Brusnice chocholičnatá, známá též jako kanadská borůvka, je rostlina z čeledi vřesovcovitých. Pochází ze Severní Ameriky, v Evropě zdomácněla a je pěstována. Brusnice chocholičnatá je trvalka, keř dorůstající do výšky až 2,5 m. Listy jsou eliptické nebo vejčité, postavení na stonku mají střídavé a vyskytují se celoročně. Květy v květenství hroznu rostou na stopkách. Barva květu je bílá přes narůžovělou do růžové. Kvete v dubnu a květnu. Plody jsou modré až fialové, větší než plody borůvky, a dozrávají průběžně během léta. Kanadská borůvka je pěstována pro své sladké plody, je šlechtěna, známo je několik odrůd, například Bluecrop, Blueray, Bluetta, Darrow, Herbert, Jersey, Patriot, Sunrise, Weymouth.
Kanadské borůvky pěstování
Bylo zjištěno, že jeden litr kanadských borůvek obsahoval 616 plodů, lesních borůvek 1 833 plodů. Kanadské borůvky vyžadují kyselou půdní reakci (pH 4–5). Malý přídavek rašeliny, kterým je posypán povrch půdy, nemá význam. Nejlepší je na ploše aspoň dvou čtverečních metrů (pro tři rostliny různých odrůd) vybrat všechnu půdu do hloubky 35–40 cm. Boční stěny obalíme fólií, abychom zabránili kontaktu s okolní zásaditější půdou. Pokud je na našem pozemku lehká půda, osvědčilo se jámu vyložit fólií a vytvořit tak podzemní misku. Kanadské borůvky můžeme vysazovat do čisté rašeliny, jež má uvedenou hodnotu pH, nikoliv však do zahradnického substrátu neutrální půdní reakce. Je možné k rašelině přidat nevápněný kompost, listovku, křemičitý písek, drcenou kompostovanou kůru, smrkovou nebo borovou hrabanku, ale vždy jen v menším množství. Pro doplnění živin zamícháme plná hnojiva s kyselou reakcí (určená pro rododendrony a další vřesovištní rostliny). Pochopitelně můžeme použít přímo substrát pro kyselomilné dřeviny, který koupíme v zahradnictví. Ideální místo je ve velmi lehkém polostínu. Čím více vody budou kanadské borůvky mít, tím více slunce snesou. Na více zastíněném místě keře rostou nerovnoměrně se stálou snahou orientovat se za sluncem; úroda je malá. Náročnost další péče závisí na tom, jak svědomitě jsme vysazovali. Zdravé borůvky musí mít velké přírůstky a sytě zelené listy. Je třeba vydatně je zalévat. Kvalitu plodů i nárůst ovlivňuje zálivka před sklizní, ale při velmi vysokých teplotách může slunce listy i plody popálit. Je tedy vhodné rostliny v těchto kritických situacích stínit (i popálená kanadská borůvka však další rok většinou opět obrazí). Dalším kritickým obdobím, kdy nesmíme šetřit vodou, je srpen. Hnojit je můžeme jen kyselými bezchlorovými hnojivy (síranové formy draselných a dusíkatých hnojiv, superfosfáty), a to brzy na jaře, při tvorbě poupat a po odkvětu. Dusíkem zásadně nehnojíme od července.
Kanadské borůvky mají kořeny jemné a povrchové. Okopávání (natož obrývání) tedy prakticky neprovádíme, omezíme se na opatrné pletí. Vhodné je nastýlání drcenou borovou kůrou. Od třetího roku po výsadbě některé staré výhony celé vyřežeme až těsně u země. Tím rostlinu průběžně zmlazujeme, mělo by zbýt vždy 6–8 silných výhonů. Čím rostliny řežeme silněji, tím budou bobule větší, ale jejich počet se sníží. Staré neprořezávané keře přinášejí jen malé plody, které často zasychají ještě před dozráním, rovnoměrné úrody dosáhneme každoročním řezem. Větvičky pod tíhou úrody klesají, mohou se i polámat, proto je včas vyvážeme k oporám. Kanadské borůvky u nás prakticky nemají choroby a škůdce. Jen když se k rostlinám dostanou zajíci, udělají sice řez za nás, ale bohužel často
V naší poradně s názvem PĚSTOVÁNÍ ORCHIDEJÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lenka bezáková.
Prosím,proč "gumovatí"olistění,děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Gumové nebo spíše vrásčité a kožovité listy se obvykle vyskytují na orchideích Phalaenopsis a Paphiopedilum a může to mít dva důvody: nedostatečná zálivka nebo tepelný stres.
Nedostatek vláhy je pravděpodobně nejčastější viník. Buď rostlina není zalita dostatečně, nebo její kořeny prohnily (obvykle z nadbytečného zavlažování) a systém není schopen získat vodu, protože kořeny prostě nemůžou přivést vodu do rostliny. Pokud má vaše rostlina vzdušné kořeny, podívejte se na jejich stav. Jsou stříbrné a pomačkané? Pokud ano, váš problém může být v nedostatečném zalévání spíše než v přelévání. Pokud najdete kořeny duté a slizké, pak máte případ kořenové hniloby.
Nadměrné zalévání způsobuje hnilobu kořenů a je nejčastější příčinou ztráty orchidejí u nových pěstitelů. Zkontrolujte svůj způsob zálivky. Hnilobu z kořenů odstraníte pomocí skořice, se kterou poprášíte vitální kořeny a řezné rány. Použijte zakořeňovací stimulátor a dejte pozor, aby byla rostlina ve stínu a zvyšte vlhkost vzduchu nejlépe vložením rostliny do igelitového pytle. Jakmile je list vrásčitý, zřídka se vrátí do lesklého tvrdého stavu, ve kterém byl před tím, ale může se poněkud zlepšit jeho stav.
Druhou příčinou gumových listů je často přehřátí. Dotkněte se listu a pokud máte pocit tepla, pak je to váš problém. Sluneční svit může být pro rostlinu příliš silný a nebo letní teploty přes 30 stupňů nedělají rostlině také dobře. Zvyšování vlhkosti a cirkulace vzduchu můžou být užitečné při prevenci tepelného stresu.
Extrémní chlad může také způsobit gumové listy, ale listy jsou často kašovité od mrazu a obvykle mají tmavou barvu.
Jedle kavkazská je v některých ohledech méně náročná než jedle bělokorá, snáší i nižší vzdušnou vlhkost a sušší půdy. Částečně zvládá i znečištěné ovzduší. Jedle kavkazská kvete v dubnu a květnu.
Jedle kavkazská zajímavosti
Do západní Evropy se dostala v první polovině 19. století, brzy po svém objevení. V současnosti je využívána v lesnictví, je taktéž vysazována v parcích. V městských aglomeracích usychá. Jedle kavkazská se též hojně využívá jako vánoční stromeček. Popularita tohoto využití stále roste. Z jehličí jedle kavkazské se destilací získávají silice mající silnou, velice příjemnou vůni připomínající citrusové plody. Lze ji použít k osvěžení vzduchu a uvolnění dýchacích cest. Všechny takové silně koncentrované výtažky jsou prudce jedovaté, proto se důrazně nedoporučuje jejich vnitřní užití. Naopak pár kapek do koupele má velmi příznivé účinky na pokožku i naši psychiku.
Jedle kavkazská množení
Jedle kavkazská se množí semeny nebo řízky. Semena jsou dlouhá 0,8–1,2 cm, křídlo je široké, nafialovělé nebo bledě hnědé.
V naší poradně s názvem KANADSKÉ BORŮVKY MNOŽENÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Evelína.
Dobrý den, měla bych dotaz, zda je možno vysadit pouze jednu sazenici amerických borůvek, nebo musí být samičí a samčí, jak mi sdělila sousedka. Jeden keřík jsem si zakoupila a nevím jak poznám, který to vlastně mám a který mám přikoupit. Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Kanadské borůvky jsou oboupohlavné, takže u nich nejsou samci ani samice. Důležité je vědět jaký druh máte, protože některé druhy jsou samosprašné nebo jen částečně samosprašné, popřípadě i cizosprašné. Podle druhu borůvek teprve poznáte, jestli je třeba přikoupit ještě další rostlinu. Pokud má kanadské borůvky sousedka, tak stačí i ta její rostlina, není-li na kilometry daleko.
Pod názvy borůvky kanadské (Vaccinium corymbosum), zahradní, hroznovité, chocholičnaté nebo prostě velkoplodé se nacházejí vždy stejné dřeviny. Jejich vlastí je severoamerický kontinent. Z méně známého ovoce jsou snad nejvíce prošlechtěny do různých variet. Při nákupu se proto ptáme na konečnou výšku rostliny (1,2–2 m), velikost kulovitých až zploštělých plodů (až 2 cm), na dobu zrání (červenec, srpen). Kanadské borůvky jsou částečně cizosprašné; je tedy žádoucí mít vysazeno více odrůd. Borůvkám se výborně daří i ve vyšších polohách hlavně díky rovnoměrné vysoké půdní vlhkosti i častým rosám. Zatímco v teplých polohách plody sklízíme již od počátku prázdnin, v 700 m n. m. to ovšem bude až v srpnu.
V naší poradně s názvem KANADSKÉ BORŮVKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tamáš Robert.
Dobrý den. Mám balkónové kanadské borůvky. Vláhu mají, dostatek místa, hnojiva používám pro borůvky, ale listy a květy mi usychají. Přímého slunečního světla mají jen večer. Co dělám špatně?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Důvodem bude zřejmě nedostatek slunečního světla. Kanadské borůvky potřebují plné slunce po celý den. Snesou i polostín, ale čím méně slunce mají, tím hůře prosperují. Smrtící pro ně pak je stav, kdy mají málo slunce, díky čemuž nemohou spotřebovat dodané hnojivo, které se hromadí v půdě a rostlinu postupně ničí.
Další příčinou může být nevhodné pH substrátu. Kanadské borůvky vyžadují pH půdy v rozmezí 4 až 5,2. Zjistit pH můžete pomocí lakmusového papírku, kterým změříte kyselost výluhu z vašeho substrátu.
Na balkoně, který je orientován severozápadně, neočekávejte žádné zázraky při pěstování plodonosných rostlin. Můžete ho ale využít pro pěstování krásných begónií nebo na letnění pokojových rostlin, například klívii se bude na tomto balkóně v létě skvěle dařit.
Od třetího roku po výsadbě kanadské borůvky některé staré výhony celé vyřežeme až těsně u země. Tím rostlinu průběžně zmlazujeme – mělo by zbýt vždy 6 až 8 silných výhonů. Čím více rostliny prořežeme, tím větší potom budou bobule, ale jejich počet se sníží. Staré neprořezávané keře přinášejí jen malé plody, které často zasychají ještě před dozráním, rovnoměrné úrody tedy dosáhneme každoročním řezem. Větvičky pod tíhou úrody klesají, mohou se i polámat, proto je včas vyvážeme k oporám.
Kanadské borůvky stříhejte až na jaře. Pokud budete stříhat na podzim, borůvka se bude snažit stále vyrážet a keřík tím před zimou pouze vysílíte. Rostlina si do dřevní hmoty ukládá zásoby, takže pokud ji pohnojíte (to udělejte určitě), ještě posílí dřevní hmotu a bude tak lépe odolávat zimě a mrazu. Na jaře zastřihněte omrzlé větvičky, keř tím prosvětlíte (není na to žádný exaktní recept, jen se snažte, aby keř nebyl příliš hustý a aby byly větve pokud možno členité a silné). Borůvku nezapomínejte hnojit a zalévat.
V naší poradně s názvem ORCHIDEJ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarka.
Dobrý den, prosila bych o radu co udělat se vzdušnými kořeny, mám jich hodně a pořád přibývají.Rostliny mi stojí na parapetu u okny, které je kryté balkonem.Děkuji za radu . Jarka
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Pro rostlinu je nejlepší nechat kořeny jak jsou. Orchidej nepotřebuje mít kořeny v substrátu. Stačí, když je občas smočí voda. Nové kořeny značí, že se rostlině daří.
V České republice roste jedle bělokorá ve všech okrajových i vnitrozemských pohořích. Jedle bělokorá je strom dorůstající výšky 55–60 m s průběžným přímým kmenem, který může mít až 2 m v průměru, a s pravidelným přeslenitým větvením. Koruna je zpočátku kuželovitá, později válcovitá, ve stáří s vrcholem nezřetelným, jakoby uťatým. Větve odstávají rovnovážně téměř v pravém úhlu. Větvení druhého řádu bývá úplně ploché. Borka je hladká, bělošedá, ve stáří podélně rozpukaná. Jedle má výrazný kůlový kořen a také z postranních kořenů vysílá hluboko sahající upevňovací kořeny, proto je dobře zakotvena v půdě. Letorosty světle šedé, tmavošedě chlupaté, pupeny vejcovité, světle hnědé, nepryskyřičnaté. Jehlice jsou ploché, 2–3 cm dlouhé, na líci tmavě zelené, lesklé, na rubu se 2 bílými proužky. Samčí šištice jsou žlutavé, samičí zelené, později nafialovělé, při dozrávání dřevnatí. Šišky jsou vzpřímené, válcovité, až 25 cm dlouhé, rozpadavé.
V naší poradně s názvem PROČ MI VŮBEC NEKVETOU KANADSKÉ BORŮVKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra F..
Dobrý den. Mám na zahradě kanadské borůvky a již třetí rok mi vůbec nekvetou.
Keř je vysoký asi 180 cm a na pohled zdravý. Má spoustu větví velmi bohatě olistěných.
Prosím o radu co s tím. Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Zkuste změnit hnojivo. Omezte dusík a posilněte fosfor a draslík. Když má rostlina mnoho dusíku, tak bohatě roste, ale nekvete.
Jedle korejská je velice ceněná odrůda jedle, která je už jako mladá rostlina obdařená úžasnými, vzpřímeně rostoucími modravými šiškami. Jedle korejská vyžaduje polohu na plném slunci nebo polostín. Dorůstá do výšky 8 metrů. Koruna je široce kuželovitá, hustě větvená, ve stáří na vrcholu tupá. Borka je v mládí hladká, světle šedá s purpurovým nádechem, s výraznými pryskyřičnými puchýřky, později hluboce rozbrázděná, uvnitř červenohnědá. Letorosty jsou mělce rýhované, našedlé až žlutavé, později načervenalé, zprvu jemně chlupaté, později olysalé. Pupeny jsou kulaté, kryté hnědými šupinami, silně pryskyřičnaté. Jehličí je husté, na vrchu kryje větvičku, vespod je rozestálé. Jehlice jsou 10 až 20 mm dlouhé, 2–2,5 mm široké, směrem k vrcholu se rozšiřují, na konci vykrojené, vzácně zaoblené nebo špičaté. Na vrchní straně je jehličí lesklé, tmavě zelené s výraznou rýhou, vespod s velmi nápadnými křídově bílými pruhy, které mohou splývat v souvislou plochu. Samčí šištice vyrůstají na konci větviček, jsou tmavě nachové. Šišky jsou krátce stopkaté, válcovité, 4–7 cm dlouhé, 2,5–2,8 cm široké, před dozráním mají fialově purpurovou barvu. Semenné šupiny jsou 15–20 mm široké, ledvinovité, podpůrné šupiny jsou delší, vyčnívají ze šišky, jsou zpět ohnuté. Semena jsou včetně křídla 10–12 mm dlouhá, tmavě fialově purpurová. Strom roste v jižní části Korejského poloostrova ve výškách 1 000–1 850 m. n. m. Do Evropy byl poprvé dovezen v roce 1908, do ČR až v roce 1934, kde byl první známý exemplář v Průhonicích. Ve své domovině roste tento strom v horských oblastech s chladným vlhkým klimatem, na mělkých kamenitých půdách chudých na humus, na rulovém a žulovém podloží.
Jedle kavkazská (Abies nordmanniana) je vždyzelený jehličnan, který byl pojmenován podle svého objevitele, finského botanika Alexandera Nordmanna. Jedle kavkazská je jehličnatý strom pocházející z Turecka a Kavkazu. Zde vyrůstá až do výšky 60 m. V Evropě vyroste maximálně do 30m výšky. U mladších stromů je koruna úzká a kuželovitá, později sloupovitější. Vrchol je výrazně zašpičatělý. Ve středu koruny jsou hustší a zároveň vodorovně odstávající větve. V horní části stromu pak více směřují vzhůru, ale méně než u jedle bělokoré. Mladé stromy mají matně šedou a hladkou borku. Staré stromy pak mají borku rozpraskanou. To způsobuje, že na kmenu vznikají nepravidelně velká políčka připomínající šupiny na rybě. Velmi husté, čárkovité, dvouřadě rozložené, dopředu směřující a zřetelně rýhované jehlice jsou 2–3 cm dlouhé. Svrchní strana je tmavozelená a lesklá, spodní se pak vyznačuje dvěma bílými řadami průduchů. Při rozmělnění v dlani vykazují výrazné aroma po ovoci. Samičí šištice rostou pouze v oblasti vrcholu stromu, v době zralosti dosahují až 15 cm. Jako u jiných jedlí jsou válcovité. Mladší šištice jsou bledě zelené, později nahnědlé.
Ve svém příspěvku JEDLE KOREJSKÁ NEMOCI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Libor Plecháč.
Prosím o radu,zda se dá nějak ošetřit korejská jedle o stáří pěti let.Již vloni ji začalo reznout
na několika místech jehličí a postupně se rozšiřovalo a začalo opadávat.Prakticky zůstaly
jen letorosty a ty letos obrazily.A zase začalo jehličí být rezavé a opadávat a zůstaly jen
malé letorosty bez nakažení.Navíc tento problém mám i u jedle starší (10 let) i když zatím
ne v tak velké míře.Ostatní jedle co mám jsou v pořádku.Předem děkuji za radu.LP.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Věra Kolářová.
z uveřejněných článků o jedlích jsem se stále nedověděla, zda se jedná o nemoc jedle, proč na větvích se šiškami opadává jehličí a schnou.
Nejlepších výsledků dosáhnete, když borůvku přesadíte během rašícího období časného jara. Vyberte slunné nebo částečně zastíněné místo s dobře propustnou, kyselou půdou. Chcete-li zvýšit úspěšnost přesazení, zajistěte, aby kořenový bal zůstal neporušený a dobře hydratovaný během celého procesu.
Optimální doba pro přesazení kanadské borůvky je na začátku jara, kdy je rostlina ještě v klidu. Přesazování v této době umožňuje borůvkám založit nové kořeny před obdobím hlavního růstu. Toto strategické načasování zvyšuje odolnost rostliny a podporuje její robustnější růst.
Jaké jsou signály pro přesazení kanadských borůvek?
Pokud se vaše borůvka jeví jako zakrslá, má žloutnoucí listy nebo nemá žádný nový růst, možná je na čase zvážit její přesazení a ozdravení.
Kolik místa byste měli ponechat mezi rostlinami borůvek?
Chcete-li, aby vaše borůvky měly dostatek prostoru k růstu, zasaďte je 1,2 až 1,8 metru od sebe. To pomůže zajistit zdravý růst a dostatečnou cirkulaci vzduchu kolem rostlin.
Jaká je nejlepší půdní směs pro přesazování borůvek?
Příprava dokonalé půdy pro vaši borůvku je klíčová! Ujistěte se, že používáte dobře propustnou, kyselou půdu s dostatkem organické hmoty. Přidejte startovací hnojivo s vysokým obsahem fosforu, abyste podpořili zdravý vývoj kořenů. Před přesazením borůvky obohaťte půdu kompostovanou borovou kůrou nebo organickou hmotou. Pro růst kanadských borůvek je ideální pH půdy 4,5 až 5,5.
Jaké je vhodné místo pro kanadskou borůvku?
Vaše kanadská borůvka bude milovat místo, které dostává plné slunce až částečný stín. Zaměřte se na místa, která mají alespoň 6 až 8 hodin slunečního světla denně a ujistěte se, že rostliny jsou chráněny před silným větrem.
Jak hluboká musí být jáma pro zasazení borůvky?
Vykopejte jamku, která je přibližně dvakrát tak široká a stejně hluboká jako kořenový bal vaší borůvky. To zajistí, že bude mít prostor pro pohodlné rozšíření kořenového balu.
Lze kanadskou borůvku přesadit do nádob?
Určitě ano! Ujistěte se, že nádoba má průměr alespoň 50 cm a použijte zahradnickou směs vhodnou pro kyselomilné rostliny.
V naší poradně s názvem ORCHIDEJE A ODNOŽE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vláďa.
Daří se mi pěstovat orchidej více než rok a teď mi vyslala odnož, podobně jako to dělá třeba klívie - řemenatka. Chci se zeptat, jestli někdo nemáte zkušenosti s tím, kdy je možné odnož od orchideje oddělit, aby mohly samostatně dál růst. Ta moje odnož má už třetí lístek a má i vlastní kořeny.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Ahoj Vláďo, taky jsem měla to štěstí a vypěstovala jsem si druhou orchidej sama. Nebylo to napoprvé, protože jsem dělala chyby a podařilo se mi to až na potřetí. Příčinou neúspěchu byla následná hniloba po oddělení a to obou kytek :-(. Důležité je poškodit co nejmeně obě orchideje řezem. Proto je potřeba orchidej před oddělením měsíc nezalévat, aby se zmenšil objem kořenů a ty se pak lépe rozpletly. Dobrému rozpletení pomůže minutová lázeň v teplé vodě těsně před oddělením. Tam, kde to rozplést nejde je potřeba použít sterilní nožík. Čím méně polámaných kořenů a řezů tím lépe. Po oddělení je potřeba kořeny zasypat drtí z dřevěného uhlí a zakrýt kartónem, aby se k uhlí nedostávala vlhkost z rosení. Právě pravidelné denní rosení listů bude pro rostlinu jediným zdrojem vláhy po dobu 1 týdne. Uhlí působí hygroskopicky a pomůže rostlině lépe a rychleji zacelit své rány na kořenech. Po této době je potřeba kořeny v rychlosti osprchovat vlažnou vodou od uhlí. Drobné částečky můžou zůstat. Pak rostlinu přesaď do substrátu pro orchideje, který napřed mírně provhlči. Dále je třeba rosit a pomalu přejít k běžné péči.
Jedle ojíněná je oblíbený rychle rostoucí jehličnan, který v dospělosti může dosahovat 20–25 m výšky. Růst stromu je kuželovitý. Jehlice jsou šedivé až namodrale zelené. Vyžaduje dobře propustnou písčitou a hlinitou půdu. Ze všech jedlí snáší nejlépe letní přísušky, v zimě je plně mrazuvzdorná. Vhodné použití je jako solitér i do skupinových výsadeb.
Ve svém příspěvku PŘESAZOVANÍ ORCHIDEJÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena Pavlíková.
Dobrý den,
mám orchidej už pět let, velkokvětou, úžasně kvete ale pořád. Kdy mám tedy přesazovat a co s kořeny které rostou z květináče ven. Ty ani do většího nenacpu. Rostou jak nahoru tak dolů. Ulámaly by se. Ustříhat je, to asi ne.
Prosím o radu
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana.
Pokud Vám orchidej stále krásně kvete a je vidět, že dobře prospívá, má zdravé kořeny i listy, tak bych nepřesazovala. Jestli však potřebujete přesadit, protože už se Vám orchidej nevejde na parapet nebo už zcela přerostla květináč a vypadává z něj, pak zkuste přesadit podle rad v našem článku. Opatrně vyjměte rostlinu z nádoby, dávejte pozor na kořeny. Ty, které byly v zemi, dejte znovu do substrátu, ty vzdušné nezahrnujte zeminou. Přesazenou orchidej několik dnů nezalévejte. Nejlépe postupujte přesně krok za krokem dle naší kapitoly o přesazování orchidejí.
Kaštanovník jedlý, lidově jedlý kaštan, je opadavý listnatý strom z čeledi bukovité. Strom kaštanovníku dorůstá do výšky 20–25 m a má širokou vejčitou korunu. Tloušťka jeho kmene někdy přesahuje až 2 m. Dožívá se věku 1 000 let, někdy i víc. Borka je v mládí hladká, olivově hnědá, postupem času se mění v hnědošedou rozpukanou. Listy jsou na větvičce uspořádané střídavě, list na vrcholu větvičky je největší. Mají tvar podlouhlé elipsy. Každý postranní nerv na listu je zakončený ostnem. Svrchu jsou listy tmavě zelené a zespodu světle zelené. Květy se objevují v květnu a červnu. Je to rostlina jednodomá, převážně cizosprašná, lépe plodí, pokud je v okolí dva a více stromů. Plody jsou po 2–3 v pichlavém obalu, který puká čtyřmi švy. Semena (kaštany neboli maróny) jsou lesklá, tmavě hnědá a dozrávají v září. Jsou jedlá, jí se po upečení nebo uvaření, obsahují hodně škrobu, cukru a bílkovin.
Nejvíce se jedlé kaštany pěstují v jižní Evropě a v Přední Asii. V Česku se kaštanovníku nejlépe daří na teplých svazích ve vinařských oblastech. Jeho dřevo je těžké, pevné, tvrdé, pružné a houževnaté. Nevýhodou kaštanovníku je, že patří mezi silné alergeny. Neměl by být proto vysazován v blízkosti obydlí a úřadů, spíše v sadech, hájích a lesích. Děti by si pod kvetoucím kaštanovníkem neměly hrát. Hlavní sklizeň jedlých kaštanů probíhá v říjnu. Sběr plodů kaštanovníku se provádí ručně. Nejmenší plody poslouží jako surovina pro mletí kaštanové mouky. Velké a střední plody se dále zpracovávají, případně jsou po tepelné úpravě konzumovány. Pro odstranění parazitů uvnitř plodů se kaštany máčí v 50°C vodě a následně ochladí. Tímto procesem se také prodlužuje jejich trvanlivost. Dnes se tedy nemusí skladovat pouze sušené plody. Jedlé kaštany jsou známá pochoutka po celé Evropě. Obvykle se tepelně upravují naříznutím na špičce do kříže a krátkým opečením na horké plotně, a to zejména v předvánočním čase, kdy je sezona pečených kaštanů. Kaštany se mohou i rozemlít a vzniklá mouka slouží k přípravě pečených zákusků. Jedlé kaštany mají vyšší energetickou (kalorickou) hodnotu než brambory. V jižní Evropě kaštany lidé pojídají se zeleninou, s masem nebo máslem a sýrem. Světové kuchyně znají například kaštanovou kaši ke zvěřině, kaštanové pyré se šlehačkou, kaštanový pudink, kaštany v čokoládě, glazované kaštany a jiné. V našich zeměpisných šířkách se konzumují pečené kaštany nejčastěji právě v předvánočním čase.
Jedlý kaštan (Castanea sativa) pochází z oblasti Malé Asie a již v 5. století před naším letopočtem byl dopraven do Řecka a následně i do I
Ve svém příspěvku ANTURIE - DOTAZ K PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladimíra Tancíková.
Dobrý večer.
Děkuji moc za odpověď, 2 anturie mám na parapetech - JZ okno, ale stíněné balkonem a jedna na SZ. Takže je zkusím přemístit. Moc krát ještě jednou děkuji za radu..
Tancíková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Miloslava.
Dobrý den,
prosím o radu. Dostala jsem mladou Anturii která byla oddělena od starší rostliny. Po přenosu se ale kořeny ulomily, ale zůstaly tam dva silné kořeny, asi vzduchové, jsou ale na spodu rostliny. Anturii jsem tedy zasadila do zeminy, mám jí asi 14 dní, ale rostlinka vypadá povisle a už zežloutly dva listy. Chtěla bych se proto prosím zeptat, zda mám rostlinu raději ze zeminy vytáhnout a dát ji ještě raději do vody. Předem děkuji za odpovědi.
Míla
Slávky žijí na celém světě na mořských březích a v ústí řek, jednotlivé druhy jsou obvykle specifikované pro určitou oblast. Nejznámějším druhem je slávka jedlá. Slávka jedlá (Mytilus edulis) je středně velký jedlý mořský mlž z čeledi slávkovitých. Slávky jedlé se nacházejí na severoatlantickém pobřeží Severní Ameriky, Evropy a v dalších mírných i polárních vodách po celém světě. Žijí v příbřežních oblastech na skalách a dalších pevných podkladech přichyceny byssovými vlákny, které jsou vylučovány byssovými žlázami umístěnými ve spodní části slávek. Jedná se o hladké mušle s jemnými soustřednými rýhami v linii růstu. Barva mušle je purpurová, modrá nebo někdy až hnědá. Může být dlouhá až 12 cm. Slávky jedlé jsou kořistí hvězdic, například Asterias vulgaris. Malé slávky jsou také požírány plži Nucella lapillus.
Slávky jedlé neboli mušle jsou mořští mlži, jejichž maso se pojídá buď syrové, nebo částečně i tepelně upravované. Výlov slávek začíná v srpnu a končí v březnu. Lastury slávek mají klínovitě oválný tvar, na povrchu jsou tmavé do fialova a uvnitř perleťově bílé, lesklé. Dospělé, tedy k požívání nejvhodnější, jsou tehdy, když délka lastur měří 55 mm. Kratší se vyřazují, protože nemají tržní hodnotu. S přijímáním potravy a vdechováním vody se dostává do slávek také písek a mořský kal. Obojí se z nich musí odstranit, a proto se před dopravou do vnitrozemí alespoň na 24 hodin slávky ponoří do čisté mořské vody, aby se vyčistily. Jestliže se se slávkami po výlovu dobře a šetrně zachází, vydrží v zimě až 6 dnů po výlovu naživu. Nesmí však před touto dobou nebo během ní přijít do styku se sladkou vodou. Nesnášejí také velké teplo ani mráz. Jen pevně uzavřené, to znamená živé a čerstvé slávky, mají maso vhodné k pojídání. U pootevřených slávek je maso v rozkladu, čímž se stává prudce jedovatým. Podezřelé jsou také slávky s tenkými průsvitnými lasturami, které nejsou na povrchu stejnoměrně zabarvené, anebo slávky, které nasládle páchnou. Maso slávek se jí buď syrové, nebo různě připravované a je dost výživné, avšak hůř stravitelné než maso ústřic.
Někdy jsou slávky zaměňovány s ústřicemi. Ústřice (Ostrea) je rod z čeledi ústřicovitých (Ostreidae). Nejznámějším druhem je ústřice jedlá (Ostrea edulis). Ústřice jsou mořští mlži s lamelózními nebo sklípkovitými lasturami bez vláknité (sloupkovité) vrstvy, s nestejnými miskami a vnitřním vazem a bez zubů v zámku. Ústřice má nepravidelné chlopně, z nichž levá je větší, prohloubená a připevněná k podkladu, kdežto pravá je plošší; vrchol levé misky (chlopně) přečnívá a je zatočen buď vpřed, nebo dozadu. Některé druhy jsou obojetné
Ve svém příspěvku KOŘENY TÚJE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk .
Soused vysadil v blízkosti hranice našich pozemků (cca 75 cm od
plotu ) túji, která v tuto chvíli měří asi 20 m. Túje je zároveň vzdálena asi 5 m od mého domu a já mám obavu aby kořenový systém túje nenarušil jeho základy. Jsou moje obavy opodstatněné?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Hana.
Dobrý den,
prosím o radu. Mezi chodníkem a zídkou (cca 50 cm) mám nasazené tůje. Měly to být zakrslé stromečky, ale asi se vloudila chybička a tůje už jsou dost vysoké. Chci se zeptat, jak hluboké nebo rozvětvené mají tůje kořeny, zda mi kořeny nevytlačí zídku u garáže nebo nepoškodí chodník.
Děkuji za informaci a přeji hezký den.
Hana
Slávky jedlé (Mytilus edulis) se vyskytují ve všech mořích, přičemž preferují poloslanou vodu na mělčinách v blízkosti ústí řek. Ještě ve stadiu larvy se přichytí ke kamenům, kůlům, pilířům, skalám nebo skořápkám větších mušlí vlasovým vláknem z proteinu a železa. V mělkých vodách vytvářejí kolonie čítající několik tisíc druhů. Středně velká slávka přefiltruje za hodinu více než 1 l vody, tedy až 25 l vody denně. Přitom z vody žábrami odebírá kyslík a miniaturní části potravy.
Robustní mlž má lesklou modročernou schránku připomínající kapku a oranžové maso. Vnitřní strana mušle složené ze dvou částí má perleťovou barvu, povrch je lehce rýhovaný. Dorůstá do délky 5–10 cm.
Přizpůsobivost těchto měkkýšů a snadné rozmnožování je přímo předurčuje k farmovému chovu přirozenou cestou. Nejvíce chovaných slávek pochází z Číny, dalšími producenty jsou země Severní Ameriky, v Evropě zejména Španělsko, Itálie, Francie, Nizozemsko, Irsko, Německo a Dánsko.
Slávky jedlé jsou kořistí hvězdic, malé slávky jsou také požírány plži.
Slávky vynikají mořskou vůní a jemnou, minerálně slanou chutí. Jejich pružné, pevné a netučné maso s vysokým obsahem bílkovin, vitamínů a minerálních látek je předurčuje k množství kulinárních úprav. Lze je konzumovat syrové, ale jsou mírně hořké, proto se zpravidla podávají vařené. Před přípravou se musejí několikrát pečlivě vypláchnout ve studené vodě, případně okartáčovat. Vaří se živé. Je-li skořápka zavřená nebo lehce pootevřená a po doteku prstem se zavře, je to známka života. Po uvaření se znaky poživatelnosti obrátí: mušle musejí být doširoka otevřené, zavřené jsou mrtvé a patří spolu s rozbitými do odpadu. Tento bezpečnostní filtr se nesmí nikdy vynechat, konzumace byť jediné mrtvé mušle může způsobit nevolnost, zvracení, průjem a bolest hlavy, čemuž nezabrání ani skutečnost, že maso přešlo varem. Klasikou jsou slávky vařené bez skořápek ve vývaru s bílým vínem a kořenovou zeleninou. Lze je také péct, gratinovat nebo přidat jako ingredienci do polévek.
Slávky lze koupit jak živé, tak mražené, nebo konzervované. V případech, kdy kupujeme mražené nebo konzervované, je třeba je skladovat při teplotě -18 °C a před použitím ještě mírně rozmrazit v chladničce. Pro koupi živých slávek je dobré si pamatovat, že živé nesmíme nikdy zmrazovat. Po jejich zakoupení je nutné je co nejdříve zpracovat do pokrmu. Protože podléhají zkáze, potřebují správné uchování, a to v chladničce při teplotě pod 4 °C. Neuskladňujeme je v uzavřených nádobách, necháváme je odložené ponořené v čerstvé vodě nebo přímo na ledu z čerstvé vody.
Slávky jsou velmi zdravé. Obsahují železo, zinek, mangan, draslík, vitamíny skupiny B a minerální soli.
V naší poradně s názvem PŘESAZOVÁNÍ ORCHIDEE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sendy.
Dobrý den,přesadila jsem orchidej bohužel s květy .Měla jsem pocit,že má nedostatek místa v květináči.
Ona mi do druhého dne uvadla.Je to již měsíc od přesazování.Květy má povadlé a lupena změklá.
Má šanci na přežití,nebo jsem ji tak ublížila,že nepřežije?
Děkuji za odpověď.S.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Orchidej je zvláštní v tom, že může mít kořeny ve vzduchu a i tak bude dobře prosperovat. Jinými slovy, nepotřebuje substrát na kořenech. Proto není potřeba přesazovat, jakmile začnou kořeny přerůstat přes květináč. Nyní vaše orchidej asi nepřijala nový substrát a zřejmě ji nezachráníte. Budiš vám to alespoň k ponaučení, jak příště pečovat o novou orchidej.
Korejská jedle je krásný, dekorativní a poměrně odolný jehličnan. Přesto může trpět chorobami, zejména při nesprávném stanovišti nebo dlouhodobém přemokření. Pěstitelé se shodují, že zdraví jedle stojí na třech pilířích: prodyšná půda, správné zalévání a včasná kontrola škůdců. Díky správné péči může korejská jedle zdobit zahradu desítky let a být dominantou každé okrasné výsadby.
V naší poradně s názvem PŘESAZOVÁNÍ ORCHIDEÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaroslava Cromá.
V návodu jsem se nedočetla co s kořeny které jsou nad substrátem. Mám je ostřihat nebo je ponechat tak jak původně byly? Děkuji za radu. Přeji hezký den.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Kořeny nestříhat. Orchideím nevadí, když mají kořeny odkryté na vzduchu.
Korejská jedle – obecná odolnost a rizikové faktory
Korejská jedle patří mezi nejodolnější jedle pro evropské podmínky, ale přesto existují faktory, které její kondici zásadně ovlivňují. Nejčastější příčiny oslabení jsou: přemokřená půda, těžká jílovitá zemina, nedostatek vzduchu u kořenů, prudké jarní slunce a špatná cirkulace vzduchu. Oslabený strom je mnohem náchylnější k napadení houbami i škůdci.
