkno

Jablečná náplň

Při přípravě jablečného koláče si můžete vybrat z několika odrůd jablek. Zde je několik běžných odrůd, které můžete najít ve vašem místním obchodě s potravinami:

• Granny Smith – Toto jsou nejlepší jablka pro přípravu jablečného koláče, protože jsou super kyselá a velmi pevná. Pevná jablka dobře drží během procesu pečení na rozdíl od odrůd, jako je Mc Intosh, které se mění na kaši.
• Honeycrisp - Toto je druhá volba, pokud jde o jablečný koláč. Tato odrůda je super křupavá, kyselá, sladká a skvěle drží během procesu pečení.
• Jazz - Další svěží a sladká odrůda jablek.
• Golden Delicious - Široce dostupná odrůda jablek. Během pečení dobře drží, ale bude o něco měkčí než ostatní.
• Jonagold - Trochu kyselé a sladké.
• Pink Lady - Stejně jako Jonagolds má tato odrůda dobrou rovnováhu kyselé a sladké chuti.

Ingredience

• 6 velkých jablek Granny Smith (oloupaná, zbavená jádřinců a nakrájená na centimetrové plátky);
• ½ hrnku cukru krystal;
• ½ hrnku světle hnědého cukru;
• 1 sáček vanilkového pudinku;
• 1 lžička mleté skořice;
• špetka mletého muškátového oříšku;
• 1 polévková lžíce citronové šťávy a kůra z poloviny citronu;
• 1 velké vejce (lehce rozšlehané v malé misce na umytí vajec);
• 2 polévkové lžíce hrubozrnného cukr (volitelně).

Postup

Jablka oloupeme, zbavíme jádřinců a nakrájíme na plátky. Ve velké míse jemně smíchejte plátky jablek, pudinkový prášek, krystalový cukr, světle hnědý cukr, mouku, skořici, muškátový oříšek, strouhanou citronovou kůru a citronovou šťávu, dokud se vše dobře nespojí a dejte stranou.

Vyjměte kolečka koláčového těsta z lednice a na to co je na talíři lžící nalijte náplň jablečného koláče. Vylijte tam i veškerou tekutinu ze dna mixovací nádoby. Plátky jablek rovnoměrně rozložte.

Poté přiklopte druhým kolečkem. Pomocí prstů vytáhněte spodní i horní těsto nahoru a mírně od okraje koláčové formy. Přeložte okraj pod sebe a zatlačte dolů, aby se vše utěsnilo. Otočte koláč o čtvrt otáčky a opakujte, dokud nebudou okraje úhledně zasunuté.

Koláčovou formu položíme na plech a povrch těsta jemně potřeme rozšlehaným vejcem a posypeme moučkovým cukrem. Ostrým nožem uprostřed vyřízněte průduchy v krustě do tvaru kříže.

Zdroj: článek Jak si upéct hrnkový koláč s jablky a pudinkem bez toho, aniž byste

Rostliny juka

Většina druhů pochází z teplých oblastí, takže je v našich podmínkách možné pěstovat je pouze jako pokojové rostliny. Jsou velice dekorativní, nenáročné a hlavně vhodné do všech typů bytů. Vzrostlé rostliny se silnými, efektními kmeny vyniknou především jako solitéry ve větších místnostech, zimních zahradách či halách.

Juky lze pěstovat ve dvou základních typech. Jednak tak, jak rostou ve svém přirozeném prostředí, to znamená, že je růžice v tomto případě zasazená přímo do substrátu, roste vzhůru a postupem času vytváří zdřevnatělý kmen. Mnohem častěji se však můžete setkat s jukou palmovitého tvaru, kdy ze silného zdřevnatělého kmínku vyrůstá několik postranních růžic ostrých listů. Mladé listy bývají tuhé a vzpřímené, postupem času se ale ohýbají dolů. Po uschnutí opadají a zanechávají po sobě charakteristickou jizvu. Listy juky jsou čepelovité, na okrajích zubaté. Juka rozkvétá od druhé poloviny června a kvete do konce července, ale teprve když dostatečně dospěje a zesílí, což může trvat i několik let. Květy mívají bílou, krémovou nebo voskově bílou barvu. Některé druhy mohou mít květy světle zelené nebo nachové. Květy vyrůstají buď v hroznech, nebo v latách. Skládají se ze šesti okvětních lístků. V době kvetení je juka mimořádně působivá. Plodem juky je tobolka nebo bobulka.

Vedle základního druhu s tmavě zelenými listy s namodralým nádechem existuje také několik zajímavých pestrolistých kultivarů. K těm nejoblíbenějším patří například Bright Edge se žlutě lemovanými listy nebo Golden Sword (v překladu „zlatý meč“), jehož listy jsou téměř celé žluté a zdobí je zelené okraje.

V našich domácnostech je asi nejrozšířenějším druhem Yucca elephantipes, která pochází z Mexika a Guatemaly. Přestože ve svém přirozeném prostředí dosahuje běžně výšky nad 10 m, v bytě roste velmi pomalu. Má rozšířený spodek kmene a matně zelené listy. Dalším druhem juky, se kterým se můžeme setkat spíše ve specializovaných obchodech, je Yucca aloifolia. Ta je specifická tím, že u země vytváří rozvětvené kmínky (takzvaná dvojčata) a u báze tvoří často odnože. Její listy jsou tmavozelené, špičaté a tuhé. U starších exemplářů se pak můžete dočkat i vysokých květenství se žlutavými květy. Tento druh pochází z jihu USA a Mexika, ale můžete se s ním setkat i na západoindických ostrovech. Dalším zajímavou odrůdou je Yucca texanum, která patří k vzácným druhům na jihu USA. Její úzké listy jsou pokryté bílým chmýřím.

Zdroj: článek Juka

Historie

Žehlení je jedna z domácích prací, která se netěší příliš velké oblibě. Těžko říct, proč tomu tak je, ale každý z nás si umí jistě představit zábavnější činnosti, než jsou domácí práce obecně. Žehlení prádla je od nepaměti součástí procesu jeho očisty a má široké využití. Historie žehlení prádla sahá až do dob faraónů ve starém Egyptě, kde se k jeho žehlení zastudena používala různá dřevěná či kostěná hladítka a následně i rozpálené kovové plochy. V 16. století se objevila první osobní žehlička a mandlovací válečky, které udělaly péči o prádlo pohodlnější. Klíčové pak bylo 18. století, kdy byl vynalezen mandl. Ten a jeho nástupce, pásový žehlič, umožnily pohodlné a rychlé žehlení velkých objemů prádla.

Žehlení prádla je v podstatě vyhlazování tkaniny pomocí vysoké teploty a tlaku. Žehlení tedy působí tak, že se vlivem teploty uvolňují vazby v molekulách polymerů tvořících vlákna tkaniny. Horká vlákna se pod tlakem žehličky narovnávají a po ochlazení si uchovávají svůj tvar. Některé typy látek (jako například bavlna) musí být pro proces rovnání vláken vlhké.

Zdroj: článek Žehlicí prkno

Odkladač žehličky

Má-li prkno napevno zabudovaný odkladač, zjistíte pouhým pohledem. Je-li výsuvný, dozvíte se, jak je velký a zda se do něj žehlička vejde, až poté, co prkno vyjmete z obalu. V takovém případě doporučujeme vyzkoušet raději už v obchodě. K výsuvným drátěným odkladačům se váže jeden nešvar: nemusí být dostatečně stabilní a pevné. Zda se vytažený odkladač viklá, či neviklá, tedy také raději vyzkoušejte.

Do spokojenosti s odkladačem bude promlouvat i jeho tvar. Ne každý odkladač je totiž vhodný pro napařovací žehličku. Některé odkladače drží žehličku v polohách, kdy z ní neustále vychází pára – při odložení totiž není v klidové poloze. Pořídíte-li si takové prkno, máte dvě možnosti – buď žehličku odkládat přímo na prkně, nebo při odložení na odkladač vypínat napařování, což je při žehlení naprosto zbytečné zdržování. Jste-li leváky, nezapomeňte zkontrolovat, zda na to tvar odkladače žehličky pamatuje.

Vyzkoušejte si, zda je odkladač dostatečně pevný, stabilní a zda jeho velikost umožní odložení žehličky. Používáte-li napařovací žehličku, musí odkladač umožnit její odložení tak, aby nebyla v „napařovací“ poloze; v opačném případě z ní stále bude vycházet pára. Jste-li leváci, nezapomeňte zkontrolovat, zda tvar odkladače žehličky na to pamatuje.

Zdroj: článek Žehlicí prkno

Jak se zbavit plevele v zámkové dlažbě

Odstranění plevele ze zámkové dlažby je dřina, které se snaží vyhýbat snad každý majitel domu. Ti zodpovědnější vědí, že použít k hubení plevele herbicid typu Roundup není nejsprávnější cestou ke zdravé přírodě. Raději tedy zvolte ekologické hubení plevele a trávy pomocí horké vody a kartáče.

Města při údržbě chodníků nasazují horkou vodu a páru, která je velmi účinná a používaly ji už naše babičky. Metropole si pořizují nejčastěji stroj Wawe Weed Control. Energie horké vody o teplotě 98 °C ničí buněčné struktury rostlin, a tak plevel mezi dlaždicemi mizí. Nadzemní části velice rychle odumírají a dochází také k oslabení kořenového systému, takže je odstranění nežádoucích plevelů dlouhodobé, přičemž se jedná o jednoduchý způsob, jak se zbavit plevele.

V domácích podmínkách postačí nahřát hrnec vody a plochu touto horkou vodou polít. Stejný účinek má i napařování, lze použít například parní čistič, který mnozí znají z televizních reklam a který má sloužit ke snadnější očistě domácnosti. V nouzi poslouží i napařovací žehlička.

Nejpracnější metodou je mechanické odstranění plevele. Nemusí to naštěstí vždy znamenat, že musíte kleknout na kolena a ručně vydloubávat jednu pampelišku za druhou. Postačí tenký kartáč na tyči, ošetřit plevel párou a následně spáry drhnout. Nejen že se zbavíte plevele, ale také posílíte svaly a spálíte kalorie.

Zdroj: článek Hubení plevele párou

Jak udělat krepaté vlasy

Krepaté účesy jsou zpět, trend z 80. let opět dobývá módní salony. Krepaté účesy se v poslední době stále častěji objevovaly i na přehlídkových molech.

A co potřebujete k tomu, abyste si vytvořili takový účes? Obecně se ví, že žehličky nejsou pro naše vlasy právě tím nejšetrnějším stylingovým nástrojem. Ale krepaticí žehličky nebyly v 80. letech tak technicky sofistikované, jako jsou dnes. Iontové, keramické nebo titanem potažené pláty a kontrolky teploty vlasy už tak neničí. Populární metoda z 80. let zaplést vlasy do mnoha maličkých copánků a nechat je tak přes noc (která však nikdy nedosahuje stejného efektu jako krepaticí žehlička) je jemnou alternativou, ale dnes si můžete bez starostí pořídit profesionální „crimper“. Pokud si zapamatujete následující postup, pak není třeba se znepokojovat a můžete své vlasy v klidu nechat podlehnout trendu.

Postup:

• Krepaticí žehličku vždy používejte na zcela suché vlasy, nejlépe poté, kdy jsou čerstvě umyté.
• Rozhodně nezapomeňte před použitím přístroje použít sprej na ochranu před teplem.
• Nejdříve nechte sprej ve vlasech zaschnout a pak začněte s krepatěním.
• Vaše vlastní vlasy určují nastavení teploty: 120–140 stupňů Celsia postačí na jemné, barvené nebo namáhané vlasy, na normální vlasy nastavte 140–170 stupňů Celsia a silné a vlnité vlasy potřebují ještě více: 170–190 °C.
• Aplikujte na část pramenu, nechte působit, uvolněte a krok za krokem postupujte ke konci každého pramenu. Nikdy nepoužívejte „crimper“ jako žehličku a netáhněte jej po pramenu dolů.
• Po použití krepaticí žehličky dejte vlasům vždy několik dní pauzu.

Zdroj: článek Co na suché a krepaté vlasy

Podobné keře

Mahónie cesmínolistá

Mahónii cesmínolistou mají rádi zahrádkáři, protože svým hustým vzrůstem a lesklými listy v létě, na jaře záplavou žlutých hroznů květů a od léta do zimy modrými plody musí potěšit každého. Ze zahrádek ji možná znáte, ale víte například, že plody jsou jedlé (obsahuji malé, neškodné množství toxických látek) a mahónii můžete zplaněnou vidět i uprostřed lesa?

Mahónie cesmínolistá (Mahonia aquifolium) je velmi známý stálezelený keř z rodiny dřišťálů. Asi 1 až 2 m vysoký rozložitý keř zdobí zahrady a místy zplaňuje v lesích a parcích, kam jej zanáší ptáci svým trusem. Bobule jsou modré, o průměru až 0,8 mm, a působí dojmem lehce ojíněných kuliček. Za určitých okolností jsou jedlé, což může řadu lidí překvapit. Většinou se má za to, že jsou jedovaté, což není vzdáleno pravdě, protože jsou mírně toxické. Dozrávají koncem července až do konce srpna a rostlinu zdobí dlouho do zimy, kdy slouží jako potrava pro ptáky. Pro lidi jsou nejvhodnější až plně zralé, jinak jsou velmi kyselé. Navíc nedokonale zralé plody v minimální míře obsahují mírně jedovatý alkaloid berberin, který však zpracováním nebo usušením téměř mizí. V plně zralých plodech je ho pouze stopové, neškodné množství, uvádí se 0,015 %. Jelikož o jedovatosti nebo nejedovatosti bobulí mahónie existuje mnoho protichůdných názorů, přikláníme se spíše k doporučení je nekonzumovat.

Ovšem v kořenech, kůře a listech je těchto jedů podstatně více. Příznakem otravy berberinem je nevolnost. Kmínky mahónie jsou šedožluté, bez trnů a lysé. Výtažek z dřeva mahónie byl dříve využíván pro barvení vlny, jelikož má výrazně zlatožlutou barvu. Keř kvete v dubnu až květnu žlutými hrozny vonících květů, které lákají hmyz všeho druhu. Listy jsou vejčité, tvrdě kožovité a pichlavé. Jsou lehce vykrajované a zvlněné, proto se často využívají na ozdobu do podzimních i vánočních vazeb a dekorací. Mahónie cesmínolistá se tvarem listů velmi podobá cesmíně, která je ale jinou rostlinou.

Cesmína

Cesmínu poznáte podle červených plodů. Větvička cesmíny je symbolem amerických Vánoc. Na podzim se listy této rostliny lehce zbarvují do bronzova, u odrůdy Atropurpurea je tento jev nejvýraznější. Cesmíny (Ilex) na světě rostou v mnoha druzích. Některé jsou teplomilné, jiné zase odolné proti mrazu, a právě ty mohou zkrášlovat naše zahrady. Některé keře mohou i u nás dorůst úctyhodných velikostí. Lze z nich vytvářet příjemné tmavozelené pozadí pro pestřejší výsadby, poslouží jako neprostupné, stálezelené a velmi dekorativní živé ploty, tvarované se dobře vyjímají ve dvojici jako strážci branky, loubí a podobně, některé jsou i atraktivními solitérami.

Cesmíny jsou ozdobné svými listy, květy i plody, jde tedy o ideální dekorativní dřeviny. Bílé květy se objevují na přelomu jara a léta, jasně červené peckovice pak zdobí rostlinu od léta až do následujícího jara.

Nejatraktivnějším druhem cesmíny, kterému se daří i u nás, je stálezelená cesmína ostrolistá (Ilex aquifolium). Má krásně tvarované tmavozelené kožovité lesklé listy s odstávajícími trny a výrazné červené plody. Listy mají tak výrazný lesk, že vypadají stále jako po osvěžujícím dešti. Oblíbené jsou například samosprašné rostliny odrůdy Alaska (cesmíny jsou obvykle dvoudomé). Keř pomalým tempem dorůstá až do třímetrové výšky, roční přírůstek činí okolo 20 cm. Samosprašná odrůda Pyramidalis dorůstá ve tvaru vysokého kuželu až šesti metrů a na vhodném místě ji lze pěstovat jako působivou solitéru. Odrůda Rubricaulis aurea má zlatě lemované tmavozelené listy, Handsworth New Silver zase zdobí zářivě bílé lemování. Cesmína přeslenitá (Ilex verticillata) bude vyhovovat všem, kdo nemají v lásce trnité keře. Vejčité listy, které se na podzim vybarvují žlutě až červeně, totiž trny nemají. Na zimu sice opadávají, ale na rostlině zůstanou malé, jasně červené plody. Nezvyklý vzhled má stálezelená a dokonale mrazuvzdorná cesmína vroubkovaná (Ilex crenata), jejíž listy se tvarem podobají zimostrázu a keříky zdobí nikoli červené, ale černé plody. Na slunci či v polostínu se svrchní lístky odrůdy Golden Rock vybarvují do zlata. Cesmíny se pěstují i jako kříženci rozmanitých druhů. Oblíbené jsou například takzvané modré cesmíny (například Ilex x meserveae), jejichž stálezelené listy mají modrošedý nádech.

Cesmínám nejlépe vyhovují stanoviště v polostínu až stínu. Kultivary se zelenými listy snesou i slunce, rostliny s listy zdobenými bílým nebo žlutým panašováním je před ním třeba chránit. Keřům svědčí nejen půdní, ale i vzdušná vlhkost. Bude se jim dařit pod stromy, v blízkosti jezírka, ve skupinové výsadbě, kde si vytvoří příznivé mikroklima snáz než jako osamocený keř na trávníku vydaný napospas větru. Půda by měla být kyprá a dobře propustná, mírně vlhká, ale zároveň nesmí být rostliny přemokřené. Půdní reakce je ideální mírně kyselá nebo neutrální. Keře lze podle potřeby v létě i tvarovat, ale většinou zachovávají pěkný kompaktní tvar i bez úprav. Zvláště mladé sazenice je třeba chránit proti promrznutí kořenů mulčováním, pokrývkou z listí a chvojí. Cesmínu lze množit řízkováním.

Zdroj: článek Mahon a jeho pěstování

Konstrukce a stabilita

Konstrukce by měla být natolik pevná, aby se prkno při žehlení nekývalo a jeho deska nepružila. Bude-li prkno stát na hladké podlaze (plovoucí podlaha, parkety, linoleum, dlaždičky), vybírejte takové, jehož nohy jsou opatřeny nástrčnými koncovkami z pryže – mají lepší přilnavost než koncovky plastové. U plastových koncovek může být „protismýkavost“ zlepšena tvarem, případně tvarovaným povrchem jejich styčné plochy.

Není prkno jako prkno

Nechcete-li si zbytečně přidělávat problémy se špatným výběrem výrobků a jejich následnými reklamacemi, měli byste vždy pamatovat na jedno ze dvou základních pravidel dobrého nákupu: prohlížet, osahávat, zkoušet. Naprostá většina výrobků prohlížení, osahávání i zkoušení (byť některé jen nanečisto) umožňuje. Kamenem úrazu mohou být prodávající, kteří s vážnou tváří budou tvrdit, že to předvést nejde a že to ani předvádět nemusí. Ale musí, nedejte se odbýt. „Připouští-li to povaha věci, má kupující právo, aby byla věc před ním překontrolována nebo aby její činnost mu byla předvedena,“ praví se v § 616 odst. 2 občanského zákoníku.

A jak zní druhé ze dvou základních pravidel dobrého nákupu? Hledat a vyzbrojit se na cestu do obchodů informacemi o vlastnostech a kvalitě výrobků, abyste šli pokud možno na co nejvyšší jistotu. A tady už vám dokážeme v mnoha směrech pomoci.

Jak je dobré držet se obou rad, si názorně ukážeme na takovém zdánlivě jednoduchém výrobku, jakým je obyčejné žehlicí prkno. Před třemi roky, kdy jsme se poprvé podívali na kvalitu žehlicích prken, jsme dokonce hlásili, že některá jsou pro kočku. Žehlení na nich bylo takřka za trest a našli jsme i taková, která se při první příležitosti poroučela k zemi, jedno dokonce rozlámané. Tehdy jsme mezi třinácti náhodně zakoupenými výrobky našli jenom dvě »velmi dobrá« a tři »dobrá« prkna. Letošní skóre je už o něco lepší. Testovali jsme čtrnáct žehlicích prken (nakupovali jsme je v hyper- a supermarketech, kam pro ně i vy nejčastěji míříte), tři byla »velmi dobrá« a pět »dobrých«...

Co můžete v obchodě poznat, samozřejmě za předpokladu, že si necháte prkno vybalit z jeho obalu? A co naopak poznat nemůžete a co se dozvíte buď z testu, nebo od svých bližních či přátel?

Žehlicí deska: Jedno z mála kritérií, kdy prkno nemusí být vybaleno ze svého obalu. Měla by být dostatečně dlouhá a široká, aby se na ní daly pohodlně žehlit i velké kusy prádla, aniž by se musela neustále odkládat žehlička při nutném posunování prádla. Většinou každý vsadí na své oči, i když zpravidla na výrobcích jsou v návodech k dispozici rozměry. Dodejme, že ale nejsou až tak úplně přesné, měřili jsme je a porovnávali s údaji výrobců.

Odkladač žehličky: Má-li prkno napevno zabudovaný odkladač, může postačit pohled. Je-li výsuvný, nedozvíte se, nebude-li prkno vybaleno z obalu, jak je velký a zda se do něj žehlička vejde. I takové prkno jsme měli – PTC, jeho výrobce se asi nikdy nezajímal o normální velikost žehliček. K výsuvným drátěným odkladačům se váže jeden nešvar: nemusí být dostatečně stabilní a pevné. Zda se vytažený odkladač viklá, či neviklá, můžete vyzkoušet, pevnost zkoušet nedoporučujeme, nemuselo by se vám to v obchodě vyplatit.

Do spokojenosti s odkladačem bude promlouvat i jeho tvar, lépe řečeno konstrukce. Ne každý odkladač je totiž vhodný pro napařovací žehličku, to v obchodě ale stěží poznáte. Některé odkladače drží žehličku v polohách, kdy z ní neustále vychází pára, to znamená, že se nedostává do klidové polohy. Pořídíte-li si takové prkno, máte dvě možnosti – buď žehličku odkládat přímo na prkně, nebo při odložení na odkladač vypínat napařování, což je při žehlení naprosto zbytečné zdržování.

U žehlicích prken se můžete setkat se třemi způsoby rozložení, správně výškového přestavění...

Ruční: nohu konstrukce rukou zaklapnete do „zubového“ držáku, který je na spodní straně žehlicí desky. Při skládání nohu opět rukou „vyháknete“. Počet zubů současně znamená počet výškových poloh. Tenhle způsob nastavování nepatří mezi ty pohodlné a jednoduché.

Automatické s omezením počtu poloh přestavení: stiskem aretační páčky si plynule nastavujete výšku prkna do poloh, které jsou dány „zubovým“ držákem. Toto je již pohodlnější manipulace, ale pevně dané pracovní výšky prkna nemusí každému vyhovovat (někdo je vzrůstem malý, někdo velký).

Automatické: ze tří možností nejlepší řešení. Jedná se o plynulé přestavení pomocí aretační páčky bez nějakého omezení; výšku prkna si regulujete sami (samozřejmě s omezením maxima, u některých prken i minima).

Opačný proces, tedy složení prkna, je jednodušší u dvou posledně uváděných řešení.

Rozsah výškového přestavení: Někdo žehlí vestoje, někdo u prkna sedí. Nikdo by se však u prkna neměl hrbit, protože si tím omezuje volný pohyb rukou, žehlení je namáhavější a navíc se mohou ozvat bolesti zad. Pohodlně žehlit znamená nastavit si prkno tak, aby rozsah jeho výškového přestavení vyhovoval výšce postavy.

Zda se to které prkno hodí právě k vám, si můžete v obchodě vyzkoušet, případně i odhadnout, zda bude „pasovat“ i ostatním v rodině, kteří se na žehlení podílejí. Nebo se řídit naším testem; některá prkna znepříjemní žehlení i středně vysokým postavám (za hranici jsme brali 165 cm). Někteří výrobci sice v návodech uvádějí výškový rozsah, ale příliš se na tuhle informaci spoléhat nemůžete. Naše výsledky měření se s těmi uváděnými často neshodly.

Nástrčné koncovky: Bude-li prkno při žehlení stát na plovoucí podlaze, parketách, PVC, dlaždicích, dbejte na to, aby nohy konstrukce měly koncovky pryžové, případně plastové s tvarovaným povrchem styčné plochy. Hladké plastové koncovky na hladkých podlahách kloužou; opřete-li se více do žehličky, prkno ujíždí.

Provedení: Jak si dal výrobce na prknu záležet, vám zejména napoví ruce. Zaměřte se na hrany a hroty, musí být zaobleny a opracovány tak, aby nepoškodily prádlo či aby vás při manipulaci s prknem neporanily. Volné konce trubek musí být zaslepeny, dělicí roviny u plastových částí by neměly narušovat vzhled výrobku. Že byste provedení neměli podceňovat (a tím si ušetřit návrat do prodejny a případné problémy s reklamací), dokazuje i náš záchyt: na prknu od firmy Pirola NADJ Elektro vykukoval ze žehlicí desky ostrý hrot. Ze zvědavosti jsme překontrolovali další kusy uvedeného prkna, na nich už bylo vše v pořádku; nicméně i tento ojedinělý výskyt přispěl ke snížení celkového hodnocení kvality.

Čeho byste si měli v obchodě všímat a co vyzkoušet, jsme vyčerpali. Až doma při žehlení můžete zjistit další ctnosti či nectnosti prkna tak, jak jsme je zjistili při laboratorních a praktických zkouškách my.

Stabilita: Kývá-li se prkno při žehlení a dojde-li dokonce při silnějším záběru žehličkou k nadzvednutí nohou konstrukce, je to dost nepříjemné. U čtyř výrobků jsme mohli konstatovat »velmi dobrou« stabilitu, u jednoho »dobrou«. Z oněch »velmi dobrých« měla nejlepší stabilitu značka Allibert Lotus, která je na vysoké úrovni.

Pevnost konstrukce: Když se, byť se silou (a za přispění i druhé ruky opřené o prkno), žehlí na středu či na špičce, mělo by si prkno udržet jak nastavenou výšku, tak by se nemělo ani překlopit. Prkna se sice při zkoušce sama neskládala, dokonce u žádného nedošlo k destrukci, nicméně tři výrobky – Speedy, Promo a PTC – se při zátěži na špičku překlopily.

Praktické zkoušky: Žehlení, žehlení a zase žehlení. Až když bylo všechno vyžehleno, mohly se vynášet konečné soudy. Naleznete je jak v tabulce, tak i ve stručných charakteristikách u jednotlivých výrobků. Není k nim už co dodávat. Téma – jak kvalitní jsou nabízená žehlicí prkna a na co si dávat pozor při jejich výběru – je vyčerpáno.

Zdroj: článek Žehlicí prkno

Malá šatna v panelákovém bytě

Po šatně touží spousta lidí, muži i ženy si chtějí mít kam přehledně uskladnit své oblečení, problém ale je, když žijí v „paneláku“. Panelákový byt má totiž velmi omezený prostor, který někdy stěží stačí pro život jeho majitelů. Takoví lidé pak sice po šatně touží, ale považují její vybudování v jejich bytě za nereálné. Obvykle pak argumentují tím, že sami se tam stěží vejdou, natož aby tam dokázali vytvořit šatnu. Ale ani lidé žijící v panelákovém bytě nemusí klesat na mysli, dnes už se dají vytvořit i šatny vhodné do nevelkých bytů. Samozřejmě se nedá očekávat, že taková šatna bude velká, velikost šatny vychází z prostoru, který je staviteli k dispozici, takže vznikne malá šatna často tvořená vestavěnými skříněmi, aby nezabírala tolik prostoru. Malá šatna v panelákovém bytě bývá obvykle součástí ložnice, případně největší místnosti v bytě. Málokdy se podaří ušetřit místnost pro stavbu šatny, samozřejmě je to ale možné.

Šatna jako samostatná místnost v bytě

Jak již bylo zmíněno, někdy se zadaří a „ušetří se“ místnost v bytě, která může sloužit jako šatna. Obvykle to nastává v okamžiku, kdy se mladí lidé stěhují do většího bytu, než potřebují, protože předpokládají, že z jednoho pokoje bude časem dětský pokojíček. Tak jim na začátku může zůstat dostatečný prostor pro zbudování samostatné šatny. Druhá varianta je přesně opačná, nastává právě v okamžiku, kdy děti opouštějí společné bydlení s rodiči a rodičům najednou zůstává po dětech prázdný pokoj, který se opět dá využít jako šatní prostor.

Nevýhodou takovéto šatny je to, že jako samostatný pokoj nemusí být spojená s ložnicí a může se do ní vcházet třeba z kuchyně, což není úplně praktické. V panelákovém bytě se pak těžko provádějí úpravy, které se týkají rozmístění místností.

Nevýhodou tohoto šatního prostoru je také to, že nemusí mít dlouhé trvání. Pokud šatna vznikla jako zaplnění prostoru předtím, než se majitelé rozhodnou mít dítě, tak se může stát, že si šatnu vybudují, zařídí a najednou zjistí, že ji musí zrušit. Což přináší různé komplikace, majitelé se musí vyrovnat s tím, že vybavení šatny již nepotřebují, že jejich práce byla zbytečná a zároveň si často najednou uvědomí, že s prostorem šatny si už zvykli počítat a používají ho třeba i jako uložiště dalších předmětů, které pak najednou po zrušení šatny nemají kam umístit. Proto je výhodnější vytvořit samostatnou šatnu v bytě až poté, co jste si absolutně jistí, že tuto místnost už nikdy nebudete na nic jiného potřebovat.

Vybavení šatny v bytě je v podstatě stejné jako u vybavení samostatné šatny v domě s tím rozdílem, že v panelákovém bytě se bude pravděpodobně jednat o omezenější prostor pro šatnu. Takováto šatna může být opět vybavená nábytkem na míru, který si majitel objednal buď u řemeslníka nebo nějaké firmy, nebo může být vybavená nábytkem pořízeným z obchodních řetězců, případně se může jednat o nábytek, který si vytvořil majitel sám. Protože místnosti v bytě nebývají příliš velké, je pravděpodobné, že i zde se bude hojně vyskytovat vestavěný nábytek. I v této šatně je důležité osvětlení, obzvlášť pokud se někdo rozhodne vytvořit šatnu z malého kumbálku, který bývá součástí panelových bytů. Takovýto kumbálek nemá žádné okno, a proto je u něj extrémně důležité dobré osvětlení. Pokud to místnost dovoluje, opět zde může být vše, co je potřeba k starání se o uložené oblečení. Může zde být odkládací prostor pro použité oblečení a špinavé oblečení, také pak bývá součástí žehlící prkno a žehlička pro případ, že je potřeba něco na rychlo vyžehlit. Nevýhodou panelového bytu je to, že je zde velmi omezený prostor, a tak se snadno sklouzává k tomu, aby původně zamýšlený prostor k odkládání oblečení najednou sloužil jako odkladiště všeho možného. Pak původní účel šatny ztrácí svůj smysl.

Šatna jako součást místnosti

I v panelákovém bytě se dá vytvořit šatna, která je součástí vybrané místnosti. Je ale důležité, aby tato místnost byla v podstatě největší v bytě, protože šatna nějaký prostor určitě také zabere. V panelákovém bytě se obvykle šatny vytvářejí pomocí vestavěných skříní, které alespoň částečně šetří místo a vytváří iluzi většího prostoru. I v případě, že je šatna součástí nějaké větší místnosti může se od zbytku prostoru alespoň opticky oddělit. K tomu mohou sloužit různé posuvné závěsy, dveře, ale třeba i jednoduché korálkové závěsy, případně i uspořádání skříní může vytvořit alespoň dojem částečně samostatného prostoru. Samozřejmě soukromí zde není takové jako u samostatných šaten, ale i tak to může řadě lidí vyhovovat. Nevýhodou této šatny je, že se musí velmi dobře rozplánovat, aby nedošlo k tomu, že bude šatna zasahovat do zbývajícího prostoru.

Pokud majitel bytu nechce, aby šatní prostor rušil celkový vzhled místnosti, může se uchýlit ke stavbě šaten, které mají podobu falešných stěn, nebo šatnu schovat za nějaký nábytek. Základem je ale vždy si vše dobře vyměřit, protože prostor v šatně musí být dostatečný, aby se v něm člověk mohl klidně pohybovat. Interiéroví architekti doporučují šířku šatny minimálně 1 m a 20 cm. Délka šatny je pak už individuální podle velkosti stěny ve vybrané místnosti.

Obyvatelé bytu mají při vybavení takovéto šatny v podstatě stejné možnosti jako obyvatelé domů, mohou si nechat šatnu postavit od odborníků, což je ale samozřejmě finančně nákladnější, mohou si ji sami poskládat z kusů nábytků, které objeví v různých nábytkářských prodejnách, případně si mohou šatnu postavit i sami. Tato varianta je asi pro šikovné majitele nejvýhodnější, protože není tak finančně nákladná. Na stavbu šatny totiž není třeba vždy využívat nejkvalitnější dřevo, ale šatna se dá postavit třeba z dřevotřísky, dokonce se dnes objevují i šatny stavěné z palet. Kromě dřeva je samozřejmě ke stavbě nutné stavební lepidlo, šrouby a nějaké dřevěné hranoly, které budou sloužit jako základy u stropu a podlahy, aby byla šatna zpevněná a nehrozilo její zřícení.

Zdroj: článek Šatna