Druh lasice hranostaj patří do třídy savců, řádu šelem, čeledi kunovitých, rodu lasice. Její latinský název je Mustela erminea. Lasičky jsou půvabné šelmičky, které málokdy v živé přírodě spatříte, protože ožívají až v noci. Přesto možná pobíhají i na vaší zahradě a pracují ve váš prospěch. Loví totiž myši, hraboše i hryzce. Hranostaj žije na celé severní polokouli, ale přesto se s ním lze setkat jen vzácně. Tento druh bývá často zaměňován s lasicí kolčavou, ačkoliv se dá snadno odlišit podle černé špičky ocasu.
Lasice kolčava, lasice hranostaj
Lasičky dokážou to, co žádná technika ani chemie nezvládne – dostat se za kořistí až do jejích komůrek pod zemí a zlikvidovat ji zcela bez následků pro okolní životní prostředí. Kromě hlodavců si lasičky smlsnou i na slimácích, různém hmyzu a další drobné kořisti. Jsou hbité a rychlé a výborně šplhají. Lasičky neznají zimní spánek a i pod sněhem nám pomáhají likvidovat přemnožené hlodavce. Nemohou si vytvořit zásoby tuku a zimu prospat jako třeba ježek – jakmile by začaly tloustnout, neprotáhly by se úzkými chodbami za svou kořistí.
Lasice hranostaj
Specializuje se na hryzce, kteří jsou pro zahrádkáře skutečnou pohromou, protože ohlodávají kořeny mladých stromků, čímž je obvykle zahubí. Kromě hryzců loví i hraboše. Hlodavce pronásleduje až do jejich nor, kterými se díky štíhlému hbitému tělu snadno protáhne. Nebojí se ani vody, ostatně umí velmi dobře plavat. Denní úkryt lasičky nacházejí ve stodolách a kůlnách a také v hromadách dřeva. Pokud chceme na zahradě jejich bezplatné pomoci využít, je třeba jim úkryt, ve kterém přes den mohou načerpat sílu pro noční lov, poskytnout.
Délka hlavy a těla závisí na oblasti výskytu a je v rozmezí 20 až 40 cm. Ocas hranostaje může být dlouhý 8–12 cm. Přibližná hmotnost tohoto zvířete se pohybuje zhruba od 140 do 245 g. Velice zajímavé je zbarvení hranostaje. Letní srst je o poznání barevnější než ta zimní. Hřbet je kaštanově hnědý, břicho žlutobílé. Hruď je bílá, špička ocasu zůstává černá. Bílá zimní srst roste nejdříve na břiše, na krku a pod ocasem. Špička ocasu zůstává černá. V zimě mají hranostajové většinou jen bílou srst s černou špičkou ocasu.
Hranostaj nepotřebuje příliš hustý porost k úkrytu. Vyskytuje se v lesích, v křovinatých porostech, na loukách, polích, ale i v horských oblastech (až do výšky 2 000 m n. m.) a bažinách. Velikost jeho teritoria závisí na poloze, biotopu a zejména množství vhodné kořisti. V Evropě se velikost teritoria jednoho zvířete pohybuje mezi dvěma a čtyřmi tisíci metrů čtverečních, kdežto v některých částech Asie to může být až deset tisíc metrů čtverečních. Většina nejbližších příbuzných hranostaje jsou typická noční zvířata, ale hranostaj sám je velmi často aktivní i za dne. K odpočinku se uchyluje do doupěte, které mívá přibližně uprostřed svého teritoria. Doupě se může nacházet v dutém stromě, ve skalní rozsedlině nebo v noře opuštěné jiným zvířetem. Hranostaj se nejčastěji pohybuje krátkými skoky, je ale též výborný plavec a skvěle šplhá po stromech.
Hranostaj je vynikající lovec, který se živí téměř výhradně masem. Velmi mu chutnají i ptačí vejce včetně slepičích.
Ve svém příspěvku ČERNÁNÍ JEŠTĚ ZELENÉ SLUPKY OŘEŠÁKU ČERNÁNÍ SLUPKY NA JEŠTĚ NEDOZRÁLÝCH OŘEŠÍCH VLAŠSKÝCH OŘECHŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Malinová.
pod černající slupkou jsou malí červíci,co je toho příčinou?Jaká je ochrana?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jaromír burget.
Zčernaly nám též ořechy špatně se z nich sloupává ona černá slupka, plodům uvnitř ale jak se zdá nic není. Abych je očistil udělal jsem si jednoduchou pomůcku do ruční elektrické vrtačky. Na asi 30cm dlouhý kus 13 mm šestihranu /může být i kulatina/ jsem navařil podélně tři lopatky v délce asi 3 x 30 x 80mm uřízl jsem horní část 30 l kanystru nalil do něj asi 10cm vody a do toho nasypal cirka 1/2 vědra ořechů ponořím vrtulku na šestihranu a nechám asi 3min rotovat s ořechy ve vodě. Z ořechů se omele černá slupka ještě je opláchnu v čisté vodě účinnost je asi 90% čisté ořechy dám sušit, ty co jsou ještě ,,špinavé" proženu s další dávkou.
Nutrie v české realitě: proč je kolem ní tolik zmatku
Nutrie je přesně ten typ zvířete, u kterého se v českém prostředí míchají tři úplně odlišné světy. První svět je starý domácí chov, kdy se nutrie držely kvůli kožešině a později i kvůli masu. Druhý svět je dnešní městská řeka nebo rybník, kde lidé nutrii krmí pečivem a mají pocit, že pomáhají milému zvířeti. Třetí svět je ochrana přírody, protože nutrie říční je v Evropě vedená jako invazní nepůvodní druh a její šíření může poškozovat břehy, mokřady i původní druhy.
Když jsem si k tomuto tématu dělal pracovní poznámky, největší problém nebyl zjistit, co nutrie žere nebo jak vypadá. To najdete skoro všude. Těžší bylo oddělit staré chovatelské rady od toho, co má smysl říkat čtenáři dnes. Spousta starších textů mluví o výbězích, vodních nádržích, prodeji masa nebo skupinovém chovu tak, jako by šlo o běžné drobné hospodářské zvíře. Jenže pokud někdo dnes zadá „nutrie prodej“, „chov nutrií na maso“ nebo „maso z nutrie prodej“, nesmí dostat jen nostalgický návod. Musí dostat hlavně jasné upozornění, že nakládání s nutrií má právní a ochranářský rámec.
Praktický závěr hned na začátek: pokud řešíte nutrii u vody, u zahrady nebo u domu, neberte ji jako obyčejného škůdce typu myš ve sklepě. U nutrie se potkává ochrana přírody, myslivost, veterinární pravidla, bezpečnost lidí a často i odpovědnost obce nebo správce toku.
Z pohledu běžného člověka jsou nejdůležitější čtyři otázky. Jak poznat nutrii? Co žere a proč se drží u vody? Dá se ještě legálně chovat nebo prodávat? A pokud se mi objevila na pozemku, jak se zbavit nutrií tak, abych neudělal víc škody než užitku? Přesně podle těchto praktických situací je článek postavený.
Fotografie ukazuje typickou situaci, kdy člověk u české řeky nebo rybníka poprvé řeší, zda vidí nutrii, bobra nebo ondatru.
V naší poradně s názvem VLAŠSKÉ OŘECHY CHOROBY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Litvák.
V letošní sklizni vlašských ořechů jsem zjistil u spousta plodů "jakoby vyžrané" díry ve skořápce, zjištěno min. na 50 % úrody. Tento jev jsem zaznamenal poprvé. Můžete mi poradit o co se jedná a jak tomu předcházet?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Obaleč jablečný (Cydia pomonella) dělá tyto díry do ořechů. Je to škůdce, který přezimuje jako larva v kůře stromu v hedváných chomáčcích. Vývoj začíná brzy na jaře a dospělí se objevují v době kvetení. Dospělí jsou aktivní pouze za soumraku a za úsvitu a kladou vajíčka na listy, případně na plody. Larvy vystupují z vajíček a hledají ořechy, aby se začaly krmit. Chemické postřiky se obvykle používají k likvidaci vajec a mladých larev předtím, než vstoupí do plodu. Larvy mohou vlést do středu vyvíjejících se ořechů, aby se krmili jádrem. Když dospívají, vytlačují ze vstupní díry své výkaly. Po třech až čtyřech týdnech larvy opustí ořech a hledají na stromě chráněné místo, aby se obalily kokony. Larvy ve svém kokonu mohou přezimovat, nebo se mohou objevit ve dvou až třech týdnech jako nová generace dospělých. Tito dospělí jsou aktivní v červenci a srpnu. V teplých oblastech může být i třetí generace.
Ochrana je postřikem celého stromu. To je při vzrostlém ořechu velmi komplikované, protože se používají kontaktní jedy, které jsou jedovaté pro všechno živé. Nejméně toxický je postřik neemovým olejem (olej ze stromu nimba). Existuje ale jedna nechemická vychytávka, která omezí populaci těchto potvor. Je to papírová vlnitá lepenka, která se omotá kolem kmene a větví. Larvy do ní velmi rády nalezou, aby se zakuklily. Pravidelným vyměňováním a likvidací lepenky zamezíte vývoji nových generací.
zhruba 350 g jader vlašských ořechů na 1 klasickou velkou sklenici (cca 0,7 l)
Postup:
Jak uchovat vyloupané vlašské ořechy? Nejprve je vyloupeme a důkladně vysušíme. To je opravdu nutné. Podobný postup provedeme i se sklenicemi, ve kterých se bude provádět sterilizace ořechů. Důkladně je omyjeme a hlavně vysušíme. Stejně si připravte také víčka. Používáme raději nová. Vyloupané vlašské ořechy nasypeme do připravených sklenic, párkrát sklenicí zatřepeme, ořechy poklesnou a pak se nám jich tam vejde více. Takto připravené a uzavřené sklenice naskládáme do zavařovacího hrnce. Zalijeme vodou zhruba do výše poloviny sklenic. Počkáme, než začne voda vařit, a poté sterilizujeme zhruba 10 minut. Stejně budeme provádět zavařování lískových ořechů. Takto nám vydrží zavařené ořechy zhruba dva roky. Nebo také ne, protože je spotřebujeme dříve. Skladujeme v chladu a temnu. Pokud sklenici s ořechy otevřete, nechte ji v lednici.
V naší poradně s názvem ČERNÁNÍ OŘECHŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarmila Kopřivová.
Prosím dají se ořechys těmito flíčky oužít na ořehovku ?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Pro výrobu ořechovice se používají pouze ořechy s pěknou slupkou bez známek napadení či poškození. V ořechu pod flíčky může bujet plíseň a zbytečně si tak s takovými ořechy skazíte svoji práci.
Lasičky jsou masožraví savci, kteří se živí primárně malými hlodavci, jako jsou myši, hraboši a krysy. Konzumují také ptáky, ptačí vejce, králíky, zajíce a někdy i hmyz, obojživelníky a ryby. Lasice jsou oportunističtí lovci a jejich strava se může lišit v závislosti na tom, co je k dispozici v jejich prostředí.
Hlodavci: Lasice jsou známé tím, že loví a jedí různé hlodavce, včetně myší, hrabošů, krys a veverek.
Zajíci: Králíci a zajíci jsou také významnou součástí jejich stravy.
Ptáci a vejce: Lasice loupí do hnízd, aby se najedly ptáků a jejich vajec.
Ostatní zvířata: Mohou také konzumovat obojživelníky, plazy, ryby a dokonce i velký hmyz, pokud je jiné kořisti málo.
Mršiny: Lasice se mohou živit mrtvolami, pokud jsou k dispozici.
Uskladněná potrava: Pokud lasice najdou dostatek kořisti, mohou jí zabít více, než potřebují, a uložit ji na později.
Ve svém příspěvku ČLÁNEK JE BEZVADNÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bukovský Zdeněk.
Včelařím přes padesát let,
ale mrzí mě,že někteří včelaři přirovnávají včely ke zvěři, která chcípá, žere a lenoší.
Přítel Kavan Petr se takto vyjadřuje ve svých webových stránkách o včelách.
A když jsem mu napsal,že s ním nesouhlasím tak na mě zpustil vlnu nadávek a zloby.
Jsem rád,že jako jednatel spolku, který má 85 členů, jsem se zatím nesetkal s podobným
chováním tzv.včelaře.
Další fenomén dnešní doby je hromadné kácení stromů, keřů i centrech obcí, jako těžba
dřeva do kotlů na biomasu. Domnívám se, že kotle na dřevo propagoval p.Bursík, jako
ekologické topení. Děsí mě dředstava, že naši vnuci si budou promítat filmy jak vypadaly u nás
lesy.
Děkuji Vám za nádherný a poučný článek o včelách.
S pozdravem
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Postup: Čokoládu nakrájíme na kousky a ořechy nasekáme nadrobno. Změklé máslo nebo tuk na pečení utřeme do pěny. Postupně přidáváme vejce, polohrubou mouku a kypřicí prášek. Nakonec postupně lehce vmícháme vaječný koňak, nakrájenou čokoládu a nasekané ořechy. Můžeme použít jen čokoládu a ořechy vynechat. Těsto nalijeme do tukem vymazané a moukou vysypané bábovkové formy. Bábovku s čokoládou a ořechy pečeme asi hodinu v troubě předehřáté na 175 °C. Po upečení necháme 10 minut ve formě a potom bábovku vyklopíme. Bábovku s čokoládou a ořechy nakrájíme a podáváme k dobré kávě.
Ve svém příspěvku LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Borůvky, jahody, maliny a ostružiny, bohaté na antioxidanty a vitamín C, které mohou pomoci v boji proti stresovým hormonům a chránit před poškozením buněk způsobeným stresem.
Špenát: velmi výživný, obsahuje vitamíny A, C a K, železo a hořčík.
Mangold: druh řepy, podobný čínskému zelí.
Kapusta: listová zelenina s vyšším obsahem vlákniny.
Kadeřávek: tmavě zelený listový kel, bohatý na vitamíny a minerály.
Řeřicha: velmi zdravá, má vysoký obsah živin.
Další druhy: celer listový, petrželka (nať), chřest, kadeřávek, merlík, mizuna, portulák (šrucha), šťovík a lebeda.
Ořechy a semínka
Nabízejí zdravé tuky, bílkoviny a hořčík, o kterém je známo, že hraje roli při snižování stresu.
Mandle: jsou bohaté na vitamín E, hořčík a zdravé tuky a jsou známé tím, že podporují zdraví srdce a pomáhají regulovat hladinu cukru v krvi.
Vlašské ořechy: jsou vynikajícím zdrojem omega-3 mastných kyselin a mohou pomoci snížit cholesterol a riziko srdečních onemocnění.
Kešu ořechy: jsou dobrým zdrojem hořčíku, železa a zinku, které jsou důležité pro imunitní funkce a celkové zdraví.
Pistácie: obsahují řadu vitamínů a minerálů, včetně vitamínu B6 a mědi, a jsou také dobrým zdrojem antioxidantů.
Para ořechy: Zásobárna selenu, minerálu, který hraje zásadní roli ve funkci štítné žlázy a imunitním zdraví.
Lněné semínko: se svým vysokým obsahem vlákniny a ALA omega-3 mastných kyselin může pomoci zlepšit trávení, snížit cholesterol a potenciálně snížit riziko srdečních onemocnění.
Chia semínka: jsou vynikajícím zdrojem vlákniny, omega-3 mastných kyselin a různých minerálů, jako je vápník, železo a hořčík. Mohou podporovat zdraví kostí a zubů.
Dýňová semínka: obsahují hořčík, zinek a antioxidanty, které jsou prospěšné pro zdraví krvinek a celkovou pohodu.
Slunečnicová semínka: bohatá na vitamín E, hořčík a selen, mohou přispívat ke zdravému imunitnímu systému a chránit před poškozením buněk.
Sladké brambory
Obsahují komplexní sacharidy, které mohou pomoci stabilizovat hladinu cukru v krvi a poskytnout trvalou energii, což potenciálně snižuje dopad stresu.
Avokádo
Dobrý zdroj zdravých tuků a draslíku, které mohou pomoci regulovat krevní tlak a potenciálně snižuje úzkost související se stresem.
Kurkuma
Obsahuje kurkumin, antioxidant, který může pomoci tělu adaptovat se na stres.
Koření
Některá koření, jako je zázvor nebo skořice, lze přidat pro dochucení a mohou nabídnout účinky zmírňující stres.
V naší poradně s názvem CO JE TO ZA ŠKŮDCE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Blanka Kokešová.
Poraďte mi, prosím, co je to za škůdce, který mi letos žere narcisky. Lítá, pomalu, částečně je chlupatý s bílými skvrnkami. Dovede kompletně zničit květ narcisky. Škodí i jiných plodinách a jak se likviduje?
Přikládám foto
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Milá zlatá, to co jste vyfotila je zlatohlávek huňatý (Tropinota hirta), který je od roku 1992 chráněný zákonem. Jeho výskyt je sledován těmito vědci:
J. Horák pracuje ve VÚKOZ v.v.i., Průhonice,
K. Chobot v AOPK ČR Praha karel.chobot@nature.cz,
T. Jirmus působí na Fakultě životního prostředí ČZU.
Kontaktujte některého z těchto pánů a laskavě jim sdělte přesnou lokalitu výskytu. Napomůžete tak třeba ke zrušení jeho diskutabilní ochrany.
Brouk je užitečný, ale samozřejmě někdy může škodit. Nejen že se živí pylem rostlin a tím je efektivně opyluje, ale i nezřídka se rád zakousne do okvětních lístků. Hlavní období výskytu brouka je od druhé poloviny května do poloviny září. Vzhledem ke klimaticky příznivým zimám se zlatohlávek může objevovat již v březnu a poslední jedinci přežívají až do listopadu.
Užitečné jsou i larvy zlatohlávka.
Larvy mají rohlíčkovitě prohnuté tělo dlouhé 3 až 4 cm s více záhyby a živí se odumřelými rostlinnými zbytky (opadané listí, kompost, uhnilý hnůj, půdní substráty). Na rozdíl od ponrav chroustů však nepoškozují podzemní části rostlin. Vývoj larev trvá přibližně tři měsíce, koncem léta se zakuklí a ještě na podzim se z nich vylíhnou brouci, kteří však do příštího jara zůstávají v půdě. Mají jednu generaci za rok.
Jak ochránit květy, když je zlatohlávků příliš?
Brouci jsou aktivní především za teplého a slunečného počasí, kdy nalétávají na kvetoucí porosty. Pokud vám neúměrně poškozují pěstované rostliny, jejich likvidace by se měla omezit na sběr brouků v době jejich intenzivního náletu, a to především v dopoledních hodinách. Na porostech se zlatohlávci vyskytují často zároveň se včelami a jinými opylovači, proto je použití insekticidu velmi špatnou volbou. Navíc se stále jedná o chráněný, i když již početnější, druh brouka. Posbírané brouky byste proto neměla likvidovat, ale přenést na vzdálenější kvetoucí louku.
Tady se můžete podívat, jak tohoto černého brouka s býlými skvrnami na zádech vyfotili ostatní: https://www.google.cz/image…
Ve svém příspěvku PĚSTOVÁNÍ ČESNEKU CHOROBY A ŠKŮDCI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jindra Josef.
Včera jsem sklízel česnek.Na polovině záhonu téměř už žlutá nať.Druhá polovina ještě slušně zelená a konce listů už žloutnoucí.Na té první žluté nati jsem zaregistroval silné napadení jakoby rzí.Plno drobných teček rzi.Setkal jsem se s tím poprvé.Co to je?:
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marie.
Dobrý den,
měla jsem úplně stejný problém u česneku. Česnek byl napaden rzí, listy rostliny začaly žloutnout, některé víc, některé méně. Rozhodla jsem se česnek vytáhnout ze země. Vrchní vrstva byla pokryta plísní. Sloupla jsem a dala sušit. Dokonce už mi něco žere i cibuli. U kořene, pokud už není zcela sežraný, jsem objevila malinké hnědé housenky.
Také prosím o radu.
Ořechy zavaříte v mikrovlnce velmi rychle. Ořechy se zavařují na sucho, jen je naskládáte do sklenice a zavaříte v mikrovlnné troubě dle výše uvedených pravidel. Ořechy nežluknou, jsou jako čerstvé a výborné do pečiva.
V naší poradně s názvem JE ROSTLINA ZAMIOCULCAS JEDOVATÁ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jindra Valentová.
Dorý den,mám podezření,že by můj malý pejsek /5,5 kg/ včera v odpoledních hodinách mohl sežvýkat kousek / asi 15 % /z jednoho upadlého lístku zamiokulasu,pokoj.rostl.Protože vím,že rostlina je jedovatá,obávám se o jeho zdraví.Zatím nemá žádné problémy, večer normálně jedl.Děkuji za vaši odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Rostlina zamiokulkas je jedovatá. Její jedovatost se na psech projevuje podobně jako alergie včetně průjmu a zvracení. Když psi žvýkají listy těchto rostlin, příznaky, které můžete očekávat, jsou: orální podráždění, intenzivní pálení a podráždění úst, pysků, jazyka, nadměrné slintání, zvracení, potíže s polykáním. Občas také můžete vidět nějaké zvracení. Očekává se, že se příznaky rozvinou krátce po expozici a trvají 8 až 12 hodin. Během této doby můžete psa povzbudit (ale nenutit), aby pil vodu nebo trochu mléka, což může pomoci kompenzovat jedovaté účinky. Váš pejsek nyní v klidu žere, tak to vypadá, že ho jedy z rostliny nijak neovlivňují, přesto pokud by se příznaky objevily a zhoršily se, kontaktujte svého rodinného veterináře, který vám poskytne potřebnou péči. Většinou se nejedná o život ohrožující záležitost, jen to velmi podráždí jejich ústní dutinu.
Nejprve vyloupeme vlašské ořechy a necháme je vysušit. To je opravdu nutný proces. Podobný postup provedeme i se sklenicemi, ty je rovněž potřeba důkladně vysušit. Poté do nich naskládáme ořechy. Zavařování ořechů v mikrovlnce je jednoduché. Mikrovlnku nastavíme na plný výkon, vložíme sklenici bez víčka a necháme točit asi dvě minuty. Pak sklenice vyjmeme a takto teplé ještě zavíčkujeme. Sklenice obrátíme dnem vzhůru a necháme vychladnout. Nebojte se, vzniklá pára se zase vstřebá. Takto zavařené vlašské ořechy vám vydrží několik let.
V naší poradně s názvem PURINY A CIZRNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana Pořízová.
Dobrý den,nezjistila jsem nikde,jak je na tom cizrna s puriny.Je to stejné jako hrách nebo čočka?Děkuji.Poř
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Cizrna má nejméně purinů ze všech luštěnin, ale stále patří mezi potraviny s mírně vyšším obsahem purinů. V případě purinové diety doporučuji omezit spotřebu luštěnin na maximálně jeden šálek denně a konzumaci masa, drůbeže a ryb na maximálně 120 až 170 gramů na den. Pro doplnění potřebného množství proteinů využijte nízkotučné mléčné výrobky, ořechy, arašídové máslo a vajíčka, všechny uvedené patří mezi potraviny s nízkým obsahem purinů.
Vyloupeme vlašské ořechy a necháme je pořádně vysušit. Sklenice důkladně omyjeme a vysušíme. Poté do nich naskládáme ořechy a zavíčkujeme. Používáme nejlépe sklenice se šroubovacím víčkem. Plech nebo pekáč, na kterém budeme zavařovat, vysteleme starou utěrkou. Uzavřené sklenice vyskládáme jednu vedle druhé tak, aby se nedotýkaly. Na dno pekáče nalijeme vodu, kterou můžeme během zavařování dolévat dle potřeby. Takto připravené zavařujeme zhruba 20 minut v troubě vyhřáté na 160 stupňů. Již zavařené sklenice vyndáme, obrátíme dnem vzhůru a necháme vychladnout. Takto zavařené vlašské ořechy vydrží i několik let bez změny barvy a chuti. Skladujte v temnu a suchu. Pokud sklenici otevřete, dejte ji do lednice.
V naší poradně s názvem ČERNÁNÍ OŘECHŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk.
Dobrý den.Mám velký problém s ořešákem,listy v pořádku plody na stromě černé.Děkuji za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Černání vlašských ořechů může být zaviněno tak zvanou plísní ořechovou. Zde jsou fotografie, na kterých je vidět plíseň ořešáku https://www.google.cz/image…
Plíseň na ořechu je nejvíce destruktivní onemocnění vlašských ořechů a je způsobena bakterií, která infikuje pouze vlašské ořechy. Je-li zelené oplodí infikováno, tak infikované oblasti zčernají a bakterie pokračují v napadání okolních tkání. Z lézí v infikované oblasti vytékají kapky černého slizkého exsudátu (exsudát je zánětlivý extravaskulární výpotek). Tyto kapky obsahují nepřeberné množství bakterií nesoucích se na rozkládajícím se buněčném materiálu. Dosavadní výzkum této nemoci prokázal zatím jedinou účinnou obranu a to popraškem nebo postřikem materiálem obsahujícím měď, například Kuprikol 50.
Vyloupané vlašské ořechy necháme vysušit, což je opravdu nezbytný proces před jejich zavařováním. Sklenice je také nutné důkladně omýt a vysušit. Poté do nich naskládáme ořechy a zavíčkujeme. Používáme nejlépe sklenice se šroubovacím víčkem. Horkovzdušnou troubu nastavíme na 250 stupňů. Plech nebo pekáč, na kterém budeme zavařovat, vysteleme starou utěrkou. Uzavřené sklenice vyskládáme jednu vedle druhé tak, aby se nedotýkaly. Potom přilijeme vodu, zhruba 3 cm. Během zavařování můžeme dolít dle potřeby. Klasické velké sklenice zavařujeme přibližně 12 minut a menší 8 minut, samozřejmě se zapnutým horkovzduchem. Zavařené sklenice vyndáme, obrátíme dnem nahoru a necháme vychladnout. Takto zavařené vlašské ořechy vám vydrží i několik let.
V naší poradně s názvem WARFARIN A PARA OŘECHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Božena Živnůstková.
Prosím, zda-li je možné k Warfarinu jíst třeba 1 para ořech denně, nebo ob den.
Děkuji za odpověď
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Para ořechy neboli plody stromu Juvie ztepilá mají vysoký obsah vitamínu E a výkyv v příjmu vitamínu E ovlivňuje účinky Warfarinu. Hodně vysoké denní dávky vitamínu E (nad 400 ie) zesilují účinky Warfarinu a hrozí zvýšené riziko krvácení. Mezi další potraviny bohaté na vitamín E patří: mandle, lískové oříšky, majonéza, piniové oříšky, arašídové máslo, slunečnicový olej, slunečnicová semena, olej z pšeničných klíčků. Pokud sníte para ořechy, tak v tom dni snižte příjem zde uvedených potravin. U Warfarinu je důležité nedělat náhlé výkyvy ve výživě. Jeden para ořech denně neublíží, ale nárazově velké množství už může přivodit komplikace.
Wikipedie uvádí, že krtek je české jméno pro 13 rodů malých savců, hmyzožravců z čeledi krtkovitých (Talpidae). Jejich nejznámějším zástupcem je krtek obecný žijící i na území ČR. Toto zvířátko inspirovalo výtvarníka Zdeňka Milera k vytvoření animované postavičky Krtečka (respektive Krtka). Krtci žijí v podzemních chodbách, které si vyhrabávají velkými tlapami. Krtek se živí bezobratlými, které vyhledává pomocí sluchu a čichu. Především žere žížaly, které loví ve svých chodbách.
Dle Wikipedie je krtek obecný (Talpa europaea, Linné, 1758) menší černý hmyzožravec, vyskytující se na polích, loukách, v parcích a zahradách. Žije několik decimetrů pod zemí. Buduje chodby, které jsou jednak obytné a jednak okružní, na kterých loví potravu. Přitom tvoří na povrchu typické hliněné hromádky zvané krtinec či krtina.
Krtek obecný má válcovité tělo, okolo 12 cm dlouhé. Samice jsou obvykle menší. Oči má malé a skryté za chlupy, zrak má proto špatný, naopak sluch a čich má vyvinutý. Uši jsou jen malými výstupky v kůži. Srst je obvykle tmavě hnědá, ale protože díky životu pod zemí nejsou ani jiné barvy znevýhodněny, vyskytuje se celá řada odstínů. Krtek má přední tlapky dobře uzpůsobené k hrabání; jsou svalnaté, vyvrácené a s velkými drápky. Na předních tlapkách má 10 „prstů“. Zadní nohy jsou menší, ocas jen 2 až 4 cm dlouhý. Krtek se dožívá se 2 až 5 let. Živí se převážně bezobratlými živočichy, které vyhledává pomocí sluchu a čichu a vyhrabává je ostrým čumáčkem. Mezi jeho potravu patří například hmyz a jeho larvy, ještěrky, ale dokonce i žáby a myši. Žížaly ochromuje kousnutím do nervového centra a skladuje je jako zásoby na horší časy. Denně dokáže spotřebovat téměř tolik potravy, jako sám váží.
Samice mívá na jaře (obvykle v březnu až dubnu) po čtyřiceti dnech březosti 3–7 mláďat. Ta se rodí slepá, neosrstěná a velká asi jako fazole; prohlédnou za 3 týdny. Zpočátku pijí mateřské mléko, po 3 týdnech sama loví. Pohlavně dospívají již v druhé polovině prvního roku života a poprvé se rozmnožují obvykle hned následující jaro.
Ve svém příspěvku ČERVIVÉ VLAŠSKÉ OŘECHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jitka.
Dobrý den,
prosím o radu. Máme krásný vzrostlý strom, hodně ořechů, ale teď nám začaly červivět. Mezi skořápkou a zelenou šlupkou jsou červi, když rozloupnu ořech jádro je pěkné, ale než dozraje tak celý ořech zčerná a odpadne. Prosím o radu co s tím máme dělat, existuje nějaký postřik? Děkuji Jitka
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel František Ondráček.
V letošním roce se mě ve zvětšené míře projevil problém červivosti
jader ořechů. Nikdy před tím jsem tento problém neměl. Můj ořešák
má cca 35 až 40 roků a je cca 15 m vysoký. Každý rok úplně odstra-
ním všechno spadané listí. Chemicky ho nijak ošetřovat pro jeho
velikost nemůžu. Je ten problém ovlivněn letošním počasím a nebo
chybí nějaké stopové prvky.
FAQ – Stephanotis, věncovec květnatý a madagaskarský jasmín
Proč stephanotis nekvete, i když má hodně listů?
Stephanotis nekvete nejčastěji kvůli nedostatku světla, teplé zimě, špatnému hnojení nebo chybějícímu sezónnímu rytmu.
Hodně listů neznamená, že má rostlina podmínky pro květy. Pokud dostává moc dusíku, stojí v polostínu a celou zimu roste v teple, tvoří hlavně zelenou hmotu. Pomůže světlejší stanoviště, mírnější zimní zálivka, klidnější období a hnojení pro kvetoucí rostliny. Výsledek se obvykle ukáže až v další sezóně.
Proč stephanotis shazuje poupata po přinesení z obchodu?
Stephanotis shazuje poupata po nákupu hlavně kvůli změně světla, teploty, vlhkosti, převozu a otočení květináče.
Rostlina často zažije během pár dnů pěstírnu, obchod, transport a úplně jiné domácí podmínky. V době poupat je na změny mimořádně citlivá. Dejte ji na stabilní světlé místo, nezalévejte nárazově a květináčem už nehýbejte. Část poupat může spadnout i tak, ale zdravé listy a nové výhony jsou dobré znamení.
Může být stephanotis na přímém slunci?
Stephanotis snese jemné ranní nebo večerní slunce, ale ostré polední slunce za sklem mu často škodí.
Na jižním parapetu bez záclony se listy a substrát mohou v létě přehřívat. Rostlina pak ztrácí vodu rychleji, poupata zasychají a listy mohou blednout. Lepší je rozptýlené světlo, východní okno nebo jižní okno se stíněním. Pokud máte jen slunné místo, dejte rostlinu kousek od skla.
Jak často zalévat věncovec květnatý?
Věncovec květnatý zalévejte tehdy, když vrchní vrstva substrátu lehce proschne, ne podle pevného týdenního rozpisu.
V létě může potřebovat vodu častěji, v zimě výrazně méně. Důležité je, aby kořenový bal nebyl dlouho suchý, ale ani trvale mokrý. Po zalití vždy vylijte vodu z obalu. Nejbezpečnější je kontrola prstem a sledování hmotnosti květináče. Přelití bývá u stephanotisu horší než krátké mírné proschnutí povrchu.
Má se stephanotis rosit?
Stephanotis rosení snáší na listech, ale květy a poupata by se rosit neměly, protože mohou skvrnit a opadávat.
Rosení pomůže jen krátkodobě, proto je lepší vytvořit stabilnější vlhkost kolem rostliny. Použijte misku s keramzitem, více pokojovek pohromadě nebo zvlhčovač. V suchém bytě nad radiátorem samotné občasné rosení nestačí. Nejlepší je kombinace vyšší vzdušné vlhkosti, větrání bez průvanu a pravidelné kontroly škůdců.
Jak zimovat madagaskarský jasmín?
Madagaskarský jasmín zimujte světle, chladněji a s omezenou zálivkou, aby si rostlina odpočinula před další sezónou.
Ideální je světlé místo, kde není horký vzduch z radiátoru ani studený průvan. Zálivku přizpůsobte teplotě: čím chladněji, tím méně vody rostlina spotřebuje. V zimě nehnojte jako v létě.
FAQ – choroby ryngle a nejčastější problémy v zahradě
Proč se ryngli kroutí listy?
Kroucení listů ryngle nejčastěji způsobují mšice na mladých výhonech, hlavně když jsou listy lepkavé a ze spodní strany obsazené koloniemi.
Zkontrolujte rub listů, vrcholky výhonů a přítomnost mravenců. Pokud list rozbalíte a najdete drobný hmyz, nejde o tajemnou chorobu, ale o škůdce. U mladé ryngle zasáhněte brzy, protože silně stočené listy chrání mšice před postřikem. Nejlepší je včasná kontrola, šetrné omytí nebo cílený zásah podle rozsahu napadení.
Co dělat, když jsou ryngle červivé?
Červivé ryngle nejčastěji souvisejí s obalečem švestkovým nebo pilatkou. Rozřízněte několik plodů a hledejte housenku, chodbičku nebo trus.
Poškozené a spadané plody nenechávejte pod stromem, protože tím podporujete další generace škůdců. Příští sezonu zavěste včas feromonový lapač a sledujte nálet. U silného výskytu řešte ochranu podle termínu, počasí a aktuálně povolených přípravků. Při sklizni už bývá pozdě, rozhodující je sledování před poškozením plodů.
Dá se ryngle se šárkou zachránit?
Šárka ryngle je virová choroba a běžným postřikem ji nevyléčíte. Podezřelé jsou deformované plody, prstence, mozaiky a tvrdá dužnina.
Pokud se příznaky opakují více let a odpovídají šárce, strom může být zdrojem infekce pro další slivoně. U jediného nejasného příznaku má smysl dokumentace a odborné posouzení. U jasně nemocného stromu je ale často nejrozumnější odstranění. Postřik proti viru nefunguje, proto je důležitá prevence, zdravá sadba a omezení přenašečů.
Proč z ryngle vytéká pryskyřice nebo klej?
Klejotok ryngle může vzniknout po poranění, mrazu, špatném řezu, stresu nebo chorobách kůry. Rozhoduje vzhled okolní kůry.
Jedna malá ranka nemusí znamenat katastrofu, pokud větev normálně roste. Varovné je, když je kůra propadlá, tmavá, praská a větev nad místem zasychá. Pak může jít o bakteriální rakovinu nebo vážné poškození dřeva. Nesledujte jen kapku kleje, ale celou větev, kmen a vývoj v čase.
Jak poznám mšice na ryngli?
Mšice na ryngli najdete hlavně na mladých výhonech a rubu listů. Listy jsou zkroucené, lepkavé a často u nich běhají mravenci.
Rozbalte několik stočených listů a podívejte se dovnitř. Pokud najdete drobné zelené, šedé nebo tmavší mšice, máte příčinu. U slabého napadení pomůže mechanické odstranění a podpora užitečného hmyzu. U mladého stromku jednejte rychleji. Silně svinutý list už škůdce chrání, takže pozdní zásah bývá méně účinný.
Pomůže na choroby ryngle modrá skalice?
Modrá skalice může mít místo v preventivní měďnaté ochraně některých houbových chorob, ale nevyřeší mšice, obaleče ani šárku.
Suchá skvrnitost a dírkovitost listů: když listy vypadají jako prostřílené
U ryngle se můžete setkat s tím, že listy mají nejdřív drobné hnědé nebo žlutohnědé skvrny a později se v nich vytvoří dírky. Čtenáři to často popisují jako „něco mi žere listy“, ale nemusí jít o hmyz. U peckovin se takto může projevovat dírkovitost listů nebo suchá skvrnitost. Vlhké počasí, hustá koruna a smáčení listů podporují šíření. Mladší stromky a hustě rostoucí koruny bývají citlivější.
První chyba je zalévat mladou ryngli přes korunu. U zeleniny to člověk někdy neřeší, ale u ovocného stromu tím zbytečně drží listy mokré. Pokud strom roste v těžší půdě, v závětří, s hustou trávou kolem kmene a bez prosvětlení koruny, listy po dešti déle osychají. To je přesně situace, kde se houbovým chorobám daří lépe.
Ochrana není jen o jednom přípravku. Začíná vzdušnou korunou, odstraňováním napadených částí, úklidem listí a rozumnou zálivkou ke kořenům. U opakovaných výskytů se v zahradní praxi řeší preventivní ošetření v období, kdy má smysl, vždy podle aktuálně povolených přípravků a etikety. U měďnatých přípravků je potřeba myslet také na to, že měď není bonbon pro půdu a nemá se používat bezhlavě každý týden.
Náhrada za Metation E 50 není jedna lahvička pro všechno
Když někdo hledá náhradu za Metation E 50, většinou tím nemyslí jen obchodní název. Ve skutečnosti řeší mnohem praktičtější otázku: „Co mám dát na rostliny, když mi něco žere listy, kroutí výhony, saje na spodní straně listů nebo ničí brambory?“ A tady začíná první důležitý rozdíl. Metation patřil mezi silné starší insekticidy, ale dnešní výběr už se nedá dělat stylem „vezmu něco podobně silného“. Musíte vědět, zda bojujete proti mšicím, molicím, třásněnkám, mandelince, housenkám, obalečům, dřepčíkům nebo sviluškám.
Vlastní praktická zkušenost, kterou bych u tohoto tématu vždy zdůraznil, je jednoduchá: nejhorší výsledky jsem vídal tehdy, když se stříkalo podle paniky, ne podle škůdce. Typický scénář v české zahradě vypadá tak, že člověk objeví zkroucené listy na rybízu nebo paprikách, vezme první dostupný postřik „na hmyz“, rostliny pokropí večer nebo v poledne, za tři dny vidí další poškození a má pocit, že přípravek nezabral. Jenže škůdce byl často ukrytý na spodní straně listů, šlo o jinou vývojovou fázi, nebo se použil kontaktní přípravek tam, kde by dával větší smysl systémový účinek.
Proto je dobré si říct hned na začátku: Mospilan 20 SP, Karate Zeon 5 CS, Sanium Ultra a Spintor nejsou čtyři stejné náhrady. Každý přípravek má jiné působení, jinou sílu, jiná omezení a jinou vhodnost podle plodiny. Mospilan je systémový insekticid s účinnou látkou acetamiprid. Karate Zeon pracuje s lambda-cyhalothrinem, tedy syntetickým pyrethroidem s kontaktním a požerovým účinkem. Sanium Ultra je založené na deltamethrinu a také patří mezi pyrethroidy. Spintor obsahuje spinosad, který se často vnímá jako šetrnější volba, ale pro včely při přímém kontaktu bezpečný není.
Praktické pravidlo z reálné zahrady: nejdřív určete škůdce, potom plodinu a teprve nakonec vybírejte přípravek. Pokud začnete opačně, snadno koupíte postřik, který sice „je silný“, ale na váš konkrétní problém není ideální.
V českých podmínkách k tomu přistupuje ještě jedna věc: zahrady bývají malé a smíšené. Vedle brambor máte jahody, za nimi rybíz, vedle skleník s rajčaty a o tři metry dál kvete levandule nebo facélie plná včel. To znamená, že náhrada za Metation se neřeší jen účinností, ale i ochrannou lhůtou, termínem květu, počasím, vzdáleností od vody a tím, zda se v zahradě pohybují děti nebo zvířata.
