Dipladenia pochází z Brazílie, kde roste jako pnoucí liána. Proto se jí také říká brazilský jasmín. Vyskytuje se v prostředí s vysokou vzdušnou vlhkostí a stálou teplotou.
Na náš trh přišla nedávno a zákazníky na první pohled zaujala svými obrovskými, obvykle purpurovými, ale i bílými nebo růžovými trubkovitými kalichy se žlutým středem.
Dipladenia
Dipladenia se odborně nazývá Mandevilla splendens, ale velmi často slýcháváme spíše její synonymum Dipladenia, případně Sundevilla. Český název pro tuto rostlinu je chilský jasmín nebo brazilský jasmín, mandevila nebo sandevila.
Mandevilla upoutá pěstitele na první pohled – prodává se obvykle vyvazovaná k opoře a se svými velkými, sytě zelenými lesklými listy vypadá velmi svěže. Vejčité listy rostou na stonku vždy po dvou.
Naštěstí už není problém koupit rozkvetlé rostliny také v našich zahradnických centrech, často najdete v nabídce nejen druh Mandevilla splendens, ale i Mandevilla sanderi nebo Mandevilla amoena. Pokud budete mít štěstí, můžete si vybrat květy i v jiných barvách. Působivé jsou odstíny růžové a červené, občas však bývá k mání i mandevila se žlutými či bílými květy – Mandevilla amoena.
Trubkovité zvonky květů mají průměr od pěti do deseti centimetrů, objevují se od léta do podzimu a nesou bílou, růžovou nebo purpurovou barvu. Jícen květu je obvykle žlutý. Velmi pohledné jsou i lesklé tuhé listy dosahující až dvaceti centimetrů v průměru.
Mandevila je bujně rostoucí liána (popínavá rostlina) a dokáže za léto vyrůst do třímetrové výše. To znamená, že potřebuje pravidelný přísun živin a přiměřený prostor pro kořenový systém. Před umístěním na stanoviště ji můžete přesadit do nádoby o něco větší, než v jaké jste ji koupili. Na dno dejte dobrou drenáž a zeminu buď pro balkonové rostliny, nebo směs ze tří dílů rašeliny a jednoho dílu pařeništní zeminy.
Pravidelné přihnojování mandevile svědčí, vybuduje si pak mohutný kořenový bal a silné, bohatě kvetoucí nadzemní výhony. Vhodná jsou tekutá hnojiva s vyšším obsahem fosforu či plná tekutá hnojiva pro balkónové rostliny. Jakmile se i při této péči zastaví růst nebo rostlina málo kvete, potřebuje přesadit.
Mandevila dobře snáší polostín – má ho raději než celodenní plné slunce, které jí poškozuje a deformuje listy. Vítr není pro pnoucí rostliny nikdy moc dobrým návštěvníkem, dokáže je vmžiku polámat nebo potrhat květy a listy, najděte proto rostlině chráněnou polohu.
Vysoké teploty snáší mandevila celkem bez problémů, stejně tak i sucho (ovšem ne dlouhodobé) – většinou reaguje jen zpomalením růstu a menší násadou květů. Po návratu k normálním podmínkám (teploty kolem dvaceti stupňů a pravidelná zálivka) pokračuje rostlina v růstu i kvetení.
Pro mandevilu představují ideální nádobu k pěstování velké a hlubší samozavlažovací květináče. Nezáleží na jejich tvaru (zda kulaté, či hranaté), důležité je, aby měly kořeny stále možnost čerpat závlahu a živiny, pak mandevila roste přímo před očima. Nezapomeňte do nádoby zapustit oporu, pokud chcete mandevilu pěst
Ve svém příspěvku SHÁNÍM. se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Honza.
Dobrý den,marně sháním již několik let Mandevilla suaveolens (M.laxa),voní po jasmínu.Poradí někdo,kde ji koupit,nebo kontakt na pěstitele?Děkuji za tip,Honza.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Sandevila patří mezi druhy rodu Mandevilla, konkrétně často označované jako Mandevilla sanderi. Jde o tropickou rostlinu původem z Jižní Ameriky, která je přizpůsobená na teplo, světlo a rychlý růst.
Sandevila (Sundevilla) je obchodní název pro rostlinu známou jako Mandevilla nebo Dipladenia. V praxi jde o velmi podobné druhy, které se liší hlavně růstem.
V praxi se setkáte také s názvem Dipladenia, což je velmi blízce příbuzná forma mandevily. Rozdíl je hlavně v růstu – dipladenia je kompaktnější, zatímco mandevilla (sandevila) více šplhá a roste do délky.
Pro běžné pěstování je ale důležité jedno:
Všechny mají stejné nároky – hodně světla, teplo a pravidelnou péči.
Rozdíl poznáte hlavně v růstu:
Mandevilla – popínavá, rychle roste
Dipladenia – kompaktnější, hustší
V běžném prodeji se to ale často míchá. Proto lidé hledají „sandevila pěstování“, i když jde o mandevilu.
Videonávody: jak správně pěstovat sandevilu (mandevilu)
Vybral jsem 5 konkrétních videí, která vám pomohou pochopit klíčové věci z praxe – hlavně zálivku, světlo, kvetení a nejčastější chyby, které vedou k tomu, že sandevila nekvete nebo odchází.
1. Jak pěstovat mandevilu (CZ – ROK ZAHRADNÍKA)
Proč právě toto video: Jedno z mála českých videí, které shrnuje pěstování od základu – ideální pro začátečníky.
Důležité momenty:
0:40–1:30 – správné umístění (slunce vs stín)
1:30–2:30 – zálivka a substrát
2:30–3:30 – základ péče během sezóny
Co si z toho vzít: Potvrzuje klíčový princip – bez slunce nebude mandevila fungovat.
2. Mandevilla plant care & info (EN)
Proč právě toto video: Velmi dobře vysvětlené základy péče včetně růstu a kvetení.
Důležité momenty:
0:50–1:40 – jak rostlina roste
1:40–2:40 – podmínky pro kvetení
2:40+ – základní chyby
Co si z toho vzít: Potvrzuje, že mandevila kvete dlouhodobě jen při správných podmínkách.
3. How to Grow Mandevilla (EN – praktický návod)
Proč právě toto video: Ukazuje kompletní pěstování v květináči krok za krokem.
Důležité momenty:
1:00–2:00 – výsadba do květináče
2:00–3:00 – zálivka a substrát
3:00+ – dlouhodobé kvetení
Co si z toho vzít: Praktická ukázka, jak má vypadat správný start – což většina lidí pokazí.
4. How to get MAXIMUM flowers (EN)
Proč právě toto video: Zaměřené přesně na problém „nekvete“ – což je nejčastější dotaz.
Důležité momenty:
0:45–1:30 – proč rostlina nekvete
1:30–2:30 – hnojení a světlo
2:30+ – jak zvýšit množství květů
Co si z toho vzít: Jasně ukazuje, že bez hnojení a slunce květy prostě nebudou.
5. Dipladenia / Mandevilla care tips (EN)
Proč právě toto video: Detailní péče včetně problémů se zálivkou a listy.
Důležité momenty:
0:30–1:30 – zálivka a přelití
1:30–2:30 – péče o listy
2:30+ – celková údržba
Co si z toho vzít: Výborně ukazuje rozdíl mezi zdravou a špatně zalévanou rostlinou.
Doporučení z praxe: Pokud máte řešit jen jedno video, pusťte si první české. Pokud chcete pochopit detaily, kombinujte ho s videem č. 4 (kvetení).
Oleandr je po zimě úplně holý. Má cenu ho ještě zachraňovat?
Ano, holý oleandr po zimě ještě nemusí být mrtvý, pokud jsou větve živé.
Rozhodující je stav výhonů, ne přítomnost listů. Pokud jsou větve pružné a pod kůrou zelené, má oleandr velkou šanci znovu obrazit. Po zimování ve tmě je opad listů běžný. Klíčem je trpělivost, světlo a velmi střídmá zálivka. Rychlé hnojení nebo razantní řez v této fázi situaci často zhorší.
Kdy mohu oleandr po zimě poprvé zalít?
Oleandr zalévejte až po vyndání ze zimoviště a velmi opatrně.
První zálivka má jen zvlhčit substrát, nikoli ho promočit. Studená a přemokřená zemina je po zimě nejčastější příčinou hniloby kořenů. Pokud oleandr ještě neroste, voda se v květináči hromadí a dusí kořeny. Zvyšujte zálivku až s viditelným růstem.
Kdy je správný čas dát oleandr po zimě ven?
Oleandr dejte ven až při stabilních nočních teplotách nad 5 °C.
Jednorázové teplé dny nestačí. Jarní mrazík dokáže poškodit mladé pupeny a vrátit rostlinu o týdny zpět. Na balkoně i na zahradě je lepší postupné otužování než rychlý přesun. Ideální je nejdřív denní pobyt venku a návrat na noc.
Mohu oleandr po zimě hned hnojit, aby rychleji rostl?
Ne, příliš brzké hnojení oleandr po zimě oslabuje.
Hnojivo má smysl až ve chvíli, kdy oleandr skutečně roste. Pokud hnojíte spící rostlinu, zatěžujete kořeny a podporujete nerovnoměrný růst. První lehké hnojení patří až po objevení nových výhonů, ideálně slabší dávkou.
Kdy a jak ostříhat oleandr po zimě?
Řez provádějte až když je jasné, které větve jsou živé.
Suché, černé nebo měkké výhony odstraňte bez obav. Naopak živé větve s pupeny nestříhejte příliš brzy. Silný tvarovací řez je lepší odložit na pozdější jaro. Předčasný řez může odstranit části, které by jinak bez problémů obrazily.
Oleandr má po zimě žluté listy. Co to znamená?
Žluté listy po zimě většinou znamenají přelití nebo nedostatek světla.
Nejde hned o nedostatek živin. Po zimě oleandr často reaguje na změnu prostředí. Omezte zálivku, zvyšte přístup světla a vyčkejte. Hnojení v této fázi žloutnutí většinou zhorší. Jakmile se objeví nové zelené výhony, problém obvykle ustoupí.
Jak dlouho trvá, než se oleandr po zimě probudí?
Probuzení oleandru po zimě může trvat několik týdnů.
Záleží na podmínkách zimování, teplotě a světle. Některé oleandry reagují do dvou týdnů, jiné až po měsíci. Pokud jsou větve živé, je to v pořádku. Pomalý start je po zimě běžný a není důvod k panice.
Co dělat, když oleandr po zimě plesniví?
Plíseň po zimě znamená kombinaci vlhka a nedostatku vzduchu.
Sandevila nekvete nejčastěji kvůli nedostatku světla nebo živin. Proč sandevila nekvete je problém spojený s podmínkami pěstování.
Rostlina může vypadat zdravě, ale pokud nemá dostatek slunce, energii využívá jen na listy. Kvetení sandevily je přímo závislé na světle a hnojení. Řešení je přesun na slunce a pravidelné hnojení, ideálně jednou až dvakrát týdně během sezóny. Bez těchto dvou věcí květy nepřijdou.
Jak často zalévat sandevilu v létě?
Sandevilu zalévejte podle stavu substrátu, ne podle dnů. Jak často zalévat sandevilu závisí na počasí.
V horku může potřebovat vodu každý den, jindy stačí obden. Zálivka sandevily musí být vyvážená – přelití je horší než krátkodobé sucho. Správný postup je kontrolovat vrchní vrstvu půdy a zalévat až po jejím proschnutí. Tím předejdete uhnívání kořenů.
Proč sandevile opadávají listy?
Opad listů u sandevily způsobuje stres – nejčastěji přelití nebo změna podmínek. Proč opadávají listy je signál problému.
Rostlina reaguje rychle na špatnou zálivku nebo přesun. Opad listů často znamená, že kořeny nemají ideální podmínky. Řešení je upravit zálivku, zkontrolovat substrát a stabilizovat prostředí. Pokud zasáhnete včas, rostlina se obvykle zotaví.
Jak zachránit přelitou sandevilu?
Přelitou sandevilu zachráníte omezením zálivky a případným přesazením. Přelití sandevily je velmi častý problém.
Pokud je substrát trvale mokrý, je nutné ho nechat proschnout. Záchrana rostliny někdy vyžaduje i výměnu substrátu. Kořeny musí mít přístup ke vzduchu, jinak začnou hnít. Čím dříve zasáhnete, tím větší šance na záchranu.
Jaké světlo potřebuje sandevila?
Sandevila potřebuje přímé slunce alespoň několik hodin denně. Světlo pro sandevilu je klíčové.
Bez dostatku světla sice přežije, ale nebude kvést. Kvetení sandevily závisí na intenzitě světla. Ideální umístění je jižní nebo západní balkon. Nedostatek světla je nejčastější důvod slabého růstu.
Jak hnojit sandevilu, aby hodně kvetla?
Sandevilu hnojte pravidelně 1–2× týdně během sezóny. Hnojení sandevily je nutné pro květy.
Bez hnojiva rostlina nemá dostatek živin na tvorbu květů. Správné hnojení podporuje růst i barvu květů. Pravidelnost je důležitější než množství – malé dávky častěji fungují lépe než jednorázové přehnojení.
Jaký substrát je nejlepší pro sandevilu?
Nejlepší je lehký a vzdušný substrát s dobrou drenáží. Substrát pro sandevilu ovlivňuje kořeny.
Hutný substrát zadržuje vodu a způsobuje problémy. Kořenový systém potřebuje vzduch i vlhkost. Ideální řešení je kombinace kvalitního substrátu a drenáže, například keramzitu na dně nádoby.
Může být sandevila v polostínu?
Sandevila může být v polostínu, ale nebude dobře kvést. Polostín u sandevily omezuje
Ve svém příspěvku MANDEVILLA ŽLUTÁ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeňka Dermová.
Dobrý den, vše je mi jasné ale kde koupit???
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Irena.
Dobrý den,
bohužel žlutou ani jinou barvu nemám ale ráda bych měla. Proto se na vás obracím s prosbou o prodej 2 výpěstků /dvou sazeniček Mandevile/. V případě,že máte na prodej moc mě potěšíte. Děkuji za zprávu Irena.
Toto video velmi dobře vysvětluje základní charakteristiku rostliny Calocephalus brownii, její vzhled a využití v zahradní architektuře. Ukazuje také, proč je tato rostlina oblíbená v moderních zahradách díky své stříbrné barvě a neobvyklé struktuře.
Důležité momenty
0:10–0:45 – detailní pohled na strukturu stříbrných větviček
0:45–1:20 – vysvětlení dekorativního využití v zahradě
1:20–2:00 – ukázka kombinace s jinými okrasnými rostlinami
2. Calocephalus brownii – White Wire / Silver Bush plant
Proč jsem vybral právě toto video
Video vysvětluje základní péči o rostlinu známou také jako White Wire nebo Silver Bush, což jsou běžné názvy používané v zahradnictví. Zahrnuje světelné podmínky, zálivku a typ půdy.
Důležité momenty
0:30–1:10 – vysvětlení názvů rostliny
1:10–2:10 – světelné podmínky a stanoviště
2:10–3:00 – zálivka a půda
3. Leucophyta brownii – Cushion Bush care
Proč jsem vybral právě toto video
Toto video je velmi dobré pro část článku „Jak poznat krásnohlávek“, protože ukazuje typický kulovitý tvar a husté větvení rostliny. Zároveň vysvětluje, proč se jí říká cushion bush.
Důležité momenty
0:20–1:00 – ukázka kulovitého tvaru keře
1:00–2:10 – struktura větviček
2:10–3:20 – základní péče
4. Barbed Wire Plant Care – Calocephalus brownii
Proč jsem vybral právě toto video
Video velmi dobře vysvětluje pěstování, zálivku a zimování, což odpovídá sekcím článku o pěstování a chybách při pěstování.
Důležité momenty
0:30–1:30 – stanoviště a světlo
1:30–2:30 – správná zálivka
2:30–3:30 – zimování a péče
5. Calocephalus Silverstone – ornamental variety
Proč jsem vybral právě toto video
Toto video ukazuje moderní kultivar krásnohlávku a jeho využití v zahradní architektuře. Je vhodné pro část článku o použití rostliny v zahradách a dekoracích.
Důležité momenty
0:20–1:00 – ukázka různých velikostí rostliny
1:00–1:40 – využití v zahradních kompozicích
1:40–2:30 – dekorativní hodnota rostliny
Tato videa dohromady pokrývají hlavní témata článku:
Jde o oblíbenou popínavou rostlinu s trubkovitými květy bílé barvy se žlutým jícnem květu. Rostlina dorůstá do výšky 25–200 cm. Lze ji udržet i ve tvaru keříku, jestliže ji ihned po odkvětu seříznete. Kvete od května do října. Pěstujte ji jako pokojovou rostlinu, s možností letnění venku.
Pěstování dipladenie suaveolens bývá úspěšné, pokud dodržíte dvě hlavní zásady: pěstujte ji jako přenosnou rostlinu (dipladenie není mrazuvzdorná) a zajistěte jí vysokou vzdušnou vlhkost (v suchém prostředí nepokvete a listy budou opadávat nebo se kroutit).
Pokud dipladenii zajistíte pevnou oporu, můžete ji pěstovat jako pnoucí liánu, při dobré péči mohou mít výhony délku až tři metry. Další možný způsob pěstování je ve formě keře. V tomto případě je potřeba dipladenii brzy na jaře poměrně hluboko seříznout. Při řezu si dejte pozor na vytékající bílý latex – je jedovatý.
Přes léto můžete dipladenii hnojit speciálními přípravky pro balkónové rostliny a umístěte ji na plné slunce.
Dipladenie má dužnaté kořeny, které slouží jako dobrá zásobárna vody, proto rostlina zvládne i krátkodobé opomenutí zálivky.
Rostlina se poměrně snadno množí stonkovými řízky (použijte vždy ještě nezdřevnatělé výhony).
Při nákupu si dipladenii dobře prohlédněte, neměla by jevit známky plísňového onemocnění, listy by měly být bez škůdců, zdravé, lesklé. Na dipladenii byste měli najít množství poupat a jen málo odkvetlých květů. Po přinesení domů květinu ihned přesaďte z plastového květináče do hliněného nebo do samozavlažovací nádoby.
Základem moderních hybridů se stala odrůda Mandevilla sanderi, která byla objevena v roce 1840 severně od brazilského Ria de Janeira, a proto vznikl i tento název Dipladenia hybrida rio. Oblíbená popínavá rostlina s trubkovitými květy v barvě bílé, růžové nebo purpurové dorůstá do výšky 25–200 cm. Rostlinu lze udržet i ve tvaru keříku, pokud ji ihned po odkvětu seříznete. Kvete od května do října. Pěstujeme ji jako pokojovou rostlinu, s možností letnění venku.
Pěstování dipladenie hybrida rio bývá úspěšné, pokud dodržujeme zejména dvě zásady – pěstujeme ji jako přenosnou rostlinu a zajistíme vysokou vzdušnou vlhkost v okolí rostliny. V suchém prostředí dipladenie nepokvete a listy jí budou opadávat nebo se kroutit.
Dipladenii můžeme pěstovat jako pnoucí liánu, musíme ale rostlině zajistit pevnou oporu, při dobré péči můžou mít výhony délku až tři metry. Další způsob pěstování je ve formě keře. V tomto případě musíme dipladenii brzy na jaře poměrně hluboko seříznout. Při řezu dejte pozor na jedovatý latex.
Přes léto dipladenii můžeme hnojit hnojivy pro balkónové rostliny a umístíme ji na plné slunce.
Dipladenie má dužnaté kořeny, které slouží jako dobrá zásobárna vody, proto rostlina zvládne i krátkodobé opomenutí zálivky.
Rostlina se poměrně snadno množí stonkovými řízky (použijte však vždy ještě nezdřevnatělé výhony).
Při nákupu si dipladenii dobře prohlédněte, neměla by jevit známky plísňového onemocnění, listy by měly být bez škůdců, zdravé, lesklé. Na dipladenii byste měli najít množství poupat a jen málo odkvetlých květů. Po přinesení domů květinu ihned přesaďte z plastového květináče do hliněného nebo do samozavlažovací nádoby.
Pro pokojové pěstování banánovníků je právě zakrslý banánovník asi ten nejvhodnější. Pochází z Indomalajsie a patří mezi víceleté byliny. Stejně jako ostatní banánovníky vyžaduje světlé místo, teplo a vyšší vzdušnou vlhkost. Zálivka musí být během léta bohatá, hnojení běžné. Substrát vyžaduje lehký a humózní. Dobrá je drenáž na dně květináče. Banánovník není vhodné letnit na balkonech, vítr totiž může potrhat listy. Protože většinou nedokážeme zajistit v bytě potřebnou vzdušnou vlhkost, je třeba počítat s tím, že rostlinu často napadají svilušky.
Ve svém přirozeném prostředí dorůstá 1,5–9 m do výšky. Pod zemí vytváří oddenek. Listy jsou ohraničené tmavší zelenou. Spodní strana je červená. Banánovník kvete v převislém květenství dlouhém 0,5–1,5 m. Potřebuje teplo bez mrazu a půdu bohatou na živiny. Minimální teplota zimování je 5 °C.
Scindapsus miluje teplejší podmínky, kolem 20 stupňů, při dobré zálivce snáší skvěle i letní horka. Přezimování není nutné, ale velmi dobře snese i teploty kolem 10 stupňů v zimní verandě nebo v chladné místnosti, přičemž v tuto dobu omezte zálivku. U potosu nevadí, když ho i v zimě přibližně dvakrát pohnojíte. V extrémně suchém prostředí mu mohou zasychat listy a výhony, což se děje i tehdy, když opomenete zálivku, ale většinou to celou rostlinu nezahubí. I když už trošku zasychá, podaří se jí hojnou zálivkou oživit. Hnojení se provádí jednou za čtrnáct dnů od března do října, v zimě za celou dobu zimování maximálně dvakrát.
Scindapsus se množí výhonky. Mladé rostliny si snadno namnožíte tak, že výhonky, které mívají za listy již náznaky kořínků, ponoříte do vody. Koření rychle a stejně rychle i rostou, zejména na jaře je to růst doslova závratný. Lze je také rovnou vysazovat do zeminy. Starší rostliny musíme vyvazovat nebo jim poskytnout nějakou oporu. K mladým rostlinkám však lze připomenout jedno: Nemusíte se bát zasadit potos i do menších květináčů, své nároky na zeminu má minimální. Roste dobře i ve vodě, jen musíte čas od času rostlinu pohnojit. Škůdci dávají této rostlině většinou pokoj, dobré je hlídat plísně na zemině, kvůli vysoké vlhkosti zeminy se občas vyskytuje.
Oleandr nejlépe přezimuje na chladném a světlém místě (minimálně 5 °C), v téměř suché zemině, tudíž nepřelívejte. Koncem zimy začínají oleandry se zvyšující se teplotou prostředí opět pomalu růst a právě v této době by se zejména rostliny z teplejšího přezimování měly dostat na co nejsvětlejší místo, abychom předešli vytažení výhonů. V zimě i na jaře je pak při jejich zimování důležité pravidelné postřikování (mlžení) rostlin – tím předejdete napadení sviluškami. Oleandry jsou stálezelené keře, které i přes zimní období potřebují dostatek světla, aby neztratily své olistění, nebo jeho převážnou část. Pokud o listí přijdou, na takových místech již neobrazí, a proto se často můžeme setkat s rostlinami rozsochatými, s trvale vyholenými větvemi. Následky lze naštěstí zmírnit řezem, který oleandry dobře snášejí.
Způsoby jak zazimovat jezírko se liší podle jeho osídlení. Choulostivější rostliny, například některé tropické druhy leknínů, vodní hyacinty, pistie, ale i živočichy, jako jsou běžné akvarijní rybky a teplomilné želvy přemístíme z jezírka na vhodné místo dříve, než začnou teploty dlouhodobě klesat pod kritickou hranici. Vyloženě teplomilné druhy rostlin i živočichů lze zimovat i při pokojové teplotě.
V hloubce od 40 cm (lépe však 50 až 70 cm) můžeme bez problémů zimovat veškeré mrazuvzdorné vodní a bahenní rostliny. Nádrž nemusí být takto hluboká ve všech částech, stačí například větší prohlubeň ve středu jezírka, kam na zimu přemístíme rostliny z mělčích okrajových částí.
V jezírkách hlubokých alespoň 1 m, lépe však 1,5 m, přezimují bezpečně i ryby a některé vodní želvy, pocházející z klimatu podobného našemu (například želva nádherná). Teplota vody se v hloubkách přes 1 m drží v zimě stále kolem +4 °C. Při delším poklesu teplot pod 7 °C přestávají rybky přijímat potravu, samy se stáhnou do nejhlubší části jezírka a upadají do stavu letargie.
Pokud v jezírku zimujeme ryby, případně i vodní želvy, je důležité jej na podzim vyčistit od organických zbytků, jako jsou zbytky rostlin, spadané listí nebo mrtví živočichové. Vylovíme je síťkou nebo jezírko aspoň zčásti vypustíme, vyčistíme a vodu znovu doplníme. Ze zbytků rozkládajících se rostlin se uvolňují toxické plynné látky, které mohou v omezeném prostoru jezírka dosáhnout nebezpečně vysoké hladiny a obyvatele otrávit. Většinou se nepodaří vylovit všechny zbytky, navíc k odumírání částí vodních rostlin dochází i přes zimu, takže se nebezpečné plyny sice mírně, ale přece stále vytvářejí. Omezené množství však nevadí, pokud plyny unikají volně do vzduchu. I proto je důležité zabránit zamrznutí vodní hladiny.
Zamrzlá vodní hladina je nebezpečná především pro ryby a želvy. Ale při déletrvajících velkých mrazech se může vytvořit tak silná vrstva ledu, že dosáhne až k rostlinám a poškodí je. Hrozí-li takové mrazy, je dobré i led na jezírku, kde pěstujeme pouze rostliny, rozbíjet nebo hladinu nad místem zimování zakrýt polystyrénovými deskami, kusy dřeva, svazky větviček. Voda nezamrzne nebo se zde vytvoří jen slabší, nesouvislá vrstva ledu.
Pokud v jezírku rostou rostliny se stonky vystupujícími nad hladinu, které v zimě zasychají, nikdy je před zimou neodřezáváme. V ledu totiž vytvoří přirozené „větrací“ otvory – led kolem nich není tak silný a plyny mohou pronikat i skrz suché, odumřelé stonky rostlin. Do vody můžeme také umístit svazek větví, slámy či jiný vhodný materiál, který také umožní difuzi plynů. Otvor uvnitř svazku kaž
Jedná se pravděpodobně o nejlepší a nejoblíbenější druh jilmu pro bonsaje. Jilm čínský je strom, který ve své domovině dorůstá výšky až 20 metrů, má velmi jemné větvení, lístky jsou drobné, střídavě postavené, s vroubkovaným okrajem a malým řapíkem. Dobře snáší teplotní rozdíly a nevadí mu přílišné sucho nebo vlhko. Tento druh je normálně opadavý, pochází-li z teplejších klimatických podmínek, je ale stále zelený. U nás se pěstují rostliny stále zelené v interiérech a opadavé venku.
V zimě umisťujeme na jasném a slunném okně s teplotou mezi 6–22 °C. Při nedostatku světla listy žloutnou a opadávají. Od května do září mohou být jilmy při dostatečné zálivce venku na plném slunci.
Zaléváme po celé vegetační období denně, v horkém počasí i častěji, v zimě zálivku omezte, mezi zálivkami nenechte půdu vyschnout. Po rozvití listových pupenů na jaře hnojte první měsíc každý týden, pak jednou za 14 dní, v zimě při chladnějším zimování jednou po 4–6 týdnech.
Přesazujeme každoročně časně zjara do 10 let věku stromu, pak dle potřeby vývoje kořenů. Kořeny by se měly každé 2 roky kontrolovat. Vhodnou zeminou je substrát pro pokojové rostliny nebo hlína (akadama) – rašelina – písek v poměru 2 : 1 : 1.
Nové přírůstky prořezáváme stále, polodřevnaté výhonky za 2. až 3. listem. Větvičky je možno tvarovat drátem kdykoliv, správně založená koruna se snadno udržuje stříháním. Předlohou nám mohou být všechny známé styly. Čínský jilm lze díky jeho bujnému růstu a střídavě rostoucím listům tvarovat v požadovaném stylu pouze cíleným řezem. Drátování se zpravidla používá v případech, že se mění tvar starší rostliny nebo se rostlina zpracovává poprvé. Drátovat lze mladé výhony do tloušťky tužky. Silnější větve se napínají, aby se jim nepoškodila choulostivá kůra.
Redukční řez se provádí od délky výhonů 10 cm a více, lze prořezávat i mladší stromky, které jsou ještě ve vývoji. Již vyzrálé bonsaje prořezáváme dříve. Podle stupně vyzrálosti a postavení větve v koruně zkracujeme na jeden až pět listů. Mají-li být v průběhu nového tvarování odstraněny silnější větve, provádíme řez nejlépe v období od dubna do července. Dobře ošetřené rány v tomto období zarůstají zvlášť dobře.
Osivo u nás v prodeji nenaleznete. Jilm lze však snadno množit řízkováním. V nabídce specializovaných obchodů se starší rostliny v různých věkových kategoriích a vývojových stadiích objevují pravidelně.
Pěstujeme jako letničku do nádob, květináčů, truhlíků nebo do záhonů. Doporučuje se umístit na terasu, kde večer sedáváme. Důležité je odstraňovat odkvetlé květy. Nezapomínejte na hnojivo na kvetení a kvalitní substrát při výsadbě. Vanilkový keřík umístěte na slunečné stanoviště, které je chráněné před větrem.
Rostlina vyžaduje mírnou zálivku a každé 2 týdny přihnojovat. Odkvetlé květy odstraňujte, abyste podpořili další kvetení. Bal musí být mírně vlhký, nesmí nikdy úplně vyschnout. Listy, které kvůli nedostatku vláhy uvadnou, se jen těžko vzpamatovávají, většinou na nich zůstanou hnědé skvrny.
Zakoupené nebo vypěstované mladé rostliny se vysazují na vzdálenost 25 cm. Rostliny zakoupené na podzim nebo v zimě chraňte před přílišnou vlhkostí.
Otočník je citlivý na chlad, proto je nezbytné přenést ho k přezimování do světlé místnosti s teplotou 12 až 15 °C a málo zalévat. Na jaře rostlinu přesaďte. Otočník může přezimovat, ale u malých rostlin se to nevyplatí. Můžete jej však pěstovat jako malý keřík, který zimování vyžaduje. Po několika letech nás pak potěší krásnou barvou a vůní, která je příjemná nejenom nám, ale i motýlům, kteří za horkých dnů květy přímo obalí. Otočník je možné pěstovat i jako stromek, jestliže se hlavní stonek včas vyváže k opěrné tyčce. Zapěstování takového stromku trvá až pět let.
Heliotropium lze množit pomocí semen, která klíčí při teplotě 20 °C, nebo i řízků, které se odebírají z přezimovaných rostlin. Vhodným termínem na množení je leden. V létě se doporučuje množení bylinnými řízky – rostlina snadno zakořeňuje vrcholovým řízkem se třemi páry listů. Podzimní řízkování se provádí z polovyzrálých řízku, výsev ze semen je vhodný v březnu.
Otočník můžete pěstovat i na světlém místě v bytě, ale bude vám vděčný za letnění. V bytě může trpět mšicemi a molicemi, jejichž počet se omezí právě při letnění. Při napadení mšicemi se doporučuje postřik Pirimor a molice likvidujte postřikem Mospilan.
Kdyby u nás bylo o pár stupňů více, lemovaly by nám různobarevné oleandry zahradní cesty a stínily okna domů. Bohužel tomu tak není, a tak se začátkem každé zimy oleandry v květináčích stěhují do nezamrzajících prostor, chat, suterénů domů nebo chodeb. A na jaře je znovu vynášíme. Stěhování mohutných oleandrů v těžkých nádobách dovnitř a jejich jarní vynášení ven představuje náročnou akci i pro několik lidí. Kdo se tomu chce vyhnout, zaměří se na malé keříky nebo si možná troufne vypěstovat oleandrové bonsaje, které udivují něžnými miniaturními kvítky.
Na přezimování přeneste oleandr na podzim, nejčastěji koncem září (v závislosti na aktuálním počasí). Oleandr snese krátkodobě mráz až do cca -10 °C. Mráz sice poškodí mladé výhony, ale rostlina dokáže spolehlivě vyrašit ze staršího dřeva nebo vyžene nový výhon od kořenů. Dlouhodobé mrazy by však oleandr nepřežil. Pokud je to možné, zimujte oleandry v chladnějším prostředí s teplotou v rozmezí od 2 do 12 °C. Citlivější kultivary je vhodné zimovat při teplotách 8–12 °C. Při teplotách nad 12 °C se rostliny probouzejí k růstu. Teplejší zimování může být i příčinou slabšího kvetení v následující sezóně. Dalším faktorem ovlivňujícím kvetení je velikost ztráty listů v zimním období. Čím více listů opadne, tím méně bude rostlina pravděpodobně kvést.
Aby listy neopadávaly, je třeba jim dopřát i v zimě dostatek světla. Naopak vody potřebují rostliny zimované v chladnu minimum – pouze tolik, aby kořeny zcela nepřeschly. Přes veškerou péči může během zimy k nějakému opadu listů dojít, je to v našich klimatických podmínkách zcela přirozené. Listy na původním místě však již nenarostou, proto se holé větvičky na jaře seřezávají.
Na řízkování je dobré rostliny připravit, a to nejlépe tak, že jim dopřejeme hnojivo s vyšším obsahem draslíku asi 1 až 2 měsíce před řízkováním. Měkké řízky s nevyzrálým pletivem často velmi špatně zakořeňují a navíc bývají napadány hnilobou a plísněmi. Nikdy neřízkujeme jakkoli napadené a poškozené rostliny. Řezací nástroj vždy při změně rostliny ponoříme do lihu, čímž ho dezinfikujeme.
Rostliny před odběrem řízků dostatečně zalijeme, aby bylo případné odlamování řízků snadné. Odlamujeme rostlinu v místě kolínka. Rostlinám můžeme řízky raději odřezávat ostrým nožem (viz výše), případně je odstřihovat nůžkami. Jednotlivé řízky odřízneme přímo anebo si uřízneme celý dlouhý stonek, který pak následně dále řízkujeme.
Správný řízek muškátu je dlouhý asi 10 až 15 cm a měl by mít 2 nebo 3 patra listů. Z řízků odstraňujeme všechny listy a palisty, které by byly po zaschnutí v kontaktu se substrátem. Vhodné je ponechat na řízku 2 až 3 listy. Jestliže namočíme dolní okraje řízků do práškového stimulátoru, podpoříme tím jejich růst.
Na řízkování jsou nejvhodnější sadbovače anebo větší květináče. Do jednoho květináče o průměru 10 cm můžeme zapíchnout až 5 řízků. Ušetříme tím místo a navíc po vysazení do truhlíků příští rok budeme mít bohatší kvetení. Množitelský substrát je tím správným substrátem pro řízkování. Zakoupíme jej běžně ve všech zahradnických centrech. Případně si můžeme připravit vlastní zeminu z písku, perlitu a rašeliny v poměru 3 : 2 : 1. Substrát nemá zadržovat vodu, aby v něm řízky nezahnívaly. Řízek by měl být umístěn v substrátu 2–3 cm hluboko. Malým nástrojem si uděláme do substrátu důlky a řízky do nich vkládáme.
Řízky budou dostatečně zakořeněné asi po 3 až 6 týdnech. Na tuto dobu je umístíme v sadbovačích na světlé místo, nikoli však na přímé slunce. Po dobu 4 týdnů je pro ně ideální teplota kolem 20 stupňů. Řízky zaléváme ideálně do podmisek. Půda tak zůstane lehce vlhká, nikoli však přemokřená. Zakořeněné řízky nakonec z malých sadbovačů přesadíme do klasických květináčů. Řízky z květináčů o průměru 10 cm nepřesazujeme. Při zimování řízků platí známé pravidlo: čím nižší teplota prostředí, tím méně zálivky. Řízky do jara několikrát zaštípneme, aby se hezky rozvětvovaly.
