Informace od profesionálů

HLAVNÍ STRÁNKA

  

CHOROBY

  

PĚSTOVÁNÍ

  

ŠKŮDCI

  

RECEPTY

  
Téma

JEDOVATÉ ROSTLINY V ČR

Jedovaté rostliny pro koně

Další skupinou, u které může docházet k otravám nebo kontaktním dermatitidám, jsou hospodářská zvířata. Nejčastěji dochází k otravám na pastvě, zejména u mladých zvířat, nezkušených nových jedinců ve stádě nezvyklých na pastvu, nebo na počátku pastevního období, kdy hovoříme o pastevních intoxikacích. Dalším zdrojem otrav může být technologicky upravená píce (senáž, siláž ze zaplevelených porostů pícnin a pastvin (stájové intoxikace). U zvířat je známa druhová citlivost (skot a koně silně citliví k alkaloidu koniin v bolehlavu). Vzhledem ke změněným způsobům hospodaření došlo k významným posunům v druhovém spektru plevelů na zemědělské i orné půdě. Mezi nebezpečně se rozšiřující plevele na určitých lokalitách naší republiky patří v současné době řada jedovatých nebo prudce jedovatých rostlin pro člověka a některá hospodářská zvířata. Stoupající výskyty jsou pozorovány u plevelných druhů z čeledi lilkovitých (Solanaceae), zejména u blínu černého (Hyoscyamus niger L.), lilku černého (Solanum nigrum L.), durmanu obecného (Datura stramonium L.) a bolehlavu plamatého (Conium maculatum L.) z čeledi miříkovitých (Apiaceae).

Zdroj: Jedovaté rostliny v ČR

Diskuze: Název rostliny

Prosím o určení názvu rostliny. Nevím, jak se o ni starat.
Děkuji. Evik
Přiložený obrázek

Zdroj: diskuze Dracéna jak se o ni starat
Počet odpovědí: 9

Jsou kuřátka jedovatá

Některé druhy, jak již bylo popsáno, jsou jedovaté, například Ramaria formosa, což jsou kuřátka sličná, nebo kuřátka lososová (Ramaria subbotrytis). Také kuřátka bledá (Ramaria pallida) jsou jedovatou odrůdou.

Kuřátkovité houby se zejména málo zkušeným houbařům jako jedlé houby nedoporučují, neboť se mezi nimi vyskytují některé jedovaté druhy (viz výše), které lze od jedlých druhů jen těžko rozlišit.

Zdroj: Houba kuřátka

Diskuze: Re: Zařazení do systému

Vavřín vznešený alias bobkový list
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: nižší dvouděložné (Magnoliopsida)
Řád: vavřínotvaré (Laurales)
Čeleď: vavřínovité (Lauraceae)
Rod: vavřín (Laurus)
Binomické jméno: Laurus nobilis

Zdroj: diskuze Zařazení do systému
Počet odpovědí: 1

Je anthurie jedovatá?

Chcete-li slyšet jasnou odpověď, pak ano, anthurie se řadí mezi jedovaté rostliny a obsahuje jedovatý toxin. Asi vás nenapadne anthurii jíst, ale i kdyby se tak stalo, neznamená to, že po její konzumaci zemřete, pravděpodobně vám jen bude pěkně špatně. Před kým byste ale měli tuto rostlinu raději chránit, jsou malé děti a domácí zvířata, které neumí samy zvážit, co je konzumovatelné a co ne, a mohlo by jim to způsobit zbytečné zdravotní problémy. Anthurie vám může dokonce ublížit i při doteku pokožky, například při manipulaci nebo přesazování může být vaše kůže podrážděná, ale i popálená, případně se objeví vyrážka.

Zdroj: Anthurie

Diskuze: Re: Puklice

Actara se v domácím prostředí používá jen jako zálivka. Je to proto, abyste předešla otěru účinné jedovaté látky z listů na kůži člověka. Normálně nařeďte podle návodu a tekutinou pak rostlinu zalijte. Ona si natáhne účinnou látku přes kořeny do celého systému a vydrží v ní asi měsíc a půl.

Zdroj: diskuze Dendrobium nobile přesazování
Počet odpovědí: 4

Přehled jednoděložných rostlin

Jednoděložné rostliny tvoří velký celek krytosemenných rostlin. Většina důležitých základních plodin na světě, obiloviny, jako je pšenice, ječmen, rýže, kukuřice, čirok, oves, žito a proso, jsou jednoděložné rostliny. Ostatní potravinářské plodiny, jako je cibule, česnek, zázvor, banán, yam a chřest, jsou také klasifikovány jako jednoděložné rostliny.

Zdroj: Jednoděložné rostliny

Diskuze: Re: škůdci

Použijte na celý živý plot postřik přípravkem Actara. Ten se vstřebá do rostliny a zůstane v ní po dobu dvou měsíců. Když se pak pokusí jakýkoliv škůdce přisát na cévní systém této rostliny nasaje i tento přípravek a ihned hyne. V době růstu postřik opkujte po dvou měsících každý rok.

Zdroj: diskuze Škůdci
Počet odpovědí: 1

Co jsou jednoděložné rostliny?

Jednoděložné rostliny tvoří jednu čtvrtinu všech kvetoucích rostlinných druhů. Patří mezi jedny z největších a nejznámějších skupin rostlin, včetně lilií, orchidejí, agáve, palem a trav. I přes časté tvrzení, že jednoděložné rostliny jsou stereotypní, se domníváme, že jsou velice rozmanité, a to nejen svou velikostí.

Zdroj: Jednoděložné rostliny

Diskuze: Re: žlutě kvetoucí keř

Povedlo se vám vypěstovat rostlinu Zimolez zákrovečný (Lonicera involucrata). Lonicera involucrata je druh zimolezu pocházející ze severní a západní části Severní Ameriky. Roste v nadmořských výškách od hladiny moře do 2,900 m.
Je často používán jako okrasná rostlina. Je odolný proti znečištěnému ovzduší a může být pěstován ve velké zahradě. Plody můžou být jedovaté.

Zdroj: diskuze Žlutě kvetoucí keř
Počet odpovědí: 1

Jednoděložné rostliny – foto

Tady je několik fotografií zachycujících jednoděložné rostliny a jejich semena.

Zdroj: Jednoděložné rostliny

Diskuze: túje

Prosim o radu. Mame kolem plotu vysazene krasne vvsoke tuje. Pul metru od tuji mame sklenik, kde pestujeme zeleninu. Od znameho jsem se dozvedela, ze tuje jsou jedovate. Ted se bojim, zda-li to nevadi zelenine. Neni to nebezpecne? Dekuji za odpoved. S pozdravem Pavlina

Zdroj: diskuze Túje
Počet odpovědí: 1

Keř s modrými bobulemi

Mahony jsou nízké až středně vysoké keře, kytka, květina (vysoké 60–150 cm, široké 100–180 cm). Listy mají lichozpeřené, stálezelené, na okrajích pichlavé až ostnitě zubaté. Na podzim se listy často zbarvují do červena až téměř do hněda, zachovávají si však svůj tvar. Květy jsou oboupohlavné, výrazně žluté. Plody jsou modré bobule, na rozdíl od ostatních částí rostliny jen mírně jedovaté. Nejčastěji pěstovaná je u nás velmi dekorativní mahónie cesmínolistá (Mahonia aquifolium). Rostlina se používá k dekoraci, a to jako samotná nebo do vazeb, přičemž je výsledná kytice velmi originální.

Mahony rostou v přírodě převážně na polostinných až stinných stanovištích v lesích a hájích a z toho vycházíme i při jejich pěstování – i na zahrádce jim svědčí jim polostinné či stinné místo, na slunečním úpalu neprospívají.

Zdroj: Mahon a jeho pěstování

Diskuze: Re: jak stříhat rakytník řešetlákový

Klidně se do toho stříhání pusťte.Já mám také starší rostliny. Uvádí se, že rakytník plodí na dvouletém dřevě. Loni jsem ostříhal starší rostliny, které narostli asi do 3metrů. Stříhal jsem je při sklizni, líp se mi obíraly plody. Měl jsem obavy, že letošní úroda bude slabší. Úroda byla stejná, rostliny se zmladily a hrozny plodů byly bohatší. Loni jsem ze dvou rostlin sklidil 28 litrů a leto to bylo to samé.

Zdroj: diskuze Jak stříhat rakytník řešetlákový
Počet odpovědí: 2

Kolopejka

Kolopejka ve volné přírodě roste v horách na severní části ostrova Madagaskar. Tato keříkovitá rostlina má sukulentní listy s ozubeným lemem. Květenství se skládá z drobných trubkovitých květů bílé, žluté, červené, růžové, fialové nebo oranžové barvy. Kvete po celou část roku. Existuje více druhů této rostliny, které se od sebe liší květem. Kvete v průběhu celého roku. Obsahuje jedovaté šťávy, které po požití mohou podráždit žaludek. Květy nevoní. Kolopejka je krátkodobá květina, kterou většinou odstraňujeme poté, co přestane tvořit květy.

Pěstování: Rostlina vyžaduje dostatečně světlé stanoviště, bez přímých slunečních paprsků v poledne. Vyhovuje jí běžná pokojová teplota, v zimě má ráda minimum 10 °C. Po celý rok zaléváme mírně. Zaléváme vždy tehdy, když substrát vyschne. Svěšené listy jsou příčinou vydatné zálivky. Rostlina snáší suchý vzduch. Rosení jí nesvědčí. Hnojíme v době květu jednou za měsíc. Množení je možné stonkovými nebo vrcholovými řízky, které můžeme zasadit rovnou do země. Při teplotě půdy 20 °C dobře zakořeňují. V případě, že chceme rostlinu uchovat pro příští rok, přesazujeme ji vždy po odkvětu do rašelinového substrátu s příměsí písku. Přelitím může rostlina začít hnít.

Zde můžete shlédnout fotografie kolopejky.

Zdroj: Kvetoucí pokojové rostliny

Diskuze: Je to nemoc

Prosím poraďte - anturie mi začaly "brečet" = všude okolo rostliny je na okně i parapetu lepkavá, mazlavá hmota. Zdá se mi, že rostliny přijímá mnohem méně vody než dřív, kvete normálně. Vzala jsem ji tedy ven, osprchovala vodou, očistila listy a po jejich oschnutí jsou již zase lepkavé. Co mám dělat, poraďte. Moc děkuji

Zdroj: diskuze Anturie pěstování
Počet odpovědí: 11

Ekonomický význam jednoděložných rostlin

Jednoděložné rostliny jsou z ekonomického hlediska snad nejdůležitějším organismem na zemi. Naše čtyři nejdůležitější potraviny – kukuřice, rýže, pšenice a ječmen jsou nositeli jedné dělohy a patří do jednoděložných rostlin. Bambusy a listy palem jsou primárním zdrojem stavebních materiálů v mnoha tropických zemích. Cukrová třtina, ananas, datle, banány a mnoho dalších známých odrůd tropického ovoce patří také mezi jednoděložné rostliny.

Zdroj: Jednoděložné rostliny

Diskuze: Re: přísavník tříprstý jedovatý

Na přísavníku jsou jedovaté jeho plody. Jed účinkuje jen na savce, takže ptáci ani domácí drůbež nejsou ohroženi. Jedovatost bobulí je jen slabá a k otravě ohrožující život dětí by bylo zapotřebí sníst velkou hrst těchto plodů. Jejich chuť je však silně hořská a díky tomu je prakticky nemožné spolknout větší množství bobulí. Takže otravy dětí se přímo bát nemusíte.

Zdroj: diskuze Přísavník tříprstý jedovatý
Počet odpovědí: 1

Kokon zápřednice jedovaté

Zápřednice jedovatá je poměrně velký a nápadný pavouk, který svou velikostí budí pozornost. Samice dorůstají velikosti 10–15 mm a patří tak mezi největší druh zápřednic ve střední Evropě. Samci jsou o něco menší a dorůstají velikosti 7,5–12 mm. V obou případech se jedná o délku těla, bráno bez končetin.

Samičky jsou zbarvené méně výrazně, převládá u nich zelenavé zbarvení zadečku, které se ke konci života mění až v béžovohnědé. Samečkové mají zadeček žlutý s nápadným tmavým podélným pruhem. Velmi nápadně jsou však u obou pohlaví zbarvena klepítka a hlavohruď – jsou výrazně oranžové až červené. Pouze konec klepítek (chelicer) je černý. V přírodě se s dospělými pavouky můžeme setkat od začátku července do přelomu října a listopadu. S mláďaty se můžete setkat již od května.

Zápřednice jedovaté si dělají poměrně velký zámotek na řadě travin, nejčastěji na třtině křovištní (Calamagrostis epigejos), ale i na dalších druzích, jako je ovsík nebo lipnice.

Objevit tyto pavouky v přírodě vyžaduje určité znalosti. Většinu života tráví ve svých zámotcích a opouští je především samci, kteří se vydávají hledat samičky. Zápřednice zámotky využívají k odpočinku, k rozmnožování, ke kladení vajíček i jako místo, kde se starají o mláďata v prvních dnech jejich života.

Jak již bylo řečeno výše, jedná se o pavouka, který dokáže bolestivě kousnout. U zdravého člověka způsobuje lokální otok, nebo dočasné znecitlivění okolí vpichu. Samozřejmě u citlivějších osob může být reakce odlišná.

Zdroj: Jedovatý pavouk v ČR

Diskuze: Re: orchidej

Za to můžou fyziologické podmínky rostliny. Nejčastější příčinou bývá zálivková voda, která se orchidei nelíbí. Zkuste ji zalévat vodou dešťovou.

Zdroj: diskuze Orchidej
Počet odpovědí: 1

Zápřednice Mildeova

Tento druh dorůstá velikosti okolo 10 mm. Zbarvení je žlutavé až šedohnědé, hlavohruď a nohy jsou někdy až nazelenalé. Zadeček je oválný s nevýraznou srdeční skvrnou. Nohy jsou poměrně dlouhé, šedohnědé.

V ČR poměrně běžný druh, zvláště ve větších městech v nižších polohách. V ČR objevena nedávno, šíří se dnes již téměř po celé ČR. Je to nejjedovatější pavouk v ČR.

Zápřednice Mildeova obývá skalnaté stepi a kamenité stráně, mnohem častěji se s ní však setkáme v okolí lidských sídel na zdech, v budovách a podobně. Ve dne se ukrývá ve svém pavučinovém zámotku pod kameny či ve štěrbinách. Aktivní je až za soumraku a v noci, kdy ji můžeme v letních měsících často spatřit na zdech domů. S dospělci se setkáme od května do prosince. Často zimují v budovách.

Zdroj: Jedovatý pavouk v ČR

Druhy kvetoucích rostlin

Rozlišujeme zhruba 250 tisíc druhů kvetoucích rostlin. Tvoří asi 80 procent ze všech druhů rostlin na Zemi. Kvetoucí rostliny dále můžeme rozdělit do dvou velkých podskupin, a to na jednoděložné a dvouděložné.

Jednoděložné rostliny

Jednoděložné rostliny mají jen jednu dělohu, mají listy s paralelními žílami a části květiny bývají v násobku tří. Je jich asi 70 tisíc druhů a patří mezi ně například trávy, lilie, orchideje, kosatce, palmy a mnoho dalších.

Dvouděložné rostliny

Dvouděložné rostliny mají dvě dělohy, listy s větvením a části květiny bývají v násobcích po čtyřech nebo pěti. Je jich asi 180 tisíc druhů a řadíme mezi ně sedmikrásky, kaktusy, magnólie, růže a většinu typů stromů.

Důležitými rostlinami jsou trávy. Je jich asi 8 tisíc druhů a jsou to rostliny s malými květy. Poskytují potravu nejen pro pasoucí se zvířata, ale patří mezi ně také potraviny jako například obiloviny, rýže či kukuřice.

Zdroj: Kvetoucí rostliny

Brslen evropský

Pod latinským názvem Euonymus europaeus se ukrývá opadavý, 1 až 7 m vysoký keř. Mladé větve mívá zelené až zelenohnědé, převážně oblé, starší větve jsou okrouhle 4hranné, s korkovými lištami, šedohnědé, červenohnědé až téměř černé. Listy řapíkaté, jednoduché, podlouhle eliptické až podlouhle kopinaté, na vrcholu zašpičatělé, na bázi klínovité, na okraji drobně pilovité, lysé, pouze na spodní straně na žilkách kratičce chlupaté. Květy vyrůstají v úžlabních vidlanech, jsou drobné, 4četné, korunní lístky úzce vejčité až čárkovité, na okraji často podvinuté a brvité, žluté až žlutozelené, tyčinky 4, květní lůžko se širokým diskem. Plodem je 4pouzdrá, růžová až karmínově červená tobolka. Brslen kvete v květnu až červenci.

V ČR se vyskytuje dosti hojně od nížin po podhorské oblasti. Celkově roste téměř v celé Evropě, na severu po Irsko, Skotsko, Dánsko a jižní Švédsko, na východě po Volhu, Krym a Kavkaz, na jihu po sever Španělska, Francii, Itálii, Korsiku, Sicílii a Řecko. Dále roste v Malé Asii.

Brslen obsahuje mimo jiné jedovatý glykosid evonymin, kterého je nejvíce přítomno v kůře, plodech a větvích. Chemicky patří evonymin do skupiny náprstníkových glykosidů, jeho srdeční účinek je však nepatrný. Otravy brslenem se projevují podrážděním zažívacího ústrojí, zvracením, studeným potem a průjmem. Byly pozorovány zejména u dětí a u zvěře.

Pěstuje se zejména pro své ozdobné plody a pro podzimní zbarvení listů, v současnosti je vyšlechtěna celá řada kultivarů lišících se barvou plodů (červené, bílé, žluté), listů nebo vzrůstem (zakrslé, převislé). Brslen je odolný vůči mrazu i suchu, vyžaduje ale světlé stanoviště. Dobře snáší zastřihování, takže se hodí i do živých plotů.

Bolševník obecný

Latinský název Heracleum sphondylium patří dvouleté nebo i víceleté bylině, která po rozemnutí nepříjemně páchne. Přímá lodyha je dlouhá 50 až 150, někdy i 200 cm, je dutá, rýhovaná, chlupatá, na kolénkách s oblastí nápadných chlupů, v horní části rozvětvená. Přízemní listy obrovské, až 60 cm dlouhé, dlouze řapíkaté, 3–5četné. Lodyžní listy 5 až 20 cm dlouhé. Okolíky jsou na lodyze i na větvích, mají 10 až 25 cm v průměru, jsou ploché, s okolíčky v počtu zpravidla 10 až 25. Květy takřka všechny oboupohlavné, jen některé pouze samčí, korunní lístky obsrdčité, vykrojené, bílé, nazelenalé, výjimečně růžové, na okraji větší a hlouběji dvoulaločné. Bolševník kvete v červnu až říjnu.

V ČR hojný na většině území, celkově v mírném pásmu Evropy a západní Sibiře, na jihu po Pyrenejský, Apeninský a Balkánský poloostrov a po Kavkaz. Roste na loukách (zejména dobře hnojené), vlhkých pastvinách, lužních lesích a jejich lemech, příkopech, dává přednost půdám humózním, vlhkým, slabě kyselým až slabě zásaditým, s dostatkem dusíku.

Bolševník obecný obsahuje furanokumariny (bergapten, pimpenellin, sphondin), které mohou po doteku zejména na světle vyvolat na kůži pigmentové skvrny, otoky, puchýře nebo záněty. Dále obsahuje heraclein (v nati), silice, étery, alkoholy a oktanol (olej s hexyllbutyrátem, kyselinami kaprinovou a laurinovou a jinými látkami). Nejvíce jedovaté jsou nezralé plody.

Černýš luční

Má latinský název Melampyrum pretense a jde o bylinu vysokou obvykle 10 až 40 cm. Lodyha je přímá, málo až velmi větvená, listy čárkovitě kopinaté až vejčité, zvláště na okrajích pýřité. Jednostranné hrozny jsou 8 až 40květé. Květní koruna má velice proměnlivé zbarvení od bělavé po žlutou, někdy růžový nebo fialový nádech. Květy se objevují v červenci až září. Plodem je tobolka. Rostlina je poloparazitická, svými kořeny se přisává k hostitelské rostlině a odnímá jí živné roztoky.

V ČR roste černýš většinou hojně, jen v nejteplejších oblastech místy vzácně. Celkově se vyskytuje v celé Evropě, vyjma nejjižnějších částí, a dále v Asii, zejména v západní a střední Sibiři. Roste v listnatých, smíšených i jehličnatých lesech, na pasekách, okrajích lesních cest, na horských loukách, vřesovištích či rašeliništích. Najdeme ho i na suchých i zamokřených půdách, preferuje kyselejší půdy.

Černýš patří mezi slabě jedovaté rostliny, obsahuje toxickou iridoidní sloučeninu aukubin, která má tlumivý účinek na centrální nervovou soustavu. Tato látka zároveň způsobuje, že černýš při sušení černá – odtud také jeho český název.

Zdroj: Jedovaté rostliny v ČR

Historie tříd rostlin

Kvetoucí rostliny byly tradičně rozděleny do dvou hlavních skupin nebo tříd:

  • Jednoděložné rostliny (Liliopsida)
  • Dvouděložné rostliny (Magnoliopsida)

Pro většinu lidí je rozdělení do dvou tříd již samozřejmostí, učili se ho ve škole, je jasně srozumitelné, ale odborníky na botaniku není vždy toto dělení jednoznačně uznávané.

Jako první s dělením rostlin přišel cca 370 let před naším letopočtem Theoparastus. Toto dělení spočívalo v dělení rostlin na základě formy jejich růstu, tedy na stromy, byliny a vinné révy, tato klasifikace trvala až do roku 1600.

V roce 1682 John Ray publikoval dělení rostlin na jednoděložné a dvouděložné rostliny v podobě formálního taxonomického postavení. Tento systém byl propracován botanikem Antoinem Laurentem de Jussieu v roce 1789.

Zdroj: Jednoděložné rostliny

Co jsou nekvetoucí rostliny, které čistí vzduch?

Pravděpodobně jste slyšeli o rostlinách, které čistí vzduch a zbavují naše domovy vnitřních toxinů. Tyto rostliny kromě krásy, kterou ozvláštňují naše domovy a kanceláře, nám vytvářejí i prostředí, ve kterém se cítíme příjemně, dokážou nám zlepšit náladu při naší každodenní činnosti a mají uklidňující účinek nejen na pracovišti, ale i v našich domovech. Rostliny se dají použít jako dárky k různým příležitostem, které vykouzlí úsměv na tváři všech přítomných.

A to není vše. Studie NASA spolu s dalšími studiemi týkajícími se kvality vnitřního ovzduší ukázaly, že běžné pokojové rostliny mají schopnost snižovat toxické chemikálie ze znečištěného ovzduší ve vnitřních prostorách budov.

Tudíž se jedná o opravdu přínosné rostliny, které čistí vzduch a odstraňují například formaldehyd, benzen, trichlorethylen a jiné chemikálie uvolňující se z barev, látek a věcí běžné potřeby, které pravidelně používáme.

Zdroj: Nekvetoucí rostliny, které čistí vzduch

Časté otázky o jednotlivých třídách

Tyto otázky vznikly z mylných představ a špatné znalosti botaniky u laické veřejnosti.

  1. Jsou borovice jednoděložné, nebo dvouděložné? Borovice jsou jehličnaté stromy a nejsou ani jednoděložné, ani dvouděložné. Pouze rostliny jsou považovány za členy těchto dvou tříd.
  2. Mají všechny dvouděložné rostliny květy? Ano, zhruba ano, všechny dvouděložné a jednoděložné jsou kvetoucí rostliny. Nicméně, byliny nejsou vždy tím pravým měřítkem. Například duby, javory a další stromy jsou dvouděložné, ale nevytvářejí zjevné květy. Trávy jsou jednoděložné a jejich květy jsou často přehlíženy, protože nemají okvětní lístky. Dále existují kvetoucí rostliny, které kvetou jen zřídka, například Duckweeds (okřehek), malá vodní volně plovoucí rostlina, která se šíří především na základě vegetativního růstu.
  3. Pokud jednoděložné rostliny nemají dřevo, co mají palmy? Kmen palmy je tvořen z překrývajících se listů, kdy dochází k zahuštění a zvětšení buněk s propojením kořenů. Tuto funkci používají také další rostliny, například Cykasy a stromovité kapradiny. Cykasy jsou jednoduché a primitivní rostliny, které přežijí vše a jsou na naší planetě od dob dinosaurů.

Zdroj: Jednoděložné rostliny

Kala

Kala pochází z jižní Afriky, kde roste v bažinatých oblastech, ve kterých je v létě sucho. Roste keřovitě a skládá se z dutých stonků, z kterých vyrůstají tmavě zelené listy, později se objevují květy. Jejich barevná škála je velice pestrá, od bílé po různé odstíny žluté, růžové, oranžové a červené. Květenství se skládá z toulce a palice. Rostlina kvete od května do srpna. Rostlina obsahuje jedovaté látky, které při dotyku mohou podráždit pokožku. Její květy jsou vhodné k řezu.

Pěstování: Kala miluje světlé stanoviště, ne však přímé slunce. V období od října do prosince vyžaduje teplotu okolo 10 °C, jakmile začnou vyrážet stonky, tak by teplota měla být okolo 20 °C. V létě rostlinu vydatně zaléváme, v zimě jen mírně. Rosíme pouze listy. Hnojíme 2x měsíčně v období květu. Rostlinu množíme dělením trsů při přesazování po období klidu. Přesazujeme na začátku zimy do rašelinového substrátu s příměsí jílu. Rostlinu můžeme letnit na zahradě nebo na balkóně již od poloviny května. Na podzim rostlinu přesuneme do místnosti. Kale vadí příliš suchý vzduch, díky kterému se na rostlině objevují mšice a svilušky. Aby rostlina pravidelně kvetla, je nutno dodržovat klidové období. Po odkvětu rostlině snižte zálivku. Přesadíme ji a přeneseme do místnosti na chladnější stanoviště. Jakmile začnou stonky vyrážet, přesuneme ji do místnosti, kde je pokojová teplota.

Zde můžete shlédnout fotografie květiny kala.

Zdroj: Kvetoucí pokojové rostliny

Jedovaté pokojové rostliny

Některé pokojové rostliny jsou jedovaté a mohou způsobit značné potíže, ne-li smrt. Přitom jsou to běžné kytičky, které má většina z nás pro radost v kanceláři či domácnosti. Neznamená to, že bychom teď měli přijít domů a – pokud máme malé děti – jít od rostliny k rostlině a vyhazovat. Pravděpodobnost, že se malé děti zakousnou do hlízy bramboříku, je docela nízká, pokud hlízy zrovna nebudete mít vyndané někde na parapetu. Ale pozor u amarylisu nebo klívie, kde je jedovatá celá rostlina – a ta už je lehce dostupná. Uškubnout si kousínek listu není vůbec žádný problém. Zkrátka a dobře, je důležité o tomhle nebezpečí vědět. Když například odstraňujete list tchynina jazyku, může vám skápnout trocha tekutiny z rostliny na prst. A běžíte si hned umýt ruce?

Diefenbachie skvrnitá

Latinský název Dieffenbachia maculata ukrývá statnou, až 2,5 m vysokou rostlinu s dřevnatým, přímo rostoucím kmínkem. Listy má velké, řapíkaté, střídavé, široce eliptické, výrazně žilnaté, skvrnité nebo pruhované. Květy drobné, žluté, uspořádané v palici (v kultuře se však objevují jen ojediněle). Plodem je červená až oranžovo-červená bobule.

Diefenbachie se řadí mezi středně jedovaté rostliny. Zejména stonek, ale i jiné části rostliny obsahují krystaly šťavelanu vápenatého, který dráždí pokožku, oči i sliznice. Po požití rostliny se objevuje slinění, zvracení, křeče, záněty a otoky zejména v ústech, v krku a na rtech, v těžších případech se mohou vyskytnout i dýchací potíže. Postiženému je třeba podávat dostatek tekutin a je nezbytné přivolat lékařskou pomoc. Na kůži vyvolává šťáva z rostliny místní podráždění, pálení, svědění, někdy i puchýře, dostane-li se do oka, může způsobit jeho poškození nebo i dočasnou slepotu. Z těchto důvodů by se diefenbachie neměla pěstovat v bytech, kde se volně pohybují buď velmi malé děti, nebo domácí zvířata.

Pěstuje se v řadě odrůd, které se liší zejména kresbou na listech. V létě potřebují vyšší teplotu, ale ne přes 30 °C, v zimě je nejvhodnější teplota 18 až 20 °C. V létě je nezbytné chránit diefenbachie před přímým sluncem, naopak v zimě jim vyhovuje jasně osvětlené místo. Nesnáší průvan. Na jaře a v létě je důležitá častá zálivka, v zimě je dobré přísun vody poněkud omezit. K zálivce by měla být použita měkká (dešťová) voda pokojové teploty. Rostlině prospívá vyšší vzdušná vlhkost (70 až 80 %), při nižší vlhkosti je nutné rosit. Množí se vrcholovými řízky nebo řízky z kmínku o délce asi 5 cm. Vrcholové řízky zakořeňují v rašelinném substrátu při teplotách 22 až 24 °C za 4 až 6 týdnů. Po práci s řízky si nezapomeňte důkladně umýt ruce!

Oleandr obecný

Latinský název Nerium oleander patří až 4 m vysokému keři (v bytě dorůstá do 2 m). Listy má kožovité, kopinaté, ve 3četných přeslenech. Květy rostou ve vrcholičnatých latách, jsou bílé, žluté, červené nebo růžové, někdy plnokvěté.

Oleandr je prudce jedovatý, v listech, stoncích a květech obsahuje glykosidy (oleandrin, neriin, neriantin) tonizující srdeční svalovinu a působící silně močopudně. Otrava se projevuje zvracením, závratěmi, arytmií, křečemi a horečkami, těžké otravy mohou končit i smrtí. U postiženého je třeba vyvolat zvracení (není-li spontánní), zajistit výplach žaludku a podat mu aktivní uhlí. Nezbytné je co nejdříve přivolat lékařskou pomoc. Šťáva z rostliny může vyvolat na pokožce záněty. Jedovatý je i med včel, které sbíraly nektar na oleandrových květech. Vůně květů může vyvolat u citlivých osob bolesti hlavy a závratě. V minulosti se oleandrové listy používaly jako jed na krysy, potkany a myši.

Oleandr se pěstuje při běžné pokojové teplotě, měl by být umístěn na slunné stanoviště. Od jara do podzimu zalévat vydatně, v zimě méně. Na přelomu jara a léta lze oleandr množit vrcholovými řízky, které při teplotě okolo 16 °C zakoření asi za 4 týdny.

Narcis

Latinský název Narcissus hybrida nese víceletá bylina vysoká 8 až 60 cm, přezimující podzemními cibulemi. Listy má úzce řemenovité, duté květní stvoly nesou obvykle jeden květ, někdy i více. Květ je tvořen okvětím s pakorunkou, jejíž délka i zbarvení se liší dle odrůdy. Kvete v březnu až květnu. V současnosti existuje okolo 10 000 odrůd, které se dělí do 12 základních kategorií.

Většina pěstovaných odrůd byla vyšlechtěna z původních druhů rostoucích v oblasti Středozemí.

Celá rostlina, zejména však cibule, obsahuje jedovaté alkaloidy (narcisin a tazetin). Otrava se projevuje silným zvracením a průjmem.

Půda pro pěstování narcisů by měla být propustná, středně těžká, vlhčí a výživná, v podstatě ale porostou v jakékoliv normální půdě. Vyjma narcisů skupiny Tazetta jsou všechny mrazuvzdorné, všem odrůdám vyhovuje slunné až slabě přistíněné stanoviště. Množí se dceřinými cibulemi, které dorůstají za 2 až 3 roky, takže se během několika let rozrostou ve velké trsy. Cibule se sázejí nejlépe v září, a to do hloubky, která přibližně odpovídá dvounásobku výšky cibule. Trsy by se měly dělit po 4 až 5 letech, kdy se v červenci či srpnu vyjmou z půdy a po rozdělení se okamžitě znovu zasadí. Po odkvětu je možné odstranit květy, listy je však dobré ponechat na rostlině až do jejich přirozeného skonu.

Zdroj: Jedovaté rostliny v ČR

Zprostředkovaná transformace jednoděložných rostlin

Toto vše jsou strategické suroviny pro lidstvo, z tohoto důvodu dochází k zprostředkované transformaci těchto komodit. Poprvé bylo této transformace dosaženo v polovině 90. let. Po tomto úspěchu došlo k zdokonalení technik, které vedly ke zlepšení regenerace.

Dělení produktů ve zprostředkované transformaci:

  • trávy a obiloviny – velké skupiny jednoděložných
  • jednotlivé rostliny – banány, ječmen, okřehek (krmivo pro vodní drůbež), gladioly, kukuřice, cibule, ananas, rýže, sorghum – čirok (obilovina), turfgrass (tráva), pšenice

Zdroj: Jednoděložné rostliny

Opylení a jeho význam

Opylení je přenos pylu ze samčí tyčinky na samičí pestík. Pokud dojde ke spojení samčích a samičích částí stejného druhu, dochází k opylení a následně k tvorbě semene. K opylení může dojít různými způsoby, například zvířaty nebo větrem. Květiny přitahují hmyz svým sladkým nektarem. Některý hmyz se tímto nektarem živí a tím, že přelétá z jedné rostliny na druhou, pyl přenáší a rostliny opylovává. K opylení může dojít také tím, že vítr pyl rozfouká a zanese do dalších květů. Květy opylené hmyzem bývají pestrobarevné a silně voní, kdežto rostliny opylené větrem, jako jsou trávy, mají květy často malé a bez lístků.

Pokud dojde k opylení kvetoucí rostliny, začnou se uvnitř květu tvořit semena. Semena rostlin se postupně vyvíjí. Plod obklopuje semeno a vyrůstá z něho například jablko, hruška nebo fazolový lusk. První fáze růstu u plodu rostlin z osiva se nazývá klíček. V případě, že má semeno dostatek slunečního světla a vody, vyklíčí a rostlina začíná růst.

Zdroj: Kvetoucí rostliny

Co s muškáty na jaře

Muškáty, které přezimují na světle v chladné místnosti, se za pošmourných zimních dnů často nepěkně vytáhnou do výšky. Rostlinám průběžně odstraňujte odumřelé části i neduživé výhony. Ostatní přerostlé výhony sestříhněte na délku 15–25 centimetrů. Z odstřihnutých výhonů pak můžete nařezat asi deseticentimetrové řízky, ze kterých si snadno vypěstujete nové rostliny. Řízky zasaďte do písčito-kompostového substrátu, kde při mírné zálivce velmi rychle zakoření. Substrátem naplňte hlubší květináče o průměru 6–8 cm. Na dně nesmí chybět drenážní otvor. Do každého květináče zapíchněte vždy po jednom řízku.

Přibližně od poloviny února začněte rostliny, které úspěšně přezimovaly, zalévat více. Souvisí to s přibývajícím světlem. Začátkem března rostliny přesaďte do čerstvého živného substrátu. Nádoba by neměla být o moc větší než ta minulá. Při té příležitosti zkontrolujte kořeny a odstraňte odumřelé části. Nadzemní část zkraťte na 3–5 kolínek. Přesazené rostliny umístěte na světlé stanoviště s teplotou kolem 15 až 18 °C. Jakmile rostliny začnou růst (což je známka, že zakořenily), můžete je přemístit ven. Ovšem nehrozí-li ještě mrazíky.

Zdroj: Řízkování muškátů

Autoři obsahu

Mgr. Světluše Vinšová

Nina Vinšová

Mgr. Michal Vinš


ČeskéNápady

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

SiteMAP

RSS

NABÍDKA OBCHODU