JELENÍ KRK RECEPT je jedno z témat, o kterém si můžete přečíst v tomto článku. Jelení guláš je tradiční myslivecký pokrm připravovaný z různých částí jeleního masa. Jedná se o kousky dušeného masa s hnědočervenou omáčkou, typické vůně a chuti po mase a dalších použitých surovinách. Rovněž maso má svou charakteristickou vůni a chuť.
Jelení maso
Jelení maso se řadí mezi zvěřinu, která jistě nepatří v našich domácnostech k denně připravovaným pokrmům, avšak jednou za čas ji ocení asi každý. Nejlepší maso mají zvířata do stáří jednoho roku a potom zvěř samičí. Zvěřina je maso volně lovených zvířat žijících v přírodě nebo chovaných pro lov. Jde o maso poměrně aromatické, jeho chuť při tepelné úpravě podtrhujeme přidáním slaniny a koření, například jalovce. Chuť masa však výrazně ovlivňují takové faktory, jako jsou roční období, část masa, věk zvířete a množství krmiva. Zvěřinu je nutno nechat před úpravou odležet, případně se nakládá do mořidel.
Jelení maso rozdělujeme na přední a zadní. K přednímu masu řadíme krk, plece, hrudí. Do zadního masa patří hřbet a kýta. Na přípravu guláše se nejlépe hodí krk, plec či kýta.
V naší poradně s názvem JELENÍ GULÁŠ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sylva..
Může se občas jíst jeleni guláš na warfarin.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Při léčbě Warfarinem je důležité hlídat příjem vitamínu K na stejné úrovni každý den. Jelení maso, stejně jako maso ostatních zvířat, obsahuje jen málo vitamínu K a proto není třeba jeho konzumaci nijak hlídat. 200 gramů syrového masa z jelena obsahuje 2,2 mikrogramů vitamínu K. Když si dáte jelení guláš s houskovým knedlíkem nebo s rýží, tak ho můžete jíst podle libosti neomezeně. Rýže totiž neobsahuje žádný vitamín K a pšeničná mouka v knedlíkách má jen zanedbatelné množství vitamínu K. Pšeničná mouka a rýže a výrobky z nich jsou nejlepší přílohy pro pacienty užívající Warfarin. Brambory jsou na tom o něco hůře. Jedna středně velká brambora obsahuje 4 mikrogramy vitamínu K. Přeji dobrou chuť.
V tomto receptu se používá jelení maso. Recept je ale strukturovaný tak, že maso můžete nahradit jakoukoliv zvěřinou. Je jen na vás, zda si chcete připravit jelení klobásu, srnčí klobásu nebo klobásu z divočáka.
Ingredience
Na 1 kg divokých klobás:
600 g zvěřiny např. rameno, krk, břicho;
400 g pruhovaného vepřového bůčku.
Koření na kg masa:
20 gramů kuchyňské soli;
3 gramy pepře;
1 g muškátového květu;
2 gramy kmínu;
1 g bobule jalovce;
0,5 g bobkového listu;
1 g nového koření;
2 gramy majoránky;
0,5 g hřebíčku.
Potřebujete toto vybavení:
Mlýnek na maso;
Mlýnek na koření / hmoždíř;
Plnička uzenin / nástavec na mlýnek na maso / ruční plnicí trychtýř;
Šicí jehla nebo párek;
Přírodní střívka
K plnění klobásy potřebujete přírodní střívka ráže 28/30 nebo ovčí střívka ráže 20/22, podle toho, jak velkou chcete mít velkou klobásu ze zvěřiny.
Postup
Maso a vepřový bůček nakrájíme na kousky velikosti mlýnku.
Koření najemno umeleme.
K masu přidáme koření a vše spolu promícháme.
Nyní promíchejte a hněťte mleté maso asi 3 minuty. To vytvoří dobré spojení a zabrání tomu, aby se vaše klobása rozpadla, když ji nakrájíte.
Natáhněte střívko na plnič klobásy a pomalu spusťte hmotu do střívka. Jakmile hmota dorazí do střeva, můžete konec zauzlovat.
Masovou směs naplňte do střívek.
Zakruťte je. Můžete se rozhodnout, jak velká má být vaše klobása. Je důležité, abyste se otočili opačným směrem. Tedy 1x dopředu a 1x dozadu.
Vezměte jehlu a propíchněte klobásu, abyste otevřeli všechny vzduchové otvory. Zabráníte tak jejich pozdějšímu prasknutí na grilu.
Váš jelení klobása je hotová. Přeji hodně zábavy při její výrobě!
Ve svém příspěvku RECEPT UTOPENCI SE ZELÍM A KŘENEM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Inka.
V severních Čechách v hospůdce U vodopádu v zimě podávávali utopence s cibulí, zelím a křenem. Bylo to ohromné s chlebem a 2 dcl svařáku. Má někdo na podobné utopence recept?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ivana.
Dobrý den, naložila jsem špekáčky, asi po týdnu jsme ochutnali a přidali cibuli.
Teď jsou naložené asi čtyři týdny a obsah se trochu zakalil a objevily se bublinky.
Máte s tím někdo zkušenost? Děkuji za odpověď.
O krůtím mase se všeobecně tvrdí, že má devět druhů a zároveň i mnoho chutí. Běžný spotřebitel zná z obchodů většinou jen dva druhy krůtího masa a tím jsou prsa a stehýnka. Znalci však objevili i další lahůdky, jako je například opomíjený krůtí krk. V dřívějších dobách dávaly hospodyňky krůtí krk pouze do polévky či ho obíraly do rizota. Dnes se kupuje krk na vaření, ale i na pečení. Ano i na pečení, protože zákazníci, velcí labužníci, dobře vědí, že když se krůtí krk upeče, je to opravdová delikatesa. Upečenému šťavnatému masu s červenou křupavou kůžičkou totiž odolá jen málokdo.
K vůbec nejchutnějším masům krůty nepatří ani prsíčka ani krk, ale dvě malé kuličky nejjemnějšího masa, které se nacházejí u krůty pod páteří. Je to jen hrstka svalů, která se běžně v obchodech neprodává. Připravují se z nich vynikající, citlivě okořeněné medailonky, které jsou vyhledávanou pochoutkou kulinářských restaurací. Další znamenitou lahůdkou, určenou pro venkovní grilování je krocan nebo krůta vcelku.
Krůtí maso můžeme vařit, smažit, dusit i péct. Pečeme-li ale krůtu v celku, musíme dát pozor, aby pečeně nebyla příliš vysušená nebo naopak syrová u kosti. Na rozdíl od kuřecího je mladé krůtí i krocaní maso nejen jemné, ale hlavně vyzrálejší. Krůty jdou na jatka v 15. až 16. týdnu věku (váha 8,5–9,5 kg), krocani ve 21. až 22. týdnu (váha až 21 kg).
V obchodech se také můžeme setkat s takzvaným křehčeným masem. Křehčená krůtí prsa jsou injektována roztokem na přírodní bázi. Maso se při tepelném opracování okamžitě zatáhne a tak zůstane uvnitř šťavnaté (vhodné pro rožnění).
Krůtí maso můžeme koupit jak v celku, tak naporcované například na horní a dolní stehna či prsa, všechny varianty pak v čerstvém nebo zamrazeném stavu. Téměř 1/3 celé hmotnosti krůty tvoří prsa, která mají maso křehké, vzdáleně připomínající telecí. Zato maso ze stehen se chutí mírně blíží masu z divoké zvěře. Maso z křídel chutná něco mezi telecím a kuřecím, samotné letky s velkým podílem kůže jsou oproti jiné drůbeži dobře svalnaté a chutnají podobně jako maso kuřecí. Dlouhé maso z krku a boků zase obsahuje více tuku a hodí se do polévek. Ovšem nejtučnější částí krůty je samotný biskup, dobře upečený připomíná husí pečínku. Dalším lákadlem je maso malého bederního svalu vhodné na minutkovou přípravu, například šťavnatých medailonků. A nakonec droby, tedy játra a žaludek, ty přinášejí další chuťové variace v kuchyni upravené krůty.
Krůta má cca 70 % bílého masa a 30 % tmavého masa. Jednotlivé druhy masa se od sebe liší nutriční hodnotou. Bílé maso obsahuje méně tuků a je méně kalorické.
V naší poradně s názvem DOMÁCÍ RECEPT NA NALOŽENÉ PLODY SCHIZANDRY V MEDU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ludmila.
Máte,prosím někdo recept s dávkou medu a plodů schizandry,jak dlouho nechat naložené a jak užívat ?Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča .
Domácí pastilky ze schisandry
Ingredience:
- 29 gramů prášku ze schisandry
- 1 lžíce medu
- okvětní lístky z růže nebo jiný rostlinný prášek na stužení pastilky - volitelně
Postup:
V případě že med je příliš tuhý, jemně ho nahřejeme ve vodní lázni, aby se roztekl. Do malé misky dáme prášek ze schisandry a zvolna přidáváme med dokud se nevytvoří těstovitá konzistence. Z těsta vytvarujte kuličky velikosti hrášku a obalíme je v prášku z okvětních lístků, aby se kuličky neslepovaly. Kuličky se uloží do těsného obalu na tmavé místo nebo v chladničce.
Doporučené použití: 3 až 6 g denně.
Ingredience: 0,5 kg jeleního masa (kýta, plec, hrudí), 3 ks cibule (velké), 100 ml oleje, 2 ks masoxu, 2 listy bobkového listu, ¼ lžičky mleté skořice, ¼ lžičky drceného kmínu, sůl, 1 lžíce mleté papriky, 3 stroužky česneku, ½ lžičky pálivé mleté papriky, 1 lžíce povidel, mletý pepř, 4 kuličky jalovce, 1 lžička majoránky, 5 lžic hladké mouky, voda
Technologický postup: Do hrnce dáme olej, na kterém dorůžova osmahneme cibuli nasekanou nadrobno, přidáme maso nakrájené na menší kousky. Po dokonalém orestování přidáme masox a protlak, bobkový list, jalovec, pepř, povidla, gulášové koření, kmín a mletou skořici, opět orestujeme a podlijeme vodou. Dusíme pozvolna asi 2 hodiny, promícháváme a podle potřeby podléváme. Z guláše necháme za stálého míchání vydusit vodu, pak zaprášíme moukou, orestujeme, přidáme mletou papriku, promícháme a znovu podlijeme vodou. Guláš necháme provařit, přidáme česnek a majoránku, podle chuti osolíme. Guláš z jeleního masa je výborný proleželý. Na talíři můžeme ozdobit paprikou a rajčetem, podáváme s knedlíky nebo chlebem.
V naší poradně s názvem PEČENÍ CHLEBA V ELEKTR.PEKÁRNĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladimir Kalina.
Mám problém.Když mě chléb v pekárně krásně vykyne a zahájím pečení,vždy po vypnutí pekárny se chléb ve středu propadne a je z toho neforemný kus upečeného chleba.Dík azdraví Vladimír
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Zkuste jiný recept na pečení. Tady je podrobně vysvětlen netradiční recept z kvásku: https://www.ceskenapady.cz/…
Suroviny: 1 kg jeleního masa, 100 g sádla, 2 ks cibule, 100 g slaniny, 100 ml octa, 1 lžička plnotučné hořčice, 2 lžíce sladké papriky, 1 ks rajčatového protlaku, sůl, 2 stroužky česneku, gulášové koření, 1 lžička kmínu, ½ lžičky majoránky, 1 lžička citronové kůry, 100 g hladké mouky, vývar, voda
Technologický postup: Maso ze zvěřiny na přípravu guláše marinujeme alespoň 24 hodin ve směsi vody a octa v poměru 5 : 1 s pokrájenou cibulí, lžičkou plnotučné hořčice a nakrájenou slaninou. Na sádle dozlatova osmažíme nakrájenou cibuli a přidáme papriku. Ihned zastříkneme vodou, aby paprika nezhořkla. Přidáme naložené maso, orestujeme, dále přidáme protlak, sůl, trochu gulášového koření, česnek, majoránku, kmín, nastrouhanou citronovou kůru a zalijeme 0,5 l vody. Když je maso měkké, tak jej vyjmeme, šťávu zaprášíme hladkou moukou, zasmažíme a zalijeme vývarem. Povaříme, přecedíme a přidáme maso. Podáváme nejlépe s knedlíkem.
Ve svém příspěvku MILÁNSKÉ ŠPAGETY ORIGINÁLNÍ RECEPT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivka.
Za našich dětských let (tj. v 80. letech minulého století) nám dělali ve školní jídelně milánské špagety, jaké jsem nikde jinde nejedla. Bohužel mě jako dítě nikdy nenapadlo zeptat se na recept... Do dnes cítím v puse tu báječnou chuť. Pokud si ale vzpomínám, tak kečup, sojová omáčka či parmazán u nás snad nebylo možné ani koupit a na ovoce a zeleninu se stály fronty, takže předpokládám, že naše kuchařky ve škole používaly rajčatový protlak. Špagety ale nebyly zalévané omáčkou až na talíři - byly promíchány s omáčkou již v hrnci, takže byly hezky růžové a byly na nich kousky mletého masa, nedorozvařené cibule a mám dojem, že i nějakého rozpuštěného sýra (byly to takové bílé měkké krupičky). Takto byly nandavány na talíř a posypány strouhaným "červeným" (tj. dnešním 30%) eidamem. O boloňských špagetách jsme tenkrát nic neslyšely, ale předpokládám, že rozdíl mezi nimi je hlavně v tom, že do boloňských se dává různá zelenina. Nepamatuji si ani to, že by se špagety dělaly doma. U nás tedy určitě nikdy nebyly a nevybavuji si ani to, jestli se daly v obchodě běžně koupit - těstoviny se dělaly většinou doma a kupovala se jen kolínka (jiný druh tenkrát také snad ani nebyl). A kdo neuměl (nebo nechtěl) dělat domácí nudle, strouhání do polévky a fleky, tak se daly také koupit.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Ingredience: 750 g jeleního masa, 500 ml červeného vína, 3 ks cibule, 2 lžíce sádla, 2 stroužky česneku, 1 lžička mletého pepře, sůl, 1 lžička kmínu, ½ lžičky sušeného tymiánu, 1 lžíce červené papriky, 5 kuliček jalovce, 3 listy bobkového listu, 1 ks sušené drcené feferonky, 2 lžíce brusinkové zavařeniny, 1 ks čerstvé feferonky, 1 ks čerstvého tymiánu, voda
Technologický postup: V míse smícháme tymián, kuličky jalovce, bobkové listy, mletou červenou papriku, nadrcenou sušenou feferonku a kmín, poté přidáme očištěné maso nakrájené na kostky, vše dobře promícháme a necháme do druhého dne odležet. Na rozehřátém sádle orestujeme nadrobno nakrájenou oloupanou cibuli, přidáme oloupané utřené stroužky česneku, kostky masa i s kořením a zprudka opečeme, aby maso zhnědlo a zatáhlo se. Potom osolíme, opepříme, zalijeme červeným vínem a pod pokličkou zvolna dusíme téměř doměkka (asi 2 hodiny), pak přidáme brusinkovou zavařeninu a společně dusíme doměkka (asi 20 minut). Podáváme ozdobené tymiánem a kolečky očištěné čerstvé feferonky, jako příloha se hodí knedlíky nebo chléb.
Ve svém příspěvku RECEPT NA BUŘTGULÁŠ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vilém Černík.
Teda zcela mne usadil recept dle Pohlreicha. Jak jsem byl blbej a nevzdělanej než mne poučil tenhle kuchtík. Tak on před vařením brambory umyje, hleďme, a dokonce cibuli oloupe. No, řekl by to někdo ? A jen tak mimochodem, smetana nemá v buřguláši co dělat, to ať si vaří Pohlreich v těch svejch rádoby honosných putykách.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Naděžda.
Pane Černíku, do buřtguláše přidávám na konec šlehačku, aby se zjemnil. Je i pro děti a ne jen pro chlapy, co ho zapijí škopkem piva.
A jsem přesvědčena, že pan Pohlreich o vaření toho ví mnohem víc, než vy, pokud nevaříte v nějaké vyhlášené restauraci.
Ingredience: 1 kg jeleního masa, 150 g másla, 5 ks cibule, 250 g anglické slaniny, pepř, sůl, divoké koření (5 lžic celého černého pepře, 5 lžic celého jalovce, 15 bobkových listů, 5 lžic celého nového koření), 3 lžičky celého kmínu, 3 lžíce rumu, citronová šťáva, 500 ml červeného vína (suché), 2 l vývaru, 60 g hladké mouky, voda
Technologický postup: Divoké koření dejte do hrnce a zalijte jedním litrem vody, přiveďte k varu a 25–30 minut vařte. Na závěr přisypte sůl a počkejte, až vývar vychladne. Poté do něj vložte celé maso tak, aby bylo úplně ponořené, a dejte ho aspoň na šest hodin odležet do lednice. Maso vyndejte z nálevu a nakrájejte na kostičky velikosti sousta, osolte, opepřete. Cibulku smíchejte s kmínem a troškou soli a osmahněte ji na 100 g másla do tmavě zlatavé barvy. Pak vsypte slaninu a čtyři minuty opékejte, přidejte maso a nechte ho ze všech stran zatáhnout. Přilijte rum a červené víno a asi deset minut poduste – alkohol by se měl trochu odpařit, ale neměl by se úplně vyvařit. Poté maso vyjměte a do základu vlijte hovězí vývar a omáčku přiveďte k varu, zakápněte trochou citronové šťávy. Ze zbytku másla a hladké mouky připravte světlou jíšku. Vmíchejte ji do omáčky, vraťte do hrnce maso a duste pětadvacet až třicet minut doměkka.
V naší poradně s názvem CIBULOVÁ ŠŤÁVA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Doleželová.
Prosím Vás kde najdu recept na cibulovou šťávu. Měli jste ji na vašem webu. Děkuji D.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Recept na cibulovou šťávu je tady: https://www.ceskenapady.cz/…
V článku je napsáno, jak se používá šťáva z cibule na kašel. Jestli je dobrá cibule s cukrem proti kašli. A také recept na to, jak vymačkat šťávu z cibule.
Ingredience: 1 kg jeleního masa, 5 ks cibule, 100 g sádla, 3 plátky slaniny, 3 stroužky česneku, 1 lžička pepře, 1 lžička kmínu, 1 lžička celého nového koření, ½ lžičky celého jalovce, 5 listů bobkového listu, 1 lžička majoránky, 2 lžíce červené papriky, 1 lžíce cukru, 1 ks chilli papričky, 4 lžíce kečupu, 50 g hub, 2 ks sterilovaných okurek, citronová kůra ze ¼ citronu, 1 lžíce plnotučné hořčice, 5 lžic polohrubé mouky, voda
Technologický postup: Na sádle rozškvaříme 3 plátky slaniny, přidáme pokrájenou cibuli, kterou osmažíme do zlatohněda, přidáme lžíci cukru a necháme zkaramelizovat. Do tohoto základu dáme maso pokrájené na kostky a prudce restujeme, aby se zatáhlo, ale zatím nesolíme. Pak přidáme kečup a sladkou papriku, osolíme a dáme všechno koření, kromě majoránky. Podlijeme vodou a chvíli dusíme, asi za 20 minut přidáme houby, kdo má sušené, předem je namočí. Když je maso téměř měkké, zahustíme ho záklechtkou (polohrubá mouka rozšlehaná ve vodě) a vše řádně provaříme. Do téměř hotového guláše přidáme okurky nakrájené na kostičky, hořčici, utřený nebo prolisovaný česnek, majoránku a trošku strouhané citronové kůry z dobře omytého citronu. Podáváme s houskovým knedlíkem, ale je výborný i s chlebem.
Ingredience: 1 kg jeleního masa, 4 ks cibule, 200 g tuku, červená paprika, pepř mletý, sůl, rajský protlak, worcesterská omáčka, hladká mouka, jalovec, bobkový list, nové celé koření, voda
Technologický postup: Cibuli rozkrájejte nejdřív vertikálně na čtvrtky a pak na kostičky, není třeba úplně najemno, ale platí, že čím větší plocha, tím více silice, a tedy i chuti. Nejdůležitější ale je, aby kousky byly stejně velké – jen tak se všechny orestují stejnoměrně. Tuk pořádně rozpalte, je důležité, aby se cibule celou dobu spíš smažila, než jen opékala. Jakmile se začne zabarvovat, už ji pořád míchejte a hlídejte. Největší umění je vystihnout ten okamžik, kdy je cibule tak akorát. Potřebujete, aby měla světle hnědou barvu – jako ta, která se dává na knedlíky. Správná chvíle nastává, jakmile cibule začne „jezdit“ po kastrolu, „chrastit“ a trochu ztvrdne. Pokud jste zazmatkovali a cibuli připálili, zalijte ji trochou vody, odstavte a zakryjte. Připálená cibule obarví vodu a ta pak zpětně dobarví zbytek cibule. Jestli se ale cibule vyloženě spálila, nedá se dělat nic jiného než začít s novou dávkou. Těsně před koncem smažení k cibuli přidejte protlak a papriku, paprika nemá v jídle skřípat mezi zuby, přidejte jalovec, nové koření, bobkový list a trochu směs podlijte. Jakmile se základ trochu zavaří, vhoďte do něj maso a už jen trpělivě duste: příprava poctivého guláše vyžaduje určitě hodinu a půl. Podlévejte jen minimálně, maso by nemělo být zalité, ale mělo by se pomalu dusit, „pobublávat“ ve vlastní šťávě. Když se voda odpaří natolik, že je viditelný tuk, zaprašte pokrm jednou nebo dvěma lžičkami mouky, trochu podlijte, znovu přiveďte k varu a vařte doměkka. Ochutnávejte, zahušťujte a dochucujte průběžně. Tohle zdánlivě jednoduché jídlo má složitou chuť, která vyžaduje, abyste ji pořád dolaďovali. Solí, pepřem, možná lžící worcesterské omáčky. Úplně na závěr už správné dochucení trefíte těžko. Ostrost guláše by měla být příjemná, nikoli agresivní a přebíjející veškerou chuť. A určitě se vyhněte závěrečnému zahušťování moukou – tím určitě ničemu nepomůžete.
Tento pokrm, je synonymem francouzské gastronomie: Boeuf Bourguignon!
Hovězí maso se vaří celé hodiny ve velkém hrnci, díky čemuž je maso nesrovnatelně křehké a dodává mu lahodné aroma. Ideální recept na dlouhé nedělní jídlo! Nejlepší přílohou k tomuto pokrmu jsou lahodné, domácí tagliatelle, které se skvěle mísí s omáčkou a masem – kombinace, na kterou nikdy nezapomenete.
Ingredience
1 kg hovězího krku;
200 g slaniny
3 mrkve
10 malých žlutých cibulek;
200 g žampionů;
2 stroužky česneku;
1 svazek bylinek (tymián, bobkový list a petrželka zabalené v listu pórku);
0,5 l červeného vína (z Burgundska);
0,5 l hovězího vývaru;
2 lžíce mouky;
trochu másla.
Postup
Hovězí krk nakrájejte na kousky asi 4 cm velké. Lehce poprašte moukou. Mrkev nakrájejte nahrubo, oloupejte cibuli a plochou stranou nože rozdrťte stroužky česneku. Na pánvi rozpustíme větší kousek másla a orestujeme na něm slaninu a cibuli. Poté odložte stranou.
Na stejné pánvi opečte maso, přidejte mrkev a 5 minut opékejte. Zalijte vývarem a přidejte česnek, svazek bylinek, slaninu, cibuli a červené víno. Podle chuti okořeňte a dobře promíchejte. Přiveďte k varu a přikryté vařte 2 ½ hodiny - 3 hodiny.
Žampiony rozčtvrťte (pokud jsou malé, nechte celé) a přidejte k hovězímu masu. Odkryté duste ještě dalších 30 minut.
Odstraňte svazek bylinek a podávejte hotové Boeuf Bourguignon a užívejte si tuto úžasnou chuť.
Ve svém příspěvku SVRAB OD KOČKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Svobodová.
Ujali jsme se zuboženého toulavého kocoura.Myslím,že měl,možná ještě má svrab a že jsem ho od něj dostala také.Svědí mě již několik týdnů vlasatá část hlavy a vzadu krk.Na těle nemám vůbec nic.Nedokázu se toho zbavit,k lékaři se stydím jít.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Jedná se o kypřicí prostředek zvaný také cukrářské droždí nebo dříve sůl z jeleního rohu, či jelení sůl. Preparát prodávaný nyní v obchodech je směs kyselého uhličitanu amonného a karbamidu amonného. Dříve býval připravován suchou destilací zvířecích odpadků, jako jsou kůže, kopyta, rohy (odtud také pochází jeho starší název). Později se začal připravovat sublimací síranu amonného s uhličitanem vápenatým. Je to jemný bílý prášek zapáchající po čpavku, poněvadž teplem disociuje na vodní páru, plynný amoniak a kysličník uhličitý, čímž těsto kypří. Do těsta se přidává rozmíchaný v tekutině nebo se rozválí válečkem mezi dvěma papíry a nasype přes jemné sítko do mouky. Hrubé amonium zanechává v pečivu nepravidelné póry a povrch pečiva není hladký. Na ½ kg mouky stačí 10 g. Používá se do pečiva nízkých tvarů (perníčky, nízké linecké), protože ve vyšších těstech zanechává nepříjemný pach po čpavku. Uchováváme ho ve sklenicích se zabroušenou zátkou, neboť se působením vlhkostí a kyslíku rozkládá. Dnes je k dostání v řadě drogerií a prodejnách potravin.
Ve svém příspěvku LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Jejich žahavé „chlupy“ - odborně bychom řekli trichomy - mají svůj smysl. Kopřiva je prý tak úžasná, že kdyby se nechránila svou pálivostí, zvěř i zájemci z hmyzí říše by ji úplně zlikvidovali. Tak třeba jeleni před říjí spásají velké množství kopřiv, aby se zásobili na vysilující boje o samice.
