Téma: 

dřeviny


Facebook Twitter Pinterest email tisk

NEJOBLÍBENĚJŠÍ KEŘE

Keř svída

Je opadavý listnatý keř dorůstající cca do výšky 5 metrů. Pěstuje se v několika pestrobarevných kultivarech (v různých barvách kůry nebo listů), tedy pro ozdobné zbarvení podzimního listí a mladých větévek. Hodí se i ke zpevnění svahů nebo jako podrost pod vyšší dřeviny. Svídy jsou také ideálním větrolamem. Díky své odolnosti a bezproblémovému tvarování se hodí výborně do živých plotů, které se brzy stávají zcela neprostupnými. Kvetou v bílých pěticentimetrových květenstvích v květnu až červnu. Větve mohou mít přímé nebo převislé. Kůra větviček je zprvu zelenavá, později se barví do vínově červeného nebo hnědého odstínu. Listy se na podzim barví do nachově červené barvy.

Svídy jsou odolné vůči mrazu a silným větrům, rostou dobře v propustné a vlhčí půdě, odolávají suchu, dobře snášejí i znečištěné ovzduší. Základem pěstování svídy je pravidelný řez, který by se měl provádět jednou za 3 roky. Může se provést jak během vegetace (především po jarním řezu rychle obrazí), tak i v době vegetačního klidu. Nikdy keř neseřezávejte až zcela u země, ale za venkovním očkem, cca 15 cm nad zemí. Tím vedle zmlazení keře zabráníte nevzhledné „metlovitosti“ a nadměrnému rozrůstání se. U keřů starších tří let se doporučuje v červnu po odkvětu zkrátit výhony o jednu třetinu, budou tak mít lepší listy i květy příští rok. Svídy bez řezu po čtyřech letech zdegenerují.

  • Zde si můžete prohlédnout krásu odrůdy s názvem svída bílá.
  • Na těchto fotografiích můžete obdivovat barvy odrůdy s názvem svída krvavá:

Detail odstavce: Keř svída
Zdroj: Nejoblíbenější keře
Zveřejněno: 6.9.2015


Facebook Twitter Pinterest email tisk

Diskuze: Re: Zluty ker

To se vám podařilo vypěstovat štědřenec. Štědřence jsou nevelké stromy a keře dorůstající výšky až 7 metrů a jsou celkem tři známí zástupci: alpský, odvislý a Watererův. Navzájem si jsou velmi podobní, ale vyžadují odlišné pěstební podmínky. Štědřence mají zelenou kůru a vzpřímené nebo převislé větve, na kterých vyrůstají trojčetné listy, dlouze řapíkaté, bez palistů, s téměř přisedlými oválnými lístky, a na zimu opadávají. Květy jsou zlatožluté, motýlovité, uspořádané v bohatých převislých hroznech a proto se jim často říká zlatý déšť (stejně jako naší známé zlatici). Kalich květu je zvonkovitý, slabě dvoupyský, s horním pyskem zakončeným dvěma zuby a dolním trojzubím. Pavéza (největší okvětní list) je okrouhlá až široce vejčitá, na vrcholu vykrojená. Plody štědřence - lusky jsou podlouhlé, zploštělé, dlouze stopkaté, na švech ztlustlé až úzce křídlaté a mezi semeny jsou slabě zaškrcované. Obsahují několik ledvinovitých semen, která jsou velmi jedovatá pro všechny živočichy! K otravě dítěte stačí spolknout dvě semena nebo sníst pět květů z této rostliny, takže pozornost je na místě.
Pěstování štědřence musí naplňovat podmínky jeho domoviny, kterou je oblast jižní Evropy. Nejlépe se jim daří na plném slunci, ale přežijí i v polostínu. U zeminy je to trochu potíž, protože je nutné přesně vědět, o kterého zástupce štědřence jde. Štědřenec odvislý potřebuje zásaditou zeminu, je vápnomilný a štědřenec alpský naopak vyžaduje kyselou půdu (rašelina). Štědřence při tvarování nesnášejí hlubší řez, ze starého dřeva neobrazí a zemřou. Množí se výsevem semen, která je třeba před výsevem krátce spařit. Dále je možné štědřence množit letním očkováním na štědřenec odvislý nebo roubováním. Štědřenec Watererův lze množit dřevitými řízky, které se řežou již v první polovině října. Množení je možné i letními řízky. Na podnože štědřence odvislého nebo i alpského lze roubovat i jiné dřeviny, například hlodáš, jehlici nebo čilimník - dosáhne se pak úchvatných chimér s nekonečnou variací barevnosti květů.
Pro inspiraci k tomu, co lze se štědřenci dokázat v zahradní architektuře, můžete shlédnout následující fotografie: www.google.com/searc…

Zdroj: diskuze Zluty ker
Odesláno: 9.5.2016 uživatelem Zahradník
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

VRBA JÍVA

Dřevo z vrby jívy

Dřevo se využívá většinou jako palivo. Vrba jíva je ovšem ceněna pro své pionýrské kvality, je velmi užitečná při přirozeném zalesňování krajiny. Nepotlačuje ostatní dřeviny, zlepšuje svým opadem lesní půdu, poskytuje potravu zvěři, a jakmile ji hlavní dřeviny začnou přerůstat, sama odumírá a ustupuje.

Důležitá je i ve včelařství, neboť poskytuje bohatou a zároveň první jarní pastvu včelám (pyl i nektar). Pro širokou veřejnost je však nejvíce známá jako jedna z kočičkových vrb – větévky samčích stromů jsou v předjaří řezány pro okrasu. V sadovnictví se občas vysazuje kultivar Pendula s převislými větvemi, tzv. smuteční odrůda jívy.

Detail odstavce: Dřevo z vrby jívy
Zdroj: Vrba jíva
Zveřejněno: 18.6.2014

KVETOUCÍ KEŘE

Kvetoucí keře využití a pěstování

Keř je dřevnatá rostlina vyšší než trávy a byliny, která se hned u země nebo poměrně nízko nad zemí dělí do mnoha větví. Na rozdíl od vyšších stromů nemají keře hlavní kmen. Jsou to dřeviny, které se větví od báze, zpestřují výsadbu, vytvářejí harmonický přechod mezi trvalkami a stromy, poskytují útočiště drobným živočichům, zvláště opeřencům, a nás chrání před větrem a zvědavými pohledy. Okrasné keře jsou stálezelené nebo opadavé dřeviny s široce rozvětvenými výhony a jsou vhodné jak k vyplnění záhonu, tak do živých plotů, k pokrytí půdy nebo jako solitéry. Záleží však, jaký druh dřeviny si vyberete. Ne každý keř se hodí ke každému účelu. Všeobecně lze ale říci, že keře patří mezi nejvděčnější zahradní prvky. Nejsou náročné na stanoviště ani na péči. Při jejich výsadbě je však třeba zjistit, jak keř může vyrůst a jakému stanovišti dává přednost.

Keře poskytnou soukromí, přilákají zpěvné ptáky, některé i motýly. Přínosné jsou všechny keře, druhy, které krásně kvetou, voní či dávají plody, pak dvojnásob.

Pro nejlepší výsledek vysázíme z celkového počtu přibližně 25 % stálezelených a 75 % opadavých keřů. To jsou ideální proporce celoročně zajímavého osázení. Důležitá je i rozmanitost. Zastoupeny by měly být keře nízké i vysoké, kvetoucí, plodící, voňavé, s tvarovanými listy, s barevnými výhony i podzimním vybarvením.

Pro nepřetržité clonění se nejlépe hodí keře, kterým neopadávají listy. Keříky do výšky 60 cm lze využít do bordur, k pokryvu půdy, mezi trvalky v prvních řadách i do nádob. Keře vysoké kolem dvou metrů fungují jako živé ploty, pozadí pro květiny a na malých zahrádkách zastupují stromy.

Detail odstavce: Kvetoucí keře využití a pěstování
Zdroj: Kvetoucí keře
Zveřejněno: 25.11.2015

KEŘ MAHONIE

Praktické rady

Mahonie potřebují propustnou, na živiny bohatou a stále přiměřeně vlhkou půdu s neutrální reakcí.

Pokud je půda dostatečně výživná, hnojení není nutné, jinak hnojíme v sezóně asi jednou za tři týdny hnojivy určenými pro okrasné listnaté dřeviny.

Proti mrazu jsou mahony odolné, avšak vzhledem k tomu, že se jedná o stálezelené dřeviny, které vodu odpařují i v zimě, mnohdy přes zimu uschnou. Je proto vhodné je při oblevě zalít.

Detail odstavce: Praktické rady
Zdroj: Keř mahonie
Zveřejněno: 29.11.2017

MAHON A JEHO PĚSTOVÁNÍ

Pěstování

Mahon potřebuje propustnou, na živiny bohatou a stále přiměřeně vlhkou půdu s neutrální reakcí. Pokud je půda dostatečně výživná, hnojení není nutné, jinak je potřeba hnojit v sezóně asi jednou za tři týdny hnojivy určenými pro okrasné listnaté dřeviny. Proti mrazu jsou mahony odolné, avšak vzhledem k tomu, že se jedná o stálezelené dřeviny, které vodu odpařují i v zimě, mnohdy přes zimu uschnou. Je proto vhodné je při oblevě zalít.

Detail odstavce: Pěstování
Zdroj: Mahon a jeho pěstování
Zveřejněno: 11.4.2018

OCHRANA PROTI SVILUŠCE

Vertimec 1,8 EC

Vertimec 1,8 EC je insekticidní přípravek určený k hubení svilušek a třásněnek. Balení: 10 ml.

Použití:

  • na kaktusy – dávkování: 10 ml do 10 l vody
  • na okrasné rostliny a dřeviny – dávkování: 10 ml do 16,6 l vody; ochranná lhůta: 3 dny
  • na okurky a tykvovitou zeleninu – dávkování: 10 ml do 16,6 l vody; ochranná lhůta: 7 dnů
  • na palmy – dávkování: 10 ml do 10 l vody
  • na papriku – dávkování: 10 ml do 16,6 l vody; ochranná lhůta: 3 dny

Ošetření se provádí postřikem ideálně při zjištění prvních příznaků. Aplikaci je vhodné přibližně za 10 dní opakovat.

Floramite je insekticidní přípravek proti sviluškám na okrasných rostlinách. Balení: 4 ml.

Použití:

  • na okrasné rostliny a dřeviny – dávkování: 4 ml do 10 l vody; ochranná lhůta: 3 dny

Detail odstavce: Vertimec 1,8 EC
Zdroj: Ochrana proti svilušce
Zveřejněno: 18.1.2019

JAK ZAZIMOVAT HORTENZIE

Zalévání v zimě

V chladném období rostliny odpočívají. Ty, které shodily listy, jako by opravdu upadly do zimního spánku – odložením listí se dřeviny přizpůsobují proměnám ročních období. V zimě, kdy je světla málo, se vláha může proměnit v led a být nedostupná, takže by se jim s velkými listy žilo obtížně. Vypařily by příliš mnoho vody, navíc nejsou odolné vůči mrazu. Kůra pak chrání holé kmeny a větve a dřevina vydrží i zimní sucho.

Na sněhovou nadílku bývají současné zimy skoupé, ale pokud sníh napadne, je ideální izolací a zároveň zajistí přísun vláhy. Z cest ho proto odhrnujte na záhony a pod dřeviny. Pokud se však sněhu ani deště nedostává, občasná závlaha hortenziím prospěje.

Detail odstavce: Zalévání v zimě
Zdroj: Jak zazimovat hortenzie
Zveřejněno: 16.10.2018

VÝSADBA OKRASNÝCH ROSTLIN

Živé ploty

U listnatých dřevin, jako je ptačí zob, habr, buk, dřišťál a další, můžeme sázet přibližně 3–5 rostlin na běžný metr. Tím docílíme dokonale hustého plotu již od země. Důležité je v prvních letech rostliny zastřihnout přibližně o 2/3 ročního přírůstku. Nové výhony raší vždy ve vrcholové části, proto je nutné rostliny pravidelně sesazovat zpět.

U stálezelených dřevin, nejčastěji tújí a cypřišů, postačí 3–4 rostliny na běžný metr. Zastřihujeme minimálně 2x ročně postranní výhony o 10–20 cm, hlavní, terminální vrchol zakrátíme až v konečné výšce plotu.

Keře nebo stromky sázíme nejlépe do celých výsadbových rýh, v nouzi do dostatečně velkých jamek naplněných zeminou, do které můžeme přidat dlouhodobě působící pomalu rozpustné zásobní hnojivo. Listnaté dřeviny se zpravidla vysazují do trojsponů (cikcak), čímž vlastně vzniknou dvě řady. Jehličnany vysazujeme převážně do jedné řady. Hustotu výsadby určujeme podle budoucí výšky plotu a druhu dřeviny. Zejména nahusto vysazené jehličnany, které nelze tak dobře tvarovat řezem jako keře, posléze prosychají a plot je nevzhledný.

Sázení balových (rostlin se zemním balem staženým jutovinou, popřípadě zpevněným pletivem) dřevin vhodných do stříhaných živých plotů je možné od září, kdy klesnou denní teploty pod 18 °C, až do zámrazu. Podzimní výsadba je výhodná z důvodu lepšího zakořenění, využití zimní vláhy a jistoty, že nabízené rostliny byly ze školek vyryty nedlouho před zakoupením. Důležitý je přiměřeně velký zemní bal, olistění od země a zdravá barva rostliny. Se zastřiháváním počkáme až na konec zimy, zkrátíme pouze boční výhony (přibližně o 10–20 cm), hlavní necháváme dorůst do konečné výšky a až teprve potom zakrátíme.

Jehličnaté stromy první dva roky po výsadbě netvarujeme, pouze provedeme opravný řez – odstraníme jen vybočující větvičky. Listnaté opadavé dřeviny se naopak po výsadbě radikálně seříznou, čímž se podpoří tvorba mladých a zdravých výhonů.

Detail odstavce: Živé ploty
Zdroj: Výsadba okrasných rostlin
Zveřejněno: 14.6.2017

PŮDOPOKRYVNÉ RŮŽE

Hodí se půdopokryvné rostliny do svahu

V případě, že se chcete vyhnout sekání trávníku ve svahu, využijte právě půdopokryvné dřeviny. Půdopokryvné růže se hodí na jižně exponované svahy. Dlouhými a bujně rostoucími výhony zabrání sesunutí svahu a rozrůstání plevele. Navíc vytvářejí krásně po celé léto kvetoucí koberec. Mezi růžově kvetoucí zástupce patří ´Knirps´, ´Neon´, ´Magic Meidiland´, ´Pink Star´, ´The Fairy´, bíle kvetoucí ´Sea Foam´, ´Snowcarpet´, žlutě kvetoucí ´Amber Sun´, ´Sunny Rose´, červeně kvetoucí ´Mainaufeuer´ či ´Austriana´. Růže se silně rozvětvují a zcela zakrývají půdu větvičkami.

Detail odstavce: Hodí se půdopokryvné rostliny do svahu
Zdroj: Půdopokryvné růže
Zveřejněno: 24.5.2018

STŘÍHÁNÍ ŠVESTEK

Zásady při řezu ovocných stromů

Řez dřevin patří mezi méně oblíbené zahradnické práce, protože vyžaduje znalosti daného rostlinného druhu, techniky řezu a jisté zkušenosti s péčí o dřeviny. Každoroční řez je zvláště důležitý u bujně rostoucích dřevin, které jsou známé tvorbou dlouhých výhonů. Pokud byste u nich řez neprováděli, dočkali byste se zahuštěných korun plných změti postupně odumírajících větviček. Stromy by sice plodily, ale kvalita plodů by byla nevalná.

Vynechání nebo špatné provedení řezu je znatelné především u meruněk a broskvoní, u nichž řez ovlivňuje také dobu nakvétání a tím i případné namrznutí květů. Pokud se řezu těchto stromů opravdu bojíte, pozvěte si na první zásah odborníka, který vám techniku vysvětlí. Jestliže i přesto uděláte při řezu chybu, tyto bujně rostoucí dřeviny se s ní poměrně rychle vyrovnají.

Technika řezu se liší v závislosti na druhu a pěstebním tvaru stromu. Trochu jinak se zachází se zákrskem a zcela jinak zase se čtvrtkmenem nebo kotlovitou korunou. Přesto se vždy zaměřujte na redukci množství a někdy i zkrácení bujných výhonů, kterými se všechny uvedené dřeviny vyznačují. U všech pěstebních tvarů se snažte o zapěstování kvalitních kosterních větví, které musejí být rozloženy do prostoru. Vždy řežte na pupen nebo výhon směřující ven z koruny. Pokud zachováte opačně orientovaný pupen, podpoříte zahuštění střední části koruny. Abyste se dočkali bohaté úrody, je nutné provádět řez každý rok.

Použité nářadí se odvíjí především od průměru řezaných větví a jejich dostupnosti. Na tenké mladé výhony se nejlépe hodí dobře nabroušené ruční zahradní nůžky. Na větve většího průměru používejte kvalitní pákové nůžky. Typy s dlouhou rukojetí umožní řez i méně dostupných větví. Se silnými větvemi vám pomůže ruční pilka. Stejně jako při řezu jabloní nebo hrušní i zde je nutné, aby byl řez čistý a dobře vedený. Dobrý výběr vhodného nářadí je proto velice důležitý, navíc si jím usnadníte a do značné míry také zpříjemníte práci.

Detail odstavce: Zásady při řezu ovocných stromů
Zdroj: Stříhání švestek
Zveřejněno: 18.5.2017

MICROBIOTA DECUSSATA

Co je to Microbiota decussata

Je to jehličnan z čeledi cypřišovité a rodu Mikrobiota, dorůstá do půlmetrové výšky a šířky dvou metrů. Původní rozšíření této nízké jehličnaté dřeviny je v Rusku – v Primorske oblasti, na východ až severovýchod od Vladivostoku, v pohoří Sichote Alin. V domovině této rostliny je drsné klima, které tvoří vlhčí léto a suchá mrazivá zima. Dřevina se zde vyskytuje v nadmořské výšce 500 až 1 500 metrů nad mořem, kde roste na jižních svazích a v údolí řek na propustných kamenitých půdách, na slunci i v polostínu ve smíšených porostech.

V České republice je tento jehličnan k dostání pod názvem mikrobiota křížolistá nebo křižmovstřícná a na to, jak vypadá, se můžete podívat zde, její cena je velmi příznivá.

Je to jednodomá, nízká, hustá dřevina s načervenale hnědou borkou (kůrou). Na kmíncích má šupinovité, zelené, křižmostojné jehlice. Během zimy se jehlice zbarvují do bronzova. Samčí šištice jsou žluté a rostou na špičkách letorostů. Samičí šištice jsou kulovité až vejčité a rostou na zkrácených větvičkách. Kvete v dubnu až květnu. Šišky obsahují jen jedno semeno, jsou 6 mm dlouhé a 3 mm široké, vodorovně odstávají a dozrávají od srpna do října. Průměrná délka života této dřeviny se odhaduje na 80 až 100 let. Tato rostlina je zapsaná v červené knize ohrožených druhů Ruska.

Jehličnan je nenáročný na půdu, stačí mu, pokud je půda propustná a mírně vlhká. Je mrazuvzdorný. Používá se jako půdopokryvná dřevina do parků i zahrad. Na stanoviště není náročná, může růst na slunci i v polostínu.

Detail odstavce: Co je to Microbiota decussata
Zdroj: Microbiota decussata
Zveřejněno: 6.11.2015

ŽIVÝ PLOT Z HABRU

Sazenice habru na živý plot

Některé firmy dovážejí habry z Itálie nebo Nizozemska, a proto není divu, že tyto habry mnohdy nepřežijí první zimu po vysazení. Ovšem na trhu seženete i kvalitní sazenice, které mají odpovídající vyvinutost kořenů a nadzemního obrostu. Navíc dřeviny rostou přirozeným ekologickým způsobem zcela bez aplikace umělé zálivky a průmyslových hnojiv v podmínkách, které se velice blíží jejich stanovištím ve volné přírodě.

Sazenice habrů jsou mechanicky podřezávané, tudíž mají zpravidla lépe vyvinutý kořenový systém, což jim umožňuje lepší a rychlejší ujímavost na novém stanovišti po přesazení.

Detail odstavce: Sazenice habru na živý plot
Zdroj: Živý plot z habru
Zveřejněno: 20.12.2018

PEROVSKIE LEBEDOLISTÁ

Perovskia atriplicifolia lacey blue lisslitt

Perovskia atriplicifolia lacey blue lisslitt tvoří opadavé aromatické polokeře, listy má vstřícné, celokrajné, pilovité až peřenosečné. Květy se vyskytují v lichopřeslenech a skládají po 2–6 konečné laty, kalich je trubkovitě zvonkovitý a dvoupyský, horní pysk je celokrajný nebo třízubý, dolní pysk je dvouzubý, koruna je dvoupyská a má čtyři tyčinky. Sedm druhů této rostliny roste ve Střední Asii, Himálaji, Íránu, Afghánistánu. Rostlina se množí semeny, zelenými řízky, nebo ze starších rostlin oddělujeme odnože. Rostlinám vyhovuje písčitohlinitá až kamenitá chudá půda na výsluní. Rostliny se vysazují do skupin mezi vhodné dřeviny nebo trvalky.

Zde můžete vidět, jak vypadá Perovskia atriplicifolia lacey blue lisslitt.

Detail odstavce: Perovskia atriplicifolia lacey blue lisslitt
Zdroj: Perovskie lebedolistá
Zveřejněno: 4.3.2015

CERERIT

Co je to Cererit

Cererit je univerzální hnojivo (dusík-fosfor-draslík), které je namícháno v takovém poměru, aby bylo účinné na plodovou zeleninu i květiny a zároveň jim neškodilo. V době svého vzniku byl Cererit poměrně průlomový. Jednak neobsahoval chlór a naopak obsahoval hořčík a mikroprvky. Tím byl velmi univerzální a oblíbený. Složení „původního“ Cereritu: 11 % N, 9 % P, 14 % K, 12 % Ca, 1 % Mg, síra, bór, mangan, měď, molybden, zinek. Cererit je hnojivo téměř na cokoli (od ovoce a zeleniny po okrasné dřeviny) a lze jej použít skoro kdykoli (před sezónou i v sezóně), protože působí rychle a krátce, jeho používání na podzim a v zimě postrádá smysl. Cererit má oproti hojně používanému NPK tu výhodu, že draslík v něm obsažený je v síranové formě a ne ve formě chloridové. Některé rostliny totiž chlor nesnáší.

Detail odstavce: Co je to Cererit
Zdroj: Cererit
Zveřejněno: 14.9.2015

OKRASNÉ KEŘE

Seznam okrasných keřů

Okrasné keře jsou stálezelené nebo opadavé dřeviny s široce rozvětvenými výhony. Některé druhy mají na podzim nádherně zbarvené listy, jiné dekorují zahradu svými květy nebo okrasnými plody. Okrasné keře lze využít různě: můžeme je umístit do záhonů nebo živých plotů, můžeme jimi pokrýt půdu, též mohou růst osamoceně (jednotlivě) jako solitéry. Vždy záleží na tom, o kterou dřevinu se jedná, protože ne každý keř se hodí ke každému účelu. Okrasné keře patří mezi nejvděčnější zahradní prvky, nebývají totiž náročné na stanoviště ani na péči. Keře však musíme vybírat uvážlivě a při jejich výsadbě pak postupovat citlivě. Nejčastějším omylem bývá nesprávný řez a příliš hustá výsadba. Seznam okrasných keřů je velmi dlouhý a rozmanitý. V níže uvedených odstavcích budou přiblíženy některé druhy keřů.

Okrasné keře lze považovat za vhodný doplněk okrasných zahrad. Pokud navíc příhodně zkombinujeme druhy keřů (například tak, aby kvetly v různých časových obdobích), bude nám pestrá paleta barev oživovat zahradu téměř po celý rok.

Detail odstavce: Seznam okrasných keřů
Zdroj: Okrasné keře
Zveřejněno: 21.12.2015

VÝSADBA OKRASNÝCH ROSTLIN

Rostliny pěstované v kontejnerech

Všechny rostliny pěstované v kontejnerech můžeme vysazovat po celé vegetační období, tedy i v letních měsících.

Rostliny pěstované v truhlících vždy vyžadují substrát zakoupený v obchodě a pravidelné přihnojování asi 1x za měsíc. Nebo můžeme do substrátu přidat pomalu rozpustné hnojivo. Pozor, Cereritem a NPK se nesmí přihnojovat vřesovištní rostliny.

Okrasné dřeviny menších prodejních velikostí se většinou nabízejí v květináčích. Druhy, které nejsou choulostivé na namrzání, můžeme sázet celoročně. V letním období pouze věnujeme zvýšenou pozornost dostatečné zálivce.

Truhlíky zaléváme tak, aby nedocházelo k přemokření, ale ani k přesychání substrátu. Každodenní zalévání truhlíku je rozhodně špatně. Truhlík musí mít odtokové otvory a nikdy nesmí stát v misce s vodou. Problematické jsou i samozavlažovací truhlíky.

Pokud potřebujeme vysazovat do nádob jehličnany, vybíráme z druhů, které lépe snášejí sucho (borovice, jalovce, zeravy, tisy, cedry). Rovněž jsou vhodnější méně vzrůstné kultivary, popřípadě druhy, které snáší zastřihávání a tvarování. Pozornost musíme věnovat zálivce, a to i v zimním období, kdy jehličnany také odpařují vodu. Počátkem jara začínáme přihnojovat, ideální jsou rozpustná hnojiva obsahující všechny důležité prvky. Hnojení ukončíme zhruba v srpnu, ke konci je vhodné dodat více draslíku (podporuje vyzrávání pletiv a tím lepší přezimování).

Detail odstavce: Rostliny pěstované v kontejnerech
Zdroj: Výsadba okrasných rostlin
Zveřejněno: 14.6.2017

VÝSADBA OKRASNÝCH ROSTLIN

Výsadba okrasných rostlin

Okrasné rostliny můžeme pěstovat jak ve volné půdě, tak i v truhlících (kontejnerech). Okrasné rostliny rozdělujeme na keře, stromy jehličnaté a listnaté, květiny.

Jestliže vysazujeme běžné druhy bez zvláštních nároků na pH půdy, je většinou zbytečné přidávat speciální substrát. Pro azalky, rododendrony, vřesy a ostatní druhy vyžadující kyselou reakci použijeme substrát pro azalky a rododendrony nebo smícháme dobře propustnou zem, říční písek a rašelinu v poměru 1 : 1 : 1. Většina vřesovištních rostlin koření poměrně mělce, proto stačí substrát upravit do hloubky přibližně 35 cm. Některé dřeviny (například jedle, borovice, japonské javory), většinou nesnáší těžké, špatně propustné půdy. U nich tedy dbáme na dobrý odvod vody.

Platí nepsané pravidlo, že poměr vysazovaných jehličnanů a listnáčů by měl činit 1 : 3. Častou námitkou proč sázet jen jehličnany, je padající listí u listnatých dřevin a zimní období, kdy stálezelené jehličnany vypadají lépe. Zahrada vysazovaná pouze z neopadavých rostlin však vypadá jednotvárně a smutně (výjimkou mohou být specializované výsadby sbírkového charakteru, většinou sestavené z jedné čeledi, popřípadě rodu). Naopak smíšená výsadba zahradu oživí, každé roční období pak má své kouzlo. Mnoho dřevin kvete i v zimě, suchý list, na kterém je jinovatka nebo sníh, má rovněž neopakovatelnou krásu.

Detail odstavce: Výsadba okrasných rostlin
Zdroj: Výsadba okrasných rostlin
Zveřejněno: 14.6.2017

KDY SÁZET TÚJE

Škodlivost tújí

Túje neboli zeravy jsou stálezelené jehličnaté dřeviny z čeledi Cupressaceae (cypřišovité), které jsou u nás nepůvodní, ale velmi často se pěstují v parcích a zahradách. Jde o stromy či keře se šupinovitými listy, v juvenilním stadiu mohou mít i listy jehlicovité. Jednotlivé druhy se liší zvláště tvarem listů a šišek. Stejně jako další druhy čeledi Cupressaceae i zeravy obsahují velké množství silice.

V ČR se běžně pěstují 2 druhy rodu Thuja – Thuja occidentalis a Thuja plicata. Dále se zde pěstují i druhy Platycladus orientalis a Thujopsis dolabrata, které byly dříve také řazeny do rodu Thuja.

Thuja occidentalis (zerav západní) patří k nejčastěji pěstovaným druhům. Jsou to keře či stromy vysoké až 20 m, pocházející z východní části Severní Ameriky. V Evropě se pěstují již od 16. století.

Thuja plicata (zerav obrovský, zerav řasnatý) je podobná předchozímu druhu, jsou to stromy vysoké až 60 m. Pocházejí z tichomořského pobřeží Severní Ameriky. V Evropě se pěstují od 19. století, první exemplář byl vysazen v Praze.

Platycladus orientalis (zeravec východní), uváděný také pod jménem Thuja orientalis či Biota orientalis, je dřevina keřovitého či stromovitého vzrůstu, pocházející z Číny a Koreje. V Evropě se pěstuje od 18. století.

Thujopsis dolabrata syn. Thuja dolabrata (zeravinec japonský) se v Evropě pěstuje od 19. století. Jde o velmi dekorativní dřeviny s výraznou kresbou na spodní straně listů, pochází z Japonska.

Z hlediska obsahových látek jsou nejlépe prozkoumány druhy Thuja occidentalis a Platycladus orientalis. Rostliny obsahují 0,4–1 % silice, podle jiných zdrojů 1,4–4 %. Hlavní složkou je monoterpen thujon (směs stereoizomerů alfa-thujonu a beta-thujonu), který tvoří až 65 % silice. Kromě terpenických látek rostliny obsahují kumariny, flavonoidy a třísloviny.

Terpeny: alfa-pinen, borneol, kamfen, fenchon, limonen, myricen, terpin, terpinolen, thujon (85 % alfa-thujonu a 15 % beta-thujonu), thujylalkohol.

Kumariny: p-kumarová kyselina, umbelliferon.

Flavonoidy: katechin, gallokatechin, kemferol, kemferol-rhamnosid, mearnsitrin, myricetin, myricitrin, procyanidin, prodelfinidin, kvercetin, kvercitrin, isokvercitrin.

Rostliny jsou jedovaté – aplikace silice na pokožku vede k podráždění a alergické reakci. Otrava po požití se projevuje mydriázou (rozšíření zornice), poruchami vidění, zvracením, průjmem, tachykardií, hypertenzí a křečemi. Může také dojít k poškození jater a ledvin. LD50 thujonu pro potkana je při intravenózním podání 500 mg/kg. Dlouhodobý příjem thujonu, který je obsažen také v rostlinách čeledi Asteraceae, například v pelyňku (nápoj Absint), vede k poškození CNS.

Rostliny se tradičně používaly k léčbě nachlazení, horečky, bolestí hlavy, revmatismu a zánětu močového měchýře a také jako abortivum. Současné studie zkoumají účinky obsažených látek na organismus a možnosti jejich využití k léčebným účelům. Za účinky na organismus jsou zodpovědné především terpenické látky. Zjištěny byly protivirové účinky, ovlivnění imunitního systému (produkce cytokinů a protilátek, aktivace makrofágů) a protizánětlivé a protinádorové působení. Flavonoidy mají antioxidační účinek. Silice zeravce východního vykazuje toxické působení proti Alternaria alternata, původci houbových onemocnění. Zajímavé a perspektivní je také působení proti plžům při pěstování zeleniny. Kombinace túje a zelenina by mohla být tedy pro hubení plžů přínosná.

Detail odstavce: Škodlivost tújí
Zdroj: Kdy sázet túje
Zveřejněno: 13.2.2019

HNOJIVO FOSFÁTOVÉ SKLO

Dávkování a použití

Dá se používat do jamky při výsadbě, ale také už ke vzrostlým rostlinám. V tom případě je třeba umístit jej co nejblíže kořenům do hloubky přibližně 5 cm. Půdu se zapraveným hnojivem pak už stačí jen pokropit. Předpokládá se, že fosfátové hnojivo dokáže účinkovat až dva roky.

Dávkování fosfátového skla

Jahody: 10–15 g/1 m2 s aplikací březen, duben.

Ovocné dřeviny: 20–50 g/1 m2 s aplikací březen, duben, září, říjen.

Réva vinná: 10–15 g/1 m2 s aplikací březen, duben.

Trávníky: 10–15 g/1 m2 s aplikací duben, květen, červen, červenec, srpen, září.

Angrešt: 10–15 g/1 m2 s aplikací březen, duben.

Kiwi: 10–15 g/1 m2 s aplikací březen, duben.

Zkušenosti s použitím fosfátového skla jsou veskrze pozitivní. Není třeba přihnojovat už ničím dalším. Díky jeho působení se zvyšuje rychlost regenerace půdy a rostliny si nasají jen tolik, kolik potřebují. V chudých a mírně zušlechtěných půdách díky němu vznikají huminové a huminátové kyseliny, které mají zásadní vliv na úrodnost. Klíčivost semen je s použitím fosfátového skla mnohem větší, kořenový systém silnější a rostlina celkově odolnější.

Fosfátové sklo má velmi malou rozpustnost ve vodě, což je právě to, co jej činí tak výjimečným. Dá se tedy používat i na vodní rostliny, kde je však nutno dávkovat velmi opatrně.

Oproti tradičním hnojivům nehrozí jeho vyplavení vodou a nemusí se dávkovat tak často, což přináší nejen lepší účinek, ale při použití na rozlehlejší plochu i významnou úsporu financí.

Detail odstavce: Dávkování a použití
Zdroj: Hnojivo fosfátové sklo
Zveřejněno: 24.9.2016

STŘÍHÁNÍ TÚJÍ

Postup

Na vybranou dřevinu navlečte šablonu zvoleného tvaru a vyčnívající větévky ze šablony odstřihněte. Šablonu na rostlině ponechte, důkladně ji ale upevněte k zemi, aby se působením větru neposunula. Rostlina šablonou proroste tak, že ji nebude vidět, a vy budete příště už jen zastřihávat nově vyrašené větévky. Ideálním obdobím k tvarování je duben a pak začátek léta, tedy červen. Drobné estetické zastřihávání můžete samozřejmě provádět během celého roku kromě zimy. Rostliny stříhejte ideálně za podmračeného počasí a keře nezapomeňte pravidelně zalévat. Nůžky po každém řezu očistěte, abyste jimi nepřenesli na jinou dřevinu případné onemocnění či škůdce.

Keř vytvarovaný do spirály si můžete také zkusit vytvořit. Vyberte si ale dostatečně pevnou a velkou rostlinu, aby na ní bylo tvarování vidět, nejlépe s rovným kmenem. Obtočte kolem ní provázek v přibližně stejných rozestupech, poslouží vám jako vodicí čára, a začněte podle něj keř odshora dolů zastřihávat. Máte-li ale pěknou, vzrostlou túji, zkuste ji první rok nejdříve sestříhat do tvaru kužele a až následující vyzkoušejte spirálu. Tvarované okrasné dřeviny, které se střihem udržují v daných tvarech, ať už geometrických nebo jiných, se nazývají také topiary. Složitější topiary mohou mít podobu i živé sochy. Pojmenování topiary je odvozeno od latinského slova označujícího ornamentální krajiny a čeština pro něj zatím název nemá.

Detail odstavce: Postup
Zdroj: Stříhání tújí
Zveřejněno: 23.2.2018

TÚJE A JEJICH NEMOCI

Jak zachránit rezavé túje

Pro zakořenění tújí je důležité, v jakých podmínkách do té doby rostly. Pokud rostly celou dobu v kontejnerech, obvykle se na novém stanovišti ujímají dobře. Pokud túje začnou rezavět, je nutné zjistit příčinu problému.

Když vysadíme zejména starší rostliny, které rostly ve volné půdě, musíme počítat s určitým „výpadkem“ rostlin. I při jejich opatrném vykopání dochází k částečnému narušení jemných kořínků, které stálezeleným rostlinám potom chybí k dostatečnému zásobení rostlin vodou a živinami. Na rozdíl od dřevin opadavých, u kterých můžeme nadzemní část při výsadbě redukovat, stálezelené dřeviny – a jehličnany zejména – nezkracujeme. Proto je výhodnější a jistější, i když dražší, vysazovat jen túje pěstované v kontejnerech. Další výhodou tohoto způsobu je, že nejsme vázáni na jarní či podzimní termín výsadby a při dostatečné zálivce můžeme dřeviny sázet i v létě.

Malý životní prostor

Několik let po výsadbě se živý plot postupně zapojí a sousedícím rostlinám se logicky zmenší životní prostor. Do přehoustlých korun tújí se dostává méně světla a dochází k postupnému žloutnutí, hnědnutí a prosychání bazální části stromu. Jde o přirozenou fyziologickou reakci rostlin, proto je v tomto případě aplikace chemických přípravků proti domnělému napadení houbovými chorobami zbytečná. V ojedinělých případech, za extrémně vlhkých klimatických podmínek, skutečně může dojít k houbové infekci, která bývá doprovázena žloutnutím a odumíráním jednotlivých větviček, přičemž infekce postupuje od bazálních částí větví. Původce onemocnění ale obvykle zjistíme až po odumření větví, a ani v tomto případě by nebylo ošetření fungicidy nijak účinné, protože jde o onemocnění způsobené špatnými pěstitelskými podmínkami.

Nevyrovnaná výživa

Žloutnutí, hnědnutí a prosychání dřevin odspodu může nastat při nedostatku, ale paradoxně i při přebytku živin v půdě. Nedostatek živin můžeme nahradit pravidelnou aplikací granulovaných nebo kapalných hnojiv v první polovině vegetačního období. Opačným extrémem je nejen nadměrné používání hnojiv, ale také jejich aplikace ve špatnou dobu. Hnojiva s obsahem dusíku je třeba aplikovat na jaře, další dávku je možné dodat ještě koncem června. Při pozdější aplikaci dochází nejen k prodloužení vegetace, ale hlavně k horšímu vyzrávání dřeva, což má za následek jeho malou odolnost k silnějším mrazům v zimě. Mrazuvzdornost tújí můžeme naopak posílit aplikací jednosložkových draselných hnojiv, například síranem draselným, a to na konci srpna či v září.

Nevhodné prostředí

Ve městech a v obcích se často túje vysazují jako veřejná zeleň na kraje cest a silnic, kde mají za úkol vytvořit protihlukovou a protiprašnou bariéru. Většinou tuto funkci zvládají bez problémů. Pokud jsou ale vysazeny v těsné blízkosti komunikací, které se v zimě solí, jejich spodní větve často hnědnou a zasychají.

Působení škůdců

Odumírání větviček může mít na svědomí i řada škůdců. Túje může oslabit například štítenka jalovcová, která škodí sáním na větvičkách. Nápadnější příznaky ve formě nerovnoměrného odumírání větviček jalovců, tújí a cypřišků má na svědomí lýkokaz jalovcový (Phloeosinus thujae). Je to malý brouček, velký jen 2 mm, s hnědočerným válcovitým tělem. V letních měsících se prokouše do slabších větviček u jejich bází a vykouše v nich krátkou chodbičku. Takto poškozené větvičky žloutnou, hnědnou a při silném větru ze stromů opadávají. Popsané příznaky jsou jen žír, protože se ve slabých větvičkách nemohou larvy vyvíjet. Vývoj larev probíhá pod kůrou stromů a silnějších větví. Většinou napadají jen oslabené a přestárlé stromy, které by zakrátko stejně odumřely. Tento škůdce má za rok jen jednu generaci, brouci se rojí od května do konce léta. Jde o poměrně dlouhé období, kdy mohou napáchat rozsáhlé škody. Škůdce se objevil teprve nedávno a metodika zásahu ještě není přesně daná. Pozorný pěstitel by měl svoje jalovce, cypřišky a túje pravidelně kontrolovat a v případě zjištění požerků nebo suchých větviček s chodbičkou ošetřit rostlinu přípravkem proti žravým škůdcům, jako je Actara 25 WG, Calypso 480 SC, Karate Zeon 5 CS, Mospilan 20 SP, Talstar 10 EC. Postřiků by mělo být několik, a to přibližně ve čtrnáctidenním intervalu.

Detail odstavce: Jak zachránit rezavé túje
Zdroj: Túje a jejich nemoci
Zveřejněno: 14.6.2019