Bílé prádlo časem ztrácí svěžest — zašedne, zežloutne nebo má skvrny, které běžné praní neodstraní. Nemusíte ale sahat po chlórových přípravcích, které mohou poškodit vlákna a zkrátit životnost oblečení. Existují bezpečné, levné a velmi účinné způsoby, jak prádlo vybělit pomocí domácích prostředků nebo šetrných ekologických přípravků. Níže najdete ty nejlepší metody, které fungují i na silně zašedlé prádlo.
Jedlá soda je skvělým pomocníkem na zašedlé i zapáchající prádlo. Pomáhá uvolnit skvrny, změkčuje vodu a zvyšuje účinnost pracího prostředku. Hodí se na ruční praní i do pračky.
Zdroj: článek Jak vybělit prádlo bez chloru
V naší poradně s názvem KYSELINA CITRONOVA JAKO DEZINFEKCE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vacek.
Dobrý den,
V jakém poměru naředit kyselinu citronovou, aby z ní byla dezinfekce? Nechci dát málo ani plýtvat, v době možného nedostatku. Jakým zp. dezinfikovat - postříkáním, ponořením..? Jak dlouho to tam nechat? Záleží na teplotě?
Jak to je u sody, octa, soli … ¨Zdraví Vacek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Kyselina citrónová se dá použít jako desinfekce všude tam, kde je potřeba likvidovat bakterie a plísně. Bohužel kyselina citrónová neúčinkuje na viry - vůbec. Dezinfekční roztok proti bakteriím a plísním se připraví v poměru 1 sáček kyseliny citrónové a 1 litr vody ohřáté na 20°C, přičemž dezinfekční účinky se projeví při úplném ponoření desinfikovaného předmětu na dobu 30 minut a více. Pro lepší smáčivost dezinfekčního roztoku je možné přidat lžičku Jaru.
Sůl, jedlá soda, ocet mají jen omezené dezinfekční účinky proti malému počtu bakterií, na viry neúčinkují vůbec.
Nejspolehlivější způsob desinfekce povrchů proti virům je mýdlová voda, líh a chlór - to vše zabíjí viry a je to snadno dosažitelné. Nejúčinnější desinfekce, která bezpečně zabije viry, se provádí omýváním povrchu ovoce, zeleniny, ale i obalů balených potravin mýdlovou vodou po dobu 40 sekund. Další způsob je využití lihu 60% a více, do kterého se ponoří desinfikovaný předmět na dobu 20 sekund. Chlór se nehodí k desinfekci potravin. Poslední možnost desinfekce je úplně bez chemie a spočívá v izolaci desinfikovaného předmětu mimo dosah možného hostilete viru po dobu minimálně 2 dny. Po dvou dnech na povrchu nepřežije žádný vir.
Zdraví Cempírek!
Zdroj: příběh Kyselina citronova jako dezinfekce
I když se o rozmarýn v průběhu sezóny dobře staráte, někdy je náchylný k chorobám a padlí je pravděpodobně nejčastější. Dobrou zprávou je, že je snadné ho diagnostikovat a lehce ho vyléčit. Navíc, i když padlí rozmarýn oslabí, s největší pravděpodobností ho nezabije. Bez ohledu na to je stále moudré se o situaci postarat, abyste měli zdravou rostlinu, kterou můžete na jaře vrátit zpět do zahrady.
Neemový olej smíchaný s vodou je dlouhodobě osvědčená léčba padlí. Zde se můžete podívat kolik stojí a jak vypadá: neemový olej cena.
Jedlá soda je jednou z nejlepších možností, pokud chcete být něžní na svou nemocnou rostlinku. Jednoduše smíchejte v jednom litru vody jednu polévkovou lžíci jedlé sody s malou lžičkou rostlinného oleje a několika kapkami Jaru na nádobí. Kompletně postříkejte celou rostlinu, včetně spodní strany listů a vrchní části půdy.
Možná to budete muset udělat několikrát, abyste zasáhli všechny houby na rostlině rozmarýnu. A zatímco sprej může mít po zaschnutí bílý vzhled, nevysílá bílé spory jako padlí.
Po několika ošetřeních byste měli situaci s padlím zvládnout. To se vám vrátí v podobě šťastné rostliny rozmarýnu na zahájení nové sezóny.
Zdroj: článek Padlí na rozmarýnu
Minimálně jednou měsíčně provést hloubkové čištění (horký cyklus s octem nebo čističem). Filtr kontrolujte častěji (např. každé 1–2 měsíce).
Ano, většina domácností může používat ocet měsíčně. Pokud máte novou nebo dražší pračku, zkontrolujte pokyny výrobce — někteří doporučují speciální čističy.
Jedlá soda pomůže neutralizovat zápachy, ale pro odstranění usazenin a bakterií je často potřeba kombinace s horkým cyklem a octem nebo speciálním čističem.
Zdroj: článek Jak vyčistit pračku: postup krok za krokem
Existují dva běžné postupy (ocet + jedlá soda nebo speciální čistič):
Zdroj: článek Jak vyčistit pračku: postup krok za krokem
Zdroj: článek Jak vyčistit pračku: postup krok za krokem
Zdroj: článek Jak vyčistit troubu bez chemie
Domácí prostředky jsou vhodné na menší plochy nebo jako pravidelná prevence. Je však důležité vědět, že u rozsáhlé plísně mohou být málo účinné.
Ocet je jeden z nejsilnějších domácích prostředků. Aplikujte ho neředěný na postižené místo a nechte působit alespoň 30 minut. Ocet ničí plísňové spory a zároveň zabraňuje jejich návratu. Po aplikaci místo otřete a nechte dobře vyschnout.
Soda pomáhá plísňové místo vyčistit a neutralizovat zápach. Smíchejte lžíci jedlé sody s vodou, naneste na stěnu a drhněte houbičkou. Následně opláchněte a znovu přestříkejte octem.
Zdroj: článek Jak odstranit plíseň ze stěny
Ocet pomáhá odstranit mastnotu, vodní kámen a zápach.
Soda neutralizuje pachy a dodá svěžest.
Zdroj: článek Jak vyčistit myčku
Soda funguje jako jemné abrazivo, které nepoškrábe povrch, ale výborně vyčistí zaschlou špínu. Skvělé výsledky má na vanu, sprchový kout a především spáry mezi obklady, které často šednou nebo černají.
Zdroj: článek Babské rady na čištění koupelny
Ocet skvěle rozpouští vodní kámen, mastnotu a dezinfikuje povrchy. Smíchejte ocet s vodou v poměru 1:1 a použijte například na vodovodní baterie, sklo nebo kuchyňskou linku. Pro zvýšení účinku jej můžete ohřát.
Jedlá soda je fantastická na připečenou špínu. Posypte dno hrnce sodou, přidejte trochu vody, přiveďte k varu a nechte odstát. Špína povolí sama.
Do misky s vodou vložte plátek citronu, ohřejte 3–5 minut a poté jednoduše otřete vnitřek. Pára uvolní nečistoty a citron krásně provoní.
Před vysáváním nasypte na koberec trochu jedlé sody smíchané s oblíbeným esenciálním olejem. Koberec se osvěží a nasaje pachy.
Zdroj: článek Životní hacky do domácnosti, které opravdu fungují
Liška bledá se odlišuje svou nažloutlou až bělavou barvou, její další rysy jsou s liškou obecnou shodné. Je jedlá a podobně vyhledávaná.
Zde můžete vidět, jak vypadá liška bledá.
Lištička pomerančová je o něco menší, má světle oranžovou dužninu. Je jedlá, ale není tak gastronomicky využitelná.
Zde můžete vidět, jak vypadá lištička pomerančová.
Lišák zprohýbaný se od lišky obecné liší ostnitým hymenoforem. Je jedlý.
Zde můžete vidět, jak vypadá lišák zprohýbaný.
Liška nálevkovitá, jejíž plodnice je na rozdíl od lišky obecné žlutohnědá, je jedlá.
Zde můžete vidět, jak vypadá liška nálevkovitá.
Hlíva olivová se od lišky odlišuje výrazně. Má zespoda klobouku vysoké, hustě uspořádané lupeny. Roste v trsech a v Česku se vyskytuje pouze vzácně. Je jedovatá.
Zde můžete vidět, jak vypadá hlíva olivová.
Zdroj: článek Houba liška obecná
Slávky žijí na celém světě na mořských březích a v ústí řek, jednotlivé druhy jsou obvykle specifikované pro určitou oblast. Nejznámějším druhem je slávka jedlá. Slávka jedlá (Mytilus edulis) je středně velký jedlý mořský mlž z čeledi slávkovitých. Slávky jedlé se nacházejí na severoatlantickém pobřeží Severní Ameriky, Evropy a v dalších mírných i polárních vodách po celém světě. Žijí v příbřežních oblastech na skalách a dalších pevných podkladech přichyceny byssovými vlákny, které jsou vylučovány byssovými žlázami umístěnými ve spodní části slávek. Jedná se o hladké mušle s jemnými soustřednými rýhami v linii růstu. Barva mušle je purpurová, modrá nebo někdy až hnědá. Může být dlouhá až 12 cm. Slávky jedlé jsou kořistí hvězdic, například Asterias vulgaris. Malé slávky jsou také požírány plži Nucella lapillus.
Slávky jedlé neboli mušle jsou mořští mlži, jejichž maso se pojídá buď syrové, nebo částečně i tepelně upravované. Výlov slávek začíná v srpnu a končí v březnu. Lastury slávek mají klínovitě oválný tvar, na povrchu jsou tmavé do fialova a uvnitř perleťově bílé, lesklé. Dospělé, tedy k požívání nejvhodnější, jsou tehdy, když délka lastur měří 55 mm. Kratší se vyřazují, protože nemají tržní hodnotu. S přijímáním potravy a vdechováním vody se dostává do slávek také písek a mořský kal. Obojí se z nich musí odstranit, a proto se před dopravou do vnitrozemí alespoň na 24 hodin slávky ponoří do čisté mořské vody, aby se vyčistily. Jestliže se se slávkami po výlovu dobře a šetrně zachází, vydrží v zimě až 6 dnů po výlovu naživu. Nesmí však před touto dobou nebo během ní přijít do styku se sladkou vodou. Nesnášejí také velké teplo ani mráz. Jen pevně uzavřené, to znamená živé a čerstvé slávky, mají maso vhodné k pojídání. U pootevřených slávek je maso v rozkladu, čímž se stává prudce jedovatým. Podezřelé jsou také slávky s tenkými průsvitnými lasturami, které nejsou na povrchu stejnoměrně zabarvené, anebo slávky, které nasládle páchnou. Maso slávek se jí buď syrové, nebo různě připravované a je dost výživné, avšak hůř stravitelné než maso ústřic.
Někdy jsou slávky zaměňovány s ústřicemi. Ústřice (Ostrea) je rod z čeledi ústřicovitých (Ostreidae). Nejznámějším druhem je ústřice jedlá (Ostrea edulis). Ústřice jsou mořští mlži s lamelózními nebo sklípkovitými lasturami bez vláknité (sloupkovité) vrstvy, s nestejnými miskami a vnitřním vazem a bez zubů v zámku. Ústřice má nepravidelné chlopně, z nichž levá je větší, prohloubená a připevněná k podkladu, kdežto pravá je plošší; vrchol levé misky (chlopně) přečnívá a je zatočen buď vpřed, nebo dozadu.
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Recepty na slávky
Cererit dávkování na 1 m² se obvykle pohybuje mezi 50–80 g na m², podle kvality půdy a typu plodiny.
Na běžné zahradní půdě stačí nižší dávka kolem 50 g, zatímco u chudé nebo písčité půdy je vhodné použít vyšší množství. Důležité je dávku rovnoměrně rozprostřít a zapracovat do půdy. Pokud použijete více než doporučené množství, může dojít k přehnojení, které se projeví spálením listů nebo zpomalením růstu. Přesné dávkování cereritu je klíčové pro správnou funkci hnojiva.
Kdy hnojit cereritem na jaře je zásadní otázka, protože správný termín ovlivňuje celý růst rostlin.
Ideální je aplikace na začátku vegetační sezóny, tedy v březnu až dubnu. Cererit se zapravuje do půdy při přípravě záhonů před výsadbou. Pokud se použije později, rostliny už nemusí živiny plně využít. Důležité je také sledovat počasí – nejlepší je hnojit před deštěm nebo po zálivce. Jarní hnojení cereritem je nejefektivnější způsob, jak podpořit růst.
Cererit může spálit rostliny, pokud je použit ve vysoké dávce nebo na suchou půdu.
Granule obsahují koncentrované živiny, které mohou poškodit kořeny nebo listy. Typickým příznakem jsou spálené okraje listů a žloutnutí. K tomu dochází hlavně při přehnojení nebo pokud hnojivo není zapracováno do půdy. Proto je důležité dodržet dávkování a po aplikaci rostliny zalít. Správné použití cereritu minimalizuje riziko poškození.
Cererit na rajčata se používá hlavně při výsadbě v dávce 20–30 g na rostlinu.
Hnojivo je vhodné promíchat s půdou v jamce, aby nedošlo k přímému kontaktu s kořeny. Rajčata potřebují živiny hlavně na začátku růstu, proto je základní hnojení klíčové. Pozdější přihnojování by mělo být opatrné, aby nedošlo k nadměrnému růstu listů na úkor plodů. Správné dávkování cereritu u rajčat výrazně ovlivňuje kvalitu úrody.
Cererit na trávník je vhodný jako startovací hnojivo na jaře v dávce kolem 50 g na m².
Důležité je hnojivo rovnoměrně rozprostřít, aby nevznikaly fleky. Po aplikaci je nutná zálivka, která aktivuje živiny. Cererit dodá trávníku základní živiny, ale není ideální pro dlouhodobou péči. Na tu je lepší použít specializovaná hnojiva. Jarní hnojení trávníku cereritem ale funguje velmi dobře.
Rozdíl cererit vs NPK spočívá hlavně ve složení a způsobu použití.
Cererit obsahuje vyvážené živiny a je univerzální, zatímco NPK hnojiva mají často vyšší obsah dusíku nebo jiných složek.
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Cererit: kdy hnojit, dávkování a složení hnojiva