Informace od profesionálů

HLAVNÍ STRÁNKA

  

CHOROBY

  

PĚSTOVÁNÍ

  

ŠKŮDCI

  

RECEPTY

  
Téma

JAK ZAČÍT CHOVAT VČELY

Jak chovat včely

Empatii, schopnosti vcítit se do situace včelstva a rozumět jeho potřebám, se každý včelař naučí praxí. Kdo si pohrává s myšlenkou pořídit si včely, měl by se přihlásit do kurzu pro začátečníky nebo navštívit zkušeného včelaře v okolí a teprve poté se rozhodnout, jestli jsou včely pro něj to pravé.

Chov včel je upraven právními normami, které stanovují, za jakých podmínek smějí být včely chovány a jaká má chovatel práva a povinnosti. Včela medonosná je zařazena mezi hospodářská zvířata, proto by měl mít každý včelař uzavřené pojištění odpovědnosti za škodu.

Zdroj: Jak chovat včely

Diskuze: Chov

Je to krásné chovat včely, jenže není to jenom o tom. Objeví se nemoci, jako například je varroáza a hned je musíme léčit (mě se teda momentálně osvědčil Thymovar). Takže není to jen o medu ale hlavně o chovu.

Zdroj: diskuze Chov
Počet odpovědí: 0

Umístění úlů

Každý úl by měl být po pečlivé úvaze umístěn tak, aby sousedy a ostatní obyvatele nijak neomezoval a neškodil jim (bodají většinou starší včely). Stanoviště úlu volíme tak, aby česno nebylo orientováno přímo na veřejnou cestu. Směr a výšku vyletování lze rovněž ovlivnit překážkou (vysázení vysokých křovin, plotem). Podle právní úpravy v ČR je třeba se zdržet takzvaného „obtěžování nad míru přiměřenou poměrům“.

Zdroj: Jak chovat včely

Diskuze: Čmelák

dobry den chci chovat cmelaky na zahrade prosim o zaslani cmelina a kralovny na adrese DAVID JELINEK, PODVESNA X/725, zlin,76001 tel.731436782 dekuji

Zdroj: diskuze Čmeláci prodej
Počet odpovědí: 2

Ochranný oděv a základní včelařské nářadí

Jako včelař potřebujete ochranný oděv a speciální nářadí. Včelařský klobouk se závojem, včelařské rukavice, kuřák, rozpěrák a smetáček jsou nezbytné pomůcky, které musíte mít již při prvním zásahu do včelstva. Za horkých dní vám k mírnění včel pomůže ještě mlhovka. Veškeré ostatní nářadí a pomůcky si můžete opatřit postupně (klešťová výchytka k odchycení matky, roják, sluneční tavidlo, plnicí nádoba s víkem a kohoutkem, váha, sklenice).

Zdroj: Jak chovat včely

Diskuze: Re: avicularia versicolor kokon

Někdy se stane, že samička sklípkana vytvoří takzvaný planý kokon. V době, kdy má svůj kokon se chová jinak než obvykle a také nežere. Toto období může trvat až 2 měsíce. Pak samici dojde, že z toho nic nebude, kokon sní a začne se chovat normálně.

Zdroj: diskuze Avicularia versicolor kokon
Počet odpovědí: 2

Správné zacházení se včelami

Každý začátečník by měl vždy nosit ochranný oděv, rukavice a včelařský klobouk se závojem. Pozor, intenzivní pachy, pot, silně vonící kosmetické prostředky dráždí včely k útoku. Neměli byste rovněž nosit lesklé předměty (hodinky, prsteny, řetízky). Před započetím práce včely uklidněte kouřem z kuřáku, při práci se vyvarujte prudkým pohybům. Při práci se včelstvem si občas opláchněte ruce v čisté vodě. Navzdory všem bezpečnostním opatřením se zcela jistě nevyhnete občasnému bodnutí. Jestliže žihadlo okamžitě odstraníte, zmenšíte tím účinek jedu (k tomu stačí nehty). Místo vpichu následně ochlaďte. Slabý otok kolem místa vpichu je úplně normální. Velké otoky, změna barvy kůže, nevolnost, poruchy oběhového systému, nebo dokonce dušnost jsou příznaky alergické reakce. Při výskytu alergické reakce či při bodnutí do dutiny ústní nebo hltanu musí být postižený okamžitě dopraven k lékaři.

Zdroj: Jak chovat včely

Diskuze: žádost o chov veverek

Dobrý den,
chtěl bych chovat veverky obecné mám slíbenou zatím jednu samičku a samečka, proto vás žádám o povolení k chovu veverek.
Dále se chci ještě vás zeptat co všechno a jaké potvrzení ještě potřebuji k chovu.
Předem vám moc děkuji s pozdravem Macho Ladislav..

Zdroj: diskuze Žádost o chov veverek
Počet odpovědí: 1

Zajímavosti o včele medonosné

  • Po každém vbodnutí do kůže zůstává jedovatý aparát včely medonosné spojen se žihadlem a pumpuje dál jed do rány oběti, i když je již vytržen z těla včely.
  • K výrobě 1 kilogramu medu potřebují včely asi 3 kilogramy rostlinného nektaru, což představuje asi šedesát tisíc výletů z úlu.
  • Zprávy o zdroji nektaru předávají včely medonosné ostatním dělnicím zvláštním tancem před vchodem do úlu, kterým sdělí vzdálenost, směr i kvalitu nálezu.

Zdroj: Včela

Diskuze: zaštipování rýmovníku

Prosím, ví někdo kdy začít zaštipovat zasazenou rostlinku rýmovníku?Jak musí být vysoká na zaštípnutí, aby utvořila další odnože?

Zdroj: diskuze Rýmovník pěstování
Počet odpovědí: 11

Produkční období a rojení

Toto období trvá od května do července. Z důvodů vysoké nabídky snůšky a krátkého života letní včely je v úlu zapotřebí velkého množství včel. Proto matka klade až 2 000 vajíček denně. Během tří týdnů je zakladeno více než 40 000 buněk a denně se líhnou až 2 000 mladých včel. Průměrná velikost jednoho včelstva je v létě kolem 30 000 až 50 000 jedinců. Protože včely v létě musí hodně pracovat, velmi rychle se opotřebují a umírají po třech až šesti týdnech. Včelař se v této době musí starat především o to, aby obratně podporoval snůšku, stavbu plástů i plodování, proto vykonává tyto práce: sleduje velikost včelstev, přidává medník, kontroluje rojovou náladu, vyměňuje stavební rámky a vytváří oddělky.

V přírodních podmínkách je rojení jediným možným způsobem rozmnožení a omlazení včelstva. Rojení znamená, že stará matka opouští s částí svého včelstva, s takzvaným prvorojem, úl. Jakmile nastane rojová nálada, chování včel se výrazně změní. Veškeré práce v úle jsou omezeny, matka je stále méně krmena, neklade téměř žádná vajíčka a snižuje produkci mateří látky. Většina včel nečinně vysedává v úlu nebo obléhá česno, kde se vytvářejí chumáče ve tvaru hroznu. Rojení by měl včelař bránit, protože se jedná o ztrátu.

Zdroj: Jak chovat včely

Diskuze: včely diskuze

výborně funguje na takovou varroázu Thymovar. Můžu ho jen doporučit.

Zdroj: diskuze Včely diskuze
Počet odpovědí: 1

Zimní klid

Včely neupadají do zimního spánku ani do ztuhlého stavu. Při teplotách pod dvanáct stupňů Celsia se začínají shlukovat, klesnou-li teploty pod šest stupňů Celsia, vytvoří se uzavřený chumáč, ve kterém jsou včely seskupeny těsně u sebe. Všechny včely se přidají k chumáči a obklopují ho tak, až vytvoří kouli. Takovéto uspořádání je dokonalým technickým řešením, protože jeho malý povrch brání zbytečným únikům tepla. Vnější vrstva chumáče sestává z těsně u sebe sedících včel, které svými těly vytvářejí izolační vrstvu. Pod ní jsou včely, které pohybem létacího svalstva (aniž by přitom hýbaly křídly) vytvářejí teplo a to vyzařují do okolí. Včely obsedající přímo plásty se zásobami berou potravu a předávají ji všem včelám, zejména těm, které vytvářejí teplo. Podle teploty pak spotřebují rozdílné množství ze zásob medu, který jim slouží jako palivo. Touto cestou si včelstvo udržuje vnitřní teplotu asi dvacet pět stupňů Celsia, na vnějším okraji se teplota pohybuje kolem jedenácti stupňů Celsia. Aby žádná včela příliš neprochladla, starají se včely neustálými změnami místa o to, aby se všichni jedinci, kteří se na čas nalézají na chladném okraji, dostali do teplejších vnitřních prostor. Matka sedí uprostřed chumáče a své místo nemění. Tento způsob života stojí včely hodně životní energie a stejně za celou zimu obvykle uhyne jedna až dvě hrsti včel.

Během chladného ročního období se včelař stará o vnější životní podmínky svého včelstva. Měl by absolvovat jednou za dva týdny prohlídku včelnice. V zimě je důležité, aby měly včely dostatek kyslíku, česno se zužuje klínem, a aby nebyly rušeny (otřesy, hlukem, škůdci).

Kdo se chce dovědět, jak se včelám daří, může to zjistit poslechem zvenku u stěny nebo česna. Nepravidelné zvuky nebo silný hukot svědčí o tom, že včelstvu něco chybí. V případě silného hukotu vždy zkontrolujeme, zda není ucpané česno.

K zimní práci patří především drátkování rámků, zatavování mezistěn, čištění a opravy. Z uložených nástavků seškrabujeme zbytky tmelu a vosku. V zimě vytavujeme vosk z vyřezaných plástů.

V zimním období máme čas provést také bilanci předchozího roku a zamyslet se nad tím, co udělat jinak v tom následujícím roce.

Zdroj: Jak chovat včely

Diskuze: Varroáza

Tak já mám pozitivní zkušenost s Thymovarem ohledně boje s varroázou.

Zdroj: diskuze Varroáza
Počet odpovědí: 0

Volba úlu

Z mnoha důvodů radím používat nástavkové úly. Jejich konstrukce je velmi jednoduchá, odpovídá potřebám včelstva a včelstvo je možné rychle a bez problémů ošetřovat. Dále musíme zvážit, jakou chceme používat míru rámků. Obvyklé rámkové míry jsou Německá (370 x 223 mm), Kuntzschova (330 x 250 mm), Zanderova (420 x 220 mm), Langstrothova (448 x 232 mm), Dadantova (460 x 270 mm), Adamcova (390 x 240 mm). V ČR je nejrozšířenější Adamcova míra. Nástavkové úly se dají v přírodě velmi dobře umístit a podle potřeby také převážet.

Nástavkový úl je sestaven ze samostatných dílů. K nim patří odnímatelné dno, několik nástavků, víko, mateří mřížka a fólie. Nástavky jsou vyrobeny pouze z bočních stěn a dají se stavět nad sebe a vyměňovat, díky tomu se dá úl zvětšovat dle potřeby. V každém nástavku může být zavěšeno osm až dvanáct rámků. Dno slouží k větrání a je v něm zabudováno česno. Do dna se umístí laťkový rošt, aby včely nemohly stavět dolů.

Podle typu materiálu rozdělujeme úly na dřevěné a z plastických hmot. Úly z plastických hmot jsou o něco lehčí a lépe izolují. Nevýhodou někdy bývá malá prodyšnost plástů. Dřevěné úly dlouho vydrží a můžeme si je sami zhotovit z prefabrikovaných dílů. Včelařům se nabízejí úly ze dřeva borovice vejmutovky, protože je velmi lehké a porézní a mnohem lépe izoluje než tvrdá dřeva.

Zdroj: Jak chovat včely

Diskuze: stavebni zakon a vcely

Soused si stěžuje,že se mu topí moje včely v bazénu......co se s tím dá dělat?

Zdroj: diskuze Stavebni zakon a vcely
Počet odpovědí: 1

Získávání medu

K medobraní přistupujeme pokud možno na konci jedné snůšky (například po odkvětu řepky nebo akátů), a to nejlépe brzy ráno nebo ve dnech bez snůšky. Nikdy by se plásty neměly odebírat večer, po počasí příhodném pro pastvu, protože med bývá částečně ještě nezralý a mohl by zkvasit. Než sklidíme med, musíme se přesvědčit, že je zralý. Zralý med má obsah vody pod 20 %, nejoptimálněji kolem 17 %, protože jedině pak si můžeme být jisti, že med nebude kvasit. Existují dvě možnosti, jak se přesvědčit, jestli je med vhodný k vytáčení, a to zkouškou vystříknutím nebo změřením obsahu vody.

Med se odebírá tak, že postavíme za úl jeden nástavek s utěsněným dnem i víkem a jiný nástavek, ve kterém máme prázdné plásty a rámky s mezistěnami. Velmi lehce úl zakouříme a odstraníme víko a fólii. Vyjmeme krajní plást a obsedající včely smeteme smetáčkem. Pokud jsou ze ¾ buňky zavíčkovány, zavěsíme plást do připraveného utěsněného nástavku, který rychle uzavřeme. Vytahujeme plást po plástu, smetáme včely a plásty se zralým medem ukládáme do utěsněného nástavku. Po vyjmutí medových plástů naplníme medník soušemi.

Po odebrání medných plástů z úlu následuje odvíčkování, vytáčení, cezení, sbírání pěny, plnění, prodej a skladování. Med můžeme také pastovat.

Během celého medobraní dbáme na čistotu. Prostor, ve kterém med vytáčíme, by měl být světlý, suchý a čistý. Musí být „včelotěsný“ a měl by v něm být k dispozici vodovod nebo alespoň možnost k umytí a opláchnutí. Včelař by měl pracovat v čistém oblečení, protože pracuje s potravinou.

Med dělíme na pevný a tekutý. Med s vysokým obsahem hroznového cukru (glukózy) rychle krystalizuje na jemné krystalky (například řepkový), med s vysokým obsahem ovocného cukru (fruktózy) a nízkým obsahem glukózy zůstává dlouho tekutý (například akátový).

Zdroj: Jak chovat včely

Diskuze: Re: vceli ramky na studenou,nebo teplou

Postavení rámku v úle se stanovuje oproti česnu. Rozeznáváme dva druhy a to studenou (podélnou) nebo teplou (příčnou) stavbu. Pro co se rozhodnout je věc názorů, každý včelař na to má svůj pohled a opodstatnění. Zde bych to viděl hlavně, na jakém stanovišti jsou umístěny úly, klimatických podmínkách a z jaké strany převážně vane vítr. Pokud jsou úly chráněné volil bych studenou (podélnou) stavbu, zda-li ale směrem od česna vane často vítr nebo jsou úly ve vyšší nadmořské výšce, tak bych volil teplou (příčnou) stavbu. Toto ovšem nese určité riziko, že včely v zimním chomáči se drží blíže k česnu z důvodu čerstvého vzduchu a může dojít k vyhladovění, protože včely nevyužijí zásoby umístěné v zadní části nástavku. Osobně využívám teplou stavbu.

Zdroj: diskuze Vceli ramky na studenou,nebo teplou
Počet odpovědí: 1

Jarní růst

Když teplota vzduchu vystoupá nad šest stupňů Celsia, aktivita včel roste. Některé dělnice začnou připravovat buňky pro nastávající čas plodování. Jednotlivé včely se uvolňují z chumáče a podnikají první prolety. Z blízkého okolí přinášejí vodu, které je v úlu nezbytně zapotřebí. Jestliže venkovní teplota stoupne nad deset stupňů Celsia ve stínu, můžeme počítat s hromadným proletem včel. Včely v malých skupinách opouštějí úl. Důvodem je, že se potřebují vyprášit. Po celou zimu se ve výkalovém váčku ukládaly nestrávené zbytky potravy.

Včelař by měl na počátku tohoto období instalovat napajedla, odstranit ochranné pomůcky, informovat sousedy a zhodnotit úmrtnost.

Péče včely medonosné o plod a potomstvo je v říši hmyzu zcela ojedinělá. O potomstvo se stará jedna jediná včela samičího pohlaví (matka – královna). Ta je oplodněna jednou v životě a ze semene zásob může po dobu několika let oplodňovat desítky tisíc vajíček. Z oplozených vajíček se líhnou dělnice, z neoplozených (což je cílené) se líhnou trubci. Dělnice podle svého stáří přebírají úlohy v péči a ochraně dorostu. Mladušky, takzvané krmičky, plod krmí a ošetřují. Další dělnice (létavky) jsou odpovědné za to, že v úlu bude dostatek vody. Jiné včely se starají o to, aby se v plodišti udržela ideální teplota kolem třiceti pěti stupňů Celsia. Vývoj plodu dělnice trvá 21 dnů a trubce 24 dnů.

Včely jsou stavitelé stejně pilní jako geniální. Každý plást se skládá ze dvou vrstev buněk, obrácených k sobě zády. Vychází se z velmi tenkých zavěšených voskových mezistěn, na které jsou z obou stran dostavovány šestiúhelníkové buňky. Zavíčkované buňky s medem poznáme podle mléčně bílého lesku, buňky s pylem podle různé barvy.

Období mezi hromadným proletem a počátkem květu ovocných stromů je pro každého včelaře napínavé i obtížné zároveň. Včelař ví, že včelstvo potřebuje dostatek potravy a pylu, nedaleký zdroj vody, první čerstvý pyl a nektar a výkonnou matku. Zásahy do včelstva v této době se téměř vždy ukážou jako škodlivé a mělo by se od nich raději upustit. Jestliže je v časném předjaří vidět u česna srážející se vodu, znamená to, že včelstvo už ploduje. Pokud je do úlu přinášen pyl, necháme včelstvo v klidu, protože to je dobré znamení.

Pokud zjistíme, že včely mají málo zásob (odhadem nadzvednutím úlu), musíme přistoupit k přikrmení medocukrovým těstem.

Jarní prohlídku provedeme, až teploty stoupnou nad šestnáct stupňů Celsia, měla by se uskutečnit za slunného dne a měla by sloužit k tomu, aby se ověřily zásoby, odhadla síla včelstva a jeho rozšíření.

Zdroj: Jak chovat včely

Diskuze: vinná réva plísně

Kdy začít postřik proti plísní.Plísen se objevuje začátkem července,koncem srpna

Zdroj: diskuze Vinná réva plísně
Počet odpovědí: 4

Chov octomilek

Optimální teplota pro chov je 25 °C, lze je chovat i při pokojové teplotě, ale jejich vývoj se tím prodlužuje. Naopak při vyšší teplotě 30 °C a více začínají degenerovat. K chovu lze využít libovolnou sklenici o objemu 0,2 l až 0,5 l. Hrdlo sklenice překryjeme porézní tkaninou a zajistíme gumičkou. Na dno sklenice dáme živnou půdu do výše 1 až 2,5 cm, do které přidáme nastrouhané droždí. Potom se vsype násada asi 50 dospělých octomilek na 1–3 litry obsahu nádoby. Po namnožení nových mušek se zkrmují tak, že se do nádoby klepne, tím mušky spadnou ze stěn a mohou se odsypat.

Zdroj: Jak zabít octomilky

Péče o oddělek

V novém úlu se tedy nyní nachází menší skupina včel, schopná se o něj postarat. Včely nicméně vědí, že jsou někde, kde být neměly, a pokud bychom úl nechali otevřený, zase by se vrátily do původního. Je tedy třeba nechat ho zavřený aspoň jeden den, během této doby si včely na nové místo zvyknou. Současně také zjistí, že ve svém úlu nemají matku, a přejdou do nouzového režimu – pokusí se matku vychovat z existujícího plodu, který v plástech je. Víme, že dělnice se rodí ze stejných vajíček jako matky a záleží jen na druhu potravy, kterou dostávají. Proto včely mohou v matku proměnit jakýkoli dostatečně malý zárodek v dělničině, a ty jsme jim v plástu dali. Včely si samy vyberou nejvhodnější zárodek, postaví kolem něj nouzový matečník a začnou z něho vychovávat matku. Jakmile je to takto zařízeno, včely pokračují v práci, nosí sladinu, starají se o plod a čekají, až se matka vylíhne. Když se podaří, je oplodněna a začne klást, tak se oddělek promění v plnohodnotné včelstvo; jen zpočátku dost slabé.

Zdroj: Tvorba oddělků

Obrázky se včelou medonosnou

Obrázků včely medonosné je nespočet, na některé se můžete podívat zde.

Zdroj: Včela

Oddělek

Oddělek představuje velice snadný a jednoduchý způsob rozšíření početního stavu včelstev. Ze všeho nejdříve si musíme zajistit kvalitní oplozenou matku. Nejlépe z nějakého vyššího chovu. Všechny tyto chovy rozchovávají matky z kvalitního a ověřeného materiálu. Samotný způsob tvorby oddělku je velice jednoduchý. Do připraveného úlu vložíme jako první od česna rámek s mezistěnou a další prázdnou souš. Z některého včelstva, nebo z více včelstev, odebereme tři až pět rámků s velkým počtem včel s maximálně zavíčkovaným plodem. Další rámky budou rovněž souše. Zbytkem volného prostoru se nemusíme nikterak zabývat. Samotnou matku vložíme do vhodné přidávací klícky a část této klícky vyplníme medocukrovým těstem. Přístup k tomuto těstu pro včely uzavřeme. Klícku s matkou pověsíme mezi plásty, ve kterých je plod, a to tak, aby měly včely maximální kontakt s matkou. Oddělek musíme trochu pokrmit. Asi za dva až tři dny odstraníme uzávěr medocukrového těsta a tím včely uvolní matku z klícky. Velice jednoduše poznáme přijetí matky. Oddělek nehučí, včely na česně se neklepou a nosí pyl. Tento oddělek je vhodné po přijetí matky postupně posilovat plodem z jiných včelstev, ale bez včel. Včely do doby krmení musí obsedat u větší rámkové míry (alespoň 10 rámků). U nízkých nástavků takové včelstvo musí obsadit alespoň dva nástavky.

Zdroj: Včely v květnu

Pomůcky k tvorbě oddělku

Než se včelař pustí do tvorby oddělků, měl by si samozřejmě obstarat volný nástavek se dnem a víkem, do kterého bude oddělek později přemístěn. Protože oddělené včely budou potřebovat dostatek zásob, je nutné do nástavku umístit zásobní plást a souš, na kterou byla nastříkána voda. K získání plástu i souše poslouží původní včelstvo oddělku či kterékoli jiné včelstvo. Dále by měl mít včelař po ruce zralý matečník, nejlépe rovnou dva. Připravenou musí mít včelař také přepážku, rámky (nejlépe s mezistěnami) a krmení, kterým bude včely podněcovat k dílu.

Zdroj: Tvorba oddělků

Přezimování – zimní klid

Včely neupadají do zimního spánku ani do ztuhlého stavu. Při teplotách po dvanáct stupňů Celsia se začínají shlukovat, klesnou-li teploty pod šest stupňů Celsia, vytvoří se uzavřený chumáč, ve kterém jsou včely seskupeny těsně u sebe. Všechny včely se přidají k chumáči a obklopují ho tak, až vytvoří kouli. Takovéto uspořádání je dokonalým technickým řešením, protože jeho malý povrch brání zbytečným únikům tepla. Vnější vrstva chumáče sestává z těsně u sebe sedících včel, které svými těly vytvářejí izolační vrstvu. Pod ní jsou včely, které pohybem létacího svalstva (aniž by přitom hýbaly křídly) vytvářejí teplo a to vyzařují do okolí. Včely obsedající přímo plásty se zásobami berou potravu a předávají ji všem včelám, zejména těm, které vytvářejí teplo. Podle teploty pak spotřebují rozdílné množství ze zásob medu, který jim slouží jako palivo. Touto cestou si včelstvo udržuje vnitřní teplotu asi dvacet pět stupňů Celsia, na vnějším okraji se teplota pohybuje kolem jedenácti stupňů Celsia. Aby žádná včela příliš neprochladla, starají se včely neustálými změnami místa o to, aby se všichni jedinci, kteří se na čas nalézají na chladném okraji, dostali do teplejších vnitřních prostor. Matka sedí uprostřed chumáče a své místo nemění. Tento způsob života stojí včely hodně životní energie a i přesto za celou zimu uhyne jedna až dvě hrsti včel.

Během chladného ročního období se včelař stará o vnější životní podmínky svého včelstva a měl by uskutečnit jednou za dva týdny prohlídku včelnice. V zimě je důležité, aby měly včely dostatek kyslíku, ale nebyly rušeny (otřesy, hlukem, škůdci); česno zúžíme klínem.

Kdo se chce dovědět, jak se včelám daří, může to zjistit poslechem zvenku u stěny nebo česna. Nepravidelné zvuky nebo silný hukot svědčí o tom, že včelstvu něco chybí. V případě silného hukotu vždy zkontrolujeme, zda není ucpané česno.

K zimní práci patří především drátkování rámků, zatavování mezistěn, čištění a opravy. Z uložených nástavků seškrabujeme zbytky tmelu a vosku. V zimě vytavujeme vosk z vyřezaných plástů.

V zimním období máme čas provést také bilanci předchozího roku a zamyslet se nad tím, co udělat jinak v tom následujícím roce.

Zdroj: Vyzimované včelstvo

Péče o včely v podletí

Toto období začíná zpravidla v druhé polovině srpna.

Jen od jara do plného léta žijí ve včelstvu tři včelí kasty (jedna matka, několik stovek trubců a třicet až padesát tisíc dělnic). Dělnice vykonávají veškeré činnosti nezbytné k přežití, jako je sběr nektaru a pylu, přinášení vody, stavba plástů, péče o plod, čištění a obrana. Matka zajišťuje kladení vajíček, soudržnost včelstva a dělbu práce v něm. Trubci oplodňují mladé matky, což je jejich jediný úkol. V období vrcholícího léta, kdy se začne projevovat nedostatek snůšky, začnou dělnice trubce z úlů vyhánět. Včelstvo je na podzim a zimě výhradně samičí.

Včely se již v období vrcholícího léta připravují na chladné roční období. V podletí se vytváří hranice mezi letními a zimními včelami. Líhnoucí se dělnice jsou dlouhověké, zachovávají společenství přes zimu a jsou prvními aktivními včelami na jaře. Proto začíná z biologického hlediska nový včelařský rok.

Délka života včely medonosné závisí především na tom, zda se narodila jako letní, nebo zimní včela, což se projevuje péčí o plod. Letní včela se dožívá jen tří až šesti týdnů, pracuje a stará se o plod. Úkolem zimní včely je najíst se dosyta a vydržet přes zimu. Zimní včely se dožívají zpravidla pěti až šesti měsíců, mohou se dožít i devíti měsíců. K přežití zimních včel je potřeba dostatečná zásoba. Aby včelstvo úspěšně přezimovalo, musí mít na počátku zimy nejméně deset tisíc jedinců.

Péče v podletí podporuje přirozené děje ve včelstvu. Začíná po posledním medobraní a jde vůbec o nejdůležitější včelařské úkony – na nich totiž záleží, jestli včely přezimují jako dobře opatřené a silné včelstvo. Tato péče zahrnuje důkladnou prohlídku včelstva, přípravu zimního sediska, doplnění zásob na zimu a opatření proti varroáze. Ten, kdo poprvé posuzuje stav včelstva, by měl vědět, že se v každém včelstvu nalézají různé plásty. Plásty dělíme na zásobní (obsahují med nebo pyl), plodové (je zde plod) a souše (prázdné plásty). V pozdním létě plodiště tvoří většinou dva nástavky. Včelstvo by mělo mít v každém plodišti čtyři až pět plodových plástů, dohromady tedy obsednuto nejméně osm plástů. Pak si můžeme být jisti, že máme výkonnou matku a včelstvo je dost silné. V případě, že tomu tak není, můžeme včelstva zrušit nebo spojit.

Staré tmavohnědé plásty musíme vyřadit a nechat roztavit, protože jsou méně kvalitní. Tento zákrok je i prevencí proti zavíječi voskovému, což je motýl, který proniká do úlů a do úložných prostor plástů a jehož housenky ničí včelí dílo. Napadené plásty můžeme ošetřit sirnými knoty.

Doplnění zásob na zimu: včely během léta snášejí pyl a nektar. Pyl se ukládá a nektar zpracovává na med. Med včely přijímají, aby pokryly potřebu energie a tepla, pyl potřebují k vytvoření zásob tuků a bílkovin a krmí jím plod. Jedno včelstvo v zimě spotřebuje průměrně 15 kg krmiva. Proto za odebraný med musíme dát včelám náhradu, a to v podobě cukerného roztoku.

Za krásných říjnových dnů můžeme pozorovat mladušky, které vyletují do okolí česna a vyprazdňují výkalový vak. Létavky hledají pyl a nektar. Ke konci října pomalu včely končí se snůškou, protože kvete už jen pár stromů a křovin. Plodové hnízdo se z několika tisíc buněk rychle zmenší. Koncem měsíce včely většinou úplně zastaví plodování. Včelstvo má průměrně deset tisíc jedinců, ovšem existují i výjimky. Kritická dolní hranice je pět tisíc jedinců.

Včely před zimou není třeba zateplovat, musí mít zachován kontakt s vnějším prostředím, protože podle něj regulují svůj životní cyklus. Včelstva bychom měli nechat přezimovat nad mřížkovým dnem. Otevřené dno omezí plodování, případně brání příliš časnému rozšiřování. Mimo toho se čerstvý vzduch zdola postará o to, aby se na plástech nevytvářela plíseň. Izolované víko zabrání úniku tepla nahoru.

Co se týče opatření proti varroáze, existují v zásadě dva způsoby (biotechnický a chemický). K biotechnickým opatřením patří pravidelné vyřezávání zavíčkovaného trubčího plodu na jaře, vytváření oddělků a chladné přezimování. Při chemickém boji nasazujeme především organické kyseliny a syntetické medikamenty. Používání syntetických léčiv má sestupnou tendenci, neboť u roztoče vypěstovává odolnost. Při chemickém boji se prosazují organické kyseliny (kyselina mravenčí, mléčná a šťavelová).

Zdroj: Jak chovat včely

Prodej včelích matek

Matky se chovají pro výměnu ve vlastních včelstvech, kvůli navýšení jejich počtu anebo na prodej, včelaři produkují matky či matečníky (buňky s budoucí matkou). Způsobů existuje mnoho, všechny využívají přirozených instinktů včel, které by se v určitých momentech pustily do výchovy nové matky i bez včelaře. Nové matky je možné chovat ve včelstvu při matce (matečníkové mističky jsou vloženy nad mateří mřížku), chov matek v osiřelci (to je chov bez matky a jsou zde vloženy matečníkové mističky). Matky se po oplodnění vkládají s několika dělnicemi do transportní klícky a prodávají se.

Včelstva je možné koupit přímo od včelaře nebo si je lze objednat na internetu přes nějaký obchod. Matky je možné koupit také přes internet nebo přímo u některého včelaře.

Zdroj: Prodej včelstva

Včela zednice

Jedná se o včely samotářky, které nakladou do vhodné dutiny nebo chodbičky svá vajíčka, kde každému vytvoří zvláštní komůrku. Do té přidají zásoby potravy (směs pylu a medu) a dutinu uzavřou vhodným materiálem – obvykle hlínou nebo kousky listů (záleží na druhu včely). Z vajíček se vylíhnou larvičky a ty se v komůrce živí připravenou potravou. Po nějaké době se zakuklí a nakonec se z nich vylíhne nová generace včelek. Někdy je v chodbičkách třeba deset kukel v řadě za sebou. Samičky se po vylétnutí spáří se samečky a celý cyklus se opakuje. Za svůj život postaví jedna samotářka maximálně několik desítek buněk a většinou uhyne dříve, než se z plodu vylíhnou další dospělé včely. Fascinující na tom všem je i to, že u nás žijí desítky druhů samotářek a každý druh má trochu jiný způsob života. Liší se vzhledem i velikostí. Najdeme mezi nimi malé trpaslíky, velké jen několik milimetrů, ale i samotářky téměř o velikosti čmeláků. Co však mají všechny společné, je to, že jsou užitečné a opravdu pro nás nejsou nebezpečné a není třeba se jich bát. Nejsou vůbec útočné. I při blízkém pozorování vždy volí jako nejlepší obranu ústup. Samičky samotářky žihadlo mají, ale využijí ho jen při bezprostředním ohrožení života.

Zdroj: Včela

Úly

Dnešní včelaři chovají včely v úlech. Nežijeme již tedy v dobách dávno minulých, kdy brtníci obcházeli dutiny stromů, ve kterých včely hnízdily, a celkem spoře oděni ze žebříků, často holýma rukama, podobni medvědům, med odebírali. Pak přišli na svět dřevěné úly vyrobené ze starých kmenů stromů. Těmto krásným, avšak nutno uvést, že velmi nepraktickým úlům, se říkalo „kláty“ a my známe pár včelařů, kteří si je z lásky ke včelám umístili prázdné na zahradu. Další typem úlů byly takzvané košnice – úly vyrobené ze svazků slámy.

Dnešní úly nejsou nikterak prošpikované technologiemi a moderními materiály, jak by se možná mohlo od soudobého překotného vývoje techniky a technologií očekávat. Sice včelaři okusili v 80. letech 20. století pokusy o začlenění novodobých materiálů do včelařství, ale tradiční materiály obstály na jedničku. A tak, jak rychle přišly na trh například polystyrenové úly, plastové mezistěny a podobně, tak také rychle odešly. Včelařina tak zůstává krásným oborem (pro mnohé koníčkem), kde spolu s ocelí a jinými kovy vítězí přírodní materiály, jako je dřevo či včelí vosk, který se jako produkt včel do včelstev zase navrací. Soudobý úl je v podstatě speciálně upravená dřevěná bedna čtvercového nebo obdélníkového půdorysu, se speciálně upraveným dnem a s několika takzvanými nástavky. Odmyslíte-li si totiž ono zmíněné dno (oddělíte-li jej od zbytku bedny – a ve skutečnosti tomu u některých typů úlů tak i je), pak zbytek bedny je onen nástavek. A tak je úl vlastně tvořen jedním dnem a několika nástavky a říká se mu „nástavkový“. V určitých ročních obdobích, podle toho, jak jsou včelstva silná, včelaři úly podle potřeby rozšiřují o další nástavky. V létě pak může být úl tvořen i osmi nástavky a dosahovat výšky třeba 2 metry. V zimním období pak zase bývá zpravidla tvořen jedním, dvěma až čtyřmi nástavky. Už to něco napovídá o dynamice rozvoje včelstva v ročním období. Více úlů může být seskupeno do jedné dřevěné stavby, která se nazývá včelín.

Zdroj: Včely v květnu

Tvorba oddělku s novou matkou

Oddělek můžeme utvořit také nad včelstvem tím způsobem, že nad původní nástavek vložíme mateří mřížku, nahoru nasadíme nástavek, do jehož středu zavěsíme asi 4 plásty s plodem, doplníme soušemi a zásobními plásty a úl uzavřeme. Pres noc se k plodu natáhnou zdola mladší včely a osvojí si zásoby. Příští den otevřeme očko a přidáme zralý matečník chráněný alobalem nebo staniolem. Chceme-li místo matečníku přidat oplozenou matku, měl by plod v nástavku být z větší části zavíčkovaný. S přidáním matky musíme ještě den počkat, jestliže jsme předtím mřížku opět nahradili pevným uzávěrem a nechali odlétnout starší včely. Po vylámání matečníků pak přidáme matku některým z mnoha známých způsobů. Jakmile se matka v oddělku již dostatečně rozkladla, překryjeme otvor v přepážce opět mateří mřížkou a po několika dnech můžeme přepážku zcela odstranit, protože včelstva se vlastně již spojila. Přidávání matek produkčním včelstvům pomocí oddělku je velmi jednoduché a nenásilné. V hlavním včelstvu matku nehledáme, včely si většinou ponechají mladou. Tvorba oddělku se starou matkou bude předmětem některého z dalších článků. Máte-li zájem o toto téma napište si o něj v diskusi pod článkem.

Zvykneme-li si každoročně přidávat mladou matku pomocí oddělku, můžeme omezit rojení na skutečně nejmenší míru. Včelstva s takto přidávanými matkami bývají navíc neobyčejně silná. Musíme se však smířit s tím, že v produkčních včelstvech za celou sezonu většinou matky vůbec neuvidíme.

Zdroj: Tvorba oddělků

Autor obsahu

Mgr. Michal Vinš


ČeskéNápady

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

SiteMAP

RSS

NABÍDKA OBCHODU