ZMLAZOVACÍ ŘEZ PTAČÍHO ZOBU, nejen o tom se dočtete v tomto článku. Ptačí zob je dřevina, která se hojně využívá k výsadbě živých plotů. Nechybí skoro na žádné přírodní zahradě. Dorůstá do výšky zhruba 2 m. Je to velmi nenáročná rostlina, snese i sucho.
Ptačí zob a pseudomonas syringae
Pseudomonas syringae je bakteriální patogen, který může způsobovat onemocnění u široké škály rostlin, včetně ptačího zobu. P. syringae může ptačí zob infikovat a způsobovat příznaky, jako jsou skvrnitost listů, odumírání větviček a hálky (abnormální výrůstky).
Nemoc ptačího zobu
Pseudomonas syringae může u ptačího zobu způsobovat různá onemocnění, včetně:
Skvrnitost listů: Malé, hranaté, vodou nasáklé skvrny, které zhnědnou a mohou vypadávat, čímž vytvářejí efekt „díry po střele“.
Odumírání větviček: Terminální výhonky mohou odumírat, zejména na podzim a na jaře, v důsledku lézí vyvíjejících se v uzlech.
Hálky: Abnormální výrůstky nebo otoky na stoncích a větvích, podobné těm, které jsou pozorovány u olivovníků a oleandrů vlivem produkce kyseliny indoleoctové (IAA).
Infekce způsobené P. syringae mohou oslabit rostliny ptačího zobu, což vede ke slabému růstu, estetickým poškozením a v případě závažných případů k možnému úhynu rostliny.
Řešení nákazy
Léčba infekcí způsobených P. syringae u ptačího zobu může zahrnovat:
Sanitace: Odstranění a zničení infikovaného rostlinného materiálu za účelem omezení šíření bakterií.
Správné prořezávání: Prořezávání postižených větví a stonků daleko za lézí za účelem odstranění infikované tkáně.
Ochrana ran: Ochrana ran po prořezávání před infekcí, zejména za mokra nebo vlhka.
Odolné odrůdy: V některých případech může být možností výsadba odrůd ptačího zobu odolných vůči chorobám.
V naší poradně s názvem PTAČÍ ZOB se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Společenství vlastníků, Olomouc, Karafiátová 292/2; předseda : Vladimír Buk ing..
Dotaz k množení ptačího zobu řízkováním.
Jaká je doporučená délka řízků pro množení a jaké je vhodné přikrytí provedených řízku vložených do malých květináčkůl :
Děkuji za odpověď
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Délka řízků při množení ptačího zobu je okolo 10 cm. Není třeba přikrývat řízky v květináčích, stačí jen udržovat vlhké. Připravil jsem ke shlédnutí výběr video návodů na množení ptačího zobu. Pokud máte zájem, můžete se podívat, jak to dělají ostatní, zde: https://www.youtube.com/res…
Zakládací řez – provádí se u mladých stromů v období jejich intenzivního růstu. Nejčastěji se jedná o řez prováděný v okrasné školce při založení koruny, nebo se jedná o řez při výsadbě stromů na trvalé stanoviště, kdy je základem pro formování koruny do typického habitu či funkčního typu. Provádí se do 15–20 let věku stromu, pak následují řezy udržovací.
Výchovný řez – jeho cílem je zabezpečit druhově charakteristický staticky odolný tvar koruny ošetřovaného jedince a připravit podmínky pro rozvoj koruny typické pro daný taxon. Rovněž přizpůsobit velikost a tvar koruny funkčním požadavkům stanoviště (úpravou podchodné, pojezdové výšky). Při provádění výchovného řezu se odstraňují zejména poškozené, suché větve, kodominantní větvení, navzájem se křižující větve a větve s vrůstající kůrou v úžlabí (tlaková větvení).
Udržovací řez – používá se u vzrostlých stromů, které již překlenuly období intenzivního růstu. Cílem je zajistit jejich dlouhodobou funkčnost a omezit na minimum jejich možné negativní působení na okolí.
Zdravotní řez – jedná se o komplexní udržovací řez (ostatní udržovací řezy z něj vycházejí). Cílem je především zabezpečit dlouhodobou funkčnost stromu z hlediska vitality, zdravotního stavu a provozní bezpečnosti. Tento řez se opakuje v několikaletých intervalech, alespoň však jednou za 8– až 10 let, s ohledem na aktuální stav stromu. Tímto řezem se odstraňují či zkracují větve suché, mechanicky poškozené, zlomené, jinak provozně nebezpečné, napadené škůdci nebo houbami, větve, které se kříží, větve zahušťující korunu, nevhodně směřující větve. Ošetřují se tak kodominantní a tlaková větvení, zarovnávají pahýly po nekvalitních řezech a podobně.
Bezpečnostní řez – je nejjednodušší variantou zdravotního řezu, zaměřenou pouze na provozní bezpečnost stromu. Bezpečnostním řezem se odstraňují pouze větve, které by mohly bezprostředně ohrozit okolí. Jedná se o větve suché, mechanicky poškozené, nalomené, zlomené. Z důvodu závažnosti je možno bezpečnostní řez provádět celoročně v intervalech přibližně 2–6 let.
Redukční řez – podle charakteru a zaměření se dělí na redukční řez vlastní (redukce od určité překážky), prosvětlovací (prosvětlení koruny z provzdušnění a revitalizace koruny), symetrizační (symetrizace z důvodu náporu větru) a stabilizační SIA (stabilizace stromu pomocí redukce výšky koruny, vypočtená dle metody Static Integrated Assessment).
Redukční řez vlastní – se zaměřuje na celkovou nebo jednostrannou redukci koruny. Často se jedná o stromy v blízkosti různých překážek nebo stromy dlouho ponechané bez jakékoliv péče. Taktéž se odstraňují větve, které výrazně vychylují strom z jeho těžiš
Výchovný řez – v prvních letech po vysazení u švestek, slív, renklód i mirabelek, stejně jako u ostatních ovocných druhů, používáme výchovný řez, abychom zapěstovali správný základ koruny. Výhony prvního patra musí být vždy seříznuty do jedné roviny, aby rostly stejnoměrně a zůstaly podřízeny střednímu výhonu (terminálu). Kdybychom výhony sestřihli nestejnoměrně, ty silně zakrácené by rostly jen slabě, a naopak výhony slabě zakrácené by rostly silně. Při založení prvního patra ponecháváme na kmínku tři až čtyři kosterní větve v dostatečném odstupu od sebe. Další větve vyrůstající od prvního patra zakládáme střídavě na vzdálenost. Dbáme rovněž na to, aby kosterní větve nevyrůstaly v ostrém úhlu nasazení – při větší násadě plodů by se mohly vylomit nejen větve, ale mohl by se „rozčísnout“ i celý strom. V dalších letech zkracujeme už jen výhony delší než 60 cm, bez řezu by se totiž dolní pupeny změnily na spící, nebo by se z nich vyvinuly slabé trnovité výhony s krátkou životností.
Udržovací řez – nejvhodnějším tvarem stromů peckovin pro malé zahrady je čtvrtkmen nebo zákrsek s pyramidálně dutou korunou bez středního výhonu (terminálu). Hlavní větev vyřízneme při založení druhého patra, čímž udržíme stromek ve výšce přijatelné pro snadnější sklizeň i ošetřování. Protože se však málovzrůstné kultivary slivoní s nadměrnou plodností brzy vyčerpají, doporučuje se na jaře udržovací řez, který má zmlazující účinky. Pokud roční přírůstky nejsou menší než 40 cm, můžeme řez omezit jen na průklest.
Zmlazovací řez – ten posílí plodnost. U stromů, které mají menší přírůstky, se výrazně snižuje plodnost, a proto musíme provést zmlazovací řez koruny, kdy zkracujeme hlavní větve o 50–100 cm, což je dvou- až tříleté dřevo. Nejlepší doba pro tento řez je na počátku kvetení slivoní, tehdy se také řezné rány nejlépe zacelují za předpokladu, že jsou ošetřeny ochranným nátěrem (štěpařský vosk, stromový balzám nebo latex). Při hlubokém zmlazovacím řezu dodržujeme zásady Zahnova řezu (viz níže). Řezy vždy zatíráme štěpařským voskem nebo nátěrem. Takto ošetřujeme rány stromu větší než 1 cm. V září a říjnu neřežte větve o průměru větším než 3 cm.
Ptačí zob a všechny jeho odrůdy mohou být náchylné k různým chorobám a napadení škůdci. Mezi běžné nemoci patří houbová onemocnění, jako je medová houba, padlí, rez a skvrnitost listů. Škody mohou způsobit i škůdci, jako jsou svilušky, červci a nosatci révoví. Kromě toho může být divoký ptačí zob napaden specifickými patogeny, jako jsou ty z rodů Ascochyta, Septoria, Colletotrichum a Phyllosticta, a také Cercospora ligustri.
Houbové choroby
Medová houba Projevuje se bílým myceliem (plynnými vlákny) na stonku nebo kořenech rostliny, což často vede k jejímu odumření.
Padlí Projevuje se jako bílé skvrny na listech a stoncích, které mohou způsobovat žloutnutí a vadnutí.
Rez a skvrnitost listů Tato houbová onemocnění způsobují skvrny na listech, přičemž rez je červenooranžová a skvrny listů jsou obvykle žluté nebo hnědé.
Škůdci
Roztoči Drobní škůdci, například svilušky, kteří sají mízu z listů a způsobují žluté skvrny na listech a bílé pavučiny.
Červci Drobní škůdci, kteří se živí rostlinnou mízou, což vede k poškození listů a stonků.
Nosatec révový Hmyzí škůdce, který může poškozovat kořeny a listy.
Další onemocnění
Hniloba kořenů Může se objevit, pokud je rostlina vysazena ve špatně propustné půdě, což způsobuje zpomalený růst a žloutnutí/opadávání listů.
Stres ze sucha Ptačí zob může být náchylný k suchu, zejména pokud je usazen v chudé půdě.
Přelévání Může vést k hnilobě kořenů a dalším problémům.
Nedostatek živin Může způsobit zpomalený růst a žloutnutí listů.
Řešení chorob ptačího zobu
Houbové choroby: K léčbě houbových infekcí lze použít fungicidy, ale správná diagnóza je zásadní.
Napadení škůdci: Lze použít insekticidy a další metody hubení škůdců, ale je důležité identifikovat konkrétního škůdce.
Pěstební postupy: Zlepšení odvodnění půdy, zajištění správné zálivky a hnojení a udržování dobré cirkulace vzduchu kolem rostlin může pomoci předcházet chorobám a škůdcům a zvládat je.
Odstranění a nahrazení: Pokud je ptačí zob silně napaden nebo je invazivní, může být nutné jej odstranit a nahradit vhodnější rostlinou.
Poraďte se s odborníky: Pokud si nejste jisti příčinou problému nebo nejlepším postupem, doporučuje se poradit se s místním zahradnickým odborníkem nebo zahradnickou poradnou.
Tis se objevuje jako podrost v listnatých lesích, na půdách humózních, čerstvě vlhkých, zásaditých (zejména vápnitých) a na stinných stanovištích (špatně snáší rychlé změny intenzity světla).
Velmi často se pěstuje v parcích, a to v několika kultivarech, které se liší tvarem (sloupovitý či široký vzrůst, převislé větve a podobně), délkou jehlic či barvou míšek. Je možné jej tvarovat a vzhledem k tomu, že roste velmi pomalu, udržuje si daný tvar po mnoho let. Vyhovuje mu stinné umístění a dobře snáší i městské znečištěné ovzduší. Půda by měla být čerstvě vlhká, zásaditá a humózní. Množí se semeny nebo koncem léta stonkovými řízky, což je u okrasných forem jediný možný způsob množení.
Protože velice dobře regeneruje i na starém dřevě (hluboký zmlazovací řez), je vhodný pro stříhané živé ploty, pěstované v zástinu.
Tato domácí, ve volné přírodě vzácná dřevina roste od nížin až do nižších horských poloh. Dokáže růst na silně zastíněných místech i na plném slunci, jen má-li tam alespoň trochu vlhkou půdu. Na živiny je nenáročná, upřednostňuje vápenaté půdy, ale nevyžaduje je. Výborně snáší znečištěné ovzduší.
V současnosti je tis oblíbeným keřem pro výsadbu v parcích i zahradách. Z našich jehličnanů má nejtmavší zbarvení, a tak dobře vyniká mezi jinými. Zvlášť pěkně tisy vypadají v podzimním období, kdy se kolem semen vytváří dužnatý červený obal – míšek (epimatium).
Výhodou tisu je i velká tolerance k zastínění. Z evropských dřevin snáší stín nejlépe. S oblibou se využívá pro stříhané živé ploty. Další výhodou je výborná regenerace i na starém dřevě (dobře snáší hluboký zmlazovací řez). Díky pomalým přírůstkům se z tisů úspěšně tvarují takzvané živé sochy (topiary). Tis se hodí také k výsadbě jako solitér či do skupinových výsadeb. Specializovaní prodejci nabízejí bohatý sortiment kultivarů. Zatímco některé se místo do výšky rozrůstají spíše do šířky; jiné vynikají světlejším zbarvením jehličí (ty je vhodné vysazovat na místa s dostatkem slunce) či velmi útlou siluetou.
Tis červený nejlépe roste v živných, dobře propustných půdách. Především mladé rostliny pravidelně zaléváme, aby nedošlo k přísušku. Pozor však na zamokření. Volíme stanoviště na slunci až v mírném polostínu. Během vegetace používáme pomalu rozpustná hnojiva pro okrasné dřeviny. Tisy velice dobře snáší řez. Brzy na jaře provádíme zmlazení rostlin, během vegetace pak zastřihujeme nové výhony. Je schopen obrážet i ze starého dřeva. Plně mrazuvzdorný do -27 °C.
V naší poradně s názvem VINNÁ RÉVA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Miroslav Kubánek.
nadpis vašeho článku a nejen vašeho je střihání vinné révy na podzim a není tam ani slovo o tom střihu na podzim,prosím o jednoduchou věc,jak a kdy se stříhá vinná réva na podzim. Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Podzimní řez vinné révy se standardně neprovádí. Řez se provádí až v únoru. Během podzimu dřevo ještě dozrává a není připraveno na zkracování. Nejlepší období pro řez vinné révy je únor - doba, kdy odezní největší mrazy. Teprve pak se provádí řez vinné révy.
U starých stromů se může provádět řez zmlazovací. Ten je zapotřebí převážně u stromů, které nebyly stříhány delší dobu, třeba i několik let. Jejich větve jsou již hrubé, přerostlé a koruna zarostlá divokými výhony (vlky). Při tomto řezu je vždy vhodné konzultovat s odborníkem, jestli je možné takový strom ještě zachránit, nebo je lepší jej pokácet a vysadit nový.
Takové stromy je totiž těžké uvést do stavu, kdy budou každý rok přinášet pravidelnou úrodu a kvalitní plody. Mívají většinou narušený koloběh úrody, takže jeden rok mají velkou úrodu drobných a nekvalitních, špatně uzrálých plodů a druhý rok třeba vůbec neplodí. Jsou přehuštěné, porostlé mechem, přes vlhký rok plné mšic, padlí a jiných chorob a škůdců.
Ve svém příspěvku PODZIMNÍ ŘEZ VINNÉ RÉVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Polešovský.
Ošetření vinné révy na podzim
Veškeré spadané listí pod vinnou révou shrabeme a dáme do popelnice. Listy mohou obsahovat zárodky plísní.
- Do popelnice NE! Pokud se nudíme listí shrabeme a dáme na kompost. Vinaři se tímto nezabívají-je to ztráta času. Malovinaří postříkají močovinou zeminu a tím urychlí rozklad starého listí.
Provádíme řez révy (nebo brzy v zimě, podle počasí), ponechaná očka se tím posílí a vinná réva neslzí.
- Kdo se do budoucna nechce trápit virovímy chorobami a Escou provádí řez až po 15.únoru. Pouze vinaři co toho mají příliž mnoho stříhají dříve a vystavují se tím ryziku zmrznutí tažňů. Jinak se nedoporučuje žádný řez!!!
Révu na zimu nepřikrýváme, pouze přihrneme ke kořenům trochu zeminy.
- Ne trochu, ale mladá rostlina má mít v chladnějších oblastech zakryté spodní očka případně zásobní čípek. Zahrnuje se to jako brambory. Malovinaři naorávají vinice a tím chrání hlavně před lednovými a únorovými mrazi.
Po řezu vinné révy postříkáme větve i půdu pod keřem směsí z vápenného mléka s přídavkem 10% roztoku kainitu.
- Postřik případné hnojení se dělá podle potřeby založené na rozboru půdy. Vápenaté mléko může na některých půdách spíše škodit.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Vhodné je provádět takzvaný zmlazovací řez, který posilní plodnost stromu. Dělá se zkracováním hlavních větví o plných 50 až 100 centimetrů. Nejlepší období pro tento řez přichází tehdy, když slivoň začíná kvést, protože se tak poměrně lehce zacelí rány po řezu. Ty ale stejně musíte ošetřit. Pokud jsou přírůstky větší, bude nutný takzvaný udržovací řez. Na ten pamatujte při vegetativním přírůstku o délce alespoň 40 centimetrů, nejlépe však až 60 centimetrů. Pokud byste na tento druh řezu zapomínali, pupeny by se změnily na „spící“, což by znamenalo, že se v dolní části větví ochudíte o snadno dostupné plody.
Zde můžete zhlédnout video, jak správně provádět řez slivoní.
V naší poradně s názvem KATALPA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Monika Heřmanová.
Potřebovala bych zmenšit korunu katalpy. Lze sestřihnout už na podzim a dále pokračovat na jaře?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Katalpa snese velmi radikální řez a je to dobře, protože roste jak z vody, a když se nezastříhává, tak vás vystěhuje z pěkně velkého kusu vaší zahrady. Nebojte se katalpu zkrátit jako vrbu. Přikládám zde video, na kterém je vidět hodně radikální řez, který katalpě nijak neublíží: https://youtu.be/XdKE7pxXxak
Po takovém řezu bude katalpa jako zelená koule. Řez proveďte v dubnu.
Ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare) je naše domácí rostlina. Roste jako podrost v habrobubovém lese. Dorůstá výšky až 3 m. Je to hojně rozvětvený keř, který má tmavě zelené listy, 2–7 cm dlouhé a řapíkaté. Na podzim mají lístky nafialovělou barvu. Na podzim opadávají, ale při mírných zimách vydrží až do jara a opadají až při rašení nových listů. Ptačí zob obecný kvete během června až července bílými drobnými kvítky. Pokud se stříhá jako živý plot, tak bohužel nekvete. Můžete ho prořezávat jakýmkoli způsobem. Většinou dvakrát ročně, aby pořádně zhoustl. Velikost květenství je až 6 cm. Jeho plod je zhruba 8 mm velká bobulka černé barvy s fialovohnědými semínky. Dozrávají na konci léta v srpnu až září. Bobule mají trpkou chuť, jsou často vyhledávanou potravou ptactva, pro které nejsou jedovaté. Jinak je to ale u člověka, pro něj jsou jedovaté. Tato rostlina má ráda slunce nebo polostín, tam se jí opravdu daří. Obrázky ptačího zobu obecného si můžete prohlédnout třeba tady.
V naší poradně s názvem ŘEZ VINNÉ RÉVY NA PODZIM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Šiši.
Dobrý den, jsem laik, mám vinnou révu 3 rokem a zanedbala jsem řez v prvém roce. Mohu tvarovat řezem i na podzim, nebo jen opravdu na jaře. Díky za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Hlavní doba k prořezávání je v předjaří (únor, březen). Když budete prořezávat na jaře, tak z ran bude vytékat sladká tekutina, která jednak vysílí rostlinu a zároveň se na sladkém podkladu začnou vyvíjet bakterie, které budou dál ničit vaši révu. Na jaře a v létě se dělá jen vylamování výhonů a osečkování. Zde je k tomu více informací: https://www.vinna-reva-pest…
Chcete-li přesadit ptačí zob, rostlinu několik hodin předem důkladně zalijte, vykopejte kolem ní široký příkop, abyste zachytili co největší kořenový bal, prořezejte keř o jednu třetinu až dvě třetiny, abyste snížili stres, a přesaďte jej na nové místo s dobře propustnou půdou. Novou jámu připravte tak, že ji dvakrát rozšíříte o kořenový bal a přimícháte do ní trochu kompostu. Po umístění rostliny do nové jámy ji zasypte zeminou, důkladně zalijte a přidejte mulč.
Než začnete
Připravte si nové místo: Před vyjmutím rostliny vykopejte novou jámu. Jáma by měla být dvakrát širší než kořenový bal a o něco hlubší.
Zalijte rostlinu: Ptačí zob před vykopáním vydatně zalévejte asi hodinu. To pomůže zemině slepit se, kořenový bal zůstane neporušenější a méně pravděpodobné, že se rozpadne.
Prořezejte keř: Zastřihněte větve o jednu třetinu až dvě třetiny. Tím se sníží množství listů, které musí kořenový systém podpírat, což pomáhá rostlině zotavit se ze stresu z stěhování.
Označte oblast kořenového balu: Abyste získali co nejvíce kořenového systému, můžete větve omotat provázkem, abyste měli jasný výhled na kořenovou zónu, nebo odhadnout, kde kořeny sahají k okraji větví, a k tomuto měření přidat asi 30 cm.
Vykopání a příprava na přesazování
Vykopejte příkop: Vykopejte příkop kolem keře a dávejte pozor, abyste se zpočátku nedostali příliš blízko ke kmeni. Jemně se propracujte kolem kořenového balu a podle potřeby zastřihněte kořeny, ale snažte se zachovat kořenový bal neporušený.
Vyndání kořenového balu: Jakmile vykopete celý kořenový bal, opatrně pod něj zasuňte lopatu, abyste ho uvolnili. Pokud je rostlina velká, možná budete potřebovat pomoc s jejím zvednutím.
Zajistěte kořenový bal: Velké nebo těžké kořenové baly můžete svázat provazem nebo pytlovinou, aby se během přesunu nerozpadly.
Výsadba ptačího zobu
Umístění rostliny: Umístěte ptačí zob do nové jámy a ujistěte se, že kořenový bal je asi 3–5 cm výše než úroveň okolní země.
Zasypání jámy: Jemně zasypte jámu zeminou a ujistěte se, že kolem kořenů nejsou žádné vzduchové kapsy. Nestlačujte půdu příliš.
Důkladná zálivka: Nově vysazený keř důkladně zalijte, aby se půda kolem kořenů usadila.
Přidání mulče: Kolem základny rostliny naneste vrstvu mulče, která se drží dál od samotného kmene.
Následná péče
Pravidelná zálivka: Během prvních několika měsíců, zejména v období sucha, ligustrum často zalévejte, abyste mu pomohli založit nové kořeny.
Sledujte stres: Po přesazení očekávejte určité odumírání nebo stres. Pokračujte v zalévání a péči a rostlina by se měla zotavit.
Fialovočerné bobule ptačího zobu jsou pro člověka jedovaté, především pro děti. Jejich organismus je mnohem zranitelnější než u dospělých, a to díky nižší váze. Ale pro ptactvo jedovatý není, ptáci ho vyloženě zbožňují. Hojně ho využívají v zimním období jako potravu.
Ve svém příspěvku ŘEZ VINNÉ RÉVY NA PODZIM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Šiši.
Dobrý den, jsem laik, mám vinnou révu 3 rokem a zanedbala jsem řez v prvém roce. Mohu tvarovat řezem i na podzim, nebo jen opravdu na jaře. Díky za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Naďa.
Chtěla bych obnovit pěstování vinné révy na zahrádce v Praze, stolní odrůdy Picurka a Talisman a použít k tomu vysoké kovové tyče ze starého vedení. Je pro stolní odrůdy vhodný řez Vertiko?
Keře ptačího zobu se hojně využívají k výsadbě živých plotů, protože jsou nenáročné na pěstování, celoročně jsou pestrobarevné a hlavně velmi užitečné pro přírodu. Jeho plody jsou totiž v zimním období potravou pro spoustu druhů ptáků a jiných zvířat.
V naší poradně s názvem STŘÍHÁNÍ ŠVESTEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Kovar.
Dobry den , velice me zajima, kdy je spravna doba na rez/zastrihnuti svestky. Po precteni Vaseho clanku , jsem bohuzel nejak zmaten. V odstavci jak prorezat svestku pisete:Řez švestek doporučujeme provádět hned zjara po vykouknutí prvních pupenů.
A hned pote v nasledujicim odstavci:Stříhání švestek na jaře pisete-Peckovinám nesvědčí časný jarní řez. Měly by se stříhat jen v období, kdy už mají listy. Případně po sklizni.
Je mozne to nejak objasnit , nekolikrat v clanku pisete opakovane, ze se ma strihat/rezat na jare a pak obratem dodavate , ze nejlepsi doba je po sklizni zacatkem zari ..
diky za vysvetleni
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Nejlepší doba na řez švestek je druhá polovina června nebo hned po sklizni. Jarní řez se doporučuje jen začátečníkům, aby jim v orientaci v koruně nebránily listy. U jarního řezu je nebezpečí zanesení infekcí do řezných ran.
Při každém řezu vlastně keř stále maličko omlazujeme. Prostředkem k tomu jsou zásobní čípky, o kterých jsem se již dnes zmínila, a také pravidlo, na základě kterého se ono omlazení provádí – jmenuje se princip Guyotova řezu. Spočívá v tom, že se na keři z jednoletého dřeva nařezává dvouoký čípek a nad ním plodonosný čípek nebo tažeň. Nad ním (myšleno morfologicky, tedy blíže kmeni nebo starému dřevu) je vždy zásobní čípek. Při rašení z každého očka začne vyrůstat letorost (pokud ovšem očko v zimě nezmrzlo). Z dvouokého zásobního čípku tedy vyrostou dva letorosty, které se v následujícím roce využijí stejně: spodní na zásobní čípek a ten horní na plodonosný čípek nebo tažeň.
Zdravé očko
Očko poškozené mrazem
Pokud zásobní čípek takto využít nelze, třeba proto, že jeden z výhonů je krátký, musíme vyhledat jiný vhodný výhon pro nařezání plodonosného čípku nebo tažně a výhon morfologicky postavený pod ním využijeme na zásobní čípek. Vtip řezu spočívá v tom, že vše za jednoletým dřevem, ponechaným na keři, se odřízne, tedy všechno nevyužité jednoleté i dvouleté dřevo. Tímto způsobem se keř každoročně maličko omladí a nerozrůstá se do stran, odborně: „nevysoukává se“. Tento postup je důležitý proto, že při řezu omezuje počet řezných ran. A co pro révu řezná rána, to poškození cévních svazků, které se musí s tímto poškozením vypořádat tak, že „odbočí“. Důsledkem je „křivolaká“ cesta pro živiny proudící z kořenů. Při ponechání většího počtu řezných ran na keři jsou rostoucí letorosty špatně vyživovány. Tento „trošku zmlazovací“ princip se využívá při všech způsobech tvarování keře, ať jde o tvary vrcholové nebo kordonové. Viz následující obrázek:
řez vinné révy obrázky
A jaké jsou ty způsoby tvarování?
Rozlišují se dva typy: tvary vrcholové a kordonové. Vrcholové tvary tvoří kmen z víceletého dřeva, zakončený jednoletým výhonem, který se podle délky, jak již víme, často označuje tažeň. Tažeň se na kmeni obvykle ponechává jen jeden, někdy (při požadovaném větších zatížení) dva. U kordonových tvarů víceleté dřevo vytváří kromě kmene také ramena, na kterých se nařezávají čípky, vždy střídavě zásobní a plodonosné. Vrcholové tvary se obvykle používají v produkčních vinicích, kde záleží na jednoduchosti a rychlosti provádění řezu. Kordonové tvary naopak často využívají pěstitelé na zahrádkách, kde se pomocí kordonových ramen dají keře tvarovat do požadovaných tvarů, například na pergoly nebo révové stěny. Takováto tvůrčí činnost zahrádkáře často svede k přetěžování keřů vysokým počtem ponechaných oček. Proto je vždy dobré myslet na
Bylinné druhy pivoněk přestaneme po odkvětu zalévat. Usychající listy neodstříháváme (stahují se z nich živiny do kořenů) a rostliny necháme postupně zatáhnout. Až poté plně seschlé nadzemní části sestřihneme.
Dřevité druhy před mrazy chráníme tak, že povrch půdy pokryjeme vrstvou listí, slámou, slamnatým hnojem nebo větvemi chvojí. Vzrostlé keře jsou v našich běžných zimách již mrazuvzdorné. Rostliny poškozují pozdní mrazy na mladých výhonech s novými listy a poupaty. Po odkvětu je nutné odstranit koncové výhony s nevzhlednými zbytky květů s nasazenými měchýřky. Zamezíme tím vysilování rostliny případnou tvorbou semen. U starších keřů si můžeme v některých případech dovolit i hlubší řez přestárlých a uvnitř keře rostoucích větví. Tím podpoříme růst výhonů nových. Jakékoliv zakracování větví zmenšuje násadu květů, dřevité pivoňky totiž kvetou z koncových pupenů, které se zakládají v předcházejícím roce. Zmlazovací řez u přestárlých keřů snáší pivoňky dobře. Staré větve je lépe odstranit až u země, než je zkracovat. Obvykle řez omezujeme pouze na vystřihání suchých, poškozených nebo nemocných větví.
Ve svém příspěvku STŘÍHANÍ ŘEZ BROSKVE A MERUŇKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Malík Jan.
Letos na jaře jsem zasadil meruňku , teď má 6 asi metrových výhonů.
Potřebuji poradit , kdy a jak udělat (druhý řez- první mi provedl zahradník -prodejce-)Broskev jsem zasadil loni na podzim a potřebuji to samé.
Jsem začátečník , předem Vám moc děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kapittan.
vzdy kdyz si koupite stromek tak si ho ostrihejte tak aby ste na nej dostal pri sklizni a pokud vam vyska nevadi tak ho strihejte aby v korune bylo svetlo aby svetve nekrizily a vzdy ockem ven
Jak stříhat vinnou révu - to co se nám nelíbí, jde pryč? Předpokládám, že ve škole v Mělníku učíte přímo definici řezu...
Za řez se v širším slova smyslu označuje odstraňování nežádoucích částí keře v době vegetačního klidu. Ke správnému provedení řezu je potřebné brát v úvahu určitá pravidla. Od keřů révy chceme, aby přinesly každým rokem pokud možno přibližně stejné množství hroznů v dobré kvalitě, ať už jde o odrůdy moštové na výrobu vína nebo o odrůdy stolní k použití jako ovoce. A tuto svou vůli můžeme rostlinám vnutit jediným způsobem: tak, že jim některé části odebereme a jiné ponecháme. Pokud bychom keře neřezali vůbec, měly by každým rokem větší počet hroznů, které by byly velmi nekvalitní (nízký obsah cukru, vysoký obsah kyselin) nebo by nestačily dozrát vůbec. To bohužel vídáme v opuštěných vinicích nebo u neošetřovaných zahrad.
Když jste řekla řez v širším slova smyslu, jistě také existuje nějaký užší smysl. O co jde?
Pod pojmem řez v užším smyslu slova vinohradníci chápou odborně specifický (zase jsme u těch historických výrazů) terminus technicus: je tím míněna délka jednoletého výhonu s očky, který po provedení řezu na keři zůstane. Přesněji se používá výraz: „krátký řez“ (lépe: řez na krátké jednoleté dřevo) pro krátký ponechaný „zbytek“ jednoletého, tedy plodonosného výhonu, který označujeme výrazem „čípek“. Čípky považujeme za „plodonosné“, a očekáváme od nich dostatečnou produkci hroznů. Některé čípky označujeme „zásobní“; od nich chceme, aby především vyprodukovaly letorosty využitelné pro řez v následujícím roce, i když hrozny samozřejmě přinesou také.
Výraz „dlouhý řez“ (správněji: řez na dlouhé jednoleté dřevo) znamená naopak dlouhý ponechaný „zbytek“ jednoletého výhonu, kterému se říká „tažeň“. Logicky vzato: je dlouhý, tedy se táhne odněkud někam.
A co míníte zatížením keře? Kolik keř unese váhy, vlastně správně hmotnosti?
V podstatě ano, jde o to, kolik keř „unese“ během vegetace hroznů, a to v přímém i v přeneseném smyslu. Jde tedy také o to, kolik hroznů dokáže během roku „uživit“. A o tom rozhoduje ten, kdo řez provádí, tím, že správně zvolí „zatížení keře“. Zatížení keře je tedy počet oček ponechaných na keři po řezu. A protože keře mohou být vysazené v různých sponech, aby toto zatížení mohlo být srovnatelné, přepočítává se ještě na 1 m2. Některé odrůdy (ty s velkými hrozny nebo s velkými výnosy) se řežou na nízké zatížení, to znamená 4- 6 oček na m2, jiné odrůdy (s průměrnými výnosy nebo s průměrně velkými hrozny) vyžadují střední zatížení na 6 – 8 oček na m2. Odrůdy s menší produkcí hroznů či s malými hrozny mohou být zatěžovány hodně, asi na
V naší poradně s názvem ŘEZ VINNÉ RÉVY PRO ZAČÁTEČNÍKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kateřina Trusinová.
Dobrý den,na zahradě máme vinnou révu, netušíme jak je stará,jen by jsme chtěli aby plody nebyly u souseda,my máme jen kmen jinak je vše za plotem,moje otázka:je možné ji nějak uřezat či střihnout,tak aby se nepoškodila a plody byly na naší straně, máme vlastně jen dřevo, děkuji za odpověď, Trusinová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Jde to ji uřezat. Z kmene pak vyraší nové výhony, na kterých bude dál plodit. Řez ale můžete provést jen v době klidu, nejlépe v únoru. Tuto sezónu se bude ještě z úrody radovat váš soused.
Zmlazování plodného obrostu se provádí každoročně, jinak často přerůstá do větví. Je nutné se zaměřit zejména na snížení koruny stromu, tedy kosterních větví a středního výhonu. Pokud by se ale zmlazení řezem provedlo příliš silné, mohlo by dojít k odumření části kořenů i svazků pletiv v kmenu stromu. Proto při zmlazování odebíráme jen 40 % větví v koruně stromu. Provádí se to sesazením kosterních větví řezem na spodní odbočující výhony ven z koruny. Peckoviny by se měly udržovat jen do takové výšky, kam lze dosáhnout z hliníkových štaflí se sedmi příčkami a s výsuvným žebříkem. Řez ovocných stromků po výsadbě není nic složitého. U slivoní je nejlepším kmínkem čtvrtkmen. Korunka by měla být pyramidální s úhlem koruny 120°.
Styl prořezávání, který nakonec umožní, aby se ovocný strom rozvíjel do své největší možné velikosti, se nazývá extenzivní. Spočívá spíše v průklestu než v hlubokém řezu a je zejména vhodný pro takové stromy, jako jsou jabloně a hrušky, tedy ty jádroviny, které nesou ovoce na krátkém plodném obrostu. Méně vhodný je například pro broskve, které plodí na nových (loňských) letorostech a rozvíjejících se částech. To neplatí zcela bez výjimky, protože jsou bujně rostoucí odrůdy, které nesou ovoce spíše na loňských letorostech.
Styl prořezávání, který má tendenci snižovat a zmenšovat rostliny nebo stromy, je známý jako represivní řez. Provádí se řezem nových částí a může nebo nemusí být doprovázen řezem starších větví. Represivní prořezávání (americký řez) se běžně praktikuje na rostliny, které nesou ovoce na koncích nových letorostů, jako jsou broskve, maliny, ostružiny a réva. Pokud tento styl prořezávání není prováděn na takových stromech, jako jsou broskve, větve budou velmi pravděpodobně velmi dlouhé, budou se lámat pod těžkou násadou ovoce a stromy budou zabírat více místa v sadu, než je nutné nebo žádoucí. V praxi takový špatně prováděný řez vede nevyhnutelně k předčasnému úhynu celé dřeviny, usychání, klejotoku, až nakonec zůstávají výhradně slabě rostoucí větve na vrcholu jinak zcela usychající broskvoně.
Represivní řez ve výsledku vede k posílení stromu nebo rostliny, zabraňuje poškození větví nadměrnou násadou ovocem, zvyšuje kvalitu a velikost plodů. Stromy se udržují v požadovaných mezích, plody lze snadno sklízet a dřeviny je možné jednoduše ošetřit postřikem (u broskví v předjaří nezbytným).
Při řezu dochází k odstraňování dvou typů větví, a to živých a mrtvých (suchých). Řez živých větví se nedoporučuje provádět v příliš velkém měřítku naráz, a to z důvodu odstranění většího množství listové plochy, které může u stromů vyvolat energeticky náročné obranné reakce. U mladých stromů by v jednom roce nemělo být nikdy odstraněno více než 25 % a u vzrostlých stromů ještě o něco méně z celkové listové plochy stromu. Velký pozor musíme dávat při odřezávání bočních větví, abychom řezem nepoškodili obranný systém a ochranné zóny mateřské větve. Pokud dceřinou větev odstraníme správně, je možné, že tyto dva mechanismy zabrání vniku patogenů. Řez musíme vést tak, abychom neporanili větevní límeček mateřské větve. Řez mateřských, terminálních větví by měl být prováděn jen v krajních případech. Je důležité, aby mateřská větev byla zakrácena na dceřinou větev s průměrem alespoň jedné třetiny mateřské větve (takzvané třetinové pravidlo).
Řez mrtvých (suchých) větví se používá především pro provozní bezpečnost stromu. Neměl by být použív
