Téma: 

jak udělat vyvýšený záhon


Facebook Twitter Pinterest email tisk

VYVÝŠENÉ ZÁHONY - POSTUP

Vyvýšený záhon z palet

Palety jsou v současnosti „in“ a často se používají i jako materiál pro výrobu nábytku. Vyrobit vyvýšený záhon z palet je docela jednoduché. Prostě vždy čtyři palety spojíte k sobě (můžete použít běžné vruty nebo jen hřebíky). Vzniklou ohrádku pak vystelte třeba geotextilií nebo kartonem a naplňte hlínou smíchanou s rostlinnými zbytky či kompostem. Pokud se vám záhon zdá vysoký, můžete palety seříznout nad středním trámkem.

Vyvýšený záhon z palet může být praktickým řešením pro pěstování zeleniny. Otázkou však je, jak dlouho tato konstrukce, zvlášť při použití kartonu, vydrží.

Detail odstavce: Vyvýšený záhon z palet
Zdroj: Vyvýšené záhony - postup
Zveřejněno: 14.12.2016


Facebook Twitter Pinterest email tisk

Diskuze: venkovní kala

Dobrý den,můžete mě prosím poradit jak sázet kaly na záhon.mají se cibulky nějak
od sebe oddělit,nebo je nechat tak jak jsem je na podzim vyryla.Děkuji.

Zdroj: diskuze Pokojová kala pěstování
Odesláno: 13.2.2019 uživatelem Navrátilová
Počet odpovědí: 9 Zobrazit odpovědi

VYVÝŠENÉ ZÁHONY - POSTUP

Vyvýšený záhon z vrbového proutí

Pokud chcete něco estetičtějšího, vyzkoušejte vyvýšený záhon s proutěnými stěnami. Podobné záhony mají dlouhou tradici a dají se prý najít i ve vykopávkách z období římské říše. Jedná se vlastně o takové „haťování“ s tím, že pomocí přírodních materiálů nezpevňujete svahy či břehy rybníků, ale jen vytvoříte stěnu záhonu.

Postup je také jednoduchý – do země v požadovaném tvaru zatlučete kůly, mezi které na střídačku vpletete vrbové pruty. Vznikne struktura stěny podobná jako u košíků. Jediným limitujícím faktorem může být nedostatek vrbového proutí, protože košíkářských vrb a prutníků v krajině ubývá. Pokud nespěcháte, můžete si ořezem upravit nějakou vrbu ve svém okolí. Existují však i dodavatelské firmy, které vám proutí prodají.

Detail odstavce: Vyvýšený záhon z vrbového proutí
Zdroj: Vyvýšené záhony - postup
Zveřejněno: 14.12.2016


Facebook Twitter Pinterest email tisk

Diskuze: Pěstování Ačokči

Zajímám se o pěstování ačokči, chtěla bych vyzkoušet. Na internetu jsem se dočetla, že je možné ji pěstovat i ve skleníku, že sice se doba do prvních dobů nezkrátí, ale je možné ji vysadit dříve. A tak by mě zajímalo, zda s tím má někdo zkušenost a kolik prostoru ačočka ve skleníku zabere. Nebo mám dát předpěstovat do skleníku a pak přesadit na venkovní záhon? Dá se přesazovat? Díky.

Zdroj: diskuze Ačokča návod na pěstování
Odesláno: 6.4.2017 uživatelem Sabina
Počet odpovědí: 3 Zobrazit odpovědi

JAK PŘIPRAVIT PŮDU PRO PĚSTOVÁNÍ ZELENINY

Péče o půdu

Máte-li dostatek času a jste-li schopni si místo pro pěstování zvolit již na podzim, uděláte nejlépe, když si záhon nahrubo připravíte ještě před zimou. Při rytí záhonu na podzim byste měli nechávat větší hroudy, aby byla půda schopna udržet si co nejvíce zimní vláhy. Na podzim zrytou půdu už na jaře nepřerývejte, pouze ji pohnojte kompostem a minerálními hnojivy a povrch urovnejte například kovovými hráběmi. Pokud jste na podzim záhon zrýt nestihli nebo vám to nedovolili jiné okolnosti, je zapotřebí udělat to na jaře, a to co nejdříve, jen co zem rozmrzne. Půdu pak dopřipravíte úplně stejným způsobem, jako by byla rytá na podzim.

Detail odstavce: Péče o půdu
Zdroj: Jak připravit půdu pro pěstování zeleniny
Zveřejněno: 2.10.2013


Facebook Twitter Pinterest email tisk

Diskuze: jak udělat domácí aviváž

parada, zkusime, ale pouzivam ted avivaze z nemecka, koupene na shopu www.ze-zahranici.cz koupili jsme v akci, tak musim pockat, az vycerpam :-)

Zdroj: diskuze Jak udělat domácí aviváž
Odesláno: 30.1.2017 uživatelem Dandyk
Počet odpovědí: 0

VYVÝŠENÉ ZÁHONY - POSTUP

Vyvýšený záhon z cihel, betonu, dřeva

Ohradit záhon lze různými způsoby: dřevem, které je však třeba ošetřit impregnací, krátkou palisádou, konstrukcí z kmenů, cihlami, kamennou suchou zídkou, plochými kameny, betonovou skruží nebo tabulí plechu. Jestliže obvodové stěny rovnou nevyzdíte z cihel, zajistěte dostatečnou stabilitu záhonu, k čemuž nejlépe poslouží dobře ukotvené dřevěné kůly. Vyzděné záhony je pak nutné u základu odvodnit, aby kořínky rostlin neuhnívaly v příliš velkém množství vody.

Vnitřní stěny vyložte fólií, která zabrání odpařování vody. Vhodná je například fólie pro zahradní jezírka, kterou seženete v hobby marketech či zahradnických potřebách. Jestliže je záhon navýšený na hlíně, neuzavírejte dno fólií, ale chraňte ho proti hrabošům položením králičího pletiva.

Vysoký záhon je dobré zakládat na podzim nebo časně zjara. Zakládáte-li ho na rostlé půdě, odryjte nejdříve vrstvu zeminy a zkypřete podkladovou plochu. Pak nasypávejte jednotlivé vrstvy v pořadí od nejhrubší po nejjemnější vrstvu zeminy a organických zbytků.

U dostatečně vysokých záhonů může být spodní vrstva tvořena dřevěným odpadem, větvemi a menšími větvičkami. Pak by měly následovat nadrcené či nasekané organické zbytky, vrstva kompostu a nakonec vrstva kvalitní zeminy. Při poklesu substrátu jej každý rok dosypte směsí kompostu a zeminy.

Detail odstavce: Vyvýšený záhon z cihel, betonu, dřeva
Zdroj: Vyvýšené záhony - postup
Zveřejněno: 14.12.2016


Facebook Twitter Pinterest email tisk

JAK PŘIPRAVIT PŮDU PRO PĚSTOVÁNÍ RAJČAT

Výsadba rajčat

Rajčata vysazujte na pečlivě připravený záhon nebo do připravených nádob. U nádob dáváme kořeny až na dno a zasypáváme je až po dolní část lodyhy. U záhonu dodržujeme to, aby rostlinka byla zasazena dostatečně hluboko, aby nedošlo k jejímu vyvrácení. Při sázení rajčat je důležité, jak daleko od sebe je vysadíme, aby si později rostliny vzájemně nestínily. Minimální spon je 50 cm. Rajčata vysazujte vždy na slunném místě.

Detail odstavce: Výsadba rajčat
Zdroj: Jak připravit půdu pro pěstování rajčat
Zveřejněno: 2.10.2013


Facebook Twitter Pinterest email tisk

Diskuze: Re: tvarování tuji do spirály

Tůje sestříhané do spirály jsou opravdu kouzelné. Abyste získala představu, jak správně spirálu udělat, připravil jsem pro vás seznam několika instruktážních videí. Zde je odkaz na video návody: www.youtube.com/resu…

Zdroj: diskuze Tvarování tuji do spirály
Odesláno: 18.5.2019 uživatelem Zahradník
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

KDY SÁZET TÚJE

Doba na výsadbu

Doporučená doba výsadby je od března do listopadu (půda musí být rozmrzlá). Sazenice se dávají do vyhloubené jamky, zalijí se vodou, zasypou hlínou a umačkají. Sází se tak hluboko, aby byl celý kořenový bal pod úrovní země; nad zemí by měly být první výhonky. Vhodné je záhon mulčovat kůrou nebo posečenou trávou ze sekačky (udržuje vlhkost); posečenou trávu ze záhonu na podzim vyberte, drží se v ní hlodavci; kůra nechejte. Záhon udržujte v čistotě a pravidelně keře zalévejte.

Tújím nejlépe vyhovují spíše slunná nebo alespoň pohostinná místa.

Detail odstavce: Doba na výsadbu
Zdroj: Kdy sázet túje
Zveřejněno: 13.2.2019


Facebook Twitter Pinterest email tisk

Diskuze: skudce vinne revy

prosím poradte mam cerneho broucka asi 2 milimetry velkéhona květech vinne revy proto se nemohou udělat plody co to je a jak se jich zbavit děkuji

Zdroj: diskuze Vinna reva a likvidace plostic
Odesláno: 24.6.2017 uživatelem Vlasta
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

VYVÝŠENÉ ZÁHONY - POSTUP

Jak udělat vyvýšený záhon

Když se podíváme do historie, uvidíme, že podobný způsob zahradničení je starý stovky let. Například v Anglii není pěstování zeleniny na vyvýšených záhonech vůbec ojedinělé. Ve Francii v období středověku dominovaly zvýšené záhony čtvercového typu. Příkladem je zrekonstruovaná středověká zahrada francouzského hradu Carcassonne, kde jsou užitkové záhony lemovány vyplétaným proutím. Lískové či vrbové proutí okolo záhonů se těšilo oblibě u mnoha klášterních zahrad Evropy. I samotní Číňané takto pěstují rostliny po několik staletí a mají k tomu hned několik důvodů.

Zelenina vysazená na zvýšených záhonech lépe prospívá, netrpí tolik škůdci, a především údržba je oproti konvenčnímu způsobu pěstování minimální. Při pěstování ve vyvýšených záhonech se zvyšuje úrodnost půdy, a tím pádem i výnos. Půda zde nezná půdní škraloup, není třeba na ni nikde šlapat jako u běžného užitkového záhonu a drží pěkně nakypřená. Kvalita půdy se jen lehce vylepšuje. Při samotném zakládání záhonů se na dno použije kompost a biologický materiál, z něhož rostliny následně čerpají potřebné živiny.

Na záhoně se díky tlení organického materiálu daří i rostlinám náročnějším na teplo, což je příznivé zejména v chladnějších oblastech naší republiky. Díky sedání vyvýšeného záhonu můžete každý rok doplnit nový kompost, který se postará o potřebné živiny. Takový záhon v létě sice více vysychá, ale tomu lze předejít použitím mulče („peřinka“ na záhon z organického materiálu – sláma, listí, kůra).

Pěstování ideálně vychází na dva tři řádky vedle sebe. Rostliny získávají více světla, vzájemně si nekonkurují a nedochází k oslabení a zmenšení prostředních rostlin. Při tradičním způsobu pěstování totiž bývají tyto rostliny oslabené a více náchylné k chorobám a škůdcům. Mimo jiné je zvýšení záhonů s mulčovanými cestičkami mezi záhony výbornou bariérou před slimáky. Tím, že mohou být rostliny sázeny nahusto, dochází k lepšímu zastínění půdy listy a zabrání se výparu.

Vyvýšený záhon se stane také zajímavým dekorativním prvkem zahrady. Může být vysoký třeba jen 10 cm, ale i 1 metr, vyvýšené záhony mohou být i stupňovité, ovšem široké by neměly být více než metr a půl (v závislosti na výšce – ty metr vysoké budou široké cca jen 1 metr), abychom všude snadno dosáhli.

Na jílovitých a poměrně vlhkých půdách je zvýšení záhonu ideálním řešením. Nedochází k zatopení a tvoření loužiček mezi rostlinami, hlavně v obdobích větších srážek a přívalových dešťů. Vyvýšený záhon můžeme umístit i ve svahu a vyřešit si tak problém, jak kvalitně zúrodnit a zpevnit svah na naší zahradě. Vytvořit jej lze dokonce i na betonu, pokud dodržíme minimální výšku pro růst zeleniny.

Zvýšené záhony mají ovšem i své proti. Pokud budou stavěny ze dřeva, dochází naopak k většímu odpařování vody a potřebě častého zalévání. Druhou nevýhodou bývá počáteční pracnost při zakládání zeleninových záhonů, které musíme nejprve pořádně vybudovat. Ovšem tato námaha se nám v budoucích letech mnohonásobně vyplatí.

Než se pustíme do samotné stavby, je vhodné vytvořit si plán užitkové zahrady. Tak budeme mít připravený koncept, dle kterého můžeme praktičtěji realizovat své dílo. Obruba vyvýšeného záhonu může být klasicky zděná (pokud materiál spojujeme maltou či betonem, nesmíme zapomenout na odvodňovací otvory) z kamene, cihel, ztraceného bednění, může být dřevěná z různých podob dřeva, ale i z prken plastových a dřevoplastových, a z dalších materiálů včetně například betonových, dřevěných či plastových palisád. Například klasickým typem vyvýšených záhonů je jahodová pyramida anebo třeba bylinková spirála. Vyvýšený záhon však může podpírat (i stupňovitě) svah zahrady, kopírovat budovu či opěrnou zeď a plot a podobně.

Ideálním materiálem pro vyvýšené záhony je dřevo, je ale třeba zvolit dřevo tvrdé (například modřín, akát, dub).

Velikost záhonu zvolíme takovou, aby nám byly plodiny bezproblémově přístupné a nemuseli jsme na záhon jakkoli vstupovat. Abychom se nemuseli k záhonu ohýbat a mohli případně i sedět. Tuto vlastnost ocení jistě i vozíčkáři, senioři a lidé se zdravotním omezením. Pro samotnou realizaci si jako příklad uvedeme šířku záhonu 60–180 cm, kdy je důležité zvolit správnou šířku podle toho, zda bude záhon přístupný z jedné či obou stran. Délka záhonu může být různá dle velikosti pozemku a uspořádání ostatních prvků užitkové zahrady, jako jsou keře či ovocné stromy. Ideální postavení dle světových stran je sever–jih.

Postup realizace

Pokud již máme plán, jak budou záhony vysoké, široké a dlouhé, v první etapě připravíme místo, kam je umístíme. Cestičky volíme široké 0,6–0,8 m a ideálně je zamulčujeme, zatravníme či vysypeme štěrkem nebo pískem, abychom na ně mohli pohodlně vstupovat za každého počasí. Postavíme si záhon libovolného tvaru a materiálu, který nám nejvíce vyhovuje. Nejčastěji jsou k vidění formální tvary jako obdélník a čtverec. Na dno záhonu se doporučuje připevnit pletivo s menšími oky, aby se zabránilo prolézání hlodavců. Začneme vrstvit biologický materiál ze zahrady jako je hotový kompost, zbytky zeleniny a ovoce z kuchyně, sláma, listí, tráva. Pokud zakládáme na jaře, můžeme použít na dno i pár větví z prořezaných ovocných stromů. Větve drží v půdě vlhkost. Vše prokládáme zeminou a na závěr vrstvíme jen zeminu. Nepoužíváme kůru, piliny a podobně, odebírají z půdy dusík. Tato kombinace biologického materiálu nám zaručí výživu zeleniny (není třeba hnojit chemickými hnojivy) a bohatou úrodu. Navrch záhonů vrstvíme mulč ve formě slámy, sena či jemné štěpky. Mulč drží vlhkost, brání prorůstání plevele a mnohdy chrání plody proti hnilobě, na niž trpí například jahody.

Na rozdíl od běžných mobilních nádob vyvýšený záhon zahrnuje více specifických vrstev, nejen tu drenážní a zeminu. Navzájem zde působí vrstvy zeminy a kvalitního kompostu, na první vrstvu zeminy je navíc vhodné uložit kvalitní organické hnojivo. Třeba sem našlapeme dobře proleželý koňský hnůj a zakryjeme listím, čímž se nám bude uvolňovat teplo, ovšem tento postup doporučujeme až na jaře – přes zimu by se koňský hnůj rozložil a bylo by po teple (teplo vzniká právě urychleným rozkladem tohoto hnojiva). Pokud zakládáte vyvýšený záhon před zimou, můžete použít třeba chlévský hnůj (chlévskou mrvu), který se rozkládá pomalu, anebo prostě zbytky z domácnosti a zahrady, které se zde postupně rozloží jako v kompostu. Všechny vrstvy na sebe budou navzájem působit a hnilobné procesy vytvoří teplo i v případě, že nesáhneme po koňském hnoji, ale dokonce ani po žádném jiném, jen po kompostu a zemině.

Detail odstavce: Jak udělat vyvýšený záhon
Zdroj: Vyvýšené záhony - postup
Zveřejněno: 14.12.2016


Facebook Twitter Pinterest email tisk

Diskuze: Zkvašený med

Zapomenuté 1 kg medu skladované při pokojové teplotě mi ve sklenici zkvasilo.
Ráda bych se dověděla, jak je to možné a jestli se dá z medu ještě něco udělat, kromě vyhození.
Med není hořký nebo nakyslý, ale nechutná medově.
Děkuji všem ochotným za odpověď.
Hrdličková

Zdroj: diskuze Zkvašený med
Odesláno: 20.2.2016 uživatelem J.Hrdličková
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

JAK PŘIPRAVIT PŮDU PRO PĚSTOVÁNÍ ZELENINY

Volba a umístění záhonu a zjištění pH

Většina zeleniny vyžaduje při pěstování hodně sluníčka, a to jak ke svému růstu, tak především k dozrávání plodu, proto při volbě umístění záhonu volte takové místo, které bude většinu dne na přímém slunci.

Dalším důležitým faktorem pro volbu místa záhonu je kvalita půdy a její odvodňovací schopnosti. V případě, že byste zvolili půdu příliš jílovitou, zadržovala by vám příliš velké množství vody. Malým pomocníkem, jak zjistit, zda je půda schopná správně odvodňovat, je, že si vykopete díru asi 30 cm hlubokou a zalijete ji vodou, pokud se vám voda vsákne do čtyř hodin, vybrali jste správně, pokud ne, musíte hledat dál.

Při výběru místa nesmíte zapomenout na hodnotu pH. Ideální hodnota pH pro pěstování zeleniny je 6,0 až 6,8 pH. Tuto hodnotu zjistíte buď testem provedeným lakmusovým papírkem, nebo případně podrobným zkoumáním půdy v laboratoři. Zjišťovat hodnotu pH byste měli několik měsíců před tím, než zeleninu budete chtít na záhon vysazovat, abyste měli dostatek času v případě potřeby pH snížit, či zvýšit. Potřebujete-li pH zvýšit, použijte vápenec, v opačném případě vám poslouží například síra.

Detail odstavce: Volba a umístění záhonu a zjištění pH
Zdroj: Jak připravit půdu pro pěstování zeleniny
Zveřejněno: 2.10.2013


Facebook Twitter Pinterest email tisk

Diskuze: Rakytník

Dobrý den .
Potrebovala bych zjistit střiháni rakytniiku ( samice) . Říká se ostríhat větve kde jsou plody . Nojooo, ale to my zbyde jen kmen . Loni už taky měl plody, ale nevhala jsem ho jak byl. Letos uz musím asi něco ostřihat , jinak bude uvnitř suchej a jen konce ponesou plody . Co mám dělat , jak to mám udělat ? Prosím , odpoví mi někdo , kdo má už zkušenosti ?
Děkuji. Steinmetzová

Zdroj: diskuze Zaštipování hokaida
Odesláno: 26.7.2017 uživatelem Steinmetzova
Počet odpovědí: 3 Zobrazit odpovědi

SNĚHOVÉ PUSINKY Z BÍLKŮ

Recept, jak udělat sněhové pusinky

Aby se vám podařilo udělat vynikající sněhové pusinky, je nejdůležitější správně našlehat sníh. Zde tedy několik rad, jak na to:

  1. Platí zásada, že lepší jsou menší čerstvá vejce. V těch velkých je totiž bílek o něco víc nasycený vodou, což pro šlehání sněhu není zrovna nejlepší. Z bílků menších vajec se sníh daleko lépe šlehá a krásně tuhne.
  2. Při oddělování bílků od žloutků se vám nesmí do bílků dostat ani kousek žloutku.
  3. Cukráři doporučují bílky oddělit večer, nechat je odležet v zakryté nádobě do druhého dne a šlehat až druhý den. Před šleháním je nechte asi 20 minut stát v pokojové teplotě.
  4. Mísa na šlehání musí být dokonale čistá. Sebemenší mastná nečistota vám pokazí výsledek a sníh se nepodaří ušlehat. Cukráři doporučují vytřít mísu před šleháním citronem.
  5. Bílky je vhodné šlehat se špetkou soli a začít na střední výkon, rychlost přidávat plynule a postupně.
  6. Do bílkového sněhu používejte extra jemný krupicový cukr, který je vhodnější než cukr moučkový, ve kterém bývají stopy příměsí, které brání správnému vyšlehání do požadované hustoty.
  7. Až na samotný závěr do sněhu vmíchávejte mleté ořechy, mandličky, čokoládu či kokos. Zapracovávejte je do sněhové hmoty velmi opatrně, aby vám sníh nespadl. Nejlépe to jde širokou vařečkou.

Detail odstavce: Recept, jak udělat sněhové pusinky
Zdroj: Sněhové pusinky z bílků
Zveřejněno: 27.10.2014


Facebook Twitter Pinterest email tisk

Diskuze: Převislé jahody

Prosím o radu co udělat se šlahouny u př evislých jahod na zimu! nechat nebo ostříhat ?Děkuji za radu!

Zdroj: diskuze Prezimovani previslych jahod
Odesláno: 27.8.2018 uživatelem Jaroslava
Počet odpovědí: 5 Zobrazit odpovědi

JAK PŘIPRAVIT PŮDU PRO PĚSTOVÁNÍ RAJČAT

Půda pro pěstování rajčat a její složení

Rajčata jsou poměrně náročné rostliny, vyžadují pro svůj růst speciální půdu, která je dobře zásobená živinami. Půda by měla mít pH mezi 6,0 až 6,5. Hodnotu pH na vámi připravovaném záhonu či v nádobě určené k pěstování zjistíte použitím lakmusového papírku. Jste-li si jisti, že vám v předchozím období v této půdě rostla zelenina bez problému, nechyběly jí žádné živiny a úroda byla solidní, pak je velice pravděpodobné, že hodnota pH spadá do správného rozsahu a vy se tím dále nemusíte zabývat. Zjišťovat pH půdy byste měli asi dva až tři měsíce pře samotnou výsadbou rajčat, abyste byli schopni odstranit možné nedostatky. Potřebujete-li zvýšit pH, je zapotřebí použít mletý vápenec, zatímco použitím sodíku pH snížíte.

Příprava záhonu

Před přesazováním sazeniček rajčat do zvoleného záhonu je zapotřebí půdu přerýt a obohatit živinami, a to buď z dobře rozleželého kompostu, nebo použitím proleželého chlévského hnoje. Půdu pečlivě upravte, větší hroudy hlíny rozmělněte, zbavte plevele, aby zbytečně neoslaboval rostliny tím, že bude odčerpávat potřebné živiny. Teprve takto pečlivě připravený záhon je nachystaný k sázení.

Příprava nádoby pro pěstování

Chystáte-li se pěstovat rajčata v nádobě, můžete použít klasický zahradní substrát, který zakoupíte v každém zahradnictví. Opět nejlépe použijte rozleželý kompost a se substrátem promíchejte jedna ku jedné. V nádobě je dobré na dno použít chlévský hnůj nebo rozsekanou trávu, obojí se při svém rozkladu zahřívá, čímž pak bude podporován růst rostliny. Hnůj či trávu zasypte připraveným speciálním substrátem – a máte hotovo.

Detail odstavce: Půda pro pěstování rajčat a její složení
Zdroj: Jak připravit půdu pro pěstování rajčat
Zveřejněno: 2.10.2013


Facebook Twitter Pinterest email tisk

JAK SPRÁVNĚ HNOJIT TRÁVNÍK

Co vše můžete ještě pro svůj trávník udělat

Vertikulace trávníku

Vertikulace neboli prořezávání zlepšuje přístup vody, vzduchu a živin k travním kořenům. Při vertikulaci dochází k narušení kořenů trávy a to ji povzbuzuje k rozrůstání. Vertikulace se provádí pomocí prořezávacích hrábí nebo motorovým vertikulátorem brzy na jaře. Ostrými hroty, které se podobají hrábím, narušíte plsť vytvořenou na povrchu půdy. Budete-li prořezávání dělat v době sucha, bude se vám pak narušená plsť lépe vyhrabovat.

Zavlažování trávníku

Zavlažování trávníku by se mělo provádět alespoň jednou týdně, ve velkých teplech je potřeba zavlažovat častěji. Zavlažování byste měli provádět nejlépe ve večerních hodinách, protože zabráníte odpařování vody působením sluníčka. Trávník je potřeba zavlažovat vždy důkladně. Když budete zavlažovat často a malým množstvím vody, bude mít trávník jen povrchové kořeny (nebudou mít důvod prorůstat hluboko do země, když vodu můžou čerpat z povrchu).

Sekání trávníku

Trávník je třeba sekat pravidelně, vždy alespoň jednou za týden. Používáte-li příliš mnoho hnojiv, nebude vám sekání jednou týdně rozhodně stačit. Je pravidlem, že tráva by se měla sekat vždy, když vyroste o dva až tři centimetry. Ideálním časem pro sekání trávy jsou odpolední a večerní hodiny, kdy jsou stébla trávy suchá. Při sekání byste měli mít nůž sekačky ostrý a ve výšce asi sedm centimetrů nad zemí. Rozhodně se vyhněte sekání v období velkého sucha, mohlo by se stát, že na trávníku budou místo krásně zeleného povrchu vypálené fleky.

Určitě se najde řada dalších pravidel a doporučení, jak se o trávník starat, například jak odstraňovat plevel, jak se zbavovat mechu či jak řešit nějaký konkrétní problém. Budete-li se však řídit uvedenými základními radami, určitě budete se svým trávníkem spokojeni.

Detail odstavce: Co vše můžete ještě pro svůj trávník udělat
Zdroj: Jak správně hnojit trávník
Zveřejněno: 27.2.2015

JAK PĚSTOVAT RUKOLU

Pěstování

Do pěstování rukoly se může pustit i naprosto nezkušený zahradník, dokonce nemusí ani vlastnit pozemek. Není náročná na péči – může růst na záhonech, v truhlíku, anebo v zimních měsících na parapetu na podloží z vaty nebo buničiny. V obchodech se semenářskými produkty se její semínka dají koupit buď sypaná, nebo na takzvaných výsevových páscích, což je velmi praktické, protože tak zamezíme shlukování semínek, z nichž pak vyrazí trs rostlinek. Protože rukola roste rychle, je vhodná jako první předjarní zelenina (v období, kdy je lidský organismus vyčerpán zimními měsíci a trpí avitaminózou, která způsobuje „jarní únavu“). Připravíme si mělkou podložku, která se vejde na okenní parapet (užší tác nebo plastovou misku pod květináč), a vyložíme ji navlhčenou vatou nebo buničinou. Na podklad nasypeme rovnoměrně semínka, lehce je přitlačíme a opatrně zalijeme, aby neplavala. Semínka rukoly vzejdou asi po týdnu, po čtrnácti dnech je možné lístky sklízet (odštipovat). Má-li rostlinka dobrou péči (zálivku a mírné teplo), může na vatovém základu obrážet až šest týdnů. Pro tento druh pěstování se hodí druh rukola planá (Diplotaxis tenuifolia).

Pěstování na záhonu

V případě mírného jara (když teploty dovolí a nehrozí sněžení či mráz) vyséváme rukolu ven, a to buď do balkonového truhlíku, nebo na slunný záhon. V zemině (substrátu) se jí daří lépe než na vatě, vyroste asi do 20 centimetrů. Jestliže „vyžene do květu“, bude vyšší. Proto při výsevu dodržujeme vzdálenost mezi řádky přibližně 20 centimetrů. Máme-li úzký truhlík, budeme se muset spokojit s jednou řadou, anebo semena rovnoměrně rozptýlíme, aby rukola měla dost místa. Když semínka vzejdou, je třeba rostliny vyjednotit (protrhat). Během růstu jí věnujeme obvyklou péči – jemně ji okopáváme, zaléváme a plejeme.

Sklizeň

Rukolu sklízíme průběžným odštipováním lístků. Je nutné činit tak opatrně, abychom nepoškodili matečnou rostlinu. Odtrhávání lístků ji nutí k bujnějšímu obrůstání. Podle zkušeností pěstitelů ji lze na záhonu pěstovat i jako víceletou rostlinu, její kořeny na jaře znovu obrostou. Jestliže vykvete, sama se vysemení a rozmnoží. Na balkoně ovšem asi vymrzne.

Detail odstavce: Pěstování
Zdroj: Jak pěstovat rukolu
Zveřejněno: 20.4.2014

NEMOCI OKUREK

Pěstování okurek

Okurky původně pocházejí ze severní Indie, z oblasti Íránu okurky skleníkové, oblast Afganistánu byla podle odborníků místem původu dnešních nakládaček. Jako kulturní rostlinu ji lidé znají již pět tisíciletí. Okurkám se nejlépe daří na záhonech se středně těžkou půdou, bohatou na živiny a humus, která se dobře zahřívá. Půdy těžké a vlhké jsou pro okurky nevhodné, protože jsou studené, okurky na nich špatně rostou a málo plodí.

Chceme-li urychlit vývoj rostlin a docílit dřívější sklizně, vykopeme středem záhonu příkop široký 40 a hluboký 30 centimetrů. Do něj našlapeme zapařený hnůj. Velmi vhodná je i tráva, kterou jsme nechali několik dní po posečení zapařit na hromadě nebo v jutových pytlích. Při šlapání do příkopu ji posypeme menším množstvím Cereritu, aby rostliny měly zásobu živin. Na hnůj nebo trávu přihrneme zem vykopanou z příkopu a upravíme ji do podélného, mírně prohloubeného „hrobečku“. Jeho středem vysejeme do hloubky dva až tři centimetry v jedné řadě na vzdálenost 20 centimetrů od sebe po dvou až třech mírně naklíčených semenech. Pak budete mít okurky nakládačky jedna báseň. Na větrném místě je vhodné vysadit na návětrné straně záhonu kulisu z kukuřice, slunečnice, rajčat nebo vyšších květin – trvalek, tímto také zmírníte dopad případné choroby okurek.

Výsev okurek nakladaček

Zahradníci radí, že nejlepší je tři čtyři roky staré osivo hybridních odrůd odolnějších proti plísni okurkové (například Regina F1, Nora F1, Anuschka F1 a jiné).

Doporučení

Pro lepší vzcházení a počáteční růst se doporučuje přikrýt záhon bílou netkanou textilií, kterou při krajích záhonu přichytíme k zemi háčky vyrobenými z drátu, nebo zatížíme kameny, tyčemi.

Jakmile rostlinky vzejdou a vytvoří první pravý lístek, sundáme přikrývku a rostlinky vyjednotíme, aby v každé skupince zůstala jen ta nejsilnější. Při chladném počasí záhon opět přikryjeme netkaným textilem, který sundáme až po trvalém oteplení.

Záhon můžeme též pokrýt černou netkanou textilií nebo fólií a do otvorů, udělaných do nich ve vzdálenosti 20 centimetrů ve tvaru kříže, čtverce nebo kruhu, nasejeme semena nebo vysadíme předpěstované sazenice okurek. V tomto případě můžeme nechat na záhonu přikrývku, která brání růstu plevelů pod ní, po celou dobu vegetace.

Na záhonech, kde je přikrývka půdy jen v počátečním chladnějším období, půdu po jejím sundání mělce kypříme. Děláme to opatrně, protože okurky mají kořeny blízko pod půdním povrchem. Přitom zem přihrneme ke kořenovým krčkům rostlin, čímž je chráníme před hnilobou. Současně odstraňujeme plevel a podle potřeby zavlažujeme a přihnojujeme 0,1% roztokem vícesložkového hnojiva.

Zálivka okurek

Zavlažujeme zásadně konví bez růžice ke kořenům rostlin. To je preventivní ochrana proti plísni okurkové, která napadá zejména rostliny s dlouhodobě ovlhčenými listy. Aby rychleji po dešti nebo rose osychaly, vyvazujeme výhony okurek do svislé polohy k provazu nebo drátu napnutému nad středem záhonu.

Sklizeň okurek

Plody sklízíme při jejich optimální velikosti 2–3x do týdne. Při nebezpečí plísně okurkové stříkáme porost Kuprikolem nebo jiným z řady povolených přípravků. Vždy však musíme respektovat počet povolených postřiků a ochrannou lhůtu, které jsou uvedeny na etiketě přípravku. Za deštivého počasí je vhodné umístit nad záhonem okurek tunelový fóliový kryt bez bočních stěn, aby včely mohly létat dovnitř a opylovat květy.

Zdraví

Kromě kuchyňského využití se okurky uplatňují i v lidovém lékařství, mají mírně projímavé účinky a čistí pleť. To dokazovaly krasavice již ve starověku, když se koupaly v okurkové šťávě. Také u nás se první slupky z okurek přikládají na obličej. Je ovšem pravdou, že okurky obsahují velké množství vody a jen nepatrně dalších látek. Mají i velmi malou kalorickou hodnotu, což je výhodné při snižování nadváhy.

Detail odstavce: Pěstování okurek
Zdroj: Nemoci okurek
Zveřejněno: 26.6.2018

JAK VRTAT

Jak vrtat do kachliček

Vrtání do spár mezi obkladačkami je sice jednodušší, ale ne vždy je toto řešení možné. Vrtáte-li proto přímo do obkladačky, vyznačte si místa pro otvory silnějším přitlačením vrtáku na místo, na kterém chcete vrtat. Vrtejte bez příklepu vrtákem s tvrdokovovou destičkou s břitem typu „multiconstruction“. Při vrtání obkladačky nejde o razanci úderu, který by ji mohl poškodit, ale o postupné a rychlé odškrabávání materiálu. Otvor byste měli udělat o něco větší, abyste jej pak při nešetrném pohybu nerozštípli. Obkladačky by se při vrtání neměly silněji zahřívat a neměly by se ani nadměrně chvět − vrtat tedy nemusíte na jeden zátah. Někdy je navíc pro jistotu dobré obkladačku přelepit samolepicí páskou, pomůže vám při navrtávání, aby se vrták po tvrdém povrchu nesmekl. Na slinuté dlaždice pak zvolte raději vrták na sklo či diamantový jádrový vrták chlazený vodou (Bosch Diamond for Hard Ceramics).

Když vyvrtáváte otvor do obkladačky, odstraňujte průběžně hromadící se prach z otvoru, aby se vrták nezahlcoval a nezahříval. Pro vyčištění a dobroušení vyvrtaného otvoru můžete využít příslušný nástavec na takzvanou přímou brusku.

Na obkladačce vyznačte místa pro otvory a ostrým kovovým hrotem narušte glazuru. Ale ne poklepáním na hřebík, spíš vezměte do ruky nastřelovací hřeb, který má tvrdší ocel, pilník s hrotem nebo větší vrták s vystouplou špicí a kroutivým pohybem vytvořte důlek.

V žádném případě nevrtejte s příklepem. Dlaždice je velmi tenká a velice křehká, proto by při vrtání s příklepem praskla během pár okamžiků. Volte nižší otáčky vrtačky, aby se diamantový hrot nespekl a nepřestal fungovat. Pokud vrtáte do glazované dlaždice, volte ještě nižší než nízké otáčky (kolem 600 za minutu). Je to proto, že glazura by při vyšších otáčkách popraskala a vytvořila nepěkné mapy směrem od díry. Jakmile budete mít glazuru provrtanou, můžete otáčky zase zvýšit.

Detail odstavce: Jak vrtat do kachliček
Zdroj: Jak vrtat
Zveřejněno: 12.10.2016

JAK VRTAT

Jak vrtat do dřeva

Vrtáky do dřeva se používají pro všechny druhy měkkého a tvrdého dřeva – smrku, dubu, buku, překližkové a dřevotřískové desky, ale třeba také lamina. Vrtáte-li do dřeva, potřebujete někdy udělat otvor, který bude vidět, tedy pěkný, souměrný a bez otřepených okrajů. Právě k tomu slouží u spirálového (šroubovitého) vrtáku do dřeva základní tvar obráceného „M“. Dva podpůrné hroty souměrně oříznou materiál. Mezi těmito hroty se nachází středicí hrot, který vrták vede v díře, aby neujížděl. Spirálový vrták z chrom-vanadiové oceli je nejčetnějším typem vrtáku do všech typů dřeva, je vhodný na otvory o malém průměru. Hodí se také k vyčištění vyvrtaných děr od třísek a nečistot a na předvrtání pro vruty.

Chcete-li udělat otvor o větším průměru či dlouhý, hodí se na to lépe plochý vrták, který je i poměrně levný. Někdy se s ním ale vrtá hůř, protože na něj musíte více přitlačit. Abyste se zbavili zbytečné námahy, je lepší použít samozatahovací plochý vrták se šroubovicí na středicím hrotu, která vrták vtahuje sama do vrtaného materiálu. Ploché vrtáky jsou k dostání i ve variantě s proměnlivou šířkou. Bosch je vyrábí na principu dvou vrtacích destiček spojených šroubkem, který dovoluje nastavit si průměr vrtaného otvoru (10 a 25 mm). Narex Bystřice je vyrábí tak, že si do vrtáku nasazujete přímo destičky různých šířek.

Dalším typem vrtáku do dřeva je hadovitý vrták, který je vhodný na dlouhé díry například v bednění či krovech nebo na otvory s velkým průměrem. Důležité u něj proto je, jak dobře odvádí z hluboké díry piliny. Může nebo nemusí mít samozaváděcí hrot. Dřevo vrtá napříč i podél vláken, je velmi přesný, ale na druhou stranu také poměrně drahý.

Pro truhláře jsou pak určeny ještě speciální vrtáky, které slouží k vrtání otvorů pro nábytkové panty. Pro vrtání v laminu či MDF jsou určeny vrtáky s tvrdokovovými břity. Pro vrtání ve dřevě stačí Förstnerův vrták s křížovým ostřím uprostřed a vyhlazovacím válcovým břitem na obvodu. Tyto vrtáky jdou použít i pro převrtání suků ve dřevě (práce pro takzvané sukovníky). Na výrobu součků můžete použít součkovač, kterým suky ve dřevě nahradíte. Tento postup můžete také s úspěchem použít pro zakrytí šroubovaných spojů ve dřevě na pohledových plochách.

Vrtání do dřeva není většinou nijak obtížné, protože se obvykle jedná o měkký materiál. Speciální vrtáky do dřeva poznáte podle špičatého středového hrotu. Ale k vrtání do dřeva můžete bez potíží použít i vrtáky do kovu, ale zde je obzvláště důležité snížení tlaku na vrták při výjezdu na druhé straně materiálu. Samozřejmě kvalita vyvrtaného otvoru je zde nižší než při vrtání vrtákem do dřeva. Větší otvory můžete předvrtat tenkým, 4mm vrtákem. Pokud to uděláte, zabráníte tím štěpení dřeva. A jestliže chcete šroubovat do tvrdého dřeva, měli byste vždy předvrtat otvor. Jinak se mohou vruty z nerezové oceli při utahování snadno zlomit.

Pozor, vrtáky větší délky, ale i ty krátké mohou proniknout na druhou stranu materiálu překvapivě rychle, a pokud je zde nějaký člověk nebo nějaká část těla, může dojít k vážnému zranění.

Detail odstavce: Jak vrtat do dřeva
Zdroj: Jak vrtat
Zveřejněno: 12.10.2016

PĚSTOVÁNÍ BRAMBOR

Techniky pěstování

Brambory lze pěstovat různými způsoby, níže uvedené formy pěstovaní se provádějí v oblasti zahrádkaření.

Pěstování brambor ve věžích

Nevýhodou pěstování brambor je jejich nárok na velký prostor. Zemědělci z And však vyvinuli pro vyřešení tohoto problému velmi účinnou techniku. Nejprve malou plochu několika čtverečních metrů obloží kameny a zde vypěstují několik rostlin. Jakmile jejich nať dosáhne výšky asi 15–20 cm, zvýší zídku okolo záhonu a záhon doplní asi o 10 cm půdy. Když nať opět vyroste asi na 15–20 cm, znovu zvýší zídku a doplní záhon půdou. A tak to jde stále dál a dál. Z půdy vždy vyčnívá pouze svrchní svazek natě. Bramborové věže mohou být až 1,2 metru vysoké.

V každé vrstvě půdy vytvářejí brambory nové postranní výhonky s novými hlízami. Nakonec se část zdi obklopující věž zbourá a půda se odstraní. Je až nepředstavitelné, jaké množství hlíz takto naroste. Podobné bramborové věže můžeme vytvořit i v našich podmínkách, například pomocí starých pneumatik, prken.

Pěstování brambor v pytli

Tento způsob pěstování využívá toho, že když brambor klíčí, tak nasazuje výživové a plodné kořeny (části kořenů, na kterých rostou hlízy) postupně po celé délce lodyhy. Výhodou je, že se nemusí plít plevel, je dobrá ochrana před jarními mrazíky, velmi nízká, takřka žádná spotřeba hnojiv. Čím více zpracujete organického odpadu (shrabané listí z podzimu, včetně plevele, papíru, lepenky, trávy, štěpků, dřevěných pilin), tím méně hnojiv.

Naklíčené brambory se zasadí do mělké vrstvy 10 cm uleželého a vlhkého, loňského, shrabaného listí a pokryjí 10cm vrstvou kompostu nebo hlíny a po vyrašení cca 10–15 cm stonku se tento pokryje další vrstvou organických odpadků a navrch hlínou. Nechají se pouze vrcholové listy s přibližně 5cm částí stonku. Brambora vyrazí ze zahrnutých částí stonku nejenom kořeny, ale i plodné kořeny, na nichž jsou hlízy. A tak se pokračuje dále, až se dospěje k hornímu okraji pytle anebo sudu (igelit pytle se postupně, jak přisypáváme hlínu, roluje zespod nahoru). Brambora má na vrcholu vegetace silnou a bohatou korunu ze stonků a listů, vzhledem k dobré výživě (organické odpadky se zároveň postupně rozkládají na humus a živiny) nesrovnatelnou s klasickým pěstováním. Výnos je několikanásobný, na cca 30 cm výšky pytle se počítá s jednonásobkem sklizně. Postupným zahrnováním se dosáhne i toho, že je brambora částečně chráněna před plísní.

Z toho plyne, že pytel o průměru kolem 30 cm a výšky 1 m dá v optimálním případě 3násobnou sklizeň. U pytlů odstřihneme spodní dva rohy. V pytlích se velmi dobře postupně zvyšuje výška zeminy. Při začátku pěstování je igelit pytle srolován na okraji a k rostlině jde více světla. Brambory sázíme předklíčené již v dubnu. Když je zima, respektive jarní mrazíky, tak se dají srolované obruby narovnat a vytvoří nad rostlinami jakýsi skleník. Vrchní okraje se spojí třeba kolíčky na prádlo. Pytle dáváme těsně k sobě, abychom co nejlépe využili prostor.

Nevýhodou je špatná manipulace, pytle mají malou trvanlivost. Po třech, čtyřech letech je igelit sluncem narušen (degradován) a postupně praská a rozpadá se.

Pěstování brambor v bedně

Brambory nechte růst nad úrovní země ve vyvýšených záhonech obehnaných bedněním, které by nemělo být vyšší než 50 centimetrů. Zhotovíme jej snadno z metrových prken. Vyhloubíme jámu, nad ní sestavíme bednění a dovnitř nasypeme substrát. Ten se odspoda skládá z hrubého a pomalu se rozkládajícího organického materiálu a větví, z drnů, trávy a kuchyňského odpadu. Poté dáme do bedny vrstvu listí a nakonec kompost promíchaný se zeminou. Dole hrubší, nahoře jemnější. Do záhonu o straně 100 cm umístíme 4 hlízy, asi 15 centimetrů pod povrch. Půda uvnitř bude mít v průběhu vegetace vyšší teplotu než běžný záhon, a proto brambory častěji zavlažujeme.

Pěstování brambor v seně

Vrstvu sena, kterou máme od loňského roku na zahradě, rovnoměrně rozprostřeme, část sena si necháme stranou na krycí vrstvu. Přímo do rozprostřeného sena vložíme naklíčené hlízy brambor, které přikryjeme zbylým senem, a o brambory se již skoro nemusíme starat. Za suchého počasí je dobré je zavlažovat. Při sklizni rozhrneme seno a brambory sklízíme.

Pěstování brambor ve slámě

Způsob pěstování brambor pod slámou se používal ještě v 19. století. Je pravda, že nebyl moc rozšířený, ale zato byl velmi úspěšný. V některých oblastech se používal ještě po revoluci.

Kvůli ušetření času a materiálu vesničané nezakopávali brambory do země, ale jednoduše na ně navršili 20cm vrstvu slámy, listí a podobného biologického odpadu. Potom už mohli klidně čekat do podzimu. To znamená, že kopčení brambor nedělali, a přesto měli mimořádnou úrodu.

Kolektivizace a válka odsoudily tento výnosný způsob pěstování brambor pod slámou k zapomnění. V současnosti se s úspěchem obnovuje.

Způsob pěstování brambor pod slámou je jednoduchý a v praxi vypadá takto: Na nepoorané (neporyté) zemi se rozloží v dostatečné vzdálenosti hlízy. Potom se zakryjí 20–30cm vrstvou slámy nebo jiného biologického materiálu. To je všechno. Neokopávají se, neplejí se. Na podzim, když stonky začnou zasychat, se odstraní vrstva slámy a brambory se sesbírají. Ti, kteří zkusili tento způsob pěstování, potvrzují, že úroda je mnohem vyšší než při tradičním pěstování. A ještě to vylepšili. Jeden zahrádkář například přidal provzdušňování (tvoření štěrbin) – kovovým kolíkem, 10–12 cm dlouhým, udělal mezi řádky díry (ve slámě). Podle jeho tvrzení se úroda zvětšila o 15–20 %.

Jiné vylepšení spočívá v tom, že se před položením sadbových brambor nasype na záhon 10–15cm vrstva rašeliny. Brambory se dávají do jamek na zeminu a rašelinou se nezasypávají. Celé se to nakonec pokryje vrstvou slámy. Úroda se tak prý ještě znásobí.

Detail odstavce: Techniky pěstování
Zdroj: Pěstování brambor
Zveřejněno: 3.6.2016

JAK ODSTRANIT SILIKON

Jak odstranit silikon z oblečení

Na odstranění nevytvrzeného i vytvrzeného silikonu z oblečení je vhodný okamžitě použitelný pastový prostředek určený k odstranění silikonu.

Detail odstavce: Jak odstranit silikon z oblečení
Zdroj: Jak odstranit silikon
Zveřejněno: 30.5.2017

JAK VRTAT

Jak vrtat do kovu a nerezu

Kovy a plasty se vrtají třískovým obráběním, což znamená, že vrták odřezává z vrtaného materiálu malé třísky, špony. Je potřeba se proto více zamyslet nad vhodným broušením vrtáku. Rychlořezné vrtáky do kovu se vyrábějí z oceli legované chromem, wolframem, molybdenem, vanadem anebo kobaltem. Pro všechny typy je důležité jejich pravidelné mazání v průběhu vrtání. K tomu se používají mazné spreje nebo oleje (v nouzi postačí i kuchyňský). Pro vrtání nerezových materiálů je také důležité dbát na to, abyste měli vždy čistý vrták, se kterým jste předtím nevrtali do obyčejného železa. Nerezový materiál byste tím kontaminovali, což by i u něj vedlo ke korozi.

Standardní levný typ představuje černý vrták HSS-R. Má válcovanou, párou popouštěnou šroubovici, a proto je pružný. Při navrtávání může být nepřesný, protože nemá na hrotu špičku, ale plošku, která tak z vrtaného materiálu ujíždí. Proto je obvyklou praxí předznačit si navrtávané místo důlčíkem. S tímto nedostatkem se vyrovnává dražší typ HSS-G, který má složitěji broušenou špičku se samostředicím hrotem. Jeho variantu pak tvoří vrták HSS-Co legovaný 5 % kobaltu. Od předchozích se odlišuje na první pohled výrazným leskem a zabarvením (medové). Domácí kutilové po něm touží, často s ním však neumějí správně zacházet a brzo ho zničí, protože je velmi křehký. Až šestinásobnou životnost proti klasickým vrtákům vykazují vrtáky HSS-TiN s mimořádně tenkou vrstvičkou titannitridu. Liší se od sebe nazlátlou barvou povrchu a umožňují až dvojnásobné zvýšení řezné rychlosti při nízkém tření. Hladký povrch spirálových drážek dobře odvádí třísky, takže povrch otvoru je čistší a bez otřepů. Proto se doporučuje i k vrtání plexiskla, naopak nevhodný je pro vrtání hliníku.

Na tenké plechy, do kterých může být skutečně problém udělat hezký kulatý otvor, se používají stupňovité nebo kuželovité vrtáky. Jejich velkou předností je to, že jedním vrtákem uděláte díry o různých průměrech. Pro vrtání nepravidelných otvorů se používají také takzvané frézovací vrtáky (Wood Devil/Bosch) určené k vrtání a následnému frézování do boku. Jsou vykované přímo ze stopky a mají předřezávací hrot.

Když máme naměřenou díru, je dobré si udělat průbojníkem důlek uprostřed křížku, aby se vrták dobře chytil a neposkakoval po materiálu. Vrtaný předmět je nejprve nutné velice dobře upnout, protože vrták má často tendenci se „kousnout“ (hlavně na konci vrtu) a rukou jej nemáte šanci udržet.

Když máte díru naměřenou a předmět upnutý, můžete přistoupit k vlastnímu vrtání. Vrtejte kolmo (vrtat se sklonem se nedoporučuje, vrtačku nemáte šanci pod úhlem udržet) a dělejte častější přestávky na chlazení vrtáku a materiálu. Tyto přestávky nemusí být nijak dlouhé, stačí pár vteřin, ale vždy je dobré nechat při nich vrtačku běžet, vrták se potom rychleji ochladí.

Vyvrtanou díru je dobré ještě upravit, protože na jejích okrajích jsou velice ostré otřepy. To můžete udělat buď ručně kulatým pilníkem (a strávíte tím spoustu času), nebo si upnete do vrtačky vrták o větším průměru a díru lehce rozšíříte. Pokud bude v díře šroub se zápustnou hlavou, můžete trochu přitlačit a udělat výběh.

Při vrtání větších průměrů je dobré nejprve začínat s menšími vrtáky (například vrták číslo 4) a postupně díru rozšiřovat na požadovaný průměr.

Vrtat lze téměř jakoukoliv ocel kromě vysoce kvalitních nástrojových ocelí a některých nerezových. Vrtáky na ocel jsou označeny většinou „metal“, nebo německy „hartmetall“. Nerezové a nástrojové oceli jsou velice obtížně vrtatelné, protože vrtáky se vyrábí právě z nástrojové oceli a mají stejnou tvrdost. Vrtání těchto materiálů je tak velice zdlouhavé a dochází při něm k nenávratnému poškození vrtáků. Obecně lze tyto materiály vrtat pouze do tloušťky 2 mm.

Měkké kovy, jako například cín, mosaz a olovo, je dobré vrtat s častými delšími přestávkami, protože okraje děr se velice intenzivně taví, materiál se namotává na vrták a tím jej znehodnocuje. Takovýto vrták s cínovým obalem se téměř nedá vyčistit, proto tento postup v zájmu vašeho vrtáku dodržujte. Ze stejného důvodu volte také nižší otáčky než při vrtání oceli.

Detail odstavce: Jak vrtat do kovu a nerezu
Zdroj: Jak vrtat
Zveřejněno: 12.10.2016

JAK CHOVAT VČELY

Zimní klid

Včely neupadají do zimního spánku ani do ztuhlého stavu. Při teplotách pod dvanáct stupňů Celsia se začínají shlukovat, klesnou-li teploty pod šest stupňů Celsia, vytvoří se uzavřený chumáč, ve kterém jsou včely seskupeny těsně u sebe. Všechny včely se přidají k chumáči a obklopují ho tak, až vytvoří kouli. Takovéto uspořádání je dokonalým technickým řešením, protože jeho malý povrch brání zbytečným únikům tepla. Vnější vrstva chumáče sestává z těsně u sebe sedících včel, které svými těly vytvářejí izolační vrstvu. Pod ní jsou včely, které pohybem létacího svalstva (aniž by přitom hýbaly křídly) vytvářejí teplo a to vyzařují do okolí. Včely obsedající přímo plásty se zásobami berou potravu a předávají ji všem včelám, zejména těm, které vytvářejí teplo. Podle teploty pak spotřebují rozdílné množství ze zásob medu, který jim slouží jako palivo. Touto cestou si včelstvo udržuje vnitřní teplotu asi dvacet pět stupňů Celsia, na vnějším okraji se teplota pohybuje kolem jedenácti stupňů Celsia. Aby žádná včela příliš neprochladla, starají se včely neustálými změnami místa o to, aby se všichni jedinci, kteří se na čas nalézají na chladném okraji, dostali do teplejších vnitřních prostor. Matka sedí uprostřed chumáče a své místo nemění. Tento způsob života stojí včely hodně životní energie a stejně za celou zimu obvykle uhyne jedna až dvě hrsti včel.

Během chladného ročního období se včelař stará o vnější životní podmínky svého včelstva. Měl by absolvovat jednou za dva týdny prohlídku včelnice. V zimě je důležité, aby měly včely dostatek kyslíku, česno se zužuje klínem, a aby nebyly rušeny (otřesy, hlukem, škůdci).

Kdo se chce dovědět, jak se včelám daří, může to zjistit poslechem zvenku u stěny nebo česna. Nepravidelné zvuky nebo silný hukot svědčí o tom, že včelstvu něco chybí. V případě silného hukotu vždy zkontrolujeme, zda není ucpané česno.

K zimní práci patří především drátkování rámků, zatavování mezistěn, čištění a opravy. Z uložených nástavků seškrabujeme zbytky tmelu a vosku. V zimě vytavujeme vosk z vyřezaných plástů.

V zimním období máme čas provést také bilanci předchozího roku a zamyslet se nad tím, co udělat jinak v tom následujícím roce.

Detail odstavce: Zimní klid
Zdroj: Jak chovat včely
Zveřejněno: 29.10.2015

JAK ODSTRANIT SILIKON

Jak odstranit silikon z rukou

Silikon je možné odstranit z rukou za pomocí silikonového odstraňovače, někdy pomůže technický benzín nebo ředidlo. Ale poslední dvě metody nejsou pro styk s pokožkou vhodné.

Detail odstavce: Jak odstranit silikon z rukou
Zdroj: Jak odstranit silikon
Zveřejněno: 30.5.2017

TVORBA ODDĚLKŮ

Stimulace oddělku

  1. Vytvořením silnějšího oddělku: můžete dát více než dva až tři plásty – ne z jednoho zdrojového včelstva, to byste ho hodně oslabili, ale můžete naplnit třeba celý nástavek oddělku plásty poskládanými z několika zdrojových včelstev. Oddělek je pak hned od začátku silnější.
  2. Přidáním matečníku: pokud se zdrojové včelstvo chystá rojit a má už matečníky, uděláte dobře, když jeden takový matečník dáte do oddělku. Ten tím pádem nebude muset dělat nouzový matečník a už dostane matečník v jisté fázi vývoje, takže to do vylíhnutí matky nebude trvat tak dlouho. Navíc matky z přirozených matečníků mají větší šanci na úspěch. Někteří včelaři připravují matečníky i uměle.
  3. Přidáním matky: někteří včelaři se věnují záměrnému chovu matek, takže od nich můžete tyto matky koupit. A třeba už oplozené. S takovou matkou máte jistotu, že se oddělek začne rozvíjet hned a úspěch je potom prakticky jistý. Přináší to nicméně náklady na nákup matky.
  4. Přidáním druhé matky: tato varianta spočívá v tom, že do oddělku dáte ze zdrojového včelstva i jeho matku. Toto se vám občas podaří udělat i omylem. Oddělek tak bude mít hned od začátku svoji „rozjetou“ matku, což mu v podstatě zajistí bezproblémový rozvoj. Zdrojové včelstvo tak o matku přijde. Je však třeba si uvědomit, že zdrojové včelstvo je silné, a tudíž se se ztrátou matky vyrovná mnohem lépe.

Detail odstavce: Stimulace oddělku
Zdroj: Tvorba oddělků
Zveřejněno: 19.6.2017