Květákové placičky pečené v troubě vypadají jednoduše, ale v praxi často končí zklamáním. Rozpadnou se, jsou vodnaté nebo chutnají ploše. Pokud jste je už někdy sundávali z plechu po částech, nejste v tom sami.
Hlavní problém nebývá v receptu, ale v chování květáku a v tom, že trouba odpouští méně chyb než pánev. V článku si projdeme, kde se bere voda, kdy se placičky začnou chovat správně a co musíte udělat, aby z trouby vyjely pevné a dobré.
FAQ – často kladené otázky
Proč se mi květákové placičky pečené v troubě rozpadají, i když dávám vejce?
Květákové placičky se rozpadají proto, že hlavní problém není v množství vajec, ale v přebytečné vodě v květáku.
Vejce fungují jen jako pojivo, ne jako záchrana vodnaté směsi. Pokud květák po uvaření a vymačkání stále pouští vodu, vejce ji jen rozředí a placičky se v troubě rozjedou. Správně má směs držet tvar už před pečením, jinak troubu nepřesvědčíte.
Kolik vajec je do květákových placiček pečených v troubě správně?
Většinou stačí dvě až tři vejce na jeden střední květák, podle jeho velikosti a vlhkosti.
Jakmile máte pocit, že musíte přidávat další vejce, je to signál, že květák není dost vymačkaný. Příliš mnoho vajec způsobí, že placičky budou po upečení gumové a po vychladnutí se začnou lámat. Vejce mají spojovat, ne nahrazovat správnou přípravu.
Jak správně vymačkat květák, aby placičky držely pohromadě?
Květák je potřeba vymačkat ještě teplý, ideálně rukama nebo přes čistou utěrku.
Pokud ho necháte úplně vychladnout, část vody se v něm znovu „uzamkne“ a dostanete ji ven mnohem hůř. Vymačkání je nejdůležitější krok celého receptu. Když ho odbydete, žádný další trik už placičky nezachrání.
Proč se placičky v troubě nejdřív rozjíždějí a až potom drží?
Je to normální chování při pečení v troubě. Placičky nejdřív povolí a teprve potom zpevní.
V troubě se směs zahřívá postupně celá, nevytvoří se okamžitá krusta jako na pánvi. Pokud s placičkami začnete hýbat příliš brzy, rozpadnou se. Je potřeba vyčkat na bod zlomu, kdy povrch začne tuhnout.
Kdy je správný čas květákové placičky otočit?
Placičky otáčejte až ve chvíli, kdy samotné povolí od plechu a nerozpadají se.
Pokud při nadzvednutí cítíte odpor nebo se placička láme, ještě není hotovo. V troubě je trpělivost důležitější než přesné minuty. Kdo otáčí příliš brzy, většinou placičky zničí.
Jaký květák je na pečené placičky nejlepší?
Nejlépe funguje čerstvý, pevný a hutný květák bez známek měknutí.
Velké, přezrálé nebo dlouho skladované květáky bývají vodnaté a po uvaření se rozpadají. U takového květáku je lepší zvolit jiný recept, než se snažit zachraňovat placičky, které nebudou držet.
Dají se květákové placičky dělat z mraženého květáku?
Ano, ale je potřeba počítat s tím, že mražený květák obsahuje výrazně víc vody.
Po rozmrazení ho musíte vymačkat mnohem důkladněji než čerstvý. I tak budou placičky křehčí a po vychladnutí sušší. Z mraženého květáku se hodí spíš na okamžitou konzumaci než do krabičky.
Proč jsou květákové placičky po vytažení z trouby hezké, ale po vychladnutí se rozpadají?
V naší poradně s názvem BEZTRNÝ OSTRUŽINÍK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jan Parýzek, ing..
Prosím o radu. Kdy je nejvhodnější doba ke hřížení šlahounů. Hřížím matiční šlahouny, nové rostliny mi vzejdou, ale nechám si poradit. Jestli matiční šlahouny už letos nebo až druhý rok, kdy už budou mít plody.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník .
Nejvhodnější doba pro hřížení ostružin je na jaře a na podzim. Výsledky jarního hřížení můžeme oddělit ten samý rok na podzim. Ty podzimní až následující rok na jaře. K hřížení se používají jednoleté výhony.
K vegetativnímu množení ostružin můžete také použít i další postupy, které jsou vhodnější. Je to například množení kořenovými řízky. Vhodné části kořenů získáváme na podzim. U matečné rostliny odkryjeme z jedné strany kořeny, aby je bylo dobře vidět a ostrým nožem je od rostliny oddělíme. Řízky mají být dlouhé 8-10 cm a v průměru 8-10 mm. Horní konec seřízneme kolmo na osu řízku, spodní část mírně šikmo. Pracovat musíme pozorně. Řízek vysazený obráceně neroste. Řízky zakládáme přes zimu v mrazuprosté místnosti do písku s rašelinou. V dubnu je vysazujeme na záhony s lehčí kompostní zeminou. Na záhoně vyhloubíme rýžku asi 10 cm hlubokou, která má jednu stěnu kolmou. Na tuto stěnu stavíme řízky asi 10 cm od sebe, zasypeme zeminou a navršíme 3 cm vysoký hrůbek. Po výsadbě zalijeme, kypříme, odstraňujeme plevele a přihnojujeme. Řízky je nezbytné ošetřit stimulátorem růstu.
Pečený květák podle tohoto stylu se připravuje při vysoké teplotě, obvykle kolem 220–240 °C. Právě teplota je klíčem k chuti.
Nižší teploty vedou k dušení a vařené chuti, která květák zabije. Pokud se bojíte připálení, snižujete teplotu zbytečně – místo toho hlídejte barvu a prostor na plechu. Bez vysoké teploty se chuť nikdy nerozvine.
Proč je můj pečený květák hořký?
Hořkost vzniká tehdy, když je květák přepálený nebo vysušený bez dostatku tuku. Ne každá tmavá barva ale znamená hořkost.
Pokud květák páchne spáleninou a chutná štiplavě, je už za hranou. Při správném postupu jsou tmavší okraje žádoucí a dávají chuť. Rozhoduje rovnoměrné opečení a správný tuk, ne jen čas.
Musí se květák před pečením vařit?
Ne, květák se na pečení předem nevaří, pokud ho děláte na růžičky. Vaření by ho zbytečně nasáklo vodou.
Syrový květák při vysoké teplotě změkne a zároveň se opeče. Předvaření má smysl jen u celého květáku nebo velmi velkých kusů. U běžného domácího pečení je syrový květák lepší volba.
Jaký tuk je na pečený květák nejlepší?
Nejlépe funguje olej s vyšším bodem zakouření, například řepkový nebo slunečnicový. Tuk musí vydržet vysokou teplotu.
Máslo se může pálit, pokud ho použijete od začátku. Pokud chcete máslovou chuť, přidejte ho až ke konci. Bez dostatku tuku bude květák suchý a mdlý, i když je správně upečený.
Kdy solit květák – před nebo po pečení?
Sůl patří na květák už před pečením, aby se chuť rovnoměrně rozvinula. Solení až po upečení nestačí.
Správně osolený květák chutná plně a ne ploše. Sůl pomáhá vytáhnout chuť a podpořit opečení. Strach z přesolení často vede k tomu, že je květák chuťově prázdný.
Jak poznám, že je květák správně upečený?
Správně upečený květák má tmavší, opečený povrch a měkký střed. Vůně připomíná pečení, ne vaření.
Když do něj píchnete vidličkou, měl by jít snadno propíchnout, ale nerozpadat se. Pokud je měkký, ale bledý, byl pečený při nízké teplotě. Pokud je tvrdý a hořký, byl přepálený.
Dá se pečený květák udělat bez oleje, aby chutnal?
Bez oleje se pečený květák neudělá chutně v tomto stylu. Tuk je zásadní součást výsledku.
Pokusy o „zdravé“ pečení bez tuku končí suchým a nevýrazným jídlem. Pokud chcete méně tuku, použijte ho méně, ale úplně ho nevynechávejte. Chuť bez tuku prostě nevznikne.
Proč restaurace zvládne celý květák a doma to nejde?
Restaurace mají výkonnější trouby a přesnější kontrolu teploty. Celý květák vyžaduje rovnoměrný žár.
Doma se celý květák často upeče nerovnoměrně – povrch je hotový, střed syrový. Proto jsou růžičky v domácích podmínkách ji
Předností zavařování v troubě je kromě časové úspory také absence velkého množství vody. Zavařovat můžete v troubě cokoli, například maso, houby, okurky, třešně a mnoho dalších plodin. V troubě je dostatek místa, takže můžete zavařit velké množství sklenic najednou. Nemusíte si kupovat speciální zavařovací hrnec. Zavařování v troubě je tedy vhodnou alternativou k objemným zavařovacím hrncům, s nimiž se vcelku obtížně manipuluje, problémy přináší rovněž jejich uskladnění, a nadto vám mohou poškodit sklokeramickou varnou desku.
Pokud se rozhodnete pro zavařování v troubě, nezapomeňte, že i zde jsou důležitým předpokladem úspěchu čisté sklenice a suchá, čistá víčka. Pozor: Při zavařování v troubě používejte jen sklenice s víčky na závit! Dále budete potřebovat plytký plech, někdo doporučuje pokrýt jeho dno látkovou utěrkou či plenou, která zamezí klouzání a případnému rozbití sklenic. Na plech vždy rozestavějte sklenice tak, aby se nedotýkaly. Poté plech zalijte vodou do výšky 2 až 3 centimetrů. Teplotu v troubě nastavte při zavařování na 200 až 220 stupňů Celsia. Plech se sklenicemi vložte do spodní části trouby a zapněte dolní i horní ohřev. Použijete-li menší sklenice, doba zavařování se bude pohybovat cca okolo 7 až 8 minut, u větších sklenic bude zapotřebí cca 10 až 12 minut. Přesná doba zavařování se může samozřejmě lišit u každé trouby a dle druhu zavařovaného ovoce či zeleniny. V zásadě platí, že měkké ovoce nebo zelenina se zavařuje kratší dobu než tvrdé druhy. U všech ostatních potravin a surovin – masa, ryb, ale i hotových jídel a polévek – se vychází z doby klasického zavařování v horké vodě. V případě většího množství zavařenin je dobré vyzkoušet sterilizaci jedné sklenice a pak podle ní zavařit všechny ostatní. Vždy nechejte zapnutý horkovzduch a v případě potřeby můžete na plech dolít horkou vodu. Zavařování v troubě zakončete stejným způsobem jako při klasickém zavařování v hrnci. To znamená, že se sklenice po vytažení z trouby otočí dnem vzhůru, a to nejlépe do dalšího dne. Poté je obraťte, zkontrolujte uzávěr a uskladněte je v suchých, chladných a tmavých prostorách.
Snadný, spolehlivý a šetrný způsob zavařování nabízejí například vybrané modely trub Gorenje, a to trouby z řady Gorenje Simplicity nebo trouba s technologií iChef+ nebo i další, které jsou vybavené speciálním programem na zavařování. V případě trouby iChef+ se pro zavařování používá režim ohřevu spodním topným tělesem společně s ventilátorem. Výrobci doporučují dobře uzavřené obyčejné sklenice s gumovou obroučkou a skleněným
Proč mi řízky hlohyně po dvou týdnech začnou černat?
Černání řízků hlohyně je nejčastěji důsledkem hniloby způsobené nadměrnou vlhkostí a nedostatkem vzduchu.
V prvních dvou týdnech ještě hlohyně netvoří kořeny, ale probíhá hojení řezu. Pokud je substrát přemokřený nebo je řízek uzavřený ve vlhku bez proudění vzduchu, pletiva se začnou rozkládat. Typickým znakem je tmavnutí a měknutí spodní části stonku. Jakmile se tento stav objeví, už nejde proces zvrátit a jediným řešením je začít znovu s lepšími podmínkami.
Jak dlouho mám čekat, než poznám, že se řízek hlohyně neujal?
U hlohyně má smysl vyhodnocovat úspěch až po šesti až osmi týdnech, dříve je to zavádějící.
První týdny se u hlohyně neprojevuje žádný viditelný růst, což svádí k předčasnému hodnocení. Pokud je řízek po šesti týdnech stále pevný, netmavne a při jemném zatažení klade odpor, má šanci zakořenit. Naopak měknutí, zápach nebo černání znamenají definitivní selhání. Trpělivost je v tomto případě klíčová.
Je nutné používat zakořeňovací prášek nebo gel?
Zakořeňovací přípravky nejsou pro množení hlohyně nezbytné, pokud je splněn správný termín a výběr dřeva.
V praxi se mi opakovaně potvrdilo, že hormon nenahradí špatný řízek ani nevhodné podmínky. Při správně vyzrálém dřevě a rozumné vlhkosti zakoření řízky i bez něj. Použití prášku nebo gelu může mírně zvýšit úspěšnost, ale není to rozhodující faktor. Mnohem důležitější je zabránit hnilobě.
Proč řízek hlohyně drží pevně, ale dlouho neroste?
U hlohyně je pomalý start růstu normální a neznamená automaticky problém.
V počáteční fázi se energie soustředí na tvorbu kořenového pletiva, nikoli na růst nadzemní části. Pokud je stonek pevný a listy neopadávají, je nejlepší řízek nechat v klidu. Zásahy v této fázi, jako je přesazování nebo zvýšená zálivka, často proces zakořeňování přeruší.
Mohu množení hlohyně urychlit vyšší teplotou nebo častějším zaléváním?
Urychlování množení hlohyně většinou vede k neúspěchu, ne k rychlejším kořenům.
Vyšší teplota a vlhkost sice podporují růst u některých rostlin, ale u hlohyně zvyšují riziko rozkladu pletiv. Řízek potřebuje stabilní, spíše chladnější prostředí s dostatkem vzduchu. Časté zalévání je jednou z nejčastějších příčin hniloby, protože kořeny ještě neexistují a voda se nemá kam odvádět.
Jak poznám rozdíl mezi přirozeným odumíráním a hnilobou řízku?
Přirozené odumírání a hniloba vypadají podobně, ale mají jiné projevy.
Při přirozeném oslabení řízku dochází k postupnému zasychání listů, zatímco stonek zůstává pevný. Hniloba je rychlá, agresivní a doprovázená měknutím, tmavnutím a často i zápachem. Jakmile je stonek měkký, je proces nevratný. Pevný stonek bez zápachu naopak znamená, ž
Ingredience: 800 g vepřového bůčku s kostí, 200 g tvrdého sýra, 30 g soli, 1 g mletého pepře, 20 g petrželové nati nebo pažitky, 1 vejce, 100 ml mléka
Na obalení: 100 g hladké mouky, 2 vejce, 100 ml mléka, 100 g strouhanky, 200 g tuku
Postup: Bůček opláchneme ve studené vodě, osušíme (aby neklouzal pod nožem) a zbavíme kostí, chrupavek a kůže. Poté jej nakrájíme na kousky a pomeleme strojkem na maso (bůček krájíme proto, aby se snadněji mlel). Zbytek masa vytlačíme kouskem rohlíku, ale jen opravdu malým, strouhanka se do holandského řízku nepřidává. Kdybychom používali kupované mleté maso, musí být pouze vepřové a čerstvé. Do mletého masa přidáme jemně nastrouhaný sýr, sůl, mletý pepř a jemně pokrájenou zelenou petrželku. Přidáme vejce rozšlehané v mléce. Hmotu dobře propracujeme a dáme na chvíli do lednice odležet (v některých receptech na holandský řízek se v této fázi nepřidává vejce, ale lžíce hladké mouky; mléko je někdy nahrazováno vodou). Z prochladlé směsi na holandský řízek tvarujeme oválné, asi 7 mm silné placičky. Musí být stejně vysoké ve středu i při krajích. Obalíme je v hladké mouce, opatrně v rozšlehaném vejci a pak ve strouhance. Placičky musíme držet v prstech, vidlička by je roztrhala. Pak obalené holandské řízky usmažíme ve vyšší vrstvě tuku (oleje, sádla, tuku na smažení). Obracíme plochou obracečkou, nepícháme do řízku vidličkou, aby z něj nevytekla šťáva. Smažíme po jedné straně prudce, pak opatrně otočíme a smažíme volněji. Na závěr ještě jednou otočíme. Díky trojobalu se holandský řízek při smažení smrskne jen minimálně (na rozdíl od karbanátků). Je ustáleným zvykem podávat holandský řízek s bramborovou kaší. Nejlepší je její „hedvábná“ varianta. Výtečnou přílohou k holandskému řízku je ale rovněž v sezoně dýní kaše z dýně hokaido. Holandský řízek dobře chutná i s vařenými nebo šťouchanými bramborami. Protože se jedná o pokrm smažený, nejsou k němu moc vhodné smažené přílohy. Kyselá okurka, nakládaná řepa nebo okurkový salát se k tomuto pokrmu přímo nabízejí. Holandský řízek je dobrý i studený – s chlebem, okurkou, cibulkou a hořčicí. Do holandského řízku nedáváme žádné jiné koření.
Český holandský řízek se vyrábí z tučnějšího masa (vepřový bok), do kterého se přidává sýr (většinou eidam), trocha mléka, vejce, sůl a koření. Hmota se dobře propracuje a obalí v trojobalu (mouka, vejce, strouhanka). Takto připravené řízky se fritují nebo smaží na pánvi. Pokrm se nejčastěji servíruje s bramborovou kaší a kyselou okurkou.
Proč název „soukenický řízek“? U pokrmů to bývá často, že se jejich původ nedovíme. Může jít o reklamní trik restauratérů, kteří chtěli přilákat hosty na řízek a ušetřit. Bůček je levnější než „pravé“ maso na vídeňský řízek. Mohl vzniknout někde v jižních Čechách, kde sídlilo a pracovalo hodně soukeníků. Třeba mohl vzniknout v Soukenici v hospodě blízko Mezilesí u polských hranic, kde hosté dostali na cestu řízek. Nebo podle toho, že je mleté maso kroucené jako nitě a „souká se“, tedy spojuje se dohromady jako soukeníkovo sukno? Nebo že ho do sebe máme nasoukat? Soukenický řízek je však normální mleté vepřové maso okořeněné, obalené v trojobalu a smažené. Tudíž jde o další modifikaci holandského řízku, jen s obměnou názvu.
Ve svém příspěvku CHOROBY RAJČAT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Foltýnková Zdenka.
Vršky rostliny získaly žlutou barvu -opravdu citronově žlutou barvu, jinak na nich není nic vidět
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Bořivoj Dufek.
Na spodní straně rajčat ještě často zelených se objevují dobře ohraničené přibližně kruhové hnědé skvrny.Dočetl jsem se, že to je snad nedostatkem vápníku v půdě.Nikde jsem ale nezjistil,jakým vhodným vápenatým prostředkem toto zlepšit,zda zálivkou nebo zapravením do půdy,zda lze použít pálené vápno,vápenný hydrát,mletý vápenec,dolomitický vápenec,zda je možné požít starou vápennou omítku a pod.
Sušit houby můžete jak v horkovzdušné, tak v plynové nebo elektrické troubě. Houby je zpočátku vhodné sušit v troubě vyhřáté jen na 20-30 °C, pouze tak se čerstvé houby zpočátku nezapaří. Zhruba v polovině sušení už můžete teplotu zvýšit na 50-70 °C. Pro sušení hub v troubě je vhodné pořídit si speciální mřížky na sušení. Oproti klasickému plechu jimi totiž proudí vzduch a sušení je tak efektivnější. V případě, že se rozhodnete zvolit klasickou variantu, tedy plech, vyložte ho napřed pečicím papírem, aby se houby nepřilepily. Při sušení hub v troubě nechte dvířka mírně pootevřená, aby vzniklá pára měla kam unikat. Pro správné usušení je také nutné houby pravidelně obracet.
Sušení v elektrické troubě
Ingredience: houby, pečicí papír
Postup: Hříbky očistíme suchým hadříkem nebo ubrouskem a nakrájíme je na půlcentimetrové plátky. Na rošt do elektrické trouby položíme pečicí papír a plátky hub na něj rozložíme. Troubu vyhřejeme na 50 °C a vložíme rošt s houbami (můžeme použít i plech). Troubu necháme pootevřenou asi na 10 cm, pokud se zavírá, zajistíme dvířka vhodným předmětem. Sušíme cca 12 hodin. Usušené houby musí chrastit a lámat se. Uchováváme v suchu, v uzavřené nádobě. K sušeným houbám vložíme jeden bobkový list a kuličku nového koření.
Sušení v horkovzdušné troubě
Postup: V horkovzdušné troubě se houby nakrájené na plátky začínají sušit na 45 °C a postupně se teplota zvyšuje asi do 80 °C, ne víc. Houby je nutno neustále hlídat, aby se neupekly, a také je potřeba je častěji obracet.
Sušení v plynové troubě
Postup: Plech vyložte pečicím papírem, houby se vám tak nebudou lepit. Zpočátku houby sušte za nižší teplotu, ideálně okolo 20-30 stupňů Celsia. Ke konci sušení teplotu zvyšte, a to maximálně na 70 stupňů. Houby alespoň dvakrát obraťte a suchou utěrkou je zbavujte vlhkosti, aby se vám nezapařovaly. Aby vznikající vlhkost mohla unikat, je dobré nechat trochu pootevřená dvířka trouby nebo pustit větrák. Po usušení nechte houby vychladnout a až poté je dejte do sklenice. Teplé houby by se vám ve sklenici zapařily a dříve či později by zplesnivěly.
Sušení hub v mikrovlnce
Postup: Plochý talíř vyložte papírem nebo papírovým ubrouskem (kuchyňskou papírovou utěrkou), na něj rozložte omyté osušené houby, seshora přikryjte opět papírem a sušte 3 minuty při výkonu 850 W. V polovině sušení ubrousek obraťte, zkontrolujte, jak se houby suší, a proces dokončete. Po vypnutí trouby je nechte ještě chvíli nezakryté pomalu dosušit.
Ve svém příspěvku JAK OLOUPAT DÝŇOVÉ SEMENO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Dobrý den,
U nás doma se dýňová semínka sušila v troubě a suchá se pomocí zubů vylupovala. Upražená semínka musela být růžová. Pražila se pomalu na sucho. Později jsme semínka vylupovala těmito způsoby jak suchá, tak čerstvá (u čerstvých je to větší problém):
1. Přejeďte nehtem středem boční rýhy jádra co nejdále a poté tlakem palce a prsteníčku rozlomte v rýze.
2. Tlakem postupně ulomte u zobáčku obě vyvýšené strany. Zobáček by měl směřovat k vám. Poté jádro vyjměte, příp. nutno ještě trochu někde odlomit kousek slupky.
3. Tlakem na boční hrany pomocí prstů ve špičce semena se vám slupka rozevře a tu ještě trochu odlomte a máte jádro venku.
4. Jádro se slupkou vložit do úst, slupku okousejte, jádro snězte a slupku vyplivněte.
Je jen na Vás jaký postup si vyberete :)
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jiří Šrámek.
Chcete zavařovat, ale nemáte k dispozici speciální zavařovací hrnec? Nevadí, do zavařování se můžete pustit i bez něj. Zavařování ovoce i zeleniny je možné také v troubě – elektrické, plynové či horkovzdušné. Zavařování v troubě má ovšem také svá pravidla a jistá úskalí, proto se mnozí mohou potýkat s nezdarem.
Než se pustíte do samotného zavařování v troubě, postarejte se o pečlivou čistotu sklenic. Postup je stejný jako v případě sterilizace pro zavařování v hrnci. Sklenice musí být čisté, stejně tak i víčka či gumičky. Doporučuje se používat vždy nová víčka, stará mohou být deformovaná a nebudou dobře těsnit.
Při zavařování v troubě je dobré naplněné a uzavřené sklenice vložit na plech s vodou. Gumičky nebo víčka totiž vlivem horkého vzduchu trpí a mohou začít praskat, ponořením do vody vytvoříte vlhké prostředí a přiblížíte se zavařování v zavařovacím hrnci. Do hlubokého plechu nalijte přibližně 2 cm vody a naskládejte do něj zavařovací sklenice.
Vždy zavařujte jen ve stejně velkých sklenicích, ty se nesmí vzájemně dotýkat, stejně tak se nesmí dotýkat okraje plechu. Na 1 standardní plech se vejde zpravidla 6 velkých zavařovaček.
Přes sklenice můžete také položit větší počet vrstev navlhčených novin, tím se vyhnete přehřívání skla. Tento postup s novinami se doporučuje především při zavařování v horkovzdušných troubách.
Návod
Pokud máte sklenice umyté, naplněné, uzavřené a přichystané na plechu, můžete se pustit do samotného zavařování. Postup se mírně liší pro zavařování v plynové či elektrické troubě a v troubě horkovzdušné.
Zavařování v elektrických troubách je vždy snazší než v těch plynových, protože u nich můžeme teplotu jen odhadovat. U elektrické trouby nastavte režim ohřevu na horní i dolní topné těleso a teplotu dejte na 170 °C.
Plynovou troubu nastavte na stupeň 1–2 podle konkrétního typu, pravděpodobně budete muset zkoušet a experimentovat.
Do předehřáté trouby vložte sklenice na plechu a zahřívejte, dokud se neobjeví vzduchové bublinky. Ovoce se v troubě zavařuje přibližně 45 minut, zelenina pak 60 minut. Po této době můžete troubu vypnout, sklenice ale ponechte uvnitř ještě dalších 30 minut. Až poté je můžete vyndat a zchladit. Proces zavařování je u konce!
Horkovzdušnou troubu nastavte na 250 °C a plech se sklenicemi vložte na rošt ve spodní části. Zavařování menších sklenic trvá zpravidla jen 5 až 10 minut, při zavařování větších sklenic pak 10 až 15 minut. Jak jsme zmiňovali výše, při zavařování v horkovzdušné troubě doporučujeme sklenice obalit několika vrstvami namočených novin.
Kde se proboha vzal holandský řízek nebo moravský vrabec? Jsme národ vtipných hospodských, kteří si vymýšlejí „jídeláky“. A tak i holandský řízek nemá s Nizozemským královstvím nic společného, rozhodně však patří k oblíbeným pochoutkám českých hospod. Lidé si pletou smažený řízek se sýrem a holandský řízek. Někteří – dokonce i profesionální kuchaři – takto „zasvěceně“ hovoří. Rozdíl mezi těmito dvěma jídly spočívá v tom, že při přípravě holandského řízku se použije takzvaný mix, což je cca 30% směs masa vepřového a hovězího. Holandský řízek obecně se připravuje pouze s použitím hovězího masa a nedochucuje se muškátovým oříškem ani majoránkou. Kde je tedy pravda? Vždyť šťavnatý „holanďák“ z bůčku nemá chybu? A je jedno, jak se správně nazývá.
Holanďané nejspíš ani nevědí, že se v Česku placička z mletého masa s přídavkem sýra, obalená a usmažená, nazývá po jejich domovině. Snad proto, že nejběžnějším sýrem, který do směsi přidáváme, je eidam? Asi na tom nezáleží. Holandský řízek je vylepšenou variantou karbanátku. Je chuťově jemnější, šťavnatější. Ovšem na přípravu trochu náročnější než karbanátek. Ale jen o málo. V každé domácnosti se připravuje ten jediný správný holandský mletýřízek. Mleté řízky jsou na jídelním lístku každé restaurace. Dle receptur se tento mletýřízek odborně nazývá „smažený vepřový řízek se sýrem“.
Na pečený čaj se můžeme dívat jako na zavařeninu. Jednotlivé kousky ovoce se pečou v troubě společně s cukrem nebo medem a s voňavým kořením, které dodá chuti šmrnc. Ovoce po určitém čase pustí šťávu. Vzniklá směs se ještě horká nalije do připravených sklenic a takto ji lze uchovávat i několik měsíců. Velkým pozitivem je nulová přítomnost barviv nebo chemických látek, které nahrazují chuť a vůni. Jediným konzervantem zůstává cukr. A co víc, když čaj pečete, tak krásně provoníte domácnost neopakovatelnou vůní ovoce. Při výběru vhodných plodů můžete použít herbář, který vám poradí s optimální kombinací ovoce a jeho využitelností dle konkrétního období.
Velkolepý zdroj prospěšných látek přináší právě zvolené druhy ovoce, které se v pečeném čaji nacházejí. Častým základem pečených čajů jsou jablka, hrušky nebo švestky. Jsou to naše domácí plodiny, na které je náš organismus zvyklý. Kromě vitaminů skupiny B se v tomto ovoci nachází značný podíl draslíku a hořčíku, který je potřebný pro řadu funkcí v lidském organismu. Vynikající skladbu minerálů a vitamínů však najdeme také v borůvkách, brusinkách, jahodách a dalších chutných plodech našich českých zahrádek a lesů. S čím však počítat nemůžeme, je přítomnost vitaminu C, ten bohužel podléhá vysokým teplotám, které jsou pro přípravu pečeného čaje nutné.
Součástí pečených čajů jsou kromě ovoce také různé druhy koření. Nejčastěji se setkáte se skořicí, kardamomem, hřebíčkem nebo badyánem. Kdo má rád trochu ostřejší chuť, určitě si oblíbí směs se zázvorem. Pečený čaj můžete ozvláštnit i vanilkovým luskem. Koření není v pečeném čaji pouze pro dodání chutě a vůně, má totiž také blahodárný vliv na lidské zdraví. Skořice je úžasným pomocníkem u mnoha zdravotních potíží, ať už se jedná o problematickou pokožku, artritidu nebo běžné prochladnutí. Kardamom a zázvor se mohou pyšnit pozitivními účinky na trávení. Hřebíček má antiseptické účinky. Co je však těmto kořením společné, je schopnost posilovat imunitu – a přesně to se v podzimním čase hodí.
Cukr je rovněž potřebnou ingrediencí. Sice se o jeho škodlivosti mluví na každém rohu, pokud to však s pitím pečeného čaje nebude přehánět a dopřejete si ho maximálně jednou denně, určitě vám takové množství cukru neuškodí. Také by se mohlo zdát, že diabetici mají smůlu a požitek z pečeného čaje si nemohou dopřát. Naštěstí existuje varianta s obsahem fruktózy pro diabetiky, takže i cukrovkáři si přijdou na své.
Příprava je velmi jednoduchá, vámi vybrané ovoce pořádně omyjte a větší plody nakrájejte na drobné kousky. Jablka ani hrušky není potřeba loupat. Máte-li doma bio citrony nebo jiné citrusy, doporučujeme nastrouhat i kůru
V naší poradně s názvem ZAVAŘOVÁNÍ V TROUBĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Brandl.
Není mi jasná doba počátku zavařování třešní.
Jak poznám POČATEK ZAVAŘOVÁNÍ 7 MINUT?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Počátek zavařování se počítá od umístění sklenic do trouby a zavření dvířek. Vše musí být horké, nálev, voda v plechu a vyhřátá trouba. Pak proces zavařování započne ihned po umístění do trouby.
Troubu nejprve předehřejeme na 80–90 °C, na horní i spodní sálání. Naplněné sklenice stavíme na dno trouby na suchý plech. Sklenice můžeme podložit nepotřebnou mokrou utěrkou. Někdo nestaví sklenice na suchý plech, ale na plech s vodou. Zavařovací sklenice nesmí být poskládány těsně vedle sebe, ale musí mít mezi sebou rozestupy, aby těmito mezerami mohl proudit volně vzduch a ohřívání bylo stejnoměrné. Po vložení ovoce v dobře uzavřených sklenicích sterilujeme stejnou dobu jako podle receptur na zavařování v klasickém zavařovacím hrnci.
Je pravda, že úplně přesnou dobu sterilace v troubě nelze přesně určit. Záleží totiž na elektrickém příkonu, na teplotě zálivky ve sklenicích, na množství a velikosti sklenic a v neposlední řadě na druhu ovoce, které zavařujeme. Měkké a choulostivé ovoce potřebuje k zavařování kratší dobu než tvrdé ovoce. Proto raději nejprve vyzkoušíme jednu sklenici a pak teprve naplníme celou troubu.
Zavařování v klasické plynové troubě
Plynové trouby s termostatem, kde lze přesně nastavit teplotu a tu udržovat ve stejné výši, nám umožňují provést konzervaci rychle a spolehlivě. Termostat nastavíme na nejnižší teplotu a sklenice podložíme azbestovou vložkou.
Zavařování ve sporákové troubě
Ve sporákové troubě bez regulace teploty zavařujeme jen z nouze. Mezi sklenice postavíme jednu prázdnou jen s vodou a teploměrem. Podmínkou je, aby trouba pekla po celé ploše stejně, což je největší kámen úrazu!
Zavařování v horkovzdušné troubě
Troubu nastavíme na 250 °C, na dno plechu dáme starou plenu nebo utěrku a zalijeme horkou vodou do výšky asi 2–3 cm, na plech pak vyskládáme skleničky a zavařujeme (lze použít jen skleničky s víčky na závit!). Například můžeme použít skleničky od „Kunovjanky“ – na plech se jich vejde 8 ks, zavařujeme je 8 minut na 250 °C se zapnutým horkým vzduchem. Velké „klasické“ zavařovací sklenice – na plech se jich vejde 6 ks – zavařujeme 10 až 12 minut se zapnutým horkým vzduchem. Dle potřeby doléváme horkou vodu. Všechny zavařeniny necháme do druhého dne vychladnout dnem vzhůru.
Zavařování v mikrovlnné troubě
Do trouby vložíme maximálně 4 sklenice o obsahu do 0,7 l a sterilujeme 10 minut při teplotě 70 W (rozmrazování) a 10 minut na 100 W. Tento novodobý způsob sterilace je vhodný zejména pro menší množství zavařovaných sklenic. Lze použít jak klasická zavařovací víčka, tak i uzávěry twist off. Nemusíte se bát, v mikrovlnné troubě tyto uzávěry nejiskří!
Květákové placičky se rozpadají nejčastěji kvůli příliš mokrému květáku, nedostatku pojiva nebo nedostatečně rozpálené pánvi.
Květák obsahuje velké množství vody a po uvaření ji ve své struktuře drží ještě více. Pokud se tato voda před přípravou směsi neodstraní, začne se při smažení uvolňovat. Směs se rozvolní a placičky ztratí tvar. Proto je zásadní květák důkladně vymačkat. Pomáhá také použít vejce jako pojivo a smažit placičky na opravdu rozpálené pánvi, aby se rychle vytvořila křupavá kůrka.
Jak udělat křupavé květákové placičky
Křupavé květákové placičky vzniknou díky dobře vymačkanému květáku, správné teplotě oleje a menší velikosti placiček.
Křupavost vzniká ve chvíli, kdy se povrch placičky rychle zatáhne v horkém oleji. Pokud je pánev málo rozpálená, směs začne spíš pomalu nasávat tuk. Placičky pak zůstávají měkké. Důležité je také dělat menší placičky, které se rychleji prohřejí. Když je květák dobře vymačkaný a směs není vodnatá, vznikne na povrchu přirozeně zlatavá křupavá kůrka.
Kolik mouky do květákových placiček
Do květákových placiček obvykle stačí přibližně dvě lžíce mouky na jeden střední květák.
Mouka by měla fungovat pouze jako lehké pojivo. Pokud jí přidáte příliš, směs začne připomínat těsto a placičky budou těžké a moučné. Klíčem není více mouky, ale správně připravený květák. Pokud je květák důkladně vymačkaný, drží směs pohromadě i s minimem mouky. Přidání většího množství mouky většinou jen maskuje problém s vodou v zelenině.
Jak poznat správnou konzistenci směsi na květákové placičky
Správná směs na květákové placičky by měla být měkká, ale zároveň držet tvar při tvarování v ruce.
Pokud směs teče nebo se rozpadá ještě před smažením, znamená to, že obsahuje příliš vody. Naopak velmi tuhá směs signalizuje příliš mouky. Ideální konzistence je taková, kdy lze ze směsi snadno vytvořit placičku, která drží tvar. Když ji položíte na pánev, měla by zůstat kompaktní a nezačít se okamžitě rozpadat. Správná konzistence směsi je jeden z nejdůležitějších faktorů úspěchu.
Co dělat, když je směs na květákové placičky moc řídká
Pokud je směs na květákové placičky příliš řídká, je potřeba odstranit přebytečnou vodu nebo přidat malé množství pojiva.
Nejlepší řešení je vrátit se o krok zpět a květák znovu vymačkat. Často totiž zůstane voda uvnitř směsi. Pomoci může také přidání trochy strouhanky nebo mouky, ale jen v malém množství. Příliš mnoho mouky by změnilo chuť i strukturu placiček. Ideální postup je nejprve odstranit vodu a teprve poté případně lehce upravit konzistenci směsi.
V naší poradně s názvem ZAVAŘOVÁNÍ MASA DO SKLENIC V TROUBĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nadja.
Citát: "Nejprve si připravíme mělký plech, na nějž sklenice postavíme. Plech pak zalijeme vodou do výšky 2 až 3 centimetrů."
- Mělký plech bývá tak 1 cm vysoký, takže do něj 2-3cm vody nenalijeme.
- Plech pak zalijeme vodou - zaléváme asi sklenice uložené na plechu, nikoliv plech, to bychom vodu lili přímo do trouby.
-----------------
Nesrovnalosti:
Zavařování masa na dovolenou (v hrnci):
"Maso můžete do sklenic napěchovat a následně zalít vepřovým vývarem až po okraj"
Zavařování masa do sklenic v mikrovlnce:
"Sklenice neplníme až po okraj, ale pod víčkem musí zůstat mezera, což je stejné, jako při zavařování v hrnci."
Dotaz: TAKŽE PLNÍME AŽ PO OKRAJ, NEBO S MEZEROU?
------------------
Při zavařování v mikrovlnce doporučuji sklenice podložit talířem s trochu zvýšeným okrajem - pokud tekutina vyteče, aby se nerozlila po celé troubě.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Při zavařování se sklenice plní s okrajem. Mezi víčkem a obsahem musí být mezera alespoň půl centimetru. Je to proto, že při zavařování se vlivem zvýšené teploty zvetšuje objem obsahu a ten by mohl vytékat. Samotné vytékání nevadí, ale hrozí, že se s tekutinou může pod víčko dostat i pevná struktura, třeba svalové vlákno, které pak způsobí neťesnosti a zkažení obsahu.
Jak na to: květákové placičky pečené v troubě krok za krokem
Tento postup je postavený tak, aby placičky držely tvar, i když je pečete v troubě bez smažení a bez přebytku tuku.
Připravte květák a zbavte ho vody.
Květák rozdělte na růžičky a uvařte ho doměkka, ne do rozpadnutí. Ještě horký ho nechte krátce zapařit a potom ho důkladně vymačkejte – rukama nebo přes utěrku. V téhle fázi rozhodujete o úspěchu celého jídla.
Vytvořte směs, která drží tvar už za studena.
Ke květáku přidejte vejce, sůl, pepř a případně sýr. Směs promíchejte a vyzkoušejte, jestli drží pohromadě. Pokud se rozpadá už teď, v troubě se sama nespraví. Pojivo přidávejte po malých dávkách.
Tvarujte placičky a dejte jim prostor.
Placičky tvořte spíš nižší než vysoké a klaďte je na plech s rozestupy. Nechte mezi nimi místo, aby se mohla odpařovat vlhkost. Namaštěný papír nebo plech je důležitější než samotný tvar.
Pečte v předehřáté troubě a vyčkejte na bod zlomu.
Placičky dejte do dobře předehřáté trouby a první část pečení s nimi vůbec nemanipulujte. Zpočátku změknou, ale po určité době začne povrch tuhnout. Teprve v této fázi mají šanci držet tvar.
Otáčejte až ve chvíli, kdy samy povolí.
Pokud se placička při nadzvednutí nerozpadá, je připravená k otočení. Pokud se lepí a láme, ještě není čas. Trpělivost je v troubě důležitější než přesné minuty.
Tenhle postup funguje proto, že respektuje chování květáku i logiku trouby. Placičky se v ní učí držet až během pečení, ne hned po vytvarování.
Proč se mi květákové karbanátky v troubě rozpadají?
Květákové karbanátky se v troubě rozpadají hlavně kvůli přebytečné vodě v květáku a nedostatečnému pojivu ve směsi. Trouba neodpustí chyby, které pánev ještě zvládne.
Pokud květák není opravdu důkladně vymačkaný, začne v troubě pouštět vodu dřív, než se karbanátky zatáhnou. Druhým problémem bývá snaha vynechat vejce nebo strouhanku. Bez pevné struktury karbanátky nikdy neudrží tvar.
Musí se květák předem vařit, nebo může být syrový?
Pro květákové karbanátky je krátké povaření nebo napaření nutné, jinak zůstane struktura tvrdá a nevyrovnaná.
Syrový květák se sice dá upéct, ale u karbanátků vede k drobení a nerovnoměrné chuti. Předvařením se květák změkčí a lépe se spojí s pojivem. Klíčové je ale následné vymačkání vody, ne samotné vaření.
Jak zahustit květákové karbanátky bez mouky?
Květákové karbanátky lze zahustit bez mouky pomocí strouhanky, sýra nebo jemných ovesných vloček. Každá varianta ale ovlivní výsledek.
Sýr dodá chuť i soudržnost, strouhanka je nejjistější volba pro držení tvaru. Ovesné vločky nasají vodu, ale struktura bude hrubší. Úplné vynechání pojiva vede k tomu, že karbanátky v troubě selžou.
Proč jsou květákové karbanátky suché?
Suché karbanátky vznikají kombinací příliš malé velikosti a nedostatku tuku. Trouba vysušuje víc než pánev.
Malé a tenké karbanátky ztratí vlhkost dřív, než se spojí. Pomáhá dělat je vyšší, přidat sýr nebo lehce potřít olejem. Bez tuku budou vždy působit suchým dojmem, i když drží tvar.
Jak udělat květákové karbanátky v troubě křupavější?
Křupavější povrch vznikne při vyšší teplotě a správném načasování obracení. Nízká teplota křupavost nevytvoří.
Důležité je také nepřeplnit plech a karbanátky lehce potřít olejem. Otočení má smysl až ve chvíli, kdy spodní strana drží tvar. Pokud je otočíte brzy, rozpadnou se a změknou.
Jsou květákové karbanátky v troubě opravdu zdravé?
Ano, ve srovnání se smaženými jsou lehčí a méně tučné, ale nejsou dietním jídlem bez energie.
Obsahují vejce, sýr a pojivo, takže zasytí. Je lepší je brát jako vyváženější alternativu, ne jako nízkokalorický pokrm. Snaha udělat je „ultra zdravé“ často vede k tomu, že nechutnají a rozpadají se.
Dají se květákové karbanátky připravit dopředu?
Ano, karbanátky lze připravit dopředu, ale je potřeba počítat se změnou struktury.
Nejlepší je vytvarovat je předem a upéct až těsně před podáváním. Hotové karbanátky lze skladovat v lednici, ale při ohřevu je nutné použít troubu. Mikrovlnka z nich udělá měkkou a gumovou hmotu.
Proč karbanátky chutnají „zdravě, ale ne dobře“?
Tato chuť vzniká kvůli nedostatku soli a tuku nebo špatnému načasování jejich po
Jestliže budete chtít bakopu sami množit, máte dvě možnosti. Bakopa se dá řízkovat nebo vypěstovat ze semínek, která získáte po jejím odkvětu nebo dělit. Pokud máte na výběr, doporučuje se spíše první způsob, jelikož je jednodušší a spolehlivější.
Bakopa se snadno množí odebíráním stonkových řízků dlouhých 10–15 cm z nekvetoucích výhonků, obvykle od března do srpna. Pro rozmnožení odřízněte stonek těsně pod listovým uzlem, odstraňte spodní listy a řízek umístěte do vlhké půdy nebo do nádoby naplněné vodou. Případně můžete vzrostlou rostlinu rozdělit a ujistit se, že každá nová část má kořeny a výhonky.
Množení stonkovými řízky
Odebírání řízků
Odřízněte 10–15 cm dlouhý stonek ze zdravého, nekvetoucího výhonku.
Příprava řízku
Zastřihněte stonek těsně pod listovým uzlem (místo, kde rostou listy).
Odstraňte listy ze spodní poloviny nebo třetiny stonku.
Pokud jsou zbývající listy velké, rozřízněte je napůl, abyste snížili ztrátu vody.
Volitelně můžete odříznutý konec namočit do kořenového hormonu.
Zasaďte řízek
Do půdy: Řízek vložte do květináče s vlhkou substrátovou směsí, kterou lze pro lepší odvodnění obohatit perlitem. U rostlin milujících vodu, jako je bakopa citronová, umístěte květináč do misky s vodou.
Do vody: Řízek vložte do sklenice s vodou, dokud se nevytvoří kořeny, a poté jej přesaďte do půdy.
Péče
Umístěte květináč na místo s jasným, nepřímým slunečním světlem.
Udržujte půdu trvale vlhkou, ale ne podmáčenou.
Zakrytí květináče plastovým sáčkem může pomoci udržet vlhkost.
Přesazení
Jakmile řízek vytvoří kořeny (zkontrolujte, zda ze dna květináče nevyrůstají kořeny), můžete jej přesadit do samostatného květináče nebo na jeho konečné místo.
Množení dělením
Opatrně vykopejte celou rostlinu.
Jemně oddělte kořeny na menší části.
Ujistěte se, že každá část má alespoň jeden výhonek a nějaké kořeny.
Dělené části rostliny přesaďte do samostatných květináčů nebo na jejich nová místa.
