Kdo již vlastní domácí pekárnu, jistě dobře ví, že se v ní dá míchat, hníst, kynout, péct, ale i vařit. A kdo to nevěděl, tomu už jsme to sladké tajemství prozradili. Domácí pekárna je opravdu výborný pomocník, postará se o vaše těsto tak, že i kdybyste se sebevíc snažili, nezvládnete to bez ní lépe. Důkladně všechny suroviny promíchá, zahřeje, ohlídá správnou teplotu a nakonec upeče výborný chléb. Co navíc ještě oceníte, že nenaděláte žádné velké nádobí.
Já osobně nedám na domácí pekárnu dopustit, nekupovala jsem si ji cíleně, dostala jsem ji jako dárek a chvíli mi trvalo, než jsem si k ní našla cestu a než jsem sama zjistila, jak je vše rychlé a jednoduché, zpočátku to byl takový malý pokus–omyl, ale dnes musím říct, že si bez ní neumím představit kynuté těsto. Taková vánočka, o jejíž recept se tu s vámi určitě podělím, by u nás nikdy bez pekárny nebyla tak nadýchaná a vláčná. Dříve jsem si dokonce raději vánočku kupovala než pak přemlouvat rodinu, aby snědli alespoň část toho mého díla. Dnes vím, že jedna vánočka rozhodně stačit nebude. Osobně pekárnu využívám častěji k tvorbě sladkých kynutých těst než k pečení chleba, ale to hlavně proto, že sladké máme opravdu rádi.
Ve svém příspěvku DRASELNÉ MÝDLO JAKO POSTŘIK NA ŠKŮDCE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Daniel Kaličiak.
ja by som sa chcel priamo opýtať na percentualne obsahy daných látok, nikde som sa nedopátral s akými percentami by som mal pracovať, dalej, spomína sa že konzistencia pri pridaní oleja sa zmení na gel a další ktok je nastrúhať mydlo, keby ste to niako viac rozvinula bol by som vdačnejší dakujem :D
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Ingredience na žemle: 15 g droždí, 260 g polohrubé mouky, 1 lžička cukru, 1/2 lžičky soli, 1 vejce, 1 vejce na potření, 120 ml mléka, 3 lžíce tekutého másla, sezamová semínka
Technologický postup: Nejdříve zaděláme těsto na žemle. V domácí pekárně rozdrobíme droždí, přidáme cukr a přidáme 2 lžíce vlažného mléka. Poté zapneme v pekárně míchání (cca 2 minutky), pekárnu zastavíme a necháme nakynout kvásek. Jakmile se na kvásku objeví bubliny, přidáme mouku, sůl, zbytek mléka, jedno vejce a rozpuštěné máslo. Necháme pekárnou promíchat a vykynout (na stanovený program). Po nakynutí si těsto lehce propracujeme na pomoučněném vále, pokud hodně lepí, podsypeme dostatečným množstvím mouky. Rozdělíme si na 4 bochánky, dáme na plech vyložený pečicím papírem, necháme dalších cca 20 minut kynout pod utěrkou, poté bochánky potřeme rozšlehaným vejcem, posypeme sezamem a pečeme ve vyhřáté troubě cca na 180 °C, a to 15–20 minut. Mleté maso pořádně propracujeme s hořčicí, worcesterem a kořením, vytvoříme si 4 placky, silné cca 1–1,5 cm a necháme je odpočinout. Na pánvi na troše oleje zprudka orestujeme, aby se maso zatáhlo, a dáme do trouby pod gril. Doporučuje se použít grilovací tácek, burger pustí hodně šťávy, která se tímto zadrží krásně mimo burger (pokud jí je opravdu moc, tak šťávu sléváme, aby byl burger pěkně křupavý). Vychladlé žemle rozkrojíme, na rozpálenou pánev bez tuku položíme bulky řeznou stranou dolů a opečeme. Spodní díl pomažeme trochou kečupu, přidáme nakrájený ledový salát, cherry rajče na plátky, dáme čerstvě ugrilovaný burger, posypeme nastrouhaným čedarem a přidáme lžíci majonézy, do které přidáme trošku nadrobno nakrájené cibule, na jemném struhadle strouhanou okurku a utřený česnek (popřípadě dochutíme solí či pepřem), posypeme dýňovými semínky, přiklopíme houskou, přimáčkneme a podáváme.
Všechny suroviny dejte do pekárny, nejdříve syrovátku, pak všechny ostatní, včetně droždí.
Teď máte dvě možnosti, buď nastavíte pečení celozrnného chleba a více si pekárny, pokud tedy nechcete vyndat hnětače, nebude všímat.
Nebo to uděláte tak, jak to dělám já. Nastavíte si program na kynutí těsta, a až vám program doběhne a těsto bude vykynuté, tak ho přendáte na vál, zapracujete, vytvarujete bochník chleba a necháte ještě chvíli kynout na plechu. Někdo používá ošatku na chleba, aby si bochník zachoval tvar, já peču přímo na plechu. Vložte do předem vyhřáté trouby asi na 230 °C a pečte cca 10 až 15 minut, pak teplotu snižte na 180 °C a pečte do té doby, než se přestane lepit na špejli.
Bílý chléb s bramborou
Ingredience:
1 kg hladké mouky
3 najemno nastrouhané vařené brambory
3 lžičky soli
3 lžičky kmínu
3 lžičky octa
1 a půl kostky droždí
450 ml vody
2 lžičky cukru
Postup:
Všechny suroviny dejte do pekárny, už víte, že vždy začínáte tekutými a pokračujete sypkými ingrediencemi. Zapnete program kynutí těsta, to v případě, že chcete chleba péct na plechu v troubě, anebo zvolte program pečení chleba. Pokud jste dali rovnou program pečení, nemusíte si pekárny několik hodin všímat (nechcete-li si vyndat metly). Pokud máte raději chleba klasického tvaru a dali jste program kynutí těsta, po vykynutí, což je po necelé hodině a půl, bude těsto připravené k dalšímu zpracování. Těsto dejte na vál, ještě jednou propracujte, udělejte jeden velký nebo dva menší bochníky chleba, potřete studenou vodou, vložte do trouby vyhřáté na 200 °C a nechte péct. Každých 20 minut znovu bochník potřete vodou, aby se chleba krásně opekl. Zhruba po hodině zkuste za pomoci špejle, zda máte chléb dopečený, pokud ne, pokračujte v pečení, pokud ano, vyjměte z trouby, nechte zchladnout a můžete konzumovat.
Ve svém příspěvku DOMÁCÍ ŠUNKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sidonie.
Dobrý den, mám dotaz zda se dá domácí šunka vyrobit také z mraženého/ rozmraženého masa...nemám možnost pokaždé dostat čerstvé maso ale v mrazáku ho mám dosti a také jakje to potom s vařením...mám schinkenfee ale nevím , zda z rozmraženého masa se musí vařit na ( jakou teplotu a jakou dobu )? Děkuji moc za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Bla bla.
čerstvé je po úpravě šťavnatější při rozmrazení část tekutiny z masa vyteče lze dodat lákem a maso napíchat 4 procentním roztokem soli s cukrem nebo praganda teplota 75 stupňů čím méně bude kolísat tím lépe cca 2 hod - kuřecí šumku táhnout při 80 C
Čerpaná voda se pomocí domácí vodárny dopravuje do domu, chalupy nebo podobného zařízení, kde se rozvádí potrubím třeba přímo do koupelny. Vodárny se často využívají též pro čerpání vody určené k zavlažování nebo zalévání zahrady nebo k udržování tlaku ve vodovodním řádu.
Domácí vodárny se používají jak na místech, kde není dostupný běžný veřejný vodovod nebo je v něm nedostatečný tlak, tak i všude tam, kde je k dispozici vlastní vodní zdroj a je zájem o úsporu peněz. Domácí vodárnu lze používat celoročně.
Vodárna se vyplatí, i když na chalupu budete jezdit třeba jednou týdně. Zahrada se čas od času zalít musí a počasí není vždy příznivé. Některá letní období jsou suchá a naše zeleň nepočká a uschne. Je zde sice počáteční investice, ale je třeba myslet na to, že taková vodárna vám vydrží i desítky let. Samozřejmě musí jít o kvalitní zařízení, které může stát do osmi tisíc, ale i méně. Vzhledem k tomu, že se cena za metr krychlový vody pohybuje v průměru kolem 71 korun a stále se zdražuje, pořízení domácí vodárny se může vyplatit již po pár letech.
Mezi hlavní výhody domácí vodárny patří snížení nákladů – nemusíte být napojeni do veřejné vodovodní sítě, za kterou platíte nejen vodné, ale i stočné. Dále je to dostupnost – čas od času nastane ve veřejné síti odstávka, například kvůli údržbě, a vy tak krátkodobě přicházíte o zdroj vody. Přistavená cisterna jako náhrada stačí tak maximálně na pitnou vodu. Na koupání nebo zalévání zahrádky můžete rovnou zapomenout. Pozitivem je i stálý tlak vody – zejména v odlehlejších oblastech, kam se musí voda veřejnou sítí dlouze dopravovat, dochází k poklesům tlaku vody. Tento problém opět vyřeší domácí vodárna.
Domácí vodárnu zpravidla tvoří několik samostatných zařízení: čerpadlo (ponorné, povrchové, samonasávací), tlaková nádoba o různých objemech, spínač, tlakoměr, ovládací jednotka aj. Vodárnu je možné zakoupit jako kompaktní zařízení sestavené výrobcem, nebo lze zakoupit jednotlivé součásti a sestavit si vlastní vodárnu podle skutečné potřeby konkrétního objektu. Tuto variantu doporučujeme pouze zkušeným „čerpadlářům“ a pro všechny ostatní zákazníky je v nabídce řada kvalitních vodáren v různých výkonových řadách bez starostí. Pokud by vám pomohlo jednoduché schéma od čerpadla ve studně po tlakovou nádobu, tak zde jsou schémata pro různá zapojení: domácí vodárna schéma zapojení.
Ve svém příspěvku DOMÁCÍ ŠUNKA MRAŽENÉ MASO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Frodl.
Dělal jste někdo domácí šunku z mraženého masa? A s jakým výsledkem? Já to zkusil a výsledek byl: Krásně růžová, homogenní, dala se krájet i na milimetrové plátky. Chuť žádná, vůně také žádná, v ústech pocit suchého masa, jako přesolená (dal jsem na 1 kg 9 g soli 9g pragandy ). Poradí někdo, nebo má někdo podobnou zkušenost? Předem díky za radu.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Kefírové mléko je možné vyrobit i doma, má to své výhody (je čerstvé, chutné), ale potřebujeme na to kefírovou násadu, neboli kefírové či tibetské houbičky. Kefírová houba je vlastně společenství různých druhů kvasinek a bakterií.
Recept na domácí kefírové mléko
Ingredience: 500 ml nesvařeného mléka, 2 lžíce kefírové houby
Technologický postup: Tibetskou kefírovou houbu dáme do nádoby, přelijeme mlékem a promícháme lžičkou. Hrneček nebo sklenici přikryjeme čistou látkou, gázou nebo papírovým ubrouskem a zagumičkujeme. Při pokojové teplotě ponecháme 24 hodin houbu pracovat. Po této době by měl kefír zhoustnout a chutnat příjemně nakysle. Fermentovat jej můžeme nechat i déle, podle chuti. Nápoj ve sklenici občas promícháme lžičkou, aby se ke kefírovým houbičkám dostalo více mléka. Během kvašení se může začít oddělovat syrovátka – neznamená to nic špatného, po promíchání se vše opět spojí. Hotový kefír důkladně promícháme a poté přecedíme přes plastové sítko a uchováváme jej v lednici. Houbu vrátíme do nádoby, zalijeme mlékem a proces opakujeme. Někteří lidé houbu proplachují ve vodě, ovšem zkušení „kefíromilci“ to nepovažují za nutné ani vhodné. Houba bude bez takových zásahů rychleji pracovat, proplachování je pro ni nepřirozené. Kefírová kultura dovede mléko zpracovat i při nízkých teplotách, například v ledničce, proces však trvá déle – až týden.
Ve svém příspěvku DOMÁCÍ ŠUNKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petra.
Nedávno jsem si pořídili bytelnou formu na šunku z webu http://www.formanasunku.cz a musím říce, že je to skvělé. Invesctice okolo tisícovky se určitě vyplatí. Celá rodina domací šunku milujeme. Jsem ráda, že to chutná i dětem. Vím co jedí, alespoń u něčeho ,) Děkuji za tipy na nové recepty.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Při zapojení domácí vodárny je nutné vždy postupovat podle schématu přiloženého u vodárny. Schéma zapojení domácí vodárny by u přístroje nemělo chybět. Schéma zapojení domácí vodárny celý proces velmi zjednoduší. Abyste domácí vodárnu zapojili správně, musíte myslet na několik faktorů. V balení domácí vodárny (nebo její součástí) by mělo být čerpadlo na vodu, ovladač regulace tlaku vody (ten ovládá elektromotor), zpětná klapka a tlaková expanzní nádoba.
Při zapojení domácí vodárny, ať už ho budete dělat sami nebo s pomocí, vždy dbejte na pokyny v návodu.
V naší poradně s názvem DOMÁCÍ RECEPT NA NALOŽENÉ PLODY SCHIZANDRY V MEDU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ludmila.
Máte,prosím někdo recept s dávkou medu a plodů schizandry,jak dlouho nechat naložené a jak užívat ?Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča .
Domácí pastilky ze schisandry
Ingredience:
- 29 gramů prášku ze schisandry
- 1 lžíce medu
- okvětní lístky z růže nebo jiný rostlinný prášek na stužení pastilky - volitelně
Postup:
V případě že med je příliš tuhý, jemně ho nahřejeme ve vodní lázni, aby se roztekl. Do malé misky dáme prášek ze schisandry a zvolna přidáváme med dokud se nevytvoří těstovitá konzistence. Z těsta vytvarujte kuličky velikosti hrášku a obalíme je v prášku z okvětních lístků, aby se kuličky neslepovaly. Kuličky se uloží do těsného obalu na tmavé místo nebo v chladničce.
Doporučené použití: 3 až 6 g denně.
Domácí pekárna se v poslední době stává velkým hitem, a pokud ji ještě nemáte a o jejím nákupu přemýšlíte, určitě vás budou následující řádky zajímat. Většina dnešních pekáren nezůstává už jen u funkce pečení chleba, ale, jak jsem již zmínila, umí míchat, hníst, připraví kynuté těsto slané i sladké, či marmeládu.
První, co byste si měli u pekárny rozmyslet, je její velikost, jak velký chléb chcete mít; očekávejte, že čím větší objem pekárny bude, tím vyšší bude cena.
Další věc, na kterou se zaměřte a která hodně souvisí s velikostí pekárny, je počet hnětačů, zvolíte-li menší objem, postačí vám pekárna s jedním hnětačem, u velkých pekáren, jako je XXL a podobně, určitě doporučuji hnětače dva, ale tam pozor, jakého zvolíte výrobce, jedinou nevýhodu, kterou v tomto systému vidím, je, že pokud neodstraním hnětače před pečením, nebudu mít v chlebu jednu díru, ale dvě.
Za zmínku určitě při rozhodování stojí i spotřeba elektrické energie.
Různí výrobci také nabízejí různé programy pekáren, upečení chleba je samozřejmostí, většina pekáren je i na kynutá těsta, pak jsou ale pekárny, které vám umíchají těsto bez kynutí, připraví marmeládu, nebo si v nich dokonce můžete připravit domácí jogurt; i tady stojí za to zapřemýšlet, co všechno od pekárny očekáváte a co skutečně využijete.
Při volbě pečení by v pekárně také neměla chybět funkce, která vám umožní nastavit intenzitu propečení kůrky, většinou se jedná o tři stupně.
Chystáte-li si připravovat voňavý chleba k snídani, nezapomeňte na funkci odloženého startu, abyste ráno v pět kvůli chlebu nemuseli vylézat z postele, ale jednoduše si vše připravíte večer a nastavíte, kdy má začít pekárna pracovat.
Takovým nadstandardem pak už jsou na trhu pekárny, které mají automatický dávkovač surovin, což znamená, že některé suroviny, které je potřeba dodat až v průběhu cyklu, si pekárna sama přimíchá a vy nemusíte hlídat správný okamžik.
V naší poradně s názvem JE KALANCHOE JEDOVATA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Katka.
Jak se presne jmenuje tahle kalanchoe a je jedovata?Dekuji Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Vaše kalanchoe se latinsky jmenuje Kalanchoe blossfeldiana. Kalanchoe není pro lidi jedovatá. Větší problém ovšem kalanchoe představuje pro zvířata. Obsahuje totiž srdeční glykosidy, které jsou toxické pro mnoho zvířat. V některých částech světa, kde kalanchoe rostou divoce ve volné přírodě, jsou často hlášeny otravy hospodářských zvířat, přičemž jejich smrt je obecně kvůli vlivu glykosidů na jejich srdce. Květy kalanchoe obsahují mnohem více glykosidů, než kterékoliv jiné části rostlin, takže většina hospodářských zvířat se otraví, když je rostlina v plném květu. V našich podmínkách je kalanchoe pěstována v zahradách nebo v květináčích, spíše než na pastvinách, takže rostlina nepředstavuje významné riziko pro hospodářská zvířata. Domácí zvířata jsou však v ohrožení.
Vzhledem k tomu, že kalanchoe je běžná pokojová rostlina, je třeba chránit domácí zvířata před otravou. Toho se nejlépe dosáhne, když jsou rostliny nepřístupné pro psy, kočky a ptáky, protože dokonce i jen trochu květů může poškodit vašeho domácího mazlíčka. Je prokázáno, že tele zemře po snědení 7 gramů květů na 1 kg tělesné hmotnosti, ale smrtelná dávka pro menší zvířata není přesně známa. Během několika hodin po požití rostliny se u zvířete může spustit slintání průjem a bolesti žaludku. V případě, že zvíře pozřelo značné množství kalanchoe, tak tyto příznaky doplní i zmíněné srdeční účinky. V takovém případě je nejlepším řešením, co nejdříve dostat zvíře k veterináři. Existuje lék na tyto stavy, a veterinář zároveň může poskytnout symptomatickou a podpůrnou pomoc.
Detektory kovů lze v zásadě rozdělit podle technologie, se kterou pracují, a to na pulsní a VLF (Very Low Frequency). Tyto kategorie se vzájemně liší dosahovanými výkony, komfortem práce a u některých pulsních detektorů i cenou. V něčem má navrch pulsní detektor a v dalším zase VLF. Rozhodně nelze paušálně říci, že je jedna z technologií lepší, každá se prostě hodí na něco jiného. Obecně platí, že VLF detektory jsou mezi hobby hledači oblíbenější nebo aspoň rozšířenější než detektory pulsní.
VLF detektory
VLF detektory můžeme rozdělit na pohybové a bezpohybové. Pro správnou funkci pohybového detektoru je potřebný – jak jeho označení napovídá – pohyb cívky nad cílem, zatímco u bezpohybového tomu tak není. Obecně platí, že bezpohybový detektor má o něco nižší hloubkový dosah oproti pohybovému, ale zase má přesnější separaci. Většinu pohybových detektorů je možné přepnout do bezpohybového režimu (pinpoint), ten však obvykle není schopen diskriminace. Proto je důležité nezaměňovat bezpohybový detektor s bezpohybovým režimem pohybového detektoru. Hodně VLF detektorů má problémy při hledání v silně mineralizovaných půdách sopečného původu. Bohužel tuto vlastnost nelze v rámci této kategorie detektorů paušalizovat, takže pokud se chystáte hledat v takových podmínkách, určitě se před koupí přístroje poraďte s prodejcem, zda je vámi zvolený typ detektoru pro tato místa vhodný.
Hned na úvod začneme tím, co každého hledače zajímá asi nejvíc, tedy hloubkový dosah detektoru. Tuto vlastnost ovlivňuje mnoho faktorů: typ půdy, tvar či velikost předmětu, jeho poloha v zemi, nastavení detektoru a podobně. Středně velkou minci je pohybový detektor schopen rozeznat zhruba do 30 cm. U větších předmětů dosahuje i větších hloubek, ale rozhodně tu neplatí přímá úměra. Například taková přilba je detekovatelná řekněme do 60 cm, ale ve 150 cm už neobjevíte ani zakopaný vlak, protože použitá technologie zde naráží na své limity. Je to samozřejmé. Tyto údaje platí pro klasické detektory, tedy ty s cívkou na konci tyče, u nichž hledání probíhá plynulým, kontinuálním pohybem z jedné strany na druhou.
Aby zde uvedené informace byly kompletní, je třeba se zmínit i o existenci speciálních VLF detektorů určených pro skutečně hloubkové hledání. Takové přístroje, vybavené cívkou se dvěma boxy, sice nedisponují diskriminací, zato jsou schopny detekovat velké předměty až do hloubky 3–5 m. Na malé cíle blízko povrchu naopak nereagují. Zajímavou alternativou tak mohou být dva klasické VLF detektory firmy Garrett (GTI 2500 a Master Hunter CX Plus), u nichž je možné takovou cívku použít a vlastně tak získat dva přístroje v jednom.
Ve svém příspěvku DOMÁCÍ VÝROBA SÝRA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Čestmír.
Dobrý den.
Chybu jste udělala v teplotě. Jogurt zraje při teplotě
42 - 45 stupňů celsia, Výroba trvá při této teplotě 6 hodin.
Já používám jogurtovač Bravo (cca 500 Kč). Studené mléko
jakékoliv i z krabice se smíchá se čtvrt kilem jogurtu,
naleje do skleniček a nechá v jogurtovači hodin. Pak se dá do
lednice vychladit. Můžete použít i termosku, do peřin nebo
domácí pekárnu, která má funkci kvašení. Důležité je dodržet
teplotu, delší čas nevadí.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Lenka.
Pokud máte zájem, napíšu vám ten nejjednodušší recept, roky vyzkoušený, hustý a lze ho bez problémů vyrobit bez jogurtovače.Jen se šlehačem, jogurtem a suš. mlékem. Jde ale o jogurt určité značky a to se psát asi nesmí. Já vám to ale ráda sdělím.
V České republice se často můžeme setkat s označením domácí vodárny pojmem „Darling“. Tento název vychází z historického označení typové řady domácích vodáren značky Sigma, které se dodnes vyrábějí. Darling díky své dlouhé historii téměř zlidověl a dodnes se používá jako obecné pojmenování domácích vodáren. Přestože domácí vodárny značky Sigma patřily v minulosti mezi nejkvalitnější produkty své doby a nechybí v nabídce ani dnes, v současnosti je možné nalézt řadu alternativních produktů s odlišnými technickými parametry a konstrukčním řešením.
Domácí vodárny Darling jsou vodárny s tlakovou nádrží. Vodárny jsou zařízení, která slouží k přepravě vody z jednoho místa na místo druhé. Voda se přepravuje ze studní, vrtů, sudů a různých nádrží na vodu. Voda se dále pomocí domácí vodárny přivádí buď do domácnosti, kde je rozvedena do vodovodu, nebo ji lze použít na zalévání zahrádky.
Tento typ vodárny se používá v našich krajích nejčastěji. U vodárny je tlaková nádoba, která slouží k tomu, aby čerpadlo nemuselo spínat neustále. Vodárny Darling jsou obecně vhodnější než vodárny s otevřeným vodojemem.
Domácí vodárna se používá k zásobování bytových, hospodářských a průmyslových objektů vodou bez mechanických příměsí, o koncentraci vodíkových iontů od pH 6,5 výše, do teploty média 30 °C a tam, kde se jedná o čerpání vody z hloubky do 20 m. Konstrukce čerpadla umožňuje čerpání vody s plovoucím pískem. Při čerpání této vody se snižuje životnost funkčních částí čerpadla. Vodárny se dodávají pro třífázový proud o napětí 400 V; 50 Hz. Konstrukce čerpadla dovoluje maximální ponor pod vodní hladinu 30 m, ale při provozu vodárny je možno s ohledem na celkovou dopravní výšku umístit čerpadlo do hloubky 20 m a 30 m.
Ve svém příspěvku DOMACI VODARNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jan Fort.
Dobrý den chtěl jsem se zeptát .Na chatě mám vrt 20 metrů jak vyřešit přívod do chaty a jakou domaci vodárny bych měl použít děkuji za odpověď
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Vítek.
Je to jednoduché. Do vrtu spustíte ponorné čerpadlo, které bude napojeno na hadici. Hadici přivedete do chaty podzemním vstupem a napojíte na tlakovou nádobu. Tlaková nádoba bude osazena tlakovým spínačem, který bude ovládat chod čerpadla ve vrtu. Z tlakové nádoby pak normálně rozvedete vodu, kam potřebujete.
Vzorů, druhů a technik háčkování je celá řada a každý vzor má i jinou techniku háčkování.
Tuniské háčkování: Tuniské háčkování, rovněž nazývané afghánské či úpletové, se obvykle používá na těžší kusy, protože výsledná látka je pevnější než klasicky háčkovaná. Potřebujete dostatečně dlouhý háček se zarážkou na konci. Zejména delší háčky se skládají z násady a pružného provázku.
Filetové háčkování: Filetové háčkování se od ostatních druhů odlišuje svými vzory, které jsou založené na čtvercích. Základ vzoru tak tvoří síť. Vyplněné čtverečky se nazývají bloky, otevřené okénka. Existují i propracovanější oka – proužky a lacetky. Obrácené lacetky vytvářejí kosočtvercové tvary. Síťky mohou být různě velké. Až se naučíte pracovat se schématem, zjistíte, že si můžete za pomoci čtverečkového papíru snadno tvořit své vlastní krásné vzory. Při tvoření základního řetízku pamatujte, že potřebujete při střední velikosti sítě 3 řetízková oka na každý blok či okénko ve schématu plus 3 řetízková oka na obrácení.
Irské háčkování: Irské háčkování stejně jako filetové vzniklo ve snaze kopírovat šitou krajku. Má se za to, že tímto způsobem poprvé háčkovaly řeholnice, ty to pak naučily ženy v Irsku. Říká se mu tedy i „klášterní krajka“ nebo „krajka pro chudé“. Hlavním znakem je vzor z plastických motivů, většinou lístečků a kvítků, spojený otevřenou podkladovou sítí. Podklad se zhotovuje háčkováním řetízkových ok, která se spojí s uháčkovanými motivy. Někdy je podkladem hotová strojově vyrobená síť, na niž se motivy přišívají. Nejlepší jsou výrobky vytvořené výhradně háčkováním s podkladovou síťkou, která obsahuje i některá ozdobná oka, jako jsou pikotky a uzlíky.
Vlásenkové háčkování: Na vlásenkové háčkování, rovněž nazývané vlásenková krajka, potřebujete nastavitelný nástroj (vlásenku) a klasický háček. Vlásenky (vidlice, stávky) jsou tvořeny dvěma ocelovými pruty, které se vkládají do polohovatelného plastového nástavce. Používá se o něco menší háček než normálně a příze se protahuje smyčkami, které vytvoříme kolem zubů.
Postup: Vlásenkové háčkování začněte základním okem, které přeneste na pravou stranu vlásenky. Základní oko nechte otevřené. Dejte přízi za vlásenku a tu pak otočte ve směru hodinových ručiček. Vpíchněte háček zespodu do základního oka a protáhněte, takže na háčku budou dvě smyčky. Oviňte přízi a protáhněte dvěma smyčkami. Takto pokračujte, dokud vlásenku nezaplníte smyčkami, pak je na spodní straně vlásenky stáhněte a přidávejte další, dokud nedosáhnete požadované délky. Středovou část můžete rozšířit tím, že před otočením vlásenky uháčkujete více než jedno oko. Tyto díly pak lze spojit různými háčkovanými
Máme připravené plány, víme, jak má naše jezírko vypadat, můžeme tedy začít s jeho budováním. Než vezmete do ruky krumpáč a lopatu, je dobré si samotné jezírko vytyčit. Dobře vám k tomu poslouží jakýkoliv sypký materiál, například písek, nemáte-li nic takového po ruce, zvolte dřevěné kolíky, vyznačte si nejen obvod samotného jezírka dle připraveného nákresu, ale také jednotlivé změny hloubky jezírka. Bude se vám pak lépe pracovat.
Výkopové práce pro zahradní jezírko
Nyní máte před sebou tu nejnáročnější fyzickou práci. Jestliže si na ni netroufáte nebo jste zvolili koupací jezírko větších rozměrů, doporučuji buď techniku, která těžkou práci udělá za vás, nebo pomocnou sílu, záleží na vaší kondici. S výkopovými pracemi postupujte dle svého nákresu. Je lepší dodržovat jednotlivé výšky dna pomocí kaskádovitých schodů, aby pak nedocházelo k sesouvání podkladu či rostlin.
Příprava před položením fólie
Máte-li jezírko vykopané a jste s jeho tvarem, hloubkou i jednotlivými vrstvami spokojeni, můžete pokračovat dále. Celý povrch vykopaného jezírka by měl být bez ostrých předmětů, aby nedocházelo k protrhávání fólie. Dno i jednotlivé úrovně jezírka důkladně vysypte pískem ve vrstvě vysoké tři až pět centimetrů, i to bude bránit protržení fólie. Chcete-li dát jezírku maximální péči a máte-li představu, že jezírko bude zdobit vaši zahradu desítky let, aniž byste museli provádět složité opravy, použijte pod fólii geotextilii. Tu rozprostřete po celé ploše jezírka. Geotextilie nemusí být z jednoho kusu, může se skládat z několika kusů, ale měla by zakrývat celou plochu jezírka.
Nákup jezírkové fólie
Fólie pro zahradní jezírka je vyráběna v různých tloušťkách, u menších zahradních jezírek do pár metrů čtverečních můžete volit fólii o tloušťce 1 mm, u větší jezírek je doporučována fólie silná 1,5 mm. To, zda si vyberete český výrobek nebo zvolíte zahraniční značku, je čistě na vás, nezapomeňte však na to, že fólie by měla být odolná vůči UV záření, mrazuvzdorná a neměla by obsahovat škodlivé látky.
Při nákupu jezírkové fólie myslete na to, že plocha fólie se zvětší o hloubku jezírka a jednotlivá tvarování, abyste až na zahradě nezjistili, že je fólie krátká. Fólie se dají lepit k sobě speciálními lepidly a zároveň je možné opravovat protržená místa, a to i pod vodou.
Pokládání jezírkové fólie
Jezírko máte připravené k pomalému finišování. Vezměte jezírkovou fólii a opatrně ji rozprostřete na geotextilii. Nejlépe se vám s fólií bude pracovat v teplém počasí, bude poddajná a lépe tvarovatelná. Vytvarujte jednotlivé tvary a výškové úrovně jezírka. Fólii nikdy extrémně ne
Základem je pasterizované mléko s vlastnostmi vhodnými pro výrobu sýra. Používá se nejen kravské mléko, ale také ovčí, kozí či buvolí. Jak tučné je mléko, tak tučný je výsledný sýr. Obsah tuku u mléka se upravuje odebráním nebo přidáním smetany.
Sýr tvoří pevné látky z mléka, které se oddělují pomocí srážení. Vlastnosti jako vzhled, chuť a vůně, oka v sýru nebo povrchovou či vnitřní plíseň ovlivňují kultury mikroorganismů a ušlechtilých plísní, které se přidávají ještě před srážením.
Rozlišuje se takzvané kyselé a sladké srážení. Kyselé srážení se děje pomocí bakterií mléčného kysání. Ty přetvoří laktózu na kyselinu mléčnou, díky níž se vysráží kasein. Touto metodou se dnes vyrábějí tvarohy a olomoucké tvarůžky.
Sladké srážení probíhá pomocí syřidla, což je enzym, který mléko srazí, aniž by se zvýšila kyselost. Dříve byl získáván ze žaludku telat, dnes je možné ho vyrobit synteticky i z rostlin.
Z vysráženého mléka vzniká sýřenina. Ta se míchá pomocí sýrařské harfy, zahřívá se na teplotu 50 až 60 stupňů a přitom odtéká syrovátka, dokud sýřenina nedosáhne požadované pevnosti. Dále se hmota lisuje do tvarů a mírně se osolí a může se prodávat. Takto například vznikají čerstvé sýry typu Lučina. Nebo se bochníky a jiné tvary vkládají do solného roztoku a nechají se dále zrát v podmínkách optimálních pro činnost bakterií. Oka v sýru způsobují plyny, které vznikají právě působením bakterií. Eidam zraje 2 měsíce, Ementál 6 měsíců, Parmazán 2 roky.
Tavené sýry se vyrábějí roztavením tvrdého sýra horkou párou a přidáním tavicích solí fosfátů a citrátů, které způsobují, že roztíratelná konzistence vydrží.
Recept na domácí sýr
Ingredience: 12 l mléka, 5 ml syřidla, sůl, voda, směs koření
Technologický postup: 10 až 12 l mléka (neupravené, domácí) zahřejte na 63 °C (provedete takzvanou termizaci, při níž by se podle pravidel měla vysoká teplota udržovat po dobu 30 minut) a po zchladnutí na 40 °C vmíchejte jeden kelímek dobré zakysané smetany. Po 20 minutách, kdy se v mléce namnoží naočkovaná mikrobiální kultura, důkladně vmíchejte 5 ml syřidla zředěného trochou vody. Důkladně vše promíchejte a opět zahřejte na 40 až 50 °C. Po 30 až 60 minutách vznikne takzvaná sýřenina, která má konzistenci pudinku. Sýřeninu promíchejte čistou rukou, dokud se nezačne na povrchu srážet syrovátka. Část jí slijte, abyste dál nezahřívali celý objem (některé postupy doporučují sýřeninu nakrájet nožem na kostky). Na dně kastrolu se musí usadit tuhá sraženina, kterou je třeba scedit. Přes cedník hmotu zároveň důkladně vymačkejte. Tento zákla
Tofu se vyrábí podobně jako sýr, jen se jako výchozí surovina vezme sójové mléko, respektive sójový nápoj získaný ze sójových bobů, který se vysráží různými syřidly (pomocí mořské soli Nigari nebo sádry), a sójová bílkovina se nechá srazit. Tofu je tedy ryze rostlinného původu, a proto je tolik vyhledáváno především lidmi, kteří maso či živočišnou stravu nejí, anebo lidmi, kteří se chtějí stravovat zdravě.
Návod na domácí výrobu cca 500–800 g tofu:
Sója – kvalita sóji je pro výrobu tofu velmi důležitá. Naneštěstí sója, která je běžně k dostání, je nevalné kvality a pro výrobu tofu nevhodná (má malé procento bílkovin a tuku). Zpravidla na pultech najdeme sóju, která má poměrně malá, našedlá zrna, často rozpůlená nebo svraštěná. Když už si můžeme vybrat, tak hledáme sóju, která má velká celistvá zrna (to znamená nerozdělená), jasné béžovo-žlutavé barvy, s hladce vypnutou nepopraskanou ani ne nakrabacenou slupkou.
Propírání – do nádoby navážíme půl kila sóji a zalijeme vodou. Promícháváme a sledujeme zabarvení vody. V ideálním případě by měla zůstat téměř čistá. Jestli se nám kalí, je to důkaz špatných podmínek při sklizni sóji. Vodu slijeme a propírání opakujeme, dokud voda nezůstane čistá.
Namáčení – propranou sóju v nádobě zalijeme přebytkem studené vody (to znamená, aby vrstva vody nad sójou byla alespoň tak vysoká jako byla vrstva samotné sóji v nádobě). Nádobu necháme stát při pokojové teplotě (21 °C) zhruba 12–14 hodin. Dobře namočená sója se pozná, když ji rozpůlíme podle toho, že celá ploška zrna má stejnou, bílou barvu.
Drcení – dobře nabobtnalou sóju rozmixujeme mixérem na co nejjemnější kaši, čím déle mixujeme, tím lépe. K husté kaši přidáme vodu tak, aby kaše po nabrání na lžíci snadno stekla, například jako kefír.
Vaření – kaši za neustálého míchání přivedeme těsně pod bod varu. Lepší by bylo vařit, ale při tom vzniká velké množství pěny, kterou bychom museli pracně odebírat. I při nižší teplotě vzniká pěna, ale podstatně menší množství, které lze ještě omezit tím, že na hladinu nalejeme vrstvičku oleje. Potom už nesmíme míchat, aby se olej nedostal do kaše, a to vyžaduje kvalitní hrnec, který kaši nepřipálí. Proto výrobci tofu vaří v páře v tlakovém hrnci. To má ještě jednu výhodu, při vyšší teplotě se začíná ztrácet typická luštěninová chuť sóji a mléko i tofu jsou prosté této pachutě, která některým lidem vadí. Na bodu varu kaši necháme cca 10 minut. Pokud nám kaše během vaření zhoustla, přidáme vodu, aby byla řídká jako na začátku, a necháme prohřát k bodu varu.
Pasírování – cílem je oddělit od sebe mléko a pevnou složku, která se nazývá okara. Můžeme použít jemné sít
Každý máme jiné potřeby a jiná očekávání, proto se těžko hodnotí, jaká pekárna je skutečně nejlepší, zkuste si opravdu projít bod po bodu a pomocí toho vybrat správný výrobek. Já osobně mám pekárnu velikosti XXL, která má funkce přípravy kynutého těsta, nekynutého těsta, pečení, marmelády – vše jsem vyzkoušela a dopadlo to výborně. Ale určitě se najde někdo s jiným názorem. Přikládám pro příklad pekárnu dvou různých značek.
Domácí pekárna Panasonic SD 2500
Panasonic SD 2500 je domácí pekárna s moderním designem, bílé barvy, s digitálním displejem, příkonem 550 W, o rozměru 37 x 28 cm a hmotnosti 6,4 kg. Má možnost odloženého startu, 10 různých režimů chleba, program na těsto, na džem a kompot, či bezlepkové pečení, 1 hnětač, 3 různé velikosti bochníku a možnost nastavení stupně opečení kůrky. Tato pekárna má také dávkovač droždí a dávkovač přísad na 150 g.
Domácí pekárna Eta Duplice Vaital 2147
Eta Duplia Vital 2147 je domácí pekárna s novým programem Vital a kvašení, můžete si v ní upéct chléb bez jakýchkoliv „éček“, zvládne i jogurty, přírodní sýry, kvásek a vše, co vyžaduje přesnou teplotu. Tato pekárna má stříbrnou barvu, digitální displej, příkon 815 W, rozměr 63,5 x 32,5 cm a hmotnost 7,5 kg. Umožní vám 13 různých programů s možností odloženého startu, možnost nastavení stupně opečení kůrky, 2 hnětače, 2 nádoby s nepřilnavým povrchem, 1 velký nebo 2 malé chleby a nástavce na bagety.
Pomocí Gardena domácí vodárny 3000/4 eco Classic s výkonem 650 W a maximální kapacitou 2 800 l/h můžete snadno ušetřit energii. Vodárna plně automaticky distribuuje levnou dešťovou vodu například ze sudu na dešťovou vodu, ze studny nebo cisterny do vaší domácnosti a zahrady.
V závislosti na požadavcích na vodu se domácí vodárna zapíná a vypíná automaticky, takže pracuje velmi levně. Plynule nastavitelný eco režim také ušetří až 15 % energie ve srovnání s normálním provozem.
V případě zahřátí čerpadla, když kapalina nemůže odtékat, se čerpadlo automaticky vypne díky tepelné pojistce proti přetížení.
Velkoobjemová, 24l nádrž je 5 let bezúdržbová. Během této doby membrána nemusí být měněna a ani není potřeba doplňovat vzduch. Domácí vodárna Classic je sériově vybavena integrovaným předfiltrem, který chrání čerpadlo před nečistotami a pískem, rovněž také zpětnou klapkou, což znamená, že může být snadno uvedena do provozu. Velký plnicí otvor a napouštěcí ventil zajistí rychlé a bezproblémové uvedení do provozu. Samonasávání je optimalizováno pomocí nastavení ručního kontrolního ventilu. Kromě toho tepelná pojistka proti přetížení sleduje plynulý a bezchybný chod bezúdržbového kondenzátorového motoru. Před příchodem prvních mrazů je nutné vypustit čerpadlo za pomoci vypouštěcího šroubu.
Cena domácí vodárny se pohybuje kolem 4 000 korun.
Šunkovar je zařízení, které umožňuje vaření zdravé domácí šunky. Domácí šunka neobsahuje průmyslová plnidla a nezdravé chemické příměsi. Domácí šunka se musí sice rychle zkonzumovat, ale její domácí příprava a skvělá chuť za to opravdu stojí! K výrobě šunky se používá kvalitní libové vepřové maso nebo lze také použít králičí, či kuřecí. Vše se v šunkovaru zpracuje snadno a bez průmyslových plnidel a příměsí. V domácím šunkovaru budete mít okamžitě čerstvou a chutnou šunku, vhodnou i pro děti.
