Zajímá vás téma ZELENINA JAKO PŘÍLOHA? Tak právě pro vás je určen tento článek. Zajímá vás, zda můžete kompostovat vařenou zeleninu? Tato příručka poskytuje vše, co potřebujete vědět o kompostování vařené zeleniny, od toho, kdy je to bezpečné, až po to, kdy ji raději vyhodit do bioodpadu.
Kompostování vařených potravin není tak běžné jako nevařených potravin. Kompostování vařeného potravinového odpadu může poskytnout mnoho výhod. Například vařená zelenina rychle hnije a má vysokou koncentraci dusíku, která dobře funguje jako hnojivo pro budoucí vegetaci.
Než se však vaše vařená zelenina dostane do kompostovacího koše, je důležité vědět, zda neobsahuje přísady, které by mohly kompostovací proces poškodit.
Chcete-li vědět, zda můžete kompostovat vařenou zeleninu, musíte být obeznámeni s procesem kompostování, nejlepší vařenou zeleninou pro kompostování a kterou byste naopak vůbec neměli do kompostu přidávat.
Jste připraveni se dozvědět, jakou vařenou zeleninu lze kompostovat? Pojďme na to!
Zelenina, kterou lze kompostovat
Kompostovat lze jakýkoli druh zeleniny, ať už vařený nebo syrový. Vaření zeleniny neovlivňuje její kompostovací potenciál. Kompostu uškodí pouze ingredience, které přidáváte do vařené zeleniny. Pro kompostování je nejlepší obyčejná, dušená zelenina.
Zde je seznam oblíbené zeleniny, kterou lze kompostovat:
Brambory: Pečené, vařené, dušené, pečené nebo vařené brambory jsou skvělé pro kompostování.
Cibule: Nakrájená, lisovaná nebo odšťavněná cibule se v kompostu snadněji rozkládá. Kvůli její úrovni kyselosti jsou pro kompost nejlepší pouze malá množství cibule.
Listová zelenina: Zkuste do kompostu přidat vařený špenát, kapustu nebo rukolu.
Tykve: Kompostovat můžete jakýkoli druh tykve, včetně letních a zimních odrůd.
Brukvovitá zelenina: Květák, brokolice, růžičková kapusta, zelí a kedlubny jsou skvělé možnosti pro kompostování.
Pokud vařená zelenina neobsahuje přísady přitahující škůdce – jako je olej, cukr a sůl – neměli byste mít problém s kompostováním.
Ve svém příspěvku LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Ve svém příspěvku MILÁNSKÉ ŠPAGETY ORIGINÁLNÍ RECEPT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivka.
Za našich dětských let (tj. v 80. letech minulého století) nám dělali ve školní jídelně milánské špagety, jaké jsem nikde jinde nejedla. Bohužel mě jako dítě nikdy nenapadlo zeptat se na recept... Do dnes cítím v puse tu báječnou chuť. Pokud si ale vzpomínám, tak kečup, sojová omáčka či parmazán u nás snad nebylo možné ani koupit a na ovoce a zeleninu se stály fronty, takže předpokládám, že naše kuchařky ve škole používaly rajčatový protlak. Špagety ale nebyly zalévané omáčkou až na talíři - byly promíchány s omáčkou již v hrnci, takže byly hezky růžové a byly na nich kousky mletého masa, nedorozvařené cibule a mám dojem, že i nějakého rozpuštěného sýra (byly to takové bílé měkké krupičky). Takto byly nandavány na talíř a posypány strouhaným "červeným" (tj. dnešním 30%) eidamem. O boloňských špagetách jsme tenkrát nic neslyšely, ale předpokládám, že rozdíl mezi nimi je hlavně v tom, že do boloňských se dává různá zelenina. Nepamatuji si ani to, že by se špagety dělaly doma. U nás tedy určitě nikdy nebyly a nevybavuji si ani to, jestli se daly v obchodě běžně koupit - těstoviny se dělaly většinou doma a kupovala se jen kolínka (jiný druh tenkrát také snad ani nebyl). A kdo neuměl (nebo nechtěl) dělat domácí nudle, strouhání do polévky a fleky, tak se daly také koupit.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Jako vždy si nejprve očistíme a odblaníme maso. Maso můžeme prošpikovat špekem a osolit. Maso je dobré nechat marinovat několik hodin (někdo doporučuje i 24 hodin). Připravené maso si můžeme nejprve zprudka osmažit na pánvi, dokud se nezatáhne a pak ho vložit do pekáče. K masu přidáme očištěnou a najemno nakrájenou zeleninu a připravené koření. Vše ještě zakápneme olejem a dostatečně podlijeme vodou. Vše pečeme v troubě tak dlouho, dokud nezměkne nejen maso ale i zelenina. Maso se zeleninou je potřeba čas od času polévat. Jakmile je maso i zelenina měkké, vyndáme z pekáče kuličky koření a bobkové listy. Maso pak z pekáče můžeme vyndat, a pokud je zelenina stále na kusy, můžeme ji rozmixovat.
K tomuto pokrmu se hodí podávat jakopříloha bramborový knedlík nebo brambory.
Proces kompostování vařené zeleniny se mírně liší od kompostování jiných materiálů. Než je přidáte do kompostu, je třeba mít na paměti několik věcí:
Vařená zelenina se rozkládá rychleji. Po uvaření se zelenina rozpadne a začne rychle hnít, což je nehygienické a může to vést k nepříjemnému zápachu. Malé množství hnijících potravin je pro kompost v pořádku, ale příliš velké množství může kompost ohrozit přilákáním škůdců.
Vařená zelenina má obecně vysoký obsah dusíku a vody. Příliš mnoho obou by mohlo zabránit správnému zahřátí kompostu a může také způsobit nežádoucí zápach. Klíčem je vyrovnat kompost přidáním materiálů s vysokým obsahem uhlíku a nízkou vlhkostí, jako je papír, sláma a piliny.
Kompost by měl být umístěn mimo vodní zdroje. Nikdy nepřidávejte vařenou zeleninu do kompostu, pokud je v oblasti, kde je problém s odtokem vody.
Vynechejte zeleninu smíchanou s masem a živočišnými tuky. Typicky jde o zeleninu z vývaru. Abyste se vyhnuli komplikacím při kompostování zeleniny, měli byste její kompostování vynechat, pokud je kombinována s masem nebo mléčnými výrobky. Kromě toho by se zelenina, která je pokryta tuky, oleji, omáčkami nebo přebytečnou solí, neměla kompostovat vůbec.
V naší poradně s názvem SUCHÁ SKVRNITOST LISTŮ BOBKOVIŠNĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdenek.
Zdravim,jake je davkování připravku champion?Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
CHAMPION 50 je kontaktní postřik na bázi mědi proti plísni a některým bakteriím. Použití najde nejen proti houbovým a bakteriálním chorobám, ale i k ochraně květů meruněk proti mrazu.
Dávkování se liší podle použití:
- ovocné výsadby, réva vinná, bobkovišěň se použije roztok o síle 0,1 % - 0,5 % (1 až 5 gramů přípravku / 1 litr vody);
- meruňky ochrana květů proti mrazu se použije roztok o síle 0,2 % (2 gramy / 1 litr vody);
- zelenina, brambory, cibule, cukrovka se použije roztok o síle 3,5 % - 4,0 % (3,5 až 4 gramy / l vody);
- chmel se použije roztok 0,5 % (5 gramů / litr vody);
- lesní kultury, okrasné jehličnany se použije roztok o síle 0,6 % - 1,0 % (6 až 10 gramů na litr vody).
Pro přípravu postřiku na suchou skvrnitost bobkovišně použijte roztok o síle 2,5 gramu na jeden litr vody.
Několik druhů zeleniny je známých svými vlastnostmi zmírňujícími stres díky bohatému obsahu antistresových živin. Listová zelenina, jako je špenát a kapusta, bohatá na hořčík a folát, pomáhá regulovat kortizol a posiluje nervový systém. Mezi další prospěšné druhy zeleniny patří brokolice, batáty a artyčoky, z nichž každá nabízí jedinečné výhody pro zvládání stresu.
Listová zelenina
Špenát, kapusta a mangold jsou vynikajícími zdroji hořčíku a folátu. Hořčík pomáhá regulovat kortizol a podporuje nervový systém, zatímco folát přispívá k produkci dopaminu, neurotransmiteru zlepšujícího náladu.
Sladké brambory batáty
Tato kořenová zelenina je plná komplexních sacharidů, vitamínu C a draslíku, které všechny hrají roli při zvládání stresu a snižování hladiny kortizolu.
Brokolice
Tato brukvovitá zelenina je dobrým zdrojem vitamínu C, který je důležitý pro stresovou reakci těla.
Artičoky
Artičoky mají vysoký obsah vlákniny a prebiotik, což může pozitivně ovlivnit zdraví střev a potenciálně snížit úzkost a stresové příznaky.
Avokádo
Ačkoli je avokádo technicky ovoce, často se dává do zeleniny a je bohaté na zdravé tuky a hořčík, které mohou pomoci podpořit relaxaci a snížit stres.
Mrkev
Mrkev je dobrým zdrojem vlákniny a může přispívat k pocitu sytosti, což může potenciálně snížit přejídání související se stresem.
Řepa
Řepa je bohatá na dusičnany, které mohou zlepšit průtok krve a potenciálně snížit úzkost a stres.
Fazole a luštěniny
Fazole, cizrna a čočka jsou vynikajícím zdrojem hořčíku a vitamínu B1, které jsou známé svými uklidňujícími vlastnostmi a přispívají k normální funkci nervového systému.
Chřest
Chřest je dobrým zdrojem železa a kyseliny listové, které mohou pomoci podpořit náladu a zdraví mozku.
Česnek
Česnek obsahuje sloučeniny, které mohou pozitivně ovlivnit střevní mikrobiotu těla a potenciálně snížit příznaky úzkosti a stresu.
Vhodnou tepelnou úpravou lze zeleninu připravit tak, aby nepřišla o cenné vitamíny a minerály. Hodně lidí při grilování zůstává jen u osvědčené papriky, cukety a žampionů, ale nebojte se experimentovat, vyzkoušet můžete v podstatě jakýkoliv druh zeleniny a zklamaní dozajista nebudete.
Pravidla pro grilování zeleniny
Kupujte pouze čerstvou a kvalitní zeleninu, nejlépe přímo od farmáře. Nyní vám to možná připadá nepodstatné, rozdíl v chuti ale určitě poznáte.
Vybírejte zeleninu menší, bude šťavnatější a chutnější.
Zeleninu před grilováním důkladně omyjte.
Zeleninu, kterou není třeba vypotit, osolte až po grilování, nikoli před ním.
Gril rozpalte, jak nejvíc to půjde, tepelná úprava by totiž měla být co nejrychlejší, aby si zelenina zachovala své vitamíny a jiné prospěšné látky.
Pro šetrnější přípravu můžete zeleninu zabalit do alobalu, případně u klasického grilu použít žulovou desku.
Pokud teplé zelenině zrovna moc neholdujete, můžete grilovanou zeleninu nechat vychladnout a teprve potom konzumovat, i studená bude chutnat skvěle.
Doporučení
Každý druh zeleniny vyžaduje při grilování trochu jiný postup, proto je zde malý přehled.
Cuketa: Cuketu neloupeme, grilujeme ji i se slupkou, která se ale ráda připaluje, a proto musíme být ve střehu a cuketu hlídat. Cuketu krájíme na kolečka nebo příčné plátky, a protože obsahuje hodně vody, necháme ji vypotit – nasolíme ji, chvíli počkáme, potom ji opláchneme a osušíme papírovým ubrouskem. Plátky cukety můžeme po ogrilování srolovat do rolky, kterou naplníme například sýrem.
Cibule: Grilovat cibuli by napadlo asi málokoho, ale světe div se, je to pochoutka. Stačí cibuli nebo šalotku oloupat, nakrájet na tlustší plátky a grilovat na grilovacím tácku nebo alobalu.
Dýně nebo patison: Patison omyjeme, nakrájíme příčně na plátky (vršek a spodek nepoužijeme) a grilujeme asi 5 minut.
Fazolové lusky: Žluté i zelené fazolové lusky představují vynikající a zdravou přílohu k masu. Umyjeme je, odkrojíme okraje a fazolky rozprostřeme na grilovací tácek či alobal, drobné fazolky by totiž jinak propadly dolů. Zakápneme je olivovým olejem nebo poklademe máslem a grilujeme dozlatova, tedy asi 15 minut.
Chřest: Chřest se stává velmi oblíbenou zeleninou, a není se čemu divit, chutná totiž opravdu skvěle. Zelený chřest, který se pro grilování hodí víc než bílý, omyjeme a odřízneme či odlomíme z každého výhonku zdřevnatělý konec. Několik výhonků napíchneme na jednu špejli po obou koncích – na rozpáleném grilu totiž budeme chřest otáčet. Grilujeme 4 až 5 minut na každé straně. Gurmáni si mohou chřest gril
Zeleninajako papriky, rajčata, okurky, ředkvičky, brokolice, cibule, cuketa, česnek, tudíž v podstatě skoro veškerá naše zelenina, má nízkou energetickou hodnotu, a proto ji směle zařaďte při redukci do svého jídelníčku. Například paprika a okurka mají jen minimum kalorií.
Ingredience: 250 g šalotky, 2 žluté a červené papriky, 700 g malých cuket, 4 lžíce olivového oleje, 1 menší snítka rozmarýnu, 1 bobkový list, 3 lžíce octa Balsamico, 2 lžíce portského červeného vína, 1 stroužek česneku, 1 menší svazek bazalky, pepř, sůl
Postup: Papriky opláchneme a opečeme v troubě při 250 °C, až se na slupce začnou tvořit puchýřky. Během grilování jednou obrátíme. Papriky vyjmeme, osolíme a necháme vychladnout pod vlhkou utěrkou. Cukety opereme, špičky odřízneme. Šalotky oloupeme a oba druhy zeleniny podélně rozpůlíme. Na plechu smícháme olej, jehličky rozmarýnu, sůl, rozdrcený bobkový list a pepř. V této směsi obalíme šalotky a cukety. Poté je naskládáme na plech tak, aby šalotka byla pokrytá. Zasuneme do střední části trouby vyhřáté na 220 °C a 30 minut zapékáme, dokud zelenina nezhnědne. Papriky oloupeme, jadérka a stopku odstraníme. Šťávu z paprik smícháme s octem, portským, solí a pepřem. Česnek a bazalku nasekáme. Papriku pokapeme šťávou, opepříme, posypeme bazalkou a česnekem, dáme stranou do tepla. Na servírovací mísu naaranžujeme všechnu zeleninu a podáváme.
Naštěstí většinu vařené zeleniny lze kompostovat, když je v čisté formě. Zelenina by se neměla kompostovat, pokud:
je smíchána s masem nebo mléčnými výrobky;
byla smíchána s omáčkou;
obsahuje oleje nebo tuky;
obsahuje hodně přidané soli nebo cukru;
Vyhněte se kompostování velkého množství kyselé zeleniny najednou, jako je cibule nebo rajčata.
Pokud kupujete mraženou nebo balenou zeleninu, nezapomeňte před kompostováním znovu zkontrolovat štítky složek. Některé z nich mohou mít přidané přísady, jako jsou oleje a omáčky, které by se neměly dávat do kompostu.
Základem je, že veškerá vařená zelenina může být kompostována, pokud do ní nejsou přidány přísady, které přitahují škůdce nebo brání jejich správnému rozpadu.
Sušení potravin je nejjednodušší a nejpůvodnější konzervační metoda, kterou lidé praktikují už celá tisíciletí. Dnes mnohde upadlo sušení potravin v zapomnění, i když právě tímto šetrným způsobem můžeme zachovat důležité účinné i aromatické látky. Pouze vitamín C se při sušení odbourává, musíme ho tedy získat z jiné stravy.
Sušením se stávají potraviny nejen trvanlivějšími, ale jsou i lehčí a zmenší se jejich objem, takže pro jejich uskladnění potřebujeme málo místa. Spotřeba energie při sušení potravin je poměrně malá, zejména tehdy, když využíváte jen tepelné zdroje, které máte po ruce. Pokud chcete sušit větší množství potravin, vyplatí se pořídit si sušičku. Potraviny se takto konzervují bez jakýchkoliv přísad (v protikladu ke koupeným sušeným plodům), takže je konzumujeme přírodně čisté.
Bez vody nemůže existovat život – přesně tento princip se při sušení využívá. Sušeným potravinám se během hodin nebo dní odebírá za kontrolovaných podmínek voda, takže v nich nakonec žádné mikroorganismy nemohou žít. K sušení se nejlépe hodí ovoce, zelenina, houby a bylinky. Ideální teplota pro proces sušení je mezi 30 až 70 °C, přičemž je třeba se starat o pravidelné větrání, abychom se zbavili odpařené vlhkosti. Nejšetrnější je sušení při co možná nejnižší teplotě, protože pak zůstanou zachovány důležité živiny. Čím je vyšší teplota sušení, tím více živin se zničí.
Ovoce musíte pečlivě vybrat, umýt, dobře osušit a odstranit stopky. Peckovité ovoce se vypeckuje. Jádrové ovoce se zbaví jádřinců a dužina se pokrájí na kousky nebo kolečka. Vcelku se suší jen třešně, švestky a bobule. Všechno ostatní ovoce se krájí na nepříliš velké kusy, řezy nebo kolečka.
Druhy ovoce se světlou dužinou ponořte před sušením krátce do slané nebo citrónové vody nebo je postříkejte zředěnou kyselinou citrónovou, aby nezhnědly. Můžete je také blanšírovat v horkém cukerném roztoku s trochou citrónové šťávy, čímž se zvýrazní jejich sladká chuť. Ze zeleniny se hodí k sušení především kořenová a cibulová zelenina, ale v poslední době jsou vyhledávaná i sušená rajčata k rozmanitému použití v kuchyni. Zelenina se očistí, umyje a kuchyňsky připraví. Tvrdá zelenina se před sušením blanšíruje (to později zkrátí čas vaření).
Houby se jen přeberou a očistí, v žádném případě se neumývají. Otlačená nebo červavá místa velkoryse vykrojte. Houby, které už nejsou pevné (nedají se krájet), se k sušení nehodí. Větší houby nakrájejte na tenké plátky, malé se mohou navléct vcelku na provázek a usušit.
Bylinky na kořenění i na čaj se jen přeberou a malé snítky nebo větvičky se svážou do svazečků. Z
Vařená zelenina může být v některých případech pro kompostování lepší. Proces vaření přiměje zeleninu, aby se začala rozpadat, takže hnije rychleji než syrová zelenina. Kromě toho jsou v kompostu k vařené zelenině přitahovány bakterie, které vydávají teplo, což urychluje proces kompostování.
Zatímco vařená zelenina má tendenci kompostovat se rychleji než nevařená, existuje několik věcí, které byste měli udělat, abyste zajistili, že bude kompostována lépe:
Před vhozením zeleniny do kompostovací nádoby z ní sceďte všechnu přebytečnou vlhkost.
Ujistěte se, že v kompostu jsou i jiné druhy materiálů, jako je sláma a papír, aby se vyrovnal poměr dusíku a uhlíku.
Vyhněte se kompostování příliš velkého množství vařené zeleniny najednou.
Ingredience: 1 červená paprika, 2–3 rajčata nebo pořádná hrst třešňových rajčátek, 3 brambory (nemusíte je loupat), 5 neoloupaných stroužků česneku, 2 cibule, 1 cuketa, 3 mrkve, špetka římského kmínu, čerstvé nebo sušené bylinky podle chuti (tymián, rozmarýn, šalvěj), sůl, čerstvě mletý pepř, olivový́ olej na pokapání
Postup: Potáhněte plech pečicím papírem a troubu vyhřejte na 220 °C. Zeleninu nakrájejte na stejně velké kusy. Na plech dejte nejdřív mrkev, pokapejte ji olivovým olejem, osolte a posypte římským kmínem. Pak přidejte zbytek zeleniny, ochuťte ji bylinkami dle vlastního výběru, solí, pepřem a pokapejte olejem. Přikryjte alobalem a pečte dvacet minut. Po dvaceti minutách pečení alobal sundejte a dopékejte dalších dvacet až třicet minut. Zeleninu jezte horkou buď samostatně jako lehký́ oběd nebo večeři, nebo podávejte jako přílohu k masu.
Tip: Přidat můžete kuřecí maso pokrájené na kousky nebo domácí uzené, anebo zeleninu pět minut před koncem pečení posypat sýrem.
Ingredience: stejný poměr rajčat, lilku (baklažánu), cuket, červené a zelené papriky, cibule, dle chuti česnek, olivový olej, tymián/mateřídouška (může být i rozmarýn, bobkový list, i čerstvá majoránka je skvělá), okořenit mořskou solí a čerstvě mletým pepřem
Postup: Rajčata spaříme, oloupeme a vyškrábneme semena. Lilky nakrájíme na plátky, posolíme je a necháme asi 20 minut vypotit. Potom uvolněnou šťávu vymačkáme. Tím se zbavíme hořčin a lilek bude chutnější. Mladé cukety neloupeme a nakrájíme je na plátky (nejlépe chutnají, pokud nepřerostou délku 15 cm). Z paprik vyjmeme jaderníky a nakrájíme je na silnější plátky. Cibuli i česnek nakrájíme rovněž na plátky. Na teflonové pánvi zahřejeme olivový olej a osmahneme cibuli, přidáme papriky a rajčata a podusíme cca 10 minut. Přidáme cukety a lilek, plátky česneku, osolíme, opepříme, přidáme bylinky a odkryté dusíme dalších cca 20 minut. Vydusíme všechnu šťávu. Podáváme jako přílohu nebo servírujeme s bílým pečivem.
Ingredience: zvolit stejný poměr použité zeleniny, jako odměrku použijte mističku nebo misku dle porcí strávníků: rajčata, lilek (baklažán), cuketa, červená a zelená paprika, cibule, dle chuti česnek, olivový olej, nezbytné bylinky – tymián/mateřídouška (může být i rozmarýn, bobkový list, i čerstvá majoránka je skvělá), dle chuti mořská sůl a čerstvě mletý pepř
Postup: Rajčata spaříme, oloupeme a vyškrábneme semena (kdo chce, ošidí se a použije loupaná rajčata z konzervy, ovšem v létě je to škoda, čerstvému rajčeti se nic jiného nevyrovná, protože vůně léta sedí pod slupkou). Lilky nakrájíme na plátky, posolíme je a necháme asi 20 minut vypotit. Potom uvolněnou šťávu vymačkáme. Tím se zbavíme hořčin a lilek bude chutnější. Mladé cukety neloupeme a nakrájíme je na plátky (nejlépe chutnají, pokud nepřerostou délku 15 cm). Z paprik vyjmeme jaderníky a nakrájíme je na silnější plátky. Cibuli i česnek nakrájíme rovněž na plátky. Nekrájíme na drobné kousky, rustikální podoba tomuto jídlu sluší lépe.
Na teflonové pánvi zahřejeme olivový olej a osmahneme cibuli, přidáme papriky a rajčata a podusíme přibližně 10 minut. Přidáme cukety a lilek, plátky česneku, osolíme, opepříme, přidáme bylinky a odkryté dusíme dalších 20 minut. Vydusíme všechnu šťávu a dáme jídlu šanci, aby se všechny vůně spojily v pánvi v jeden nepřekonatelně chutný celek. Teprve nyní můžeme podávat.
Postup: Očištěnou zeleninu nakrájejte na plátky nebo měsíčky tlusté asi dva až tři centimetry a naložte je do předem připraveného dresinku, který nachystáte ze tří lžic balzamikového octa, pár kapek citronové šťávy, prolisovaného česneku a dvou lžic olivového oleje, který pomůže tělu plně využít všechny vitamíny, které jsou v zelenině obsažené. Zeleninu poté zlehka ogrilujte z obou stran a případně ještě dochuťte dle svých představ. Takto připravenou směs můžete podávat jako přílohu k masu nebo jen tak samotnou s opečeným pečivem.
Nejvyšší soud v USA v roce 1983 (Nix vs Hedden) se usnesl, že okurka má být legálně zařazena do kategorie zelenina. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí na základě obvyklého použití okurek, které bylo podobné jako u zeleniny, jako jsou: mrkev, brambory, pastinák, květák, zelí, salát, řepa a celer.
Je to ale opravdu zelenina, nebo je okurka ovoce? Okurky odpovídají typické definici ovoce, což znamená, že se vyvíjejí, když je květ oplodněn, a také obsahují semena rostliny. Okurky jsou dokonce součástí stejného rodu (cucumus) jako cantaloupes, což je rozhodně ovoce. Podle nejvyššího soudu v roce 1983 však rajčata, okurky a další podobné plody, které se pěstují v zahradách a používají se v hlavních chodech k jídlu, spíše než jako dezerty jako ovoce, mají být považovány za zeleninu.
