ZVÝŠENÝ ZÁHON NA ZELENINU

Jak udělat vyvýšený záhon

Když se podíváme do historie, uvidíme, že podobný způsob zahradničení je starý stovky let. Například v Anglii není pěstování zeleniny na vyvýšených záhonech vůbec ojedinělé. Ve Francii v období středověku dominovaly zvýšené záhony čtvercového typu. Příkladem je zrekonstruovaná středověká zahrada francouzského hradu Carcassonne, kde jsou užitkové záhony lemovány vyplétaným proutím. Lískové či vrbové proutí okolo záhonů se těšilo oblibě u mnoha klášterních zahrad Evropy. I samotní Číňané takto pěstují rostliny po několik staletí a mají k tomu hned několik důvodů.

Zelenina vysazená na zvýšených záhonech lépe prospívá, netrpí tolik škůdci, a především údržba je oproti konvenčnímu způsobu pěstování minimální. Při pěstování ve vyvýšených záhonech se zvyšuje úrodnost půdy, a tím pádem i výnos. Půda zde nezná půdní škraloup, není třeba na ni nikde šlapat jako u běžného užitkového záhonu a drží pěkně nakypřená. Kvalita půdy se jen lehce vylepšuje. Při samotném zakládání záhonů se na dno použije kompost a biologický materiál, z něhož rostliny následně čerpají potřebné živiny.

Na záhoně se díky tlení organického materiálu daří i rostlinám náročnějším na teplo, což je příznivé zejména v chladnějších oblastech naší republiky. Díky sedání vyvýšeného záhonu můžete každý rok doplnit nový kompost, který se postará o potřebné živiny. Takový záhon v létě sice více vysychá, ale tomu lze předejít použitím mulče („peřinka“ na záhon z organického materiálu – sláma, listí, kůra).

Pěstování ideálně vychází na dva tři řádky vedle sebe. Rostliny získávají více světla, vzájemně si nekonkurují a nedochází k oslabení a zmenšení prostředních rostlin. Při tradičním způsobu pěstování totiž bývají tyto rostliny oslabené a více náchylné k chorobám a škůdcům. Mimo jiné je zvýšení záhonů s mulčovanými cestičkami mezi záhony výbornou bariérou před slimáky. Tím, že mohou být rostliny sázeny nahusto, dochází k lepšímu zastínění půdy listy a zabrání se výparu.

Vyvýšený záhon se stane také zajímavým dekorativním prvkem zahrady. Může být vysoký třeba jen 10 cm, ale i 1 metr, vyvýšené záhony mohou být i stupňovité, ovšem široké by neměly být více než metr a půl (v závislosti na výšce – ty metr vysoké budou široké cca jen 1 metr), abychom všude snadno dosáhli.

Na jílovitých a poměrně vlhkých půdách je zvýšení záhonu ideálním řešením. Nedochází k zatopení a tvoření loužiček mezi rostlinami, hlavně v obdobích větších srážek a přívalových dešťů. Vyvýšený záhon můžeme umístit i ve svahu a vyřešit si tak problém, jak kvalitně zúrodnit a zpevnit svah na naší zahradě. Vytvořit jej lze dokonce i na betonu, poku

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Vyvýšené záhony - postup

Příběh

Ve svém příspěvku AČOKČA NÁVOD NA PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Josef.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Sabina.

Zdroj: příběh Ačokča návod na pěstování

Jak udělat grilovanou zeleninu

Vhodnou tepelnou úpravou lze zeleninu připravit tak, aby nepřišla o cenné vitamíny a minerály. Hodně lidí při grilování zůstává jen u osvědčené papriky, cukety a žampionů, ale nebojte se experimentovat, vyzkoušet můžete v podstatě jakýkoliv druh zeleniny a zklamaní dozajista nebudete.

Pravidla pro grilování zeleniny

• Kupujte pouze čerstvou a kvalitní zeleninu, nejlépe přímo od farmáře. Nyní vám to možná připadá nepodstatné, rozdíl v chuti ale určitě poznáte.
• Vybírejte zeleninu menší, bude šťavnatější a chutnější.
• Zeleninu před grilováním důkladně omyjte.
• Zeleninu, kterou není třeba vypotit, osolte až po grilování, nikoli před ním.
• Gril rozpalte, jak nejvíc to půjde, tepelná úprava by totiž měla být co nejrychlejší, aby si zelenina zachovala své vitamíny a jiné prospěšné látky.
• Pro šetrnější přípravu můžete zeleninu zabalit do alobalu, případně u klasického grilu použít žulovou desku.

Pokud teplé zelenině zrovna moc neholdujete, můžete grilovanou zeleninu nechat vychladnout a teprve potom konzumovat, i studená bude chutnat skvěle.

Doporučení

Každý druh zeleniny vyžaduje při grilování trochu jiný postup, proto je zde malý přehled.

Cuketa: Cuketu neloupeme, grilujeme ji i se slupkou, která se ale ráda připaluje, a proto musíme být ve střehu a cuketu hlídat. Cuketu krájíme na kolečka nebo příčné plátky, a protože obsahuje hodně vody, necháme ji vypotit – nasolíme ji, chvíli počkáme, potom ji opláchneme a osušíme papírovým ubrouskem. Plátky cukety můžeme po ogrilování srolovat do rolky, kterou naplníme například sýrem.

Cibule: Grilovat cibuli by napadlo asi málokoho, ale světe div se, je to pochoutka. Stačí cibuli nebo šalotku oloupat, nakrájet na tlustší plátky a grilovat na grilovacím tácku nebo alobalu.

Dýně nebo patison: Patison omyjeme, nakrájíme příčně na plátky (vršek a spodek nepoužijeme) a grilujeme asi 5 minut.

Fazolové lusky: Žluté i zelené fazolové lusky představují vynikající a zdravou přílohu k masu. Umyjeme je, odkrojíme okraje a fazolky rozprostřeme na grilovací tácek či alobal, drobné fazolky by totiž jinak propadly dolů. Zakápneme je olivovým olejem nebo poklademe máslem a grilujeme dozlatova, tedy asi 15 minut.

Chřest: Chřest se stává velmi oblíbenou zeleninou, a není se čemu divit, chutná totiž opravdu skvěle. Zelený chřest, který se pro grilování hodí víc než bílý, omyjeme a odřízneme či odlomíme z každého výhonku zdřevnatělý konec. Několik výhonků napíchneme na jednu špejli po obou koncích – na rozpáleném grilu totiž budeme chřest otáčet. Grilujeme 4 až 5 minut na každé straně. Gurmáni si mohou chřest gril

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Grilovaná zelenina jako příloha

Poradna

V naší poradně s názvem VENKOVNÍ KALA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Navrátilová.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.

Zdroj: příběh Pokojová kala pěstování

Pěstování zeleniny bez rytí

Zahradničení bez rytí vám nejen ušetří čas a námahu, ale má i další výhody. Jak jsme již zmiňovali, rytí může narušit půdní rovnováhu, především vyváženost půdních organismů, a přestože je jeho hlavním smyslem půdu provzdušnit, dochází při něm spíše k jejímu udusání a půda se stává příliš kompaktní. Systém však vyžaduje specifický přístup, aby záhony neovládl plevel. Je však potřeba poznamenat, že záhony bez rytí nebudou dobře prosperovat ve velmi těžké, jílovité půdě.

Příprava netradičních záhonů

Nabízíme několik základních pravidel a rad při zakládání záhonů, které není třeba rýt:

• Na podzim se záhony určené k zahradničení musí bez rytí zbavit plevelů, tedy ne rýčem, ale například rycími vidlemi. Snazší práce bude v místech, která od jara do podzimu ležela pod černou perforovanou fólií nebo tmavou netkanou textilií.
• Záhony je vždy vhodné ohradit prknem nebo řadou cihel či kamenů, aby z nich nevypadávala vrstva mulče, kterou budou posléze pokryty.
• Záhony a cestičky mezi nimi si rozvrhněte tak, aby nedocházelo k ušlapávání půdy mimo cesty.
• Cestičky musí být dost široké na průjezd kolečkem, abyste mohli bez problémů dovážet mulčovací materiál a podobně.

Mulčování místo rytí

Další variantou, jak pěstovat plodiny bez rytí, je využít mulčování. Vyberete-li si tento způsob, pak postupujte podle těchto doporučení:

• Abyste mohli zahradničit bez rytí, musíte mít k dispozici velké množství vyzrálého kompostu.
• Záhony se na podzim nezryjí, ale pokladou přibližně 5 cm silnou vrstvou vyzrálého kompostu nebo hnoje. Žížaly se na svou oblíbenou pochoutku vrhnou a postupně ji zatahají do spodních vrstev půdy, čímž zeminu provzdušní a obohatí o množství nezbytných živin.
• Mulčovací vrstva půdu v zimě chrání před vysycháním a výkyvy teplot, poskytuje příznivé podmínky pro půdní mikroorganismy. Prudké deště nenaruší její strukturu a živiny se nevyplavují.
• Na jaře lze záhon rovnou osít. Semínka můžete překrýt opět vrstvičkou vyzrálého, jemného kompostu.

Vrstvený záhon

Další varianta klasického zahradničení bez rytí je taková, že záhon poté, co jej na podzim vyplejete, pokladete lepenkou nebo nepotištěným papírem, který důkladně pokropíte, aby byl mokrý. Na papír pak můžete vrstvit kompost, posečenou trávu a podrcené listí v několika opakujících se vrstvách do té doby, než bude výška pokrývky na půdě činit přibližně 15 cm. Vše přes zimu zetlí a na jaře bude půda připravená k osetí či osázení. Na podzim je pak vhodné prohrábnout záhon vidlemi a celý postup zopakovat.

Úskalí při pěstování bez rytí půdy

Pokud jste se rozhodli pro zahradničení bez rytí, musíme vedle pozitiv, uvést i možná negativa tohoto způsobu pěstování:

• V důsledku vysychání půdy se plodiny stávají více citlivými na nedostatek živin.
• Rostliny potřebují více vstupů pro potírání plevele.
• Lze konstatovat, že výnosy mají tendenci k nižší stálosti.

Zdroj: článek Rytí a orba půdy

Poradna

V naší poradně s názvem PIVOŇKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel JAROSLAV ZÁLEŠÁK.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.

Zdroj: příběh Pivoňka

Jak na to: jak navrhnout záhon s vitálkou, aby dlouhodobě fungoval

Tento postup vychází z praxe suchých zahrad a zohledňuje to, že vitálka nesnáší konkurenci, ale potřebuje správné sousedy a dost prostoru.

1. Otestujte místo ještě před výsadbou.
   Proveďte jednoduchý test vsakování: zalijte plochu a sledujte, zda voda do 10–15 minut zmizí. Pokud zůstává stát, vitálka tam dlouhodobě fungovat nebude bez úprav.
2. Rozhodněte o výškových patrech a rozestupech.
   Vitálku umístěte do středního patra a počítejte s většími rozestupy než u běžných trvalek. Neplňte záhon „na hotovo“, vitálka potřebuje vzduch.
3. Vyberte sousedy se stejnou strategií přežití.
   Kombinujte vitálku pouze s rostlinami, které snášejí sucho a nevyžadují hnojení ani pravidelnou zálivku. Vyhněte se půdopokryvným druhům a silně rostoucím trvalkám.
4. Zasaďte vitálku tak, aby nebyla utopená.
   Krček vitálky nesmí být zasypaný jemnou půdou ani mulčem. Ideální je štěrk nebo hrubší substrát, který udrží okolí suché a vzdušné.
5. První rok sledujte, další roky nechte záhon žít.
   Po výsadbě kontrolujte jen zakořenění a základní stabilitu. Jakmile vitálka funguje, omezte zásahy na minimum a nechte kombinaci přirozeně se vyvíjet.

Pokud záhon od začátku navrhnete s ohledem na prostor a sucho, vitálka se stane stabilní součástí kompozice a nebude potřeba ji každoročně zachraňovat.

Zdroj: článek Vitálka – s čím ji kombinovat: proč správní sousedé rozhodují o

Příběh

Ve svém příspěvku PŘEVISLÉ JAHODY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena Auerová.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marie Smola.

Zdroj: příběh Převislý jahodník-množení

Vyvýšený záhon z cihel, betonu, dřeva

Ohradit záhon lze různými způsoby: dřevem, které je však třeba ošetřit impregnací, krátkou palisádou, konstrukcí z kmenů, cihlami, kamennou suchou zídkou, plochými kameny, betonovou skruží nebo tabulí plechu. Jestliže obvodové stěny rovnou nevyzdíte z cihel, zajistěte dostatečnou stabilitu záhonu, k čemuž nejlépe poslouží dobře ukotvené dřevěné kůly. Vyzděné záhony je pak nutné u základu odvodnit, aby kořínky rostlin neuhnívaly v příliš velkém množství vody.

Vnitřní stěny vyložte fólií, která zabrání odpařování vody. Vhodná je například fólie pro zahradní jezírka, kterou seženete v hobby marketech či zahradnických potřebách. Jestliže je záhon navýšený na hlíně, neuzavírejte dno fólií, ale chraňte ho proti hrabošům položením králičího pletiva.

Vysoký záhon je dobré zakládat na podzim nebo časně zjara. Zakládáte-li ho na rostlé půdě, odryjte nejdříve vrstvu zeminy a zkypřete podkladovou plochu. Pak nasypávejte jednotlivé vrstvy v pořadí od nejhrubší po nejjemnější vrstvu zeminy a organických zbytků.

U dostatečně vysokých záhonů může být spodní vrstva tvořena dřevěným odpadem, větvemi a menšími větvičkami. Pak by měly následovat nadrcené či nasekané organické zbytky, vrstva kompostu a nakonec vrstva kvalitní zeminy. Při poklesu substrátu jej každý rok dosypte směsí kompostu a zeminy.

Zdroj: článek Vyvýšené záhony - postup

Příběh

Ve svém příspěvku JAK DALEKO OD HRANICE PLOTU SE SOUSEDEM SE MŮŽE UDĚLAT VYVÝŠENÝ ZÁHO A PĚSTOVAT ZELENINUZASADIT TÚJE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeňka.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Jak daleko od hranice plotu se sousedem se může udělat vyvýšený záho a pěstovat zeleninuzasadit túje

Reálný experiment: dva záhony, jedna sezóna

Abych si ověřil, zda má sulka moření česneku skutečný efekt, udělal jsem následující pokus. Stejná odrůda, stejná půda, stejný termín výsadby.

• Záhon A – moření česneku sulkou podle doporučené koncentrace.
• Záhon B – bez moření.

Podmínky experimentu

• Výsadba: konec října
• Půda: hlinitá, středně těžká
• Zima: nadprůměrně vlhká

Na jaře jsem sledoval výskyt slabých rostlin a během sklizně vážil cibule.

Rozdíl byl jasný. Moření česneku proti plísni v tomto roce znamenalo nejen vyšší výnos, ale i lepší kvalitu cibulí. Nešlo o laboratorní pokus, ale o běžnou zahrádkářskou realitu.

Zdroj: článek Moření česneku před sadbou: chyba, která stojí úrodu

Poradna

V naší poradně s názvem ZA JAK DLOUHO LZE KONZUMOVAT ZELENINU HNOJENOU KRISTALONEM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hanka.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.

Zdroj: příběh Za jak dlouho lze konzumovat zeleninu hnojenou kristalonem

Vyvýšený záhon z palet

Palety jsou v současnosti „in“ a často se používají i jako materiál pro výrobu nábytku. Vyrobit vyvýšený záhon z palet je docela jednoduché. Prostě vždy čtyři palety spojíte k sobě (můžete použít běžné vruty nebo jen hřebíky). Vzniklou ohrádku pak vystelte třeba geotextilií nebo kartonem a naplňte hlínou smíchanou s rostlinnými zbytky či kompostem. Pokud se vám záhon zdá vysoký, můžete palety seříznout nad středním trámkem.

Vyvýšený záhon z palet může být praktickým řešením pro pěstování zeleniny. Otázkou však je, jak dlouho tato konstrukce, zvlášť při použití kartonu, vydrží.

Zdroj: článek Vyvýšené záhony - postup

Pěstování okurek

Okurky původně pocházejí ze severní Indie, z oblasti Íránu okurky skleníkové, oblast Afganistánu byla podle odborníků místem původu dnešních nakládaček. Jako kulturní rostlinu ji lidé znají již pět tisíciletí. Okurkám se nejlépe daří na záhonech se středně těžkou půdou, bohatou na živiny a humus, která se dobře zahřívá. Půdy těžké a vlhké jsou pro okurky nevhodné, protože jsou studené, okurky na nich špatně rostou a málo plodí.

Chceme-li urychlit vývoj rostlin a docílit dřívější sklizně, vykopeme středem záhonu příkop široký 40 a hluboký 30 centimetrů. Do něj našlapeme zapařený hnůj. Velmi vhodná je i tráva, kterou jsme nechali několik dní po posečení zapařit na hromadě nebo v jutových pytlích. Při šlapání do příkopu ji posypeme menším množstvím Cereritu, aby rostliny měly zásobu živin. Na hnůj nebo trávu přihrneme zem vykopanou z příkopu a upravíme ji do podélného, mírně prohloubeného „hrobečku“. Jeho středem vysejeme do hloubky dva až tři centimetry v jedné řadě na vzdálenost 20 centimetrů od sebe po dvou až třech mírně naklíčených semenech. Pak budete mít okurky nakládačky jedna báseň. Na větrném místě je vhodné vysadit na návětrné straně záhonu kulisu z kukuřice, slunečnice, rajčat nebo vyšších květin – trvalek, tímto také zmírníte dopad případné choroby okurek.

Výsev okurek nakladaček

Zahradníci radí, že nejlepší je tři čtyři roky staré osivo hybridních odrůd odolnějších proti plísni okurkové (například Regina F1, Nora F1, Anuschka F1 a jiné).

Doporučení

Pro lepší vzcházení a počáteční růst se doporučuje přikrýt záhon bílou netkanou textilií, kterou při krajích záhonu přichytíme k zemi háčky vyrobenými z drátu, nebo zatížíme kameny, tyčemi.

Jakmile rostlinky vzejdou a vytvoří první pravý lístek, sundáme přikrývku a rostlinky vyjednotíme, aby v každé skupince zůstala jen ta nejsilnější. Při chladném počasí záhon opět přikryjeme netkaným textilem, který sundáme až po trvalém oteplení.

Záhon můžeme též pokrýt černou netkanou textilií nebo fólií a do otvorů, udělaných do nich ve vzdálenosti 20 centimetrů ve tvaru kříže, čtverce nebo kruhu, nasejeme semena nebo vysadíme předpěstované sazenice okurek. V tomto případě můžeme nechat na záhonu přikrývku, která brání růstu plevelů pod ní, po celou dobu vegetace.

Na záhonech, kde je přikrývka půdy jen v počátečním chladnějším období, půdu po jejím sundání mělce kypříme. Děláme to opatrně, protože okurky mají kořeny blízko pod půdním povrchem. Přitom zem přihrneme ke kořenovým krčkům rostlin, čímž je chráníme před hnilobou. Současně odstraňujeme plevel a podle potřeby zavlažujeme a přihnojujeme 0,1% roztokem vícesložkového hnojiva.

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Nemoci okurek

Poradna

V naší poradně s názvem ZA JAK DLOUHO LZE KONZUMOVAT ZELENINU HNOJENOU KRISTALONEM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zahradník.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Hana Maxová.

Zdroj: příběh Za jak dlouho lze konzumovat zeleninu hnojenou kristalonem

Vysazování dřevitých řízků

Když přijde jaro a půda nebude zmrzlá, můžete dřevité řízky zasadit do květináčů se zeminou nebo je přenést na záhon. Nezapomeňte však sazenice nejprve otužovat, tedy postupně je zvykat na venkovní podmínky. Je také dobré, když se sazenice v prvním období udrží pod tunelem z netkané textilie.

Vysazení na záhon

Na záhonu udělejte do půdy svislé, dosti hluboké jamky a sazenice do nich umístěte tak, aby nad povrch vyčnívaly jen krátké kousky, pouze několikacentimetrové konečky. Nad zemí by měl vyčnívat pouze vrchol řízku s nejvyšším pupenem). Půdu kolem sazenic důkladně udusejte, nejlépe jemně prohněteme rukou. Je důležité, abyste při přesazování sazenic na záhon nepoškodili spodní část kořenových výhonů, protože tam mohou být sotva viditelné kořeny. Nesmíte tedy sazenice do země silně tlačit. Měly by se lehce vsunout do předem připravených otvorů.

Po několika týdnech (asi 10) by se měly objevit první listy, to si pak si můžete být jisti, že sazenice zakořenila a adaptovala se. Zakořeněné dřevité řízky lze vysadit na podzim na své určené stanoviště, například do řady na živý plot.

Zdroj: článek Množení habru řízky

Příběh

Ve svém příspěvku TÚJE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavlina.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Wolfova.

Zdroj: příběh Túje

Kombinace, které vypadají dobře, ale vitálku dlouhodobě zničí

Jedny z nejčastějších chyb při kombinování vitálky vznikají tam, kde záhon na první pohled funguje. První rok vypadá bohatě, druhý rok vitálka slábne a třetí rok zmizí. Ne proto, že by byla slabá, ale proto, že je v nevhodné společnosti.

Následující přehled shrnuje kombinace, které jsou lákavé vzhledově, ale v suché zahradě vedou k dlouhodobému selhání.

Pokud chcete vidět, jak tyto kombinace vypadají v praxi a proč selhávají, pomůže vizuální srovnání:

• vitálka v klasickém trvalkovém záhonu,
• vitálka utopená v půdopokryvných rostlinách,
• vitálka v kombinaci s růžemi – video.

Zdroj: článek Vitálka – s čím ji kombinovat: proč správní sousedé rozhodují o

Bramborový salát s jogurtem

Pro „odlehčení“ si můžeme připravit bramborový salát bez majonézy.

Ingredience:

• 1 cibule
• 1 mrkev
• 1 petržel
• 200 g bílého jogurtu
• 2 lžíce krájené sterilované papriky
• 2 lžíce plnotučné hořčice
• 2 vejce
• 4 nakládané okurky
• 50 g celeru
• 600 g brambor
• Hrst sterilovaného hrášku
• Jarní cibulka
• Pepř
• Sůl

Postup přípravy:

Jako u všech bramborových salátů si nejprve očistíme, omyjeme brambory, a dáme je neoloupané vařit do vroucí vody, dokud nezměknou. Jakmile je dovaříme, necháme je vychladit (klidně v ledničce a přes noc, ale není to nezbytné). Vychladlé brambory oloupeme, a buď nožem nakrájíme na kostičky, nebo je můžeme vzít kráječem, nebo protlačit kolečkem na krájení (pokud nám nezáleží na vzhledu). Mezitím si připravíme zeleninu, mrkev, celer a petržel dáme vařit (zeleninu můžeme oloupat před i po vaření, jak komu vyhovuje). Zeleninu vaříme asi deset minut. Vařit si dáme i vajíčka – zhruba deset minut. Jakmile vajíčka zchladnou, tak je oloupeme, a i je nakrájíme nadrobno. Vařenou zeleninu si nakrájíme (i oloupeme, pokud jsme to neudělali před vařením). Oloupeme a nakrájíme si i cibuli (tu můžeme i zlehka osmažit). Brambory, vajíčka,vařenou zeleninu vložíme do misky a přidáme i sterilovanou zeleninu, nakrájené nakládané okurky, a cibuli. Vše smícháme a dochutíme solí, pepřem a hořčicí. Nakonec vmícháme i bílý jogurt. Salát je třeba nechat odležet. Před podáváním se salát může ozdobit i jarní cibulkou.

Zdroj: článek Bramborový salát

Crisp recepty

Multifunkční trouba s funkcí Crisp umožňuje přípravu jako při tradičním pečení, ale za podstatně kratší čas.

Linecký Crisp koláč s tvarohem a jablky

Ingredience na těsto: 50 g cukru, 50 g másla, vajíčko, 1 lžíce rumu, 150 g polohrubé mouky, ½ sáčku prášku do pečiva

Ingredience na tvarohovou náplň: 125 g měkkého tvarohu, 50 g cukru, ¼ sáčku pudinku

Ingredience na jablkovou náplň: 1 jablko oloupané a nastrouhané, mletá skořice

Technologický postup: Ze všech surovin zpracovat těsto a dát do chladu odležet. Rozdělit na 2 části a každou vyválet na placku. Jednu přenést na plech vyložený pečicím papírem, potřít tvarohovou náplní a posypat strouhanými jablky smíchanými se skořicí. Potom buď přikrýt druhou plackou, nebo z ní nakrájet proužky a udělat z nich na koláč mřížku. Péct v mikrovlnné troubě s funkcí Crisp 10 minut.

Pizza

Ingredience: 250 ml vlažné vody, 2 lžičky soli, 4 lžíce olivového oleje, 500 g hladké mouky, 1/2 kostky droždí, špetka cukru, čerstvá zelenina (papriky, cuketa, lilek, cibule, rajčata), žampiony, olivový olej, balzamikový ocet, sůl, pepř, čerstvé bylinky, česnek, kečup, salám chorizo, anglická slanina, šunka, mozzarella, feta

Technologický postup: Z uvedených surovin zaděláme těsto. Poté těsto vyklopíme do olejem vytřené mísy, celou mísu uzavřeme do většího mikrotenového sáčku a dáme do ledničky. Pizzu děláme druhý den, ale těsto nám takto vydrží i tři dny. Zeleninu nakrájíme na silnější plátky, papriky překrojíme na větší kusy a nasucho ugrilujeme dozlatova, ale jen tak, aby byly „na skus“. Z oleje, octa, soli, pepře, nasekaných bylinek a rozetřeného česneku umícháme zálivku. Ugrilovanou zeleninu dáme do salátové mísy, polijeme zálivkou a opatrně, ale důkladně promícháme. Těsto vyjmeme ze sáčku, rozdělíme na tři části, ze kterých vytvoříme bochánky. V troubě s funkcí Crisp rozehřejeme nasucho Crisp talíř asi 5 minut. Mezitím rozválíme nebo rukama roztáhneme jeden bochánek těsta do kulatého tvaru. Pracujeme na mírně pomoučněné pracovní desce. Horký talíř vyjmeme z trouby, připravenou placku na něj přeneseme, potřeme kečupem a obložíme grilovanou zeleninou překrájenou na menší kousky, nudličkami uzeniny a natrhaným (mozzarella), popřípadě rozdrobeným (feta) sýrem. Talíř dáme zpět do trouby a na funkci Crisp pečeme cca 15 minut. Upečenou pizzu vyndáme na rovnou podložku a ještě horkou nakrájíme. Během pečení jedné várky si rozválíme další placku, kterou po upečení té předchozí vkládáme na horký talíř.

Crisp kuře

Ingredience: 1 kuře, sůl, pepř, tymián, majoránka, rozmarýn, olej

Technologický postup: Kuře oči

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Crisp

Přednosti moderních ledniček

Nejdůležitějším parametrem při výběru ledničky je pro mnohé její vnitřní objem. Ale důležité je také věnovat pozornost energetické náročnosti, ty neúspornější spotřebiče mají energetickou třídu A+++.

Při výběru chladničky byste tedy měli vždy myslet na:

• užitný objem – doporučuje se 60 litrů chladicího prostoru a 25 litrů mrazáku na jednu osobu;
• energetickou náročnost – rozdíl v provozních nákladech mezi třídami A a A+++ může být až 100 %;
• rozměry – přeměřte pozici, kde bude chladnička stát, stejně tak i transportní cestu.

Chladničky se rozdělují na kombinované, americké, monoklimatické, vestavné, pultové a vinotékové. Kombinovaná chladnička má nejčastěji v dolní části mrazničku. V horní části naleznete několik polic pro umístění potravin a často také šuplíky na ovoce a zeleninu. Americká lednička (side-by-side) představuje v podstatě dvě kombinované chladničky vedle sebe, velký chladicí prostor i mrazničku, často s vestavěným nápojovým automatem a výrobníkem ledu. Monoklimatická samostatná chladnička je bez integrovaného mrazáku, lze ji kombinovat s vedle stojící mrazničkou. Vestavná lednička je připravena pro zabudování do kuchyňské linky. Pultová nízká chladnička se hodí k umístění pod pult (varianty jsou s mrazákem i bez), lze ji využít také na chatě, v kanceláři nebo ve studentských pokojích. Vinotéková je speciální chladnička na víno, důležitá je kapacita lahví. K dostání je v jednozónové (pro jeden druh vína) nebo dvouzónové variantě.

Nejčastěji používanými technologiemi jsou antibakteriální povrch, dávkovač vody a ledu, nulová zóna, prázdninový režim a samoodmrazování. Antibakteriální povrch je aplikován na vnitřní stěny, které jsou potažené speciální látkou, která ničí bakterie a plísně. Dávkovač vody a ledu se nachází v přední straně dveří, převážně u amerických typů ledniček. Nulová zóna je přihrádka, která je určena pro skladování ovoce, zeleniny nebo sýrů, kde je nižší teplota než v ostatních prostorech. Prázdninový režim se využívá v případě, kdy není lednice často otevírána, pak je vnitřní teplota udržována na stabilní úrovni, čímž se výrazně snižuje spotřeba. Samoodmrazování funguje díky cirkulaci vzduchu – dochází ke snížení vlhkosti a nevzniká námraza.

Ukládání potravin do chladničky má svá pravidla. Ovoce a zeleninu byste například neměli omývat, veškeré pokrmy by měly být zchlazeny na pokojovou teplotu, aromatické potraviny by měly být zabaleny, aby neovlivnily chuť a vůni ostatních. Vnitřní prostory by neměly být přeplněné, aby vzduch mohl cirkulovat. Také platí, že teplota není všude stejná. Nejteplejší částí jsou dveře, následují boxy na ovoce a zeleninu.

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Lednice

Recepty s kuskusem

Kuskus můžete ochutit podle vaší fantazie a podle vašich chutí. Jeho variabilita je velmi široká. Dá se připravovat jak na slano, tak i na sladko. Po velmi rychlé přípravě kuskusu ho lze dále upravovat opékáním, marinováním, dušením s dalšími ingrediencemi, zapékáním.

Kuskus se zeleninou

Ingredience: 2 ks barevné papriky, 1,5 lžíce octa, 150 g eidamu (45%), 200 g kuskusu, 1 lžíce olivového oleje, 1/2 okurky, 1/2–1 lžička koření na kuskus, 1/2 kostky zeleninového bujonu

Postup: Kuskus vsypeme do misky a zasypeme půlkou rozdrobeného bujonu. Podle návodu zalijeme horkou vodou, přidáme lžíci olivového oleje a přikryjeme pokličkou. Necháme stát a bobtnat po dobu asi 15 minut. Zeleninu očistíme a nakrájíme na kostičky. Eidam (vcelku) rozkrájíme na kostky. Zeleninu promícháme s octem. K hotovému kuskusu přimícháme zeleninu, koření na kuskus a nakonec sýr. Kuskus se zeleninou a sýrem podáváme jako teplý i studený hlavní chod.

Kuskus na sladko

Ingredience: cca 60–70 g kuskusu, malou sklenici mléka, menší banán, polévkovou lžíci medu, čajovou lžičku másla nebo ořechů a podle chuti skořici

Postup: Kuskus uvaříte podle návodu, jen místo vody použijete mléko. Mléko i s kuskusem oslaďte medem, a až mléko přejde do varu, tak jej odstavte ze sporáku a pod pokličkou nechte odstát pár minut. Poté opět vraťte na sporák a s troškou másla povařte ještě tak minutu nebo dvě, je potřeba míchat, aby se kuskus nepřilepil. Potom už stačí jen přidat nakrájený banán nebo jakékoliv jiné ovoce, posypat troškou skořice a mletými oříšky, ty můžete na sucho opražit. Kuskus je také moc dobrý i s nastrouhaným jablkem.

Kuskus s kuřecím masem

Ingredience: 1–2 ks bílé papriky, 1 ks petržele, 2 ks cibule, 150 ml bílého vína, 4 porce kuskusu, 3–4 ks mrkve, 500 g kuřecího masa, 1/2 kostky vývaru z masoxu, 1/2 ks celeru

Marináda: 4–5 lžic olivového oleje, 1/2 balíčku koření Gyros, 3–4 stroužky česneku podle chuti, 100–150 g eidamu (30%)

Postup: Maso nakrájené na kousky naložíme do směsi olivového oleje, česneku a koření. Můžete si udělat i vlastní marinádu podle chuti. Maso dáme do lednice uležet na několik hodin, nejlépe však přes noc. Druhý den očistíme zeleninu a nakrájíme ji na malé kousky. Na rozehřátém olivovém oleji orestujeme dozlatova cibuli. Přidáme naložené maso, které zprudka smažíme, aby se zatáhlo. Vsypeme zeleninu, krátce orestujeme a zalijeme vodou tak, aby bylo vše jemně ponořené. Směs dusíme doměkka. Zatím si připravíme kuskus podle návodu na obalu pro 4 osoby a přidáme k němu masox. Když je zelenina ve směsi měkčí, přidáme bílé víno a dusíme doměkka. Až je maso hotové a zelenina měkká, přidáme hotový kuskus. Ten do sebe vtáhne přebytečnou šťávu. Kuskus odstavíme z ohně a vmícháme do něj nastrouhaný sýr. Zakryjeme poklicí a necháme rozpustit. Kuskus ihned podáváme. Jednotlivé porce kuskusu můžeme posypat sýrem a čerstvými bylinkami.

Zdroj: článek Kuskus

Srnčí na divoko s chlupatými knedlíky podle Kluků v akci

Kluci v akci ve svém receptu používají srnčí hřbet bez kosti, ale stejně tak se dá použít i srnčí kýta.

Ingredience na maso a omáčku:

• 100 g špeku
• 12 kuliček celého černého pepře
• 150 g celeru
• 150 g kořenové petržele
• 150 g mrkve
• 200 g brusinkového kompotu
• 300 g cibule
• 5 listů bobkového listu
• 800 g srnčího masa
• 8 kuliček jalovce
• 8 kuliček nového koření
• Pepř
• Slunečnicový olej
• Sůl
• 50 ml rostlinného oleje

Ingredience na chlupaté knedlíky:

• 150 g ve slupce vařených oloupaných brambor
• 1 ks vejce
• 250 g hrubé mouky
• 350 g syrových oloupaných brambor
• Hrst petržele kudrnky
• Sůl

Postup přípravy masa a omáčky:

Napřed si důkladně omyjeme, očistíme a odblaníme maso, které pak osolíme, opepříme a zakápneme olejem. Maso pak necháme nějakou chvilku odležet. Mezitím si nakrájíme špek na malé kostky a připravíme si i cibuli, kterou si oloupeme a nadrobno nakrájíme. Stejně si očistíme a nakrájíme i celer, mrkev a kořenovou petržel. Připravíme si pánev, na které na oleji opečeme slaninu, k ní přidáme i všechnu zeleninu a koření. Společně pak zeleninu se slaninou a kořením restujeme dozlatova. Orestovanou zeleninu podlijeme vodou a pánev přikryjeme pokličkou a necháme zeleninu dusit, dokud nezměkne. Uvařenou zeleninu důkladně rozmixujeme a pak přidáme brusinkový kompot. Omáčku dochutíme solí a pepřem, pokud je potřeba. Omáčku je možné rozředit vodou, pokud je hustá, ale k chlupatým knedlíkům by neměla být zas až příliš řídká. Jakmile omáčku dokončíme, je čas vrhnout se na pečení srnčího masa. Maso se peče na pánvi, dokud nebude skoro hotové, je potřeba dát pozor, aby nebylo vysušené. Po dopečení maso vložíme do omáčky, kde se ještě prohřeje.

Postup přípravy bramborových knedlíků:

Připravené brambory (vařené i syrové) si nastrouháme najemno na struhadle, a pak je smícháme s moukou, vajíčkem, petrželkou. Přidáme sůl a vše důkladně zamícháme a z bramborové směsi vytvoříme těsto. Dáme si vařit vodu, a jakmile začne vařit, tak ji osolíme. Těsto si rozdělíme a vytvarujeme knedlíky (rukou, lžící). Knedlíky házíme do vařící vody a občas je podebereme, aby se nechytaly ke dnu hrnce. Knedlíky se vaří zhruba 5 – 7 minut (délka vaření závisí na velikosti knedlíků), pokud nejsou knedlíky zcela ponořené, je vhodné je v půlce doby otočit. Jakmile jsou knedlíky dovařené, zakápneme je zlehka olejem.

Zdroj: článek Úprava srnčího masa

Italské srnčí ragú s těstovinami

S tímto receptem připravíte výborné srnčí ragú. Mohou být použity tužší kusy masa, jako je krk, kýta, plec nebo jakákoli z tužších svalových skupin ze zadní nohy. Maso z krku je asi moje nejoblíbenější, protože mi přijde nejchutnější a většinou se nevyužívá dostatečně. Miluji toto jídlo podávané s těstovinami cavatelli, ale nahradit ho můžete jakýmikoli těstovinami, které máte rádi. Tajemství spočívá v tom, že těstoviny po uvaření promícháte s ragú a vaříte minutu nebo dvě, aby těstoviny absorbovaly omáčku.

Ingredience

• 1,5 kg srnčího bez kosti (krk, plec nebo kýta);
• 1 velká cibule;
• 1 mrkev;
• 2 stonky celeru;
• 6 rajčat Roma;
• 150 g lesních hub;
• 4 stroužky česneku;
• 200 ml červeného vína;
• 1,5 litru tmavého zvěřinového vývaru (nebo hovězího vývaru);
• 100 ml řepkového oleje;
• 650 g těstovin Cavatelli (lze nahradit gnocchi);
• 200 g máslové dýně – nakrájené na kostičky;
• 200 g tuřínu – nakrájeného na kostičky;
• 200 g pastináku – nakrájeného na kostičky;
• 1 svazek kadeřávku;
• 200 g strouhaného parmazánu;
• 50 g (3 lžíce) nesoleného másla;
• 1 kytice garni (tymián, petržel a bobkový list) převázaná provázkem;
• špetka chilli vloček dle chuti;
• sůl a pepř dle chuti.

Postup

Předehřejte velkou litinovou pánev nebo hrnec na středním plameni.

Zeleninu nakrájejte na střední kostky, houby na velké kousky, česnek rozdrťte a nasekejte. Bylinky svažte provázkem.

Zvěřinu důkladně osolte a opepřete.

Do rozpálené pánve přidejte olej a přidejte zvěřinu; nemíchejte ani neotáčejte, dokud maso nezkaramelizuje, 3–4 minuty z každé strany.

Přendejte do pekáče, poté přidejte zeleninu a orestujte ji, aby zkaramelizovala.

Přidejte prolisovaný česnek a promíchejte, deglazujte červeným vínem.

Víno a zeleninu přendejte do pekáče, přidejte vývar, bylinky a houby a přikryjte alobalem.

Pečte při 160 °C po dobu 2 1/2 hodiny nebo dokud maso nezměkne a nebude možné ho vidličkou natrhat na větší kousky, poté ho nechte v tekutině vychladnout.

Naplňte hrnec osolenou vodou a přiveďte k varu (voda na těstoviny by měla být ochucená, aby chutnala jemně jako oceán).

Kořenovou zeleninu nakrájejte na malé kostičky, kapustu otrhejte od stonku a nahrubo nasekejte.

Rozehřejte druhý hrnec a orestujte zeleninu do změknutí na másle a extra panenském olivovém oleji.

Přidejte vývar z dušení, natrhané srnčí a zredukujte.

Čerstvé cavatelli vařte 5 minut ve vroucí vodě.

Přendejte nedovařené těstoviny do dušeného masa, míchejte dřevěnou vařečkou, přidejte sýr a vařte další 2 minuty.

Nalijte do servírovacích misek a ozdobte strouhaným parmazánem.

Zdroj: článek Srnčí ragú