KERBLÍK KOŘENOVÁ ZELENINA a nejen to vám přinášíme v tomto článku. Domovem kerblíku je jižní Evropa a západní část Asie. S římskými vojsky se pravděpodobně dostal přes Alpy do tehdejší Germánie. Kerblík je zástupcem čeledi miříkovitých (Apiaceae), do níž ze známých druhů zeleniny patří rovněž mrkev či petržel. Kerblík má tenký, vřetenovitý kořen a jemně rýhovanou, dutou a lysou lodyhu. Listy mají čepel trojitě zpeřenou, jemnou, světle zelenou, v obrysu trojúhelníkovitou a lístky jsou na okrajích a na rubu štětinatě chlupaté. Bílé květy jsou uspořádány ve složených okolících a rozkvétají od dubna do července. Nažky jsou dlouze zobánkaté na ztlustlých plodních stopkách.
Kerblík třebule pěstování
Kerblík třebule (Anthirscus cerefolium) je jednoletá rostlinka velice jemné chuti a vůně. Má lesklé semínko, které můžete vysévat volně do půdy, ale i klidně do nádoby na okenní parapet. Není to choulostivá rostlina, proto se může vysévat již v březnu. Řádky by měly být od sebe vzdáleny 10 cm. Sejte řídce, přesazování se nevyplácí. Má rád světlo a vlhkou půdu. Kerblík roste rychle a již po několika týdnech jej můžete seřezávat. Pouze mladé a čerstvé rostliny jsou chutné, proto kerblík seřezávejte vždy před květem. Patří do skupiny čtyř jemných francouzských bylinek, spolu s petrželí, pažitkou a estragonem. Nesnáší tepelnou úpravu, takže jej do pokrmů přidávejte až nakonec. Také sušení není dobré, kerblík jím ztrácí aroma. Nejlépe tedy bude, když ho budete používat přímo ze záhonku v čerstvém stavu, a pokud byste ho přece jen chtěli uchovat, tak v mrazničce. Kerblík třebule kvete drobnými bílými kvítky. Jeho aroma připomíná kombinaci anýzu a petržele. Výborný je například do tvarohu a k rybám. Jako většina bylinek, také kerblík obsahuje vitamin C, podporuje trávení, dobrý spánek, mírní bolesti hlavy, odvar z něj čistí pleť.
V naší poradně s názvem WARFARIN A ČERNÁ ŘEDKEV A BÍLÁ. se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sylva..
Může se na warfarin černá ředkev nebo bílá.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Ředkev bílá, černá i ředkvičky, to jsou všechno variety jedné rostliny s názvem ředkev setá. Díky tomu mají vzhledem k Warfarinu i stejné účinky a je jedno jestli je barva bulvy bílá nebo černá a nebo jde-li o ředkvičky. Může se konzumovat celá rostlina včetně listů. Kořenová část rostliny - bulva má jen zanedbatelné množství vitamínu K a nemusíte tedy vůbec hlídat snědené množství, i když užíváte Warfarin. Listy ředkve jsou také jedlé, ale ty již obsahují mnoho vitamínu K a listy z jedné rostliny vašemu tělu dodají 30 mikrogramů vitamínu K, což je 1/3 vaší denní dávky.
Kerblík byl znám již ve starém Řecku a prodáván na trzích jako zelenina. U nás se mu lidově říká stoklasa nebo třebule, v naší kuchyni se dnes používá jen málo. Dříve byl přidáván například do tvarohových koláčů. Jako naťová zelenina a zelené koření se pěstuje kerblík setý, ale rozšířen je i kerblík planý, který roste v křoviskách. Domácí léčba zná kerblík velmi dobře, protože v lidském organismu působí dobře na trávicí soustavu a je mírně močopudný. Obsahuje vitamíny, minerální látky a aromatickou silici. Čerstvě natrhané lístky příjemně voní a chutnají nasládle. Dá se využít všude, kde se tradičně používá petrželka. V kuchyni se přidává do salátů, nejlépe s petrželkou a estragonem, do vaječných pokrmů, polévek, k pečení a grilování masa. Také ho můžete dát do tvarohu, bylinkového másla, do dušené zeleniny a podobně. Kerblík se rovněž suší a přidává do různých směsí koření, nejvíce pak na grilovaná masa.
Kerblík setý (Anthriscus cerefolium) rychle roste, jeho aroma připomíná anýz. Je to jednoletá rostlina dorůstající asi 50 cm do výšky. Má jemně zpeřené lístky a drobné bílé kvítky. Vysévá se v květnu a pěstuje jako kudrnatá petržel. Osivo vysévejte přímo na vlhčí, polostinné stanoviště. Je to rostlina vhodná k pěstování v květináčích, truhlících i na záhonech. Kerblík setý se obvykle používá k dochucování polévek a salátů. Jde o oblíbené koření s léčivými účinky. Kerblík čistí krev a působí močopudně. Používejte nejlépe čerstvé listy.
Ve svém příspěvku MILÁNSKÉ ŠPAGETY ORIGINÁLNÍ RECEPT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivka.
Za našich dětských let (tj. v 80. letech minulého století) nám dělali ve školní jídelně milánské špagety, jaké jsem nikde jinde nejedla. Bohužel mě jako dítě nikdy nenapadlo zeptat se na recept... Do dnes cítím v puse tu báječnou chuť. Pokud si ale vzpomínám, tak kečup, sojová omáčka či parmazán u nás snad nebylo možné ani koupit a na ovoce a zeleninu se stály fronty, takže předpokládám, že naše kuchařky ve škole používaly rajčatový protlak. Špagety ale nebyly zalévané omáčkou až na talíři - byly promíchány s omáčkou již v hrnci, takže byly hezky růžové a byly na nich kousky mletého masa, nedorozvařené cibule a mám dojem, že i nějakého rozpuštěného sýra (byly to takové bílé měkké krupičky). Takto byly nandavány na talíř a posypány strouhaným "červeným" (tj. dnešním 30%) eidamem. O boloňských špagetách jsme tenkrát nic neslyšely, ale předpokládám, že rozdíl mezi nimi je hlavně v tom, že do boloňských se dává různá zelenina. Nepamatuji si ani to, že by se špagety dělaly doma. U nás tedy určitě nikdy nebyly a nevybavuji si ani to, jestli se daly v obchodě běžně koupit - těstoviny se dělaly většinou doma a kupovala se jen kolínka (jiný druh tenkrát také snad ani nebyl). A kdo neuměl (nebo nechtěl) dělat domácí nudle, strouhání do polévky a fleky, tak se daly také koupit.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Bylinková spirála je chytrá, a navíc designově zajímavá metoda pěstování bylinek. Využívá koncept permakultury, což je chytrý trik jak pěstovat více druhů rostlin, z nichž každá má různé nároky (slunce, vlhko, sucho, stín), s minimálním nárokem na prostor. Bylinkový šnek je unikátní svým designem, funkčností provedení a přináší nové možnosti jak spojit příjemné s užitečným. Čerstvé bylinky pro kulinářské využití tak máte doslova na dosah ruky s minimálním nárokem na prostor. Navíc „bylinkový šnek“ působí v moderních zahrádkách opravdu originálním dojmem a je vždy jedinečný.
Přenosné (vyžadují přenos do tepla během zimního období) – bobkový list, rozmarýn, stévie
Nejjednodušší je osázet bylinkovou spirálu jen trvalkami, ale připravíte se o petrželku, bazalku a jiné oblíbené bylinky. Nic vám nebrání mít i jednoletky ve šneku, jen musíte pamatovat na to, že je musíte každým rokem dosévat nebo dosazovat z předpěstovaných rostlinek.
Dělení bylinek podle umístění ve spirále:
Vrch spirály – dobromysl, majoránka, levandule, rozmarýn, šalvěj, yzop
V naší poradně s názvem SUCHÁ SKVRNITOST LISTŮ BOBKOVIŠNĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdenek.
Zdravim,jake je davkování připravku champion?Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
CHAMPION 50 je kontaktní postřik na bázi mědi proti plísni a některým bakteriím. Použití najde nejen proti houbovým a bakteriálním chorobám, ale i k ochraně květů meruněk proti mrazu.
Dávkování se liší podle použití:
- ovocné výsadby, réva vinná, bobkovišěň se použije roztok o síle 0,1 % - 0,5 % (1 až 5 gramů přípravku / 1 litr vody);
- meruňky ochrana květů proti mrazu se použije roztok o síle 0,2 % (2 gramy / 1 litr vody);
- zelenina, brambory, cibule, cukrovka se použije roztok o síle 3,5 % - 4,0 % (3,5 až 4 gramy / l vody);
- chmel se použije roztok 0,5 % (5 gramů / litr vody);
- lesní kultury, okrasné jehličnany se použije roztok o síle 0,6 % - 1,0 % (6 až 10 gramů na litr vody).
Pro přípravu postřiku na suchou skvrnitost bobkovišně použijte roztok o síle 2,5 gramu na jeden litr vody.
Kerblík lesní (Anthirscus sylvestris) je statná vytrvalá bylina, až 150 cm vysoká. Lodyhy rýhované, duté, zpravidla lysé nebo jen dole štětinaté. Listy zpeřené, úkrojky zubaté; dolní listy řapíkaté, horní pochvovitě přisedlé, pochvy na okraji bělavě plstnaté. Okolíky dlouze stopkaté, okolíčky s obalíčky. Bílé nebo zelenavě nažloutlé koruny nepaprskují. Nažky jsou lesklé, čárkovitě kopinaté, s kratičkým zobánkem. Kerblík lesní kvete od května do srpna. Roste velmi hojně až obecně na loukách, v křovinách, podél cest a plotů.
Kerblík lesklý (Anthirscus Nitida) je známý jako dvouletá, víceletá, nebo snad i vytrvalá bylina. Lodyhy jsou duté, mělce rýhované, na bázi měkce krátce chlupaté, nahoře většinou téměř lysé, větvené. Dorůstá až do výšky 100 cm. Přízemní listy jsou řapíkaté, v obrysu široce trojúhelníkovité, až 40 cm dlouhé, 2x až 3krát zpeřené, téměř lysé, na rubu lesklé, lístky posledního řádu jsou peřenodílné, víceméně ploché, v obrysu vejčitě kopinaté až vejčité, s tupými úkrojky, nanejvýš s nasazenou krátkou špičkou; řapík je mělce žlábkovitý, dutý. Složené okolíky se skládají z 5–13 okolíčků, listeny obalu chybějí, listeny obalíčku (zpravidla 5) jsou kopinaté až vejčitě kopinaté. Květy jsou bílé, kalich chybí, koruna slabě paprskuje a je na okraji lysá. V květenství nápadně převládají květy samčí nad oboupohlavními. Dvounažky se vyvíjejí na stopkách 5–10 mm dlouhých, jsou podlouhle vřetenovité, 6–7 mm dlouhé, hladké, tmavohnědé, lesklé. Tento druh kerblíku kvete od konce května do začátku července. Jeho přirozeným stanovištěm jsou humózní horské lesy, zejména bučiny a suťové lesy, do nižších poloh sestupuje často v lesích či křovinách podél vodních toků. V některých územích, například v podhůří Orlických hor a Beskyd, roste běžně i na člověkem ovlivněných místech v ruderalizovaných křovinách, a to i u lidských sídel. Na Šumavě jej najdeme pouze na stanovištích přirozených. Často je zaměňován s blízce příbuzným kerblíkem lesním (Anthirscus sylvestris).
Zde se můžete podívat, jak ve skutečnosti vypadá kerblík lesklý.
Ve slovenštině má kerblík nádherný název – Trebuľka. Kerblík setý se zde tradičně pěstuje na zahrádkách a Slováci jej používají na ochucování salátů, polévek, omáček a různých druhů masa.
Kerblík obecný (Anthirscus Caucalis) roste na našem území jen vzácně, a to na těch nejteplejších místech. Květena ČR uvádí z poslední doby pouhých 21 lokalit. Tento druh má poměrně rychlý životní cyklus a po dozrání plodů rychle odumírá. Roste obvykle v blízkosti lidských sídel v teplých územích na rumištích, křovinatých stráních a v akátinách, na náspech a návsích. Vyhledává polostinná stanoviště na čerstvě vlhkých, nejčastěji vápnitých půdách bohatých na živiny. Druh je konkurenčně slabý. Kvete od května do června.
Libeček je asi 1,5 až 2 m vysoká vytrvalá bylina. Rostlina má poměrně mohutný oddenek. Lodyha je navrchu bohatě větvená. Listy se podobají listům celeru, jen jsou mnohem mohutnější. Během léta, v červenci a srpnu kvete drobnými žlutými kvítky seskupenými do květenství, která vyrůstají na koncích lodyh. Plodem je dvounažka hnědé barvy. Celá rostlina má příjemnou kořenitou vůni.
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že kerblík a libeček se liší vzhledem listů, barvou květů, vůní, výškou i mohutností. Nať libečku lze sušit a chuť jeho listů je často přirovnávána k chuti magi. Je skvělým kořením do polévek a omáček, pomazánek, masových pokrmů nebo luštěnin.
Na níže uvedených fotografiích můžete sami porovnat očité rozdíly těchto dvou rostlin.
Nejlepší náhrada za estragon je bazalka, kopr nebo kerblík, zejména ve francouzské kuchyni, protože s touto bylinou sdílejí mírnou anýzovou nebo lékořicovou chuť. Pro sušený estragon můžete použít sušené oregano, majoránku nebo kopr. Při nahrazování čerstvého estragonu lze použít čerstvou bazalku v poměru 1:1, měli byste ji však nakrájet na tenké plátky, aby napodobila tvar listu estragonu.
Čerstvé náhražky
Bazalka: Skvělá náhražka, zejména čerstvá bazalka, která má podobný chuťový profil. Používejte ji v poměru 1:1 a listy nakrájejte na tenké plátky.
Kopr: Lze jej použít ve stejných dílech pro travnatější chuť nebo v kombinaci se špetkou anýzu pro napodobení lékořicové noty.
Kerblík: Považován za nejlepší náhražku estragonu v jemných francouzských omáčkách, jako je béarnaise. Používejte ho v poměru 1:1.
Sušené náhražky
Sušené oregano nebo majoránka: Mohou dobře fungovat jako náhrada sušeného estragonu a nabízejí podobný chuťový profil.
Sušený kopr: Dobrá volba, pokud ji máte po ruce. Použijte poměr 1:1 nebo o něco menší množství, protože jeho chuť může být výraznější.
Semínka fenyklu nebo anýz: Používejte je střídmě, abyste replikovali chuť lékořice. Začněte s malým množstvím (asi 1/4 čajové lžičky) a podle potřeby přidávejte další.
Další možnosti
Tymián: Mírnější alternativa, která se hodí do pokrmů, jako jsou polévky a dušená masa. Používejte jej v poměru 1:1.
Petržel a skořice: Tato nečekaná kombinace může napodobit chuť estragonu, zejména v bearnéské omáčce. Čerstvou petrželku povařte s trochou skořice ve vodě a tekutinu použijte jako náhradu estragonu.
Několik druhů zeleniny je známých svými vlastnostmi zmírňujícími stres díky bohatému obsahu antistresových živin. Listová zelenina, jako je špenát a kapusta, bohatá na hořčík a folát, pomáhá regulovat kortizol a posiluje nervový systém. Mezi další prospěšné druhy zeleniny patří brokolice, batáty a artyčoky, z nichž každá nabízí jedinečné výhody pro zvládání stresu.
Listová zelenina
Špenát, kapusta a mangold jsou vynikajícími zdroji hořčíku a folátu. Hořčík pomáhá regulovat kortizol a podporuje nervový systém, zatímco folát přispívá k produkci dopaminu, neurotransmiteru zlepšujícího náladu.
Sladké brambory batáty
Tato kořenovázelenina je plná komplexních sacharidů, vitamínu C a draslíku, které všechny hrají roli při zvládání stresu a snižování hladiny kortizolu.
Brokolice
Tato brukvovitá zelenina je dobrým zdrojem vitamínu C, který je důležitý pro stresovou reakci těla.
Artičoky
Artičoky mají vysoký obsah vlákniny a prebiotik, což může pozitivně ovlivnit zdraví střev a potenciálně snížit úzkost a stresové příznaky.
Avokádo
Ačkoli je avokádo technicky ovoce, často se dává do zeleniny a je bohaté na zdravé tuky a hořčík, které mohou pomoci podpořit relaxaci a snížit stres.
Mrkev
Mrkev je dobrým zdrojem vlákniny a může přispívat k pocitu sytosti, což může potenciálně snížit přejídání související se stresem.
Řepa
Řepa je bohatá na dusičnany, které mohou zlepšit průtok krve a potenciálně snížit úzkost a stres.
Fazole a luštěniny
Fazole, cizrna a čočka jsou vynikajícím zdrojem hořčíku a vitamínu B1, které jsou známé svými uklidňujícími vlastnostmi a přispívají k normální funkci nervového systému.
Chřest
Chřest je dobrým zdrojem železa a kyseliny listové, které mohou pomoci podpořit náladu a zdraví mozku.
Česnek
Česnek obsahuje sloučeniny, které mohou pozitivně ovlivnit střevní mikrobiotu těla a potenciálně snížit příznaky úzkosti a stresu.
Habry jsou náchylné k hnilobě kořenů. Jde o hnilobu, která napadá primárně stromy dubu a dochází při ní k hnilobě kořenů. Dubová kořenová hniloba – známá také jako dubová kořenová houba nebo kořenová hniloba Armillaria – napadá a zabíjí kambiální tkáň stromů (Cambium je tkáň odpovědná za tvorbu dřeva). Pokud se neléčí, onemocnění povede k odumření kořenů a kmene. Obecně platí, že prvním příznakem hniloby kořenů jsou vybledlé listy, které začnou předčasně opadávat z větví. Větve mohou dokonce začít odumírat blízko vrcholu stromu. Dalším příznakem tohoto onemocnění jsou houby rostoucí v blízkosti báze habru. V extrémních případech může habr obecný nemoci podlehnout a uhynout. Nejlepší obranou proti hnilobě kořenů je prevence zajištěním správného zavlažování stromu a dobré drenáže půdy. Zde můžete vidět obrázky, na kterých je vidět strom napadený kořenovou hnilobou.
Kompostovat lze jakýkoli druh zeleniny, ať už vařený nebo syrový. Vaření zeleniny neovlivňuje její kompostovací potenciál. Kompostu uškodí pouze ingredience, které přidáváte do vařené zeleniny. Pro kompostování je nejlepší obyčejná, dušená zelenina.
Zde je seznam oblíbené zeleniny, kterou lze kompostovat:
Brambory: Pečené, vařené, dušené, pečené nebo vařené brambory jsou skvělé pro kompostování.
Cibule: Nakrájená, lisovaná nebo odšťavněná cibule se v kompostu snadněji rozkládá. Kvůli její úrovni kyselosti jsou pro kompost nejlepší pouze malá množství cibule.
Listová zelenina: Zkuste do kompostu přidat vařený špenát, kapustu nebo rukolu.
Tykve: Kompostovat můžete jakýkoli druh tykve, včetně letních a zimních odrůd.
Brukvovitá zelenina: Květák, brokolice, růžičková kapusta, zelí a kedlubny jsou skvělé možnosti pro kompostování.
Pokud vařená zelenina neobsahuje přísady přitahující škůdce – jako je olej, cukr a sůl – neměli byste mít problém s kompostováním.
Sušení potravin je nejjednodušší a nejpůvodnější konzervační metoda, kterou lidé praktikují už celá tisíciletí. Dnes mnohde upadlo sušení potravin v zapomnění, i když právě tímto šetrným způsobem můžeme zachovat důležité účinné i aromatické látky. Pouze vitamín C se při sušení odbourává, musíme ho tedy získat z jiné stravy.
Sušením se stávají potraviny nejen trvanlivějšími, ale jsou i lehčí a zmenší se jejich objem, takže pro jejich uskladnění potřebujeme málo místa. Spotřeba energie při sušení potravin je poměrně malá, zejména tehdy, když využíváte jen tepelné zdroje, které máte po ruce. Pokud chcete sušit větší množství potravin, vyplatí se pořídit si sušičku. Potraviny se takto konzervují bez jakýchkoliv přísad (v protikladu ke koupeným sušeným plodům), takže je konzumujeme přírodně čisté.
Bez vody nemůže existovat život – přesně tento princip se při sušení využívá. Sušeným potravinám se během hodin nebo dní odebírá za kontrolovaných podmínek voda, takže v nich nakonec žádné mikroorganismy nemohou žít. K sušení se nejlépe hodí ovoce, zelenina, houby a bylinky. Ideální teplota pro proces sušení je mezi 30 až 70 °C, přičemž je třeba se starat o pravidelné větrání, abychom se zbavili odpařené vlhkosti. Nejšetrnější je sušení při co možná nejnižší teplotě, protože pak zůstanou zachovány důležité živiny. Čím je vyšší teplota sušení, tím více živin se zničí.
Ovoce musíte pečlivě vybrat, umýt, dobře osušit a odstranit stopky. Peckovité ovoce se vypeckuje. Jádrové ovoce se zbaví jádřinců a dužina se pokrájí na kousky nebo kolečka. Vcelku se suší jen třešně, švestky a bobule. Všechno ostatní ovoce se krájí na nepříliš velké kusy, řezy nebo kolečka.
Druhy ovoce se světlou dužinou ponořte před sušením krátce do slané nebo citrónové vody nebo je postříkejte zředěnou kyselinou citrónovou, aby nezhnědly. Můžete je také blanšírovat v horkém cukerném roztoku s trochou citrónové šťávy, čímž se zvýrazní jejich sladká chuť. Ze zeleniny se hodí k sušení především kořenová a cibulová zelenina, ale v poslední době jsou vyhledávaná i sušená rajčata k rozmanitému použití v kuchyni. Zelenina se očistí, umyje a kuchyňsky připraví. Tvrdá zelenina se před sušením blanšíruje (to později zkrátí čas vaření).
Houby se jen přeberou a očistí, v žádném případě se neumývají. Otlačená nebo červavá místa velkoryse vykrojte. Houby, které už nejsou pevné (nedají se krájet), se k sušení nehodí. Větší houby nakrájejte na tenké plátky, malé se mohou navléct vcelku na provázek a usušit.
Bylinky na kořenění i na čaj se jen přeberou a malé snítky nebo větvičky se svážou do svazečků. Z
Proces kompostování vařené zeleniny se mírně liší od kompostování jiných materiálů. Než je přidáte do kompostu, je třeba mít na paměti několik věcí:
Vařená zelenina se rozkládá rychleji. Po uvaření se zelenina rozpadne a začne rychle hnít, což je nehygienické a může to vést k nepříjemnému zápachu. Malé množství hnijících potravin je pro kompost v pořádku, ale příliš velké množství může kompost ohrozit přilákáním škůdců.
Vařená zelenina má obecně vysoký obsah dusíku a vody. Příliš mnoho obou by mohlo zabránit správnému zahřátí kompostu a může také způsobit nežádoucí zápach. Klíčem je vyrovnat kompost přidáním materiálů s vysokým obsahem uhlíku a nízkou vlhkostí, jako je papír, sláma a piliny.
Kompost by měl být umístěn mimo vodní zdroje. Nikdy nepřidávejte vařenou zeleninu do kompostu, pokud je v oblasti, kde je problém s odtokem vody.
Vynechejte zeleninu smíchanou s masem a živočišnými tuky. Typicky jde o zeleninu z vývaru. Abyste se vyhnuli komplikacím při kompostování zeleniny, měli byste její kompostování vynechat, pokud je kombinována s masem nebo mléčnými výrobky. Kromě toho by se zelenina, která je pokryta tuky, oleji, omáčkami nebo přebytečnou solí, neměla kompostovat vůbec.
