Zajímáte se o téma NASTAVENÍ TLAKU VODÁRNY? Tak právě pro vás je určen tento článek. Domácí vodárny jsou soustavy zařízení určené pro dopravu vody z místa na místo. Nejčastěji se používají pro čerpání pitné nebo užitkové vody ze studní, vlastních vrtů, vodního toku nebo z nádrže zachycující vodu.
Domácí vodárna alias Darling
V České republice se často můžeme setkat s označením domácí vodárny pojmem „Darling“. Tento název vychází z historického označení typové řady domácích vodáren značky Sigma, které se dodnes vyrábějí. Darling díky své dlouhé historii téměř zlidověl a dodnes se používá jako obecné pojmenování domácích vodáren. Přestože domácí vodárny značky Sigma patřily v minulosti mezi nejkvalitnější produkty své doby a nechybí v nabídce ani dnes, v současnosti je možné nalézt řadu alternativních produktů s odlišnými technickými parametry a konstrukčním řešením.
Domácí vodárny Darling jsou vodárny s tlakovou nádrží. Vodárny jsou zařízení, která slouží k přepravě vody z jednoho místa na místo druhé. Voda se přepravuje ze studní, vrtů, sudů a různých nádrží na vodu. Voda se dále pomocí domácí vodárny přivádí buď do domácnosti, kde je rozvedena do vodovodu, nebo ji lze použít na zalévání zahrádky.
Tento typ vodárny se používá v našich krajích nejčastěji. U vodárny je tlaková nádoba, která slouží k tomu, aby čerpadlo nemuselo spínat neustále. Vodárny Darling jsou obecně vhodnější než vodárny s otevřeným vodojemem.
Domácí vodárna se používá k zásobování bytových, hospodářských a průmyslových objektů vodou bez mechanických příměsí, o koncentraci vodíkových iontů od pH 6,5 výše, do teploty média 30 °C a tam, kde se jedná o čerpání vody z hloubky do 20 m. Konstrukce čerpadla umožňuje čerpání vody s plovoucím pískem. Při čerpání této vody se snižuje životnost funkčních částí čerpadla. Vodárny se dodávají pro třífázový proud o napětí 400 V; 50 Hz. Konstrukce čerpadla dovoluje maximální ponor pod vodní hladinu 30 m, ale při provozu vodárny je možno s ohledem na celkovou dopravní výšku umístit čerpadlo do hloubky 20 m a 30 m.
Ve svém příspěvku JAK NASTAVIT TLAK U VODÁRNY NA CHATĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk Nahodil.
Na chatu mě byla namontováno do trubní vodárny čerpadlo PUMPA v hloubce 25 m.
Ovládání čerpadla je pomocí zařízení BRIO. Po instalaci při otevření kohoutku naskočí tlak na seřízené maximum a voda teče plným proudem. Při zavírání, pokud nechám menší průtok se tok snižuje a teprve po téměř zastavení znovu naběhne plný tlak. Bylo mi doporučeno dát tam tlakovou nádobu, ale myslím si, že bez zpětné klapky to samotná nádoba nevyřeší. Pracovník, který montáž prováděl, že pokud je ovládání Brio není tlaková nádoba doporučována. Kde je chyba. Prosím poraďte. Děkuji. Nahodil.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Instalatér.
BRIO je elektronické zařízení umožňující automatizaci zapínání a vypínání elektrického čerpadla. BRIO čeká až otevřete kohoutek, čímž dojde ke snížení tlaku v potrubí a zapne čerpadlo. Jak popisujete to znovuobnovení plného tlaku při skoro zavřeném kohoutku svědčí o technické závadě v ovladači BRIO. Napraví to jeho reklamace.
Pokud zvažujete opravu přidáním tlakové nádoby, tak pak odstraňte BRIO a propojte čerpadlo s tlakovou nádobou napřímo. Tlakovou nádobu osaďte zpětnou klapkou a tlakovým spínačem, ze kterého povede napájení pro čerpadlo.
Kombinace tlakové nádoby a ovladače BRIO není šťastné řešení, protože BRIO existuje proto, aby se nemusela používat tlaková nádoba.
Tlakové spínače k tomu mají ovládací prvek, nejčastěji seřizovací šroub. Druhý nastavovací prvek mají tlakové spínače s nastavitelnou spínací diferencí.
Nastavovací prvky jsou buď opatřeny kalibrovaným kroužkem nebo jezdcem, který ukazuje hodnoty tlaku, na které se pak tlakový spínač nastaví. Nejčastěji je však na spínači šroub bez ukazatele, takže zprvu nevíme, na jaký tlak je spínač právě nastaven. Pro nastavování spínače je potřeba připojit ke vzdušníku také manometr a něm sledovat změny tlaku.
Nastavování vypínacího tlaku domácí vodárny
Seřizovací šroub je zpravidla zkonstruován tak, že otáčením doprava se spínací a vypínací tlak zvyšuje a otáčení doleva se snižuje.
Napouštíme čerpadlem zásobník a podle manometru nejprve zjistíme, při jakém tlaku spínač rozepne, tedy zastaví čerpadlo. Nyní máme jasno o horní mezi, tedy na jaký vypínací tlak je spínač nastaven.
Vypouštíme zásobník s vodou a zjistíme, při jakém tlaku se kompresor znovu zapne. A toto je dolní hranice, tedy jaký spínací tlak, na který je tlakový spínač nastaven.
Pokud dané nastavení nevyhovuje, změníme mírně polohu nastavovacího prvku, vypustíme vodu z vodárny a zkoušku opakujeme.
Postup opakujeme, až se dostaneme na požadovaný vypínací a spínací tlak tlakového spínače.
Nastavování spínací diference
U spínačů tlaku s pevně nastavenou spínací diferencí se musíme spokojit s údajem v procentech (obvykle 15 až 20%). Nastavíme-li tedy horní hranice, tedy hodnotu vypínacího tlaku, tak bude hodnota dolní meze, tedy spínacího tlaku o 15. až 20% nižší, napevno a nepůjde ji měnit.
Na robustních a dražších spínačích najdeme ještě jeden nastavovací šroub, kterým nastavíme spínací rozdíl.
Podle výše popsaného postupu nejprve nastavíme vypínací tlak a vypouštěním vody z nádrže zjistíme spínací tlak.
Pokud nám rozdíl mezi spínacím a vypínacím tlakem nevyhovuje, otočíme mírně šroubem pro nastavení spínací diference a zjišťujeme, jak se změnila.
Postup opakujeme, až se dostaneme na spínací diferenci, která nám vyhovuje.
Upozornění: Nastavením spínací diference se však obvykle posunou obě meze, jak spínací, tak vypínací tlak. Proto je třeba je zkontrolovat a případně upravit.
Ve svém příspěvku DOMACI VODARNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jan Fort.
Dobrý den chtěl jsem se zeptát .Na chatě mám vrt 20 metrů jak vyřešit přívod do chaty a jakou domaci vodárny bych měl použít děkuji za odpověď
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Vítek.
Je to jednoduché. Do vrtu spustíte ponorné čerpadlo, které bude napojeno na hadici. Hadici přivedete do chaty podzemním vstupem a napojíte na tlakovou nádobu. Tlaková nádoba bude osazena tlakovým spínačem, který bude ovládat chod čerpadla ve vrtu. Z tlakové nádoby pak normálně rozvedete vodu, kam potřebujete.
Při zapojení domácí vodárny je nutné vždy postupovat podle schématu přiloženého u vodárny. Schéma zapojení domácí vodárny by u přístroje nemělo chybět. Schéma zapojení domácí vodárny celý proces velmi zjednoduší. Abyste domácí vodárnu zapojili správně, musíte myslet na několik faktorů. V balení domácí vodárny (nebo její součástí) by mělo být čerpadlo na vodu, ovladač regulace tlaku vody (ten ovládá elektromotor), zpětná klapka a tlaková expanzní nádoba.
Při zapojení domácí vodárny, ať už ho budete dělat sami nebo s pomocí, vždy dbejte na pokyny v návodu.
Čerpaná voda se pomocí domácí vodárny dopravuje do domu, chalupy nebo podobného zařízení, kde se rozvádí potrubím třeba přímo do koupelny. Vodárny se často využívají též pro čerpání vody určené k zavlažování nebo zalévání zahrady nebo k udržování tlaku ve vodovodním řádu.
Domácí vodárny se používají jak na místech, kde není dostupný běžný veřejný vodovod nebo je v něm nedostatečný tlak, tak i všude tam, kde je k dispozici vlastní vodní zdroj a je zájem o úsporu peněz. Domácí vodárnu lze používat celoročně.
Vodárna se vyplatí, i když na chalupu budete jezdit třeba jednou týdně. Zahrada se čas od času zalít musí a počasí není vždy příznivé. Některá letní období jsou suchá a naše zeleň nepočká a uschne. Je zde sice počáteční investice, ale je třeba myslet na to, že taková vodárna vám vydrží i desítky let. Samozřejmě musí jít o kvalitní zařízení, které může stát do osmi tisíc, ale i méně. Vzhledem k tomu, že se cena za metr krychlový vody pohybuje v průměru kolem 71 korun a stále se zdražuje, pořízení domácí vodárny se může vyplatit již po pár letech.
Mezi hlavní výhody domácí vodárny patří snížení nákladů – nemusíte být napojeni do veřejné vodovodní sítě, za kterou platíte nejen vodné, ale i stočné. Dále je to dostupnost – čas od času nastane ve veřejné síti odstávka, například kvůli údržbě, a vy tak krátkodobě přicházíte o zdroj vody. Přistavená cisterna jako náhrada stačí tak maximálně na pitnou vodu. Na koupání nebo zalévání zahrádky můžete rovnou zapomenout. Pozitivem je i stálý tlak vody – zejména v odlehlejších oblastech, kam se musí voda veřejnou sítí dlouze dopravovat, dochází k poklesům tlaku vody. Tento problém opět vyřeší domácí vodárna.
Domácí vodárnu zpravidla tvoří několik samostatných zařízení: čerpadlo (ponorné, povrchové, samonasávací), tlaková nádoba o různých objemech, spínač, tlakoměr, ovládací jednotka aj. Vodárnu je možné zakoupit jako kompaktní zařízení sestavené výrobcem, nebo lze zakoupit jednotlivé součásti a sestavit si vlastní vodárnu podle skutečné potřeby konkrétního objektu. Tuto variantu doporučujeme pouze zkušeným „čerpadlářům“ a pro všechny ostatní zákazníky je v nabídce řada kvalitních vodáren v různých výkonových řadách bez starostí. Pokud by vám pomohlo jednoduché schéma od čerpadla ve studně po tlakovou nádobu, tak zde jsou schémata pro různá zapojení: domácí vodárna schéma zapojení.
Ve svém příspěvku LÉČIVÝ BEZINKOVÝ LIKÉR se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eligius.
Bezinkový likér je vynikající lék pro úpravu krevního tlaku. Osobně mám vyzkoušeno snížení tlaku, praktikuji to celé roky.
Likér musí být užíván dlouhodobě (aspoň jeden měsíc) vždy aspoň 20 ml v jedné denní dávce. Můj lék obsahuje aspoň 20 procent převařené šťávy zralých plodů a aspoň 10 procent lihu.
Mezi znalci se traduje, že tento lék umí upravit i nízký nebo kolísavý krevní tlak. To však nemám vyzkoušeno. Váš Eligius.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Tlakový spínač je malé zařízení, které vám umožní zapnout a vypnout čerpadlo v závislosti na přítomnosti nebo nepřítomnosti vody v zásobníku.
Čerpadlo čerpá vodu do hydraulické nádrže, reléová membrána tlačí na plošinu, stoupá, dosahuje velké pružiny a vypíná čerpadlo. Cyklus se opakuje a provádí se automaticky.
Na velké pružině se nastaví indikátor tlaku, při kterém se bude vodárna zapínat a na malé zase strop přípustného tlaku v systému. Pro správné nastavení musí existovat rozdíl mezi těmito dvěma ukazateli. Toto je důležitý bod, který se hodí při postupu nastavenítlaku u domácí vodárny.
Potřebujete nastavovat tlakový spínač?
Samozřejmě, svépomocí nebo za pomoci odborníka, ale každý, kdo sestavil svoji čerpací stanici z oddělených prvků, bude muset nastavit tlakový spínač.
Existuje názor, že hotové čerpací stanice, zakoupené ve smontované podobě, jsou vybaveny tlakovým spínačem, který je již nakonfigurován a připraven k provozu. V praxi to ale zdaleka neplatí.
Hodnota tlaku v nádobě má být v rozmezí 1,5 baru až 3,5 baru. Když váš tlakový spínač bude reagovat sepnutím na tlak 1,5 baru a vypne se někde kolem 4 barů, tak je to optimální nastavenítlaku domácí vodárny.
Kontrolu tlaku doporučuji provádět 2 až 3 krát za rok - podle objemu nádoby.
Jde o kompletní domácí samonasávací vodárnu ovládanou tlakovým manostatem s možností nastavení vypínacího tlaku do 5 barů. Použití nejnovějších materiálů od firmy General Electric umožňuje prodloužit dobu provozu nasucho bez trvalých poškození až na 1 hodinu (dříve v řádu minut). Tato ochrana byla ještě vylepšena zabudováním tepelného čidla do hydraulické části, které čerpadlo vypne v případě delšího provozu bez dostatečného chlazení protékajícím médiem. Pro zvýšení životnosti se používají u všech výrobků nové připojovací příruby tlakových nádob z nerezové oceli. Těleso čerpadla a oběžné kolo jsou vyrobeny z oceli a mechanická ucpávka z kombinace keramika/uhlík. Jsou opatřeny 1,5m napájecím kabelem, včetně zástrčky. Jednofázové vodárny mají ochranu proti přetížení motoru.
Cena domácí vodárny se pohybuje kolem 9 000 korun.
Pomocí Gardena domácí vodárny 3000/4 eco Classic s výkonem 650 W a maximální kapacitou 2 800 l/h můžete snadno ušetřit energii. Vodárna plně automaticky distribuuje levnou dešťovou vodu například ze sudu na dešťovou vodu, ze studny nebo cisterny do vaší domácnosti a zahrady.
V závislosti na požadavcích na vodu se domácí vodárna zapíná a vypíná automaticky, takže pracuje velmi levně. Plynule nastavitelný eco režim také ušetří až 15 % energie ve srovnání s normálním provozem.
V případě zahřátí čerpadla, když kapalina nemůže odtékat, se čerpadlo automaticky vypne díky tepelné pojistce proti přetížení.
Velkoobjemová, 24l nádrž je 5 let bezúdržbová. Během této doby membrána nemusí být měněna a ani není potřeba doplňovat vzduch. Domácí vodárna Classic je sériově vybavena integrovaným předfiltrem, který chrání čerpadlo před nečistotami a pískem, rovněž také zpětnou klapkou, což znamená, že může být snadno uvedena do provozu. Velký plnicí otvor a napouštěcí ventil zajistí rychlé a bezproblémové uvedení do provozu. Samonasávání je optimalizováno pomocí nastavení ručního kontrolního ventilu. Kromě toho tepelná pojistka proti přetížení sleduje plynulý a bezchybný chod bezúdržbového kondenzátorového motoru. Před příchodem prvních mrazů je nutné vypustit čerpadlo za pomoci vypouštěcího šroubu.
Cena domácí vodárny se pohybuje kolem 4 000 korun.
Před připojením a nastavením tlakového spínače důkladně prostudujte technickou dokumentaci od výrobce, abyste zjistili nejvyšší přípustné hodnoty tlaku.
Každý vodní systém má individuální charakteristiky. A potřeby obyvatel domu mohou být různé. Stálý tlak v domácím systému, který má pouze obyčejnou sprchu, kuchyňský dřez a vanu, se výrazně liší od potřeb prostorné chaty s vířivkou a hydromasážní sprchou. Výrobní nastavení ne vždy odpovídají těmto skutečným potřebám.
Čerpací stanice jsou obvykle již vybaveny tlakovým spínačem, ale po jeho připojení bude muset být nakonfigurován pro potřeby konkrétního vodního systému.
Kromě nastavení tlakového spínače při instalaci čerpací stanice by se měl i v budoucnu tlak pravidelně kontrolovat a případně nastavovat.
Stejná operace se bude muset opakovat, pokud je některá část čerpací stanice mimo provoz, byla opravena nebo vyměněna. Postup nastavování opraveného zařízení se prakticky neliší od postupu nastavování při instalaci.
Když domácí vodárna často spíná a hned se zase vypne, tak to znamená, že v zásobníku s vodou není žádný vzduch. Je nezbytné, aby v zásobníku bylo dostatečné množství vzduchu, protože vodárna funguje tak, že stlačuje tento vzduch a jeho tlakem pak pohání proud vody.
Voda samotná příliš natlakovat nejde, ale plynný vzduch ano. Je-li ho v zásobníku málo, k jeho stlačení dojde rychle a vodárna je hned zase vypnuta. Po odtoku trochy vody se tlak z mála vzduchu rychle uvolní a vodárna musí zase hned tlakovat.
Řešení je jednoduché. Stačí vodárnu vypojit z elektrické sítě a nahoře uvolnit těsnící šroub. Potom pomocí odtokového ventilu, který je umístěn na spodku vodárny vypustit všechnu vodu ze zásobníku. Znovu utáhnout vše, co bylo povoleno a zapnout vodárnu. Tím bude mít zásobník dostatečné množství vzduchu pro svou správnou funkci.
Počítejte, že vody v zásobníku bude mnoho, takže její vypouštění může znamenat problémy v prostoru s vodárnou.
Správná vodárna má mít na sobě v místech připojení sacího potrubí ventil, který reguluje nasávání vzduchu společně s vodou při každém zapnutí vodárny. Nedostatek vzduchu v zásobníku je známkou toho, že tento ventil buď nefunguje a nebo je špatně nastavený.
Pokud tento ventil z nějakého důvodu nejde opravit, je vhodné opatřit zásobník vody ventilkem, podobným, jako u pneumatik a v pravidelně do zásobníku pumpovat vzduch kompresorem nebo autopumpičkou.
I když existuje mnoho variant tlakového spínače, které jsou dodávány téměř se všemi čerpacími stanicemi, jsou uspořádány přibližně stejně.
Uvnitř plastového pouzdra je kovová základna, na které jsou upevněny tyto prvky:
membrána;
píst;
kovová plošina;
elektrické kontakty pro dráty.
Pod plastovým krytem jsou umístěny dvě pružiny – velká a malá. Když je membrána pod tlakem, tlačí na píst.
Na druhé straně zvedá plošinu, která působí na velkou pružinu a stlačí ji. Velká pružina odolává tomuto tlaku a omezuje pohyb pístu.
Skulinka, která odděluje velké a malé nastavovací pružiny, je dostatečná pro regulaci činnosti celé řady zařízení. Plošina pod tlakem z membrány postupně stoupá, až její okraj dosáhne malé pružiny. Tlak na plošinu se v tuto chvíli zvyšuje, v důsledku toho se mění její poloha.
Funkčním účelem tlakového spínače je automatizovat procesy zapínání a vypínání elektrického čerpadla. Přepnutí kontaktů způsobí tlak, což změní provozní režim čerpadla a vypne se. Pro přepínání kontaktů je k dispozici speciální závěs s menší pružinou.
Když plošina překonává úroveň, na které je tento pant, elektrické kontakty se přepnou a rozpojí obvod napájení. V tomto okamžiku se čerpadlo vypne. Potom voda přestane přitékat a tlak vyvíjený na membránu klesá, když se voda z vodárny spotřebovává.
Platforma klesá hladce. Když je její poloha nižší než pružinový závěs elektrických kontaktů, zvednou se a znovu zapnou napájení.
Běžné domácí vodárny jsou vybaveny nádobou, která se stará o udržení tlaku v domovním rozvodu vody. Tlak se přitom pohybuje nejčastěji mezi 2 a 3,5 baru (někdy se udává míra v MPa, megapascalech, pak by to bylo 0,2–0,35 MPa, jednotka v barech číselně odpovídá staré dobré atmosféře), záleží na použitém tlakovém spínači. V praxi to znamená, že jakmile tlak v nádobě klesne ke spodní hranici, spínač zapne motor s čerpadlem a expanzní nádobu dotlakuje k horní hranici.
Tlaková nádoba je v podstatě kovová schránka, uvnitř které je gumový měch naplněný vodou. Prostor mezi tímto měchem a kovovým obalem je natlakován vzduchem tak, aby se tlaky vzduchu a vody uvnitř pytle přetlačovaly – právě k tomuto prostoru je připojen tlakový spínač.
Vlivem drobných netěsností v systému (vzduch může unikat i ventilkem měchu) ale časem tlak vzduchu klesá. Správně má být zhruba o 0,2 baru nižší než spodní hranice tlaku vody, pokud ale tlak klesne například až k 1 baru, dochází k tomu, že se čerpadlo spíná častěji, než by mělo. To má dva negativní důsledky: sepnutí čerpadla způsobuje velký ráz a zatížení elektromotoru. Když spíná kvůli absenci vzduchu příliš často, obvykle vypadne jistič. Druhým důsledkem je daleko větší kolísání tlaku vody, což je velmi nepříjemné u všech zdrojů teplé užitkové vody založených na průtokovém ohřevu – kvůli kolísajícímu tlaku se pak mění i teplota vody z kotle nebo bojleru. To například při sprchování nepotěší. Podobné výkyvy pak nezvládnou ani termostatické baterie, které jinak „vzorně“ udržují nastavenou teplotu.
Dofukování (anebo alespoň kontrola) tlakové nádoby se u rodinných domů doporučuje alespoň jednou za čtvrt roku, u rekreačních objektů by se mělo provádět na začátku a na konci sezony.
Termostatický ventil je zařízení, které využívá fyzikálních zákonů k regulaci tepelného výkonu otopných těles (radiátorů, podlahových konvertorů a tak dále) v systémech vytápění. Jedná se o speciální armaturu, v níž je poloha kuželky dána změnou objemu kapaliny (nejčastěji lihu) v těle ventilu. Změna objemu kapaliny je dána tepelnou roztažností vlivem změny teploty ve vytápěné místnosti – čím vyšší teplota, tím větší objem kapaliny. Při zvyšování teploty okolního vzduchu nad požadovanou hodnotu kapalina zvětší svůj objem natolik, že zatlačí na kuželku ventilu a tím začne přivírat průtok přitékající topné vody. Vlivem menšího množství teplé vody v otopném tělese se snižuje jeho výkon a dochází tak k regulaci vnitřní teploty vzduchu. Ventily mají omezení rozsahu, nastavení a blokování, paměťový kroužek pro opakované nalezení polohy pro nastavení požadované teploty, protimrazovou bezpečnostní funkci, zabezpečení proti zcizení. Rozsah nastavení teploty v místnosti je 5–26 °C. Ventilové těleso je vyrobeno z poniklované mosazi. Použitím termostatických ventilů můžete dosáhnout až 20% úspory energie. Termostatické ventily reagují pružně na změny teploty okolí, takže využívají efektivně jak energii, tak tepelné zisky (od slunečního záření, lidského tepla i elektrických spotřebičů).
Detektory kovů lze v zásadě rozdělit podle technologie, se kterou pracují, a to na pulsní a VLF (Very Low Frequency). Tyto kategorie se vzájemně liší dosahovanými výkony, komfortem práce a u některých pulsních detektorů i cenou. V něčem má navrch pulsní detektor a v dalším zase VLF. Rozhodně nelze paušálně říci, že je jedna z technologií lepší, každá se prostě hodí na něco jiného. Obecně platí, že VLF detektory jsou mezi hobby hledači oblíbenější nebo aspoň rozšířenější než detektory pulsní.
VLF detektory
VLF detektory můžeme rozdělit na pohybové a bezpohybové. Pro správnou funkci pohybového detektoru je potřebný – jak jeho označení napovídá – pohyb cívky nad cílem, zatímco u bezpohybového tomu tak není. Obecně platí, že bezpohybový detektor má o něco nižší hloubkový dosah oproti pohybovému, ale zase má přesnější separaci. Většinu pohybových detektorů je možné přepnout do bezpohybového režimu (pinpoint), ten však obvykle není schopen diskriminace. Proto je důležité nezaměňovat bezpohybový detektor s bezpohybovým režimem pohybového detektoru. Hodně VLF detektorů má problémy při hledání v silně mineralizovaných půdách sopečného původu. Bohužel tuto vlastnost nelze v rámci této kategorie detektorů paušalizovat, takže pokud se chystáte hledat v takových podmínkách, určitě se před koupí přístroje poraďte s prodejcem, zda je vámi zvolený typ detektoru pro tato místa vhodný.
Hned na úvod začneme tím, co každého hledače zajímá asi nejvíc, tedy hloubkový dosah detektoru. Tuto vlastnost ovlivňuje mnoho faktorů: typ půdy, tvar či velikost předmětu, jeho poloha v zemi, nastavení detektoru a podobně. Středně velkou minci je pohybový detektor schopen rozeznat zhruba do 30 cm. U větších předmětů dosahuje i větších hloubek, ale rozhodně tu neplatí přímá úměra. Například taková přilba je detekovatelná řekněme do 60 cm, ale ve 150 cm už neobjevíte ani zakopaný vlak, protože použitá technologie zde naráží na své limity. Je to samozřejmé. Tyto údaje platí pro klasické detektory, tedy ty s cívkou na konci tyče, u nichž hledání probíhá plynulým, kontinuálním pohybem z jedné strany na druhou.
Aby zde uvedené informace byly kompletní, je třeba se zmínit i o existenci speciálních VLF detektorů určených pro skutečně hloubkové hledání. Takové přístroje, vybavené cívkou se dvěma boxy, sice nedisponují diskriminací, zato jsou schopny detekovat velké předměty až do hloubky 3–5 m. Na malé cíle blízko povrchu naopak nereagují. Zajímavou alternativou tak mohou být dva klasické VLF detektory firmy Garrett (GTI 2500 a Master Hunter CX Plus), u nichž je možné takovou cívku použít a vlastně tak získat dva přístroje v jednom.
Kromě velikosti a designu se sušičky liší řadou parametrů. Velmi důležitá je možnost nastavení teploty a přítomnost zadního ventilátoru, který napomáhá rovnoměrnému vysoušení, aniž by bylo nutné posouvat jednotlivá síta a střídat tak jejich umístění. Kvalitní sušičky proto využívají sušicí systémy s horizontálním prouděním vzduchu a nastavitelný termostat. Většina sušiček však bývá konstruována tak, že teplý vzduch stoupá pouze směrem nahoru, tácy (síta) je tak nutné stále prohazovat.
Pokud jde o nastavení teploty, měli byste mít možnost vybrat si aspoň ze tří stupňů intenzity sušení, případně mít provedení s termostatem. Ten se nastavuje zpravidla v rozpětí přibližně od 30 do 70 °C. Sušička vám pak uchová to nejlepší z potravin téměř v nezměněném stavu (obsah a stav vitamínu včetně chuti je velice podobný jako u čerstvých potravin).
Při výběru sušičky potravin (ovoce a hub) je potřeba se zaměřit na čtyři základní věci – výkon, velikost, funkce a cena. Vše ostatní je u sušičky potravin (ovoce) téměř zbytečné a nedůležité.
Výkon – obvykle se u sušiček potravin (ovoce a hub) pohybuje v rozmezí 200–700 W. Ve výjimečných případech (u profesionálních sušiček) kolem 1 000 W. I když je výkon důležitý, je nutné u sušičky potravin (ovoce) využívat možnosti regulace teploty, která se obvykle pohybuje od 30°C do 70 °C. U všech potravin je nutné, aby prošly pozvolným sušením při správné teplotě (při rychlém a intenzivním sušení nebude výsledek co do chuti a obsahu vitamínů přijatelný).
Velikost – pro menší rodinu je ideální sušička potravin (ovoce a hub) se sedmi platy (tácy). Na trhu jsou však k dostání sušičky potravin se třemi až patnácti platy (ta je ideální, pokud máte v sušení potravin zálibu a využíváte sušené potraviny častěji).
Funkce – u sušiček potravin (ovoce) nenajdete mnoho rozmanitých funkci, a to z jednoho prostého důvodu: nejsou zde téměř zapotřebí. Nejdůležitější je termostat s dostatečným rozsahem regulace teploty (ideálně 30 °C až 70 °C) a časovač, který umožní uživateli sušičky potravin jednoduché nastavení času, po který má proces sušení potravin (ovoce) vykonávat.
Cena – u úplně nejjednodušších přístrojů se pohybuje cca okolo 1 000 Kč. U výkonnějších, praktičtějších a spolehlivějších sušiček ovoce může cena přesáhnout i 10 000 Kč. Záleží jen na vás, pro jakou variantu se rozhodnete, ale můžete si být jisti, že sušička ovoce za 10 000 Kč se při pravidelnějším užívání určitě vyplatí.
Nejlépe hodnocenou sušičkou potravin je Sedona SD-P9000. Jedná se o sušičku ovoce, která je vybavena digitálním měřičem teploty, zachovává stálou teplotu, umožňuje zachování živin a vitamínů, poskytuje horizontální proudění vzduchu, má průhledné skleněné dveře. Rozdíl mezi běžnými sušičkami potravin a sušičkou Sedona spočívá především v horizontálním proudění vzduchu místo svislého. Směr proudění vzduchu zezadu dopředu zajišťuje rovnoměrné sušení ovoce, zeleniny i bylin. Navíc nabízí možnost výroby ovocných koláčků, zeleninových tyčinek a dalších sušených produktů.
