Svrab je velmi nakažlivý a jeho prvním příznakem je intenzivní škrábání. Život parazita není vázán na roční období, proto je důležité chránit před ním zvíře po celý rok. Svrab způsobený parazitem Sarcoptes canis se vyskytuje převážně u psa, ale mezi jeho další hostitele patří spousta dalších psovitých šelem. Někdy se objevuje také u koček a je přenosný i na lidi. Svrab se nedoporučuje podceňovat, při pozdní nebo špatné diagnóze se následně léčí o to hůře a zdlouhavěji.
Dospělé zákožky žijí ve spodní vrstvě kůže, kde vrtají chodbičky a kladou vajíčka. Celý vývojový cyklus zákožek trvá 17 až 21 dní. Inkubační doba je velmi variabilní, může trvat několik dní až týdnů a závisí na množství přenesených roztočů. Onemocnění začíná malými, ale velmi svědivými lézemi, které se v důsledku neustálého drbání a lízání rychle rozšiřují a mění se na hluboký zánět kůže s druhotnou bakteriální infekcí. Kůže může na těchto místech zesílit a skládat se do záhybů. Mezi projevy napadení svrabem patří ztráta srsti a výskyt bezsrstých míst na těle, zarudnutí pokožky. Vlivem škrábání vznikají druhotné změny na kůži: povrchové krváceniny, prasklá kůže a bakteriální kontaminace. Ta může zastřít příznaky samotného svrabu a pes je pak mylně léčen na jiné onemocnění kůže. V pokročilejších stadiích se na kůži mohou vyskytnout zaschlé krusty po prasklinách kůže a srst se nachází pouze na ojedinělých místech. Diagnostika tohoto onemocnění není zrovna jednoduchá, zvláště v prvních stadiích. Je tedy nutné navštívit veterináře, který provede rozbor z kůže.
Rozlišuje se několik druhů svrabu, a to sarkoptový (zákožka svrabová), který napadá hlavně psy, dále notodektový, který napadá uši koček a jiných zvířat, která jsou s nimi v kontaktu, a v neposlední řadě trixacarusový, který se vyskytuje u morčat.
Svrab se přenáší velmi snadno přímým kontaktem. Svrab je často považován za nemoc ze špíny, ale mohou jím onemocnět i zvířata ve velmi dobré péči. Rizikem mohou být veterinární ordinace, salóny a další prostředí, ve kterých se zvířata mohou setkat s ostatními nakaženými. Takže i když chováte svého psa v hygienicky čistém prostředí, může i on chytnout svrab.
Sarcoptes canis je drobný parazit kulatého těla s osmi kuželovitými krátkými nohami. Samičky vyvrtávají chodby v kůži, kde nejen žijí, ale také kladou vajíčka a zanechávají trus. Vylíhnuté larvy vylézají na povrch kůže, kde hledají potravu v podobě tkáňového moku. Jedinci obvykle nepřežívají bez hostitele déle než 2 až 3 dny. Nejčastěji se vyskytují na řídce osrstěných místech, jako jsou slabiny, ušní boltce a další.
Ve svém příspěvku SVRAB OD KOČKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Svobodová.
Ujali jsme se zuboženého toulavého kocoura.Myslím,že měl,možná ještě má svrab a že jsem ho od něj dostala také.Svědí mě již několik týdnů vlasatá část hlavy a vzadu krk.Na těle nemám vůbec nic.Nedokázu se toho zbavit,k lékaři se stydím jít.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Svrab je u morčete způsoben vnějším parazitem zvaným Trixacarus caviae. Tento roztoč žije ve svrchních vrstvách pokožky morčete. Samičky si zde hloubí chodby a kladou vajíčka, živí se kožními šupinkami, mazem, nečistotami na povrchu těla. Onemocnění se projevuje urputným drbáním až do krve. Pokud se svrab objeví a není léčen včas, může dojít až k velkému zbídačení morčete, případně i k jeho smrti. Zmíněné příznaky jsou často doprovázeny divokým běháním dokola s příznaky připomínajícími křeče. Onemocnění může být také doprovázeno nechutenstvím s následným vyhubnutím zvířete.
Diagnózu stanovuje veterinární lékař na základě mikroskopického rozboru vzorku seškrábnutého z kůže zvířete. Proti svrabu existuje řada účinných léků.
Svrab se může u morčat vyskytovat i v uchu, i když toto onemocnění je typické spíše pro králíky. Jeho původcem je Psoroptes cuniculi (zasahuje zvukovod, ušní boltec), případně Notoedres cati (zasahuje ušní boltec, hlavu). Nemocná zvířata pravidelně třesou hlavičkou a škrábou se v ouškách. Na ušních boltcích jsou viditelné žlutohnědé stroupky. Při léčbě se požívají stejné přípravky jako při svrabu sarkoptovitém.
U většiny druhů svrabu morčat není třeba se obávat přenosu na člověka.
Maso by mělo být vždy světle růžové, voňavé a pružné. Králíka skladujte v lednici maximálně tři dny, v mrazáku až jeden rok. Králičí maso je svou strukturou a vlastnostmi podobné drůbežímu masu, jelikož je dobře stravitelné a obsahuje rovněž nízké množství tuku, což je vhodné pro dietní pokrmy. Má nízký obsah cholesterolu, silně jsou zde zastoupeny vitaminy skupiny B – B2, B6 a B12, z minerálních látek jsou zde bohatě zastoupeny látky jako draslík, hořčík, zinek, fosfor a síra.
Králíka můžete smažit, grilovat, dusit, králičí maso lze přidávat do polévek, rolád, gulášů, pomazánek, salátů, k omáčkám. Nejčastěji se však peče v troubě na víně, česneku, paprice, cibuli, se zeleninou či bramborami. Dušený králík si rozumí s křenem, vínem, česnekem, houbami, špenátem, rajčaty a bylinkami. I když je králík vláčné maso, často se velmi vysušuje, proto jej při pečení v troubě raději přikrývejte a spíše ho duste v páře.
V kastrolu na směsi oleje s máslem osmahněte na menší kousky nakrájená králičí játra, opepřete, přidejte na proužky nakrájený pórek a pod pokličkou duste doměkka. Nakonec pokrm osolte. Vhodnou přílohou budou brambory či chléb.
Ingredience na knedlíčky: 2 vejce, 1 smetana, toastový světlý chléb (asi 4 plátky), muškátový oříšek, sůl, pepř, petrželka
Postup: Králičí kosti a odřezky vhodíme do studené vody, přidáme kousky řapíkatého celeru, mrkev, kousek pórku a cibuli, dochutíme několika kuličkami nového koření, bobkovým listem, solí a pepřem a necháme asi hodinku vařit.
Mezitím připravíme knedlíčky. Dva žloutky a kapku smetany rozšleháme. Světlý toastový chleba zbavíme kůrky a nakrájíme na kostičky. Chléb zalijeme žloutky a promícháme, osolíme a opepříme, ochutíme špetkou muškátového oříšku. Z bílků vyšleháme sníh a opatrně ho vmícháme do směsi, přidáme také nasekanou petrželku. Z hmoty vytvarujeme malé kulaté knedlíčky a uvaříme je ve vroucí osolené vodě. Až budou uvařené, vyplavou na povrch.
Z králičího vývaru sebereme pěnu a přidáme do něj vnitřnosti z králíka – srdce, ledviny, játra. V jiném hrnci připravíme základ na ragú – omáčku velouté. V hrnci rozpustíme máslo a přimícháme hladkou mouku (stejně másla jako mouky). Připravíme jíšku. Pokud vám jíška zbyde, můžete ji snadno uchovat na další použití v lednici. Králičí základ přecedíme a čistý vývar jemně zahustíme jíškou, kterou ve vývaru rozmixujeme ručním šlehačem. Dochutíme muškátovým oříškem, solí a pepřem. Uvařenou zeleninu nakrájíme na kostičky, nakrájíme také uvařené maso. Zahuštěný vývar zalijeme kapkou smetany a přidáme do něj nakrájenou zeleninu a maso a nasekanou pažitku. Podáváme s chlebovými knedlíčky. Takto připravené recepty jsou delikátním a gastronomickým zážitkem.
Napadá psy jakéhokoliv plemena a věku. Může se přenést i na člověka. Tento parazit proniká do vrchních vrstev kůže, kde si buduje chodbičky, v nichž žije a klade vajíčka. Parazit se projevuje zanícením pokožky, červenou vyrážkou v místech napadení a postupný olysáním.
S léčbou je nutné začít včas, aby se nákaza nemohla přenést na člověka a aby si pes nákazu nerozšířil olizováním a škrábáním. Léčba se skládá z mastí a koupelí, do kterých se přidávají speciální léky a šampony proti cizopasným členovcům. Koupele se opakují po 5 dnech po dobu nejméně 4 týdnů, protože larvy se líhnou za 3 týdny od nakladení vajíček.
U psů se projevuje parazit Sarcoptes canis, který je u nás znám pod názvem zákožka svrabová.
Původcem je Notoedres cati neboli svrabovka kočičí, která napadá především kočky, ale může se vyskytnout i u jiného zvířete. Napadnout může i člověka, ale toto postižení je přechodné, a jakmile se nemocná kočka vyléčí, nebo se zamezí kontaktu, dojde u člověka ke spontánnímu vymizení příznaků. Onemocnění se přenáší přímým stykem koček a velmi snadno i z matky na koťata.
Samičky tohoto parazita vyvrtávají chodbičky v povrchové vrstvě kůže a do vzniklých kanálků kladou vajíčka a zanechávají zde trus. Vylíhlé larvy vylézají na povrch kůže, kde hledají potravu (tkáňový mok). Samečci žijí pouze na povrchu kůže. Mimo hostitele přežívá svrabovka kočičí pouze 2 až 3 dny.
Kožní změny jsou viditelné především na hlavě, začínají na ušních boltcích a kolem nich. Projevují se jako prořídnutí srsti a drobné pupínky, šířící se rychle na zbytek hlavy a krk. Sekundárně dochází v důsledku čištění koček k šíření parazita do oblasti konečníku a na hrudní končetiny. Příznakem bývá svědění, následné škrabání vyvolá tvorbu krust a vylysání srsti. Kůže bývá výrazně zesílená a skládá se do charakteristických záhybů, pokud je postižena kůže v okolí očí a nosu, vyvíjí se hnisavý zánět spojivek a nosu. Při rozsáhlém postižení hlavy zvíře špatně vidí, omezeně přijímá potravu, je apatické a hubne. Strupovka ušní dosahuje velikosti asi 0,5 mm a je možné ji spatřit i pouhým okem. Samička klade vajíčka na kůži hostitele a vývojový cyklus trvá asi tři týdny. Paraziti se živí odloupanými buňkami pokožky, nesají krev. Dospělí roztoči jsou pohybliví a mohou krátkou dobu přežít i bez hostitele.
Terapie je poměrně úspěšná a provádí se formou spot-onu, koupelí nebo injekčních aplikací, které se zpravidla několikrát opakují.
Králičí játra jsou přímo delikatesa, a navíc vnitřní orgány zvířat mají vysoký obsah minerálních látek, především železa, fosforu a vápníku. Dále obsahují některé vitamíny A, B, D, C a plnohodnotné bílkoviny jako svalovina. Játra jsou v podstatě biologicky nejhodnotnější potravinou, mají nejvyšší koncentraci stopových prvků a vitaminu A a D (zejména rybí a drůbeží játra). A ještě jedna důležitá poznámka na okraj: játra solte až po tepelné úpravě, jinak by ztvrdla.
Dobře očištěná játra nakrájejte na kostičky. Na oleji osmahněte cibulku, přidejte játra, kmín, podlijte vodou a duste doměkka. Poté přidejte sůl, drcený česnek, trošku chilli, kečup a prohřejte. Servírujte nejlépe s rýží nebo chlebem.
Dobře očištěná, opláchnutá játra nakrájejte na plátky, oloupanou cibuli na kolečka. Cibulku orestujte na oleji dorůžova, vložte na ni játra, mírně je opepřete a opečte po obou stranách. Přidejte máslo, játra velmi krátce poduste, mírně osolte a ihned podávejte. Jako přílohu servírujte například vařené či opékané brambory nebo rýži a salát.
Králičí játra omyjte, odblaňte a nakrájejte na kousky. Poté rozkrájejte také cibuli, slaninu a česnek a všechno spolu s rohlíky namočenými ve víně dvakrát umelte na masovém strojku. Přidejte žloutky, sůl, mletý pepř, zázvor, strouhanou citronovou kůru a muškátový oříšek a vše důkladně promíchejte. Nakonec opatrně vmíchejte sníh ze dvou bílků. Ohnivzdornou mísu vymažte máslem, vložte do ní paštiku a dejte do nádoby s vařící vodou, přikryjte a vařte takto asi 1 hodinu. Studenou paštiku vyklopte z nádoby a podávejte s brusinkami, klikvovým kompotem nebo cumberlandskou omáčkou a teplými toasty nebo chlebem.
2–3 lžíce dezertního vína Madeira nebo Portské (lze použít také jiný chuťově výrazný alkohol – koňak, brandy a podobně
olivový olej
2 krajíčky chleba (lze použít jak světlý, tak i tmavý, ale klidně i rozkrojenou bagetu)
sůl
pepř
Postup:
Omytá a očištěná játra rozkrájejte na větší kousky, česnek rozdrťte plochou stranou nože a pak nasekejte nahrubo. Na pánvičce rozehřejte olivový olej a vložte do něj rozmarýn. Po chvíli přidejte česnek, který krátce opečte, dejte však pozor, aby se vám nespálil. Do pánve vhoďte játra, orestujte je, a až budou téměř hotová, přilijte víno (nebo jiný alkohol), osolte, opepřete a ještě chvíli restujte, aby játra pěkně vstřebala chuť a vůni. Játra vyndejte na talířek, do pánve nalijte ještě trochu olivového oleje a vína, nechte je trošičku odpařit a pak na oleji opečte z jedné strany chléb. Na talíř servírujte chléb opečenou stranou nahoru, na něj rozložte játra, která ještě můžete přizdobit snítkami čerstvých bylinek (petrželka, pažitka, kopr, fenykl a jiné dle vlastní chuti a fantazie).
Tělo lišky obecné je štíhlé s dlouhým huňatým ocasem a špičatýma ušima. Je podobná menšímu psovi. Délka těla dosahuje až 90 cm. Ocas je dlouhý zhruba půl metru a vyniká zejména v zimě. Celková délka těla je tedy asi 140 cm. V kohoutku je liška vysoká 30–40 cm. Její hmotnost se pohybuje v rozmezí 8–13 kg. Liška má rezavou barvu srsti na většině těla. Dolní část obličeje, konec ocasu a břicho má žlutobílé. Černá barva se vyskytuje jen na nohách a konečcích uší. Liška obecná existuje samozřejmě i v jiných barvách, jako je stříbrná a černá, ale to opravdu jen málokdy. V tlamičce skrývá 42 zubů. Lišku obecnou si je možné splést se šakalem obecným, ale rozeznáme je podle délky nohou, které má šakal delší než liška.
Chování
Liška se dokáže pohybovat jako pes, to znamená rychlostí 40 km/h. Svůj revír si značkuje trusem s pachem žláz.
Liščí nory
Liščí nora je obydlí, které slouží lišce jako úkryt a k ochraně mláďat. Vyhrabává si ji nejčastěji ve svahu kopce, strouhách, propadlinách a také v opuštěných lidských stavbách. Do nory se skrývá za špatného počasí, jinak se zdržuje převážně venku v hustých křovinách. Lišky nory používají i několik desetiletí, ale pokud se zde vyskytne svrab neboli prašivina, okamžitě ji opouštějí, pravděpodobně aby zabránili jejímu šíření. Nora se skládá z několika chodeb a na konci je komůrka, která může být 0,5–2,5 m pod zemí. Chodba může měřit až 17 m, ale nejčastěji se vyskytují o délce 5–7 m.
Rozmnožování
Liška obecná se rozmnožuje v období jara. Tak zvané kaňkování, to je liščí říje, probíhá během ledna až března. Lišky se projevují typickým voláním, protáhlým chraptivým štěkotem a lišáci je hledají podle charakteristického pachu krve, kterou lišky zanechávají na cestě. Páření probíhá uvnitř nory. Než se narodí liščata, trvá to 52–53 dní. Rodí se jich průměrně 4 na vrh, někdy i více. Liščátka jsou 12–15 dní slepá, porostlá šedou srstí, která je chrání před predátory. Mezitím se lišák stará o potravu pro lišku a ta zase zaopatřuje mláďata mlékem, a když jim zpevní chrup, což je tak ve 4. měsíci, tak i masitou potravou. V tomto období také nejvíce škodí na domácí drůbeži a mladé zvěři. V květnu už liščata skotačí před norou, hrají si na slunci a zdokonalují se v loveckých hrách. Pokud liška zjistí nebo usoudí, že byla nora odhalena člověkem, přenese liščata do jiné nory. V zimním období už nepoznáte mladé lišky od rodičů.
Léčba svrabu zahrnuje likvidaci parazitů, zhojení kožních lézí a dále zavedení hygienických opatření, která mají za úkol zamezit dalšímu šíření parazita. Léčba není jednoduchá a je potřeba ji vždy důsledně dodržovat.
Léčba se provádí lokálně koupelemi nebo celkově podáváním antiparazitik. Při lokální terapii je třeba nejprve ostříhat srst, pomocí léčebného šamponu důkladně omýt krusty a pak aplikovat léčebný preparát Ectodex. Zvíře se koupe 1x týdně několik týdnů po sobě. Tyto koupele jsou poměrně účinné, ale vzhledem k jedovatosti přípravku a náročnosti na manipulaci v praxi se často upřednostňuje celková terapie. V současné době se hojně používá preparát, který je účinný i proti blechám (Stronghold), ten se aplikuje stejně jako jiná antiparazitika na kůži mezi lopatky. Po vstřebání se dostává do krve a tam se účinná hladina udržuje 30 dní. Je zapotřebí alespoň dvou aplikací. Léčbu by měl vždy indikovat veterinární lékař a přípravky by se měly používat pouze dle jeho pokynů. Co se týče prostředí, ve kterém pes pobýval, je vhodné jej důkladně vydezinfikovat.
Kočky a psi mohou být postiženi svrabem. Roztoč může být kontaktem přenesen na člověka, ale není schopen se na lidském těle množit. Začátek symptomů bývá obvykle náhlý a objevuje se asi 10 dní po přenosu roztoče. Vyrážky jsou obvykle mírnější a ztrácejí se za 4 až 6 týdnů. Z člověka na člověka se nepřenáší.
Šunkovar je zařízení, které umožňuje vaření zdravé domácí šunky. Domácí šunka neobsahuje průmyslová plnidla a nezdravé chemické příměsi. Domácí šunka se musí sice rychle zkonzumovat, ale její domácí příprava a skvělá chuť za to opravdu stojí! K výrobě šunky se používá kvalitní libové vepřové maso nebo lze také použít králičí, či kuřecí. Vše se v šunkovaru zpracuje snadno a bez průmyslových plnidel a příměsí. V domácím šunkovaru budete mít okamžitě čerstvou a chutnou šunku, vhodnou i pro děti.
