Některé druhy rostlin, mezi nimiž je celá řada významných plevelů, mohou být velmi nebezpečné obsahem osudných látek – jedů, které dokážou narušit, nebo dokonce ochromit centrální tělesné funkce, jako je dýchání, krevní oběh nebo trávicí trakt natolik, že dochází k trvalému poškození organismu nebo ke smrti. Toxická dávka je minimální množství jedu způsobující potíže, záleží na koncentraci jedu, stáří rostliny a citlivosti jedince. Při zvýšení toxické dávky na určitou hodnotu nastává smrt – toto množství se označuje jako smrtelné nebo letální dávka.
Jed může být zastoupen v rostlině jedinou látkou nebo celou skupinou látek. Nejvýznamnější toxicky účinné složky jsou alkaloidy, glykosidy saponidy, silice, organické kyseliny, terpeny a další látky dosud farmakologicky neprozkoumané nebo nedostatečně známé. V rostlinách jsou zastoupeny v různém poměru a množství, což závisí i na vnějších podmínkách prostředí (světlo, teplota, nadmořská výška, půda). Jedovatá rostlina obsahuje často toxiny ve všech svých částech, a to v čerstvém i suchém stavu. Množství toxinu často kolísá v rostlině během vegetačního období a není ve všech částech rostlin stejné. Některé rostliny obsahují tak silné jedy, že již požití malého množství může být smrtelné. Navzdory tomu se smrtelné otravy užitím bylin u člověka vyskytují zřídka. Dospělí se otráví spíše vzácně při sběru léčivých bylin, úmyslně pak při sebevražedných pokusech nebo při předávkování rostlinnými drogami. Nejohroženější skupinou jsou však děti od batolat do věku čtyř let, kdy otravy mají nejvážnější průběh, někdy dokonce i ohrožují život. Důvodem bývá především požití relativně vysoké dávky jedu v poměru k malé hmotnosti dítěte. Malé děti často dávají věci do úst, aby je tímto způsobem prozkoumaly, nebo chtějí něco neznámého, co se barvou a tvarem ovoci či zelenině podobá, vyzkoušet.
Tetlucha kozí pysk
Rostlina s latinským názvem Aethusa cynapium je jednoletá, v severních polohách i ozimá nebo dvouletá, 5 až 100 cm vysoká bylina. Lodyhu má od spodní třetiny větvenou, tupě hranatou nebo jemně rýhovanou, často ojíněnou, v uzlinách výrazně zprohýbanou. Listy řapíkaté, s krátkou pochvou, čepel nejčastěji 2x trojčetná, listové úkrojky peřenosečné, na vrcholu tupě špičaté a obvykle s malou načervenalou nebo bělavou špičkou. Okolíky jsou složeny z 6 až 10 okolíčků, na kterých vyrůstá 3 až 14 květů, obaly chybí, obalíčky tvoří 2 až 3 čárkovité, dolů svěšené a asymetricky umístěné (na vnější straně okolíčku) listeny. Květy jsou 5četné, bílé nebo uprostřed korunních lístků se zeleným pruhem a objevují se v červenci až září. Plodem jsou široce vejčité až téměř kulovité dvounažky.
Ve svém příspěvku ČESNEK MEDVĚDÍ - V ČR POUZE JEDEN DRUH! se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karel Pokorný.
Pletete si druhy a poddruhy. Česnek medvědí je na celém území pouze jeden druh s dvěma poddruhy - česnek medvědí ukrajinský roste na Moravě, česnek medvědí pravý v Čechách. Mezi poddruhy jsou jen velmi malé rozdíly, zatímco mezi druhy dost velké..
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Rosa je rod keřovitých rostlin, který se ve volné přírodě vyskytuje v mírném pásu severní polokoule. Dělí se na čtyři podrody a ty se dále dělí na sekce, jako je růže polní, šípková, kaštanová, šedá, podhorská, křovištní, malokvětá, plstnaná, svrasklá a řada dalších. Růže jsou opadavé, vzácně i stálezelené dřeviny. Větve a větvičky jsou až na některé výjimky ostnité. Listy růží jsou střídavé se zubatým okrajem, zakončené jedním lístkem, tedy lichozpeřené, a nejčastěji pětičetné; někdy chlupaté až přisedle žláznaté. Jejich vytrvalé palisty jsou zpravidla přirostlé k řapíku. Důležitou součástí popisu listů, která vystupuje do popředí u prošlechtěných růží, je i sytost vybarvení a jejich lesk. Květy jsou oboupohlavní; u původních botanických druhů mají miskovitý tvar a jsou umístěny jednotlivě nebo ve víceméně chudých (výjimečně bohatých) květenstvích. Velikost květů se u divoce rostoucích růží pohybuje od 2 asi do 10 cm. Barva divokých růží je nejčastěji růžová, a to v různě sytých odstínech, pak čistě bílá, fialově červená; jen málo druhů je žlutých. Plodem je dužnatý šípek, obsahující vitamín C a karoteny. Růže obsahují v okvětních plátcích směsi aromatických silic, takže se můžeme v některých zemích setkat s rozšířeným pěstováním olejodárných růží.
V naší poradně s názvem ODBORNÁ POMOC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jakub.
Dobrý den, dostal jsem úkol pořídit dva druhy ozdobných keřů do truhlíku na slunné místo. Výška 150-200cm a jeden by měl kvést žlutě a druhý modře a pokud možno současně. Prosím poraďte. Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Jarní květový vodopád ve skladbě modrá/žlutá se skládá z modrého šeříku a žluté zákuly japonské. Do truhlíku bych to pořídil tak, aby šeřík tvořil background od rohů do středu a uprostřed bych umístil zákulu. Oba keře kvetou bohatě a současně.
Kočkovitou šelmu můžete sehnat v zoo, v cirkuse, ale hlavně u soukromých chovatelů. V České republice se chov divokých koček teprve rozvíjí. V současnosti se jedná spíše o koníček několika nadšenců.
Gepardi jsou klasifikováni v Červené knize ohrožených druhů jako zranitelný druh, asijské poddruhy jsou dokonce kriticky ohrožené. Gepard je zařazen do Evropského záchranného programu. V mnoha zoologických zahradách se gepardy daří odchovat (i díky umělému oplodnění).
V naší poradně s názvem KANADSKÉ BORŮVKY MNOŽENÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Evelína.
Dobrý den, měla bych dotaz, zda je možno vysadit pouze jednu sazenici amerických borůvek, nebo musí být samičí a samčí, jak mi sdělila sousedka. Jeden keřík jsem si zakoupila a nevím jak poznám, který to vlastně mám a který mám přikoupit. Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Kanadské borůvky jsou oboupohlavné, takže u nich nejsou samci ani samice. Důležité je vědět jaký druh máte, protože některé druhy jsou samosprašné nebo jen částečně samosprašné, popřípadě i cizosprašné. Podle druhu borůvek teprve poznáte, jestli je třeba přikoupit ještě další rostlinu. Pokud má kanadské borůvky sousedka, tak stačí i ta její rostlina, není-li na kilometry daleko.
Pomalu rostoucí, často vícekmenný, až 20 m vysoký keř. Borka tenká, odlupující se v tenkých šupinách, zprvu načervenalá, později hnědošedá. Jehlice čárkovité, 20 až 35 mm dlouhé a asi 2 mm široké, na vrcholu zašpičatělé, na bázi zúžené v kratičký řapík, opadávající ve stáří 4 až 10 let. Květy jednotlivé, vyrůstají v úžlabí jehlic, samčí kulovité, 3 až 4 mm v průměru, žluté, samičí jen 1 až 2 mm velké, zelené, podobné listovým pupenům. Semena obklopena červeným dužnatým míškem o průměru 8 až 10 mm. Tis kvete v březnu až dubnu a dožívá se stáří okolo 300 let, jen zřídka více.
Tis červený roste jako podrost v listnatých lesích, na půdách humózních, čerstvě vlhkých, zásaditých (zejména vápnitých), stanoviště stinné (špatně snáší náhlé změny intenzity světla).
Vyjma míšku obalujícího semena a dřeva je celá rostlina prudce jedovatá. Obsahuje směs přibližně 10 jedovatých pseudoalkaloidů souhrnně pojmenovaných jako taxin, jehož obsah v jehlicích se pohybuje od 0,6 % do 2 % (nejvíce jej obsahují v lednu, nejméně v květnu). V mladých výhoncích, kůře a semenech je dále přítomen alkaloid milosin, trocha efedrinu, glykosid taxatin a taxakatin, rhodaxanthin, lykopin, seaxanthin, sacharóza, rafinóza, kyselina gallová, hořčiny, bisflavonoidy (skiadopitysin, kyaflavon), steroly a jiné látky.
Otravy tisem se projevují zvracením, bolestí žaludku, průjmem, křečemi, slabým pulzem, v těžších případech i bezvědomím, po němž může následovat smrt. Vzhledem k tomu, že se taxin velmi rychle vstřebává z trávicího ústrojí, může smrt přijít doslova během několika minut po požití rostliny. V případě otravy je nezbytně nutné okamžitě přivolat lékařskou pomoc.
Tis je jedovatý i pro řadu zvířat, například pro koně, mezka, skot, ovce, prasata, drůbež a jiné, naopak pro hmyz a většinu divokých ptáků je tis zřejmě zcela neškodný (někteří ptáci pojídají míšky a šíří semena trusem).
Dříve byl tis používán proti vzteklině, střevním parazitům, proti hadímu uštknutí a zejména jako prostředek vyvolávající potrat. V současnosti jsou však tisové drogy považovány za zastaralé a značně nebezpečné. Z jehlic tisu se vyrábí cytostatikum taxol, které se užívá například při karcinomu vaječníku, prsu či plic.
Tisové dřevo je tvrdé, pružné a trvanlivé, takže bylo v minulosti užíváno k výrobě luků, kuší, nožů a hřebenů. Napuštěné černou barvou bylo pod názvem německý eben užíváno při výrobě nábytku, kořenovými dýhami se vykládaly truhlářské výrobky, používalo se na výrobu příborů, některých dechových hudebních nástrojů, píp a podobně. Protože v současnosti již není tis ani zdaleka tak běžný, jako býval v&nb
V naší poradně s názvem BEZTRNÝ OSTRUŽINÍK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jan Parýzek, ing..
Prosím o radu. Kdy je nejvhodnější doba ke hřížení šlahounů. Hřížím matiční šlahouny, nové rostliny mi vzejdou, ale nechám si poradit. Jestli matiční šlahouny už letos nebo až druhý rok, kdy už budou mít plody.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník .
Nejvhodnější doba pro hřížení ostružin je na jaře a na podzim. Výsledky jarního hřížení můžeme oddělit ten samý rok na podzim. Ty podzimní až následující rok na jaře. K hřížení se používají jednoleté výhony.
K vegetativnímu množení ostružin můžete také použít i další postupy, které jsou vhodnější. Je to například množení kořenovými řízky. Vhodné části kořenů získáváme na podzim. U matečné rostliny odkryjeme z jedné strany kořeny, aby je bylo dobře vidět a ostrým nožem je od rostliny oddělíme. Řízky mají být dlouhé 8-10 cm a v průměru 8-10 mm. Horní konec seřízneme kolmo na osu řízku, spodní část mírně šikmo. Pracovat musíme pozorně. Řízek vysazený obráceně neroste. Řízky zakládáme přes zimu v mrazuprosté místnosti do písku s rašelinou. V dubnu je vysazujeme na záhony s lehčí kompostní zeminou. Na záhoně vyhloubíme rýžku asi 10 cm hlubokou, která má jednu stěnu kolmou. Na tuto stěnu stavíme řízky asi 10 cm od sebe, zasypeme zeminou a navršíme 3 cm vysoký hrůbek. Po výsadbě zalijeme, kypříme, odstraňujeme plevele a přihnojujeme. Řízky je nezbytné ošetřit stimulátorem růstu.
Vyjma míšku obalujícího semena a dřeva je celá rostlina prudce jedovatá. Obsahuje směs přibližně 10 jedovatých pseudoalkaloidů souhrnně pojmenovaných jako taxin, jehož obsah v jehlicích se pohybuje od 0,6 do 2 % (nejvíce jej obsahují v lednu, nejméně v květnu). V mladých výhoncích, kůře a semenech je dále přítomen alkaloid milosin, trochu efedrinu, glykosid taxatin a taxakatin, rhodaxanthin, lykopin, seaxanthin, sacharosa, rafinosa, kyselina gallová, hořčiny, bisflavonoidy (skiadopitysin, kyaflavon), steroly a jiné látky.
Otravy tisem se projevují zvracením, bolestí žaludku, průjmem, křečemi, slabým pulzem, v těžších případech i bezvědomím, po němž může následovat smrt. Vzhledem k tomu, že se taxin velmi rychle vstřebává z trávicího ústrojí, může smrt přijít doslova během několika minut po požití rostliny. V případě otravy je nezbytně nutné okamžitě přivolat lékařskou pomoc.
Tis je jedovatý i pro řadu zvířat, například pro koně, mezka, skot, ovce, prasata, drůbež a jiné, naopak pro hmyz a většinu divokých ptáků je tis zřejmě zcela neškodný (někteří ptáci pojídají míšky a šíří semena trusem).
Při diagnostice otravy tisem červeným je nutné vždy zjistit, kolik toho pacient požil, jakou část konkrétně požil, jak dlouho uběhlo od otravy. Bohužel v tomto případě nám žádné zobrazovací metody v ozřejmění nepomohou. Musíme se tedy spoléhat pouze na důkladnou anamnézu.
První pomocí je vyvolání zvracení, jelikož se tis poměrně rychle z žaludku do organismu vstřebává, je nutné zvracení vyvolat okamžitě a nečekat na příjezd záchranné služby a „vypumpování“ žaludku. Bohužel zatím není známa žádná protilátka. V léčbě se tedy spoléháme pouze na výplach žaludku a udržování základních životních funkcí. Dále se využívá možnost dialýzy.
Ve svém příspěvku PLÍSEŇ NA HROZNOVÉM VÍNĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiří Dolínek.
Dobrý den,
mám druhý rok ve skleníku sazeničku bílého a modrého skleníkového hrozna.
Dnes jsem kontroloval skleník a zaléval zbývající saláty a objevil jsem na větvích hroz.vína nějakou bílou plíseň.
Prosím o radu čím postříkat.Skleník i v tomto ročním počasí dost větráme,je z akrylátu.
V loňském roce jsme nic podobného nepozorovali.
Děkuji za odpověď.
Jiří Dolínek
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel V. Žitek.
Na hroznu bílého vína ve skleníku se objevil šedivý povlak.Předpokládám, že se jedná o nějakou plíseň. Poradí mi někdo, čím bych měl hrozny ošetřit? Děkuji.
Na přípravu minutek ze zvěřiny se používá maso mladých kusů, dostatečně odleželé. Předběžná příprava je stejná jako u ostatních mas, ale pro svou specifickou vůni a chuť dáváme zvláštní důraz na nakládání a moření. Nejvhodnější je maso z vykostěné kýty a hřbetu. Zvěřina je velmi sezonní surovina a většinou se nenabízí po celý rok. Krátkým naložením masa do směsi zeleniny, cibule a divokého koření můžete zmírnit výrazné aroma a (pa)chuť, v marinádě nebo v podmáslí taky jako zázrakem zkřehne i maso jinak ne právě nejmladšího „paroháče“. Zvěřina obsahuje jen velmi málo tuku, takže je k vysušení náchylnější než jakékoli jiné maso. Další možností, jak zabránit vysušení, je maso ještě před tepelnou úpravou pořádně prošpikovat, pernaté zvěři v troubě neuškodí ani celotělový zábal z plátků slaniny. A konečně čím zvěřinu doplnit? Z koření se kromě soli a divokých směsí hodí hlavně bylinky: petrželka, tymián, rozmarýn nebo meduňka. Nejvíc si ale zvěřina rozumí s tím, co je stejně jako ona nejlepší na podzim: s dýní, houbami, brusinkami, šípky, případně se zelím. A samozřejmě s vínem.
V naší poradně s názvem POPÍNAVÁ ROSTLINA NA PLOT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ilona.
Prosím o radu
Rostlina je jednoletá rychle rostoucí popínavá po plotě.Stonky jsou zelené dužnaté ne dřevnaté.Květy jsou žluté trochu ve tvaru jako kopr místamy stočené do spírál jako u vína.Plody jsou zelené šištíce s bodáky ve tvaru jako kiwi.Na podzim šištice uschne a spodní část se rozevře a vypadnou z ní 4 ploché hnědé pecky .Tvar jako dýňové semínko s rozdílem celé hladké.Mockrát děkuji za odpověď
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Posílám vám odkaz na stránku, kde jsou vidět nejznámější popínavé druhy a jejich obrázky: https://www.theguardian.com…
Podle obrázků najděte tu svojí rostlinu a hned vedle se dozvíte její latinský název. Podle něho již dohledáte český název.
V tomto receptu se používá jelení maso. Recept je ale strukturovaný tak, že maso můžete nahradit jakoukoliv zvěřinou. Je jen na vás, zda si chcete připravit jelení klobásu, srnčí klobásu nebo klobásu z divočáka.
Ingredience
Na 1 kg divokých klobás:
600 g zvěřiny např. rameno, krk, břicho;
400 g pruhovaného vepřového bůčku.
Koření na kg masa:
20 gramů kuchyňské soli;
3 gramy pepře;
1 g muškátového květu;
2 gramy kmínu;
1 g bobule jalovce;
0,5 g bobkového listu;
1 g nového koření;
2 gramy majoránky;
0,5 g hřebíčku.
Potřebujete toto vybavení:
Mlýnek na maso;
Mlýnek na koření / hmoždíř;
Plnička uzenin / nástavec na mlýnek na maso / ruční plnicí trychtýř;
Šicí jehla nebo párek;
Přírodní střívka
K plnění klobásy potřebujete přírodní střívka ráže 28/30 nebo ovčí střívka ráže 20/22, podle toho, jak velkou chcete mít velkou klobásu ze zvěřiny.
Postup
Maso a vepřový bůček nakrájíme na kousky velikosti mlýnku.
Koření najemno umeleme.
K masu přidáme koření a vše spolu promícháme.
Nyní promíchejte a hněťte mleté maso asi 3 minuty. To vytvoří dobré spojení a zabrání tomu, aby se vaše klobása rozpadla, když ji nakrájíte.
Natáhněte střívko na plnič klobásy a pomalu spusťte hmotu do střívka. Jakmile hmota dorazí do střeva, můžete konec zauzlovat.
Masovou směs naplňte do střívek.
Zakruťte je. Můžete se rozhodnout, jak velká má být vaše klobása. Je důležité, abyste se otočili opačným směrem. Tedy 1x dopředu a 1x dozadu.
Vezměte jehlu a propíchněte klobásu, abyste otevřeli všechny vzduchové otvory. Zabráníte tak jejich pozdějšímu prasknutí na grilu.
Váš jelení klobása je hotová. Přeji hodně zábavy při její výrobě!
Rostlina je ideální pro pěstování jako solitera, protože má svěží stálezelené listy a hustý habitus. Rostliny prunus laurocerasus Caucasica jsou skvělé pro problémová místa a jsou zvláště odolné vůči znečištění, hlubokému stínu a suchu. Vzhledem k tomu, že bobkovišeň Caucasica může být poměrně široká, je nejvhodnější pro střední až velké zahrady. Rychlost růstu je 40 až 60 cm za rok a rostlina vyžaduje výchovný řez dvakrát do roka. V dospělosti mohou dosáhnout výšky až 5 m.
Bobkovišeň Caucasica je nenáročná na údržbu a je krásným doplňkem každé krajiny. Rostlina vytváří bílé voňavé květy, které na jaře přitahují včely. Z květů dozrávají červené bobule, které později zčernají a jsou oblíbenou potravou pro ptáky, což dává rostlině další nový rozměr, díky přítomnosti divokých ptáků.
V dnešní době jsme přeci jen o trochu dále. Jateční zvíře prochází při porážce důkladnou veterinární kontrolou a zdravotní rizika spojená s konzumací jeho masa jsou naprosto minimální. Pokud tedy zakoupíte maso z prověřeného zdroje, nemusíte mít obavu a můžete si tatarský biftek v konzistenci namletého masa s klidným srdcem dopřát. Protože se jedná o tepelně neupravené maso a vejce, existuje možné, ač vzácné riziko přenosu některých parazitárních onemocnění, jako je trichinelóza, cysticerkóza nebo echinokokóza.
Trichinelóza je parazitární onemocnění zvířat a člověka způsobené hlísticí rodu Trichinella a charakteristické tvorbou kapsul v kosterní svalovině. Trichinelóza patří mezi bolestivá onemocnění a představuje jedno z nejobávanějších lidských utrpení. V případě těžké infekce (2 % případů) může být i smrtelné. V České republice se vyskytuje jen ojediněle, nejvyšší výskyt byl hlášen v roce 1985, a to 7 případů. Příčinou onemocnění je parazit Trichinella spiralis (svalovec stočený). Onemocnění není nakažlivé. Lidé onemocní po konzumaci syrového nebo nedostatečně uvařeného masa (zvláště vepřového), které obsahuje cysty červů T. spiralis.
Cysticerkóza je onemocnění vyvolané tasemnicí dlouhočlennou nebo tasemnicí vepřovou. Tento parazit se obvykle usídlí v tenkém střevě člověka, kde se jeho přítomnost projevuje bolestí břicha, slabostí, úbytkem hmotnosti a nechutenstvím. Ve výjimečných případech po požití larválního stadia tasemnice (uhru) larvy pronikají z trávicího systému do svalů, plic, srdce, podkoží, očí a do mozku. Přítomnost larev na různých místech organismu vyvolá bolesti svalů, celkovou slabost, horečku, křeče, poruchy zraku a psychické poruchy. Může vést k rozvoji meningitidy a encefalitidy. Ložiska v mozku jsou zdrojem epilepsie. Tasemnice je plochý červ, který může v člověku dorůst až 18 metrů, dokonce i více. Konečným hostitelem je člověk. Tasemnice ale potřebuje část života prožít v těle zvířete, nejčastěji prasat či skotu, která se nakazí z jídla. Nedostatečně tepelně upraveným masem pak parazita dostane člověk. Že došlo k nákaze, se pozná podle nevolnosti, bolení břicha a hubnutí. Tasemnice ubírá člověku živiny z potravy. Inkubační doba tasemnice je 3 měsíce. Tasemnice bezbranná, pocházející z hovězího masa, se liší se od té, která žije ve vepřovém, tím, že nemá háčky na hlavičce, dá se tedy snáz vypudit. Současný poměrně větší počet nakažených je u nás raritou. Její výskyt totiž klesá, v roce 1993 bylo zaznamenáno 93 případů, před rokem jen 6. Jestli máte tasemnici, zjistíte prohlédnutím stolice, zda v ní nejsou bílé centimetrové ploché články.
