Informace od profesionálů

MENU

  

CHOROBY

  

PĚSTOVÁNÍ

  

ŠKŮDCI

  

RECEPTY

  
Téma

DŘEVINY

OBSAH

Dřevo z vrby jívy

Dřevo se využívá většinou jako palivo. Vrba jíva je ovšem ceněna pro své pionýrské kvality, je velmi užitečná při přirozeném zalesňování krajiny. Nepotlačuje ostatní dřeviny, zlepšuje svým opadem lesní půdu, poskytuje potravu zvěři, a jakmile ji hlavní dřeviny začnou přerůstat, sama odumírá a ustupuje.

Důležitá je i ve včelařství, neboť poskytuje bohatou a zároveň první jarní pastvu včelám (pyl i nektar). Pro širokou veřejnost je však nejvíce známá jako jedna z kočičkových vrb – větévky samčích stromů jsou v předjaří řezány pro okrasu. V sadovnictví se občas vysazuje kultivar Pendula s převislými větvemi, tzv. smuteční odrůda jívy.

Zdroj: Vrba jíva

Diskuze

V diskuzi OCHRANNÉ PÁSMO U SOUSEDSKÉ HRANICE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Luboš Pařízek.

Dobrý den ,
chtěl bych se touto cestou zeptat , jaké je ochranné pásmo od sousedské hranice pro různou výsadbu jako jsou třeba ovocné stromy , vrby nebo túje a různé
listnaté dřeviny které se používají jako živý plot . Na fotce vidíte rozrostlou
okrasnou vrbu , živí plot z listnáčů a za ním těsně u hranice zasadila sousedka ještě třešeň a ta až bude v kondici , tak nám jednak bude clonit na pozemek , jednak se o tyto dřeviny absolutně nestará v období střihání a jednak mám na pozemku na podzim hromady listí . O dřeviny se ze střiháním musím starat já ze svého pozemku jinak bych se snad už asi nedostal s autem do garáže . Budu rád když mi pomůžete a napíšete jaká je ta vzdálenost od hranice ( pokud tedy nějaká existuje) a jaké jsou povinnosti když mě voda ze střechy jejího kotce na psa teče
přímo na můj pozemek a podmáčí nám základy garáže .
Předem děkuji za Vaší odpověď
S pozdravem Pařízek

e-mail parizeklubos@seznam.cz

Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: diskuze Ochranné pásmo u sousedské hranice

Keř

Keř je dřevnatá rostlina vyšší než trávy a byliny, která se hned u země nebo poměrně nízko nad zemí dělí do mnoha větví. Na rozdíl od vyšších stromů keře nemají hlavní kmen. Jsou to dřeviny, které se větví od báze, zpestřují výsadbu, vytvářejí harmonický přechod mezi trvalkami a stromy, poskytují útočiště drobným živočichům, zvláště opeřencům, a nás chrání před větrem a zvědavými pohledy.

Okrasné keře jsou stálezelené nebo opadavé dřeviny s široce rozvětvenými výhony a jsou vhodné jak k vyplnění záhonu, tak do živých plotů, k pokrytí půdy nebo jako solitér. Záleží však, jaký druh dřeviny si vyberete. Ne každý keř se hodí ke každému účelu. Všeobecně lze ale říci, že keře patří mezi nejvděčnější zahradní prvky. Nejsou náročné na stanoviště ani na péči. Při jejich výsadbě je však třeba zjistit, jak keř může vyrůst a jakému stanovišti dává přednost.

Pro nejlepší výsledek vysázíme z celkového počtu přibližně 25 % stálezelených a 75 % opadavých keřů. To jsou ideální proporce celoročně zajímavého osázení. Důležitá je i rozmanitost. Zastoupeny by měly být keře nízké i vysoké, kvetoucí, plodící, voňavé, s tvarovanými listy, s barevnými výhony i podzimním vybarvením.

Pro nepřetržité clonění se nejlépe hodí keře, kterým neopadávají listy. Keříky do výšky 60 cm využijeme do bordur, k pokryvu půdy, mezi trvalky v prvních řadách i do nádob. Keře vysoké kolem dvou metrů fungují jako živé ploty, pozadí pro květiny a na malých zahrádkách zastupují stromy.

Keře mohou být dekorativní svým tvarem, květy, které často voní, barevnými listy či ozdobnými plody. K celkovému vzhledu přispívají i stonky, mívající často charakteristickou texturu.

Zdroj: Keře

Poradna

V naší poradně s názvem SUCHÁ SKVRNITOST LISTŮ BOBKOVIŠNĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena Adámková.

Dobrý den,
prosim o radu. Asi před měsícem jsem koupila a zasadila
bobkovišeň do zeminy pro okrasné dřeviny. Je jich patnáct v řadě, jsou na jižni straně kde je hodně slunička. Asi před 4 dny se začaly na některých bobkovišních dělat hnědé listy. Viiz foto
Poradíte mi co s tim?
Děkuji
Alena

Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.

Zavíječ broskvoňový.
Přítomnost tohoto hmyzu způsobuje odumírání větví a hnědnutí listů. Hledejte kolem základny stonků díry v kůře a dole piliny. Tento vrtal je přitahován nadměrným mulčem a hlubokou výsadbou. Udržujte mulčování ne silnější než 6 cm a dále od základny stonků. Při výsadbě v těžkých jílovitých půdách je vhodné keř vysadit o něco výše, než je stávající úroveň půdy. Pokud se potvrdí přítomnost zavíječe, můžete použít postřik přípravkem MOSPILAN 20 SP.

Špatná drenáž.
Listy mohou žloutnout, hnědnout a odumírat. Bobkovišeň nemá ráda těžkou jílovitou půdu, která špatně odvodňuje. Nadměrná vlhkost půdy snižuje kyslík v půdě, poškozuje jemné kořenové vlásky a kořenový systém není schopen absorbovat vodu. Ujistěte se, že máte dobrou drenáž půdy a ujistěte se, že v kořenové zóně nejsou žádné svody vypouštějící vodu. Rostliny zasaďte na vyvýšené záhony a/nebo odveďte svody na jiné místo.

Přilišná zálivka.
Bobkovišně nezalévejte každý den. Nechte substrát jeden vyschnout, aby kořeny mohly dýchat

Zdroj: diskuze Suchá skvrnitost listů bobkovišně

Praktické rady

Mahonie potřebují propustnou, na živiny bohatou a stále přiměřeně vlhkou půdu s neutrální reakcí.

Pokud je půda dostatečně výživná, hnojení není nutné, jinak hnojíme v sezóně asi jednou za tři týdny hnojivy určenými pro okrasné listnaté dřeviny.

Proti mrazu jsou mahony odolné, avšak vzhledem k tomu, že se jedná o stálezelené dřeviny, které vodu odpařují i v zimě, mnohdy přes zimu uschnou. Je proto vhodné je při oblevě zalít.

Zdroj: Keř mahonie

Poradna

V naší poradně s názvem ZLUTY KER se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martina Musilova.

Dobry den.
Chtela bych Vas poprosit o pomoc.Pred peti lety jsem si ze seminka vypestovala tento ker.Mela to byt Planouci pochoden.Je mi jasne,ze ta to neni.Ted kerik poprve vykvetl.Mam z neho radost,ale nevim jak se jmenuje a jak o nej pecovat a do jake vysky vyroste.
Pokud vite o jaky ker se jedna,budu moc rada za odpoved.
Moc dekuji.Musilova

Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.

To se vám podařilo vypěstovat štědřenec. Štědřence jsou nevelké stromy a keře dorůstající výšky až 7 metrů a jsou celkem tři známí zástupci: alpský, odvislý a Watererův. Navzájem si jsou velmi podobní, ale vyžadují odlišné pěstební podmínky. Štědřence mají zelenou kůru a vzpřímené nebo převislé větve, na kterých vyrůstají trojčetné listy, dlouze řapíkaté, bez palistů, s téměř přisedlými oválnými lístky, a na zimu opadávají. Květy jsou zlatožluté, motýlovité, uspořádané v bohatých převislých hroznech a proto se jim často říká zlatý déšť (stejně jako naší známé zlatici). Kalich květu je zvonkovitý, slabě dvoupyský, s horním pyskem zakončeným dvěma zuby a dolním trojzubím. Pavéza (největší okvětní list) je okrouhlá až široce vejčitá, na vrcholu vykrojená. Plody štědřence - lusky jsou podlouhlé, zploštělé, dlouze stopkaté, na švech ztlustlé až úzce křídlaté a mezi semeny jsou slabě zaškrcované. Obsahují několik ledvinovitých semen, která jsou velmi jedovatá pro všechny živočichy! K otravě dítěte stačí spolknout dvě semena nebo sníst pět květů z této rostliny, takže pozornost je na místě.
Pěstování štědřence musí naplňovat podmínky jeho domoviny, kterou je oblast jižní Evropy. Nejlépe se jim daří na plném slunci, ale přežijí i v polostínu. U zeminy je to trochu potíž, protože je nutné přesně vědět, o kterého zástupce štědřence jde. Štědřenec odvislý potřebuje zásaditou zeminu, je vápnomilný a štědřenec alpský naopak vyžaduje kyselou půdu (rašelina). Štědřence při tvarování nesnášejí hlubší řez, ze starého dřeva neobrazí a zemřou. Množí se výsevem semen, která je třeba před výsevem krátce spařit. Dále je možné štědřence množit letním očkováním na štědřenec odvislý nebo roubováním. Štědřenec Watererův lze množit dřevitými řízky, které se řežou již v první polovině října. Množení je možné i letními řízky. Na podnože štědřence odvislého nebo i alpského lze roubovat i jiné dřeviny, například hlodáš, jehlici nebo čilimník - dosáhne se pak úchvatných chimér s nekonečnou variací barevnosti květů.
Pro inspiraci k tomu, co lze se štědřenci dokázat v zahradní architektuře, můžete shlédnout následující fotografie: www.google.com/searc…

Zdroj: diskuze Zluty ker

Pěstování

Mahon potřebuje propustnou, na živiny bohatou a stále přiměřeně vlhkou půdu s neutrální reakcí. Pokud je půda dostatečně výživná, hnojení není nutné, jinak je potřeba hnojit v sezóně asi jednou za tři týdny hnojivy určenými pro okrasné listnaté dřeviny. Proti mrazu jsou mahony odolné, avšak vzhledem k tomu, že se jedná o stálezelené dřeviny, které vodu odpařují i v zimě, mnohdy přes zimu uschnou. Je proto vhodné je při oblevě zalít.

Zdroj: Mahon a jeho pěstování

Vertimec 1,8 EC

Vertimec 1,8 EC je insekticidní přípravek určený k hubení svilušek a třásněnek. Balení: 10 ml.

Použití:

  • na kaktusy – dávkování: 10 ml do 10 l vody
  • na okrasné rostliny a dřeviny – dávkování: 10 ml do 16,6 l vody; ochranná lhůta: 3 dny
  • na okurky a tykvovitou zeleninu – dávkování: 10 ml do 16,6 l vody; ochranná lhůta: 7 dnů
  • na palmy – dávkování: 10 ml do 10 l vody
  • na papriku – dávkování: 10 ml do 16,6 l vody; ochranná lhůta: 3 dny

Ošetření se provádí postřikem ideálně při zjištění prvních příznaků. Aplikaci je vhodné přibližně za 10 dní opakovat.

Floramite je insekticidní přípravek proti sviluškám na okrasných rostlinách. Balení: 4 ml.

Použití:

  • na okrasné rostliny a dřeviny – dávkování: 4 ml do 10 l vody; ochranná lhůta: 3 dny

Zdroj: Ochrana proti svilušce

Zalévání v zimě

V chladném období rostliny odpočívají. Ty, které shodily listy, jako by opravdu upadly do zimního spánku – odložením listí se dřeviny přizpůsobují proměnám ročních období. V zimě, kdy je světla málo, se vláha může proměnit v led a být nedostupná, takže by se jim s velkými listy žilo obtížně. Vypařily by příliš mnoho vody, navíc nejsou odolné vůči mrazu. Kůra pak chrání holé kmeny a větve a dřevina vydrží i zimní sucho.

Na sněhovou nadílku bývají současné zimy skoupé, ale pokud sníh napadne, je ideální izolací a zároveň zajistí přísun vláhy. Z cest ho proto odhrnujte na záhony a pod dřeviny. Pokud se však sněhu ani deště nedostává, občasná závlaha hortenziím prospěje.

Zdroj: Jak zazimovat hortenzie

Kvetoucí keře využití a pěstování

Keř je dřevnatá rostlina vyšší než trávy a byliny, která se hned u země nebo poměrně nízko nad zemí dělí do mnoha větví. Na rozdíl od vyšších stromů nemají keře hlavní kmen. Jsou to dřeviny, které se větví od báze, zpestřují výsadbu, vytvářejí harmonický přechod mezi trvalkami a stromy, poskytují útočiště drobným živočichům, zvláště opeřencům, a nás chrání před větrem a zvědavými pohledy. Okrasné keře jsou stálezelené nebo opadavé dřeviny s široce rozvětvenými výhony a jsou vhodné jak k vyplnění záhonu, tak do živých plotů, k pokrytí půdy nebo jako solitéry. Záleží však, jaký druh dřeviny si vyberete. Ne každý keř se hodí ke každému účelu. Všeobecně lze ale říci, že keře patří mezi nejvděčnější zahradní prvky. Nejsou náročné na stanoviště ani na péči. Při jejich výsadbě je však třeba zjistit, jak keř může vyrůst a jakému stanovišti dává přednost.

Keře poskytnou soukromí, přilákají zpěvné ptáky, některé i motýly. Přínosné jsou všechny keře, druhy, které krásně kvetou, voní či dávají plody, pak dvojnásob.

Pro nejlepší výsledek vysázíme z celkového počtu přibližně 25 % stálezelených a 75 % opadavých keřů. To jsou ideální proporce celoročně zajímavého osázení. Důležitá je i rozmanitost. Zastoupeny by měly být keře nízké i vysoké, kvetoucí, plodící, voňavé, s tvarovanými listy, s barevnými výhony i podzimním vybarvením.

Pro nepřetržité clonění se nejlépe hodí keře, kterým neopadávají listy. Keříky do výšky 60 cm lze využít do bordur, k pokryvu půdy, mezi trvalky v prvních řadách i do nádob. Keře vysoké kolem dvou metrů fungují jako živé ploty, pozadí pro květiny a na malých zahrádkách zastupují stromy.

Zdroj: Kvetoucí keře

Živé ploty

U listnatých dřevin, jako je ptačí zob, habr, buk, dřišťál a další, můžeme sázet přibližně 3–5 rostlin na běžný metr. Tím docílíme dokonale hustého plotu již od země. Důležité je v prvních letech rostliny zastřihnout přibližně o 2/3 ročního přírůstku. Nové výhony raší vždy ve vrcholové části, proto je nutné rostliny pravidelně sesazovat zpět.

U stálezelených dřevin, nejčastěji tújí a cypřišů, postačí 3–4 rostliny na běžný metr. Zastřihujeme minimálně 2x ročně postranní výhony o 10–20 cm, hlavní, terminální vrchol zakrátíme až v konečné výšce plotu.

Keře nebo stromky sázíme nejlépe do celých výsadbových rýh, v nouzi do dostatečně velkých jamek naplněných zeminou, do které můžeme přidat dlouhodobě působící pomalu rozpustné zásobní hnojivo. Listnaté dřeviny se zpravidla vysazují do trojsponů (cikcak), čímž vlastně vzniknou dvě řady. Jehličnany vysazujeme převážně do jedné řady. Hustotu výsadby určujeme podle budoucí výšky plotu a druhu dřeviny. Zejména nahusto vysazené jehličnany, které nelze tak dobře tvarovat řezem jako keře, posléze prosychají a plot je nevzhledný.

Sázení balových (rostlin se zemním balem staženým jutovinou, popřípadě zpevněným pletivem) dřevin vhodných do stříhaných živých plotů je možné od září, kdy klesnou denní teploty pod 18 °C, až do zámrazu. Podzimní výsadba je výhodná z důvodu lepšího zakořenění, využití zimní vláhy a jistoty, že nabízené rostliny byly ze školek vyryty nedlouho před zakoupením. Důležitý je přiměřeně velký zemní bal, olistění od země a zdravá barva rostliny. Se zastřiháváním počkáme až na konec zimy, zkrátíme pouze boční výhony (přibližně o 10–20 cm), hlavní necháváme dorůst do konečné výšky a až teprve potom zakrátíme.

Jehličnaté stromy první dva roky po výsadbě netvarujeme, pouze provedeme opravný řez – odstraníme jen vybočující větvičky. Listnaté opadavé dřeviny se naopak po výsadbě radikálně seříznou, čímž se podpoří tvorba mladých a zdravých výhonů.

Zdroj: Výsadba okrasných rostlin

Co je to Microbiota decussata

Je to jehličnan z čeledi cypřišovité a rodu Mikrobiota, dorůstá do půlmetrové výšky a šířky dvou metrů. Původní rozšíření této nízké jehličnaté dřeviny je v Rusku – v Primorske oblasti, na východ až severovýchod od Vladivostoku, v pohoří Sichote Alin. V domovině této rostliny je drsné klima, které tvoří vlhčí léto a suchá mrazivá zima. Dřevina se zde vyskytuje v nadmořské výšce 500 až 1 500 metrů nad mořem, kde roste na jižních svazích a v údolí řek na propustných kamenitých půdách, na slunci i v polostínu ve smíšených porostech.

V České republice je tento jehličnan k dostání pod názvem mikrobiota křížolistá nebo křižmovstřícná a na to, jak vypadá, se můžete podívat zde, její cena je velmi příznivá.

Je to jednodomá, nízká, hustá dřevina s načervenale hnědou borkou (kůrou). Na kmíncích má šupinovité, zelené, křižmostojné jehlice. Během zimy se jehlice zbarvují do bronzova. Samčí šištice jsou žluté a rostou na špičkách letorostů. Samičí šištice jsou kulovité až vejčité a rostou na zkrácených větvičkách. Kvete v dubnu až květnu. Šišky obsahují jen jedno semeno, jsou 6 mm dlouhé a 3 mm široké, vodorovně odstávají a dozrávají od srpna do října. Průměrná délka života této dřeviny se odhaduje na 80 až 100 let. Tato rostlina je zapsaná v červené knize ohrožených druhů Ruska.

Jehličnan je nenáročný na půdu, stačí mu, pokud je půda propustná a mírně vlhká. Je mrazuvzdorný. Používá se jako půdopokryvná dřevina do parků i zahrad. Na stanoviště není náročná, může růst na slunci i v polostínu.

Zdroj: Microbiota decussata

Zásady při řezu ovocných stromů

Řez dřevin patří mezi méně oblíbené zahradnické práce, protože vyžaduje znalosti daného rostlinného druhu, techniky řezu a jisté zkušenosti s péčí o dřeviny. Každoroční řez je zvláště důležitý u bujně rostoucích dřevin, které jsou známé tvorbou dlouhých výhonů. Pokud byste u nich řez neprováděli, dočkali byste se zahuštěných korun plných změti postupně odumírajících větviček. Stromy by sice plodily, ale kvalita plodů by byla nevalná.

Vynechání nebo špatné provedení řezu je znatelné především u meruněk a broskvoní, u nichž řez ovlivňuje také dobu nakvétání a tím i případné namrznutí květů. Pokud se řezu těchto stromů opravdu bojíte, pozvěte si na první zásah odborníka, který vám techniku vysvětlí. Jestliže i přesto uděláte při řezu chybu, tyto bujně rostoucí dřeviny se s ní poměrně rychle vyrovnají.

Technika řezu se liší v závislosti na druhu a pěstebním tvaru stromu. Trochu jinak se zachází se zákrskem a zcela jinak zase se čtvrtkmenem nebo kotlovitou korunou. Přesto se vždy zaměřujte na redukci množství a někdy i zkrácení bujných výhonů, kterými se všechny uvedené dřeviny vyznačují. U všech pěstebních tvarů se snažte o zapěstování kvalitních kosterních větví, které musejí být rozloženy do prostoru. Vždy řežte na pupen nebo výhon směřující ven z koruny. Pokud zachováte opačně orientovaný pupen, podpoříte zahuštění střední části koruny. Abyste se dočkali bohaté úrody, je nutné provádět řez každý rok.

Použité nářadí se odvíjí především od průměru řezaných větví a jejich dostupnosti. Na tenké mladé výhony se nejlépe hodí dobře nabroušené ruční zahradní nůžky. Na větve většího průměru používejte kvalitní pákové nůžky. Typy s dlouhou rukojetí umožní řez i méně dostupných větví. Se silnými větvemi vám pomůže ruční pilka. Stejně jako při řezu jabloní nebo hrušní i zde je nutné, aby byl řez čistý a dobře vedený. Dobrý výběr vhodného nářadí je proto velice důležitý, navíc si jím usnadníte a do značné míry také zpříjemníte práci.

Zdroj: Stříhání švestek

Sazenice habru na živý plot

Některé firmy dovážejí habry z Itálie nebo Nizozemska, a proto není divu, že tyto habry mnohdy nepřežijí první zimu po vysazení. Ovšem na trhu seženete i kvalitní sazenice, které mají odpovídající vyvinutost kořenů a nadzemního obrostu. Navíc dřeviny rostou přirozeným ekologickým způsobem zcela bez aplikace umělé zálivky a průmyslových hnojiv v podmínkách, které se velice blíží jejich stanovištím ve volné přírodě.

Sazenice habrů jsou mechanicky podřezávané, tudíž mají zpravidla lépe vyvinutý kořenový systém, což jim umožňuje lepší a rychlejší ujímavost na novém stanovišti po přesazení.

Zdroj: Živý plot z habru

Co je to Cererit

Cererit je univerzální hnojivo (dusík-fosfor-draslík), které je namícháno v takovém poměru, aby bylo účinné na plodovou zeleninu i květiny a zároveň jim neškodilo. V době svého vzniku byl Cererit poměrně průlomový. Jednak neobsahoval chlór a naopak obsahoval hořčík a mikroprvky. Tím byl velmi univerzální a oblíbený. Složení „původního“ Cereritu: 11 % N, 9 % P, 14 % K, 12 % Ca, 1 % Mg, síra, bór, mangan, měď, molybden, zinek. Cererit je hnojivo téměř na cokoli (od ovoce a zeleniny po okrasné dřeviny) a lze jej použít skoro kdykoli (před sezónou i v sezóně), protože působí rychle a krátce, jeho používání na podzim a v zimě postrádá smysl. Cererit má oproti hojně používanému NPK tu výhodu, že draslík v něm obsažený je v síranové formě a ne ve formě chloridové. Některé rostliny totiž chlor nesnáší.

Zdroj: Cererit

Perovskia atriplicifolia lacey blue lisslitt

Perovskia atriplicifolia lacey blue lisslitt tvoří opadavé aromatické polokeře, listy má vstřícné, celokrajné, pilovité až peřenosečné. Květy se vyskytují v lichopřeslenech a skládají po 2–6 konečné laty, kalich je trubkovitě zvonkovitý a dvoupyský, horní pysk je celokrajný nebo třízubý, dolní pysk je dvouzubý, koruna je dvoupyská a má čtyři tyčinky. Sedm druhů této rostliny roste ve Střední Asii, Himálaji, Íránu, Afghánistánu. Rostlina se množí semeny, zelenými řízky, nebo ze starších rostlin oddělujeme odnože. Rostlinám vyhovuje písčitohlinitá až kamenitá chudá půda na výsluní. Rostliny se vysazují do skupin mezi vhodné dřeviny nebo trvalky.

Zde můžete vidět, jak vypadá Perovskia atriplicifolia lacey blue lisslitt.

Zdroj: Perovskie lebedolistá

Seznam okrasných keřů

Okrasné keře jsou stálezelené nebo opadavé dřeviny s široce rozvětvenými výhony. Některé druhy mají na podzim nádherně zbarvené listy, jiné dekorují zahradu svými květy nebo okrasnými plody. Okrasné keře lze využít různě: můžeme je umístit do záhonů nebo živých plotů, můžeme jimi pokrýt půdu, též mohou růst osamoceně (jednotlivě) jako solitéry. Vždy záleží na tom, o kterou dřevinu se jedná, protože ne každý keř se hodí ke každému účelu. Okrasné keře patří mezi nejvděčnější zahradní prvky, nebývají totiž náročné na stanoviště ani na péči. Keře však musíme vybírat uvážlivě a při jejich výsadbě pak postupovat citlivě. Nejčastějším omylem bývá nesprávný řez a příliš hustá výsadba. Seznam okrasných keřů je velmi dlouhý a rozmanitý. V níže uvedených odstavcích budou přiblíženy některé druhy keřů.

Okrasné keře lze považovat za vhodný doplněk okrasných zahrad. Pokud navíc příhodně zkombinujeme druhy keřů (například tak, aby kvetly v různých časových obdobích), bude nám pestrá paleta barev oživovat zahradu téměř po celý rok.

Zdroj: Okrasné keře

Dávkování a použití

Dá se používat do jamky při výsadbě, ale také už ke vzrostlým rostlinám. V tom případě je třeba umístit jej co nejblíže kořenům do hloubky přibližně 5 cm. Půdu se zapraveným hnojivem pak už stačí jen pokropit. Předpokládá se, že fosfátové hnojivo dokáže účinkovat až dva roky.

Dávkování fosfátového skla

Jahody: 10–15 g/1 m2 s aplikací březen, duben.

Ovocné dřeviny: 20–50 g/1 m2 s aplikací březen, duben, září, říjen.

Réva vinná: 10–15 g/1 m2 s aplikací březen, duben.

Trávníky: 10–15 g/1 m2 s aplikací duben, květen, červen, červenec, srpen, září.

Angrešt: 10–15 g/1 m2 s aplikací březen, duben.

Kiwi: 10–15 g/1 m2 s aplikací březen, duben.

Zkušenosti s použitím fosfátového skla jsou veskrze pozitivní. Není třeba přihnojovat už ničím dalším. Díky jeho působení se zvyšuje rychlost regenerace půdy a rostliny si nasají jen tolik, kolik potřebují. V chudých a mírně zušlechtěných půdách díky němu vznikají huminové a huminátové kyseliny, které mají zásadní vliv na úrodnost. Klíčivost semen je s použitím fosfátového skla mnohem větší, kořenový systém silnější a rostlina celkově odolnější.

Fosfátové sklo má velmi malou rozpustnost ve vodě, což je právě to, co jej činí tak výjimečným. Dá se tedy používat i na vodní rostliny, kde je však nutno dávkovat velmi opatrně.

Oproti tradičním hnojivům nehrozí jeho vyplavení vodou a nemusí se dávkovat tak často, což přináší nejen lepší účinek, ale při použití na rozlehlejší plochu i významnou úsporu financí.

Zdroj: Hnojivo fosfátové sklo

Výsadba okrasných rostlin

Okrasné rostliny můžeme pěstovat jak ve volné půdě, tak i v truhlících (kontejnerech). Okrasné rostliny rozdělujeme na keře, stromy jehličnaté a listnaté, květiny.

Jestliže vysazujeme běžné druhy bez zvláštních nároků na pH půdy, je většinou zbytečné přidávat speciální substrát. Pro azalky, rododendrony, vřesy a ostatní druhy vyžadující kyselou reakci použijeme substrát pro azalky a rododendrony nebo smícháme dobře propustnou zem, říční písek a rašelinu v poměru 1 : 1 : 1. Většina vřesovištních rostlin koření poměrně mělce, proto stačí substrát upravit do hloubky přibližně 35 cm. Některé dřeviny (například jedle, borovice, japonské javory), většinou nesnáší těžké, špatně propustné půdy. U nich tedy dbáme na dobrý odvod vody.

Platí nepsané pravidlo, že poměr vysazovaných jehličnanů a listnáčů by měl činit 1 : 3. Častou námitkou proč sázet jen jehličnany, je padající listí u listnatých dřevin a zimní období, kdy stálezelené jehličnany vypadají lépe. Zahrada vysazovaná pouze z neopadavých rostlin však vypadá jednotvárně a smutně (výjimkou mohou být specializované výsadby sbírkového charakteru, většinou sestavené z jedné čeledi, popřípadě rodu). Naopak smíšená výsadba zahradu oživí, každé roční období pak má své kouzlo. Mnoho dřevin kvete i v zimě, suchý list, na kterém je jinovatka nebo sníh, má rovněž neopakovatelnou krásu.

Zdroj: Výsadba okrasných rostlin


Autoři obsahu

Mgr. Michal Vinš

Mgr. Světluše Vinšová


ČeskéNápady

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP