Téma: 

šablony


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

ŠABLONY NA DÝNĚ

Vzory na vyřezávání dýně

Pro inspiraci se můžete podívat na šablony, které jsou vhodné pro vyřezávání dýní. Když podle šablon vyřežete dýní, tak je výsledek následující. Vše záleží na vaší zručnosti a fantazii.

Zdroj: Šablony na dýně
Zveřejněno: 28.10.2016

STŘÍHÁNÍ TÚJÍ

Tvarování tújí

V minulosti byly přísně stříhané ploty unikátem a pýchou zahrady. Vytvářely se nízké i vysoké živé ploty, ornamenty a labyrinty. Dnes si kromě nich můžete ze dřevin vytvarovat i jakýkoli geometrický tvar, zvíře či postavu. Zezačátku vyzkoušejte nejprve jednoduché tvary, jako je koule nebo jehlan. Při volbě tvaru však vždy zohledněte styl zahrady, ne všude se stříhané tvary hodí. Výbornou pomůckou pro vás následně budou i speciální šablony, například ve tvaru ptáka, zajíce nebo kočky, které si můžete pořídit v zahradním centru či hobby marketu. Kromě nich budete potřebovat i ostré nůžky. Šablony ke tvarování dřevin bývají zpravidla z pozinkovaného drátu, odolného vůči povětrnostním vlivům. Kulovitou šablonu zakoupíte v různých velikostech a obvykle ji tvoří dvě polokoule, které se k sobě upínají pomocí svorek. K tvarování koule si ale nemusíte hned kupovat šablonu, stačí ji vystřihnout z kartonu. Stejně tak živý plot zastřihnete do stejné výšky a šířky pomocí rovné desky nebo provázku. Ani složitější šablony si nemusíte pořizovat, s trochou zručnosti je vyrobíte z jemného, takzvaného králičího pletiva.

Zdroj: Stříhání tújí
Zveřejněno: 23.2.2018

ŠABLONY NA DÝNĚ

Kreslené obrázky dýně

I menší děti mohou být zapojeny do těchto příprav, stačí jim vytisknout pár motivů, které si vybarví pastelkami. Tyto omalovánky lze koupit i v některých papírnictvích.

Zdroj: Šablony na dýně
Zveřejněno: 28.10.2016

ZDOBENÍ NEHTŮ

Návod na zdobení nehtů doma

Na nehty si můžete nalepit samolepky nejčastěji s motivy květin či ornamentů, ať už v barevném, či v černém provedení. Dále jsou k jednoduchému zdobení vhodné různé dekorační šablony. Aplikace těchto ozdob je velmi jednoduchá a zvládne to snad každá z vás i v domácím prostředí. Výběr samolepek, šablon a razítek je velmi pestrý a jistě si vyberete svůj oblíbený motiv. Pro výrazné a extravagantní typy žen jsou u nás k dostání také piercingy na nehty, FIMO zdobení nebo dekorační peříčka. Tyto ozdoby zaručí pozornost okolí zcela jistě, neboť jsou neobvyklé a velmi zajímavé. Proto pokud chcete být originální a milujete zájem druhých, je takové zdobení stvořené právě pro vás.

Zdroj: Zdobení nehtů
Zveřejněno: 14.4.2014

AKRYLOVÉ NEHTY

Postup modeláže akrylových nehtů

U modeláže akrylem nepoužíváme UV lampu, tím se stává modeláž akrylových nehtů jednodušší a rychlejší. Akrylové nehty jsou pevnější než nehty gelové, ale na pohled vypadají totožně. Mohou se použít jak na tipy, šablony, tak i na přírodní nehty.

  1. Naneseme desinfekci na konečky prstů, poté zasuneme kůžičku – zatlačíme dřívkem popřípadě kovovou špachtličkou. Otíráme nečistoty do vatičky. Po úpravě kůžičky očistíme celý nehet.
  2. Nehet před nanesením akrylu musí být jemně zdrsněn – leštičkou nebo také můžete použít jemný pilník 100/180. Prach odstraňte pomocí štětce.
  3. Nyní si můžete vybrat, jakým způsobem provedete modelaci akrylem. Buď pomocí šablony, nebo použijte tipy. Nejlépe je vyzkoušet si obě možnosti modelace a pak si zvolit, který způsob vám bude vyhovovat z praktického hlediska i zručnosti. Pokud zvolíte tipy, je důležité vybrat správný tip – tip musí přesně kopírovat váš nehet. Na tip, na jeho plošku, naneste lepidlo a přiložte kolmo k nehtu a pomalu přikládejte na nehet. Nalepený tip zkrátíte gilotinou na požadovanou délku. Přechod tipu a nehtu zpilujte do ztracena, celý povrch nehtu musí být zdrsněn. Před nanesením akrylu nesmí na nehtu zůstat žádné lesklé místečko. Pokud chcete použít šablonu, pouze ji nalepíte pod svůj nehet.
  4. Naneste Primer, popřípadě Bonder, je to důležitá tekutina na lepší přilnavost akrylu. NEZAPOMÍNAT. Nachystejte si Liqid, který nalijete do malé nádobky, poté si připravte akrylový prášek a štětec. Štětec namáčejte do Liqidu a ihned do akrylového prášku – špicí štětce vytvoříme malou kuličku a nanášíme. Pokud chcete bílou, nebo barevnou špičku naneste barevný akryl, popřípadě bílý, nejdříve na špičku a poté naneste akryl Clear, kterým potřete celý nehet.
  5. Akryl se snažte nanášet rychlým pohybem, protože rychle zasychá.
  6. Je důležité štětec po nanesení akrylu vždy důkladně očistit čističem štětců, akryl rychle tvrdne!!!
  7. Následuje poslední část a to vypilování nehtů do tvaru pilníkem. Poté doleštit leštičkou a nanést průhledný lak s vysokým leskem.
  8. Na kůžičku je vhodné na závěr nanést olejíček.

Zdroj: Akrylové nehty
Zveřejněno: 2.5.2017

ŠABLONY NA DÝNĚ

Návod

Odřízněte honí část dýně se stonkem, řez veďte kolem stonku, nůž držte poněkud šikmo, aby budoucí čepička nepropadávala dovnitř, ale zachytila se na kónickém okraji. Otvor musí být dostatečně velký, kvůli snadnému vydlabávání i pozdějšímu vkládání svíčky. Odříznutou část očistěte od semínek a odložte. Později bude tato část sloužit jako poklička. Důkladně vydlabejte lžící semínka a obsah dýně. Nejprve si připravte šablonu. Vzory šablon jsou ukázány níže. Vytiskněte požadovaný motiv a vystřihněte šedé části obrázku. To jsou ty části, které jsou následně z dýně vyřezány.

Šablonu přilepte po krajích lepicí páskou na dýni a obkreslete motiv. Použít k tomu můžete fix nebo si obrysy označte vypícháním hřebíkem či špejlí.

Opatrně ostrým nožem vyřežte vyznačené otvory. Ořezané plochy můžete natřít vazelínou – zabráníte tak rychlému vysychání krajů.

Zdroj: Šablony na dýně
Zveřejněno: 28.10.2016

LASKONKY

Jak udělat laskonky bez šablony

Nemáte-li doma šablonu na laskonky, a přesto je chcete vyzkoušet, pak máte dvě možnosti, možná vás napadnou i nějaké další, ale nechcete-li vymýšlet něco nového, tak použijte lžičku a na plech vyložený pečicím papírem dělejte malé hromádky, které poté rozetřete do požadovaného tvaru (kolečka či oválky). Snažte se dávat vždy stejné množství a při roztírání se pokuste alespoň o podobné tvary, stejné se vám asi nepovedou. Můžete si pomoci tím, že si na papír nakreslíte stejná kolečka, vlastně takovou šablonu, a tu vložíte pod pečicí papír – bude vám prosvítat a budete to mít jednodušší. Druhou a asi trochu jednodušší a rychlejší variantou je zdobicí sáček. Naplňte jím hmotu na laskonky a na připravený plech tvořte stejné tvary, opět můžete použít alespoň rukou předkreslenou nebo na počítači připravenou podložku. Čím více pečliví při tvoření na plechu budete, tím se vám budou laskonky lépe slepovat a budou dobře vypadat, nikdy se ale nebudou podobat těm, které jsou dělané přes šablonu.

Zdroj: Laskonky
Zveřejněno: 1.3.2016

KRAJKA NA NEHTECH

Krajka na zdobení nehtů

Krajka na zdobení nehtů se dá vytvořit pomocí razítkovací techniky. Metoda razítkování, též známá jako stamping, je forma úpravy akrylových nehtů. Jedná se o velice rychlou a snadnou metodu zdobení, která ale přináší úžasné výsledky ve formě krásně ozdobených nehtů, na kterých je každý obrázek „nachlup“ stejný.

Pomůcky:

  • razítkovací lak – klasický lak nemá dostatečnou hustotu a výsledky pak nejsou kvalitní;
  • razítka se stěrkou – pro snadnější stírání přebytečného laku je lepší použít stěrku kovovou;
  • razítkovací destičky – zákaznice si na ně vybere motiv, který se pak obtiskne na nehet.
Postup:
  • nehet je potřeba si připravit, to znamená, že se aplikuje akryl, nechá se zatvrdnout a následně se opiluje do požadovaného tvaru;
  • na razítkovací destičce se požadovaný motiv přetře barevným lakem a přebytečná vrstva se setře stěrkou;
  • následně se použitím razítka motiv obtiskne na nehet a nechá se dobře zaschnout, aby nedošlo k rozmazání;
  • pro lepší trvanlivost se „orazítkované nehty“ přetřou průhledným lakem.

Kladem této metody je jednoduchost a přesnost. Nevýhodou je, že se dají použít jen standardně prodávané šablony.

Zde můžete vidět, jak vypadají razítka na nehty v podobě krajky.

Zdroj: Krajka na nehtech
Zveřejněno: 14.1.2017

LASKONKY

Šablona na laskonky

Jestli chcete mít jednu laskonku jako druhou, stejně jako byste je pořídili v obchodě, pak je lepší, pořídíte-li si šablonu na laskonky. Tato šablona vám usnadní práci a zaručí jednotnost všech kusů. Můžete si ji koupit buď v domácích potřebách, nebo v internetovém obchodě. Na trhu je hned několik různých druhů šablon, liší se jednak tvarem, který může být buď oválný, nebo kulatý, jednak je lze pořídit v několika velikostech.

A jak vlastně taková šablona na laskonky vypadá a jak se s ní pracuje? Je to plastový rámeček s vyříznutými otvory a vy jej jednoduše položíte na plech na pečení předem vyložený pečicím papírem. Poté naplníte připraveným těstem a pomocí stěrky setřete přebytečné množství, šablona tak zůstane naplněna jen do své výšky. Nakonec šablonu opatrně odstraňte a můžete dát péci. Šablona bývá obvykle menšího formátu, než je pečicí plech, proto ji budete muset na jednu várku použít víckrát, nebo si rovnou těch šablon pořiďte více a můžete připravit celý plech najednou. Některé firmy dokonce prodávají již šablony po více kusech. Práce s těmito šablonami je opravdu rychlá a jednoduchá.

Zdroj: Laskonky
Zveřejněno: 1.3.2016

ŠABLONY NA DÝNĚ

Návod na výrobu strašidelné halloweenské dýně

Dýním můžete vtisknout nejrůznější obličeje, veselé i děsivé. Oblíbené jsou také siluety, například koček, netopýrů, ale vytvořit můžete v podstatě cokoli, co vaše fantazie a tvořivost dokážou. Siluety mohou být prázdné, a tudíž svítící, ale ještě působivější jsou plné na prázdném poli kolem nich. Zde je však dobrá rozvaha ještě důležitější než u obličeje.

Rychlé vysušování, ke kterému přispívá svíčka uvnitř, ubírá dýním na kráse hned druhý den. Pokud si je chcete uchovat déle, namočte je na několik hodin do vody. Další metodou je ihned po vydlabání a vyřezání potřít všechny řezné plochy vazelínou, která brání dehydrataci a dýni na chvilku zakonzervuje. Hodí se zvláště v případě, že si dýně chcete připravit trochu v předstihu.

Připravte si středně dlouhý nůž s pevným nabroušeným ostřím. Někomu vyhovuje i kutilský odlamovací řezák. Nejprve vykružte ve vrchní části otvor pro budoucí vydlabání vnitřku dýně. Poté ostrou a velkou lžící vydlabejte z dýně dužinu.

Velké (těžké) dýně také můžete jednoduše přeříznout na půl a vytvořit masku ze dvou polovin. Případně spodek nepoužijete a dýni necháte řeznou plochou stát na zemi.

Zdroj: Šablony na dýně
Zveřejněno: 28.10.2016

STŘÍHÁNÍ TÚJÍ

Postup

Na vybranou dřevinu navlečte šablonu zvoleného tvaru a vyčnívající větévky ze šablony odstřihněte. Šablonu na rostlině ponechte, důkladně ji ale upevněte k zemi, aby se působením větru neposunula. Rostlina šablonou proroste tak, že ji nebude vidět, a vy budete příště už jen zastřihávat nově vyrašené větévky. Ideálním obdobím k tvarování je duben a pak začátek léta, tedy červen. Drobné estetické zastřihávání můžete samozřejmě provádět během celého roku kromě zimy. Rostliny stříhejte ideálně za podmračeného počasí a keře nezapomeňte pravidelně zalévat. Nůžky po každém řezu očistěte, abyste jimi nepřenesli na jinou dřevinu případné onemocnění či škůdce.

Keř vytvarovaný do spirály si můžete také zkusit vytvořit. Vyberte si ale dostatečně pevnou a velkou rostlinu, aby na ní bylo tvarování vidět, nejlépe s rovným kmenem. Obtočte kolem ní provázek v přibližně stejných rozestupech, poslouží vám jako vodicí čára, a začněte podle něj keř odshora dolů zastřihávat. Máte-li ale pěknou, vzrostlou túji, zkuste ji první rok nejdříve sestříhat do tvaru kužele a až následující vyzkoušejte spirálu. Tvarované okrasné dřeviny, které se střihem udržují v daných tvarech, ať už geometrických nebo jiných, se nazývají také topiary. Složitější topiary mohou mít podobu i živé sochy. Pojmenování topiary je odvozeno od latinského slova označujícího ornamentální krajiny a čeština pro něj zatím název nemá.

Zdroj: Stříhání tújí
Zveřejněno: 23.2.2018

CHALOUPKA Z PERNÍKU

Příprava šablon

Na přípravu šablon si vezměte k ruce čtvrtky, tužku, pravítko a nůžky. Na spodní část chaloupky si šablonu připravovat nemusíte, bude ji tvořit obdélník o rozměru asi 20 x 30 centimetrů, ale nemusí být přesný a ani pravidelný, proto také zbytečně neplýtvejte čtvrtkami a vyříznete to pak od oka přímo do těsta.

Co ale určitě budete potřebovat, je šablona na střechu, ta je velice jednoduchá, rozdělte čtvrtku formátu A4 přesně na poloviny, tím vám vznikne šablona o rozměrech asi 21 x 15 cm, tedy přesně to, co chceme.

Další šablona, kterou budete potřebovat, je boční stěna chaloupky. Vezměte si zbytek odstřižené čtvrtky a podélně z ní odstřihněte díl o šířce 5 cm, vznikne vám tím šablona pro bok o rozměru 21 x 5 cm.

Další důležité díly jsou přední a zadní strana, oba budou stejné. Nakreslete si obdélník o rozměru 15 x 10,5 cm. Vystřihněte ho a na delší, 15centimetrovou stranu si naměřte 5 cm, do zbylých 10 cm narýsujte rovnoramenný trojúhelník. Pokud si nevíte rady, kratší stranu obdélníku rozdělte na půl, na 5,25 a 5,25 cm, a spojte s dříve odměřenými 5centimetrovými body. Vznikne vám tak jednoduchý půdorys chaloupky, přesně takové, jaká se maluje dětem.

Ty důležité, základní šablony máte hotové, teď už si jen připravte šablonku na dveře, moc hezky vypadá, když budou zakulacené. Bude vám stačit, když budou dveře o rozměru 4 x 5 cm.

Další drobnůstka, která by chaloupce neměla chybět, je komín. Ustřihněte si proužek 3 x 10 cm, pak vám poradím, co s ním více.

No a poslední, co budete potřebovat, jsou pásky, které využijete při slepování. Nastříhejte proužky asi 4 x 10 cm, a to 4 kusy. Tak a první den je za vámi, teď už se jen těšit na pokračování.

Zdroj: Chaloupka z perníku
Zveřejněno: 25.11.2015

CHALOUPKA Z PERNÍKU

Vykrajování a pečení

Těsto si hezky odpočinulo a je připravené na další zpracovávání. Odkrojte si část těsta a na vále pomoučeném hladkou moukou ho vyválejte na tloušťku asi 5 mm. Doporučuji takto připravené těsto opatrně přenést na připravený pečicí papír a pak začít vykrajovat. Uděláte-li to obráceně, může se vám stát, že se jednotlivé tvary dílů zdeformují a pak se vám bude chaloupka hůře slepovat.

Tak zpět k vykrajování, začněte spodním, největším dílem, jak jsem již uvedla, tento díl můžete vykrajovat od oka, jeho rozměr by měl být asi 20 x 30 cm a vlastně vůbec to nemusí být ani obdélník, jen je důležité, aby se vám pak na něj chaloupka vešla.

Znovu si odkrojte díl těsta, vyválejte, přeneste na pečicí papír a vykrájejte 2x díl střechy, 2x boční díl, 2x přední díl, 1 dveře a 2x díl na komín. Zbylo-li vám těsto, vykrájejte si pomocí formiček například stromečky a sněhuláky, nemáte-li formičky, musíte si udělat své šablony.

Máte-li takto připravené jednotlivé díly chaloupky, předehřejte si troubu na 180 °C, dejte díly i s pečicím papírem na plech a upečte je. Doba pečení jednoho plechu bude asi 20 minut, ale raději si to pohlídejte, přeci jen každá trouba peče trochu jinak.

Až vyndáte plech z trouby, přendejte jednotlivé díly na mřížku a nechte vychladnout. Co musíte ale ještě stihnout, než díly vychladnou, je do předního a zadního dílu vyřezat okýnka a dveře. Kdybyste nechali díly vychladnout a chtěli to vykrajovat až později, dělalo by se vám to špatně, protože perníčky budou tvrdé, než se rozleží, a praskaly by vám. Komínové díly rozdělte na polovinu, takže vám vzniknou 4 kusy, do 2 kusů je potřeba vyříznout sklon střechy, abyste pak mohli komín umístit na vrchol střechy. Vyřízněte tedy na užší straně tvar obráceného písmene V. Nepovede-li se vám úplně přesně odhadnout daný sklon a vznikne-li vám mezi komínem a střechou malá mezera, nic se neděje, vše při zdobení zamaskujete.

Zdroj: Chaloupka z perníku
Zveřejněno: 25.11.2015

ŠABLONY NA DÝNĚ

Historie vyřezávání dýní

Halloween je svátek, který se slaví 31. října a většina z nás ho považuje za čistě americký svátek. Mnohé z našich dětí by ho chtěly slavit také, protože je to vlastně takový velký karneval v maskách, při kterých naše ratolesti navštěvují sousedy a koledují sladkosti.

Halloween vychází původně z pohanského (keltského) svátku Samhain, což je pohanský Nový rok (konec pohanského léta). Užívá se také označení předvečer svátku Všech svatých. Pravděpodobně má i návaznost na křesťanský svátek Všech svatých.

Kořeny svátku sahají až do dob před naším letopočtem, kdy Keltové slavili v tento den konec léta a příchod nového roku. Magické noci na přelomu října a listopadu, v níž se prolínal svět živých a mrtvých, se říkalo Samhain. Při bujarém veselí všude hořely obrovské ohně a lidé se odívali do převleků, aby se chránili před zlými duchy.

V době, kdy se katolická církev snažila vymýtit pohanské zvyky, byl Samhain, jeden z nejoblíbenějších svátků, nově nahrazen křesťanským svátkem Všech svatých (All Hallows' Day), který připadá na 1. listopad.

Halloweenská tradice se díky přistěhovalcům z Irska dostala kolem poloviny 19. století do Ameriky. Irové vyřezávali děsivé obličeje do vydlabané řepy, tu dávali posledního října se zapálenou svíčkou do oken, což mělo od domu vyhnat duše zemřelých. V Americe potom začali používat dýně.

Děti se v předvečer svátku Všech svatých vydávaly ve strašidelných maskách na koledu, kdy za odměnu získávaly sladkosti a ovoce. Tato podoba slavení Halloweenu se uchovala dodnes.

K dýním, které svátek duchů symbolizují, se váže stará irská legenda o opileckém pobudovi Jackovi. O Halloweenu byl Jack tak opilý, že jeho duše začala opouštět tělo. Na to už čekal ďábel, který si pro něj přišel. Jack ho požádal, aby mu povolil poslední drink. Na ten ale Jack neměl peníze, a proto ďáblovi navrhl, zda by se nepřeměnil v minci, Jack by s ní zaplatil a ďábel by se zase proměnil zpět. Jack však minci ihned popadl a mazaně ji schoval do peněženky, čímž démona uvěznil. Poté si vynutil, že ďábla pustí, když mu dá rok svobody. Po roce se čert pochopitelně vrátil. Tentokráte ho Jack přelstil nalákáním na lahodná jablka. Jakmile byl ďábel na jabloni, filuta Jack nožem vyryl do kmene stromu kříž, a ďábel tak nemohl dolů. Jack mu nabídl pomoc, pokud mu ďábel slíbí, že ho nikdy nevezme do pekla. Když se pak Jack jednoho dne upil k smrti, v nebi ho nechtěli, protože měl na bedrech příliš mnoho hříchů, a slib od ďábla mu zase zaručoval, že do pekla také nemůže. Od té doby Jackova duše bloudí po světě a temnotu si ozařuje žhavým uhlíkem, který mu ďábel věnoval. Aby uhlík vydržel déle, vložil ho Jack do vydlabané řepy. Lidé proto o Halloweenu dávají na okenní římsy vyřezanou dýni se svíčkou, neboť věří, že si Jack vezme na cestu ono světýlko a je za to na oplátku ochrání.

Tradiční výzdobou jsou tak svítící lucerničky umísťované v blízkosti obydlí, nejčastěji na oknech, které měly uvítat zemřelé předky a ochránit dům před zlými duchy.

Původně uvnitř dýní opravdu zářily kousky řeřavého uhlí (což mohlo vypadat díky temnějšímu tónu a červenější záři ještě o něco strašidelněji), teprve později svíčky. Pro bezpečné osvětlení do dýní vkládejte svíčky ve skleněných ochranných kelímcích, nebo takzvané hřbitovní.

Zdroj: Šablony na dýně
Zveřejněno: 28.10.2016

VÝVOD TLUSTÉHO STŘEVA

Pomůcky na ošetření kolostomie

K péči o kolostomii jsou vám k dispozici tyto zdravotní pomůcky:

Jednodílné systémy – kolostomický sáček: U jednodílných systémů jsou lepicí ochranná podložka a uzavřený sáček navzájem pevně spojeny. Sáček je vybaven filtrem s aktivním uhlíkem pro neutralizaci pachů. Kolostomické sáčky jsou k dostání buď s plochou, nebo vyklenutou (konvexní) ochrannou podložkou. Při dosažení odpovídajícího naplnění (maximálně do poloviny objemu sáčku) je nutné tyto sáčky kompletně vyměnit.

Dvoudílné systémy – ochranná podložka s kolostomickým sáčkem: Dvoudílné systémy se skládají z ochranné podložky s mechanickým nebo lepicím uzávěrem a z příslušného kolostomického sáčku, který se připevňuje k podložce. Ochranné lepicí podložky jsou k dostání buď v plochém, nebo v konvexním provedení. Kolostomické sáčky obsahují filtr s aktivním uhlíkem pro neutralizaci pachů a jsou vybaveny odpovídajícím spojovacím systémem k upevnění na základní podložku. Sáčky je nutné při odpovídajícím naplnění (maximálně do poloviny objemu sáčku) vyměnit, zatímco ochrannou podložku lze používat několik dnů. K fixaci podložky lze použít pásek.

Ploché systémy se používají u stomií, u kterých leží vývod střeva nad úrovní kůže (prominence).

Konvexní systémy se používají vždy, když se vývod střeva nachází pod úrovní kůže (retrakce, vtažená stomie).

Co potřebujete pro výměnu kolostomického sáčku: gázu, v případě potřeby jednorázové holítko, mírně zahnuté nůžky (stomické, nůžky na nehty), šablonu, v případě potřeby ochrannou pastu, odstraňovač zbytků lepicí plochy a ochranný sprej, odpovídající kolostomické pomůcky (jednodílné nebo dvoudílné, sběrný sáček s plochou nebo konvexní podložkou), vyprazdňovací sáček.

Všechny zdravotnické pomůcky byste měli mít předem připraveny. Pro ochranu pokožky kolem stomie je důležité, aby ochranná podložka byla přizpůsobena velikosti vaší stomie. Každá založená stomie má individuální tvar. Z toho důvodu byste si měli před první výměnou kolostomických pomůcek zhotovit šablonu (například z průhledné umělohmotné fólie), kterou použijete jako předlohu k vystřižení ochranné podložky. Odpovídající šablony naleznete ve stomické taštičce. K vystřižení použijte mírně zahnuté nůžky. Abyste předešli podráždění kůže, musí být vystřižený otvor tak přesný, aby mezi stomií a ochrannou podložkou nezůstala nechráněná kůže, která by mohla přijít do kontaktu s výměšky. Na rozdíl od střevní sliznice založené stomie může nechráněná kůže na agresivní výměšky citlivě reagovat změnami. Zejména v prvních týdnech a měsících po operaci mění stomie svůj tvar a velikost. Z toho důvodu je právě na začátku důležité, abyste průměr stomie pravidelně kontrolovali a adekvátně tomu vždy přizpůsobili i šablonu a další ošetření.

Postup ošetření: Výměna kolostomických pomůcek se nejlépe provádí vestoje u umyvadla. Pokud zavedená stomie není přes vyklenuté břicho shora vidět, může vám pomoci zrcadlo umístěné ve výši břicha. Ochrannou podložku byste měli vždy odstraňovat opatrně odshora dolů. Druhou rukou přitom jemně napínejte kůži nad podložkou. Po odlepení přibližně 1 cm ochranné podložky můžete pro snadnější odstranění celé podložky vložit mezi kůži a podložku čtvereček gázy navlhčený doporučeným přípravkem. Použitý sběrný sáček vyprázdněte vždy do odpovídajícího vyprazdňovacího sáčku a vyhazujte ho do odpadkového koše, ne do toalety – mohl by se ucpat odpad. Stomii a kůži kolem ní očistěte vlhkou gázou – postupujte přitom spirálovitě od vnějšího okraje směrem ke středu, abyste si výměšky a střevní bakterie nerozetřeli po kůži. Následně jemně osušte ošetřovanou partii přikládáním suché gázy a nechte kůži ještě trochu doschnout. Pro udržení přirozeného kyselého ochranného pláště pokožky očistěte kůži doporučeným roztokem a v případě zbytků lepicí plochy použijte odstraňovač náplastí. Pokud kolem stomie vyrůstají chlupy, měli byste je pravidelně odstraňovat. I při velmi opatrném odlepování ochranné podložky si je totiž můžete snadno vytrhnout, což může vést k nežádoucímu podráždění kůže. Silné ochlupení navíc znemožňuje přilnavost ochranné podložky. K odstraňování ochlupení používejte vždy jednorázové holítko.

Zdroj: Vývod tlustého střeva
Zveřejněno: 7.4.2016

MUDR. JAN ŠULA

Kdo je Jan Šula

MUDr. Jan Šula promoval v roce 1985 v Praze na LF UK. Klinickou praxi začal v České republice, následně studoval ve Švýcarsku, Itálii a Německu. Po atestaci z ortopedie v roce 1991 odešel do Kanady a pak do USA, kde se na Floridě věnoval studiu významu membránových receptorů při rozvoji autoimunitních onemocnění pod vedením prof. Felixe Kaufmanna.

Po návratu do Evropy v roce 1993 nadále spolupracoval na vývoji přírodních preparátů pro léčbu kloubních onemocnění s pracovišti v Anglii a ve Švýcarsku. Za své práce byl jako první český lékař v roce 1999 přijat do Královské lékařské společnosti Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Další výzkum biomodulačních léčiv spojil s univerzitami ve Skotsku a Oxfordu. Od roku 2007 je členem Italského řádu lékařů v Neapoli a vedoucím imunologem italské společnosti Ischia Salus. Mezinárodně působí jako konzultant ve 12 zemích a je členem Oxford Research Institute of Immunology a italské psychoneuroimunologické společnosti. Žije střídavě v Itálii a Anglii.

Byl formován otcem, který pocházel z Moravy, vystudoval medicínu a časem se vypracoval na řádného profesora mikrobiologie tuberkulózy a šéfa tuberkulózního výzkumu na ústavu v Ženevě, který zastřešoval veškeré světové úsilí na tomto poli. Měl privilegium naprosto volného pohybu i v hluboké totalitě, brázdil celý svět od New Yorku po Moskvu. V budoucím lékaři tak utvářel globální a zároveň maximálně vědecký pohled na medicínu a pochopil, že celý systém musí být vždy podložený řemeslem. Otec Jana Šuly zkoumal vliv Měsíce na růst mykobakterií, tam však skončil. Jakmile se dostal k oblasti ducha, to už pro něj nebylo vědecké. Přitom sám byl nesmírně duchovní člověk s velkým kulturním rozhledem. Naučil mladého Šulu pacienty nesoudit a netrpět vůči nim předsudky. Také to, že poměrně dlouho pobývali v Ženevě, kde jeden den potkali lékaře z Argentiny, druhý den z Indie, třetí z Číny nebo z Ruska, mu umožnilo nasávat nejrůznější medicínské přístupy. Nic jiného než globální medicína pro něj proto neexistuje. A z toho plyne, že neexistuje neléčitelná nemoc, je jen neléčitelný pacient, jak říká Jan Šula, světoběžník, který střídavě žije v Říme a v Andoře a v Česku konzultuje s lékaři ve skupině okolo sdružení Endala.

Endala je zastánce moderního medicínského přístupu založeného na přesvědčení, že na počátku sebesložitějšího problému se vždy skrývá triviální příčina a že na každou nemoc existuje lék. Odborníci vnímají každého člověka jako unikátní celistvou bytost. Vždy proto s léčbou aktuálních symptomů sledují i jedinečný řetězec následků a příčin, a to až ke skutečné podstatě věci. Základním principem je identifikovat, jaká kombinace stresových civilizačních (nebo jiných) faktorů je v konkrétním případě spouštěcím mechanismem poruchy rovnováhy. Lékaři v centru věnují stejně intenzivní pozornost aspektům medicínským i duševním. Ve spolupráci se specializovaným týmem odborníků poskytují komplexní, ale přísně individuální péči, se kterou se vrátí vašemu tělu zdraví a vaší duši klid. V Endale vás naučí vidět svět bez negativních emocí (vaší nemoci).

Je obrovský rozdíl mezi léčením podle šablony, jakou nám předkládá téměř povinný mainstream, a tím, co vede k vyléčení i velmi těžkých nemocí. Není pacient jako pacient, není nemoc jako nemoc a není vždy pro stejnou indikaci vhodný stejný lék či letáčkové dávkování. Není také lékař jako lékař. Někteří se řídí pokyny agentů farmaceutických výrobců či dovozců a čekají na adekvátní prebendy. Jiní dlouho hledají a nalézají a cílí na komplex tělo-duše, který problematiku mnohých onemocnění provází. A právě mezi takové lékaře patří členové Endaly.

Zdroj: MUDr. Jan Šula
Zveřejněno: 4.4.2017

HORNÍ FRÉZKA

Práce s horní frézkou

Výrobci se předhánějí v ergonomickém tvaru držadel s pružným a neklouzavým obložením, z nichž jedno mívá integrovaný spínač v dosahu prstu. Výškové nastavení se provádí nejprve nahrubo aretační pákou, poté se doladí obvykle s přesností 0,1 mm točítkem šroubového mechanismu podle stupnice s noniem (pomocným měřítkem k určování desetin a menších zlomků dílků hlavního měřítka). Dražší frézky umožňují předprogramovat i několik pozic hloubky záběru pomocí revolverově otočných dorazů.

Na saních nechybí paralelní vodítka, do kterých lze nasadit kolík s hrotem, kolem něhož se frézka otáčí jako na bezpečném kružidlu. Poloměr kružnice je omezen délkou ramen vodítka. V příslušenství obvykle nechybí i prodlužovací tyče, umožňující jít s frézovaným kruhem či obloukem až do poloměru 85 cm.

Dobré kompaktní frézce v ceně od 3 000 do 5 000 Kč by neměla chybět jednoduchá aretace tlačítkem nebo páčkou, aby výměnu nástroje bylo možné provést prostým pootočením klíče, a rovněž průhledný ochranný štít kolem prostoru nástroje s hrdlem pro připojení odsávací hadice běžného vysavače. Vodicí sloupky kvůli hladkému, ale přesnému pohybu bývají chráněny pryžovými nebo plastovými manžetami. Přednost dejte frézkám s výměnnou kabelovou zástrčkou (takzvaný plug-it), která umožňuje pohotově měnit různě dlouhé přípojné kabely.

Některé frézky nabízejí i možnost osvětlení místa řezu integrovaným LED svítidlem. Značkové frézky (Bosch, Black&Decker, Narex, Metabo, Skil a jiné) pamatují na možnost upnutí frézky v obrácené poloze do univerzálního pracovního stolu sloužícího i pro kotoučové a přímočaré pily. Na nástroji vyčnívajícím z jeho pracovní roviny vzhůru pak lze kreativně opracovávat menší kusy dřeva a materiálů (například samorostů), které udržíme v rukou.

Kvalita výsledku frézování horní frézkou hodně závisí nejen na kvalitě horní frézky a frézy samotné, ale i na směru frézování. Některé studie upozorňují na lepší jakost obrobené plochy při sousledném frézování v porovnání s frézováním nesousledným. Rozdíl ve výšce kinematických nerovností u obou způsobů je však tak malý, že je z praktického hlediska zanedbatelný. Pro jakost obrobené plochy jsou ale rozhodující vytrhané svazky vláken. Při sousledném frézování je tříska na počátku záběru podepřena obrobkem a záběr se dokončuje při malé tloušťce třísky. Proto lze u tupějších nástrojů očekávat menší vytrhání povrchu obrobku, značně však přitom záleží na průběhu dřevních vláken.

Sousledné frézování má také vážné nevýhody, které brání jeho rozšíření. Je to především odlišné působení řezných sil, kdy dochází ke „vtahování“ nástroje do řezu (záporná podávací síla), čímž je znemožněno v naprosté většině případů použití pro ruční posuv. Z hlediska bezpečnosti práce je sousledné frézování při ručním posuvu nepřípustné. Další nevýhodou sousledného frézování je rychlejší otupování břitu. Příčinou je jednak větší délka odebrané třísky (při nesousledném frézování se před dokončením řezné dráhy obvykle tříska odštípne), jednak nárazy břitu na obrobek a silná deformace třísky, a tedy i namáhání břitu na počátku záběru při plné hodnotě tloušťky třísky.

Je velmi důležité si uvědomit, že pojem sousledné/nesousledné frézování se vztahuje na prvky nástroj versus obrobek, a to i v případě, kdy se pohybuje pouze horní fréza jako taková.

Při frézování podél vnějšího okraje horní frézkou byste měli vždy pracovat zleva doprava, proti otáčení stopkové frézy (tedy nesousledně). Pohyb ve správném směru umožňuje fréze v celkovém součtu lépe odřezávat materiál a vytváří také hladší řez.

Frézování v plném materiálu může vypadat složitě, ale nepropadejte panice. Při frézování vnější hrany se vždy začíná obrábět nejprve čelní strana a až potom podélné. Což platí samozřejmě pouze u materiálů s orientovanými vlákny (například rostlé dřevo). Výhodou je to, že růžky odštípnuté při frézování čelních stran začistíte. Při obrábění aglomerovaných materiálů tento postup nemá význam, je vhodné pouze zohlednit, kde je pro nás nejméně důležitý roh, a tam ukončit frézování.

Při frézování oblouku nebo kružnice s horní frézkou byste se měli vždy pohybovat v protisměru hodinových ručiček. Přesného tvaru kružnice docílíte třeba za pomoci frézovacího přípravku.

Při frézování drážky v plném materiálu je materiál na obou stranách frézy – tam technicky není jasné, který směr je ten správný. Je ale velmi vhodné používat vodicí pravítko nebo jiný přípravek k frézce, aby otáčející se fréza jela v materiálu dle předem přesně určené dráhy.

K rizikům při práci bez dorazu dochází při různém tlaku – když obsluha táhne horní frézku k sobě, vybočuje nástroj doprava, to je způsobeno řezným odporem břitu vnikajícího materiálu, a když naopak obsluha tlačí horní frézku od sebe, vybočuje doleva. Dorazová lišta nám při správném přítlaku zabezpečí optimální vedení horní ruční frézy v řezu. Tím nejen zajistí potřebnou bezpečnost a komfort obsluhy, ale také zabezpečí co nejlepší výsledný frézovaný povrch.

Při frézování tvarů od ruky se můžete pohybovat v libovolném směru středem materiálu. Je však vždy bezpodmínečně nutné bedlivě zvážit veškeré faktory vstupující do řezného procesu při frézování. Je rozdíl, zda gravitujeme „V“ frézou v materiálu do minimální hloubky, nebo naopak pracujeme napříč vlákny v rostlém dřevě do hloubky na hranici možností sestavy frézy/frézky. Obecně řečeno, je vždy lepší frézovat za pomoci nějakého typu šablony, pravítka či přípravku.

Zdroj: Horní frézka
Zveřejněno: 22.2.2016