OBSAH KYSELIN V CITRÓNU je téma, které bylo inspirací k napsání tohoto článku. Jak si počínat v říjnu, abychom měli co nejlepší sklizeň, na to se ptáme odbornice na vinohradnictví a vinařství z České zahradnické akademie Mělník Ludmily Svobodové.
Zrání
Takže co vše tedy musí být na potřebné úrovni, aby se vinař rozhodl pro sklizeň?
Kromě cukernatosti, jejíž nárůst vinař postupně měří, musí sledovat i další technologické parametry. Tím druhým nejdůležitějším je snižování obsahu organických kyselin, hlavně kyseliny vinné a jablečné. To se totiž děje v bobulích souběžně s nárůstem sacharidů. Vzájemný poměr sacharidů a kyselin je pro každou odrůdu jiný. Odrůdám s kratší vegetační dobou se daří dosáhnout vyrovnanosti poměru těchto látek dříve. Mezi ně patří například Müller Thurgau či většina stolních odrůd. U některých odrůd je třeba odbourávání kyselin pečlivě sledovat, aby se jich neodbouralo více, než je technologicky žádoucí. Pak by totiž mohly kyseliny v hotových vínech chybět a taková vína by nám nechutnala, to mi věřte. Odrůdou, u které kyseliny, jak odborně říkáme „spadávají“ rychle, je například odrůda Muškát moravský, jinak řečeno Mopr. Naopak odrůdám s dlouhou dobou vegetace také dlouho trvá, než se v jejich bobulích obsahkyselin dostatečně sníží. A některým odrůdám se to dokonce v některém roce ani nemusí podařit! Pak mají v bobulích kyselin přes míru a technolog si pak s tím ve sklepě musí umět poradit. Mezi odrůdy s vyšším obsahem kyselin patří například Ryzlink vlašský, Veltlínské zelené či Sylvánské zelené, z modrých odrůd např. odrůda André. Králem mezi odrůdami z hlediska vysokého obsahu kyselin je Ryzlink rýnský. Ale protože má řadu jiných výborných chuťových vlastností, tak mu milovníci vín vysoké kyseliny rádi odpouštějí.
Takže zralost hroznů záleží na poměru sacharidů a kyselin, dá se to tak říct? A jak se tento poměr zjišťuje?
Pro moštové odrůdy (tedy ty, ze kterých se vyrábí víno), jsou to základní parametry pro určení termínu sklizně. Cukernatost se před sklizní stanovuje ve vinici namátkou pomocí přístroje zvaného refraktometr, který pracuje na principu lomu světla procházejícího moštem. Ovšem, když říkám namátkou, je jasné, že výsledek nemusí být přesný. Proto technologové při převzetí hroznů v lisovně používají moštoměr, což je speciální vinařský hustoměr. Obsahkyselin se stanovuje laboratorně metodou titrace hydroxidem sodným. Aby si malovinaři nemuseli pořizovat domácí laboratoř, jsou pro ně k dostání různá jednoduchá zařízení; ta ale nebývají nejpřesnější. Vysoká přesnost měření obsahu kyselin pro určení termínu sklizně však až tak nutná není. Jsou dokonce vinaři, kterým k posouzení obsahu kyselin stačí změřit pH a určit tak míru kyselosti a zásaditosti, podobně jako pH u půd.
Ještě něco důležitého se v době zrání tvoří?
Pro fenofázi dozrávání je typická tvorba řady aromatických látek, které ovlivňují vůni a chuť vína. Chemikové by potvrdili, že bylo
Pstruh je chutná ryba s jemným masem, v našich podmínkách velmi dobře dostupná. Pstruha můžete připravit na spoustu způsobů a za použití jednoduchých receptů s minimem ingrediencí, ale také si s ním můžete dát více práce a použít nejrůznější suroviny, ať jsou to žampiony, víno, bylinky, to už záleží jen na vás, vše bude určitě chutnat výborně. Pstruha můžete upravovat na pánvi, v troubě, na grilu, v alobalu, za zmínku stojí i pstruh uzený, ale jedno pravidlo byste se měli snažit dodržet. Pstruh se na talíř podává celý, od hlavy až k ocasu, včetně ploutví, očí, ocasu, dokonce se říká, že líčka ze pstruha jsou to nejchutnější maso.
Zajímá-li vás nutriční hodnota pstruha, pak má 100 g této výborné ryby jen 570 kJ, obsahuje 20,9 g bílkoviny, 5,4 g tuku a 0,99 g omega-3 mastných kyselin. Ze pstruha lze připravit i dietní jídlo, záleží na tom, jaké další suroviny k přípravě použijete. Chcete- li si pochutnat, připravila jsem pro vás pár receptů.
Pstruh na másle
Ingredience:
pstruh
máslo
hladká mouka
sůl
kmín
citron
Postup:
Pstruha důkladně omyjte, osušte, nasolte a okmínujte. Kmínu se nemusíte bát, nic tím nezkazíte. Nezapomeňte nasolit i okmínovat pstruha v dutině břišní. Obalte ho v mouce. Na pánvi rozpusťte máslo a z každé strany na něm pstruha pečte zhruba 5 minut. Při podávání zakápněte citronem a jako příloha se hodí brambory, různé zeleninové saláty, zeleninová obloha, já osobně upřednostňuji krajíc čerstvého chleba.
Pstruh v troubě
Ingredience:
pstruh
máslo
cibule
anglická slanina
petrželová nať
hladká mouka
kmín
sůl
citron
Postup:
Pstruha omyjte, osušte, osolte a okmínujte i v dutině břišní. Povrch pstruha obalte v mouce a do dutiny břišní přidejte plátek slaniny, snítku petrželové natě a cibuli nakrájenou na tenké plátky. V pekáči rozehřejte máslo, vložte pstruha, přidejte zbytek pokrájené cibule. Na povrch pstruha položte pár plátků másla, aby se utvořila krusta. Nezakrývejte a pečte v troubě vyhřáté téměř na 200 C asi půl hodiny, než povrch zezlátne. Upečeného pstruha pokapejte šťávou z citronu.
Pstruh na grilu
Ingredience:
pstruh
anglická slanina
česnek
koření na ryby
citronová šťáva
sůl
Postup:
Pstruha omyjte, osušte, posolte, pokapejte citronovou šťávou a lehce posypte kořením na ryby. Do dutiny břišní dejte celý stroužek česneku. Pstruha zabalte do anglické slaniny a dejte na gril. Rybu grilujte po obou stranách,
Postup: Do mísy vložíme čerstvé žloutky a citronovou šťávu, to promícháme a za stálého šlehání do směsi pomalu přiléváme olej. Do hotové majonézy přidáme nasekaný česnek a ančovičky a znovu promícháme. Zálivku ochutíme worcesterem, hořčicí, solí a pepřem. Opatrně se solí a worcesterem (ančovičky jsou slané).
Postup: V misce (nebo v mixéru) rozetřeme polovinu sardelí, přidáme hořčici, worcesterskou omáčku, ocet, citronovou šťávu, oloupaná a zchlazená vejce, pepř a sůl. Pořádně ušleháme. Za stálého míchání postupně přiléváme olej. Když směs dosáhne majonézové konzistence, přidáme strouhaný parmezán.
Postup: Do mísy vložíme čerstvé vejce, citronovou šťávu, vinný ocet, jeden stroužek česneku, worcester, sůl a pepř. Směs vyšleháme šlehačem do majonézové konzistence.
Zálivka na salát César III
Ingredience: 2 žloutky, šťáva z 1 citronu, 2 kusy ančoviček (nejlépe Lorea filety v konzervě), 1 lžíce balzamikového octa, 150 ml extra panenského olivového oleje, 10 g parmezánu, 1 lžička dijonské hořčice.
Postup: Do misky vložíme najemno nastrouhaný sýr (parmazánového typu), žloutky, šťávu z jednoho citronu, ančovičky, dijonskou hořčici, olivový olej a balzamikový ocet. Vše v misce zamícháme (nejlépe pomocí mixéru) tak, aby vznikla hustší hmota. V případě, že je zálivka příliš hustá, přidáme olivový olej, který ji zředí. Ničím nedochucujeme, jelikož ingredience salátu jsou zároveň kořením.
Ingredience na marinádu: 0,5 l černého piva, šťáva ze 2 citrónů, kůra z jednoho citrónu, 100 g zázvoru, hrst čerstvých bylinek (bazalka, tymián, petržel), 100 g másla
Ingredience na chutney: 4 větší jablka, 1 červená cibule, 0,5 dl oleje, 50 g cukru, šťáva z jednoho citrónu, 100 g a více čerstvého křenu, hrst koriandru
Postup: Uzené uvaříme doměkka, necháme vychladnout a naporcujeme. V hrnci smícháme černé pivo, šťávu a kůru z citrónů a zredukujeme na polovinu. Sundáme z ohně a přidáme nastrouhaný zázvor, máslo a nasekané bylinky. Maso dáme do marinády a necháme přes noc odležet v lednici. Troubu zapneme na gril na 220 °C a grilujeme na mřížce dozlatova, maso průběžně otáčíme. Na venkovním grilu to bude rozhodně ještě lepší. Cibuli si nasekáme najemno a necháme na oleji zesklovatět, přisypeme cukr a necháme zkaramelizovat. Poté přidáme oloupaná jablka nakrájená na kostičky, polovinu nastrouhaného křenu a šťávu z citrónu, dusíme doměkka. Jablečnou směs necháme vychladnout, vmícháme zbytek křenu a nasekaný koriandr, podáváme s uzeným masem a pečivem.
Zjara převažuje ve složení kyselin především kyselina jablečná, později narůstá obsah šťavelanů – solí kyseliny šťavelové s vápníkem a hořčíkem. Nejširší zastoupení má draslík a vápník – látky nezbytné pro stavbu kostí, o něco méně hořčík a fosfor. Sodíku má rebarbora jen velmi málo, zastoupen je i jód, železo a další. Rebarbora není příliš bohatá na vitamín C, neobsahuje ani polovinu jeho hodnoty v citronu. Zato v ní najdeme provitamín A, vitamíny B, niacin, protisklerotické flavonoidy. Účinně ničí škodlivé mikroorganismy, prospívá krevnímu oběhu, je močopudná. Není ovšem vhodná pro nemocné žlučníkovými a močovými kameny. Díky zmíněným látkám účinně pomáhá při ochablosti a zácpě, zbavuje tělo škodlivin, posiluje svaly, kosti, nervy, pokožku a vlasy, aktivuje energii buněk a je dobrým pomocníkem při boji s nadváhou, neboť na sebe váže tukové látky.
Obsah látek v rebarboře:
Má velký obsah jablečné a citronové kyseliny, zato malý obsah vitamínu C. Na druhou stranu je to výborný zdroj vitamínů skupiny B.
Má mnoho niacinu prospěšného pro krevní oběh a energii buněk.
Vysoký obsahkyseliny pantotenové prospívá pokožce a vlasům.
Kyselina listová podporuje krvetvorbu a posiluje nervovou soustavu, je důležitá pro správný vývoj plodu.
Reveň je také bohatá na vápník, nezbytný pro stavbu kostí a důležitý pro ženy v menopauze.
Dále obsahuje mangan a draslík, který podporuje vylučování vody z těla a plní i řadu dalších důležitých funkcí.
V neposlední řadě je v rebarboře množství vlákniny, která zbavuje organismus jedů a odstraňuje zácpu.
Kdo má problémy se žaludečními kyselinami a podrážděnou sliznicí žaludku, měl by reveň konzumovat opatrně!
Rebarbora je bohužel pravděpodobně víc zodpovědná za ledvinové potíže u dětí než kterýkoli jiný faktor. Jen velice málo rostlin má tak velkou koncentraci kyseliny šťavelové jako rebarbora. Vařením se přemění tato kyselina v anorganickou chemikálii, která po konzumaci zanechá v našem těle značné množství krystalků kyseliny šťavelové. Bezpočetné případy revmatismu a revmatické horečky tak mohou být zaviněny právě konzumací vařené rebarbory. Jedí ji děti i dospělí, údajně pro její projímavý účinek, který se dostaví poměrně rychle, takže se nemyslí na tvorbu krystalků kyseliny šťavelové. Její usazeniny v těle nedráždí okamžitě, ale jejich účinek se dostavuje záludně a pomalu. Z tohoto důvodu jsou následky jen zřídka, jestliže vůbec, připisovány té správné příčině, totiž konzumaci rebarbory. Rebarborová šťáva nám může být užitečná za předpokladu, že ji použijeme úsporně a jen společně s ostatními šťávami jako karotkovou, celerovou nebo ovocnou. Neslaďte ji nikdy cukrem, použijte med.
Jedná se o produkt rostlinného původu. Medem se rozumí potravina přírodního sacharidového charakteru, složená převážně z glukózy, fruktózy, organických kyselin, enzymů a pevných částic zachycených při sběru sladkých šťáv květů rostlin (nektar), výměšků hmyzu na povrchu rostlin (medovice) nebo na živých částech rostlin včelami, které je sbírají, přetvářejí, kombinují se svými specifickými látkami, uskladňují a nechávají dehydrovat a zrát v plástech. Rozlišujeme dva zdroje medu, a to nektar a medovici.
Nektar je sladká šťáva tvořící se v květních nebo mimokvětních nektariích hmyzosnubných rostlin. Čerstvý nektar obsahuje vodu, cukry (sacharóza, fruktóza, glukóza a jiné), malé množství dusíkatých látek, minerálních látek, organických kyselin, dále pryskyřičnaté látky, inverzní enzymy z buněk nektarií, silice, terpeny, flavony, v některém nektaru se nachází i vitamín C. Nektar obsahuje rovněž pylová zrna či buňky rostlinných pletiv.
Medovice je hustá sladká šťáva, kterou vylučuje stejnokřídlý hmyz – červci, mšice nebo mery (medovnice jedlová, medovnice černoskvrnná, puklice dubová a jiné), které označujeme jako producenty medovice. Tito producenti cizopasí na listech, pupenech nebo větvích listnatých i jehličnatých stromů a keřů, jejichž sítkovicemi proudí míza, která slouží producentům medovice jako potrava, zvlášť v období rozmnožování. Míza je z rostlinných sítkovic nasávána ústním ústrojím producentů a prochází jejich trávicí soustavou, jejíž součástí je filtrační komora s tenkou blanitou stěnou, která hraje důležitou roli při filtraci bílkovin, cukrů, vody a dalších látek. Právě proteiny s menším množstvím cukrů a vody jsou zachyceny ve filtrační komoře a ve formě koncentrátu přecházejí dále do žaludku producentů. Naopak jednoduché cukry, minerální ionty a přebytečná voda proniknou přes filtrační komoru, respektive přes její propustnou blánu, a přecházejí do výkalového vaku. Tento filtrát (medovice) je pak vystřikován ve formě kapek na větve, listy nebo jehlice, odkud je sbírán včelami jako zdroj medovicového medu. Medovice obsahuje vodu, cukry (sacharóza, glukóza, fruktóza, maltóza, melecitóza, rafinóza a polysacharidy), aminokyseliny rostlinného původu, minerální látky, vitamíny a barviva.
Vznik medu je velmi složitý proces, který je závislý na včelstvu jako celku. Zdroj nektaru má na starost jen několik včel létavek (pátraček), které vyhledávají zdroje sladkých šťáv (sladinu) a ve chvíli, kdy takový zdroj najdou, se vrátí do úlu s plným medným váčkem, dají ochutnat ostatním včelám v úle a zároveň jim specifickou formou komunikace, označovanou jako včelí tanečky, předají informace o směru a vzdálenosti potravy, přičemž se řídí i polohou slunce na obloze
A jak je to se sladkostí hroznů? Kdy začínají sládnout?
Sládnutí hroznů, řečeno slovy laiků, neboli odborně řečeno ukládání sacharidů – je dalším projevem zrání, které začíná také už ve fenofázi zaměkání. V buňkách bobulí, tedy lépe řečeno v moštu, se postupně začínají ukládat sacharidy – především glukóza a fruktóza. Říkáme, že se zvyšuje cukernatost. Cukernatost je specifická vinařská veličina, kterou se posuzuje obsah sacharidů uložených v moštu. Její jednotkou je 1 °NM.
Jak to správně přečteme?
Stupeň normalizovaného moštoměru. Představuje 1 kg sacharidů ve 100 litrech moštu. Podle naměřené cukernatosti hroznů se pak vína zařazují do kategorií a z těch se pak odvíjí cena vín.
Sacharidy se v bobulích ukládají postupně, v některých rychleji, v jiných pomaleji, podle toho, zda jsou na povrchu nebo uvnitř hroznu. A také podle toho, jak jsou jednotlivé hrozny osluněné. A samozřejmě, že jsou velké rozdíly u jednotlivých odrůd – nejen v míře dosažené cukernatosti, ale i v rychlosti dozrávání. Nárůst cukernatosti závisí na řadě faktorů. Především na zatížení keřů, tedy na tom, kolik je na něm hroznů – což jsme mohli korigovat především při řezu. Dále na odrůdě – víme, že jsou odrůdy, které sice mají vyšší produkce hroznů, ale vysoké cukernatosti nikdy nedosáhnou. Odrůdy pozdní většinou mívají vyšší obsah sacharidů v hroznech, ale na jejich tvorbu a ukládání potřebují delší čas. A obecně lze navíc říci, že hladina dosažených cukernatostí u jednotlivých odrůd v daném roce velmi závisí na průběhu počasí v době vegetace. Proto jsou také vína stejných odrůd z různých ročníků odlišná.
Dá se zjednodušeně říci: Horké léto plus teplý podzim rovná se více cukru?
Ano, ovšem zvyšování cukernatosti není jediným projevem zrání. Asi všichni máme zkušenost, že při kousnutí do nezralého jablíčka se nám stáhne pusa kyselostí. A zralé plody už tak zdaleka kyselé nejsou! Proč? Protože se část kyselin rozkládá ještě v plodech na rostlině, tedy v hroznech, pokud ještě visí na keřích. Kyseliny se zkrátka při zrání odbourávají. V hroznech révy se vyskytuje celá řada kyselin, většina z nich jen ve stopovém množství, ale dvě z nich hroznovým moštům vévodí: jsou to kyselina vinná a kyselina jablečná. A právě kyselina jablečná se při dozrávání odbourává. U některých pozdních odrůd vinaři někdy čekají se sklizní (pokud to tedy dovolí počasí) nikoli jen pro nárůst cukernatosti, ale i pro odbourávání kyselin.
V procesu zrání také dochází k tvorbě fenolických a aromatických látek, které budou dotvářet specifickou kvalitu vína, o kterou jde vinařům především. A jak je možné uhádnout, množství těchto látek závisí hlavně na odrůdě. Samozřejmě záleží také na celoroční péči o keře.
Fosfátové sklo má svou největší výhodu v tom, že se jedná o takzvané zásobní hnojivo, což znamená, že jej stačí použít jednou a účinné látky pak uvolňuje postupně delší dobu.
Toto poměrně univerzální hnojivo je vysoce koncentrovanou sloučeninou širokého komplexu makro- a mikroprvků – směsí z metafosfátů draslíku, vápníku, hořčíku a dalších důležitých prvků, jako je síra, železo, měď, mangan, zinek, molybden, kobalt a dalších. Rozpouštění v půdě závisí na aktuálních podmínkách, nejvíce jej ovlivňuje teplota a s ní se měnící potřeby rostlin. Obrovskou výhodou je nemožnost přehnojení.
I ve vyčerpaných půdách dokáže toto hnojivo bleskurychle pozvednout výnos a kvalitu, a to jak u zemědělských plodin, tak i u okrasných květin. Zásobuje rostliny potřebnými minerálními látkami bez rizika jejich přehnojení, prudce zvyšuje výnos a kvalitu zemědělské produkce. Nepřítomnost krystalické struktury hnojiva zde zabezpečuje vyrovnanost v uvolňování živin bez převahy jedné složky nad ostatními. Díky uvedeným vlastnostem je hnojivo vhodné pro výživu polních i zahradních plodin. Toto hnojivo podporuje tvorbu plodů a květů.
Fosfátové sklo se rozpouští až při teplotě 8 °C (odpovídá to začátku aktivity rostlin). Množství přijímaného hnojiva se řídí vlivem kyselin kořenového systému. Díky struktuře tohoto hnojiva mohou být zastoupeny všechny složky přesně dle potřeb. Uvolňování živin hnojiva probíhá pod vlivem kyselin kořenového systému rostlin podle jejich vlastních potřeb ve výživě při různých teplotních podmínkách a samotný proces rozpouštění hnojiva připomíná „cucání bonbonu“, kdy se živiny uvolňují vlivem kořenových kyselin. Nejčastěji se používá pro jahody, ovocné stromy, vinnou révu, okrasné dřeviny nebo trávníky.
Dá se používat do jamky při výsadbě, ale také už ke vzrostlým rostlinám. V tom případě je třeba umístit jej co nejblíže kořenům do hloubky přibližně 5 cm. Půdu se zapraveným hnojivem pak už stačí jen pokropit. Předpokládá se, že dokáže účinkovat až dva roky.
Podnětem ke vzniku dlouhodobě působících hnojiv přátelských k životnímu prostředí se stala vědecky objevená schopnost fosfátových skel podporovat činorodost a různotvárnost užitečných půdních mikroorganismů včetně bakterie fixující dusík. Ti zajišťují průběh klíčových biochemických procesů pro výživu rostlin – napomáhají hromadění huminových a humátových kyselin v půdě, vážou atmosférický dusík, převádějí půdní minerály do rozpustné formy pro bohatou výživu rostlin, chrání rostliny před škodlivou mikroflórou, zásobují rostliny aminokyselinami, vitamíny, antibiotiky, stimulátory růstu a jiné. Tyto vlastnosti spolu s komplexní vyrovnanou výživou hnojivem zajišťují větší úrodnost půdy, zdravý a rychlejší růst rostlin, větší klíčivost semen, napomáhají růstu silné kořenové soustavy, prudce zvyšují celkovou odolnost rostlin proti negativním vlivům vnějšího prostředí – mrazu, suchu, chorobám.
Hnojivo se dodává ve formě prášku, kapslí nebo granulátu.
Rostlinné kurkumové barvivo je zcela neškodné. Krásně obarví polévky, rýži, máslo, sýry, tuky i hořčici na žádanou barvu. Kuchařka, která si kurkumu zvykne používat, se bez ní už neobejde. Například kuře potřené práškem z kurkumy rozmíchaným v trošce oleje získá při pečení lákavou kůrčičku. Ovšem potřebné dávky koření je třeba vždy nejprve opatrně vyzkoušet.
Vaječná omeleta
Ingredience: 6 vajec, 1/2 lžičky mleté kurkumy, 3 lžíce šťávy z cibule, sekaná petrželová nať, 1 chilli paprička, sůl, tuk na vymaštění plechu nebo mísy
Postup: Cibuli prolisujeme lisem podobně jako česnek. V takto získané cibulové šťávě rozšleháme žloutky společně s nasekanou petrželovou natí, kurkumou, solí a nasekanou zelenou paprikou, ze které jsme předtím odstranili semena. Do této dohladka vyšlehané hmoty zlehka vmícháme pevný sníh z bílků. Pekáč nebo zapékací mísu vymažeme olejem, vlijeme směs a pekáč vložíme do předehřáté trouby. Pečeme tak dlouho, dokud se omeleta nezdvihne a neztuhne. Musí však zůstat kyprá. Podáváme ji horkou na předehřátých talířích jako svačinu nebo vydatnou snídani s tmavým pečivem.
Rýže: 1 hrnek rychlovarné celozrnné nebo basmati rýže, 10 hřebíčků, ½ citronu
K podávání: ½ svazku čerstvé máty, 3 lžíce netučného bílého jogurtu, ½ citronu, 4 placky papadam
Postup: Otrhejte vnější listy květáku, pak jej nakrájejte na centimetrové plátky a opečte je na grilovací pánvi z obou stran. Do středního kastrolu dejte vařit 1 hrnek rýže se 2 hrnky vroucí vody, hřebíčkem, půlkou citronu a špetkou soli, přikryjte pokličkou. Olej vlijte do kastrolu, pak rychle vmíchejte semínka hořčice a pískavice, kurkumu a listy kari. Oloupaný zázvor, česnek, očištěné jarní cibulky, chilli papričku a stonky koriandru rozmixujte najemno a vmíchejte do kastrolu. Přidejte nahrubo nakrájená rajčata. Vlijte kokosové mléko, přidejte scezenou cizrnu, kousky ananasu i se šťávou. Přidejte opečený květák, přikryjte, zvyšte plamen a uveďte do varu. Syrové placky papadam dejte do mikrovlnky (800 W) na minutu nebo dvě, aby se nafoukly. Otrhejte lístky máty a rozdrťte je v hmoždíři na pastu. Vmíchejte k ní jogurt, přidej
Budete potřebovat: lístky z 1 stonku máty peprné, 3 lžičky třtinového cukru, 1–2 limety nebo citrony (1 kus na plátky), 1,5 l vody
Postup: Limetu nebo citron vymačkejte do skleněného džbánu, přidejte cukr a natrhané lístky máty. Zalijte vodou a dobře promíchejte. Limonádu nechte vychladit, můžete ozdobit plátky limety nebo citronu a kostkami ledu. Tip – místo cukru se dá použít med. Pro zvýraznění chuti přidejte trochu čerstvého zázvoru.
Mátový salát
Budete potřebovat: 1 salátovou okurku, bílý jogurt, 1 stroužek česneku, malý svazek čerstvě nasekané máty, půlku červené cibulky, sůl, pepř, šťávu z 1 citronu
Postup: Okurku oloupejte a nakrájejte na kostičky. Lístky máty nasekejte nadrobno a smíchejte s čerstvým jogurtem, přidejte prolisovaný stroužek česneku, sůl, pepř a zakápněte citronovou šťávou. Hotovou omáčkou přelijte okurky, nechte vychladit. Na závěr můžete přidat nadrobno pokrájenou červenou cibulku. Salát se skvěle hodí k pečenému masu.
Jahodový sorbet s mátou
Budete potřebovat: 100 g krupicového cukru, svazek čerstvé máty, 500 g čerstvých nebo mražených jahod, šťávu z jednoho citronu
Postup: Cukr smíchejte se 100 ml vroucí vody a na mírném plameni ohřívejte tak dlouho, až se úplně rozpustí. Přidejte lístky máty, odstraňte z plotny a nechte asi čtvrt hodiny stát, aby sirup nasál vůni máty. Lístky máty vyjměte. Jahody rozmixujte, přidejte citronovou šťávu a mátový sirup. Směs přelijte do vhodné nádoby a vložte do mrazáku. Nechte tak hodinu zmrznout, poté můžete podávat.
Mátový sirup
Budete potřebovat: čerstvou mátu (asi 50 dkg), 0,5 l vody, 1 větší citron bez jadérek na plátky, 0,5 kg cukru
Postup: V hrnci smíchejte vodu s cukrem a uveďte do varu. Až začne směs houstnout, přidejte nasekanou mátu a citron. Krátce povařte, aby se sirup krásně provoněl, přiklopte poklicí a za občasného míchání nechte 2–3 hodiny odstát. Poté směs přeceďte přes plátno a opět zahřejte téměř k bodu varu. Ještě horký sirup naplňte do sklenic, dobře uzavřete a nechte vychladnout. Skladujte v chladu.
Postup: Prolisovaný česnek smíchejte s hořčicí, olejem, šťávou z 1 citronu a nasekanou mátou. Do směsi naložte maso se zářezy (nejlépe jehněčí, ale může být i kuřecí) a nechte přes noc marinovat. Poté pečte v troubě.
Postup: V hrnci svaříme vodu, cukr a vymačkanou šťávu z pomeranče a půlky citronu. Poté přidáme rum a víno. Punč přivedeme k bodu varu, ale nevaříme, protože by se vyvařil alkohol. Víno můžeme použít jak bílé, tak červené, záleží na tom, které máme radši. Vánoční punč nalijeme do silných sklenic nebo hrnků, které nám udrží teplo, ozdobíme plátkem citronu a můžeme ihned podávat.
Recept na tradiční vánoční punč ještě jinak
Suroviny:
1 l červeného vína
400 ml černého čaje
150 ml rumu nebo griotky
citron
skořice
kousky hřebíčku
ovoce dle chuti (jablka, citrusy, ananas, jahody, borůvky, atd.)
cukr
Postup: V kastrůlku pomalu ohřejeme víno a čaj. Přidáme plátky citronu, skořici a hřebíček, aby se nám stihly uvolňovat vůně a lahodná chuť nápoje. Mezitím si do nahřátých skleniček nebo hrnečků nalijeme rum a vložíme nakrájené kousky ovoce. Když se tekutina ohřeje, pozor nevaří, protože by se z vína odpařil alkohol, nalijeme ji do připravené skleničky nebo hrnku s ovocem. Ozdobíme plátkem citronu nebo jiným ovocem a můžeme podávat.
Jaké odrůdy vybrat? A jaké odrůdy jsou nejlepší pro malé pěstitele?
Dostáváme se k tématu, které tvoří náplň části vinohradnictví, zvané Ampelografie, což je obor zabývající se vlastnostmi jednotlivých odrůd. O ampelografii byla napsána řada odborných knih, které kromě popisu toho, jak keře vypadají, také uvádějí jejich požadavky na prostředí a na způsoby pěstování, a také charakteristiky jejich vín.
Kdybychom si chtěli udělat v odrůdách pořádek, mohli bychom je rozdělit např. podle barvy slupky na odrůdy bílé, červené a modré, nebo podle využití na odrůdy moštové a stolní. Ale mnohem zajímavější je podívat se na to, jak dlouho se pěstují na našem území a jak se k nám dostaly. Některé jsou u nás domovem již několik staletí. Patří k nim odrůdy z rodiny Burgundských (dnes podle legislativních dohod správně zvané odrůdy Rulandské), jež k nám opravdu dovezl Karel IV., kterému můžeme děkovat za rozšiřování vinohradnictví v Čechách. Jiné odrůdy se k nám v minulosti spontánně dostaly z dalších území Evropy; připomeňme si např. oblíbené odrůdy Sauvignon či Ryzlink rýnský. Všechno jsou to odrůdy velmi náročné na podmínky pěstování a zároveň jejich vína patří k nejkvalitnějším.
U řady odrůd není přesně znám původ, např. u odrůdy Neuburské. Navíc se v minulých dobách nevedla přehledná evidence popisů odrůd, takže ve starých literárních zdrojích se mohou najít tytéž odrůdy pod několika názvy. U nás byla první přehledná evidence zavedena v roce 1941, což se u odrůd, které zde byly mnohem déle, označuje jakožto rok „povolení odrůd“, přestože nikým jejich pěstování povolováno nebylo – na rozdíl od současných nových odrůd. Nežli se nové odrůdy zapíšou do seznamu povolených odrůd (a smí se z nich vyrábět a prodávat vína nebo hrozny), musí projít tzv. „uznávacím řízením“. To kupodivu není byrokratický akt, ale skutečné vysazení nových odrůd ve zkušebních vinicích a zhruba desetileté pozorování jejich vlastností na stanovišti. A také pochopitelně opakované zkoušení vín vyrobených z jednotlivých ročníků.
Čeští šlechtitelé révy vinné už několik desítek let nejenže udržují nejcennější keře z jednotlivých odrůd, (přemnožených do klonů), ale zabývají se také tzv. „novošlechtěním“, což je kreativní i náročná činnost, při které se vytvářejí nové odrůdy. Asi tak dvacet let trvá, než je nová odrůda povolena. Výsledkem jsou odrůdy, jako např. André, Olšava, Malverina, Veritas, Florianka, Erilon a řada dalších.
V minulém století k nám přicházely odrůdy z jiných zemí cíleně vyšlechtěné a tam registrované, které se vyznačovaly takovými pěstitelskými vlastnostmi a takovou kvalitou vín, že se postupně rozšířil
Nutriční hodnoty pro 50 g vajec (1 vejce) jsou následující: 75,14 kcal, 6,29 g bílkovin, 0,56 g sacharidů, 5,3 g tuků (1,6 g nasycených mastných kyselin, 2 g mononenasycených mastných kyselin, 0,7 g polynenasycených mastných kyselin), 212 mg cholesterolu, 37,31 g vody, 25 mg vápníku.
Vejce je z nutričního hlediska směsí bílkovin a tuků, obohacená o minerální látky (zejména fosfor, sodík, draslík) a vitamíny (hlavně vitamín E). Přibližně ze ¾ je vejce tvořeno vodou.
Určitě lze říci, že vejce (zejména bez přídavku dalšího tuku při vaření, tedy i vařená) patří do zdravého jídelníčku. Je však třeba dávat pozor na jejich množství. Bílky je možno konzumovat prakticky neomezeně, ale žloutky pro jejich obsah cholesterolu raději omezujeme.
V důsledku vysokých teplot, velkého počtu koupajících nebo při bouřkovém počasí se může voda v bazénu rychle zkazit. „Léčba“ se pak provádí přípravkem Chlor šok, který rapidně zvedne obsah chloru v bazénu a tím zahubí všechny řasy a bakterie. Nečistoty se následným užitím vločkovače zachytí ve filtru nebo odstraní ze dna.
Azuro Chlor šok G, 1 kg od Mountfieldu je jeden z přípravků pro úpravu bazénové vody chlorováním. Granulát slouží jako dezinfekční, protiporostový a antimikrobiální prostředek pro celosezonní údržbu a provoz otevřených nebo krytých bazénů, a to hlavně pro jednorázovou, tedy šokovou úpravu silně znečištěných bazénů. Likviduje řasy, houby, plísně, bakterie a viry. Při rozpouštění ve vodě dojde k prudkému zvýšení koncentrace chloru, která ničí většinu běžných druhů řas, účinkuje také na bakterie a viry. Přípravek umožňuje bezpečné, vysoké a velmi rychlé zachlorování bazénu, potřebné pro šokové ošetření vody znečištěné nárůstem řas.
Použití
Po napuštění bazénu před prvním chlorováním upravte hodnotu pH vody v bazénu na 7,0–7,4 a pak přidejte potřebnou dávku tohoto přípravku. Jako první dávku použijte cca 100 g (100 g je v odměrce asi 100 ml) granulátu na 10 m3 vody (10 000 l). Během provozu přidávejte každých 4–6 dní cca 50 g granulátu na 10 m3 vody. Jestliže k průběžnému chlorování používáte chlorové tablety, je nutné je přidat již další den po prvním chlorování. Obecně platí pravidlo, že pro dosažení křišťálově čisté a trvale hygienicky nezávadné vody by měla být hodnota pH v rozsahu 7,0–7,4 a obsah aktivního chloru udržován v rozmezí 0,3–0,6 mg/l. Klesne-li obsah chloru pod 0,3 mg/l, je třeba bezpodmínečně dodat chlor. Použitím 1,8 g přípravku se zvýší obsah aktivního chloru v 10 m3 vody cca o 0,1 mg/l. Při dlouhodobě pěkném počasí, zvýšeném provozu, vyšší teplotě vody nebo po bouřkách zdvojnásobte množství chloru (nárazové chlorování). Pro nárazové chlorování používejte dávku 80–120 g na 10 m3 vody. Po aplikaci přípravku (dokonalém rozpuštěním v bazénu) zkontrolujte pomocí testovací soupravy hodnotu pH a obsah aktivního chloru v bazénu. Pokud je hodnota pH mimo uvedené rozmezí, použijte přípravky na snížení nebo zvýšení pH. Pokud je obsah aktivního chloru vyšší než 0,8 mg/l, bazén nepoužívejte, snižte dávkování chloru a vyčkejte, až tato hodnota klesne do uvedeného rozmezí.
Důležité
Pro správné používání přípravku je nezbytné používat testovací soupravu na měření hodnoty pH a aktivního chloru v bazénové vodě. Pravidelně, a to nejméně 2x týdně, změřte pomocí testovací soupravy hodnotu pH a koncentraci aktivního chloru v bazénu. Chlorování provádějte vždy večer. K průběžné dezinfekci bazénové vody používejte přípravek Azuro Chlor T nebo Azuro Chlor Trio.
Způsob aplikace
Dávku přípravku dokonale rozpusťte ve vodě v čistém umělohmotném kbelíku. PŘÍPRAVEK SE PŘIDÁVÁ ZÁSADNĚ DO VODY, NE NAOPAK! Rozpuštěný přípravek pomalu nalijte přímo do bazénu nebo do skimmeru (sběrače). Během aplikace a 24 hodin po ní musí být v provozu filtrační zařízení.
