Z mnoha důvodů radím používat nástavkové úly. Jejich konstrukce je velmi jednoduchá, odpovídá potřebám včelstva a včelstvo je možné rychle a bez problémů ošetřovat. Dále musíme zvážit, jakou chceme používat míru rámků. Obvyklé rámkové míry jsou Německá (370 x 223 mm), Kuntzschova (330 x 250 mm), Zanderova (420 x 220 mm), Langstrothova (448 x 232 mm), Dadantova (460 x 270 mm), Adamcova (390 x 240 mm). V ČR je nejrozšířenější Adamcova míra. Nástavkové úly se dají v přírodě velmi dobře umístit a podle potřeby také převážet.
Nástavkový úl je sestaven ze samostatných dílů. K nim patří odnímatelné dno, několik nástavků, víko, mateří mřížka a fólie. Nástavky jsou vyrobeny pouze z bočních stěn a dají se stavět nad sebe a vyměňovat, díky tomu se dá úl zvětšovat dle potřeby. V každém nástavku může být zavěšeno osm až dvanáct rámků. Dno slouží k větrání a je v něm zabudováno česno. Do dna se umístí laťkový rošt, aby včely nemohly stavět dolů.
Podle typu materiálu rozdělujeme úly na dřevěné a z plastických hmot. Úly z plastických hmot jsou o něco lehčí a lépe izolují. Nevýhodou někdy bývá malá prodyšnost plástů. Dřevěné úly dlouho vydrží a můžeme si je sami zhotovit z prefabrikovaných dílů. Včelařům se nabízejí úly ze dřeva borovice vejmutovky, protože je velmi lehké a porézní a mnohem lépe izoluje než tvrdá dřeva.
Ve svém příspěvku VCELI RAMKY NA STUDENOU,NEBO TEPLOU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jirka Rendl.
Jaké postavení rámků je lepší pro včelky, studené či teplé? Mám miru rámků 39-24, což asi není podstatné.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Michal Vinš.
Postavení rámku v úle se stanovuje oproti česnu. Rozeznáváme dva druhy a to studenou (podélnou) nebo teplou (příčnou) stavbu. Pro co se rozhodnout je věc názorů, každý včelař na to má svůj pohled a opodstatnění. Zde bych to viděl hlavně, na jakém stanovišti jsou umístěny úly, klimatických podmínkách a z jaké strany převážně vane vítr. Pokud jsou úly chráněné volil bych studenou (podélnou) stavbu, zda-li ale směrem od česna vane často vítr nebo jsou úly ve vyšší nadmořské výšce, tak bych volil teplou (příčnou) stavbu. Toto ovšem nese určité riziko, že včely v zimním chomáči se drží blíže k česnu z důvodu čerstvého vzduchu a může dojít k vyhladovění, protože včely nevyužijí zásoby umístěné v zadní části nástavku. Osobně využívám teplou stavbu.
Dnešní včelaři chovají včely v úlech. Nežijeme již tedy v dobách dávno minulých, kdy brtníci obcházeli dutiny stromů, ve kterých včely hnízdily, a celkem spoře oděni ze žebříků, často holýma rukama, podobni medvědům, med odebírali. Pak přišli na svět dřevěné úly vyrobené ze starých kmenů stromů. Těmto krásným, avšak nutno uvést, že velmi nepraktickým úlům, se říkalo „kláty“ a my známe pár včelařů, kteří si je z lásky ke včelám umístili prázdné na zahradu. Další typem úlů byly takzvané košnice – úly vyrobené ze svazků slámy.
Dnešní úly nejsou nikterak prošpikované technologiemi a moderními materiály, jak by se možná mohlo od soudobého překotného vývoje techniky a technologií očekávat. Sice včelaři okusili v 80. letech 20. století pokusy o začlenění novodobých materiálů do včelařství, ale tradiční materiály obstály na jedničku. A tak, jak rychle přišly na trh například polystyrenové úly, plastové mezistěny a podobně, tak také rychle odešly. Včelařina tak zůstává krásným oborem (pro mnohé koníčkem), kde spolu s ocelí a jinými kovy vítězí přírodní materiály, jako je dřevo či včelí vosk, který se jako produkt včel do včelstev zase navrací. Soudobý úl je v podstatě speciálně upravená dřevěná bedna čtvercového nebo obdélníkového půdorysu, se speciálně upraveným dnem a s několika takzvanými nástavky. Odmyslíte-li si totiž ono zmíněné dno (oddělíte-li jej od zbytku bedny – a ve skutečnosti tomu u některých typů úlů tak i je), pak zbytek bedny je onen nástavek. A tak je úl vlastně tvořen jedním dnem a několika nástavky a říká se mu „nástavkový“. V určitých ročních obdobích, podle toho, jak jsou včelstva silná, včelaři úly podle potřeby rozšiřují o další nástavky. V létě pak může být úl tvořen i osmi nástavky a dosahovat výšky třeba 2 metry. V zimním období pak zase bývá zpravidla tvořen jedním, dvěma až čtyřmi nástavky. Už to něco napovídá o dynamice rozvoje včelstva v ročním období. Více úlů může být seskupeno do jedné dřevěné stavby, která se nazývá včelín.
Ve svém příspěvku PRODEJ VČEL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela Veselá.
Prodám 16 ks včelstev i s úly,12 x budečáky,5 x nástavkové,matka Singer,vyšetření negativní,cena dohodou,tel.736675209 Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Jedná se o nástavkový úl s rozměrem rámkové míry 39 x 24 cm. Jedná se o nejpoužívanější rámkovou míru v České republice. Nástavky 39 x 24 cm jsou využívány zejména ke včelaření vysokonástavkovému, při němž se používá mateří mřížka. Moderní nástavkové úly vynikají svými dobrými vlastnostmi, které využívají racionálně a ekonomicky myslící včelaři.
K hlavním přednostem nástavkového úlu patří jeho jednoduchost, včelstvu přizpůsobená konstrukce a bezproblémové ošetřování včelstev. Úly mají vysoký podmet a jsou oblíbené díky volnému rozestavení bez dodatečných ochranných zařízení. Úly jsou jednoduché a umožňují snadnou přepravu.
Konstrukce nástavkového úlu 39 x 24 cm je jednoduchá a je přizpůsobená potřebám včelstva. Dlouhodobé průzkumy potvrdily, že zimní chomáč je vytvářen zejména uprostřed nástavku o šířce 4 až 5 plástů. Včelstvo tak má na jaře dostatečný prostor k roztažení.
Nevýhodou je těžší práce při medobraní, kdy jsou medníky plné a jeden nástavek může vážit i 30 kg.
Jak si vyrobit tento nástavkový úl, najdete v podrobném plánku a pro další inspiraci se můžete podívat na tato videa.
Tento typ nástavkového úlu je možné pořídit i na internetových obchodech, kde je uvedena rovněž cena, ta se značně liší a záleží vždy na dodavateli. Kompletní úl je možné zakoupit od 1 780 Kč.
V naší poradně s názvem STAVEBNI ZAKON A VCELY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kučera.
Soused si stěžuje,že se mu topí moje včely v bazénu......co se s tím dá dělat?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Můžete zkusit přemístit úly do jiného prostoru dostatečně vzdáleného od sousedova bazénu. Nebo můžete sousedovi vynahradit jeho utrpení, například finančně ho odškodnit.
Úl je umělé obydlí vytvořené člověkem k chovu včel. V naší zemi jsou velmi rozšířené úly přístupné zadem, které se dále dělí dle staveb na příčnou čili teplou stavbu a podélnou čili studenou, a pak úly přístupné horem.
Příčná neboli teplá stavba má rámky umístěny rovnoběžně s čelní stěnou úlu, kde je umístěno česno. Chceme-li manipulovat s rámky, musíme je vytahovat jeden po druhém kleštěmi. Pokud prohlížíme zadní 3 až 4 rámky, není to nic hrozného, pokud ale chcete kontrolovat rámky blíže k česnu, práce se silně komplikuje. Je to těžké, dlouhotrvající a naprosto nepohodlné jak pro vás, tak hlavně pro včely. Nezřídka se ztratí matka, často můžete pozabíjet několik dělnic rozmačkáním na stěně úlu. Jisté ulehčení práce s tímto typem úlu přinesla konstrukce vysouvacího zařízení, které rámky zavěšuje na kolejnice. Na nich pak všechny rámky mohou vyjet do zezadu přivěšené bedny, v níž pak pracujete jako s úlem přístupným ze shora. Jenže toto zařízení vyžaduje častou údržbu, aby jej včely například nezastavěly.
Podélná či studená stavba má rámky kolmo na česnovou stěnu, takže mohou být vytahovány jednotlivě a nezávisle na sobě. Mezi plásty je však poměrně malá mezera, takže nejprve vždy musíte vytáhnout první plást, abyste získali potřebný prostor. Další plásty pak posunete do uvolněného místa, jako když otáčíte list knihy, a vytáhnete. Toto uspořádání bylo jasným pokrokem proti příčným stavbám, ale brzy se ukázalo, že ani tato manipulace není příliš jednoduchá. Plásty zastavěné a naplněné ztěžknou, a navíc se hodně mačkaly včely.
Výhodou zadem přístupných úlů je, že můžete postavit například dva na sebe, mají totiž malou potřebu místa. Tím pádem se ideálně hodí do včelínů a na kočovné včelnice. Navíc se při práci nemusí vynakládat mnoho síly, což ocení hlavně fyzicky slabší nebo znevýhodnění včelaři.
Úly přístupné horem jsou pro svou obsluhu pohodlné a snadno přístupné. Princip úlu přístupného horem se stal oblíbeným a plně efektivním ve chvíli, kdy bylo odděleno pevné dno a jako volný díl umožnilo vzájemnou záměnu nástavků. Tak byl vlastně vytvořen nástavkový úl dnešního typu. Tyto pak můžeme rozdělit na vysoké nebo nízké nástavky. Základním předpokladem pro včelaření v nástavkových úlech je chov silnějších, přirozeněji vedených včelstev s nižším počtem zásahů ve větším úlovém prostoru. V nástavkovém úlu se pracuje ze shora, což je jednodušší. Na jeden nebo více nástavků se nasazuje medník, který se podle síly včelstva a nabídky snůšky může skládat ze dvou nebo také tří nástavků. Materiál, ze kterého je úl vyroben, nemá na vývoj včelstva vliv (dřevěné, plastové). Nástavky jsou multifunkční, jsou využívány také k&nbs
Včelaření v Langstrothech vychází z přirozeného prostředí pro včely. Všude je přesně dodržena včelí mezera, takže odpadají například problémy se stavbou různých můstků. S rámky se snadno manipuluje, navíc v tomto systému převážně pracujete pouze s celými nástavky, nerozebíráte jednotlivé rámky. Samozřejmě mimo potřeby specifických zásahů do včelstva. Úly jsou vzdušné, s celoročně zasíťovanými dny, což to výrazně přispívá k hygieně včelstva. Navíc i léčení a kontrola spadu roztočů varroa je snazší, tomu napomáhá 10cm výška dna. Pod ním je zasunuta plastová podložka na měl. Při její kontrole nebo odběru úl vůbec neotevíráte. V zimě včelstvo nerušíte a velice rychle máte zkontrolovanou celou včelnici. Síla stěny úlu je 25 mm, což včelám umožňuje zejména na jaře okamžitě reagovat na změny venkovní teploty. Používá se dřevo z borovice vejmutovky, které je v současné době nejvhodnější včelařskou dřevinou. Pro svou nízkou hmotnost je využito na výrobu všech dílů úlu.
Konstrukce úlu Langstroth je jak jednoduchá, tak i cenově dostupná, a navíc si jej je schopen vyrobit dokonce i podprůměrně zručný včelař se základním vybavením pro práci se dřevem.
Původní rámky do systému Langstroth byly vysoké 232 mm (Langstroth Original). Jednalo se o rámkovou míru 44,8 x 23,2 cm s horní loučkou o délce 48,2 cm. Rámek se také označuje jako Langstroth 1/1 nebo L 1/1. Úlová sestava byla složena ze dna, nástavků a víka. Nástavky jsou na 10 rámků.
Později se však začalo spekulovat o vysoké hmotnosti nástavků v medníku. Dle systému Dadant byl systém Langstroth rozšířen také o rámky s výškou 185 mm (Langstroth 3/4), 159 mm (Langstroth 2/3) a 137 mm (Langstroth 1/2), ale také o 285 mm s označením Dadant Jumbo, který se používá výhradně do plodiště.
Po vzoru úlu Dadantova je možno včelařit též s nízkými nástavky pro med, což přináší menší hmotnost nástavku i plástu, a tím lehčí manipulaci, med v panenském díle, zralý zavíčkovaný med i ze slabších snůšek, druhové medy, lepší možnost použití výkluzů a vyfukování včel při odběru medu, lepší technizaci odvíčkování a vytáčení. Nízké nástavky vyžadují pro racionální vytáčení medu radiální, hvězdicové nebo zvratné koše do medometů na více plástů.
Nedostatkem středně vysokých plástů pro plodiště je jeden nástavek málo, dva jsou však v podstatě více, než je potřeba. Dost medu zůstává ve složeném, dvounástavkovém plodišti. Přehození nástavků znamená, vedle změny hmotnosti, hrubý zásah do teplotního režimu plodového hnízda. Tvorba oddělků a chov matek na nástavkové míře vyžaduje úlové přepážky a rozdělené dno s česny.
Cílem včelaření v nástavkových úlech je racionalizace chovu včel směrem k silnějším a přirozeněji vedeným včelstvům, která nevyžadují tolik provozních zásahů. Nástavkové úly umožňují přizpůsobovat velikost prostoru potřebám včelstva a snůšce. Vhodně volený prostor umožňuje do značné míry nahradit práci s jednotlivými rámky manipulací s celými nástavky.
Stanovenému cíli odpovídá úl tím více, čím nižší má rámek (až k úlům nízkonástavkovým), zatímco s rostoucí výškou plástu se metodika včelaření nutně blíží tradičnímu pojetí. Volbou určitého typu nástavkového úlu klademe tedy současně hranici technologie, kterou budeme ve svém včelařském provozu používat.
Vysoké rámky vyhovují vzestupné tendenci plodování, a proto na nich zpočátku plodové hnízdo roste rychleji. To může v teplejších oblastech ovlivnit výnos z časné snůšky, ale také rychlejší rozvoj roztoče Varroa destructor. Zde velmi záleží na startovním počtu přezimovaných roztočů. Nízké rámky v plodišti jsou tedy na počátku vývoje v očích včelařů určitým nedostatkem, který s pokračujícím vývojem ztrácí na účinnosti. V nízkonástavkovém provozu vyrovná první záměna horních nástavků (po odkvětu jívy) tento nedostatek a plodování nabývá na rychlosti.
Podle Bretschka je za vznik rojové nálady zodpovědný pouze stav plodového hnízda. Třídílné nízkonástavkové plodové hnízdo zajišťuje optimální rotaci plodového hnízda a zamezuje napětím ve včelstvu. Tato prevence a zábrana rojení má neméně podstatný vliv na výnos včelstva.
Podmínkou úspěchu nástavkové metody je schopnost průměrně fyzicky zdatného pracovníka manipulovat s celými nástavky. Z toho logicky vyplývá, že čím jsou rámky vyšší, tím méně jich v nástavku může být. Čím méně plástů však nástavek obsahuje, tím větší význam má uteplení stěn.
Z technologického hlediska (výroba a práce s nástavky) i vzhledem ke schopnosti včelstva přizpůsobit se danému prostoru je výhodný čtvercový půdorys úlu.
Jako „nástavkový včelař“ máme ideální možnosti přizpůsobovat prostor potřebám včelstva. V podletí se řídíme zásadou, že do zimy ponecháme všechny plásty, které jsou včelami přiměřeně obsednuty, na konci snůšky. Za snůšky nasazujeme další nástavky, jakmile jsou ty dosavadní zčásti naplněny, aby včelstva neomezovala přínos sladiny. Za mírné snůšky však ponecháme poněkud hustší obsazení, aby med nebyl roztroušen ve zbytečně velkém množství plástů.
Silná včelstva sedí volněji než slabší. Včelstvo se 30–50 tisíci včel je v úle pohodlně usazeno, jestliže na 8 plástů 39 x 24 cm připadá asi 10 tisíc včel. Hustší obsazení v době rozvoje může vést k propuknutí rojové nálady. Taková včelstva pak sama vydávají dostatek tepla v důsledku látkové výměny jednotlivých včel. V úle sedí volněji než včelstva méně početná, obsazují tedy (a mikroklimaticky ovládají) vzhledem k množství včel relativně větší plochu plástů.
Ekologický chov včel je jakási obdoba ekologického zemědělce a lze tedy na tuto činnost čerpat dotace. Ekologický včelař se registruje stejným formulářem jako ekologický zemědělec, pokud o to usiluje. V ekologickém chovu jsou úly a materiály používané ve včelařství vyrobeny převážně z přírodních materiálů. Úly jsou umístěny v oblastech, které zajišťují zdroje nektaru a pylu tvořené převážně ekologicky pěstovanými plodinami nebo případně přirozenou vegetací nebo lesy či plodinami, jež nejsou ekologicky udržovány, ale jsou ošetřovány pouze metodami s nízkým dopadem na životní prostředí. Úly musí být dostatečně vzdáleny od zdrojů, které by mohly způsobit kontaminaci produktů včelařství nebo špatný zdravotní stav včel. Vosk na mezistěny musí pocházet z ekologické produkce. Umělá výživa včelstev je povolena, pokud je přežití úlů ohroženo podnebnými podmínkami, a pouze v období mezi poslední snůškou medu a patnácti dny před začátkem dalšího období produkce nektaru nebo medovice. Jako umělá výživa jsou povoleny med, cukrový sirup nebo cukr z ekologické produkce. U prevence chorob je léčba prováděna pomocí chemicky syntetizovaných alopatických přípravků, léčená včelstva se na dobu léčby umísťují do izolovaných včelínů a veškerý vosk se vyměňuje za vosk pocházející z ekologického včelařství. U varroázy je povoleno choroby léčit kyselinou mravenčí, mléčnou, octovou a šťavelovou a mentholem, thymolem, eukalyptolem nebo kafrem.
Nákres pergoly, pokud si jej vyžaduje stavební úřad, by měl provést stavební projektant nebo architekt, který vše podle zákona zakreslí a napíše technickou zprávu.
Cílem společnosti je hledat a včelařské veřejnosti představovat taková řešení chovu včel, která jej činí jednodušším a přitažlivějším pro včelaře. Těchto cílů společnost dosahuje zejména péčí o růst odborné úrovně členů; prací na dlouhodobě udržitelných postupech zlepšování zdravotního stavu včelstev; propagací jednoduchých a levných úlových systémů, v tomto případě hlavně ve světě nejrozšířenějšího Langstrothova nástavkového úlového systému; vytvářením podmínek pro propagaci a prodej včelích produktů zákazníkům přímo včelařem; vydáváním odborného časopisu a dalších publikací.
Je všeobecně známo, že zhromadněním a sériovostí výroby jakýchkoli výrobků lze docílit snížení výrobních nákladů a tím i příznivé spotřebitelské ceny. Včelařství v ČR je ještě stále charakterizováno roztříštěností úlových systémů. Tato roztříštěnost pak znesnadňuje racionalizaci ve výrobě. V ČR je stále celá řada menších výrobců nástavkových úlů, kteří se zabývají výrobou spíše menších sérií (desítky, maximálně stovky kusů). Za takových podmínek ale není příliš možné snižovat výrobní náklady.
Společnost chtěla dokázat, že i v ČR je možné prodávat rozložené sady nástavků v nižších cenových úrovních – investovala u českého dřevozpracovatele do výroby velké série nástavků, čímž se podařilo docílit velmi konkurenceschopné ceny.
Od června 2009, kdy společnost poprvé vyšla s nabídkou sériově vyráběných nástavků v plochém balení, byl postupně rozšířen sortiment o rámky Langstroth v originálním provedení, víka a varroadna. Dále je dodávána řada doplňků pro úlový systém Langstroth: rámková plastová krmítka, plastové mezistěny, strůpkové fólie, papírové krabice na oddělky. Díky těmto aktivitám a rozšiřující se nabídce spolupracujících a konkurenčních firem je sortiment příslušenství pro nástavkové úly Langstroth velmi pestrý a cenově dostupný.
Vysokonástavkovými úly máme na mysli úly, které mají nástavky větší než 20 cm. Výhodou je, že na jeden úl není potřeba mnoho nástavků a rámků, což usnadní práci při výrobě. Naopak při manipulaci s nástavky narazíme na značnou váhu nástavku.
Plot je doplňkovou, poměrně jednoduchou stavbou na hranici území různých vlastníků, tedy různých zájmů. Z hlediska stavebně právního je s ní však spojeno mnohem více problémů, než by se na první pohled mohlo zdát. Stavební zákon stanoví jen v hrubých obrysech, jakým způsobem mají postupovat stavební úřady, proto se jejich praxe liší podle místních podmínek, zvyklostí a potřeb. Přitom jsou tyto postupy někde upraveny obecními vyhláškami, jinde nikoliv.
Dříve platilo, že vlastník pozemku odpovídá za postavení plotu po pravé straně při pohledu od veřejné komunikace a tento mu patří. V současné době takové obecné ustanovení neplatí, stavební zákon otázku vlastnictví neřeší. Jsou tedy v zásadě tři možnosti. Buď po vzájemné dohodě mezi sousedy není žádný plot, obvykle to bývá mezi pozemky mimo zástavbu v obci. Mít plot totiž není podle zákona obecnou povinností, nařizován je pouze ve vymezených případech. Druhou možností je, že sousední pozemky odděluje jeden plot. Vlastníkem je pak jeden ze sousedů, nejčastěji ten, který ho postavil, mohou ho však vlastnit společně. V tom případě je důležitá dohoda o jeho údržbě. Spíš absurdní možností jsou dva ploty na téže hranici. Stává se to naštěstí jen výjimečně, když se sousedé nedokážou dohodnout.
Doporučený postup při přípravě výstavby plotu:
ověřit si hranice svého pozemku na katastrálním úřadě;
zajít za sousedem a seznámit ho se svým záměrem;
zjistit podmínky pro výstavbu plotu do ulice – předpisy, zvyklosti;
zajít na stavební úřad s dobře ujasněným záměrem – přesné vymezení místa, skica;
pracovník úřadu poradí, co všechno je třeba předložit k vydání územního souhlasu podle ustanovení § 96 odst. 1 stavebního zákona (zákon 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu): obvykle technický popis či nákres, souhlas souseda, prostupy přípojek, vyjádření správců dotčených inženýrských sítí a Policie ČR a v některých případech i souhlas památkářů;
se sousedem si ujasněte, jak bude vypadat plot směrem na jeho pozemek, zavedená praxe je, že líc plotu (ta hezčí strana) se orientuje k sousedovi;
podat žádost o územní souhlas s vyžadovanou dokumentací, kterou nemusí vypracovat k tomu oprávněná osoba;
stavební úřad by měl do 30 dnů vydat sdělení o územním souhlasu, po jeho doručení vám vzniká právo začít s realizací plotu;
práce je nutné zahájit do 12 měsíců od vydání územního souhlasu, pak ztrácí platnost; nejpozději v tuto chvíli se se sousedem dohodnout o údržbě plotu, především o přístupu na jeho pozemek za tímto účelem, nejlépe písemně.
Se snaží spojit výhody jak vysokonástavkové, tak nízkonástavkové metodiky. Dvě rámkové míry v hospodářství mohou být považovány za nevýhodu, záleží však na úhlu pohledu. Pro plodiště je využit jeden nástavek o velikosti minimálně 27 cm, pro medníky a manipulační nástavek pod plodištěm několik nástavků zhruba poloviční velikosti.
Ingredience: 4 ks Margot (velké), 100 g másla, 100 g moučkového cukru, 80 g piškotů, 4 polévkové lžíce kakaa, 2–3 lžíce rumu, piškoty, moučkový cukr na obalení
Ingredience náplň: 100 g másla, 50 g cukru, 2 lžíce rumu (nebo koňaku)
Postup: Tyčinky Margot vložíme do mrazničky na jednu až dvě hodiny, aby trošku (ale ne úplně) zmrzly. Poté tyčinky nastrouháme na struhadle. Pokud by byly pokojové teploty, tak by se velmi špatně strouhaly, proto je nutné je nechat ztuhnout. Rovnou můžeme i nastrouhat piškoty, které budeme také potřebovat. Do mísy přidáme jak nastrouhanou Margotku a piškoty, tak i máslo, cukr, kakao a rum. Všechno smícháme a uhněteme těsto. To zabalíme do potravinářské fólie a vložíme na chvíli do lednice, aby ztuhlo. Z těsta vždy odebereme kousek, vytvoříme kuličku a tu obalíme v moučkovém cukru. Formičku na včelí úly vysypeme cukrem a vmáčkneme do ní kuličku. Vařečkou uděláme důlek, ten naplníme krémem a přilepíme piškot. Formičku rozevřeme nebo vosí hnízdo vyklepneme. Margotková vosí hnízda vložíme do chladničky, aby tam ztuhla. V případě, že by těsto na hnízda bylo příliš řídké, tak jej zahustíme dalšími strouhanými piškoty nebo jej dáme jednoduše ztuhnout. Pokud by tomu bylo naopak, přilijeme trošku rumu nebo mléka. Těsto by mělo být dobře tvárné.
Náplň do hnízd: Máslo ušleháme s cukrem a rumem. Podle potřeby můžeme přidat ještě další cukr nebo rum.
Ve včelařské inzerci bývají dost často inzeráty na prodej včelstev. Důvodem prodeje je většinou zdravotní stav včelaře nebo se jedná i o pozůstalost. Cena nebývá vysoká (v řádech pár tisíců korun) včetně úlu. Leckdy majitel přidává i medomet a další vybavení. Tato koupě je vhodná spíše pro zkušeného včelaře, který dokáže odhadnout zdravotní stav včelstev a umí si poradit s některými nevyhovujícími vlastnostmi (bodavost, rojivost, ...). Bolestnému rozhodnutí k prodeji ze zdravotních důvodů často předchází období, kdy včelař váhá, zda to udělat. Sil ale už ubývá, a tak péče o včelstva již nemusí být taková, jakou by zasluhovala. Taktéž úly darované k těmto včelstvům mohou mít vyšší hodnotu historickou než chovatelskou. Se všemi negativy z toho plynoucími. Někdy bývají ke koupi zakrmená i nezakrmená včelstva po sezóně. Vždy je na místě se ptát, jaký má včelař důvod k prodeji. Například nezakrmené včelstvo, které bylo odkočováno postupně k řepce, akátu, lípě a lesu, bude značně opotřebované.
Matka je v prvopočátku obyčejné oplozené vajíčko, jako jakékoli jiné, z kterého se později líhnou dělnice. Avšak díky stravě, kterou matka od dělnic při svém vývoji dostává, a také speciální buňce, ve které vyrůstá, dostanou její pohlavní orgány vše potřebné k tomu, aby se plně dovyvinuly. Tím pádem se stává včelou, která má umožněno pářit se s trubci a klást vajíčka. Té speciální stravě, kterou je včelí matka krmena, se říká „mateří kašička“. Zvláštní buňce, ve které vyrůstá, se říká „matečník“. Matku od ostatních včel poznáte podle vzhledu. Její hlava a hruď jsou přibližně stejně velké, zatímco zadeček je o značný kus protáhlý a na svém konci „zašpičatělý“. To je právě proto, že v něm jsou tisíce takzvaných semen (samčích a samičích spermií), které v průběhu svého života matka podle svého uvážení spojuje či nespojuje. Oplozené či neoplozené vajíčko matka umísťuje do buněk v plástvích, kde se později dokonalým vývojem „vajíčko – larva – kukla – dospělý jedinec“ vyvine nová včela. Jestliže matka použije neoplozené vajíčko, tak se z něj později vyvine trubec. Jestliže vajíčka oplodí spermiemi, tak vznikne dělnice.
Dělnici nebylo dáno vyrůstat v buňce takové velikosti a s takovou stravou, aby se jí dovyvinuly pohlavní orgány, a tak má pohlavní orgány zakrnělé. Má například orgán s názvem „hltanová žláza“, který u mladých včel slouží na výrobu mateří kašičky a u včel starších na přeměnu nektaru v med. Dále mají dělnice také orgán s názvem „voskotvorná žláza“, ta je na zadečku a za příhodných podmínek produkuje malé voskové šupiny – vosk. Dělnice oproti matkám mají i takzvané vonné Nossonovy žlázy, určené pro výrobu speciálního feromonu jedinečného pro celé včelstvo. Dělnice mají speciální tvar zadního páru nohou uzpůsobený pro sběr pylu, mají mohutnější kusadla a podobně. Posláním dělnic ve včelstvu je krmení a péče o matku, výchova a krmení potomstva, udržování čistoty, přinášení potravy, výroba plástů, ve kterých jsou včely vychovávány a do kterých jsou později ukládány zásoby, zajištění hygieny a zdravotní péče a jiné. Každá dělnice si v průběhu života vyzkouší skoro všechny úkoly. Po vyvinutí v dospělého jedince se stává čističkou (uklízečkou), poté krmičkou, kojičkou, stavařkou, strážkyní a nakonec vylétá z úlu – stává se létavkou. V té době je jí zpravidla přidělena již jen jedna činnost, kterou dělá až do konce svého života. Tou je nošení potravy (pylu a medu), nošení vody, nošení propolisu a podobně. Vývoj dělnice od vajíčka do dospělého jedince trvá 21 dní, poté pracuje přibližně 40 dní v úle. Pak vylétá z úlu a podle toho, jaká činnost jí je přidělena, se dožívá ještě 7–21 dn
Usazení se zdařilo, samičku občas vídáme přilétat do úlu obtěžkanou pylem, takže lze úl považovat za obsazený. Nyní nezbývá než věřit, že se samičce nepřihodí nic neblahého a že zdárně vychová 1. generaci dělnic.
Během prvního týdne po usazení úl neotvírejte a nesnažte se v substrátu nalézt hnízdo. Pokud jste nuceni doplňovat krmivo do napajedla, počínejte si s nejvyšší opatrností. Je-li střecha příliš těsně přisedlá k jeho stěnám a musíte použít sílu k jejímu sejmutí, pravděpodobně samičku vyrušíte, takže o sobě dá vědět hlasitým bzučením. Pokud se vyleká příliš, úl opustí. Jestliže je příznivé počasí a samička nalezne dost potravy v přírodě, raději krmivo nedoplňujte a neriskujte osiření hnízda.
Druhý či třetí týden už lze do úlu nahlédnout bez obav a pokusit se nalézt hnízdo. Počínejte si však s krajní opatrností, protože je to stavba velmi křehká, kterou navíc samička v některých případech obětavě brání. Pokud budete chtít i později pozorovat vývoj kolonie, bude zapotřebí zakoupit včelařské pomůcky – přinejmenším klobouk či kuklu a rukavice. Čmeláci totiž hnízdo proti vetřelcům brání mnohem usilovněji než domestikované včely, takže je nutno se připravit na několik nepříjemných bodnutí. To je zapříčiněno i tím, že hnízdo je často kompaktní voskovou koulí, do které nelze nahlédnout jinak než jejím narušením shora, což čmeláci pochopitelně „nesou nelibě“. Hlavně v pozdějších fázích vývoje společenstva lze otevíráním hnízda napáchat značné škody, protože buňky s larvami sdílejí stěny s povrchovou stěnou hnízda a při narušení se z ní „vysypou“. Takové larvy čmeláci do buněk znovu nevracejí, ale odnášejí je pryč z úlu.
K utišení dělnic bránících kolonii nepoužívejte včelařský kuřák. Vykuřování je pro čmeláky zhoubné. Zpočátku postačí svrchní kontrola stavu hnízda. Pokud vše proběhne zcela optimálně (což se stává spíše výjimečně), představuje péče o čmeláky pouze doplňování krmiva v období dlouhotrvajícího nepříznivého počasí (dešťů či sucha), popřípadě odvětrávání úlu v parném létě.
Čmeláci jsou daleko více schopni násadu zahřívat než ochlazovat. Proto úl nikdy neumisťujte na přímé slunce. Optimální je stín či polostín. Pokud stoupne teplota v úlu nad 30 °C, čmeláci začínají usilovně větrat. Stoupne-li nad 45 °C, larvy i kukly uhynou. Že v úle příliš stoupla teplota, poznáte snadno: jedna či více dělnic sedí přichycených k letáku a křídly vhánějí do vletového otvoru vzduch. Mnoho dalších činí totéž uvnitř úlu. Přichyceny k substrátu či stěnám se snaží máváním křídel zvýšit cirkulaci vzduchu v úle. V takových případech stačí vyjmout vnitřní víko, nahradit je rámečkem se sítí proti hmyzu a střechu podložit například špejlemi, aby do úlu mohl vzduch. V extrémně parném létě je zapotřebí větrat i úly umístěné ve stínu. Jednou za čas je vhodné vyčistit napajedlo a odstranit silně znečištěné části hnízdního substrátu.
