Veverka obecná (Sciurus vulgaris), slovensky veverica obyčejná nebo také drevokocúr, je jedno z nejznámějších a nejroztomilejších zvířat u nás. Kdo by ji neznal? Vyskytuje se v různých odstínech rezavé, šedé nebo černé barvy.
Veverka obecná chov
Chovat veverkuobecnou není nic složitého. Přesto je nutné podotknout, že to není zdaleka vhodný domácí mazlíček. V první řadě je nutné opatřit si velikou voliéru, minimálně o rozměrech 2 x 2 x 1 m, ve které budou k dispozici alespoň dvě budky vystlané senem a zapřené velké větve na prolézání. Na chov přímo v bytě není veverka vhodná. Veverky jsou totiž hodně agresivní a nesnášenlivá zvířata, i když na to nevypadají. Je ideální je chovat v páru, protože kdyby jich bylo více, mohlo by docházet k šarvátkám. Veverku je možné si ochočit, ale musíte si ji pořídit jako mládě, aby si na vás zvykla. Dospělou veverku už neochočíte, je hodně plachá a nedůvěřivá k člověku. Veverka není moc čistotná, neodkládá moč ani trus na jedno místo, proto je nutné pravidelné čištění voliéry.
Krmivo
Veverka je hlavně býložravec. Doma ji můžete krmit například vlašskými ořechy, jedlými kaštany, pšenicí, slunečnicí, kukuřicí, ovocem (jablky, broskvemi, hruškami) a zeleninou (mrkví). „Zdravou stravu“ jí můžete zpestřit třeba piškotem nebo vařeným vejcem. Veverka potřebuje co nejpestřejší stravu. Pro dobrý vývin je dobré podávat rovněž nějaký z vitamínů pro savce, například Roboran. V přírodě se tento druh živí převážně semeny šišek – smrkových, borových a modřínových. Spotřebuje jich až 170 ks. Dále si pochutnává na žaludech, bukvicích, šípcích, stromové kůře, nepohrdne ani houbami a na jaře pupeny stromů. Veverky si s přehledem poradí i s lískovými oříšky, které jim velice chutnají. K rozlousknutí oříšků používají spodní hlodavé zuby, kterými si vykoušou otvor. Oříšky si i doma rády schovávají a dělají si zásoby na zimní období, na což jsou zvyklé z přírody.
Rozmnožování
Rozmnožování veverek probíhá od jarních měsíců do podzimu. Po 38 dnech březosti se narodí mláďátka, obvykle jich bývá 3 až 7, jsou holá a slepá, velká asi 8 cm. Začínají vidět nejdříve po třech týdnech a to jsou již zcela osrstěná. Zhruba po dvou měsících jsou samostatná. Samice dokáže během jednoho roku odchovat 2 až 3 pokolení. Kříženci veverek bývají zřídka.
Ve svém příspěvku SKLIZEŇ RAKYTNÍKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk Valenta.
Dobrý den
Poradíte mi kdy je nejlepší doba na sklizeň rakytníku.?Zkoušeli jsme ho natrhat koncem října,byl to boj,plody jsou hodně měké,nejdou od větvičky a rozmačkávají se mezi prsty.Děkuji za odpověď Zdeněk V.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Roby.
Dobry den prodam krasnou a slatkou aronii,a vybornej rakytnik ,klidně v sto kilech ,tenhle rok se nam povedly jako každy rok,popřipadě zašlu tel, č.
Pokud se někdo rozhodne zakoupit si a chovat veverkuobecnou, je nutné si vyřídit příslušná povolení na krajském úřadě Odboru životního prostředí a výjimku ze zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Dle vyhlášky č. 395/1992 Sb. je veverka obecná ohroženým druhem. Z rozhodnutí úřadu vám může plynout povinnost označit veverku čipem nebo jiným značením. Pokud si veverku koupíte domů již z povoleného chovu a vy ho ještě nemáte, musíte o povolení také požádat, protože vám jinak hrozí pokuta za porušení zákona.
Moje pracovní metoda: nejdřív mapa, potom list vlastnictví, nakonec právní výpis
Kdybych měl dnes znovu ověřovat slovenskou nemovitost od nuly, postupoval bych ve třech vrstvách. Nejdřív bych si udělal mapovou orientaci, potom vlastnickou kontrolu a nakonec, pokud by šlo o peníze, právní ověření. Tento postup je pomalejší než bezhlavé klikání, ale ve výsledku šetří čas i nervy.
První vrstva je mapa. Otevřu MAPKA a snažím se zjistit, kde nemovitost leží, jaký má tvar, jaké má sousedy, jestli k ní vede cesta a jestli poloha odpovídá tomu, co tvrdí prodávající. U pozemku mě zajímá i okolí: silnice, potok, les, svah, zastavěné území, pole, sousední parcely a přístup. U bytu nebo domu mě zajímá návaznost stavby na pozemek.
Druhá vrstva je list vlastnictví. Tam kontroluji vlastníka, podíl, nemovitosti uvedené v části A, vlastníky v části B a omezení v části C. Právě část C bych nikdy nepřeskakoval. Může tam být zástavní právo, věcné břemeno, poznámka nebo jiné omezení. Kdo se dívá jen na jméno vlastníka, vidí jen část pravdy.
Třetí vrstva je právní kontrola. Tu bych použil vždy, když má následovat platba, rezervační smlouva, kupní smlouva, převod, dědictví nebo spor. Tady už nejde o domácí klikání, ale o aktuální výpis a odborné posouzení. U levných pozemků se to může zdát jako zbytečnost, ale právě levné pozemky mívají nejčastěji komplikace: spoluvlastnictví, nejasný přístup, věcná břemena, staré zápisy, parcely E nebo podíly po dědicích.
Třetí fotografie by měla zachytit okamžik, kdy uživatel přestává řešit jen mapu a začíná kontrolovat právní údaje. Je to důležitý zlom: z vizuálního „kde to je“ se stává praktické „komu to patří a co na tom vázne“. Fotografie znázorňuje porovnání obecného výpisu z listu vlastnictví s mapovým náhledem a poznámkami o kontrole části C.
Zadání pro fotografii: Superrealistická dokumentární fotografie pracovního stolu, na jedné straně notebook s obecnou katastrální mapou bez skutečných údajů, na druhé straně vytištěný anonymizovaný vzor listu vlastnictví s rozmazanými řádky a zvýrazněnou obecnou částí „omezení“, ručně psané poznámky „vlastník“, „podíl“, „část C“, „přístup“, dospělý člověk drží pero a porovnává údaje, realistické světlo, neutrální domácí prostředí, žádná loga, žádná čitelná osobní data, vysoký detail, DSLR styl.
Hmotnost veverky obecné je 230 až 500 g. Má dlouhý huňatý ocas a boltce opatřené chvosty. Ocas je dlouhý 140 až 240 cm a slouží k jedinečné obratnosti v korunách stromů, což je pro veverku typické. Žije v korunách stromů, kde si blízko kmene staví kulovitá hnízda. Používá k tomu suché větvičky, trávu nebo zvířecí srst. Živí se hlavně plody a semeny.
Tělo lišky obecné je štíhlé s dlouhým huňatým ocasem a špičatýma ušima. Je podobná menšímu psovi. Délka těla dosahuje až 90 cm. Ocas je dlouhý zhruba půl metru a vyniká zejména v zimě. Celková délka těla je tedy asi 140 cm. V kohoutku je liška vysoká 30–40 cm. Její hmotnost se pohybuje v rozmezí 8–13 kg. Liška má rezavou barvu srsti na většině těla. Dolní část obličeje, konec ocasu a břicho má žlutobílé. Černá barva se vyskytuje jen na nohách a konečcích uší. Liška obecná existuje samozřejmě i v jiných barvách, jako je stříbrná a černá, ale to opravdu jen málokdy. V tlamičce skrývá 42 zubů. Lišku obecnou si je možné splést se šakalem obecným, ale rozeznáme je podle délky nohou, které má šakal delší než liška.
Chování
Liška se dokáže pohybovat jako pes, to znamená rychlostí 40 km/h. Svůj revír si značkuje trusem s pachem žláz.
Liščí nory
Liščí nora je obydlí, které slouží lišce jako úkryt a k ochraně mláďat. Vyhrabává si ji nejčastěji ve svahu kopce, strouhách, propadlinách a také v opuštěných lidských stavbách. Do nory se skrývá za špatného počasí, jinak se zdržuje převážně venku v hustých křovinách. Lišky nory používají i několik desetiletí, ale pokud se zde vyskytne svrab neboli prašivina, okamžitě ji opouštějí, pravděpodobně aby zabránili jejímu šíření. Nora se skládá z několika chodeb a na konci je komůrka, která může být 0,5–2,5 m pod zemí. Chodba může měřit až 17 m, ale nejčastěji se vyskytují o délce 5–7 m.
Rozmnožování
Liška obecná se rozmnožuje v období jara. Tak zvané kaňkování, to je liščí říje, probíhá během ledna až března. Lišky se projevují typickým voláním, protáhlým chraptivým štěkotem a lišáci je hledají podle charakteristického pachu krve, kterou lišky zanechávají na cestě. Páření probíhá uvnitř nory. Než se narodí liščata, trvá to 52–53 dní. Rodí se jich průměrně 4 na vrh, někdy i více. Liščátka jsou 12–15 dní slepá, porostlá šedou srstí, která je chrání před predátory. Mezitím se lišák stará o potravu pro lišku a ta zase zaopatřuje mláďata mlékem, a když jim zpevní chrup, což je tak ve 4. měsíci, tak i masitou potravou. V tomto období také nejvíce škodí na domácí drůbeži a mladé zvěři. V květnu už liščata skotačí před norou, hrají si na slunci a zdokonalují se v loveckých hrách. Pokud liška zjistí nebo usoudí, že byla nora odhalena člověkem, přenese liščata do jiné nory. V zimním období už nepoznáte mladé lišky od rodičů.
Hlíva olivová se od lišky odlišuje výrazně. Má zespoda klobouku vysoké, hustě uspořádané lupeny. Roste v trsech a v Česku se vyskytuje pouze vzácně. Je jedovatá.
Liška obecná se vyskytuje v severnějších částech Evropy, v Severní Americe včetně Mexika, v Asii včetně Himálaje a v Africe včetně Zambie. Lišku obecnou lze v České republice najít zejména v jehličnatých lesích v borůvčí, mechu a trávě. Žije v symbióze s většinou stromů, zejména pak se smrky a borovicemi. Roste od června do října, obzvlášť v srpnu a září. Plodnice lišky obecné bývají uspořádané do kruhů, společně s podhoubím jsou situované na kružnici, v jejímž středu stojí hostitelský strom.
Plot je doplňkovou, poměrně jednoduchou stavbou na hranici území různých vlastníků, tedy různých zájmů. Z hlediska stavebně právního je s ní však spojeno mnohem více problémů, než by se na první pohled mohlo zdát. Stavební zákon stanoví jen v hrubých obrysech, jakým způsobem mají postupovat stavební úřady, proto se jejich praxe liší podle místních podmínek, zvyklostí a potřeb. Přitom jsou tyto postupy někde upraveny obecními vyhláškami, jinde nikoliv.
Dříve platilo, že vlastník pozemku odpovídá za postavení plotu po pravé straně při pohledu od veřejné komunikace a tento mu patří. V současné době takové obecné ustanovení neplatí, stavební zákon otázku vlastnictví neřeší. Jsou tedy v zásadě tři možnosti. Buď po vzájemné dohodě mezi sousedy není žádný plot, obvykle to bývá mezi pozemky mimo zástavbu v obci. Mít plot totiž není podle zákona obecnou povinností, nařizován je pouze ve vymezených případech. Druhou možností je, že sousední pozemky odděluje jeden plot. Vlastníkem je pak jeden ze sousedů, nejčastěji ten, který ho postavil, mohou ho však vlastnit společně. V tom případě je důležitá dohoda o jeho údržbě. Spíš absurdní možností jsou dva ploty na téže hranici. Stává se to naštěstí jen výjimečně, když se sousedé nedokážou dohodnout.
Doporučený postup při přípravě výstavby plotu:
ověřit si hranice svého pozemku na katastrálním úřadě;
zajít za sousedem a seznámit ho se svým záměrem;
zjistit podmínky pro výstavbu plotu do ulice – předpisy, zvyklosti;
zajít na stavební úřad s dobře ujasněným záměrem – přesné vymezení místa, skica;
pracovník úřadu poradí, co všechno je třeba předložit k vydání územního souhlasu podle ustanovení § 96 odst. 1 stavebního zákona (zákon 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu): obvykle technický popis či nákres, souhlas souseda, prostupy přípojek, vyjádření správců dotčených inženýrských sítí a Policie ČR a v některých případech i souhlas památkářů;
se sousedem si ujasněte, jak bude vypadat plot směrem na jeho pozemek, zavedená praxe je, že líc plotu (ta hezčí strana) se orientuje k sousedovi;
podat žádost o územní souhlas s vyžadovanou dokumentací, kterou nemusí vypracovat k tomu oprávněná osoba;
stavební úřad by měl do 30 dnů vydat sdělení o územním souhlasu, po jeho doručení vám vzniká právo začít s realizací plotu;
práce je nutné zahájit do 12 měsíců od vydání územního souhlasu, pak ztrácí platnost; nejpozději v tuto chvíli se se sousedem dohodnout o údržbě plotu, především o přístupu na jeho pozemek za tímto účelem, nejlépe písemně.
Musím být osobně přítomen u kolaudace rodinného domu?
Osobní účast vlastníka u kolaudace není povinná, pokud je zajištěno platné zastoupení.
Stavební úřad běžně umožňuje, aby vlastníka rodinného domu zastupovala jiná osoba na základě plné moci. Typicky jde o manžela, projektanta nebo stavební firmu. Klíčové je, aby plná moc byla jednoznačná a správně formulovaná. Bez ní se úřad se zástupcem nebude bavit, i kdyby měl veškeré podklady.
Platí stejná plná moc pro kolaudační souhlas i kolaudační řízení?
Ano, jedna plná moc může platit pro oba postupy, pokud je formulována správně.
V praxi je vhodné použít obecnou formulaci „zastupování při kolaudaci nebo vydání kolaudačního souhlasu“. Tím se vyhnete situaci, kdy úřad zvolí jiný postup, než jste očekávali. Příliš úzká formulace může způsobit, že plná moc nebude uznána, i když je jinak formálně v pořádku.
Mohu použít jednu plnou moc na rodinný dům, garáž a zahradní domek?
Ano, jedna plná moc může pokrýt více staveb, pokud jsou jasně vyjmenovány.
Podmínkou je, že se všechny stavby nacházejí na stejném pozemku nebo jsou řešeny u stejného stavebního úřadu. V textu plné moci musí být každá stavba výslovně uvedena. Obecné označení typu „všechny stavby na pozemku“ je rizikové a může vést k odmítnutí.
Může mě při kolaudaci zastupovat manžel nebo manželka?
Ano, manžel nebo manželka může vlastníka zastupovat na základě plné moci.
Stavební úřad neřeší rodinný vztah, ale pouze formální správnost dokumentu. Pokud je nemovitost ve společném jmění manželů, je nutné, aby plnou moc podepsali oba. Jinak může úřad dokument zpochybnit nebo odmítnout.
Může kolaudaci zařídit projektant nebo stavební firma?
Ano, projektant i stavební firma mohou vlastníka zastupovat, pokud mají odpovídající plnou moc.
U odborných zástupců je vhodné použít rozšířenou plnou moc, která jim umožní komunikovat s úřadem samostatně. Důležité je uvést přesný rozsah oprávnění, aby bylo zřejmé, že se zastoupení týká právě kolaudace konkrétní stavby.
Musí být podpis na plné moci úředně ověřený?
Ve většině případů úřední ověření podpisu není povinné.
U rodinných domů, přístaveb nebo garáží stavební úřady často ověření nevyžadují. Přesto se může stát, že konkrétní úřad ověření doporučí nebo si ho vyžádá. Ověřený podpis je bezpečná volba, pokud chcete předejít pochybnostem nebo opakovaným návštěvám úřadu.
Co se stane, když je plná moc napsaná nepřesně?
Nepřesná plná moc může vést k odmítnutí zastoupení nebo k odkladu kolaudace.
Typickými chybami jsou chybějící označení stavby, neurčitý rozsah oprávnění nebo nejasná identifikace pozemku. V takovém případě úřad obvykle vyzve k doplnění nebo požádá o novou plnou moc.
U králičích jater je video často užitečnější než samotný popis, protože na pánvi rozhodují minuty, barva povrchu, množství cibule a okamžik, kdy už játra nejsou syrová, ale zároveň ještě nejsou vysušená. Vybrala jsem proto videa, která pomáhají buď přímo s králičími játry, nebo s obecnou technikou přípravy jater a domácí paštiky.
Moje zkušenost: když jsem králičí játra dělala poprvé, nejvíc mi pomohlo vidět, jak rychle se zatáhnou. V receptu se snadno napíše „krátce orestujte“, ale ve skutečnosti je rozdíl mezi šťavnatými játry a tvrdými kousky často jen pár minut.
Králičí játra na cibulce
Toto video se hodí jako nejbližší vizuální opora pro základní recept králičí játra na cibulce. Sledujte hlavně úvodní část, kde je vidět práce s cibulí a játry na pánvi, a potom závěr, kde poznáte výslednou konzistenci. Orientačně je nejdůležitější pasáž od začátku do poloviny videa: příprava cibule, vložení jater a krátká tepelná úprava.
Domácí paštika pouze z králíka
Video je vhodné pro každého, kdo chce zpracovat králíka úsporně a nechce skončit jen u pečeného masa. Pro článek je důležité hlavně tím, že ukazuje princip domácí králičí paštiky: tepelně upravená surovina, tuková složka, dochucení a rozmixování do roztíratelné konzistence. Sledujte především pasáže s přípravou směsi, mletím nebo mixováním a plněním do nádoby.
Rabbit liver pate with slow cooked onions
Tento anglický videonávod je užitečný proto, že pracuje přímo s rabbit liver pate, tedy s paštikou z králičích jater. Důležitá je hlavně část s pomalu připravenou cibulí, protože právě sladká, nepřipálená cibule umí paštiku zjemnit a stáhnout typickou játrovou ostrost. Prakticky sledujte začátek kvůli přípravě cibule a střed videa kvůli spojení jater s tukem a dochucením.
Králičí jatýrka se salátem z jablek
Tohle video je dobré pro inspiraci, když nechcete jen klasiku s rýží nebo chlebem. Ukazuje modernější pojetí králičích jatýrek, kde k výrazné chuti jater pomáhá svěží příloha. Sledujte hlavně pasáže, kde se játra tepelně upravují a kombinují s lehčím doprovodem. Pro domácí kuchyni je poučné hlavně to, že játra nemusí být jen těžké hospodské jídlo.
Hedvábná domácí paštika hotová do 10 minut
Video není jen o králičích játrech, ale je velmi praktické pro pochopení jemné játrové paštiky. U paštiky totiž nestačí jen játra podusit; důležité je množství másla, hladké mixování a správné vychlazení. Sledujte hlavně části, kde se játra krátce restují, přidává se tuková složka a směs se mixuje do hladka. Stejný princip můžete použít i u králičích jater.
