Vřes i vřesovce patří do čeledi rostlin vřesovcovitých. Rod vřes však obsahuje pouze jeden druh, a to vřes obecný (Calluna vulgaris – Calluna je odvozeno z řeckého slova „k zametání“, tedy šlo o rostlinu určenou k výrobě košťat; vulgaris je pak odvozeno z latinského slova „běžný, obyčejný“). Vřes obecný byl dříve zahrnut do rodu vřesovců, protože se od sebe liší jen velmi málo. Vřes má listy šupinaté a kratší než vřesovec (kolem 2–3 mm), kvete na podzim, přičemž koruna květů je rozdělena do více samostatných lístků, a listence jsou nahloučeny pod květem. Vřesovců je mnohem více druhů, listy mají jehlicovité, delší než 3 mm a v přeslenech, kvetou obvykle na jaře.
Vřes je nízkorostoucí keř dorůstající výšky 20–50 cm, vzácně až 1 m. Je rozšířen v mnoha zemích Evropy a Malé Asie. Roste v kyselých půdách na výsluní a polostínu. Je převládající dřevinou na vřesovištích a rašeliništích v Evropě až po Turecko a Povolží, najdeme jej rovněž v severozápadní Africe a některých bažinatých porostech a kyselých borových a dubových lesích. Je odolný k okusu a dobře regeneruje po občasných požárech. Je důležitým zdrojem potravy pro ovce a jeleny, kteří se mohou krmit vrcholky rostlin, když sněhová pokrývka mírně pokrývá vegetaci. Vřes kvete na konci léta (spíš začátkem podzimu) růžově nebo růžovofialově, ale občas lze najít i bíle kvetoucí rostliny. Plodem je tobolka.
V naší poradně s názvem KATALPA? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sylva.
Dobrý den nejsem si jista jestli mám na zahradě katalpu. Stromeček malí cca 30cm jsem si přinesla z jedné zanedbané zahrady, kde se volně samy rozmnožily pod velikou "maminou". Loni vyrostl cca do výšky 50 cm, 4 lístky opadly. Letos vyrost do možná už více jak 2m výšky. Nekvetl, a listy jsou skoro 50 cm široké. Prosím jedná se o Katalpu? Děkuji Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Na vaší fotografii je rostlina s názvem pavlovnie protáhlá (Paulownia elongata). Tento druh pavlovnie je velmi bujně rostoucí strom pěstovaný pro ozdobu v zahradách a parcích. Tato pavlovnie je oblíbená pro své překrásné fialové květy a řadí se mezi nejrychleji rostoucí stromy na světě. Roste dobře v písčitých půdách, nesnáší přemokření. Zcela mrazuvzdorná se stane až po 4 letech. V osmi až deseti letech doroste do výšky 15 metrů a vytvoří obrovský strom.
Katalpa a pavlovnie jsou často zaměňovány pro svůj podobný vzhled. Ale jde o dva různé zástupce. Katalpa pochází z USA, kdežto pavlonvnie z Číny. Katalpy jsou vzácné, ale pavlovnie jsou běžné. Listy Katalpy jsou velké, ale listy Pavlovnie jsou větší, často mnohem větší. Listy katalpy vyrůstají po třech třech, ale pavlovnie má listy jen v párech. Květy katalpy jsou bílé, ale květy pavlovnie jsou levandulové až fialové. Plody katalpy jsou dlouhé úzké lusky, ale plodem pavlovnie je zaoblená dřevěná kapsle.
Pavlovnie je u nás dostatečně odolná a pokud vysadíte jednoletou sazenici zjara, tak do podzimu zesílí natolik, že zpravidla přežije zimu bez poškození. Někdy během zimy omrzne nevyzrálý vegetační vrcholek rostliny, ale další roky se už zvýší její šance na další přežití. Vyžaduje plně osluněné stanoviště, ale snese i lehký polostín. Obvykle se vyrovná s běžnou výsadbu kdekoli na zahradě, bez úpravy zeminy, ale v humózních výživných půdách poroste asi o třetinu rychleji. První roky je dobré rostlině přilepšit občasnou závlahou a přihnojením.
Paulownie prvním rokem po vysetí vyroste zpravidla do metrové výšky a následující rok se běžně stává, že nadzemní část, nikoli kvůli mrazu, zcela odumře do výšky 5 - 30 cm nad zem. Není to vůbec na závadu, naopak, rostlina nad zemí vyraší a pokud je ve volné půdě s dostatkem vláhy a živin, je schopná v této druhé vegetační sezoně vyrůst do výšky i přes 3 metry. Následující rok může Paulownie přirůst další 3-4 metry, pakliže si zachová zřetelný terminál, a je přihnojována dusíkatými hnojivy. Pokud rostlina při suchém počasí není vůbec zalévána ani hnojena, pak jsou její přírůstky jen poloviční.
K bujnému růstu vřes vyžaduje kyselou půdu, světlá a slunná stanoviště. Snese ale i půdy suché a písčité. Rostlina vytváří bohatě kvetoucí polštáře s převážně růžovými, purpurovými až fialovými drobnými květy (najdeme i odrůdy bílé). Sazenice by se měly vysazovat v rozestupech přibližně 25 cm. Vřes se hodí také na zpevňování písčitých svahů. Co se týče vzrůstu, pohybuje se podle jednotlivých kultivarů od 10 až do 70 cm. Pro kompaktní růst a tvorbu bohatých květů se doporučuje vřesy pravidelně na jaře seřezávat. Jinou péči de facto nevyžadují.
V naší poradně s názvem TECHNICKÝ VÝKRES NA ZHOTOVENÍ ČMELÍNA. se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jindřich Hartl.
Dobrý den.
A nebo večer, záleží, kdy to čtete. Asi před rokem jsem v návalu humánní blbosti slíbil klukům (1. a 3. třída ZŠ), že jim postavím ČMELÍN. Bohužel na to nezapoměli a drze mně to každého půl roku připomínají. Protože už jsem všechny relevantní výmluvy vyčerpal (tedy skoro všechny - ještě mám tak na měsíc), rozhodl jsem se požádat, lépe řečeno poprosit někoho, kdo tomu rozumí - a to jsou všichni mimo mě - o pomoc. V této chvíli nebudu rozlišovat, kdo by mně chtěl pomoci. Náboženské vyznání, příklon k politické straně, sexuální orientace, barva pleti, masožravec, vegan, kluk nebo holka ani Intelligence Quotinent, mě nezajímá. Mě momentálně zajímá TECHNICKÝ VÝKRES + PRACOVNÍ POSTUP VÝROBY ČMELÍNA.
Děkuji všem, kteří projeví ochotu mně pomoci.
JH
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Čmelín postavíte úplně jednoduše. Zakopejte pod zem plastový kbelík dnem vzhůru. Do dna udělejte velkou kulatou díru, kterou něčím překryjte, aby do kbelíku nepršelo. Kbelík nechte ze dvou třetin koukat nad povrch. Zespod ke kbelíku přiveďte hadici s průměrem tří čmeláků a druhý konec vyveďte vhodně k povrchu, aby do ústí netekla voda. Do kbelíku dejte králíkářské pletivo a seno s dlouhými stébly. Celé by to mělo vypadat, jak je vidět na přiloženém obrázku.
Jestli chcete být trochu moderní, tak do čmelína můžete nainstalovat wifi kamery, které vám zprostředkují pohled na dění uvnitř čmelína. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Na záhonech přečká vřes zimu bez problémů. Pouze pokud máte mladé rostliny, je lepší přikrýt je chvojím, textilií nebo alespoň mulčovací kůrou. Vřes v nádobách a truhlících je potřeba obalit netkanou textilií nebo polystyrenem, abyste zabránili vymrznutí kořenů.
V naší poradně s názvem ČERNÁNÍ JEŠTĚ ZELENÉ SLUPKY OŘEŠÁKU ČERNÁNÍ SLUPKY NA JEŠTĚ NEDOZRÁLÝCH OŘEŠÍCH VLAŠSKÝCH OŘECHŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Malinová.
pod černající slupkou jsou malí červíci,co je toho příčinou?Jaká je ochrana?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Tyto problémy způsobuje malá pestrobarevná muška Rhagoletis completa. Tady je vidět jak vypadá: https://www.google.cz/image…
Typickým znakem je žlutá skvrna těsně pod oblastí, kde vyrůstají křídla a tmavý trojúhelníkový pás na špičce křídel. Tím se dají rozpoznat od jiných mušek, které se běžně vyskytují v sadech.
Tyto mouchy mají jednu generaci ročně a přezimují jako kukly v půdě. Na povrch vystupují jako dospělé mouchy od konce června do začátku září. Nejvyšší vrchol je obvykle v polovině srpna. Samice klade vajíčka ve skupinách asi po 15 kusech pod povrch ořechového lusku poblíž stonku. Do pěti dnů se z vajec vylíhnou bílé červy. Starší červy jsou žluté s černými ústními částmi. Než dospějí krmí se 3 až 5 týdnů a potom vypadnou na zem a zahrabou se několik centimetrů do půdy, kde se z nich stanou kukly. Většina z nich se pak objeví jako dospělé mouchy v létě, ale některé zůstávají v půdě po dobu 2 let nebo déle.
Napadení v sezóně (pozdní červenec až polovina srpna) vede k děravění a černání plodů nebo může vyvolat růst plísní. Pozdní zamoření způsobuje jen malé škody na jádrech, ale někdy mohou poškodit i skořápky.
Ochrana je složitá. Existují různé jedy, které zabíjejí mušky i červy. Musí být několikrát nastříkány na celý strom. Jsou ale velmi jedovaté pro životní prostředí (pro ptáky, včely a podzemní vody). Aplikace na vzrostlé stromy je opravdu složitá a hrozí poškození zdraví člověka při aplikaci. Proto se v zahrádkách tento postup likvidace vůbec nedoporučuje. Co se dá dělat, je rozvěsit po stromě žluté lepové destičky, na které se tyto mouchy nalepí. Sice nezajistí úplnou ochranu, ale sníží počet samic, které by jinak nanesly nová vajíčka do plodů. Tady je vidět cena za žluté lepové desky: https://www.zbozi.cz/hledan…
Vřesovec (Erica) je rostlina natolik podobná vřesu, že ji většina lidí jen těžko rozezná. Dříve byly oba druhy i botaniky řazeny do stejného rodu. Stejně tak jako vřes, najdeme vřesovce především na rašeliništích. Na zahradách jim vyhovuje kyselá i velmi kyselá půda. Nejlépe se mu daří na slunci, ale na rozdíl od vřesu roste i v polostínu, dokonce i ve stínu. Špatně snáší sucho. Nejběžnější u něho je bílá barva květů, jsou ale i odrůdy s růžovými a červenými barvami. Nejpodstatnějším rozdílem je, že vřesovce kvetou brzy na jaře, někdy dokonce i v zimních měsících (únor – duben), zatímco vřes na podzim a v pozdním létě (červenec – listopad). Z tohoto důvodu nesmíme vřesovce na podzim sestříhávat, protože již mají nasazené pupeny na kvetení.
Keře kvetoucí na podzim vám dovedou rozzářit zahradu, která se již uchyluje k odpočinku. Tyto keře nejsou náročné na pěstování, některé snáší i přímé slunce.
Motýlí keř
Jedná se o keř dorůstající do výšky od 2 až 3 m, je listnatý opadavý, barva listů je zelená, má nápadné tmavě fialové květy. Má rád přímé slunce.
Vzdušný, rychle rostoucí keř s věkem získává čím dál hezčí tvar s přepadavými postranními větvemi, obtěžkanými květy v hroznu, jež dosahují velikosti 40 až 50 cm. Vlastní kvítek má úzce trubkový tvar dlouhý 1 cm se čtyřmi okvětními lístky. Plodem je tobolka. Nápadné květy jsou voňavé nejenom pro nás, ale hlavně pro křídlatý hmyz, převážně motýly.
Není náročný na pěstování. Potřebuje vysadit na plné slunce do velmi živné, propustné, dobře odvodněné země, protože v mokru by mohla v zimě shnít. Pro hustý růst je dobré jej zjara zastřihnout na pevnou kostru, a to v době, kdy se začnou nalévat pupeny.
Plamének Jackmanův (klematis)
Jedná se o keř, který dorůstá až do výšky 3 m, je listnatý opadavý, barva listů je zelená, květy má nápadné růžovo-bílé. Má rád polostín.
Květy jsou velké, růžovo-bílé, mladé květy jsou tmavě růžové. Keř kvete od poloviny června do července, na přelomu srpna a září pak kvetení většinou opakuje. Má středně bujný růst.
Vyžaduje kvalitní živnou půdu, nejlépe doplněnou o rašelinu a písek. Vyžaduje raději polostín, přímé slunce mu nesvědčí, snese i stín.
Vřes obecný
Jedná se o keř dorůstající do výšky 50 cm, je listnatý neopadavý, barva listů je zelená, má nápadné růžovo-červené květy. Má rád polostín, ale snese i přímé slunce.
Nízký stálezelený keřík se šupinovitými listy. Hrozny drobných, jednoduchých nebo plných květů vydrží barevné (růžovo-červené) po několik letních a podzimních měsíců. Časně na jaře nebo v polovině jara tvarujeme zaštipováním.
Vyžaduje nevápnitou, humusem bohatou zem, nejlépe s přidáním rašeliny. Vřes obecný je mrazuvzdorný.
Brslen evropský
Jedná se o keř, který dorůstá do výšky až 5 m, je listnatý opadavý, barva listů je zelená, má nápadné žluté květy. Má rád polostín.
Listy řapíkaté, jednoduché, podlouhle eliptické až podlouhle kopinaté, na vrcholu zašpičatělé, na bázi klínovité, na okraji drobně pilovité, lysé, pouze na spodní straně na žilkách kratičce chlupaté. Květy jsou drobné, 4četné, korunní lístky úzce vejčité až čárkovité, na okraji často podvinuté a brvité, žluté až žlutozelené. Plodem 4pouzdrá růžová až karmínově červená tobolka.
Pěstuje se na půdách vlhkých, výživných, spíše vápnitých. Jedná se o jedovatý keř.
Hortenzie stromečková
Tento keř dorůstá obvykle až do výšky 1,5 m, je listnatý opadavý, ba
Ve svém příspěvku INDIÁNEK RETRO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milada.
Dobry den, my, co jeste narozeni v praveku, si pamatujeme indianky s krupavou cukrovo kakaovou polevou. Mely sve kouzlo. Indianek jsme chytili obracene, prvni jsme snedli piskot /bufler/ a az potom jsme teprve z krupave krusty vylizovali hoodne pomalu snih, protoze, vetsinou jsme na 2 ks nemeli penize a nakonec jsme pokroupali onen obal indianku. Takove mlsani bychom si s indiankem poletym cokoladou nemohli dovolit, nebot by se nam rozmazl v ruce a vetsi cast upadla na zem. Ptam se :pamatujete nekdo jak se ta krusta delala?.
Hezky den a dekuji za recept
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kateřina.
Dříve se protahoval Indian ve fondanu, poleva co je i teď například na venečkach. Barvila se. Tehdy se tomu říkalo fondán, hmota se nahrivala , a poté se máčel do této hmoty. Nyní se dá fondán sice koupit i v supermarketu ale je to už něco jiného.
Vřes je nejen okrasnou rostlinou, ale patří i mezi významné léčivky. Bývá součástí bylinných směsí a čajů. Vřes je výborným močopudným, desinfekčním a protizánětlivým prostředkem především na močové cesty, dále na gynekologické problémy, zlepšuje odvod tekutin z těla, pomáhá při revmatických onemocněních. Při snížené funkci ledvin je výborným prostředkem pro vylučování kyseliny močové z těla. Dokáže rozpouštět i močové kameny. Kromě toho uklidňuje nervovou soustavu a zlepšuje spánek. Je také potopudný, čehož se dá využít při chorobách z prochladnutí a horečkách. Dá se použít i zevně k omývání ran a při kožních problémech (má stahujících vlastnosti). Pro léčivé účinky využíváme ale jen původní druh, nikoli zahradní kultivary.
Zvukový a vibrační odpuzovač krtků vydrží za použití kvalitních alkalických baterií provoz až 1 rok, a to na jednu sadu 4 ks velkých monočlánků.
Konstrukce přístroje s dvojitým krytím proti vlhkosti zajišťuje dokonalou vodotěsnost odpuzovače-plašiče a velmi dlouhou životnost. Současné výrobky vydrží pracovat s jednou sadou kvalitních alkalických baterií až 1 rok.
Elektronický odpuzovač krtků Deramax-Cvrček si získal oblibu díky své spolehlivosti, účinnosti a nízkým provozním nákladům. Jedná se o ryze český produkt, který se v současné době vyrábí již ve třetí variantě. Odpuzovač-plašič produkuje zvuk a vibrace na velmi nízké frekvenci, které mají schopnost dobře se šířit zeminou, a je natolik nepříjemný pro hlodavce žijící v půdě, že tito brzy opouštějí prostor chráněný přístrojem.
Deramax-Cvrček se od naprosté většiny jiných typů zahradních odpuzovačů liší – v první řadě striktně dodržuje nízké kmitočty a vibrace, což je dáno samotnou konstrukcí elektronické části a také jejím umístěním v plastovém krytu. Dovozové typy často produkují zvuk na kmitočtech v řádu kHz, což je pro šíření půdou zcela nevhodné.
Velmi důležitá je také plocha určená pro přenos zvuku a vibrací do půdy. Obal odpuzovače-plašiče Deramax-Cvrček tvoří plastová dóza o průměru 10 cm s tenkými stěnami. Téměř všechny dovozové typy jsou v obalu o průměru 3–5 cm nebo do půdy zasahuje pouze tenká tyčka – přenos zvuku a vibrací do půdy je tak velmi malý a s tím i samotná účinnost těchto odpuzovačů.
Velká styčná plocha obalu odpuzovače Deramax-Cvrček zajišťuje dostatečný přenos zvuku a vibrací do půdy v celém rozsahu účinnosti.
Lidé ani domácí zvířata nejsou zvukem odpuzovače-plašiče rušeni, neboť nad zem se dostane pouze velmi malá část zvuku. Odpuzovač-plašič je vodotěsný, nevyžaduje údržbu, pouze jednou za 6 až 12 měsíců výměnu baterií (podle typu baterií). Účinná plocha odpuzovače-plašiče je do 1 000 m2 (kruh o průměru do 36 metrů). Zvukové vlny a vibrace se šíří v kruhu kolem přístroje.
Odpuzovač krtků Deramax-Cvrček funguje i na odpuzování a plašení plazů. Hadi jsou citliví na vibrace a přítomnost tohoto odpuzovače-plašiče jim nesvědčí.
Odpuzovač je napájen pomocí 4 ks velkých monočlánků. Jedna sada „klasických“ zinko-uhlíkových baterií vydrží napájet přístroj cca 6 měsíců, při použití kvalitních alkalických baterií je to až 1 rok. Po uložení do půdy se nad zem dostane slabý zvukový signál, který uslyšíte, pokud budete cca 1 metr od přístroje. Pomocí tohoto zvuku snadno zjistíte, zda je nutné vyměnit baterie, nicméně jedná se o velmi slabý zbytkový signál, který
Ve svém příspěvku VŘES - STŘÍHÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jan Drobilič.
Již několik let se pokouším o pěstování vřesu (venku na zahrádce i na slunném místě v květináči na balkoně).Bohužel po cca 2-letech je konec. Asi je neumím správně stříhat ve vhodnou dobu , příp. jiné podmínky při pěstování.
Můžete mi prosím poradit ??
Děkuji.
Drobilič.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Vilíny jsou vcelku odolné a vitální keře, pokud jim zajistíte hlubší, lehce kyselou, humózní a dobře propustnou zem a slunné nebo jen lehce zastíněné stanoviště. Ve vápenatých půdách mohou trpět chlorózou. V létě jsou citlivé na prosychání půdy, v zimním období pak na přemokření, které může vést ke hnilobě kořenů. Pokud je zem mělká a v létě vysychá, listy keřů se předčasně podzimně vybarvují a stárnou.
Vilíny nevyžadují velkou péči, sestřih omezte na odstranění odumřelého dřeva po odkvětu. Vilíny vždy kvetou na loňských větévkách. Abyste dosáhli kompaktního vzrůstu, můžete je zastřihovat o 2 až 3 pupence od konce letorostů až do kvetoucího dřeva. Sestřih je možno provádět kdykoliv v průběhu roku s výjimkou období rašení listů.
K přesazování vilínů je nejvhodnější předjaří v době před začátkem rašení listů. Po přesazení z volné půdy keře většinou jednu sezónu stagnují a růst započnou až v následujícím roce. Vilíny se mohou dožít až 50 let.
Vilín měkký potřebuje kyselejší půdu, vápno absolutně nesnáší. Také potřebuje mít kolem sebe dost prostoru, takže na to nezapomeňte při jeho výsadbě. Zpočátku sice roste pomalu, ale později se hodně roztahuje do šířky. Když je vysazen do dobrých podmínek, netrpí žádnými chorobami. Ideálním stanovištěm pro vilín je například prostorné místo před okny nebo poblíž cestičky, kde si nejlépe vychutnáte jeho časnou krásu. Dobře roste v humózních a stále mírně vlhkých půdách. Půdu vylepšete přidáním kompostu. Nesázejte ho na příliš suchá stanoviště. V létě, zvláště je-li dlouho sucho, jej raději pravidelně zalévejte. Vyžaduje dostatek světla, ale snese i mírné zastínění. V našich podmínkách je vilín otužilý a zimní mrazy ho poškodí opravdu jen zřídka (mladé rostliny mohou být poškozeny mrazem, ale starší exempláře jsou již odolné a mrazuvzdornost je až do -20 °C). Špatně však snáší přesazování.
Pokud vilín chcete rozmnožit, zkuste hřížení větví v dubnu. Vilín lze koupit zpravidla v kontejneru, tudíž je jeho výsadba možná po větší část roku. Vysazuje se vždy s kořenovým balem. Přes zimu povrch půdy nad mladými rostlinami pro jistotu namulčujte. Ideální je zetlelý hnůj, ale bohatě postačí kvalitní kompost.
Hortenzie Bela patří k velkolistým hortenziím s opravdu velkými kulatými květy nádherné modré barvy. Jedná se o odrůdu, která kvete na loňských větvích, takže při jarním tvarování keře je nutné zachovat kostru větví z předešlého roku, abyste měli v létě mnoho květů. Kvete bohatě a květenství mají zprvu limetkově nazelenalou barvu, která se vybarvuje do sytě modré s mírně fialovým nádechem. Odstříháváním odkvetlých hlav podpoříte tvorbu dalších květů. Opadavé listy jsou pevné, až kožovité, sytě zelené. Rostlina roste pomalu a zůstává kompaktní.
V bytě kvete na jaře, na zahradě květy přicházejí v létě. Ve své domovině dosahuje výšky až 4 m, u nás okolo 100 cm.
Protože barva květů závisí na pH půdy, je nutné pro zachování sytosti odstínu výrazně okyselit zem síranem hlinitým nebo speciálními hnojivy na modré hortenzie a v každém případě ji vysadit do země s rašelinou. Hortenzie se pěstují ve vlhké, ale dobře odvodněné živné zemi. Latinské jméno pro hortenzie je Hydrangea a už z názvu je patrné, že jde o milovnice vody. Zem musíte udržovat vlhkou zejména první rok po výsadbě. Po zakořenění už nebývá tak choulostivá na občasné vysušení. Nejlépe jí vyhovuje polostín nebo rozptýlené sluneční světlo. Přímé slunce zvládne pouze při dostatečné a pravidelné zálivce, přesto se doporučuje vysazovat do polostínu či stínu a na místa, kam v zimě nebude svítit slunce. Od května je vhodné rostlinu letnit na stinném místě chráněném před větrem. S příchodem prvních mrazíků schovejte hortenzii do sklepa nebo ji nechte na zahradě, ale musíte ji na zimu připravit. Odkvetlé výhony zkraťte a svažte do jednoho svazku. Zeminu nad kořeny přikryjte vrstvou jehličí nebo slámy a rostlinu zakryjte chvojím. Dobře zamulčujte, aby půda neztrácela vláhu. Hortenzie je mrazuvzdorná cca do -23 °C.
Přesazujeme každoročně na jaře, protože se za celý rok zalévání v substrátu nashromáždilo velké množství vápníku z vody.
Hortenzie 'Blaumeise' je velkolistá hortenzie s kulatými květy blankytně až inkoustově modré barvy. Jedná se o odrůdu, která kvete na loňských větvích, takže při jarním tvarování keře je nutné zachovat kostru větví z předešlého roku, abyste měli v létě mnoho květů. Kvete bohatě a květenství mají zprvu limetkově nazelenalou barvu, která se vybarvuje do blankytně až inkoustově modré. Tato odrůda patří k těm nejspolehlivějším, pokud jde o sytost barvy květů. Odstříháváním odkvetlých hlav podpoříte tvorbu dalších květů. Opadavé listy jsou pevné, až kožovité, sytě zelené. Rostlina roste pomalu a zůstává kompaktní.
V bytě kvete na jaře, na zahradě až v létě. Ve své domovině dosahuje výšky téměř 4 m, u nás jen okolo 100 cm.
Protože barva květů závisí na pH půdy, je nutné pro zachování sytosti odstínu výrazně okyselit zem síranem hlinitým nebo speciálními hnojivy na modré hortenzie a v každém případě ji vysadit do země s rašelinou. Hortenzie se pěstují ve vlhké, ale dobře odvodněné, živné zemi. Latinské jméno pro hortenzie je Hydrangea, tedy už z názvu je patrné, že jsou to milovnice vody. Zem tedy musíte udržovat vlhkou, a to zejména první rok po výsadbě. Po zakořenění už nebývá rostlina tak choulostivá na občasné vysušení. Nejlépe jí vyhovuje polostín nebo rozptýlené sluneční světlo. Přímé slunce zvládne pouze při dostatečné a pravidelné zálivce, přesto se doporučuje vysazovat do polostínu či stínu a na místa, kam v zimě nebude svítit slunce. Od května je vhodné rostlinu letnit na stinném místě chráněném před větrem. S příchodem prvních mrazíků rostlinu schováme buď ve sklepě, nebo ji necháme na zahradě, ale musíme ji na zimu připravit. Odkvetlé výhony zkrátíme a svážeme je do jednoho svazku. Zeminu nad kořeny přikryjeme vrstvou jehličí nebo slámy a rostlinu zakryjeme chvojím. Dobře ji zamulčujte, aby půda neztrácela vláhu. Mrazuvzdorná je asi do -23 °C.
Přesazujeme každoročně na jaře, protože se za celý rok zalévání v substrátu nashromáždilo velké množství vápníku z vody.
Okurky původně pocházejí ze severní Indie, z oblasti Íránu okurky skleníkové, oblast Afganistánu byla podle odborníků místem původu dnešních nakládaček. Jako kulturní rostlinu ji lidé znají již pět tisíciletí. Okurkám se nejlépe daří na záhonech se středně těžkou půdou, bohatou na živiny a humus, která se dobře zahřívá. Půdy těžké a vlhké jsou pro okurky nevhodné, protože jsou studené, okurky na nich špatně rostou a málo plodí.
Chceme-li urychlit vývoj rostlin a docílit dřívější sklizně, vykopeme středem záhonu příkop široký 40 a hluboký 30 centimetrů. Do něj našlapeme zapařený hnůj. Velmi vhodná je i tráva, kterou jsme nechali několik dní po posečení zapařit na hromadě nebo v jutových pytlích. Při šlapání do příkopu ji posypeme menším množstvím Cereritu, aby rostliny měly zásobu živin. Na hnůj nebo trávu přihrneme zem vykopanou z příkopu a upravíme ji do podélného, mírně prohloubeného „hrobečku“. Jeho středem vysejeme do hloubky dva až tři centimetry v jedné řadě na vzdálenost 20 centimetrů od sebe po dvou až třech mírně naklíčených semenech. Pak budete mít okurky nakládačky jedna báseň. Na větrném místě je vhodné vysadit na návětrné straně záhonu kulisu z kukuřice, slunečnice, rajčat nebo vyšších květin – trvalek, tímto také zmírníte dopad případné choroby okurek.
Výsev okurek nakladaček
Zahradníci radí, že nejlepší je tři čtyři roky staré osivo hybridních odrůd odolnějších proti plísni okurkové (například Regina F1, Nora F1, Anuschka F1 a jiné).
Doporučení
Pro lepší vzcházení a počáteční růst se doporučuje přikrýt záhon bílou netkanou textilií, kterou při krajích záhonu přichytíme k zemi háčky vyrobenými z drátu, nebo zatížíme kameny, tyčemi.
Jakmile rostlinky vzejdou a vytvoří první pravý lístek, sundáme přikrývku a rostlinky vyjednotíme, aby v každé skupince zůstala jen ta nejsilnější. Při chladném počasí záhon opět přikryjeme netkaným textilem, který sundáme až po trvalém oteplení.
Záhon můžeme též pokrýt černou netkanou textilií nebo fólií a do otvorů, udělaných do nich ve vzdálenosti 20 centimetrů ve tvaru kříže, čtverce nebo kruhu, nasejeme semena nebo vysadíme předpěstované sazenice okurek. V tomto případě můžeme nechat na záhonu přikrývku, která brání růstu plevelů pod ní, po celou dobu vegetace.
Na záhonech, kde je přikrývka půdy jen v počátečním chladnějším období, půdu po jejím sundání mělce kypříme. Děláme to opatrně, protože okurky mají kořeny blízko pod půdním povrchem. Přitom zem přihrneme ke kořenovým krčkům rostlin, čímž je chráníme před hnilobou. Současně odstraňujeme plevel a podle potřeby zavlažujeme a přihnojujeme 0,1% roztokem vícesložkového hnojiva.
Hortenzie 'Bailmer' je velkolistá hortenzie s kulatými květy růžové až blankytně modré barvy. Jedná se rovněž o odrůdu, která kvete na loňských větvích, takže při jarním tvarování keře zachovejte kostru větví z předešlého roku, abyste měli v létě hodně květů. Kvete bohatě a květenství má zprvu limetkově nazelenalou barvu, která se vybarvuje do růžové až blankytně modré barvy. Odstříháváním odkvetlých hlav podpoříte tvorbu dalších květů. Opadavé listy jsou pevné, až kožovité, sytě zelené. Rostlina roste pomalu a zůstává kompaktní.
V bytě obvykle kvete na jaře, na zahradě se květy objevují v létě. Ve své domovině hortenzie dosahuje výšky až 4 m, u nás okolo 100 cm.
Protože barva květů závisí na pH půdy, je nutné pro zachování sytosti odstínu výrazně okyselit zem síranem hlinitým nebo speciálními hnojivy na modré hortenzie, v každém případě ji vysadit do země s rašelinou. Hortenzie se pěstují ve vlhké, ale dobře odvodněné živné zemi. Zem musíte udržovat vlhkou, a to především první rok po výsadbě. Po zakořenění už nebývá rostlina tak choulostivá na občasné vysušení. Nejlépe jí vyhovuje polostín nebo rozptýlené sluneční světlo. Přímé slunce zvládne pouze při dostatečné a pravidelné zálivce, přesto se doporučuje vysazovat do polostínu či stínu a na místa, kam v zimě nebude svítit slunce. Od května je vhodné rostlinu letnit na stinném místě chráněném před větrem. S příchodem prvních mrazíků hortenzii přeneste do sklepa, nebo ji nechte na zahradě, ale musíte ji na zimu připravit. Odkvetlé výhony zkraťte a svažte je do jednoho svazku. Zeminu nad kořeny přikryjte vrstvou jehličí nebo slámy a rostlinu zakryjte chvojím. Dobře ji zamulčujte, aby půda neztrácela vláhu. Mrazuvzdorná je cca do -23 °C.
Přesazujte každoročně na jaře, protože se za celý rok zalévání v substrátu nashromáždilo velké množství vápníku z vody.
Hortenzie 'Bodensee' je velkolistá hortenzie s kulatými květy fialovorůžové barvy. Jedná se o odrůdu, která kvete na loňských větvích, takže při jarním tvarování keře je nutné zachovat kostru větví z předešlého roku, abyste měli v létě mnoho květů. Kvete bohatě a květenství mají zprvu limetkově nazelenalou barvu, která se vybarvuje do fialovorůžové. Odstříháváním odkvetlých hlav podpoříte tvorbu dalších květů. Opadavé listy jsou pevné, až kožovité, mají sytě zelenou barvu. Rostlina roste pomalu a zůstává kompaktní.
V bytě kvete na jaře, na zahradě se květy objevují v létě. Ve své domovině dosahuje výšky až 4 m, u nás okolo 100 cm.
Protože barva květů závisí na pH půdy, je nutné pro zachování sytosti odstínu výrazně okyselit zem síranem hlinitým nebo speciálními hnojivy na modré hortenzie a v každém případě ji vysadit do země s rašelinou. Hortenzie se pěstují ve vlhké, ale dobře odvodněné živné zemi. Zem musíte udržovat vlhkou, a to zejména první rok po výsadbě. Po zakořenění už nebývá tak choulostivá na občasné vysušení. Nejlépe jí vyhovuje polostín nebo rozptýlené sluneční světlo. Přímé slunce zvládne pouze při pravidelné dostatečné zálivce, přesto se doporučuje vysazovat hortenzie do polostínu či stínu a na místa, kam v zimě nebude svítit slunce. Od května je vhodné rostlinu letnit na stinném místě chráněném před větrem. S příchodem prvních mrazíků schováme rostlinu buď ve sklepě, nebo ji necháme na zahradě, ale musíme ji na zimu připravit. Odkvetlé výhony zkrátíme a svážeme je do jednoho svazku. Zeminu nad kořeny přikryjeme vrstvou jehličí nebo slámy a rostlinu zakryjeme chvojím. Dobře zamulčujeme, aby půda neztrácela vláhu. Hortenzie je mrazuvzdorná přibližně do -23 °C.
Přesazujeme každoročně na jaře, protože se za celý rok zalévání v substrátu nashromáždilo velké množství vápníku z vody.
Pěstování špenátu není vůbec náročné, protože se jedná o jednoletku s krátkou vegetační dobou. Vzhledem k tomu, že se špenát sklízí již měsíc (maximálně 6 týdnů) po výsevu, tak jej můžete sázet a sklízet několikrát ročně. Proto je špenát často využíván i jako takzvaná předplodina nebo meziplodina. Může se sázet na záhon i s jinou zeleninou, například s mrkví anebo cibulí.
Při prvním výsevu na jaře můžete sklízet špenát již koncem dubna. Když špenát zasejete v dubnu, sklízíte jej počátkem června. Pokud sázíte špenát až na podzim, musíte čekat celou zimu, zato se však můžete těšit na sklizeň již velmi brzy na jaře. Pokud dáte špenát na záhonek v srpnu, určitě se z něj budete radovat ještě v září anebo v říjnu téhož roku.
Špenát potřebuje hlinitopísčitou půdu, která dostatečně zadržuje vodu, s pH 6–7,5. Před výsevem zem přihnojte listovým hnojivem.
Semena špenátu jsou schopná klíčit již při teplotě 2–4 °C, proto je můžete sít velmi brzy na jaře. Špenát se sází do země cca 20 cm od sebe do 4 cm hlubokých rýh. Pokud zasadíte špenát do písčité půdy, budete jej muset chodit často zalévat.
Listy se sklízí dříve, než začne špenát kvést. To je v době, kdy má vyvinuto minimálně 6 listů. Sklízí se tak, že se seřezávají listy asi 2,5 cm nad zemí.
Špenát nemá rád vysoké teploty a dlouhé dny, protože ty jej ženou do květu (teploty nad 16 °C). Bohužel s kvetením špenát ztrácí chuť a tuhne.
Pokud špenát neroste, má půda nejspíše méně živin, a proto je dobré zem ještě přihnojit a pravidelně ji odplevelovat. Při odplevelování si však dávejte pozor, abyste okopáváním špenát nepoškodili, má totiž kořínky těsně pod povrchem půdy. Plevel ale odstraňovat musíte, protože bere špenátu živiny i vodu.
Sklizený špenát skladujte při nulové teplotě v 95–100% vzdušné vlhkosti maximálně po dobu 1 týdne. K delšímu skladování je zapotřebí špenát nejprve zamrazit (opraný a nasekaný).
Růže pokryvná je vhodná k vytvoření rozlehlého, kompaktního, nepropustného, překrásně kvetoucího koberce. Má velmi husté olistění a bujnost jejího růstu potlačuje plevel. Většinou za dva až tři roky úplně zakryje půdu. Výška keře je 40 až 60 cm, květ je světle růžový a plodem je šípek. Květ vydrží až do prvních mrazů. Mezi její další přednosti patří vitalita a odolnost vůči chorobám a škůdcům. Pokryvná růže nepotřebuje takřka žádnou péči, odstraňujeme pouze odumřelé výhony. Snese všechny typy půd a vyžaduje slunce či lehké zastínění.
Ořechoplodec
Tento medonosný polokeř dosahuje výšky 1 m. Květy jsou uspořádány ve vrcholících a nacházejí se na letorostech. Nejčastěji mají sytě modrou barvu. Ořechoplodec kvete od července do října. Plodem je oříšek. V našich podmínkách keři vyhovuje vymrzání, proto vybíráme méně choulostivé druhy, například clandonský, ferndownský a sivý. Ořechoplodci svědčí půda bohatá na vápník a chráněné slunné místo. Na zimu zakrýváme kořeny.
Tibetský šeřík
Tibetský šeřík (někdy nazývaný motýlí keř) je vzdušný a rychle rostoucí keř. S věkem získává čím dál hezčí tvar s přepadavými postranními větvemi, které bývají obtěžkány květy v hroznu, jehož velikost je 40 až 50 cm. Vlastní kvítek má úzce trubkový tvar dlouhý 1 cm se čtyřmi okvětními lístky. Plodem je tobolka. Šeřík může dosahovat výšky až 3 m a šířky též 3 m. Listy jsou zelené. Není náročný na pěstování, potřebuje pouze vysadit na plné slunce do velmi živné, propustné, dobře odvodněné půdy, protože v mokru by mohl v zimě shnít. Je mrazuvzdorný, avšak v teplejších oblastech prospívá lépe. Do chladnějších regionů se vysazují již starší rostliny s vyzrálým dřevem. Pro hustý růst je dobré šeřík zjara zastřihnout na pevnou kostru, a to v době, kdy se začnou nalévat pupeny.
Vřes obecný
Jedná se o nízký stálezelený keřík se šupinovitými listy, který je vysoký do 50 cm. Hrozny drobných, jednoduchých nebo plných květů vydrží barevné (růžovočervené) několik letních a podzimních měsíců. Časně zjara nebo v jeho polovině tvarujeme keř zaštipováním. Zelené listy neopadávají. Vřes obecný vyžaduje nevápnitou, na humus bohatou půdu, nejlépe s rašelinou. Je mrazuvzdorný.
Brslen evropský
Brslen evropský je opadavý, 1 až 5 m vysoký keř. Listy má řapíkaté, jednoduché, podlouhle eliptické až kopinaté, na vrcholu zašpičatělé, na bázi klínovité, na okraji drobně pilovité a celé lysé, pouz
Existují čtyři základní typy zemních smyčkových systémů. Tři z nich, a to horizontální, vertikální a vodní, mají uzavřené smyčky. Čtvrtý typ systému má smyčku otevřenou. Který systém je nejlepší? Závisí na klimatu, půdních podmínkách, dispozici pozemku a finanční možnosti objednatele. Všechny tyto systémy mohou být použity pro soukromé nebo komerční využití.
Uzavřené smyčkové systémy
V uzavřeném smyčkovém systému v geotermálním tepelném čerpadle cirkuluje nemrznoucí roztok přes uzavřené smyčky, které tvoří plastové potrubí, které je položeno v zemi nebo vodě. Výměník tepla odvádí teplo mezi chladivem v tepelném čerpadle a nemrznoucím roztokem v uzavřené smyčce. Sestavy smyček mohou být horizontální, vertikální nebo vodní.
Jedna varianta této metody je takzvaná přímá výměna. Nevyužívá výměník tepla, ale místo toho čerpá chladivo přes měděné potrubí, které je uloženo v zemi v horizontální nebo vertikální poloze. Přímá výměna systému vyžaduje větší kompresor a nejlépe funguje ve vlhkých půdách (někdy je zapotřebí dodatečným zavlažováním udržet půdu vlhkou), nicméně měli byste zabránit instalaci měděných trubek, které v půdě korodují. Protože těmito systémy cirkuluje chladivo přes zem, mohou být místními předpisy o životním prostředí v některých lokalitách zakázány.
Horizontální systémy
Horizontální systémy jsou obecně nejvíce finančně efektivní pro obytná zařízení, zejména pro nové stavby, kde je k dispozici dostatek místa. Tento systém vyžaduje zemní výkopy nejméně čtyři metry hluboké. Mezi nejběžnější rozložení se používají buď dvě trubky, z nichž jedna je zakopána v hloubce 180 cm a další ve 120 cm, nebo dvě trubky, které jsou zakopány vedle sebe v hloubce 150 cm. Smyčková metoda umožňuje větší trubky s kratším výkopem, který šetří náklady na instalaci a umožňuje instalaci v oblastech, kde by nemohla být využita běžná horizontální metoda.
Vertikální systémy
Vertikální systémy jsou využívány pro obchodní budovy a školy, protože plocha jejich pozemku potřebná pro tento systém bývá často nedostatečná. Vertikální smyčky se používají tam, kde je půda příliš mělká pro výkopové práce nebo by jimi byly narušeny současné terénní úpravy. Pro svislé systémy jsou otvory (přibližně 10 cm v průměru) vrtány asi 6 m od sebe v hloubce 30 až 120 m. Do těchto otvorů se usadí dvě trubky, které jsou na dně spojeny obloukem, který tvoří smyčku. Svislé smyčky jsou spojeny příčnou trubkou, umístěnou ve výkopu a propojenou s tepelným čerpadlem v budově.
Vodní systémy
Vodní systémy se umísťují tam, kde je odpovídající vodní plocha, jedná se o nejlevnější variantu. V podzemí je propojeno z budovy do vody přívodní potrubí, k
