Téma: 

gekončík noční


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

GEKONČÍK NOČNÍ

Gekončík noční délka života

Pokud gekončíka nočního chováte v dobrém prostředí a jste opravdu dobrým chovatelem, může se dožít úctyhodného věku 20 let.

Detail odstavce: Gekončík noční délka života
Zdroj: Gekončík noční
Zveřejněno: 10.1.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: dracena

Dracena má ráda letnění. Snese plné slunce i polostín. Venku může zůstat do doby, než klesnou noční teploty pod 7 stupňů. Od června do září přihnojujte pomocí Krystalonu Květ. Rostlina se vám pak ukáže, jak vypadá ve své přirozené kráse. Při letnění jsou největší hrozbou půdní škůdci, kteří nalezou do substrátu a tam užírají kořeny a to i po přenesení zpět do bytu. Jako ochrana je nejlepší použít přípravek Actara a to na začátku letnění a těsně před jeho koncem. Actara se nastříká na rostlinu, vsákne se do ní a vydrží v ní dva až tři měsíce. Po celou tuto dobu je rostlina pro škůdce jedovatá, a když si kousnou, tak hned zahynou. Přeji hodně zdaru při letnění a mnoho radosti z krásných listů.

Zdroj: diskuze Dracéna jak se o ni starat
Odesláno: 29.5.2018 uživatelem Zahradník
Počet odpovědí: 4 Zobrazit odpovědi

GEKONČÍK NOČNÍ

Gekončík noční chov

Gekončík noční je malý ještěr, který pochází původně z Afghánistánu, Pákistánu a Iráku. Dorůstá do velikosti 20–30 cm. Oči mají vertikální zornici a víčka jsou volná. Z nohou „trčí“ pět prstů s drápky. Barva gekončíka je nejčastěji hnědožlutá s tečkami či skvrnkami. Gekončíky chováme nejlépe v páru nebo ve skupině s více samicemi. Samci být pohromadě nemohou, nesnesou se a mohlo by docházet k bojům, při nichž by pravděpodobně slabší sameček uhynul. Také není vhodné je chovat s jinými druhy.

Gekončíkům vyhovuje zejména živá potrava, jako jsou cvrčci, šváby, sarančata a podobně. Vhodní jsou i mouční červi. Denně musí mít k dispozici misku s čerstvou vodou. Co se týká rozmnožování, tak připouštíme pouze dospělá zvířata v dobré kondici. Samička klade nejčastěji dvě vejce do předem připraveného hnízda, které pak zahrabe. Asi po 50 dnech se vylíhnou mláďata velká zhruba 8 cm. Odchováme je odděleně v menších nádobách.

Detail odstavce: Gekončík noční chov
Zdroj: Gekončík noční
Zveřejněno: 10.1.2015

GEKONČÍK NOČNÍ

Gekončík noční nemoci

Poranění

K poranění dochází zejména v teráriích při vzájemných soubojích. Rány bývají většinou povrchové, ale mohou být i hlubší. Ty potom ošetřujeme tak, že je vymýváme řepíkovým nebo heřmánkovým odvarem a potíráme mastičkou Dermazulen. Pokud by došlo k tomu, že rány začnou hnisat, musíme použít antibiotickou mast.

Hlístovci a tasemnice

Pokud gekončík vyvrhne několikrát nestrávenou potravu, je zde podezření na tasemnici nebo hlístovce. S tímto si doma bohužel neporadíte a budete muset vyhledat veterináře, aby vám předepsal léky.

Roztoči

Když uvidíte v okolí ušních otvorů, mezi prsty, na bocích těla nebo v kožních záhybech červené tečky, jedná se právě o roztoče. Jdou vidět pouhým okem. Gekona jich zbavíme tak, že do igelitového pytle nastříkáme přípravek Arpalit, vložíme do něj gekona tak, aby mu koukala hlava, a necháme působit asi 10 minut. Toto opakujeme třikrát za sebou zhruba týden, protože přípravek neničí vývojové stadium roztoče. Po ukončení léčby gekona umyjeme ve vlažné vodě.

Rachitida

Rachitida je nemoc postihující gekončíky hlavně jako mláďata a pak také samičky v období tvorby a kladení vajíček. Je to vlastně nedostatek vápníku, který deformuje kosti. Léčíme tedy podáváním kalciových preparátů.

Detail odstavce: Gekončík noční nemoci
Zdroj: Gekončík noční
Zveřejněno: 10.1.2015

GEKONČÍK NOČNÍ

Gekončík noční barevné formy

Zde můžete vidět několik barevných forem gekončíka nočního, existuje jich ale mnohem více.

  • Albino – má geneticky utlumený černý pigment, který přechází v růžový, béžový až hnědý. V této linii existuje ještě Tremper Albino, Rainwater Albino a Bell Albino.
  • Blizzard – má bílé tělo a tmavé oči, vylíhlá mláďata jsou téměř průhledná.
  • Banana Blizzard – je kombinací typu Murphy Patternless a Blizzard.
  • Murphy Patternless – má béžovou až žlutou barvu těla a šedý ocas, jako dospělý na sobě nemá žádnou kresbu.
  • Eclipse – žlutý s hnědými skvrnami, jako má oči.
  • Ember – je světle žlutý s celočervenýma očima.
  • Super Giant – jedná se o gekončíky s velkou váhou kolem 110 g, klasický má 65 g.
  • Tangerine – mají oranžové tělo, někteří jsou až téměř červení.
  • Carrot Tail – má velký podíl oranžové barvy na ocasu.
  • Carrot Head – má velký podíl oranžové barvy v kresbě na hlavičce.
  • Sunglow – jsou skoro celí oranžoví.
  • Bold Stripe – tito gekončíci mají přes záda široký svislý pruh.
  • Reverse Stripe – mají přes celá záda úzký pruh.
  • Red Stripe – vyznačuje se podélným oranžovým až načervenalým pruhem podél páteře.
  • Jungle – jsou různě strakatí.
  • Lavender – mají na těle místa s nádechem levandulové barvy.
  • Normal – klasické zbarvení.

Detail odstavce: Gekončík noční barevné formy
Zdroj: Gekončík noční
Zveřejněno: 10.1.2015

GEKONČÍK NOČNÍ

Terárium pro gekončíka

Vhodné terárium pro gekončíka nočního by mělo být zhruba 50 cm vysoké, 60 cm dlouhé a 50 cm široké. Pokud se rozhodnete chovat jich více, určitě budete potřebovat terárium větší. Vhodným podkladem do terária je písek, rašelina nebo lignocel. Dále přidáme různé kameny, kořeny s otvory jako úkryty, rozpůlené kokosy, obrácené květináče a jiné. V teráriu by měla být teplota kolem 25 stupňů, což zajistíme klasickou žárovkou. Zde si můžete prohlédnout různá terária a nechat se inspirovat k zařízení toho vlastního.

Detail odstavce: Terárium pro gekončíka
Zdroj: Gekončík noční
Zveřejněno: 10.1.2015

JAK PĚSTOVAT BRAMBOŘÍK

Přirozené podmínky pro brambořík

Aby bylo pěstování bramboříku úspěšné, je potřeba se co nejvíce přiblížit jeho přirozenému prostředí. Daří se mu v chladných teplotách, kdy noční se pohybuje kolem 5 °C a denní kolem 16 °C. Brambořík má rád světlo a nejlépe uděláte, umístíte-li jej v blízkosti jižního okna nebo na okenní parapet směrem na východ nebo západ.

Detail odstavce: Přirozené podmínky pro brambořík
Zdroj: Jak pěstovat brambořík
Zveřejněno: 13.5.2013

DETRALEX - PŘÍBALOVÝ LETÁK

Co je Detralex a k čemu se používá

Detralex je venotonikum, vazoprotektivum, které zvyšuje napětí žilní stěny a odolnost cév. Omezuje tvorbu otoků a má protizánětlivý účinek.
Přípravek se užívá u dospělých pacientů k léčbě chronické žilní nedostatečnosti dolních končetin: pocit tíhy v nohou, bolest, noční křeče, edém, trofické změny (tj. obtíže výživy a růstu tkání), včetně bércového vředu. Je používán také pro léčbu hemoroidů (tj. uzlovitých žilních rozšířenin v oblasti konečníku).

Detail odstavce: Co je Detralex a k čemu se používá
Zdroj: Detralex - příbalový leták
Zveřejněno: 19.8.2017

ORCHIDEJ DENDROBIUM

Květenství orchideje Dendrobium

Tato rostlina je schopna rozkvést v průběhu celého roku, záleží na podmínkách. Květy těchto rostlin mají nejčastěji bílou nebo růžovou barvu, ale také červenou a vyrůstají na stonku, v přirozených podmínkách může mít takový stonek i stovky květů. Chcete-li pomoci vyvolat u orchideje květenství, mírně snižte její zálivku a snižte noční teplotu. Pokud stonek ztratí všechny své květy, nestříhejte ji, dokud úplně neuschne, rostlina je schopna znovu kvést na starém stonku. Květy jsou dlouhodobé, až šest týdnů.

Detail odstavce: Květenství orchideje Dendrobium
Zdroj: Orchidej Dendrobium
Zveřejněno: 5.3.2013

MED

Med na pleť

Med na pokožku působí blahodárně – hojí ji, vyživuje, vyhlazuje a zlepšuje její metabolismus. Pleťové a tělové ošetření přípravky z medu také pomáhá při únavě, celkové slabosti, aktivuje funkci střev, ledvin i lepší látkovou výměnu samotné kůže. Vzhledem ke svým vlastnostem se med v kosmetice hodí na všechny typy pleti. Zkuste nanést večer po odlíčení trochu medu na vrásky v obličeji a nechte 10 minut působit. Poté očistěte vatovým tampónem a už nenanášejte noční krém. Tuto medovou terapii aplikujte jednou týdně. Vaše pleť bude pružná a vyhlazená.

Detail odstavce: Med na pleť
Zdroj: Med
Zveřejněno: 4.11.2015

TRAZODON

Dávkování

Obvykle se podává 75–150 mg/den v jedné dávce večer před spaním. Dávka může být zvýšena na 300 mg/den, rozděleně ve dvou dílčích dávkách. U hospitalizovaných pacientů se denní dávka může dále zvýšit až na 600 mg/den, podaných v rozdělených dávkách.

Při léčbě sexuálních dysfunkcí se podává 150–200 mg denně.

Starší a oslabení pacienti:

Doporučená dávka pro velmi staré pacienty či pacienty ve špatném zdravotním stavu je snížena na 100 mg/den, podaných ve dvou dílčích dávkách nebo jednorázově jako noční dávka. Dávka může být postupně zvýšena dle dávkování pro dospělé pod dohledem lékaře a dle snášenlivosti a účinnosti.

Jednorázové dávky větší než 100 mg by neměly být těmto pacientů podávány.

Použití u dětí a mladistvých do 18 let věku:

Trazodon by neměl být podáván dětem a mladistvým do 18 let věku. Lékař však může pacientům do 18 let přípravek předepsat, pokud usoudí, že je to v jejich nejlepším zájmu.

Detail odstavce: Dávkování
Zdroj: Trazodon
Zveřejněno: 14.8.2017

OTEKLÝ ČÍPEK V KRKU

K čemu slouží čípek v krku

Skutečná funkce uvuly je záhadou, ale existují názory, že čípek patrový tvoří účinnou ucpávku vzduchového průchodu při polykání potravy a tím zabraňuje dušení. Neexistuje však žádná obecná shoda o účelu uvuly. Mnozí lékaři se domnívají, že krční čípek nemá významnou funkci, zatímco jiní mají názor, že má vliv na hlas a polykání tím, že se podílí na uzavření nosohltanu během těchto aktivit.

Uvula ve vyšším věku může podporovat chrápání. Chrápání je zvuk vznikající vibrací měkkých tkání krku. Pokud čípek způsobuje chrápání, což odhalí noční monitorace v laboratoři, při níž se sleduje spánek, činnost srdce, dýchání, chrápání, pohyby, okysličování krve, lze indikovat po ORL vyšetření LAUP, což je laserová uvuloplastika. Laserem se čípek zmenší, čímž se eliminuje chrápání.

I když význam této měkké klapky kůže není plně pochopen, možné funkce mohou zahrnovat pomoc při řeči a při produkci slin. Někteří lidé mohou zažívat otok a zánět uvule, nazvaný uvulitis, který může vyžadovat lékařskou léčbu. Stav může vést ke komplikacím, jako je chrápání nebo obstrukce dýchacích cest.

Detail odstavce: K čemu slouží čípek v krku
Zdroj: Oteklý čípek v krku
Zveřejněno: 26.4.2018

ZALÉVÁNÍ ORCHIDEJÍ

Chyby při zalévání orchidejí

Orchideje jsou tropické rostliny, ne? Takže se jim líbí hodně vody, že ano?

Mnoho známých orchidejí jsou tropické rostliny, ale jsou to tropické rostliny, které rostou na stromech. V jejich přirozeném prostředí jsou vystavovány prudkým dešťům, které mohou trvat hodiny nebo dokonce dny, ale mnoho druhů je také přizpůsobeno suchému prostředí, které na slabý déšť, čeká i týdny.

Při pěstování orchidejí u vás doma, je velmi nepravděpodobné, že byste byli schopni vytvořit totožné podmínky jako v prostředí tropického lesa, se správným prouděním vzduchu, vlhkostí a úrovní světla. Proto myslete na nejčastější chyby při zalévání rostlin:

  • Zalévání příliš často - orchidej by nikdy neměla zůstat stát ve vodě, rostlina by mezi zálivkami měla zcela vyschnout.
  • Zalévání v noci – bez ohledu na to, jaký druh orchideje máte, vždy zalévejte v dopoledních hodinách. Noční zalévání dovolí vodě zachycovat se v balu a to podporuje bakteriální a plísňové onemocnění. Rostlina orchideje by měla být v noci úplně suchá.
  • Nevšímavost signálů rostlin – orchideje si dobře umí říci, co potřebují. Během vegetačního období by měla být silná, košatá s mohutnými listy. Některé opadavé orchideje mohou během zimy opadat, to je v pořádku, musíte vědět, jaký druh pěstujete.

Detail odstavce: Chyby při zalévání orchidejí
Zdroj: Zalévání orchidejí
Zveřejněno: 23.2.2013

SOVA PÁLENÁ

Výr velký

Výr velký (Bubo bubo) je velký noční a samotářský pták. Délka těla se pohybuje mezi 60–70 cm. Váží 1 800–3 000 g, v dospělosti ojediněle až 4 kg. Rozpětí jeho křídel dosahuje 180 cm. Má ohnivě oranžové oči. Zbarvení obou pohlaví je velmi rozmanité. Pohybuje se od rezavožluté až po rezavohnědou. Výrazná jsou též pera na hlavě, která tvoří ouška. Zde si můžete prohlédnout výra velkého.

Výskyt

V přírodě můžeme výra velkého vidět po celé České republice posedávat na skalách, ale do lesa zalétá málokdy. Výr velký je v Česku chráněn zákonem č. 114/1992 Sb., vyhláškou č. 395/1992 a dalšími. Patří do červeného seznamu ohrožených ptáků.

Rozmnožování

Výři jsou věrni léta jednomu místu, kde si vybudovali hnízdo. Tímto místem je většinou kotlinka vyhloubená v zemi nebo ve skále. Ve výjimečných případech je to dutina stromu. Hnízdo si vystýlají listím a rostlinami, které mají poblíž. Hnízdí jednou do roka. Samice snáší 2–3 vejce, ojediněle více. Samička sedí na vejcích zhruba 5 týdnů a samec ji krmí. Vylíhlá mláďata jsou krmena na hnízdě zhruba 5–6 týdnů, poté začínají pomalu létat.

Potrava

Je to dravec, takže není žádným překvapením, že se živí zejména malými obratlovci, jako jsou hraboši a jim podobní. Nepohrdne ani ptáky nebo rybou. Při lovu používá především sluch, loví ráno při východu slunce a večer při západu.

Detail odstavce: Výr velký
Zdroj: Sova pálená
Zveřejněno: 12.10.2014

VYBAVENÍ PRO MALOU LOŽNICI

Jak vyřešit malou ložnici

Obecně platí, že ložnice (ložnicová místnost) pro dvě osoby by měla mít minimálně 12 metrů čtverečních, což může být ovšem pro mnohé nemalý problém. Zařízení lze vyřešit elegantně, a dokonce i vzdušně, ale musíte počítat s tím, že se mohou vyskytnout menší komplikace, kam uložit všechny věci (sezónní oblečení, ložní prádlo a podobně). Jako náhradní prostorová rezerva se zde nabízí místo pod postelí a nad ní.

Skvělý způsob, jak získat úložný prostor, je postel zvednout. Můžete si pod ni vložit krabice se sezónním oblečením či botami nebo si nechat udělat šuplíky. Pokud máte dostatečně vysoké stropy, klidně postel umístěte do výšky a pod ní si udělejte pracovní kout, skříně nebo třeba kosmetický stolek. Spánek bude o něco dobrodružnější, protože se do postele musíte vyšplhat, ale získáte hodně prostoru pro další aktivity či oblečení. Jen pamatujte, že prostor přímo nad hlavou by měl zůstat vzdušnější, aby se vám lépe usínalo. Někdo špatně snáší, když nad ním visí police s těžkými knihami. Nábytek pak směřujte spíše do boční části čela postele.

Řešením jsou také sklápěcí a vyklápěcí systémy – ráno vstanete, lůžkoviny upevníte bezpečnostními popruhy a postel prostě jednoduše vyklopíte nahoru, třeba do schránky, která vypadá jako skříň. Večer pak celý postup zopakujete naopak, otevřete případné dveře a postel sklopíte dolů. Tak vypadá jedno z nejpopulárnějších řešení. Nicméně pozor na to, že celý sklápěcí mechanismus musí být kvalitní, bezpečný a snadno ovladatelný.

Zajímavou možností je i zasouvací dvojpostel. Tady sice neušetříte celou plochu „manželské“ postele, ale jen její polovinu, nicméně i to je celkem příjemná úspora. Takovouto postel si můžete nechat vyrobit na míru, a to dokonce i ve variantě, kdy se pomocí speciálního kování zasunutá spodní „nižší“ postel zvedne na výšku postele první.

Asi nejméně vhodné řešení představuje rozkládací pohovka, zvláště pokud vsadíte na některý z levnějších kusů, který rozhodně nenabízí optimální komfort pro pravidelný spánek. O levné rozkládací pohovce uvažujte jen v případě, že jde o přechodnou variantu. Jinak volte dražší a sofistikovanější kousky, které nabízejí kvalitní rošt a matraci.

Nedávejte k posteli za každou cenu robustní a velký noční stolek. Ideální je takový, který se zavěsí na zeď. Ještě více vzdušnosti místnosti dodáte, když vám na knihu postačí jen zavěšená malá polička. Lampičku na čtení také raději připevněte na stěnu. Je pěkné mít originální stojací kus, ale na ten už musíte mít větší noční stolek, který je do malé ložnice zbytečným luxusem.

Pokud opravdu máte ložnici v nejmenší místnosti bytu, využijte i čelo postele. Dají se zde umístit vestavěné mělčí skříňky, které poslouží pro oblečení, nebo si z nich vytvořte malou knihovničku. Vaše oblíbená literatura bude při ruce a nemusíte řešit, kam s knihami. Jen pamatujte, že prostor přímo nad hlavou by měl zůstat vzdušnější, aby se lépe usínalo. Nábytek směřujte spíše do boční části čela postele.

Iluzi většího prostoru vytvářejí světlé barvy. Klidně je občas přerušte tmavším odstínem, ale tato plocha by neměla být příliš velká.

Fotky jak vyzrát na malou ložnici.

Detail odstavce: Jak vyřešit malou ložnici
Zdroj: Vybavení pro malou ložnici
Zveřejněno: 6.12.2016

MOBIVENAL - PŘÍBALOVÝ LETÁK

Porovnání s Detralexem

Hlavními složkami doplňku stravy Mobivenal micro jsou mikronizovaný a čištěný diosmin s hesperidinem a aescin.

Složení produktů je podobné. Chcete-li zaměnit jeden přípravek za druhý, doporučuje se však konzultace s lékařem.

Mobivenal na rozdíl od Detralexu zakoupíte bez receptu.

Cena Mobivenalu je rozdílná, můžete ji vidět zde.

Detralex je přípravek, který se užívá u dospělých pacientů k léčbě chronické žilní nedostatečnosti dolních končetin: pocit tíhy v nohou, bolest, noční křeče, edém, trofické změny (tedy obtíže výživy a růstu tkání), včetně bércového vředu. Je používán také k léčbě hemoroidů (to je uzlovitých žilních rozšířenin v oblasti konečníku).

Léčivou látkou je flavonoidorum fractio purificata micronisata 500 mg: diosminum 450 mg, flavonoida 50 mg, vyjádřené jako hesperidinum, a to v jedné potahované tabletě.

Pomocnými látkami jsou: sodná sůl karboxymetyl škrobu, mikrokrystalická celulóza, želatina, magnesium stearát, mastek, glycerol, hydroxypropylmetyl celulóza, makrogol 6000, natrium-lauryl-sulfát, oxid titaničitý, barviva (červený a žlutý oxid železitý).

Při léčbě chronické žilní nedostatečnosti je doporučená dávka 2 tablety denně. Užívají se buď v jedné dávce, nebo dvou oddělených dávkách.

V případě akutního zánětu hemoroidů se užívá 6 tablet denně po dobu prvních 4 dnů, poté 4 tablety denně po dobu následujících 3 dnů. Udržovací dávka je 2 tablety denně. Tablety se užívají při jídle a zapíjejí se tekutinou. Pokud příznaky zánětu hemoroidů nevymizí do 14 dnů, je třeba se poradit s lékařem. Přípravek se podává ústy.

Produkt nelze zakoupit online na českém trhu. Prodej Detralexu není možný bez receptu.

Cena Detralexu je uvedena zde.

Detail odstavce: Porovnání s Detralexem
Zdroj: Mobivenal - příbalový leták
Zveřejněno: 11.8.2017

RECEPTY NA PLATÝSE

Platýs versus rejnok

Rejnoci (Batoidea) jsou nadřád příčnoústých paryb, zahrnující přes 500 druhů zařazených ve 13 čeledích. Jako rejnoci se také označují zástupci řádu Rajiformes, tedy praví rejnoci. Všichni jsou blízce příbuzní žralokům.

Rozdíly

Rejnoci mají kosočtverečné zploštělé tělo, což jim umožňuje splynout se dnem, číhat na kořist a ukrýt se před dravci. Některé druhy (parejnok elektrický, rejnok ostnatý) jsou schopny vydávat silné elektrické výboje – jejich elektroplaxy fungují jako fyziologický elektrický zdroj. Jiné druhy jsou vybaveny jedovým ostnem. Jejich párové ploutve srůstají a tvoří lem těla, hřbetní ocasní ploutve zakrňují. Zašpičatělý okraj prsních ploutví tvoří „křídla“, ocas některých druhů je protažen v bičíkovitý výběžek. Na spodní straně těla je 5 žaberních štěrbin, čichové jamky a ústa. Na rozdíl od platýse je oplození u rejnoka vnitřní, naprostá většina rejnoků je ovoviviparní, výjimku tvoří čeleď rejnokovití, kteří snášejí hranatá kožnatá vejce. Pohyb rejnoka je podobný letu ptáka. Většina rejnoků žije na mořském dně jako platýs, existují ale i sladkovodní druhy. Žijí v pobřežních vodách po celém světě, některé druhy jsou hlubinné, manty žijí na otevřeném moři. Trnuchy, které mají na kořeni ocasu tvrdý trn (v ohrožení jím mohou způsobit nepříjemné zranění, nebo i zabít), žijí v povodí Amazonky. Rejnoci jsou dobří plavci, mnoho z nich je ale přizpůsobeno životu na dně. Jsou to noční živočichové, den tráví zahrabaní v písku. Potravu si hledají u dna. Na rozdíl od platýse se rejnok žijící na volném moři živí planktonem.

Zde můžete vidět, jak vypadá rejnok.

Detail odstavce: Platýs versus rejnok
Zdroj: Recepty na platýse
Zveřejněno: 13.5.2015

MÍZNÍ UZLINY V BŘIŠE

Příčiny

Infekční onemocnění - je zcela jistě nejčastější příčinou zvětšení uzlin. Je to způsobeno zmnožením bílých krvinek v uzlinách při setkání s infekčními mikroorganismy. Poměrně rozsáhlé zvětšení uzlin je spojeno s virovými chorobami (mononukleóza, zarděnky, HIV a podobně), může však být přítomno prakticky u jakékoliv infekce - bakteriální (velmi výrazně například u tularémie), plísňové, parazitární. Uzliny jsou spíše bolestivé, ale není to rozhodně pravidlem.

Nádory - prakticky jakékoliv nádory mohou být spojeny se zvětšením uzlin, které je v tomto případě vyvoláno zmnožením nádorových buněk v uzlinách. Do blízkých uzlin metastazuje většina klasických nádorů, vzácněji můžeme najít metastáze i ve vzdálených uzlinách. Typické je zvětšení uzlin pro nádorové choroby vycházející z krevních buněk - lymfomy a některé leukémie (často CLL a ALL). Právě u těchto chorob mohou být přítomny příznaky, jako je noční pocení, nechtěný úbytek na váze či opakující se (a dočasně mizící) horečnaté stavy. Z tohoto hlediska se mluví o sentinelové uzlině, u níž předpokládáme, že se zde konkrétní nádor rozšířil jako první. Jde obvykle o některou anatomicky blízkou uzlinu, do které odchází míza z orgánu postiženého nádorem.

Autoimunitní choroby - zvětšené uzliny mohou být přítomny prakticky u jakékoliv choroby způsobené poruchou imunitního systému. Zvětšení uzlin z těchto příčin je nejméně časté a je to opravdový diagnostický problém. Nejznámějšími chorobami je například revmatoidní artritida a lupus erythematosus, ale lymfadenomegálii nelze vyloučit u žádné z autoimunitních poruch. Jako zcela zvláštní jednotku řadící se k imunopatologickým chorobám lze zmínit také zvětšení uzlin při sarkoidóze.

Akutní zvětšení uzlin signalizuje dle lokalizace:

  • hrudní - Hodgkinův lymfom, bakteriální infekce;
  • břišní - leukemie.
Subakutní/chronické zvětšení uzlin signalizuje:
  • hrudní - malignity průdušek/jícnu, Hodgkinův lymfom, TBC, Boeckova nemoc, silikóza;
  • břišní - Hodgkinův lymfom, Bangova nemoc (brucelóza - brucela abortus, profesionální nákaza, ATB či CTX), Burkittův sarkom, TBC, Boeckova nemoc (sarkoidóza, benigní lymfogranulomatóza).

Detail odstavce: Příčiny
Zdroj: Mízní uzliny v břiše
Zveřejněno: 8.2.2018

SOVA PÁLENÁ

Sova pálená

Sova pálená je středně velká sova s dlouhýma nohama. Délka těla je 33–39 cm, rozpětí křídel má 80–95 cm, váží 200–400 g. Má šedou a jemně černou barvu. Břicho je většinou žlutohnědé s tmavými tečkami. Obličej má lemován srdcovým závojem. Oči jsou tmavohnědé. Sova pálená má velice měkké, jemné, lesklé a nadýchané peří, které jí umožňuje zcela neslyšný let. Ten je naprosto tichý, houpavý, ale velice elegantní. Často mívá při letu svěšené nohy s černohnědými drápy.

Výskyt

Původně si sova pálená budovala hnízda ve skalách a dutinách stromů. Dnes už si staví své příbytky na půdách, stodolách, hradech, věžích, ale také blízko sídlišť lidí. Je věrná svému hnízdu, kam se pravidelně vrací. V ČR se stav populace odhaduje na 400–700 párů. Dožívá se věku 15–22 let. Nejstarší známý jedinec se dožil 17 let.

Rozmnožování

Žije v trvalých párech, ale byla zjištěna i polygamie. Během měsíce března až srpna snese 4–7 vajec. Snáší dvakrát do roka. Na vejcích sedí samice sama a samec ji krmí. Mláďata se začínají líhnout po 30–34 dnech postupně v intervalech, jak byla vejce snášena. Samice mláďata zahřívá 11 dní a poté je krmí společně se samcem. Přijímat přinesenou potravu jsou schopna ve 3 týdnech. Počet přeživších mláďat záleží na četnosti potravy. V 60 dnech začínají létat. Pohlavně dospělí jsou při dovršení 1 roku.

Potrava

Sova pálená je noční lovec, který přes den odpočívá a v noci se vydává za potravou. Tou jsou především hraboši, myši a rejsci. Ve výjimečných případech uloví hmyz nebo nějakého ptáka. Sova loví v noci díky dobrému nočnímu vidění a hlavně díky dokonale vyvinutému sluchu. Zbytky potravy vyvrhuje dvakrát denně, jednou v noci a podruhé ráno nebo přes den.

Detail odstavce: Sova pálená
Zdroj: Sova pálená
Zveřejněno: 12.10.2014

ALBUCA SPIRALIS

Pěstování

Rostlina potřebuje polostín, ale zvládne i přímé slunce. Výška rostliny je 11 až 20 cm, listy jsou zelené a stočené do vývrtky. Kvete žlutě v květnu až červnu, roste vzpřímeně. Kapskou hvězdu je možné pěstovat na záhoně, v truhlíku nebo květináči.

Pro výsev lze použít běžný propustný substrát, pokud možno sterilizovaný. Nejvhodnější doba na výsev je na jaře, kdy je již dostatek světla. Jako výsevní nádoby jsou vhodné hlubší květináčky o velikosti 6 x 6 nebo 8 x 8 cm. Lepší je překrýt vysetá semena slabou vrstvou výsevního substrátu. Semena není nutné před výsevem mořit, stačí postříkat povrch semínek 1–3% roztokem peroxidu vodíku. Teplota při klíčení by měla kolísat mezi 0–5 °C v noci a 15–20 °C přes den.

Semenáčky mají v prvním roce většinou jen jeden pravý list, který bývá obvykle válcovitý, velmi tenký a dlouhý, a tím také křehký (podobně jako naše evropské druhy cibulovin). Proto je třeba se semenáči opatrně manipulovat, aby se nepoškodily a nepřerušil se růst.

Po vegetačním období, tedy když začnou listy na rostlině žloutnout a zasychat, postupně omezte zálivku a květináče s rostlinami (cibulkami) udržujte v naprostém suchu (někde pod parapetem na chladnějším místě). Rostliny se probudí koncem léta nebo začátkem podzimu přenesením na co nejsvětlejší místo ve skleníku (pro pěstování v bytě není tento druh příliš vhodný) a opatrně se zalijí. Jakmile se objeví listy, je dobré zalévat pravidelně s přídavkem kapalného hnojiva. V době vegetace, asi říjen až duben, stačí teploty kolem 10–15 °C, rostliny zvládne i noční poklesy až k nule.

V některých případech se může stát, že v našich podmínkách pokvete kapská hvězda velmi zřídka. Patří k obtížně pěstovatelným rostlinám, což je ovlivněno zejména nedostatkem světla v zimních měsících, proto se doporučuje co nejsvětlejší umístění, které je hlavní podmínkou úspěch

Detail odstavce: Pěstování
Zdroj: Albuca spiralis
Zveřejněno: 7.2.2016

JAK ZPRACOVAT DÝNĚ HOKAIDO

Dýně hokaido pěstování na zahradě

Dýně hokaido patří k nejoblíbenějším tykvím vůbec. Její dužnina má po upečení nezaměnitelnou kaštanovou chuť. Dýni hokaido lze použít k přípravě hlavních jídel. Uskladněné dýně vydrží klidně až do února následujícího roku. Než se pustíte do pěstování dýní, vydejte se do zahrádkářství a vyberte si semínka. Ta si pak doma předpěstujte v kelímcích. S výsadbou do kelímku začněte zhruba v polovině dubna, a asi po třech týdnech, kdy už začnou být rostlinky hezké, je přesaďte do větších květináčů. Přibližně v polovině května, kdy už není pravděpodobnost mrazíků, je můžete přesadit do záhonů. Pokud jste předpěstování nestihli, nevadí. Semínka můžete vysít přímo na záhonky na začátku května. Jestliže budete mít rostlinky na záhonech a budou hrozit noční mrazíky, přikryjte je raději slámou (nebo netkanou textilií), aby neumrzly. Dýně mají rády sluneční svit a půdu s dostatkem živin a vláhy. Proto je při výsadbě přihnojte. Můžete je pěstovat i přímo na kompostu, kde se jim bude dařit obzvláště dobře, ale počítejte s tím, že si z něj vytáhnou většinu živin a kompost pak nebude tak kvalitní pro další použití. Rostlinky dýní sázejte na záhon v rozestupu zhruba 1 až 2 metry. Pokud vyséváte do záhonu semínka, dávejte je do hloubky tří až pěti centimetrů. Pěstování dýní není nijak náročné. Stačí, když je budete pravidelně odplevelovat a v případě velkého sucha pravidelně zalévat. Dejte však pozor na to, abyste nekropili listy – ty by pak začaly uhnívat. Jakmile začnou rostlinky dýní dosahovat větší velikosti, je dobré k nim dát oporu, po které se budou plazit a nebudou si navzájem stínit. Dýně sklízejte na začátku podzimu, když je slupka tvrdá a matná a na stonku se tvoří praskliny. Dejte pozor na první mrazíky, dýně raději sklízejte už před nimi, mohlo by dojít k jejich přemrznutí. Sklizené dýně je pak dobré nechat několik dní dosušit, a to buď venku na sluníčku, nebo třeba u topení, ale teplota nesmí přesáhnout 30 °C. Pokud byste je hned po utržení dali do vlhka, mohly by začít plesnivět. Zároveň je dobré, když plodu ponecháte delší stopku, a to alespoň pět centimetrů, což dopomůže k tomu, že se nebude tak rychle kazit. Při uskladnění dýním hokaido nesvědčí vlhký sklep. Skladujte je nejlépe při teplotě do 10 °C.

Detail odstavce: Dýně hokaido pěstování na zahradě
Zdroj: Jak zpracovat dýně hokaido
Zveřejněno: 30.7.2014

JEDOVATÝ PAVOUK V ČR

Pokoutník domácí

Pokoutník domácí (Tegenaria domestica) je jeden z 875 druhů pavouků, které doposud vědci objevili v České republice. Na světě jich ale žije přes 43 000 druhů. Jako ostatní pavouci i pokoutník má tělo členěné na hlavohruď a zadeček. Zajímavé je, že své srdce, tedy orgán, který se nazývá srdeční trubice, má v zadečku. Nohy pavouků jsou chlupaté a tvořené 7 články. Články jsou spojeny klouby, které se dokážou každý ohýbat jiným směrem. Zadečkové končetiny se u nich vyvinuly ve snovací bradavky. Díky nim mohou pavouci stavět své krásné, propracované sítě a hnízda. Oči mají ve dvou řadách po čtyřech. Pavouci nežijí dlouho, ale aspoň jednu zimu přečkají. U některých druhů přezimují vajíčka nebo odrostlá mláďata. Samičky pokoutníka se dožívají více let.

Hlavohruď je šedohnědá se dvěma nevýraznými tmavšími proužky. Zadeček je světle šedý se zřetelnou skobovitou kresbou. Délka těla samce pokoutníka domácího je od 6 do 9 mm. Samička je o něco větší, měří 9 až 11 mm. Zdají se nám ale mnohem větší kvůli osmi poměrně velkým nohám.

Pokoutník domácí žil dříve ve volné přírodě pod kameny, na skalách, v sutích, lomech a v doubravách. V současnosti ho však spíše najdeme v lidských sídlech. Žije i ve stájích, sklenících, sklepích a na stěnách budov. Spřádá nevelké plachetkovité a husté sítě za nábytkem a v koutech místností. Právě v rozích je pro pokoutníka nejsnazší si od stěny ke stěně vytvořit síť a svůj trychtýřovitý úkryt. Uvnitř tohoto hnízda tento noční predátor stráví většinu svého života. Na venkovních stanovištích si vybírá místa chráněná proti dešti, ale i uvnitř domů si dává vždy pozor, aby byl úkryt chráněný. Lapací síť vybíhá daleko do místnosti, aby měl větší šanci chytit svoji kořist. V zimním období vyhledává pokoutník tmavá místa a vyleze až na jaře po prvním oteplení. Hned na jaře a přes celé léto se může rozmnožovat.

Když kolem sebe pokoutník zaznamená zvuk nebo pohyb, zvedá přední nohy. Pravděpodobně proto, že jemné chloupky na nohách slouží jako sluchový orgán. Pokud pavoukovi do sítě vlétne nějaký hmyz, zaregistruje jím vyvolané vibrace, rychle k němu vyběhne a kousnutím do něho vpustí jed. Malou kořist si pokoutník rovnou odtáhne do trychtýřovitého úkrytu. Když se kořist brání, pavouk se stáhne do svého hnízda, kde vyčká, až jed zapůsobí. Někdy musí větší kořist i opakovaně jedovatě kousnout. Když kořist umře, nebo se aspoň uklidní, ve svém úkrytu ji vysaje. Nejčastěji si pochutnává na mouchách. Jeho jedu se člověk nemusí bát. Pokoutník sice dokáže prokousnout lidskou kůži, ale rána se projeví jako píchnutí špendlíkem.

Detail odstavce: Pokoutník domácí
Zdroj: Jedovatý pavouk v ČR
Zveřejněno: 31.8.2017