Zvonek nebo také zvonky nejsou jen dobře známé modré květy něžných rostlin, které většina z nás zná ze strání a luk. Jedná se o celý rozsáhlý rod, jenž zahrnuje až 400 druhů! Jsou to rostliny převážně víceleté (trvalky), některé druhy jsou jedno nebo dvouletky. Dosahují velikosti od 5 centimetrů až po dva metry. Jejich typický zvonkovitý květ tvoří pěticípá, ve spodní části srostlá koruna. U některých druhů najdeme ale i květ nálevkovitý nebo hvězdicovitý. Kromě nejčastější modré barvy se vyskytují i květy bílé, růžové, nafialovělé nebo purpurové. Zvonky obecně rostou ve vlhčí půdě, která ale musí být dobře propustná. Mají rády polohy chladnější. V lokalitách, kde je větší teplo, je vysazujte do polostínu.
Campanula portenschlagiana neboli zvonekdalmatský
Zvonekdalmatský je jednou z nejoblíbenějších odrůd zvonků. Je to nízká 10 – 15 cm vysoká stálezelená trvalka, která se řadí k půdopokryvným rostlinám. Hojně se vysazuje na skalky a do záhonů podél chodníků, kde tvoří bohaté trsy s množstvím drobnějších modrofialových květů. Je vhodný také jako podsadba dřevin na kmínku. Tento zvonek je i výbornou volbou pro osázení velkých truhlíků nebo korýtek. Daří se mu na slunném nebo poloslunném stanovišti s dobře propustnou, vlhčí půdou. Záplava květu se objevuje v období června až srpna. Poté je dobré rostlinu sestříhnout, aby se vytvořila nová násada poupat. Pokud máte tyto zvonky v záhonu, doporučuje se na zimu kryt proti vlhkosti. Jestliže je máte vysazené v přenosné nádobě, zimu venku by nevydržely. Proto je umístěte do světlé místnosti s teplotou do 10 stupňů Celsia.
Vzhledem k oblibě této odrůdy, byly vyvinuty i jeho kultivary, které se u nás prodávají v hobby marketech. Jedním z nich je Campanula Get Mee, jehož květy mají jak modrou, tak bílou barvu.
V naší poradně s názvem BEZTRNÝ OSTRUŽINÍK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jan Parýzek, ing..
Prosím o radu. Kdy je nejvhodnější doba ke hřížení šlahounů. Hřížím matiční šlahouny, nové rostliny mi vzejdou, ale nechám si poradit. Jestli matiční šlahouny už letos nebo až druhý rok, kdy už budou mít plody.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník .
Nejvhodnější doba pro hřížení ostružin je na jaře a na podzim. Výsledky jarního hřížení můžeme oddělit ten samý rok na podzim. Ty podzimní až následující rok na jaře. K hřížení se používají jednoleté výhony.
K vegetativnímu množení ostružin můžete také použít i další postupy, které jsou vhodnější. Je to například množení kořenovými řízky. Vhodné části kořenů získáváme na podzim. U matečné rostliny odkryjeme z jedné strany kořeny, aby je bylo dobře vidět a ostrým nožem je od rostliny oddělíme. Řízky mají být dlouhé 8-10 cm a v průměru 8-10 mm. Horní konec seřízneme kolmo na osu řízku, spodní část mírně šikmo. Pracovat musíme pozorně. Řízek vysazený obráceně neroste. Řízky zakládáme přes zimu v mrazuprosté místnosti do písku s rašelinou. V dubnu je vysazujeme na záhony s lehčí kompostní zeminou. Na záhoně vyhloubíme rýžku asi 10 cm hlubokou, která má jednu stěnu kolmou. Na tuto stěnu stavíme řízky asi 10 cm od sebe, zasypeme zeminou a navršíme 3 cm vysoký hrůbek. Po výsadbě zalijeme, kypříme, odstraňujeme plevele a přihnojujeme. Řízky je nezbytné ošetřit stimulátorem růstu.
K přezimování zvonků nevyžadují odolné zahradní odrůdy žádnou zvláštní péči kromě základní údržby, jako je mulčování během silných mrazů, zatímco choulostivé nebo kontejnerové odrůdy potřebují ochranu. Choulostivé druhy přemístěte na světlé, chladné vnitřní místo (4–10 °C) a zalévejte střídmě, aby půda úplně nevyschla. V pozdní zimě zálivku postupně zvyšujte, jakmile se objeví nové výhonky.
Žádná zvláštní zimní péče: Zakořeněné, odolné zvonky snášejí mrazy a nepotřebují zimní ochranu.
Mulčování v případě potřeby: Můžete přidat vrstvu organického mulče, abyste rostliny ochránili během neobvykle silných mrazů.
Prořezávání: Na podzim lze vysoké, vzpřímené druhy seříznout asi 3 cm nad půdu.
Zalévání: Zakořeněné rostliny zalévejte během období sucha, ale obecně jim nevadí přirozené srážky.
Choulostivé nebo kontejnerové odrůdy
Mnoho odrůd zvonků je vhodných do nádob, včetně nízko rostoucích druhů, jako je Campanula carpatica a Campanula poscharskyana, a některé choulostivé druhy, jako je Campanula isophylla, prospívají z přezimování v nádobě na místě chráněném před mrazem.
Přemístěte rostliny dovnitř: Přeneste rostliny na světlé, ale chladné místo, jako je zimní zahrada nebo nevytápěný skleník.
Teplota: Udržujte teplotu mezi 4–10 °C.
Zalévání: Zalévejte pouze tehdy, když je půda téměř suchá na dotek. V únoru můžete začít zalévat častěji, abyste podpořili nový růst.
Světlo: Zajistěte, aby stanoviště poskytovalo dostatek světla, protože je to klíčové pro období klidu rostliny a následný růst.
V naší poradně s názvem MY MADAGASCAR TUBIFLORA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.
Ráda bych věděla, jak o tento druh pečovat a jestli kvete. Má někdo zkušenosti? Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Madagascar tubiflira neboli kalanchoe vytváří malý shluk květů, uspořádaný na stopkách. Ke kvetení nedochází pravidelně a někdy nemusí kvést vůbec. V případě, že se rozhodne kvést, tak se tak stane na začátku teplého ročního období. Kakanchoe mají malé šedavé květy podobné levanduli. Po odkvětu, hlavní rostlina umírá a přichází čas ke znovuzrození přes malé rostlinky, které s umřelou rostlinou můžou klesnout k zemi a růst všude tam, kde přistanou. To je důvod, proč je nejlepší, aby se kalanoche pěstovala v samostatných květináčích.
Kalanoche potřebuje teplotu 16° až 24° C. Potřebuje minimálně čtyři hodiny slunečního svitu denně. Dá se pěstovat i venku, ale je třeba ji uklidit před prvními mrazy, a to postupně, protože náhlé změně teploty můžou rostlině způsobit stress. Kalanchoe poroste na přímém slunci, nebo v jasném světle ve stínu. Zalévá se pouze tehdy, když je půda suchá. K zálivce se používá voda o pokojové teplotě. V zimním období je zapotřebí, aby se půda nechala vyschnout mezi jednotlivými zálivkami. Kalanchoe potřebuje zeminu pro kaktusy. Pokud používáte standardní zeminu pro pokojové rostliny, tak přidejte písek nebo perlit pro lepší propustnost. Kalanchoe se přesazuje brzy na jaře, ale pouze tehdy, když rostlina přeroste svůj květináč. Nový květináč vyberte o něco větší než byl ten původní. Přesazování je možné každý měsíc, mezi březnem a zářím. Následně se pak použije tekuté hnojivo naředěné na polovinu, než je doporučováno. Kalanchoe nemá ráda vysokou vzdušnou vlhkost. Průměrná vlhkost v místnosti moderních bytů je ideální pro tuto rostlinu. K rozmnožování je třeba vybrat některé z rostlinek z okrajů listů. Množení se provádí v mělkém hrnci, do kterého se nasype hlína pro kaktusy. Hrnec nemusí být hluboký, protože kořeny zde neporostou moc dlouho. Malé rostlinky se rozmístí na povrch půdy, hrnec se zakryje průhlednou igelitovou fólií a umístí se na slunném místě. Půda se při množení udržuje vlhká, ale ne přemokřená. Když jsou rostliny dostatečně vysoké a lehce se dotýkají plastu, tak se odstraní plastový obal a přesadí se do většího květináče.
Tento druh zvonku je hojně rozšířen ve střední a západní Evropě. V Česku se ve volné přírodě vyskytuje od nížin až po podhůří do výšky 800 m n. m. Roste nejčastěji na okrajích lesů a cest, na křovinatých a kamenitých stáních. Je nenáročný na pěstování v zahradách. Vyhovují mu kypré, mírně vlhké až vysychavé půdy. Nesnáší přemokření. Zvonek klubkatý je vytrvalá bylina s přímou, nevětvenou lodyhou. Ta může být chlupatá nebo lysá a její výška se pohybuje v rozmezí 30 – 60 cm. Listy jsou tuhé, chlupaté a po okrajích jemně vroubkované. Mohou být dlouhé až 10 cm a široké 3 cm. Květy tohoto zvonku jsou převážně sytě fialové (velmi ojediněle mohou být i bílé). Vyrůstají na vrcholu lodyhy, kde jsou seskupeny do květenství zvaného strboul. Objevují se obvykle od června do konce září. Rostlina se rozmnožuje buď rozrůstáním oddenků (na daném stanovišti) nebo semeny, která jsou ve volné přírodě přenášena větrem i na delší vzdálenosti. V ČR jsou známé dva poddruhy, a to zvonek klubkatý pravý a zvonek klubkatý pomoučený.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Na vašem obrázku bude asi pepřinec (Peperomia), respektive nějaký jeho druh. Tyto druhy mají tlusté mohutné stonky a masité listy. Je to tropická trvalka, která je pěstována pro její okrasné listy. Nejčastěji pochází z tropické Ameriky. Jsou kompaktní a obvykle nepřesahují výšku 30 cm. Jednotlivé druhy se značně liší ve vzhledu. Listy jsou hladké a masité a mohou být oválné nebo mohou mít tvar srdce. Drobné květy jsou nenápadné a rostou ve tvaru kordovitých hrotů.
Nároky na světlo
Peperomia je nenáročná pokojová rostlina a dobře roste na jasném nepřímém světle, které poskytuje západní nebo východní okno. Tyto rostliny dokonce rostou i pod fluorescenčními světly (umělé osvětlení). Nedostatečné světlo způsobuje, že pomalu rostoucí peperomie přestane růst. Přímé sluneční světlo naopak spálí její listy.
Nároky na vodu
Před každou zálivkou nechte půdu vyschnout. Přelití vede k hnilobě kořenů, je hlavní příčinou závažných problémů s těmito rostlinnými. Nejlepší je namočit květináč na 10 minut do vody a pak vyndat. Tato technika udržuje listy suché a pomáhá předcházet nemocem rostlin. Husté listy rostlin Peperomia drží vodu a umožňují rostlině odolávat dlouhým obdobím bez zálivky.
Hnojení
Tyto pokojové rostliny přihnojujte měsíčně od jara a v létě základním rostlinným rostlinným hnojivem ve výši 1/2 doporučené dávky. Během podzimu a zimy není nutné tuto rostlinku hnojit.
Nároky na teplotu
Teploty mezi 16 - 27 °C jsou nejlepší. Teploty pod 10 °C a studené průvany z oken a dveří poškozují listy.
Vlhkost vzduchu
Peperomia je původem z deštných pralesů Brazílie a proto milují teplé vlhké prostředí.
Květy
Květy peperomických rostlin jsou velmi malé a nevýrazné. Jsou to listy, které jsou na rostlině tak zajímavé.
Škůdci
Domácí škůdci jako vlnatka a mšice mohou být pro rostlinu problém.
Nemoci
Ringspot virus je skvrnitost listů, který se vyznačuje jako nevzhledné kulaté fleky a nejčastěji se objeví kvůli vysoké vlhkosti. Vzhledem k tomu, že pro tuto chorobu rostlin neexistuje žádné chemické ošetření, musí být poškozené listy a dokonce i celá infikovaná rostlina vyhozeny. Udržujte listy peperomie suché a zajistěte dobrou cirkulaci vzduchu, abyste zabránila tomuto onemocnění.
Půda
Použijte dobře provzdušněnou volnou půdu, která dobře vysychá.
Velikost květináče
Velikost květináče má toto rostlina ráda spíše menší než větší. Přesazujte, až když kořeny zcela naplní současnou nádobu. Pěstování peperomie v květináči, který je příliš velký, zabraňuje rychlému vysychání půdy a způsobuje hnilobu kořenů.
Řez
Peperomia může být seříznuta kdekoli na lodyze. Nový růst se pak vyvíjí z uzlů těsně pod řezem ve stonku.
Množení
Peperomia se snadno množí z listových výrůstků, odřezků výhonků a rozdělením rostlin. Dobré je nechat nařezané konce listů nebo stonků používané k množení nejdříve vysušit několik hodin nebo přes noc před jejich vysazením.
Jedovatost
Peperomie je jedovatá s úrovní toxicity 1.
Tento druh zvonku pocházející z Ligurských Alp a Středomoří patří mezi pokojové rostliny, které vás při správné péči odmění bohatou záplavou květů od května až do října. Pěstují se dvě barevně odlišné odrůdy. S bílými květy se jí říká „Nevěsta“ (odrůda Alba), druhá s modrými květy nese označení „Ženich“ (odrůda Mayii). Zvonek stejnolistý je vysoký 20 – 30 cm, má malé srdčité listy, na okrajích zoubkované. Vytváří delší převislé výhonky s množstvím květů, proto obzvláště vynikne v závěsných nádobách. Vyhovují mu spíše světlé chladnější místnosti s teplotou maximálně do 18 stupňů Celsia. Vyžaduje vyšší vzdušnou vlhkost, proto by se měly listy rostliny pravidelně rosit. Nádobu můžete postavit i do misky s vlhkými oblázky. Pokud ale bude vlhkost nadměrná, mohly by se objevit houbovité choroby. Pravidelně zalévejte podle teploty, v létě více, v zimě málo. Substrát by neměl nikdy zcela vyschnout. Tento zvonek je jedním z mála, kterému nevadí vápník, tedy zálivka tvrdou vodou. Od jara do podzimu rostlinu přihnojujeme jednou za 14 dní tekutým hnojivem na kvetoucí rostliny. Ve druhé polovině května můžeme tyto zvonky umístit ven na světlé, vzdušné stanoviště chráněné před větrem. Přímé slunce, ani tmavé stanoviště rostlině nevyhovují. Došlo by ke žloutnutí listů. V průběhu celého kvetení, odstraňujeme odumřelé květy, aby se mohly tvořit nové. Po odkvětu (v listopadu) rostlinu seřízneme, aby pro příští rok zesílila. Mladé rostliny také pravidelně zaštipujeme, posílíme tím větvení a celkovou košatost zvonků.
Videonávody jsou u řízkování velmi užitečné, protože na rozdíl od textu ukazují délku řízku, místo řezu, odstranění spodních listů, práci se substrátem i chyby, které vedou k hnití. Níže jsou vybraná videa pro nejhledanější rostliny: růže, levandule, muškáty, túje, vinnou révu, orchideje, kaktusy a obecný princip řízkování rostlin.
Praktické pravidlo: u většiny řízků rozhoduje méně voda než vzduch. Substrát má být vlhký, ale ne mokrý. Pokud řízek stojí v těžké, studené a přemokřené zemině, často shnije dřív, než začne kořenit.
Jak množit růže řízkováním
Video je vhodné pro řízkování růží, protože ukazuje výběr výhonu, délku řízku a práci s očky. U růží je důležité nebrat příliš měkký zelený vrchol ani staré slabé dřevo. Prakticky nejdůležitější částí bývá ukázka spodního řezu pod očkem a ponechání správného počtu pupenů.
Důležitá pasáž: výběr zdravého výhonu a příprava řízku.
Sledujte hlavně: kde je spodní očko, jak hluboko se řízek sází a proč se nesmí nechat zaschnout.
Pro článek: dobře doplňuje dotazy řízkování růží, množení růží řízkováním a kdy řízkovat růže.
Řízkování levandule z polodřevitých řízků
Levandule se nejlépe množí z polodřevitých řízků, tedy z výhonků, které nejsou úplně měkké, ale ještě nejsou tvrdě zdřevnatělé. Video je užitečné hlavně pro rozpoznání správného místa odběru. U levandule bývá častou chybou příliš mokrý substrát a umístění řízků na ostré slunce.
Důležitá pasáž: odběr polodřevité části levandule.
Sledujte hlavně: odstranění spodních lístků a zasazení do lehkého substrátu.
Pro článek: pokrývá dotazy množení levandule řízkováním, jak rozmnožit levanduli a řízkování levandule video.
Řízkování muškátů a pelargonií
Muškáty se řízkují velmi dobře, pokud se použijí zdravé vrcholové řízky a nenechají se stát ve studeném, přemokřeném substrátu. Video je praktické pro každého, kdo řeší množení muškátů před zazimováním, omlazení starších rostlin nebo množení převislých pelargonií.
Důležitá pasáž: výběr vrcholového řízku a odstranění spodních listů.
Sledujte hlavně: rozdíl mezi řízkem, který má sílu zakořenit, a slabým měkkým výhonem.
Pro článek: podporuje dotazy množení muškátů kdy řízkovat, pelargonie řízkování množení a množení převislých muškátů.
Jak množit túje a další jehličnany
U tújí je důležitý řízek s patkou, tedy malým kouskem staršího dřeva. Právě to je rozdíl proti mnoha měkkým bylinným řízkům. Video se hodí pro čtenáře, kteří chtějí množit túje na živý plot a neví, proč jim obyčejně ustřižené větvičky nezakořeňují.
V naší poradně s názvem MNOŽENÍ HABRU ŘÍZKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Šmíd.
Vážení,
jaká by měly být velké řízky, délka průměr, stáří a pod.
Šmíd
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Habr obecný se množí vrcholovými řízky dlouhými přibližně 20 cm. Toto vegetativní množení je jednoduché a lze s ním získat mnoho mladých rostlinek například pro založení živého plotu. Jak přesně tuto techniku zvládnout, se můžete dozvědět v následujícím videu. https://youtu.be/sqfzX9SZfKc
V naší poradně s názvem PTAČÍ ZOB se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Společenství vlastníků, Olomouc, Karafiátová 292/2; předseda : Vladimír Buk ing..
Dotaz k množení ptačího zobu řízkováním.
Jaká je doporučená délka řízků pro množení a jaké je vhodné přikrytí provedených řízku vložených do malých květináčkůl :
Děkuji za odpověď
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Délka řízků při množení ptačího zobu je okolo 10 cm. Není třeba přikrývat řízky v květináčích, stačí jen udržovat vlhké. Připravil jsem ke shlédnutí výběr video návodů na množení ptačího zobu. Pokud máte zájem, můžete se podívat, jak to dělají ostatní, zde: https://www.youtube.com/res…
Proč mi řízky hlohyně po dvou týdnech začnou černat?
Černání řízků hlohyně je nejčastěji důsledkem hniloby způsobené nadměrnou vlhkostí a nedostatkem vzduchu.
V prvních dvou týdnech ještě hlohyně netvoří kořeny, ale probíhá hojení řezu. Pokud je substrát přemokřený nebo je řízek uzavřený ve vlhku bez proudění vzduchu, pletiva se začnou rozkládat. Typickým znakem je tmavnutí a měknutí spodní části stonku. Jakmile se tento stav objeví, už nejde proces zvrátit a jediným řešením je začít znovu s lepšími podmínkami.
Jak dlouho mám čekat, než poznám, že se řízek hlohyně neujal?
U hlohyně má smysl vyhodnocovat úspěch až po šesti až osmi týdnech, dříve je to zavádějící.
První týdny se u hlohyně neprojevuje žádný viditelný růst, což svádí k předčasnému hodnocení. Pokud je řízek po šesti týdnech stále pevný, netmavne a při jemném zatažení klade odpor, má šanci zakořenit. Naopak měknutí, zápach nebo černání znamenají definitivní selhání. Trpělivost je v tomto případě klíčová.
Je nutné používat zakořeňovací prášek nebo gel?
Zakořeňovací přípravky nejsou pro množení hlohyně nezbytné, pokud je splněn správný termín a výběr dřeva.
V praxi se mi opakovaně potvrdilo, že hormon nenahradí špatný řízek ani nevhodné podmínky. Při správně vyzrálém dřevě a rozumné vlhkosti zakoření řízky i bez něj. Použití prášku nebo gelu může mírně zvýšit úspěšnost, ale není to rozhodující faktor. Mnohem důležitější je zabránit hnilobě.
Proč řízek hlohyně drží pevně, ale dlouho neroste?
U hlohyně je pomalý start růstu normální a neznamená automaticky problém.
V počáteční fázi se energie soustředí na tvorbu kořenového pletiva, nikoli na růst nadzemní části. Pokud je stonek pevný a listy neopadávají, je nejlepší řízek nechat v klidu. Zásahy v této fázi, jako je přesazování nebo zvýšená zálivka, často proces zakořeňování přeruší.
Mohu množení hlohyně urychlit vyšší teplotou nebo častějším zaléváním?
Urychlování množení hlohyně většinou vede k neúspěchu, ne k rychlejším kořenům.
Vyšší teplota a vlhkost sice podporují růst u některých rostlin, ale u hlohyně zvyšují riziko rozkladu pletiv. Řízek potřebuje stabilní, spíše chladnější prostředí s dostatkem vzduchu. Časté zalévání je jednou z nejčastějších příčin hniloby, protože kořeny ještě neexistují a voda se nemá kam odvádět.
Jak poznám rozdíl mezi přirozeným odumíráním a hnilobou řízku?
Přirozené odumírání a hniloba vypadají podobně, ale mají jiné projevy.
Při přirozeném oslabení řízku dochází k postupnému zasychání listů, zatímco stonek zůstává pevný. Hniloba je rychlá, agresivní a doprovázená měknutím, tmavnutím a často i zápachem. Jakmile je stonek měkký, je proces nevratný.
Množení řízkováním se nejčastěji daří na jaře, v létě nebo na konci léta podle typu rostliny.
Bylinné a polodřevité řízky, například levandule nebo muškáty, se často odebírají v teplejší části roku. Dřevité řízky, například u vinné révy, se připravují v době vegetačního klidu. U každé rostliny je důležité sledovat nejen kalendář, ale hlavně vyzrálost výhonu.
Proč řízky hnijí místo toho, aby zakořenily?
Řízky nejčastěji hnijí kvůli přemokřenému substrátu, špatnému větrání nebo příliš měkkému rostlinnému materiálu.
Řízek bez kořenů neumí dobře hospodařit s vodou. Potřebuje vlhký vzduch, ale ne těžkou mokrou zeminu. Riziko hniloby zvyšuje také špinavý nůž, starý substrát a chladné místo. U kaktusů je navíc nutné nechat řeznou ránu zaschnout, jinak se hniloba řízku objeví velmi rychle.
Je lepší řízkovat ve vodě, nebo rovnou v substrátu?
Řízkování ve vodě je jednoduché, ale nehodí se pro všechny rostliny. Často bezpečnější je lehký substrát.
Ve vodě dobře koření některé pokojové rostliny, ale růže, levandule, túje nebo kaktusy bývají jistější v propustném množárenském substrátu, perlitu nebo písku. Kořeny vytvořené ve vodě jsou jemnější a po přesazení mohou hůř reagovat. Pro začátečníka je důležité hlídat, aby řízek nebyl bez vzduchu a nezačal zahnívat u báze.
Musí se při řízkování používat stimulátor?
Stimulátor na řízkování není vždy povinný, ale u hůře kořenících rostlin může zvýšit šanci na úspěch.
U muškátů nebo některých pokojových rostlin často stačí zdravý řízek a dobré podmínky. U růží, tújí, levandule nebo dřevitějších řízků může stimulátor pomoci, pokud se použije střídmě. Není to ale náhrada za správný termín, čistý řez a vhodný substrát. Přehnané množství prášku ani gelu nezachrání slabý řízek.
Jak dlouho trvá, než řízek zakoření?
Zakořenění řízků obvykle trvá od dvou týdnů do několika měsíců podle rostliny a podmínek.
Muškáty mohou zakořenit zhruba za několik týdnů, levandule často potřebuje delší čas a túje nebo dřevité řízky révy mohou vyžadovat výrazně více trpělivosti. Důležité je netahat řízky ze substrátu kvůli kontrole. Lepším signálem je nový růst, pevnější držení v substrátu a dobrý vzhled listů. Spěch je u řízkování častá chyba.
Jaký substrát je nejlepší pro množení řízkováním?
Nejlepší je vzdušný, chudší a propustný substrát, který drží mírnou vlhkost, ale nezůstává rozbahněný.
Dobře funguje výsevní substrát, perlit, písek s rašelinou nebo speciální množárenský substrát. Běžná těžká zahradní zemina bývá pro řízky riziková, protože se slehne a drží příliš vody.
Ve svém příspěvku MNOŽENÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Radka Studecká.
moje orchidej má místo květů narostlé nové malé lístky,co s nimi,je možné je nějakým způsobem použít pro množení,nebo je mám odlomit,ustřihnout,nebo snad nějak jinak,díky za odpověď
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana Trhlíková.
Mám např. jednu, asi Dendrobium ( úzké dlouhé) a ta má narostlé listy s kořeny. Teď ji ještě chvilku nechám a pak zasadím . Byla při koupi modrá, pak ještě jednou kvetla tak jsem zvědavá, co to udělá. Ten druhý květ byl ale bílý.
Blýskavku (Photinia) je nejlepší stříhat na jaře a případně znovu během léta. Pravidelné stříhání blýskavky podporuje růst nových výhonů a tvorbu typických červených listů.
Hlavní řez se obvykle provádí v březnu nebo dubnu, kdy rostlina začíná růst. Druhý lehký řez je možné provést v květnu nebo červnu, případně ještě jednou v červenci. Po srpnu se už stříhání Photinia nedoporučuje, protože nové výhony by nestihly vyzrát před zimou. Pokud chcete hustý živý plot, je důležité provádět pravidelný jarní řez.
Jak množit blýskavku
Nejjednodušší způsob množení Photinia je pomocí řízků. Množení blýskavky řízky umožňuje získat nové rostliny z mladých výhonů.
Řízky se odebírají z mladých zdravých výhonů, které mají délku přibližně 10 až 15 centimetrů. Spodní listy se odstraní a řízek se zapíchne do lehkého substrátu. Pokud je substrát stále mírně vlhký, začnou se během několika týdnů vytvářet kořeny. Tato metoda množení Photinia je poměrně spolehlivá a používá ji mnoho zahradníků.
Jak rychle roste blýskavka
Blýskavka patří mezi poměrně rychle rostoucí keře. Photinia Red Robin může za rok vyrůst přibližně o 30 až 60 centimetrů.
Rychlost růstu závisí především na stanovišti a kvalitě půdy. Na slunném místě s dostatkem živin roste rostlina mnohem rychleji než ve stínu. Pokud je živý plot pravidelně stříhán, vytváří více postranních větví a působí hustším dojmem. Správná péče o živý plot z Photinia tedy výrazně ovlivňuje jeho vzhled.
Proč blýskavka nemá červené listy
Červené listy se objevují hlavně na mladých výhonech. Pokud rostlina nevytváří nové výhony, mohou být listy převážně zelené.
Nejčastější příčinou bývá nedostatek řezu nebo nedostatek slunečního světla. Když se provede jarní řez blýskavky, rostlina obvykle začne vytvářet nové výhony s červenými listy. Důležitou roli hraje také kvalita půdy a hnojení. Pokud má Photinia Red Robin dostatek živin a světla, červené listy se objevují pravidelně.
Jak zahustit živý plot Photinia
Hustotu živého plotu lze výrazně zvýšit pravidelným zkracováním vrcholových výhonů. Stříhání živého plotu Photinia podporuje tvorbu nových větví.
Když se vrchol výhonu zkrátí, rostlina začne vytvářet několik postranních větví. Ty postupně zaplní prázdná místa v živém plotu. Pokud chcete opravdu hustý plot, je dobré provádět tvarovací řez alespoň jednou nebo dvakrát ročně. Důležitý je také dostatek světla a živin v půdě.
Jak daleko od sebe sázet blýskavku
Při zakládání živého plotu se blýskavka obvykle vysazuje ve vzdálenosti přibližně 60 až 80 centimetrů.
Přesný rozestup závisí na velikosti sazenic a na tom, jak rychle chcete vytvořit souvislý živý plot.
Ve svém příspěvku MNOŽENÍ BORŮVEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdenek stříž.
Dobrý den,
Začal jsem pěstovat borůvky a prosím o všechny možné info o množení (doba, ,postup a td.) mám dobré pozdní odrůdy a chtěl bych je sám namnožit , děkuji Stříž
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Mařatková Olga.
Dobrý den , nevím jestli jsem na správném místě a jestli mi někdo bude vůbec chtít odpovědět. Mám borůvku šestý rok Je asi120 cm vysoká a dost bohatá , ale už druhý rok mi květy něco okouše. Když jsem loni zjistila , že skoro polovina květů je pryč,ptala jsem se v zahradnictví a tam mi řekli ,že je to pravděpodobně sviluška ale ,že je to divné ,protože borůvka většinou škůdci netrpí . Dali mi postřik, který jsem aplikovala , ale stejně mi zbylo jen pár květů. Letos jsem hlídala pečlivě, až začnou poupátka a hned jsem opět aplikovala postřik .Jenže za tři dny jsem přišla a opět polovina květů pryč. Opět jsem našla několik pavoučků živých a veselých ! Prosím -neví někdo co s tím? Jaký postřik použít a jak se té potvory zbavit?Budu vděčná za každou radu ! Děkuji vám. Zdravím -Mařatková
Níže se můžete seznámit s keři, které kvetou v období léta a dodají vaší zahradě krásný a jedinečný vzhled.
Sazaník květnatý
Tento keř pochází ze Severní Ameriky, dorůstá obvykle do výšky 1 až 2 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné rudé. Má rád přímé slunce.
V době kvetení voní po jahodové marmeládě. Tento hustě rostoucí keř obsahuje aroma všude – v listech, větvích, dokonce i kořenech. Květy jsou 3 až 5 cm velké s mnohočetnými plátky jako plnokvětá hvězda. Barva je jasně vínová nebo tmavě purpurová až červenohnědá. Odstín se liší v závislosti na umístění, kvalitě půdy, oslunění i době kvetení. Sazaník vykvétá někdy již ke konci května, přičemž hlavní dobou kvetení je přelom června a července. Květy se nadále objevují sporadicky až do poloviny srpna. Vůně tohoto keře je však nenapodobitelná. Je to něco mezi jahodami a jablečným moštem.
Listy jsou podlouhle vejčité a na jaře raší jasně zeleným odstínem, jsou mírně lesklé a dlouho si drží svou svěží barvu. Výjimečně se na opylených květech mohou objevit na konci srpna plody, což jsou zvláštní tobolky zelené barvy, které se během zrání zbarvují do vínové až hnědé.
Jedná se o keř bez nároků na zvláštní údržbu. V prvních několika letech jej zastřihněte (v březnu) do kompaktního tvaru – pak už bude sám tvořit pěkný tvar a pravidelné olistění. Zasaďte jej do vlhké země, v suchu poroste stejně špatně jako v přemokřené zemi. A dopřejte mu hodně slunce, aby vás odměnil množstvím květů.
Zvonek garganský
Jedná se o keř dorůstající jen do výšky 20 cm, je listnatý opadavý, barva listů je zelená, květy nápadné fialové. Má rád přímé slunce nebo polostín.
Tato nesmírně efektní půdopokryvná forma skalkového zvonečku se zajímavě zoubkatými, drobnými listy svěže zelené barvy a mnoha stonky je obvykle obalena záplavou světle modrofialových květů. Jejich tvar je hvězdicovitě zvonkovitý.
Kvete přibližně od poloviny června až do srpna, přičemž po hlavním kvetení v půlce léta můžete celou rostlinu radikálně sestřihnout, aby znovu narašila a v září a říjnu nabídla čerstvý trs i s novými květy. Po zastřižení se doporučuje rostlinu přihnojit.
Rozrůstá se při zemi, květní stonky se nezvedají. Má rád rovnoměrně vlhkou, ale dobře propustnou půdu a nevadí mu mírné přistínění. Můžete jej pěstovat i v okrasných venkovních nádobách, kde vypadá o to lépe, když přeroste jejich hrany a květy se svěsí přes okraj a vytvoří modrý vodopád.
V naší poradně s názvem KANADSKÉ BORŮVKY MNOŽENÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Evelína.
Dobrý den, měla bych dotaz, zda je možno vysadit pouze jednu sazenici amerických borůvek, nebo musí být samičí a samčí, jak mi sdělila sousedka. Jeden keřík jsem si zakoupila a nevím jak poznám, který to vlastně mám a který mám přikoupit. Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Kanadské borůvky jsou oboupohlavné, takže u nich nejsou samci ani samice. Důležité je vědět jaký druh máte, protože některé druhy jsou samosprašné nebo jen částečně samosprašné, popřípadě i cizosprašné. Podle druhu borůvek teprve poznáte, jestli je třeba přikoupit ještě další rostlinu. Pokud má kanadské borůvky sousedka, tak stačí i ta její rostlina, není-li na kilometry daleko.
Vědecké jméno této rostliny pochází z řeckých slov „platys“ = široký a „kodon“ = zvonek a přesně vystihuje tvar nápadných modrých květů. V Česku se mu často říká boubelík velkokvětý, zvonkovec nebo boubelka velkokvětá.
Rod má jen jeden, zato velmi variabilní druh vyskytující se ve východní Asii, v Číně a Japonsku, tedy v oblastech s podobným podnebím, jako je ve střední Evropě.
Literatura tuto rostlinu někdy uvádí pod názvy Campanula grandiflora nebo Wahlenbergia grandiflora, v Čechách se vyskytuje pod názvem boubelík.
Rostlina má bílý řepovitý kořen, ze kterého vyrůstají kolmo vzhůru pevné lodyhy s přeslenitými střídavými listy. Při poranění vytéká z lodyhy mléčná šťáva, podobně jako u většiny zvonkovitých rostlin. Lodyhy nesou po jednom nebo několika květech, které jsou modré, ale existuje i mnoho kultivarů a variet s odlišnou barvou květů – varieta Album je čistě bílá, varieta Apocyan fialově modrá a varieta Plenum je nízká, poloplná, světle modrá. Květy se otevírají do širokých zvonkovitých květů o průměru až 5 cm. Plodem je hranatá tobolka s velmi jemnými semeny. Rostlina je vysoká 30–40 cm, někdy až 60 cm. Listy jsou při okrajích zoubkaté, zelené až modrozelené a raší velmi pozdě. Boubelík kvete v červenci až srpnu. Je mrazuvzdorný.
Episcie je travnatá rostlina. Nejrozšířenější jsou tyto druhy:
Episcia dianthiflora - travnatá rostlina mající dva typy výhonků, a to krátká stébla s blízko posazenými listy a dlouhé vousy s dceřinými růžicemi vyrůstajícími v uzlech. Listy jsou malé, do 4cm délky, podlouhlého tvaru se zubatým okrajem. Povrch listu je plastický, žilkovaný, barva je tmavě zelená. Květy jsou trubkovité, bílé s purpurovou kresbou. Zvonek má v průměru velikost do 4 cm.
Episcia cupreata - mohutná travnatá rostlina s tlustými stébly. Listy jsou 10 cm dlouhé, mají elipsovitý tvar se zubatým okrajem. Povrch listu je vrásčitý, barva měděně zelená. Květy jsou trubkovité, v průměru do 3 cm, rostou jednotlivě nebo na stonku po dvou, mají červenooranžovou barvu. Je mnoho variet odlišujících se barvou listů.
Tato vytrvalá rostlina pochází z Kolumbie. Listy jsou obvykle kulaté, drobné, smaragdově zelené, sbíhají se do růžic rozmístěných po stonku. Květy jsou celkem velké (4,5 cm do délky, v průměru 3,5 cm), bílé, se zvětšenou trubičkou. Okraje kroužku (ohybu) připomínají čínský karafiát. Na rostlině vykvétá najednou 5-7 kvítků. Episcie kvete v létě, při správné péči může zdobit i interiér bytu, potřebuje však přiměřené osvětlení a rovnoměrnou, pravidelnou zálivku. V létě je potřeba zalévat více, vhodné je i přihnojování kompletním hnojivem. Půdní směs se připravuje z listové hlíny, humusu, rašeliny a písku, a to v poměru (3 : 1 : 1 : 0,5). Její tučnolisté listy opadávají v průvanu a vzácněji při změnách teploty. Episcia se rozmnožuje nejlépe růžicemi listů, seříznutými opatrně od stonků. Vysazuje se do písku, kde rychle zakoření.
V naší poradně s názvem KANADSKÉ BORŮVKY MNOŽENÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kamča.
Kanadské borůvky jsou oboupohlavné, takže u nich nejsou samci ani samice. Důležité je vědět jaký druh máte, protože některé druhy jsou samosprašné nebo jen částečně samosprašné, popřípadě i cizosprašné. Podle druhu borůvek teprve poznáte, jestli je třeba přikoupit ještě další rostlinu. Pokud má kanadské borůvky sousedka, tak stačí i ta její rostlina, není-li na kilometry daleko.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Evelína.
Kamčo, díky za odpověď, podařilo se mi mezitím zjistit, že mám samosprašné borůvky. Tak to nebude snad problém. Ahoj
Zima je za dveřmi, a tak je nejvyšší čas připravit krmítko pro drobné pěvce, kteří u nás zůstávají přes zimu. Podle ornitologů můžete na krmítku v ČR v zimě pozorovat až 30 druhů ptáků. Pozorování a přikrmování ptáků se věnuje stále více lidí, ale bohužel ne každý ví, co mají ptáci v zimě nejraději a co v žádném případě do krmítka nepatří.
U zimního přikrmování ptáků je důležité, aby mělo krmítko dostatečně velkou stříšku chránící ji před deštěm a sněhem, aby připravená potrava nevlhla a neplesnivěla. Krmítko se musí pravidelně čistit od zbytků potravy. Občas je dobré jej vydezinfikovat například octem pomocí rozprašovače. Po oschnutí dezinfekce se do něj může dát ptačí potrava.
Pozor! Ptáci jsou v zimě sice hladoví, ale rozhodně nedokážou spořádat všechno, co vám doma zbyde. Když už se tedy rozhodnete je krmit, dávejte jim jen to, co jim svědčí. Například sůl je pro ně ve větším množství jed – v lepším případě je čekají zažívací obtíže, v horším rovnou smrt.
Většina našich ptáků má nejraději semena slunečnice a jádra ořechů. V obchodech prodávané směsi pro zimní přikrmování ptáků obsahují různé druhy semen, ale část z nich zůstává v krmítkách nevyužita. Proto je lepší použít pouze semena slunečnice a občas přidat například trochu máku, len, proso, řepku, pšenici, loupaný oves nebo zbytky vyloupaných ořechů.
Kosi, kvíčaly a brkoslavové mají nejraději jablka nebo sušené plody jeřabin. Ty je dobré rozvěsit na větve stromů v okolí krmítka. Strakapoudi, brhlíci a sýkory mají velmi rádi lůj nebo lojové koule. Tam, kde jsou nejčastějšími hosty krmítka vrabci polní a vrabci domácí, můžete nasypat strouhanku z bílého pečiva. Nesmí však být solené, sůl totiž drobným ptákům škodí, a proto je nutné před strouháním rohlíků sůl důkladně odrolit. V žádném případě do krmítka nepatří chléb a zbytky jídel z kuchyně.
Nejčastějšími návštěvníky krmítek jsou sýkory koňadra a modřinka, zvonek zelený, vrabec domácí, vrabec polní a kos černý. Ojediněle se na krmítkách a v jejich okolí objevují i čížci lesní, stehlíci, sýkora uhelníček, sýkora babka, brhlík lesní, pěnkava jikavec, pěnkava obecná, hýl obecný, dlask tlustozobý, drozd kvíčala, drozd cvrčala, červenka, střízlík a strakapoud velký. Za nejvzácnější a nejkrásnější skvost krmítek ochránci ptáků považují brkoslava severního nebo čečetku zimní.
Nezvanými hosty krmítek se občas stávají zdivočelí holubi domácí, hrdličky zahradní, straka nebo havrani a kavky. Drobné ptáky občas vyplaší zvědavá poštolka, případně je prožene krahujec, ale i tito ptáci patří do naší zimní přírody.
Na trhu naleznete mnoho druhů krmítek od jednoduchých až po ta sofistikovaná, jako je automatické krmítko pro ptactvo. Záleží jen na vás, jaké krmítko si vyberete.
Ve svém příspěvku PŘEVISLÝ JAHODNÍK-MNOŽENÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jan Leitner.
Dobrý den,dostal jsem radu,že je nutné výhony na šlahounech přihrnout zeminou,nechat jemně zakořenit a poté odstřihnout a zasadit jako novou rostlinku.To chápu,ale jak postupovat,když jsou šlahouny převislé v závěsném květináči.´? A kdy je možno jahodník rozmnožovat,Po odkvětu,či po sklizni ? Děkuji J.L.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana Válková.
Dobrý den,
jahodník lze množit v podstatě vždy, když vám vyrostou šlahouny s výhonky a zakoření, nezáleží tedy na tom, zda rostlina v tu dobu kvete, nebo plodí. Pokud už máte na jahodníku krásné šlahouny, ale bez kořenů, zkuste ještě chvilku počkat, jestli se přece jen neobjeví. Nebo zkuste šlahouny s novými rostlinkami odstřihnout a namočit do vody s přípravkem k lepšímu zakořenění.
Je však potřeba počítat také s tím, že rychlejší a vyšší sklizně dosáhnete zasazením již předpěstovaných sazenic od zahradníka.
Jak rozmnožit voskovku? Voskovky se obvykle množí stonkovými nebo listovými řízky. Stonkové řízky s alespoň dvěma pupeny (kde vyrůstají listy) se umístí do vody nebo vlhkého média, jako je rašeliník nebo dobře propustná substrátová směs. Lze použít i listové řízky, ale jejich vývoj v dospělou rostlinu může trvat déle. Další metodou je jednoduché hřížení, kdy se stonek připne k vlhké půdě, což umožňuje vytvoření kořenů před oddělením.
Množení stonkovými řízky
Vyberte zdravý stonek s alespoň dvěma pupeny.
Odřízněte stonek pod nejnižším pupenem.
Odstraňte listy ze spodní části řízku, abyste zabránili jejich hnilobě v médiu.
Řízek umístěte do vody nebo vlhkého množitelského média (např. rašeliník, dobře propustná substrátová směs).
Zajistěte dobrý kontakt mezi pupeny a médiem a udržujte médium trvale vlhké.
Kořeny by se měly vyvinout během několika týdnů.
Po zakořenění lze řízek přesadit do květináče s vhodnou zeminou.
Množení kistovými řízky
Používá se list s krátkým kouskem stonku.
Listový řízek umístěte do vlhkého množitelského média (např. písek nebo zemina).
Řízek udržujte na teplém, dobře osvětleném místě (nepřímé světlo).
Kořeny a nové výhonky se nakonec objeví.
Hřížení
Vyberte dlouhý stonek a udělejte malý řez v místě, kde se bude dotýkat zeminy.
Stolek připněte k vlhké zemině a zajistěte dobrý kontakt.
Řezané místo zakryjte zeminou a zvažte použití plastového sáčku nebo fólie k vytvoření miniskleníku.
Časem se vytvoří životaschopné kořeny a stonek lze odříznout od mateřské rostliny a zasadit samostatně do květináče.
Tipy pro úspěšné množení
Načasování
Pro rychlejší výsledky množte během vegetačního období (jaro a léto), i když množení je možné i v zimě s pomalejším růstem.
Médium
Použijte dobře propustné množitelské médium, například směs zeminy do květináčů, perlitu, kůry orchidejí a zahradnického dřevěného uhlí nebo čistý perlit.
Vlhkost
Hoyám během množení prospívá vysoká vlhkost. Pro udržení vlhkosti můžete použít zvlhčovací kryt nebo sáček.
Světlo
Zajistěte řízkům jasné, nepřímé světlo.
Kořenový hormon
Zvažte použití kořenového hormonu pro podporu rychlejšího vývoje kořenů, buď tekutý roztok ve vodě pro množení, nebo prášek k namáčení řízků před přesazováním.
V naší poradně s názvem ZLUTY KER se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martina Musilova.
Dobry den.
Chtela bych Vas poprosit o pomoc.Pred peti lety jsem si ze seminka vypestovala tento ker.Mela to byt Planouci pochoden.Je mi jasne,ze ta to neni.Ted kerik poprve vykvetl.Mam z neho radost,ale nevim jak se jmenuje a jak o nej pecovat a do jake vysky vyroste.
Pokud vite o jaky ker se jedna,budu moc rada za odpoved.
Moc dekuji.Musilova
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
To se vám podařilo vypěstovat štědřenec. Štědřence jsou nevelké stromy a keře dorůstající výšky až 7 metrů a jsou celkem tři známí zástupci: alpský, odvislý a Watererův. Navzájem si jsou velmi podobní, ale vyžadují odlišné pěstební podmínky. Štědřence mají zelenou kůru a vzpřímené nebo převislé větve, na kterých vyrůstají trojčetné listy, dlouze řapíkaté, bez palistů, s téměř přisedlými oválnými lístky, a na zimu opadávají. Květy jsou zlatožluté, motýlovité, uspořádané v bohatých převislých hroznech a proto se jim často říká zlatý déšť (stejně jako naší známé zlatici). Kalich květu je zvonkovitý, slabě dvoupyský, s horním pyskem zakončeným dvěma zuby a dolním trojzubím. Pavéza (největší okvětní list) je okrouhlá až široce vejčitá, na vrcholu vykrojená. Plody štědřence - lusky jsou podlouhlé, zploštělé, dlouze stopkaté, na švech ztlustlé až úzce křídlaté a mezi semeny jsou slabě zaškrcované. Obsahují několik ledvinovitých semen, která jsou velmi jedovatá pro všechny živočichy! K otravě dítěte stačí spolknout dvě semena nebo sníst pět květů z této rostliny, takže pozornost je na místě.
Pěstování štědřence musí naplňovat podmínky jeho domoviny, kterou je oblast jižní Evropy. Nejlépe se jim daří na plném slunci, ale přežijí i v polostínu. U zeminy je to trochu potíž, protože je nutné přesně vědět, o kterého zástupce štědřence jde. Štědřenec odvislý potřebuje zásaditou zeminu, je vápnomilný a štědřenec alpský naopak vyžaduje kyselou půdu (rašelina). Štědřence při tvarování nesnášejí hlubší řez, ze starého dřeva neobrazí a zemřou. Množí se výsevem semen, která je třeba před výsevem krátce spařit. Dále je možné štědřence množit letním očkováním na štědřenec odvislý nebo roubováním. Štědřenec Watererův lze množit dřevitými řízky, které se řežou již v první polovině října. Množení je možné i letními řízky. Na podnože štědřence odvislého nebo i alpského lze roubovat i jiné dřeviny, například hlodáš, jehlici nebo čilimník - dosáhne se pak úchvatných chimér s nekonečnou variací barevnosti květů.
Pro inspiraci k tomu, co lze se štědřenci dokázat v zahradní architektuře, můžete shlédnout následující fotografie: https://www.google.com/sear…
Videonávody: stříhání a množení blýskavky (Photinia)
Některé postupy při pěstování blýskavky je mnohem snazší pochopit, když je člověk vidí přímo v praxi. Proto jsme vybrali několik kvalitních videí, která ukazují stříhání Photinia, údržbu živého plotu i množení řízky.
Jak správně stříhat Photinia Red Robin
Toto video ukazuje praktický postup řezu Photinia. Vysvětluje, kdy rostlinu stříhat a jak řez podpoří tvorbu nových červených výhonů.
Ve videu jsou důležité hlavně tyto části:
vysvětlení růstu Photinia a tvorby výhonů
praktická ukázka řezu větví
tipy pro podporu hustšího růstu živého plotu
Stříhání živého plotu Photinia
Video ukazuje, jak správně stříhat živý plot z blýskavky. Díky praktické ukázce je dobře vidět, jak udržet rovnou linii plotu a jak pracovat s nůžkami na živý plot.
Důležité momenty videa:
správné tvarování živého plotu
udržení rovné horní linie
tipy pro hustější růst
Množení blýskavky řízky
Tento návod ukazuje jednoduchý způsob množení Photinia pomocí řízků. Postup je vhodný i pro začátečníky.
Video ukazuje:
výběr vhodného výhonu
přípravu řízků
zasazení do substrátu
Množení Photinia z živého plotu
Video ukazuje, jak odebrat řízky přímo z živého plotu a připravit je k zakořenění.
Nejdůležitější části videa:
výběr vhodných větví
příprava řízků
zasazení do substrátu
Péče o Photinia během roku
Video vysvětluje základní péči o blýskavku během roku – od řezu až po ochranu před chorobami.
Borůvky se nejčastěji množí řízky z měkkého nebo listnatého dřeva. Řízky z měkkého dřeva se odebírají koncem jara z konečků výhonků aktuální sezóny, zatímco řízky z listnatého dřeva se odebírají koncem zimy z jednoletých stonků poté, co rostlina přešla do dormantního stavu. Oba typy řízků prospívají, když je předem namočíte do kořenového hormonu a zasadíte do dobře propustného média pro množení, jako je směs hrubého písku, mleté borové kůry a rašeliny nebo perlitu a rašeliny.
Řízky z měkkého dřeva
Načasování
Pozdní jaro, kdy jsou stonky dřevnaté, ale stále pružné a koncové listy jsou napůl dozrálé.
Příprava
Odeberte 10-12 cm dlouhé řízky z konečků nových výhonků a odstraňte spodní listy.
Zakořenění
Ponořte základnu řízku do kořenového hormonu (volitelné, ale doporučené) a vložte jej do média pro množení.
Prostředí
Udržujte substrát trvale vlhký a udržujte vysokou vlhkost (např. pomocí systému rosení, plastové nádoby s mírně pootevřeným víkem nebo plastového sáčku s větráním).
Monitorování
Pravidelně zalévejte, často rostete a sledujte nové výhonky.
Přesazování
Jakmile zakoření (obvykle po několika týdnech až měsících), postupně si rostlinu aklimatizujte na venkovní podmínky a přesaďte do většího květináče nebo záhonu.
Řízky z listnatého dřeva
Načasování
Pozdní zima, poté, co rostlina přejde do dormantního stavu.
Příprava
Vyberte 12 cm dlouhé stonky z jednoletého výhonku a připravte je podobně jako řízky z měkkého dřeva.
Zakořeňování
Ponořte základnu řízku do kořenového hormonu (volitelné) a vložte jej do rozmnožovacího substrátu.
Prostředí
Udržujte substrát vlhký a teplý.
Monitorování
Na jaře očekávejte vývoj kořenů a vznik nových výhonků.
Přesazování
Po zakořenění postupně aklimatizujte a přesazujte stejně jako řízky z měkkého dřeva.
Klíčové aspekty
Kyselost půdy: Borůvky prospívají v kyselé půdě (pH 4,5–5,5). Pokud vaše půda není přirozeně kyselá, pěstujte borůvky v květináčích s vřesovcovým (kyselým) kompostem.
Kořenový hormon: I když to není vždy nutné, kořenový hormon může výrazně zlepšit úspěšnost množení borůvek z řízků.
Vlhkost: Udržování vysoké vlhkosti je pro úspěšné zakořenění zásadní.
Trpělivost: Řízky borůvek mohou zakořenit za několik týdnů až měsíců.
Prevence chorob: Zajistěte, aby řízky byly odebírány ze zdravých, chorobami neinfikovaných matečných rostlin.
Řízení vlhkosti: Udržujte substrát pro množení trvale vlhký, ale ne podmáčený.
