Jedovatý pavouk v ČR je téma, které v posledních letech vzbuzuje stále větší pozornost. Kombinace oteplování klimatu, šíření informací po internetu a strachu z neznámého vytváří dojem, že se Česká republika stává útočištěm nebezpečných pavoukovců.
Realita je ale podstatně klidnější. Většina pavouků v Česku je sice jedovatá, ale pro člověka nepředstavují reálné nebezpečí. Tento článek systematicky vysvětluje rozdíly mezi pojmy, představuje konkrétní druhy a ukazuje, kdy je obezřetnost na místě a kdy zcela zbytečná.
Křižák pruhovaný – pavouk jako vosa
Křižák pruhovaný (Argiope bruennichi) patří mezi nejčastěji zaměňované „jedovaté pavouky“ v ČR, a to kvůli svému nápadnému vzhledu. Žlutočerné pruhy na zadečku připomínají zbarvení vosy, což u mnoha lidí automaticky vyvolává dojem nebezpečí.
Ve skutečnosti jde o pavouka, který sice disponuje jedem, ale pro člověka nepředstavuje žádné reálné riziko. Jeho kusadla nejsou uzpůsobena k účinnému prokousnutí lidské kůže.
výrazné žlutočerné pruhy na zadečku
samice výrazně větší než samec
častý výskyt na loukách a zahradách
kolová síť s typickým bílým stabilimentem
Křižák pruhovaný se v ČR rozšířil zejména v posledních desetiletích v souvislosti s oteplováním klimatu. Nejčastěji se s ním setkáte od července do září.
Ve svém příspěvku LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Křižák pruhovaný patří mezi nejznámější pavouky u nás. Samičky jsou nápadně zbarvené, se žluto-černo-bíle pruhovaným zadečkem, který připomíná vosu.
Samička může dorůstat až velikosti 2 cm, zatímco sameček je výrazně menší a nenápadně zbarvený. Tento rozdíl velikostí patří k největším v rámci české pavoučí fauny.
staví velké kolové sítě
typický je bílý klikatý pruh – stabiliment
loví kobylky a větší hmyz
Páření je pro samečka vysoce rizikové a často končí jeho smrtí. Samice na konci léta vytváří několik kokonů, z nichž se na jaře líhnou mladí pavouci.
Křižák pruhovaný je jedovatý, ale jeho kusadla nejsou schopna účinně prokousnout lidskou kůži. Pro člověka tedy nepředstavuje skutečné nebezpečí.
V naší poradně s názvem VLAŠSKÉ OŘECHY CHOROBY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Litvák.
V letošní sklizni vlašských ořechů jsem zjistil u spousta plodů "jakoby vyžrané" díry ve skořápce, zjištěno min. na 50 % úrody. Tento jev jsem zaznamenal poprvé. Můžete mi poradit o co se jedná a jak tomu předcházet?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Obaleč jablečný (Cydia pomonella) dělá tyto díry do ořechů. Je to škůdce, který přezimuje jako larva v kůře stromu v hedváných chomáčcích. Vývoj začíná brzy na jaře a dospělí se objevují v době kvetení. Dospělí jsou aktivní pouze za soumraku a za úsvitu a kladou vajíčka na listy, případně na plody. Larvy vystupují z vajíček a hledají ořechy, aby se začaly krmit. Chemické postřiky se obvykle používají k likvidaci vajec a mladých larev předtím, než vstoupí do plodu. Larvy mohou vlést do středu vyvíjejících se ořechů, aby se krmili jádrem. Když dospívají, vytlačují ze vstupní díry své výkaly. Po třech až čtyřech týdnech larvy opustí ořech a hledají na stromě chráněné místo, aby se obalily kokony. Larvy ve svém kokonu mohou přezimovat, nebo se mohou objevit ve dvou až třech týdnech jako nová generace dospělých. Tito dospělí jsou aktivní v červenci a srpnu. V teplých oblastech může být i třetí generace.
Ochrana je postřikem celého stromu. To je při vzrostlém ořechu velmi komplikované, protože se používají kontaktní jedy, které jsou jedovaté pro všechno živé. Nejméně toxický je postřik neemovým olejem (olej ze stromu nimba). Existuje ale jedna nechemická vychytávka, která omezí populaci těchto potvor. Je to papírová vlnitá lepenka, která se omotá kolem kmene a větví. Larvy do ní velmi rády nalezou, aby se zakuklily. Pravidelným vyměňováním a likvidací lepenky zamezíte vývoji nových generací.
Kousnutí pavoukem se nejčastěji projeví jako malý zarudlý pupínek, mírný otok nebo svědění, přičemž příznaky bývají nenápadné a postupně odeznívají.
Ve většině případů si člověk kousnutí pavoukem ani hned neuvědomí. Reakce nastupuje pomalu, bez prudké bolesti. Typické je lehké pálení nebo svědění v místě vpichu. Na rozdíl od bodnutí hmyzem obvykle chybí okamžitá ostrá bolest. Kousnutí pavoukem je většinou neškodné a nevyžaduje žádnou zvláštní léčbu, pouze základní hygienu a sledování průběhu.
Jsou pavouci v ČR jedovatí?
Ano, většina pavouků v ČR je jedovatá, protože jed používají k lovu kořisti, nikoli však k obraně proti člověku.
Jedovatost pavouků v české přírodě je biologická nutnost, nikoli zdravotní hrozba. Jed slouží k mimotělnímu trávení hmyzu a drobných bezobratlých. Pro člověka je jed většiny pavouků neškodný, protože buď nedokážou prokousnout kůži, nebo je množství jedu zanedbatelné. Nebezpečné druhy, známé z tropických oblastí, se u nás přirozeně nevyskytují.
Který pavouk je v Česku nejnebezpečnější?
Za nejproblematičtější bývá považována zápřednice jedovatá, přesto ani ona nepředstavuje pro zdravého člověka zásadní ohrožení.
Zápřednice má silnější jed a delší kusadla než většina ostatních druhů, proto je schopna člověka bolestivě kousnout. Kousnutí však není smrtelné a obvykle způsobuje pouze lokální obtíže, jako je bolest, otok nebo dočasné znecitlivění. Závažnější průběh se může objevit především u alergiků nebo při sekundární infekci.
Může pavouk v bytě člověka kousnout?
Kousnutí pavoukem v bytě je velmi nepravděpodobné, protože pavouci se lidem aktivně vyhýbají a nejsou útoční.
Pavouci v domácnostech vyhledávají klidná místa s dostatkem potravy. Kontakt s člověkem je pro ně stresující, proto se snaží ukrýt nebo utéct. Ke kousnutí může dojít pouze při přímém stlačení, například při oblékání nebo manipulaci s předměty, kde se pavouk ukrýval. I v těchto případech bývá reakce mírná.
Je pavouk se žlutým zadečkem nebezpečný?
Pavouk se žlutým zadečkem, typicky křižák pruhovaný, není pro člověka nebezpečný, přestože jeho vzhled působí hrozivě.
Výrazné žlutočerné pruhy slouží jako výstražné zbarvení vůči predátorům, nikoli lidem. Křižák pruhovaný má sice jed, ale jeho kusadla nejsou uzpůsobena k prokousnutí lidské kůže. Setkání s tímto pavoukem je proto zcela bezpečné a není důvod k obavám ani zásahu.
Jak poznat rozdíl mezi kousnutím pavouka a bodnutím hmyzem?
Kousnutí pavoukem bývá méně bolestivé než bodnutí vosou a často postrádá okamžitou ostrou reakci.
Bodnutí hmyzem je typické náhlou bolestí, zatímco kousnutí pavoukem se projeví později. Místo bývá méně oteklé a bez výra
Ve svém příspěvku JAKÉ VZDĚLÁNÍ MUSÍ MÍT ČLOVĚK PRO PROŘEZ STROMŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eduard Křivánek.
Dobrý den, jaká legislativa stanoví, že činnosti s úpravou korun stromů/mladých i vzrostlých/ může provádět pouze arborista ?
Hrozí i certifikovanému pracovníkovy finanční postih, pokud např. po jeho zásahu dojde k zaschnutí stromu?
Může provádět veškeré úpravy korun stromů a speciální řezy osoba , která má platný kurz na motorové pily?
Předem děkuji za odpověď.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Dotazy typu pavouk se žlutým zadečkem nebo pavouk žlutě pruhovaný patří mezi nejčastější. Důvodem je výrazné zbarvení, které si lidé automaticky spojují s nebezpečím.
Typickým příkladem je křižák pruhovaný, často označovaný jako pavouk jako vosa. Jeho žluto-černé pruhy slouží jako varovné zbarvení, nikoli jako známka skutečné hrozby.
výrazné žlutočerné pruhování
častý výskyt na loukách a zahradách
velké kruhové sítě v trávě
Přestože má jed, jeho kusadla nejsou schopna prokousnout lidskou kůži. Pro člověka tedy není nebezpečný.
V naší poradně s názvem TMAVNUTÍ MLADÝCH VÝHONKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Radovan Sobotka.
Dobrý den, na tříleté sazenici révy se na nových mladých výhoncích listů začala objevovat tmavá místa. Zdá se mi že se i zpomaluje jejich růst a jakoby usychají.
Prosím neporadil by mi někdo o co se jedná a jaké je řešení. Připojuji foto.
Děkuji Sobotka
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Příčinou bude nejspíše mráz. Podle fotografie je vidět, že jsou postižené jen lístky, které vyrostly jako první a ty nově se tvořící již tyto problémy nemají. Zpomalený růst souvisí také s chladnými teplotami a zpomaluje ho i nedostatek produktivní zelené hmoty, která vlivem mrazu ztmavla a odumírá - usychá. Co s tím? Teď už nic a spoléhat se, že nepřijdou mrazy pod -5 °C.
Následující tabulka shrnuje nejčastěji zmiňované jedovaté pavouky v ČR a uvádí jejich skutečný význam z pohledu člověka. Slouží k rychlé orientaci a odstranění zbytečných obav.
V naší poradně s názvem TMAVNUTÍ MLADÝCH VÝHONKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Radovan Sobotka.
Děkuji moc za rychlou odpověď. Mráz mě také napadl, ale 10cm vedle mi raší jiná odrůda a té nic není. Jen dodávám, že před cca.1,5 týdnem jsem provedl nejdříve preventivně postřik Rock effect proti mšicim a pak jsem začal panikařit a ještě Substralem, zdali to něco nežere.Teď se mi zdá, jestli to není nějaká houba.
Prosím jen pro jistotu zasílám ještě fotografii stejného výhonku po čase, něco se mi stále nezdá... Byl byste prosím tak hodný a posoudil ještě i tuto fotografii?
Děkuji za ochotu
Sobotka
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Listy jsou něčím popálené. Ale to bílé jsou pravděpodobně molice. Zkuste si vzít lupu a podívejte se na ta bílá zrnka, jestli to ve skutečnosti nejsou miniaturní bílé můry - molice. Na ně by účinkoval Mospilan 20 SP a nebo i ten Rock Effect. Důležité je důkladnost postřiku a načasování na brzké ráno, ještě před východem slunce.
Muchničky jsou zástupci dvoukřídlého hmyzu, mají tmavou barvy a mohou dorůstat až do délky 5 mm. Krev sají pouze samičky a jejich bodnutí může vyvolat alergickou reakci. V některých případech může dojít i k otravě krve slinami. Při rozškrábání hrozí infekce, místní záněty a špatné hojení rány. Muchničky útočí ve dne, bodnutí je bolestivé, silně svědí a vzácností nejsou silné alergické reakce.
Muchničky mají poměrně velkou hruď. Larvy se vyvíjejí ve vodě. V některých letech, například po povodních, mají ideální podmínky k vývoji a také toho patřičně využijí. Po vylíhnutí jsou jich potom desetitisíce a začínají napadat savce.
Štípnutí muchničkou může být velmi bolestivé a svědivé – víc než od komára. Krev z ranky může vytékat ještě chvíli po kousnutí muchničkou a svědivost a otok mohou být patrné ještě několik dní po kousnutí.
Larvy muchniček jsou velmi citlivé na čistotu vody, ve které se vyvíjejí – čím čistější vodní zdroj, tím lépe. Svým vývojem jsou vázány na prudce tekoucí vody. Samičky lepí svá vajíčka pod vodní hladinou na kameny i rostliny, kde se larvy po vylíhnutí drží přísavnou destičkou a jemnými vlákny.
V některých částech světa jsou muchničky přenašeči závažných chorob. V Africe nebo Latinské Americe může být muchnička přenašečem vlasovce Onchocerca volvulus, který způsobuje u některých lidí „říční slepotu“ (trvalé oslepnutí). Jsou dokonce popsány případy, kdy zvířata uhynula po útoku muchniček v důsledku alergické reakce na stovky štípanců a následné udušení.
Následující přehledová tabulka slouží jako rychlá orientace pro běžné situace, kdy člověk pavouka zahlédne doma, na zahradě nebo v přírodě a potřebuje si odpovědět na otázku, zda existuje důvod k obavám.
V naší poradně s názvem PRO MGR. DVOŘÁKA - SUCHÁ SKVRNITOST LISTŮ BOBKOVIŠNĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavla Konupčíková.
Dobrý den,
se zájmem jsem si přečetla Váš článek. Děkuji za něj. Na mladých bobkovišních (staré cca 2 roky, 1. rok pouze mladý oddenek, Letos se konečně chytly a začaly růst. Mají cca 50 cm, bohatě se rozvinuly) jsem nedávno objevila oranžové flíčky. Foto přikládám. Prosím, můžete mi potvrdit, že jde o zmiňovanou skvrnitost?
Něco podobného se mi objevilo i na listech pokojovek, doporučili mi postříkat SUBSTRALem. Mohu i bobkovišeň?
V blízkosti (cca 70m) je u sousedů nemocný smrk, z velké části proschlý. Je možná nějaká souvislost??
Předem děkuji za váš názor a radu.
S pozdravem,
Pavla Konupčíková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Fotografie s poškozenými listy bohužel nedorazila, ale podle vašeho popisu předpokládám, že se jedná o suchou skvrnitost listů. Je to houbové onemocnění patogenem Stigmina carpophila, které se projevuje na listech velkými fialovočervenými až červenohnědými skvrnami s tmavým okrajem o velikosti až 5 mm. Postupně dochází k nekrotizaci napadeného pletiva. Při silném napadení listů dochází k jejich opadu. Na letorostech se choroba projevuje tvorbou propadlých hnědých skvrn, které jsou často doprovázeny klejotokem. Houba přezimuje na napadených větvích ve formě mycelia nebo konidií. Za vegetace se šíří konidiemi a napadá všechny druhy peckovin. Nepřímá ochrana spočívá v odstraňování napadených listů a větví. Chemická ochrana se provádí fungicidním postřikem provedeným v době rašení nejpozději po odkvětu. Dostupné fungicidy jsou FUNGURAN PROGRESS a TALENT.
V naší poradně s názvem MNOŽENÍ HABRU ŘÍZKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Šmíd.
Vážení,
jaká by měly být velké řízky, délka průměr, stáří a pod.
Šmíd
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Habr obecný se množí vrcholovými řízky dlouhými přibližně 20 cm. Toto vegetativní množení je jednoduché a lze s ním získat mnoho mladých rostlinek například pro založení živého plotu. Jak přesně tuto techniku zvládnout, se můžete dozvědět v následujícím videu. https://youtu.be/sqfzX9SZfKc
Jakmile se přestaneme bavit obecně a zaměříme se na konkrétní druhy, rozdíly v délce života pavouků jsou velmi výrazné. Zásadní roli hraje velikost druhu, prostředí a také pohlaví. Zatímco některé drobné druhy žijí jen několik měsíců, jiné dokážou přežívat i několik let.
V běžné domácnosti se nejčastěji setkáte s několika málo typy pavouků, jejichž délka života je poměrně dobře zdokumentovaná.
V naší poradně s názvem ČERNÁNÍ OŘECHŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Svatopluk Brázdil.
Zčernala nám na ořeších zelená slupka. Po rozlousnuti je jádro sice zdravé, ale místy plesnivé. Prosím nevíte čím to je. Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Může jít o nekrotické léze na slupce ořechu, které způsobuje houba Botryosphaeria a Alternaria. Plísňová choroba je přenášena vzduchem, napadá rostlinu ve fázi mladých plodů, šíří se v období dešťů, skvrny této choroby jsou čím dál větší a způsobují zčernání slupky vlašského ořechu. Jak tato choroba vypadá, se můžete podívat na těchto fotografiích: https://images.app.goo.gl/F…
Příčin zčernání zelené slupky u vlašských ořechů ale může být více, například bakteriální spála. Bylo by nejlepší vzít několik postižených plodů a listů a požádat nejbližšího zahradníka o pomoc. Využít také můžete zkušeností odborníků na zemědělských vysokých školách v Brně, Praze a v Českých Budějovicích, pokud je máte blízko.
V naší poradně s názvem NEMOCI OKUREK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milada vránová.
Dobrý den, u okurek hadovek ve skleníku se nasazené okurky přestávají vyvíjet a sežloutnou a opadnou. Okurky jsou vedeny vertikálně, mají dostatek místa a novou kompostovou zeminu.Na listech nejsou žádní viditelní škůdci. Poraďte mi ,prosím.Děkuji. M.Vránová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Žloutnutí mladých plodů okurek může mít několik příčin. Mnoho vody nebo naopak málo. Nevhodné pH půdy. Pro okurky je nejlepší pH 6 až 6.5, tedy mírně kyselé (změřte pH vašehosubstrátu). Také prudké slunce dopadající přímo na plody může vést ke žloutnutí okurek. Normálně jsou plody okurek schované pod listy. Pokud je to váš případ, posilněte zastínění skleníku. A poslední důvod žloutnutí je nedostatek živin, zejména dusíku a síry, ale to je nepravděpodobné, když máte čerstvý kompost.
Blýskavku (Photinia) je nejlepší stříhat na jaře a případně znovu během léta. Pravidelné stříhání blýskavky podporuje růst nových výhonů a tvorbu typických červených listů.
Hlavní řez se obvykle provádí v březnu nebo dubnu, kdy rostlina začíná růst. Druhý lehký řez je možné provést v květnu nebo červnu, případně ještě jednou v červenci. Po srpnu se už stříhání Photinia nedoporučuje, protože nové výhony by nestihly vyzrát před zimou. Pokud chcete hustý živý plot, je důležité provádět pravidelný jarní řez.
Jak množit blýskavku
Nejjednodušší způsob množení Photinia je pomocí řízků. Množení blýskavky řízky umožňuje získat nové rostliny z mladých výhonů.
Řízky se odebírají z mladých zdravých výhonů, které mají délku přibližně 10 až 15 centimetrů. Spodní listy se odstraní a řízek se zapíchne do lehkého substrátu. Pokud je substrát stále mírně vlhký, začnou se během několika týdnů vytvářet kořeny. Tato metoda množení Photinia je poměrně spolehlivá a používá ji mnoho zahradníků.
Jak rychle roste blýskavka
Blýskavka patří mezi poměrně rychle rostoucí keře. Photinia Red Robin může za rok vyrůst přibližně o 30 až 60 centimetrů.
Rychlost růstu závisí především na stanovišti a kvalitě půdy. Na slunném místě s dostatkem živin roste rostlina mnohem rychleji než ve stínu. Pokud je živý plot pravidelně stříhán, vytváří více postranních větví a působí hustším dojmem. Správná péče o živý plot z Photinia tedy výrazně ovlivňuje jeho vzhled.
Proč blýskavka nemá červené listy
Červené listy se objevují hlavně na mladých výhonech. Pokud rostlina nevytváří nové výhony, mohou být listy převážně zelené.
Nejčastější příčinou bývá nedostatek řezu nebo nedostatek slunečního světla. Když se provede jarní řez blýskavky, rostlina obvykle začne vytvářet nové výhony s červenými listy. Důležitou roli hraje také kvalita půdy a hnojení. Pokud má Photinia Red Robin dostatek živin a světla, červené listy se objevují pravidelně.
Jak zahustit živý plot Photinia
Hustotu živého plotu lze výrazně zvýšit pravidelným zkracováním vrcholových výhonů. Stříhání živého plotu Photinia podporuje tvorbu nových větví.
Když se vrchol výhonu zkrátí, rostlina začne vytvářet několik postranních větví. Ty postupně zaplní prázdná místa v živém plotu. Pokud chcete opravdu hustý plot, je dobré provádět tvarovací řez alespoň jednou nebo dvakrát ročně. Důležitý je také dostatek světla a živin v půdě.
Jak daleko od sebe sázet blýskavku
Při zakládání živého plotu se blýskavka obvykle vysazuje ve vzdálenosti přibližně 60 až 80 centimetrů.
Přesný rozestup závisí na velikosti sazenic a na tom, jak rychle chcete vytvořit souvislý živý plot. Menší ro
Včela medonosná (latinsky Apis mellifera) žije ve velkých společenstvech, která jsou tvořena mnoha tisíci jedinců. V hnízdě žijí vždy tři kasty, jimiž jsou plodná samička (matka), samečci (trubci) a dělnice. Životní cyklus včely medonosné začíná vždy, když královna naklade do každé buňky po jednom vajíčku. Z oplozených vajíček se pak vylíhnou dělnice a matky, z neoplozených trubci. Po třech dnech se z vajíček vylíhnou malé larvičky, které jsou po první čtyři dny krmeny výživnou mateří kašičkou, v pozdější době pylem a nektarem. Během následujícího týdne larvy rychle rostou, několikrát se svlékají, a když téměř vyplní celou buňku, včely ji zavíčkují voskem. Larva se zakuklí a později se přemění v dospělou včelu. Po vylíhnutí se činnost včely medonosné mění vždy po několika dnech. Nejdříve čistí hnízdo, pak krmí larvy. Po jedenáctém dnu začínají včele žlázy na zadečku vylučovat šupinky vosku, takže může stavět v hnízdě plásty. Od šestnáctého do dvacátého dne života včela přijímá od létajících včel nektar a pyl, který ukládá do zásob v podobě medu. Přibližně dvacátý den včela konečně opouští úl a zdržuje se nějaký čas před jeho vchodem, kde se učí orientovat a zároveň úl hlídá. Od jedenadvacátého dne života již létá po okolí, přináší pyl, nektar, vodu a předává je mladším včelám v hnízdě.
Včely medonosné vyhledávají pro svá hnízda dutiny ve stromech, vchody do jeskyň či místa pod skalními převisy. V současnosti většina včelstev sídlí v umělých úlech. V době květu na jaře a v létě vyletují včely za teplých dní z úlů a sbírají v okolí vodu, pyl, nektar, sladké šťávy z poraněných stromů nebo medovici.
Včela medonosná saje nektar sosákem dlouhým šest milimetrů a pak si jej ukládá do váčku (medný váček), který je od žaludku oddělen česlem, to znamená že nasátý nektar nepřijde do trávícího systému včely medonosné. Pyl včela stírá z květů svým ochmýřeným tělem a poté jej předníma nohama zkartáčuje do prohlubní na holeních zadního páru nohou.
Včely produkují mimo med i sladkou hmotu. Tu zpracovávají z nektaru nebo medovice tím, že ji obohacují látkami vlastního těla, uskladňují v plástech, zahušťují, přikrývají voskovými víčky a nechávají dozrát. Včely produkují ještě další látky, které lze využít především v medicíně a kosmetice. Jedná se především o včelí vosk, mateří kašičku a propolis. Vosk vzniká ve voskotvorných žlázách včel. Jedná se o přestavbu cukrů a pylu v trávicím a voskotvorném ústrojí. Vosk je stavební materiál pro výrobu včelích plástev se známými šestihrannými buňkami, ve kterých se vyvíjí nová generace včelstva nebo
Matka je v prvopočátku obyčejné oplozené vajíčko, jako jakékoli jiné, z kterého se později líhnou dělnice. Avšak díky stravě, kterou matka od dělnic při svém vývoji dostává, a také speciální buňce, ve které vyrůstá, dostanou její pohlavní orgány vše potřebné k tomu, aby se plně dovyvinuly. Tím pádem se stává včelou, která má umožněno pářit se s trubci a klást vajíčka. Té speciální stravě, kterou je včelí matka krmena, se říká „mateří kašička“. Zvláštní buňce, ve které vyrůstá, se říká „matečník“. Matku od ostatních včel poznáte podle vzhledu. Její hlava a hruď jsou přibližně stejně velké, zatímco zadeček je o značný kus protáhlý a na svém konci „zašpičatělý“. To je právě proto, že v něm jsou tisíce takzvaných semen (samčích a samičích spermií), které v průběhu svého života matka podle svého uvážení spojuje či nespojuje. Oplozené či neoplozené vajíčko matka umísťuje do buněk v plástvích, kde se později dokonalým vývojem „vajíčko – larva – kukla – dospělý jedinec“ vyvine nová včela. Jestliže matka použije neoplozené vajíčko, tak se z něj později vyvine trubec. Jestliže vajíčka oplodí spermiemi, tak vznikne dělnice.
Dělnici nebylo dáno vyrůstat v buňce takové velikosti a s takovou stravou, aby se jí dovyvinuly pohlavní orgány, a tak má pohlavní orgány zakrnělé. Má například orgán s názvem „hltanová žláza“, který u mladých včel slouží na výrobu mateří kašičky a u včel starších na přeměnu nektaru v med. Dále mají dělnice také orgán s názvem „voskotvorná žláza“, ta je na zadečku a za příhodných podmínek produkuje malé voskové šupiny – vosk. Dělnice oproti matkám mají i takzvané vonné Nossonovy žlázy, určené pro výrobu speciálního feromonu jedinečného pro celé včelstvo. Dělnice mají speciální tvar zadního páru nohou uzpůsobený pro sběr pylu, mají mohutnější kusadla a podobně. Posláním dělnic ve včelstvu je krmení a péče o matku, výchova a krmení potomstva, udržování čistoty, přinášení potravy, výroba plástů, ve kterých jsou včely vychovávány a do kterých jsou později ukládány zásoby, zajištění hygieny a zdravotní péče a jiné. Každá dělnice si v průběhu života vyzkouší skoro všechny úkoly. Po vyvinutí v dospělého jedince se stává čističkou (uklízečkou), poté krmičkou, kojičkou, stavařkou, strážkyní a nakonec vylétá z úlu – stává se létavkou. V té době je jí zpravidla přidělena již jen jedna činnost, kterou dělá až do konce svého života. Tou je nošení potravy (pylu a medu), nošení vody, nošení propolisu a podobně. Vývoj dělnice od vajíčka do dospělého jedince trvá 21 dní, poté pracuje přibližně 40 dní v úle. Pak vylétá z úlu a podle toho, jaká činnost jí je přidělena, se dožívá ještě 7–21 dn
Hovězí maso je významným zdrojem látek a živin pro krvetvorbu, patří k biologicky nejplnohodnotnějším druhům mas. Hovězí maso má oproti vepřovému vyšší obsah železa, zinku, selenu, kyseliny listové a vitamínu B12. Je přirozeným zdrojem CLA, tedy konjugované kyseliny linolové, která napomáhá k vytvoření optimální rovnováhy mezi svalovou a tukovou hmotou v lidském těle.
Nejkvalitnější maso pochází z 3–6letých volů, vykastrovaných a zvlášť krmených rok před porážkou. Tuk je rovnoměrně prorostlý, maso je tudíž křehké a šťavnaté.
Dobré maso je také z mladých jalovic, prvoletek a mladých býků. Nejméně kvalitní je maso ze starších kusů.
V dnešní době se na trhu dá zakoupit maso ze zvířete, které bylo prvotně chováno pro jednostrannou produkci mléka. Typickým příkladem jsou v tomto případě staré, vyřazené krávy (toto maso může být v obchodě krásně naaranžováno, ale zklamání, které vás čeká při jeho přípravě a konzumaci, raději ponechte jiným). Je pravdou, že dříve jsme jako spotřebitelé neměli možnost zjistit, co kupujeme. Dnes však máme možnost z povinně zveřejňovaných údajů zjistit datum narození a porážky zvířete, pohlaví a plemennou skladbu konkrétního jedince. Kupujte proto přednostně maso mladých býků (cca 14–24 měsíců) či jalovic (14–20 měsíců), v tuzemsku vykrmených a poražených (tuzemské zvíře poznáte tak, že před vlastním číslem je písmenný kód CZ).
Vyzrálé hovězí maso
Kvalitní hovězí maso potřebuje před kuchyňskou úpravou vyzrát. Jde o celý komplex procesů v mase, které zaručí jeho křehkost a chutnost. Doba zrání je u různých mas různě dlouhá, hovězí maso by mělo dle odborných doporučení zrát cca 10 dní. Vyzrálé maso je 2–3x křehčí než maso nevyzrálé, a proto lze jen doporučit zakoupení kvalitního hovězího masa cca 1 týden před jeho kulinářským využitím. Koupené maso doma pouze mechanicky dočistíme, zabalíme do potravinářské fólie a v lednici ho můžeme nechat dalších 5–10 dnů dozrát bez obav, že se zkazí.
Stejně jako jiné okrasné keře může být i Photinia napadena různými chorobami. Nejčastěji se jedná o houbová onemocnění, která se objevují při dlouhodobě vlhkém počasí.
Skvrny na listech
Jedním z nejčastějších problémů při pěstování blýskavky (Photinia) jsou tmavé skvrny na listech. Ty se objevují především během vlhkého počasí nebo při špatném proudění vzduchu v hustém živém plotu.
Skvrny se obvykle nejdříve objevují jako malé tmavé tečky, které se postupně zvětšují. Napadené listy mohou později žloutnout a opadávat, což může oslabit celý keř. Nejčastější příčinou je houbová skvrnitost listů, která se šíří hlavně při dlouhodobé vlhkosti.
Riziko napadení lze výrazně snížit správnou péčí o rostlinu. Důležité je především:
pravidelné stříhání blýskavky, které zlepšuje proudění vzduchu v keři,
odstraňování silně napadených listů,
vyhýbání se nadměrnému zalévání listů při zálivce.
Pokud se problém objeví opakovaně, může pomoci také preventivní ošetření vhodným fungicidem. Ve většině případů však stačí zlepšit podmínky pěstování a rostlina se během sezóny rychle vzpamatuje.
Díry v listech blýskavky
Někdy si zahradníci všimnou, že se na listech blýskavky (Photinia) objevují díry nebo vykousané okraje. Tento problém bývá způsoben především drobnými škůdci, kteří se živí listy mladých výhonů.
Nejčastější příčinou bývají housenky, slimáci nebo drobný hmyz. Poškození je obvykle nejvýraznější na mladých listech, které jsou měkčí a pro škůdce atraktivnější. Typickým znakem jsou nepravidelné otvory nebo okousané okraje listů.
Ve většině případů nejde o vážný problém a rostlina se dokáže rychle zotavit. Pokud se poškození objevuje opakovaně, pomůže:
pravidelná kontrola listů a mladých výhonů,
ruční odstranění viditelných škůdců,
omezení výskytu slimáků v okolí keře.
Důležité je také udržovat rostlinu v dobré kondici. Zdravá blýskavka s dostatkem živin a světla dokáže drobné poškození listů obvykle rychle nahradit novým růstem.
Blýskavka opadává – proč padají listy
Někdy si zahradníci všimnou, že blýskavce začínají opadávat listy. Tento jev může mít několik příčin a ve většině případů souvisí s podmínkami pěstování nebo s přirozenou reakcí rostliny na změny prostředí.
Jednou z častých příčin je zimní poškození. Po chladné zimě mohou některé listy zhnědnout a postupně opadat. Rostlina si tímto způsobem obnovuje poškozené části a během jara obvykle vytváří nové výhony.
Dalším důvodem může být stres z nedostatku vody nebo naopak dlouhodobé přemokření půdy. Kořenový systém blýskavky potřebuje dobře propustnou půdu a stabilní podmínky. Pokud je půda příliš mokrá nebo příliš suchá, může rost
Při řezu komule Davidovy je velmi důležité rozpoznat, které větve jsou staré a které vznikly během poslední sezóny. Právě na mladých výhonech totiž vznikají květy. Pokud člověk nechá v keři příliš mnoho starého dřeva, komule sice poroste, ale kvetení bude výrazně slabší.
Staré větve mají obvykle tmavší barvu a hrubší kůru. Často jsou také silnější a více rozvětvené. Naopak mladé výhony jsou světlejší, pružnější a jejich povrch je hladší. Když je jemně ohnete, snadno poznáte, že jsou pružnější než staré dřevo.
Dalším znakem jsou pupeny. Na mladých výhonech bývají výraznější a rovnoměrně rozmístěné. Právě z těchto pupenů se během jara vyvinou nové větve, které později nesou květenství.
V praxi proto při řezu nejprve odstraňuji staré, slabé nebo poškozené větve. Teprve poté zkracuji silnější výhony, ze kterých budou vyrůstat nové větve. Tento postup pomáhá keři soustředit energii na růst mladých výhonů.
Následující tabulka shrnuje hlavní rozdíly mezi starým a mladým výhonem komule.
vlastnost
starý výhon
mladý výhon
barva
tmavě hnědá
světle hnědá až zelená
povrch
hrubý
hladký
pružnost
tvrdý
ohebný
kvetení
málo květů
velké množství květů
Jakmile se naučíte tyto rozdíly rozeznat, stane se jarní řez komule mnohem jednodušší. Stačí odstranit staré větve a ponechat silné mladé výhony, které během léta vytvoří nové květy.
Následující fotografie pomáhá pochopit rozdíl mezi starým a mladým výhonem komule.
Fotografie: Detail rozdílu mezi starým dřevnatým výhonem a mladým výhonem komule.
